TKÁNĚ

• soubory buněk stejného tvaru a funkce

• v nejjednodušším případě - pouze 1 typ buněk, vytvoří tzv. základní tkáň (epitely, svalové tkáně), nebo je tkáň tvořena buňkami několika odlišných typů (nervové),a pak se rozlišují buňky hlavní a pomocné

• tkáňové buňky:

1. FIXNÍ (pevné) BUŇKY- zaujímají stálé místo, větší či menší mezibuněčné prostory vyplňuje tkáňový mok (zprostředkovává látkovou výměnu mezi tělními tekutinami a tkáněmi) nebo mezibuněčná hmota (vzniká činností buněk)

Propojení tkáňových buněk:

1)INTERDIGITACE- prstovité výběžky, propojení - buňky lépe přiléhají

2)DESMOZOMY- knoflíkovité útvary, tvořeny jemnými plazmatickými vlákénky, které se do něj sbíhají a jinak navazují na cytoskelet

3)prostřednictvím MEZIBUNĚČNÝCH TMELÚ

4)TERMINÁLNÍ UZÁVĚRY-podobné desmozomům, sbíhají se u vlákénka

B) VOLNÉ - TROFICKÉ BUŇKY- musí se pohybovat v tekutinách- pasivní nebo i aktivní pohyb

Mezibuněčné hmoty- produkovány samotnými buňkamia)vyplňují prostoryb)zpevňují

Amorfní- tekuté, polotekuté pevné látky, obvykle tvořeny org. látkami, někdy prostoupeny i anorganickými, především jsou to glukózoaminoglykany

Fibrilární- vlákna skleroproteinů, nejčastěji kolagenní - tvořeny bílkovinným kolagenem, poměrně ohebná vlákna, snesou tlak a)Elastická- bílkovinný elastin, ohebná vlákna, výrazně delší a tečí, vrací se do původní polohy b) retikulární- bílkovinný retikulin- vlákna podobná kolagenním, bývají propletena

TKÁNĚ- Krycí (epitelová), pojivová, svalová, nervová

EPITELY

- tkáně rozprostřené do plochy, tvořeny 1 nebo více vrstvami buněk obvykle stejného tvaru, seřazených plošně vedle sebe

• Mezibuněčné hmoty- téměř chybí ( buňky k sobě musí těsně přiléhat), maximálně na spodní straně vláknité mezibuněčné hmoty- bazální membrána

• Dělení podle počtu vrstev:

a)Jednovrstevné- jádra buněk jsou v jedné rovině

b)Víceřadé- 1 vrstva buněk, jádra v různých rovinách

c)Vícevrstevnaté- např. epitely obratlovců

d)Přechodné- tvořeny přechodným počtem vrstev buněk, např. epitel moč. Měchýře

• Dělení podle tvaru buněk:

a)Kubické- krychlovitý tvar, např. ve vývodech žláz

b)Cylindrické- válcovitý tvar

c)Dlaždicovité

• Dělení podle polárního rozlišení:

a)Bičíkaté -mohou vířit, stahovat proud vody, mohou být pohyblivé i nepohyblivé

b)Řasinkové -např. límečkové, protonefridia, mikroklky

c)Kutikulární - na povrch vylučují vrstvu kutikuly (chitinová, rohovinová) , obsahují

pigmenty

d) Nahé- bez povrchových struktur

• Dělení podle funkce:

1. Krycí - na povrchu, chrání organismus před různými vlivy (např. pokožka)

2. Výstelkové- podobná fce jako krycí - výstelky všech dutin uvnitř těla (sliznice)

3. Epitely žlázové- speciálně upraveny , velké buňky hruškovitého tvaru, obsahují speciální látky- sekrety

3 základní typy sekrece : merokrinní - sekrety odváděny spec. kanálky- sekrece plynulé nebo v intervalech ( potní žlázy)

apokrinní- sekret se shromažďuje na jednom póli buňky, odstraňuje se i s výměšky ( mléčné žlázy)

holokrynní- sekret se hromadí v celé buňce,, naplněná buňka je vypuzena z epitelu a rozpadnutím uvolňuje sekret do okolí

žlázy - vznikají shlukováním žlázových buněk, rozeznáváme: alveolární, tubulární, tubuloalveolární

exokrynní- (s vnější sekrecí, na povrch epitelu)

endokrynní- (s vnitřní sekrecí. Do krevního oběhu

4. Resorpční- různá fce (dých,..),vylučovací soustava

5. Zárodečné- vyživují vyvíjející se zárodečné buňky

6. Smyslové- schopny přijímat podráždění z okolí, např. u ploštice

POJIVOVÁ TKÁŇ

A)OPORNÁ TKÁŇ - každá tkáň je tvořena fixními buňkami a mezibuněčnými hmotami

• Fixní buňka - často se složitými výběžky tvořícími hustou síť

• Mezibuněčné hmoty - amorfní (mukopolysacharidy - polotekuté), k. hyalurová, k.chondroitinsírová, bílkoviny, někdy minerální látky

• Fibrilární hmoty- vláknité- kolagen, elastin, retikulin

• Mezoglea- oporná tkáň láčkovců a hub, nejpůvodn. pojiva ( z fylog. Hlediska), polotekuté povahy, v ní umístěny různé typy buněk- nediferencované archeocyty, z nich např. spongoblasty, skleroblasty

Zárodečný mezenchym - mezoblastového původu ( 3. Zárodečný list), setkáváme se v zárodcích, výjmečně u některých dospělých živočichů - tělní parenchym ( ploštěnci)

Později se diferencují další typy pojiv a u některých případně i hladká svalovina

Fixní buňka- hvězdicovitého tvaru, propojují se v hustou síť, mezi nimi polotekutá mezibuněčná hmota, fibrilární hmoty pouze výjmečně

Vazivo- všude tam, kde je zatížení v tahu nebo tlakem

Fixní buňky- mnohostěny = fibrocyty , mezibuň. hmoty- amorfní, různé typy fibrilárních hmot, určují, o jaký typ vaziva se bude jednat

1. vazivo plsťovité- drobné fixní buňky, mezi nimi spleť kolagenních vláken, málo elastických, schopna zatížení v tlaku (škára, stěny některých cév, obaly orgánů)

2. provazcovité - fixní buňky uspořádány do sloupců, mezi nimi propletena kolagenní vlákna, minimálně elastické, odolné v tahu ( šlachy, svalová pouzdra)

3. elastické - podobné jako provazcovité, ale převaha elastických vláken, důležitá je elasticita (hlasivky, spojují obratle, stěny některých velkých cév)

Chrupavka- typická- pružná, odolává tlaku

- fixní buňky - chondrocyty- oválný tvar, izolované izogenní skupiny- vznikají dělením

• mezibuněčná hmota- chondrin- hl. složka kys. chondroitinsírová, fibrilární hmoty v menším množství

• do chrupavky nikdy nevnikají cévy a nervy

• na povrchu se nachází vazivová blána = ochrustavice, jejímiž funkcemi je výživa chrupavky a růst chrupavky

- do nitra chrupavky cévy nevstupují, živiny se k chondrocytům dostávají difůzí

• růst chrupavky : APOZICÍ - přeměna ochrustavice- především starší chrupavky

INTUSUSCEPCÍ-vytváření nových izogenních skupin, které pak

vylučují novou mezibuněčnou hmotu

• základní typy:

- hyalinní - namodralá, průsvitná, ontobeneticky a fylogeneticky chrupavka původní- vyvíjí se z ní další typy chrupavek a kostní tkáň , fibrilární hmota- především kolagenní vlákna (plži, hlavonožci- po celý život, také červi a mnohoštětinatí),

u paryb a některých ryb tvoří skelet

u vyšších obratlovců- přechodná oporná tkáň- později nahrazovaná kostí

u člověka- hrtanové chrupavky, koncové pružné části žeber, nosní přepážka a některé kloubní plošky

• pružná (elastická)- méně průsvitná, nažloutlá, pružná, vysoký obsah elastických vláken, u savců- ušní boltce, stěny velkých cév, hrtanová záklopka

• vláknitá (kolagenní) - neprůsvitná, bílá, vzdoruje tlaku i tahu, spojuje vlastnosti chrupavky i vaziva, u člověka vytváří meziobratlové ploténky, čéška a některé kloubní plošky

Kostní tkáň- oporné pletivo, tvoří kostru obratlovců

• fixní buňky- osteocyty- oválné s cytoplazmatickými výběžky - ve zralých kostech zanikají- zůstávají drobné kanálky na přesun živin

• mezibuň. hmoty- amorfní, tvořené oseinem- skládá se z kolagenu a kys. chondroitinsírové a také z minerálních látek (CaCO3, Ca3 (PO4)2 , menší množství CaF2 , Mg3(PO4)2, fibrilární hmoty chybí

• houbovitá (spongiózní)- z trámečků kompaktní kosti, které se kříží a větví, na některých místech přechází v trny - spiculy - porézní kost, mezi trámečky červená kostní dřeň - morek - retikulární vlákna + tukové a+ buňky ze kterých se diferencují červené krvinky -erytrocyty, granulocyty a trombocyty

tvoří výplně kloubových hlavic, výplně krátkých plochých kostí

- pevná ( kompaktní) - osteocyty i mezibuněčné hmoty jsou vrstevnatě uspořádány - lamely : a) povrchové 8-16 soustředných vrstev, vytváří hawersovy lamely, uvnitř vzniká tzv. hawersův kanálek - probíhají souběžně s podélnou osou kosti

b) vmezeřené - vyplňují prostory mezi válci hawersových lamel, komplex lamel soustředěný kolem jednoho hawersova kanálku = osteon

-kostí prostupují i příčné kanálky - Volkmanovy a spojovací kanálky

-na povrchu kosti)- okostice (periost )., kterou prochází nervy i cévy. Cévy pak pronikají soustavou kanálků do nitra kosti

tvoří úseky dlouhých kostí mezi kloubními hlavicemi (tzv. diafýzy)

• růst kosti:

- a) do délky -Osifikace - kostnatění začíná tím, že do nitra chrupavky pronikají cévy

začíná ve středu a v kloubních hlavicích, chondrocyty se mění v osteocyty,

růst pokračuje jen v oblasti růstové chrupavky - do délky

- b) do šířky- přeměnou fibrocytů okostice vznikají osteocyty - kost roste do šířky , kosti ploché vznikají přeměnou vaziv na chrupavku a dále na kost

- c) kosti ploché - (lebka…)- vznik přeměnou vaziva na chrupavku a poté na kost

• Zubní tkáň - vzniká z mezodermu (krev , rozmnožování)a ektodermu (sklovina), endoderm- hlavně trávicí soustava

• epitel se vchlipuje pod povrch čelisti a vznikají pohárkovité útvary, do nichž vnikají cévy, nervy - vzniká základ zubu, který později proráží ven, člověka 2 řady útvarů - vzniká mezenchym- základ

Stavba - na povrchu sklovina- hl. složka CaF2 , nejtvrdší tkáň v těle

pod ní jsou odntoblasty -fixní buňky vylučují zubovinu - dentin (pojivo, mezodermální

původ)

uvnitř zubu dutina- výživa- cévy, nervy, uchycení zubu v kosti zajištěno tzv. cementem-

tmelem-přeměněná vláknitá zubní tkáň, mezi cementem a kostní tkání čelisti je vazivová

blána ozubice

A)VOLNÁ POJIVA

• trofická = tělní tekutiny (trofos = výživa)

• původ- mezodermální, vzniká přeměnou fixních pojiv

• Funkce -přívod živin a odvod odpadových látek

• Přenášení dýchacích plynů

• Rozvádí se hormony

• Obranyschopnost

• Udržování tělní teploty

• Krev - tkáňový mok- míza

• U nižších obratlovců- tkáňový mok - buňky vyloučí tekutinu, míza se nevyskytuje samostatně

• Krvemíza -hmyz, hydrolymfa - mísí se voda s lymfou (např. ostnokožci)

SVALOVÁ TKÁŇ viz. člověk

• vše se vyskytuje u člověka, kromě svalového epitelu , ten není u obratlovců mimo

některé žlázy a svalstvo duhovky - viz. zornicový efekt

• svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami (myocyty), z nichž jsou vytvořena stažitelná vlákna- myofibrily. Stažitelné buňky vznikají již u hub, u láčkovců je vytvořen svalový epitel

• svalová vlákno (syncitium)- útvar,který vzniká z cytoplazmatických membrán, aktin, myosin - po dodání energie (Ca+) se zasouvají do sebe

• hladká svalová tkáň- složená z protáhlých, většinou vřetenovitých hladkých svalových buněk s jedním jádrem, u bezobratlých tvoří útrobní a pohybovou svalovinu, u obratlovců je omezena na vnitřní orgány (stěny střeva, cév,..)

• příčně pruhovaná svalovina - její stavební jednotkou je mnohojaderné svalové vlákno, někdy značně dlouhé. Je součástí pohybového aparátu obratlovců (kosterní svaly) i některých skupin bezobratlých (žahavců, mekkýšů, kroužkovců), u členovců je jediným typem svaloviny

• srdeční svalová tkáň - typická pro srdce obratlovců, svalová vlákna jsou složena z jednojaderných úseků, mezi nimiž jsou příčné schodovité přepážky (interkalární disky)

NERVOVÁ TKÁŇ

-typická nehomogenní tkáň- vedle vlastních neuronů jsou v ní i gliové buňky (fce - ochranná, oporná, výživná)

- nervová buňka - tělo+ výběžky (krátké- dendrity, 1 dlouhý- axon)

-dendridy-příjem, axon-odvádí vzruch

• výběžky mohou být nahé, nebo obalené myelinovou pochvou (schwamanovy buňky-vylučují tukovou vrstvu), v níž jsou ranvierovy zářezy, myelinová vrstva -izoluje, urychluje vedení vzruchu

• gliové buňky-asi 5 typů (fce- mechanická ochrana, podporují výživu neuronů)

• podle typu spojení rozeznáváme:

a)aferentní (senzitivní) neurony, spojené výběžky s receptory

b)eferentní (motorické) neurony, spojené s buňkami výkonných orgánů

c)interneurony, které jsou spojeny s jinými neurony

• kontakt mezi neurony je zprostředkován synapsemi

PROMORFOLOGIE

-sledování symetrie těl

-rovina souměrnosti- obvykle aspoň jedna

-osa souměrnosti-těžce u člověka

-střed souměrnosti

-z hlediska souměrnosti můžeme organismy rozdělit do 3 skupin

1. KULOVITÁ (sférická ) souměrnost - zřídka, např.cysty prvoků, někteří mřížovci

2. PAPRSČITÁ (radiální) souměrnost - můžeme vést několik rovin souměrnosti - hlavní osa+ osy vedlejší (např. ostnokožci, žahavci)

Tělo- pól vegetativní s ústy, pól animální (aborální) - přichycení se k podkladu +shr. Smyslových buněk

3. DVOUPAPRSČITÁ (biradiální) souměrnost - lze vést 2 hlavní roviny souměrnosti, protínají se v pravém úhlu, pouze u některých žebernatek

4. DVOUSTRANNÁ (bilaterální) souměrnost - nejčastěji poze 1 rovina souměrnosti

- vznikla proto, že na 1 pólu se začaly seskupovat smyslové a nervové buňky =)mozek, v souvislosti s tím cefalizace- vytvořila se hlava

- tělo: hlavový (kraniální, cefalický) oddíl, ocasní( tělní, zadní, kaudální ) oddíl

- tělo často členěno na opakované články- segmenty, kolmé na podélnou osu, pokud jsou

všechny stejné-homonomní, nestejné- hteronomní

-uspořádání těla na jednotlivé články -metamerní (jednotlivé články=metamery)

ANATOMICKÉ NÁZVOSLOVÍ

Termíny určující polohu útvarů na trupu:

mediální - shodné se slovem souměrnost P a L strama

sagitální - rovnoběžné s rovinou mediální

transversální - svisle orientované, probíhá kolmo na mediální rovinu

horizontální - rovnoběžné s podélnou osou těla, kolmé na mediální rovinu

Směry:

Kraniální- směr k hlavě

Kaudální - směr k ocasu

Dorsální - směr k hřbetu

Ventrální - směr k břichu

Laterální - s útvary, které se nacházejí v transversální/horizontální rovině

Mediální - opak laterálního

Termíny užívané k orientaci na končetinách

Proximalis - část blíže tělu

Distális - dále od těla

Medialis - směr k palcové straně

Lateralis - směr k malíkové straně

Dorsalis - směr k hřbetní straně

Palmaris - směr k dlaňové části

Plantaris - pro chodidla

ORGANOLOGIE

ORGÁNY - tvarově a funkčně odlišené části těla, tvar je přizpůsoben k určité funkci

• na stavbě se podílí velké množství různých buněk, každý orgán je tvořen hlavní tkání (srdeční svalovina) + vedlejšími tkáněmi, které mají doplňkovou funkci ( výstelka), vylepšují fci tkáně hlavní, jednotlivé orgány vznikají během zárodečného vývoje a z určitého zárodečného listu

• rozlišujeme původ: ektodermální, endodermální, mezodermální

regenerace- schopnost hlavně níže postavených živočichů

orgány a) párové - homotypické ( oči, uši )

b) opakující se - homodynamické (obratle, články kroužk )

c) homologické - mají stejný ontologický i fyziologický vývoj ( prsní ploutve, přední

končetiny savců, křídla ptáků), mohou se mírně lišit ve funkci

• d) analogické - končetiny hmyzu- končetiny obratlovců

oboje slouží ke stejné fci, ale mají jiný původ a jinou stavbu

e) rudimentální - orgány, které měly určitou fci u nižších živočichů, ale svou fci

ztratily, přesto jsou zachovány ( slepé střevo - u přežvýkavců rozklad celulózy)

orgánové soustavy :

• 1) KRYCÍ , OPORNÁ A POHYBOVÁ orgánová soustava

• krycí s. - pokožka, škára, kožní deriváty

• oporná s.- kosti, chrupavky, vápenité + chitinové útvary

• pohybová s. - svaly + šlachy

2) org. soustavy PŘEMĚNY A VÝ MĚNY LÁTEK A ENERGIÍ

trávicí s. - části trávicí soustavy + žlázy související s TS

dýchací s. - žábra, plíce, vzdušnice+ přídatné cesty

oběhová s. - tepny, srdce, žíly, mízní cévy

vylučovací s. - ledviny

3) DRÁŽDIVÁ A REGULAČNÍ org. soustava

nervová - mozek, nervy

smyslová - upravené smyslové orgány- zrak, chuť, hmat, sluch

žlázy s vnitřní sekrecí - podvěsek mozkový, nadledvinky

4)ROZMNOŽOVACÍ

rozmnožovací soustava - pohlavní žlázy, pohlavní vývody, kopulační orgány

fylogeneze - vývoj orgánů v závislosti na čase

ontogeneze - vývoj jedince od vzniku po zánik

FYLOGENEZE KRYCÍ SOUSTAVY

• u nižších organismů se funkce krycí, oporná a pohybová překrývají

funkce a) ochrana před poškozením

b) ochrana před velkým pronikáním tekutin

• c) ochrana před mikroorganismy

• d) ovlivňuje dýchání

• e) slouží k termoregulaci

• Bezobratlí - jednovrstevná pokožka ( epitel), liší se utvářením povrchu - např. řasinkový epitel ( pohyb), může se nad pokožku vylučovat vrstva kutikuly (např. chitin, nebo rohovina- méně často), výrůstky, často bývají napojeny na smyslovou soustavu ( nebo podobné buňky přeměněny k jiným fcím), žlázy - jednobuněčné nebo mnohobuněčné, vylučují slizové látky, u některých skupin mohou mít žlázy speciální fci (snovací bradavky členovců, jedové žlázy, pachové,..)

• Strunatci - vytváří se kůže - svrchní pokožka (epidermis) + spodní škára (cutis) mnohovrstevná pokožka - (ektodermální původ) snadněji obnovuje fci po poškození, snadněji se obnovuje (dělí se směrem k povrchu- odlupují se), velice často rohovatí

Škára - (mezodermální původ) vazivo - vlásečnice,nervová + smyslová vlákna, ukládá se podkožní tuk

Deriváty pokožky - vlasy, nehty, jsou vždy z rohoviny, chlupy, kopyta, rohy, ostny,

šupiny (plazi, savci), peří, povrch krunýře u želv, kožní žlázy , chlupy jsou vnořeny do

škáry (cévy, nervy)

Deriváty škáry - podílí se buď vazivo nebo kost ( příp. chrupavka) , šupiny ryb a paryb,

krunýř želvy (základ), ostnokožci - škárové destičky, parohy (roh=kostěný základ -dutý

útvar, paroh=plný, tvořené kostí)

• Prvoci - povrch těla kryt jednotkovou cytoplazmatickou membránou

Pelikula - pružná blanka na cytoplazmatické membráně, udržuje určitý tvar těla

• Houby (polifera) - povrch tvořen zploštělými buňkami, mezi nimiž jsou

Porocyty - buňky ve tvaru dutých válců, otvůrky - ostie - přichází voda, jsou uzavíratelné (regulace), na povrchu obrvený epitel - pohyb, po přisednutí jej ztrácí

• Žahavci - povrch kryt jednovrstevnatým bezbarvým epitelem bez brv, tvořen plochými buňkami, schopnost přetvářet se k různým funkcím ( např svalové b., smyslové b., nervové b. žahavé b. knidoblasty - naplněné tekutinou- na základě podráždění- stažení víčka- hrot se nabodne- vstříkne se tekutina)- asi 5 typů žahavých buněk ( liší se velikostí i fcí), korálnatci- vytvořena pevná schránka (opora těla)

• Žebernatci- gastrulovci, podobný povrch těla jako žahavci, ale mají lepkavé buňky = colloblasty, kořist se přilepí na chapadla, obrvený epitel umožňuje pohyb

• Ploštěnci- ploštěnky, motolice, tasemnice - jednovrstevná pokožka ,

ploštěnky- nahá pokožka, v cytoplazmě - tyřinkovité útvary = rhabdity- v případě

ohrožení se vymršťují mimo tělo a vytvoří slizové pouzdro, v pokožce pigmentové buňky

motolice, tasemnice - různě silná vrstva kutikuly (produkuje pokožka) tvořené rohovinou,

chrání tělo

proti vysychání, rohovitá kutikula - příchytání (háčky a zoubky na kutikule),

• Pásnice - něco mezi ploštěnci a hlísty, jednovrstevná pokožka, tvořená obrveným epitelem- velké množství slizových buěk

• Hlístice -jednovrstevná pokožka, různě silná vrstva kutikuly

• Měkkýši - 3 základní typy epitelu: nahý, řasinkový (volně na těle) a kutikulární epitel (vytváří různé schránky), v pokožce velké množství slizových žláz- slizové látky - zlepšení pohybu

• Kroužkovci - jednovrstevná pokožka, kutikula- rohovinová i chitinová

Mnohoštětinatí červi - v moři, opaskovci v zemi-slizové žlázy usnadňující pohyb , pijavice - kutikula poměrně silná, růst pomocí svlékání

• Členovci - velmi silná vrstva kutikuly- chitinové, prostoupené CaCO3, na povrchu - voskové útvary, svlékání - juvenilní hormon

• Ostnokožci, druhoústí - jednovrstevná pokožka, škára- velice tenká vrstva vaziva, přeměnou vaziva vznikají vápenité destičky-opora těla, pedicelaria=klíšťkovité útvary na povrchu, slouží k odstranění zbytků potravy z povrchu těla

• Pláštěnci - jednovrstevnatá pokožka - vylučuje rosolovitý plášť, je tvořen tunicinem, škára se nevytváří

• Bezlebeční - jednovrstevná pokožka - velké množství hlenových žláz, škára velmi tenká

• Obratlovci - povrch těla kryt kůží - mnohovrstevnatá pokožka, dostatečně vytvořená škára

• Kruhoústí - mnohovrstevná pokožka, prostoupena velkým množstvím hlenových žláz

• Paryby-základ - plakoidní šupina - podobná zubu, vnitřní stavba (zubovina, dutina s nervem a výrustky), usnadňuje plavání

• Ryby - většinou kostěné šupiny , ganoidní - chrupavčité (jeseter), cykloidní a kteroidní (kostěné, mezodermálního původu), velké množství hlenových žláz - zmenšují tření - usnadňují pohyb, šupiny- tenké, částečně se překrývají - chrání i umožňují pohyb v dostatečné míře

• Obojživelníci - pokožka nerohovatí!, vylučují slizové látky - trvale vlhký povrch - vláčná pokožka ( také kvůli dýchání), obrana- přeměna slizových žláz na hlenové, jedové žlázky

• Plazi , ptáci- dýchací funkce přenesena na plíce- pokožka začala více rohovatět -výrazně- šupiny podloženy kostěnými destičkami (jiný původ než šupiny ryb a paryb - ektoderm), nemají žádné žlázy (až na výjimky), útvary šupin - peří, chlupy, peří = přeměna šupin - lepší tepelná izolace(ektodermální původ)

a) prachové-plumae-tvořeno z ostnu a krátkých větviček opatřených paprsky, izolační

funkce,

b) obrysové - pennae - dutá část - brk, plná část - větví se na paprsky a háčky , po

celém povrchu těla a na letkách, na ocase jsou rýdovací pera,

nemají žádné kožní žlázy , pouze ptáci žijící ve vodním prostředí mají mazovou žlázu

kostrční (nejdou ke dnu)

• Savci -odpojili se od vývoje plazů , chlup (ektoderm původ)- zanořuje se do kůže, chlupová pochva ke každému chlupu - sval- vzpřimovač chlupu (zima-izolace, obrana) , podsada- kratší, jemnější-izolační funkce, pesíky- delší (např. proti vodě)

Velké množství kožních žláz - potní, mazové, pachové, mléčné (přeměněné potní)

FYLOGENEZE OPĚRNÉ SOUSTAVY

• FUNKCE - vytváří oporu a ochranu vnitřních orgánů. Uchycení kosterního svalstva, udržuje tvar těla

• (přisedlé organismy-masivní kostra, pohyblivé organismy- méně masivní)

• UMÍSTĚNÍ- na povrchu (na pokožce), exoskelet členovci

-uvnitř (pod povrchem) - endoskelet

• Původ: exoskelet -ektodermální, endoskelet - mezodermální (chorda- endo)

• Tkáně: mazoglea, kutikulární epitely, buněčná pojiva, různé typy pojiv (vazivo, chrupavka, kost)

• A) vnější - Kořenonožci - CaCO3, křemité schránky, dírkonožci, mřížovci

Obrněnky -pancíře

Nálevníci, bičíkovci - pelikula

• B) vnitřní - axostyl

1. Prvoci- na povrchu nebo uvnitř těla schránky z CaSiO3, pancíře u obrvenek pelikula = pružná blanka zachovávající tvar, axostyl = pružná tyčinka u bičíkovců udržující tvar

2. Houby - vnitřní kostra - rosolovitá hmota mezoglea s buňkami- skleroblasty (Ca, Si jehlice), spongoblasty (spongiová vlákna), spongin - látka podobná rohovině

3. Žahavci - oporu tvoří mezoglea (polypi, medůzy), vnější kostra (CaCO3, koralin- bílkovina podobná rohovině)- korálovci, vnitřní kostra - zpevnění vnitřních přepážek- sept , žijí v koloniích (korálové útesy), někdy i chitin

4. Žebernatci - vnitřní kostra, netvoří kolonie, pohybliví

5. Ploštěnci - žádná kostra, podkožní vak svalový, kutikula u parazitů tvoří kostru

6. Hlísti - silná kutikula, tělem probíhají 4 lišty - zpevňují (u hlístic)

7. Měkkýši - vnější+vnitřní kostra, různé typy schránek (ochrana i kostra)- vylučují je specializované buňky pláště

3 typy pláště: a) hypostrakum - tenké vrstvičky aragonitu (CaCO3), perleťová

vrstva

b) ostrakum - slpoupky aragonitu- nejsilnější, její síla je proměnlivá

• c) periostrakum - bílkovina (skleroprotein kolchiolin) pigmentovaná

• vrstva

schránky: ulita -u plžů- točená, občas redukce

lastura- u mlžů - 2 části, spojeny výrustkem - zámek nebo jen vazivo-2 svaly

bez schránek - sépiová kost u hlavonožců (pozůstatek vnější kostry) nebo u

loděnek ulita

vnitřní kostra : chrupavka (podjazyková, subraduální) u plžů , vazivo, pojivo, chrupavka

u hlavonožců (mozkové pouzdro, výztuha ramen)

8. Kroužkovci- silnější kutikula - vnější kostra, chrupavka (výztuže žeber)- vnitřní kostra

9. Členovci - chitinózní kutikula- dokonalá vnější kostra, článek je tvořen 4 destičkami , články spojeny intersegmentárními blankami ,(může se zvětšit), hlava- hlavové pouzdro, velice pevné (sklerotiace), v zadečku všechny orgány

10. Ostnokožci - kostra=škára, vápenité destičky -mohou zůstat volné (u hvězdice) nebo srůstají v krunýř (u ježovek) , svalstvo uchyceno uvnitř destičky

11. Pláštěnci - tunicin-polysacharid, který tvoří vnější kostru, chorda dorsalis (endodermální původ), pružný provazec, pouze v lamelárním stádiu, v dospělosti pouze výjmečně (jen u pohyblivých vršenek

12. Bezlebeční -chorda dorsalis podél celé osy těla

13. Obratlovci - kostra, vytváří se struna hřbetní - pružná tyčinka - základní opora, s rozvojem pohybu- kostra - 2 typy tkání (chrupavka, kost), vazivo- v embryonálním stádiu, někdy i v dospělosti, chrupavka- u zárodků tvoří opornou tkáň, kost - původně oporná tkáň obratlovců

V plné míře je struna hřbetní zachována u bezčelistnatých, u čelistnatců postupně nahrazena chrupavkou nebo kostí - ploténky, které chordu postupně zatlačují a chorda vápenatí, u ryb je chorda zatlačena do obratlů, postupně mizí - část meziobratlových plotének má původ v chordě

2 TYPY SKELETU : a)dermální-vzniká kostnatěním vaziva ve škáře, vznikají ploché

kosti (krycí), kostěné krunýře, šupiny (kromě plazů), kosti lebky

b)endoskelet - vždy primárně chrupavčitý, chrupavka zůstává nebo

zkostnatí, podle místa vzniku rozlišujeme chrupavky původu:

somatické - obratle, žebra, základy končetin,

viscerální - žaberní oblouky a kosti, vznikají jejich přeměnou

KOSTRA :

1. kostra osová : páteř tvořená obratli, obratel - tělo, oblouk a výběžky

typy obratlů: chrupavčité - náznak, není ještě dokonalý

amficelní (obojživelníci, paryby, ryby)

procélní (obojživelníci, plazi)

opiskocélní (obojživelníci)

platycélní (savci)

žebra - čelistnatci, u ryb a paryb -na každý obratel žebra, postupně redukce-

do hrudní oblasti, hlavní funkce- ochrana části vnitřních orgánů-hrudní koš-

žebra se připojí na kost hrudní, ve spojení s mezibřišními svaly se podílí na dýchání

2. lebka - 2 části - mozková - (neurocranium), obličejová -( viscerocranium)

mozková - ploché kosti- ochrana pro mozek a některé smyslové orgány- zrak, sluch, rovnovážné ústrojí, většinou kostěné, vzniklo osifikací vaziva ve škáře

obličejová- v původní podobě pouze u kruhoústých - 7 párů žaberních oblouků (původně ale 9) , žaberní oblouky- opora pro žábra, postupně redukce-úplně vymizely u suchozemských živočichů

- Vývoj žaberních oblouků:

1. a 2. pár žaberních oblouků - zanikly, pozůstatky- retní chrupavky paryb

3. pár -čelistní - původně 2 části - horní (palatoquadratum) z ní u ryb a dalších asquadratum, u savců ušní kůstka , dolní (mandibulareae)- kosti - ryby artikulareae, savci- další ušní kůstka

4. pár- jazylkový - 2 části - horní (hyomandibulare) - zprostředkovává spojení viscerocrania a neurocrania (vodní), u suchozemských se mění v columellu , u savců se mění v ušní kůstku - třmínek- stafes, spodní (hyoideum) - u vodních plně vytvořena , u suchozemských - vytváření jazylky ( uchycení jazyka)

5. pár - u vodních opora žaber, u suchozemských také tvorba jazylky

6. a 7. pár - u vodních opora žaber, u suchozemských se mění na chrupavky hrtanu, popřípadě průdušnice

8. a 9. pár - u vodních opora žaber, ale u ryb už 9. většinou oporu nenese, je nefunkční, u suchozemských zanikají během zárodečného vývoje

- čelisti - aktivní lov kořisti, nejprve pro uchopení, pak trhání, rozmělňování kořisti

- podle připojení čelisti k lebce rozeznáváme 3 druhy lebek:

1. amfistylní - čelist připojená přímo k neurocraninu,(lebka dosedá přímo na obratel), zároveň horní i spodní připojeny prostřednictvím hyomandibulare (paryby + vymřelí)

2. hyostylní - horní čelist připojena pouze prostřednictvím hyomondikulare + svalstva , více méně volně (ryby)

3. autostylní - horní čelist srůstá s lebkou celou plochou (nebo jen v několika místech ) - člověk

3. končetiny - u suchozemských párové, u vodních i nepárové

• nepárové končetiny vznikly z nepárového ploutevního lemu - postupně se mění na ploutve - hřbetní, ocasní, řitní, podpírány chrupavkou či kostěnými paprsky

Typy ocasních ploutví :

1. heterocerkní - ocasní část páteře vstupuje do většího horního laloku

2. hypocerkní - ocasní páteř do většího spodního laloku (u vymřelých)

3. difycerkní - zevně i zevnitř souměrná (téměř všechny ryby)

4. homocerkní - zvenku souměrná, uvnitř nesouměrná

• párové končetiny - teorie - vznikly z párovitých kožních lemů - metapleur ,

poprvé v náznaku u bezlebečných , plně u čelistnatců - ploutev, noha

přední - PLETENEC - původně chrupavka- vznikají další kosti (krkavčí u ptáků)

- VOLNÁ KONČETINA- u vodních prsní ploutev, přetváří se , u savců

výstavba- kost páteřní, loketní, vřetení, záprstní, články prstů,..

zadní - PLETENEC- jednoduchá kost- u ryb, u suchozemských - složená kostěná

pánev

-VOLNÁ KONČETINA- u ryb.., u ostatních - stehenní, lýtková, zánártní,

nátrní

Kruhoůstí - chorda dorsalis - hlavní opora, pouze náznaky obratlů, lebka velmi malá, dominuje žaberní aparát, ploutve nepřítomny jen ploutevní lem

Paryby - chrupavčitá kostra, obratle, zřetelné náznaky žeber, obratle amficelní (jako u ryb), chorda víceméně zachována, zaškrcována, vápenaté (CaCO3) - ztácí pohyblivost, poslední obratel stejný jako předchozí - napojení lebky nepohyblivé, lebka poměrně malá, amfistilní, končetiny - ocesní ploutev heterocerkní, rejnoci dificerkní, náznaky lopatkového a pánevního pásma, ploutve pevně připojeny - fce vztlak ,základní pohyb - ocasní ploutev, ostatní ploutve pouze mírně přitlačí

Ryby - kostra chrupavčitá nebo kostěná, obratle amficelní, počet obratlů různý, chorda - buď dost vyvinutá nebo výrazně redukovaná, žebra - dlouhá, nejsou spojena - není hrudní kost, lebka- hyostilní - z velkého množství dermálních (plochých) kostí , ploutve - vyztužené paprsky - pohyblivé - kormidlují, velký význam, ocasní je základní

Obojživelníci - páteř členěna - krční, trupová, bederní, ocasní, obratle vytlačují chordu, nejprimitivnější - amficelní obratle, bezocasí - procelní obratle, ocasatí - opistocelní obratle, žebra krátká, většinou soustředěna v trupové oblasti, lebka - jednoduchá, velké očnicové oblouky, končetiny - nohy, neliší se nějak moc ( pouze např. počtem prstů)

Plazi - obratle procelní, 1. a 2. krční obratel- nosič a čepovec - možnost otáčení hlavy, žebra - některá připojena k hrudní kosti, lebka - typická pro jednotlivé skupiny, končetiny - typické suchozemské

Ptáci - obratle heterocelní, žebra plochá, hrudní kost nápadně velká - upíná se k ní létací soustava, lebka - čelisti se přeměňují v zobák - žádné zuby, přední končetiny - křídla, pneumatizace kostí - duté, vybíhají plicní vaky

Savci - platicelní obratle, žebra plochá, většinou narostlá na hrudní kost, lebka - typická pro jednotlivé skupiny, končetiny - typický suchozemský život

FYLOGENEZE POHYBOVÉ SOUSTAVY

FUNKCE - pohyb (jeden ze základních životních projevů). Rozdíl mezi rostlinami -

-heterotrofní výživa - aktivní vyhledávání potravy

-reflexní reagování na změnu vnějších podmínek, únik z nepříznivých podmínek

-únik před nebezpečím

-vyhledávání sexuálního partnera

• u mnohobuněčných organismů je pohyb zajišťován svaly, některé pomocí obrveného epitelu

PÚVOD- ektodermální původ- epitel, mezodermální původ- svaly

TYPY: Pasivní - např. cysty prvoků , pelagičtí živočichové

Aktivní - 3 základní formy

1. Améboidní- měňavkovitý, vratná přeměna sólu v gel a následné smrštění gélu -

přelévání plasmy - panožky (pseudopodia), kořenonožci, někteří bičíkovci, u

mnohobuněčných některé buňky (např. bílé krvinky, amébocyty - houby)

2. Pomocí brv a bičíků - stejná stavba, liší se počtem a velikostí, typické pro prvoky, ale téměř všichni živočichové mají bičíkaté spermie , řasinkový epitel -larvy ploštěnek, pásnic, u vířníků- v průdušnici, ve sliznici tenkého střeva, ve vejcovodech

3. Svalový - hladká nebo příčně pruhovaná svalovina, podstatou je stah vlákének - myofibril, (aktin a myosin), i u buněk s améboidní formou pohydu ,

Myosin - nejčasější bílkovina v lidském těle, dokáže štěpit ATP, únava- způsobena kyselinou mléčnou

Původně - hladká svalovina

FORMY POHYBU: jednotná definice neexistuje (přizpůsobeno různým typům)

1. pohyb na pevném podkladu - a) plazení - ploštěnky, hlísti, hadi

b) pomocí článkovaných končetin

• c) dočasné upevnění k podkladu - přísavky, pijavice,

• (tasemnice), ostnokožci

2. plavání- a) pomocí ploutví - ryby

b) kožovitý lem - kruhoústí (mihule)

• c) pomocí upravených končetin - členovci (potápník), tuleň, ptácí (blány)

• d) reaktivní pohyb - medůza, hlavonožci

3) létání (aktivní, pasivní) - a) kožní záhyby - letuchy, dráčci (pasivně),

netopýři (aktivně)

b) křídla - hmyzí, ptačí - příčně pruhovaná svalovina

1. Prvoci - améboidní pohyb, bičíky, brvy, pasivní unášení

2. Houby- přisedlé organismy - svalové buňky nejsou, porocyty- jiný mechanismus, pohyblivé jsou pouze larvy (stádově pohyblivé) - řasinkový epitel

3. Žahavci - svalový epitel- přeměnou pokožkových buněk, medůzy - reaktivní pohyb - dokonalejší, polyp - pomocí nožního terče- pomalu, pomocí hvězdic

4. Ploštěnci - podkožní svalový vak - z okružních, podélných a šikmých svalů, hladká svalovina ( u nižších ovládána vůlí)

5. Hlísti - pokožní svalový vak, u hlístic nesouvislý - 4 podélné pruhy

6. Měkkýši - svalnatá noha (hladká svalovina), na pevném podkladu, ve vodě (sliz, přerývají písek), nebo přisedlý způsob života (slávky) - kde je příboj - obléváni zbytky organických částiček, mohou se přeměnit v chapadla (hlavonožci) nebo ve svalnatou nálevku umožňující reaktivní pohyb

7. Kroužkovci -podkožní vak svalový- hlavní sval - vnější okružní svalovina, vnitřní podélná svalovina, parapodia - náznaky svalových vláken, členění - svalový vak vybíhá do parapodií - určitá pohyblivost - štětiny

8. Členovci - mnohem pohyblivější - aktivní vyhledávání kořisti, příčně pruhovaná svalovina - členěna na jednotlivé svaly , vlastní pohyb zabezpečený článkovanými končetinami - silná kutikulární vrstva + blanky -články kloubně spojeny , dvojice svalů působí proti sobě, svaly upnuty na kostru uvnitř , počet končetin - původně co článek to pár, postupně redukce a přeměna (ústní ústrojí, tykadla)

KŘÍDLO-původně 3 páry, vychlípenina z článku (nesouvisí s končetinami), nyní jen 2nebo 1 pár, postupně redukce,dobrý způsob, ale je potřeba moc energie

9. Ostnokožci - využívají ambulakrální nožky, velmi pomalý pohyb, hvězdice - rychlejší (dravci)

10. Pláštěnci- většinou přisedlí,dochází k redukci svaloviny, okružní, podélné svalstva , vršenky se pohybují, ale spíš pasivně- petogciky, svalovina jen v oblasti ocásku , larvy jsou pohyblivé - řesinkový epitel

11. Bezlebeční - kolem celého těla 2 souvislé vrstvy svaloviny- 2 boční lemy - segmentovaná svalovina do tvaru V, segment- myomera, schopnost stáhnout pouze jeden segment, hadovitý pohyb

12. Obratlovci -

3 základní typy svaloviny podle původu : somatická, viscerální, kožní

1. somatická - příčně pruhované svalstvo zajišťuje pohyb, členěna na segmenty (myomery) , u vodních tvoří mohutný boční sval - u ryb podélně rozdělen vazivovou blánou na hřbetní a břišní část, postupem fylogeneze se rozpadá břišní sval na větší množství samostatných svalů , které se upínají na žebra, obratle a na pásma končetin ,u obojživelníků je více svalů, u suchozemských živočichů se rozvíjí svalstvo volných končetin! , pracující na základě antagonistických svalů (protichůdných)- jednu končetinu v kloubu ohýbá OHYBAČ-FLEXOR a rovná NATAHOVAČ- EXTENSOR, doplněny dalšími typy - kroutivý pohyb - KRUTIČE- ROTATORY,

podle tvaru rozlišujeme svaly : vřetenovité, kruhovité svěrače (sfinktery)- uzavírání

různých trubic, ploché

2. viscerální -hladká svalovina, vytváří útrobní orgány, příčně pruhovaná svalovina

žeberní + žvýkací svaly, u suchozemských ještě svalstvo krku a mimické svaly

c) kožní - je škárového původu, tvořena drobnými svaly (vzpřimovače chlupů),

zatřepe svalem na prvním místě, pohyb kůže v jednom místě (u koně)

Kruhoústí - boční sval, neupíná se přímo na kostru, nemají končetiny , hadovitý pohyb, pohyb zajišťuje kožovitý lem

Paryby - boční sval, upíná se na obratle, pohyb - pomocí ocasní ploutve (heterocerkní), vytvářejí se i další typy ploutví - pouze výšková kormidla

Ryby - mohutný boční sval, W- špičky směřují k ocasu, mezisvalové kůstky (osifikace vaziva mezi svaly), svalstvo končetin na různém stupni vývoje, pohyb pomocí ocasní ploutve a prsní ploutve-zpomalovat, zrychlovat, zastavit pohyb - reakce je lepší

Obojživelníci - ocasatí- boční sval, bohatě vyvinuto svalstvo končetin, stavebně končetiny téměř totožné s ostatními suchozemskými živočichy

Plazi-výrazně rychlejší než obojživelníci, zdokonalení svalstva, svalstvo zpevnilo páteř, svaly krku a končetin a rozvíjí se svalstvo břišního listu, mezižeberní svaly- viscerální (poprvé) umožňují hadovitý pohyb (typický) a také umožňují dýchací pohyby

Ptáci - uspořádáni pro rychlý přesun ve vzduchu, zesílení prsního svalstva, pneumatizace kostí, na hřebenu hrudní kosti (a na pažní) je upevněno létací svalstvo, podklíčkový sval antagonista prsního svalu, u mnohých slušný rozvoj zadních končetin - hrabaví, soustava šlach -umožňuje automatické přichycení k větvi, když chce letět, tak se pustí

Savci- žádné velké odchylky - zdokonalení, krční, hřbetní, břišní svaly, rozvoj mimického svalstva - komunikace, kožní svalstvo

FYLOGENEZE DÝCHACÍ SOUSTAVY

• většina živočichů využívá kyslík ke štěpení glukózy (uvolňuje se větší množství energie než bez přístupu kyslíku)

• někteří živočichové nepotřebují kyslík - anaerobní dýchání , glycidy jsou štěpeny na mastné kyseliny a oxid uhličitý,mastné kyseliny ukrývají velké množství energie ve svých vazbách, která je však bez kyslíku nevyužitelná. Pouze živočichové, kteří mají ve svém okolí nadbytek živin, živočichové žijící v zahnívajících organických látkách, nebo v tělních dutinách (parazité) (anaerobionti)

• aerobionti - aerobní živočichové, štěpí glukózu na oxid uhličitý a vodu, uvolňuje se velké množství energie - asi 16* víc než při anaerobním rozkladu, při nedostatku kyslíku mohou někdy dočasně přejít k anaerobnímu dýchání - někteří kroužkovci a ryby

zdroje O2- voda (původní)

- vzduch (odvozený)

• VODA- kyslík rozpuštěný - z vodních rostlin

- ze vzduchu (příboj)

• Teplota při 15°C je ve vodě obsah kyslíku 0,072% a CO2 -0.03%

• Souvisí s výší teploty, největší biomasa - arktická moře, slaná voda je na kyslík chudší

• Kvalitu vody snižují hnilobné procesy (přemnožení sinic,- zvýšení obsahu NO2)

• VZDUCH -21,5% O2 -poměrně stálé, 0,04% CO2

• ZPÚSOBY DÝCHÁNÍ:

Celým povrchem těla- na principu difůze osmózy=kožní dýchání, velice pomalý způsob - málo výkonný - pouze u menších živočichů (houby, ploštěnky, kroužkovci)

Kyslík přijímán způsoby : přímá difůze - ke všem buňkám

předání kyslíku se děje pomocí tělních sekretů

• kožní dýchání (doplňkové) - dýchání ryby

• obojživelníků (+ přídatné orgány)

• u větších živočichů potřeba dalších změn

• ZVÝŠENÍ INTENZITY:

1. Zvětšením dýchacího povrchu a propojení s cévní soustavou

1. Žábra-vychlípeniny volně v prostoru nebo v dutinách, hecotidlí -volně do prostoru,

ostatní volné dutiny

tvořeny útvary s velmi tenkou povrchovou vrstvou buněk (respirační epitel),

buňky jsou buď řasinkové, nebo bez úprav

útvary - keříčkovité, lupenité, hřebenité, stromečkové

často uzavřena v žaberním koši - souvisí s hrtanem

b) Plíce- dýchací prostor obrácen dovnitř, typické pro suchozemské živočichy jako

vychlípenina hltanu ( někdy můžeme najít už v jícnu) ,původně jednoduché vaky - pak

krabacení, plicní vaky se postupně člení, jsou vystlány dýchacím epitelem a udržovány

stále vlhké (buňky)

2. Zrychlení přívodu kyslíku ke tkáním

1. Vzdušnice (tracheje)- trubičky vystlané dýchacím epitelem (tracheální epitel), jsou vyztuženy šroubovitě stočenými chitinózními pásky, jednotlivé výběžky vzdušnic dosahují až k jednotlivým skupinám buněk (stonožky, mnohonožky, pavouci, hmyz)

2. Tělními tekutinami- pohyb v oběhových soustavách

Vnější dýchání- výměna plynů mezi vzduchem a tělními tekutinami

Vnitřní dýchání- výměna plynů mezi tělními tekutinami a jednotlivými buňkami

Možnost regulovat množství tekutin v jednotlivých orgánech, kyslík rozpuštěn buď přímo v tekutině nebo chemicky vázán v krevních barvivech (hemoglobin)

3. Ventilační dýchání - pohyby

1. u hmyzu - prostřednictvím pumpování zadečku , otevírání/ zavírání stigmat

stigmata- otvůrky pro vzdušnice na povrchu těla

2. u ryb - otvírání a zavírání střelí

3. u suchozemských - pomocí dýchacích svalů (mezižeberní + bránice)

Prvoci, houby, žahavci, ploštěnci hlísti

• dýchání celým povrchem těla, žádné specializované orgány, někteří rozkládají organické látky anaerobně

Měkkýši - původně žábra - peříčkovitá, keříčkovitá prostoupená hustou sítí vlásečnic, nachází se v tzv. plášťové dutině, počet proměnlivý - jeden z určitých znaků, rozdělují se také podle umístění - před srdcem (předžábří) a za srdcem (zažábří), plicní vaky - útvar, vzniklý zakrněním žaber , dýchací epitel se rozložil do plochy v plášťové dutině

Kroužkovci - máloštětinatí - celým povrchem těla, mořští mnohoštětinatci - žábrami, umístěnými nad panožkami, opaskovci- celý povrch těla

Členovci- celým povrchem těla, vodní - pomocí žaber (rozmanitý tvar), většinou v blízkosti končetin (víří vodu), nebo v krunýři (chráněny, např. u raka), suchozemští - plicní vaky (pavoukovci) nebo vzdušnice (hmyz), larvy vodního hmyzu - kombinace vzdušnic a žaber - tracheální žábra (lupínky prostoupeny vzdušnicemi)

Ostrnokožci - ambulaklární soustava , ale také vodní plíce (u sumýšů)- propojeny s řitním otvorem, tudy se pumpuje voda a čerpá se z ní kyslík (pomocný zdroj kyslíku)

Pláštěnci, bezlebeční- pomocí žaber - vznikají přeměnou jedné části trávicí soustavy, poprvé se objevuje žaberní koš - - čerpají živiny, které pak tráví , voda je pod tlakem vytláčena ven z těla - odčerpává se z ní kyslík, souvislosti s proděravělým hltanem

Platí pro všechny mořské obratlovce

Obratlovci

Vodní obratlovci -Kruhoústí, paryby, ryby

• dýchání pomocí žaber - proděravělý hltan, vstřebávání kyslíku prostřednictvím žaberních lupínků - bohatě prostoupeny vlásečnicemi

• Kruhoústí- žaberní lupínky ve specializovaných kulovitých váčcích ústí na povrch 7 páry žaberních štěrbin (nejčastěji), jsou podpořeny žaberními oblouky, nejsou však přirostlé , výrůstky, jež zabraňují vstupu potravy do dýchací soustavy

• Paryby- žaberní lupínky podepřeny žaberními oblouka (bez řas), narůstají celou plochou, proděravělý hltan, na povrch ústí dýchací aparát nejčastěji 5 páry žaberních otvorů (i 6-7, výjimečně 4 ), u chimér otvory překryty blanitým víčkem

• Ryby- žábra, jeden otvor, vytvořený překrytím skřelovou kostí, 4 páry žaberních oblouků, na které svou bází přirůstají žaberní lupínky

• Několik přídatných typů dýchání :

a) střevní - prostřednictvím konečníku (protkán vlásečnicemi)

• b) plynové měchýře - fce dýchací zaniká - hydrostatický orgán

• c) plicní vaky - vychlípenina hltanu - předchůdci plic, mohou dýchat vzdušný

• kyslík za sucha (lezci, bahníci)

Suchozemští obratlovci:

PLÍCE- začaly se vatvářet plíce (vychlípeniny hltanu), původně jednoduchý vak, postupně se dělil na pravou a levou plíci, náročností na kyslík- vytvoření složitější vnitřní struktury

Obojživelníci- v larválním stádiu 3 páry žaber - vnější postupně překryta pojivovou řasou, u některých druhů zůstává toto uspořádání i v dospělosti, u ostatních se zakládají plíce už v larvovém stádiu, plíce- jednoduchý vak se dělí na 2 části - stěny protkány vlásečnicemi, -umožňují přenos kyslíku do oběhové soustavy, nemají hrudní koš, vzduch polykají, velký význam má kožní dýchání, hlasivkové vazy - rezonanční bubínky, významné vydávání zvuků přilákání partnera, okraj teritoria, komunikace

Plazi - vývoj směřuje k vytvoření složitější vnitřní struktury - alveolární plíce (plicní váčky, sklípky) - zvětšuje se respirační plocha, uvnitř plic je stálá vlhkost (vyschnutí plic zvyšuje riziko infekce), hadi -většinou zaniká levá plíce, většina má hrudní koš- dýchací pohyby, hlasové projevy - syčení - vyrážení vzduchu

Ptáci- u plazů, poměrně malé plíce, obrovská spotřeba kyslíku - trubicovité plíce - z praného laloku vybíhají trubičky vedoucí do všech tělních dutin, kostí -nadlehčují,

dvojí dýchání -intenzivněji se odebírá kyslík, vzduch prochází plicemi dvakrát

hlasivkové vazivo vytvořeno- používáno ke komunikaci, lákání partnera, teritorium,…

Savci - alveolární plíce - vylepšení pravé plíce, průdušnice, průdušky, průdušinky, hlasivky-dorozumívání

2

20

---