49855 skenování0002

12    Histologicky atlas

K arterifm elastickeho typu patri nejvetsi arterie - sr-dećnice {aorta) a zaćśtky jejich hlavnich vetvi a plicnice {truncus pulmonaliś) a jeji vetve. Nejsilnejśi vrstvou stć-ny je tunica media, slożena z fenestrovanych elastickych membran, u arterii menśiho kalibru pak pfinejmenśim z podćlnć uspofśdanych elastickych vlśken seskupenych v lamely. Mezi membranami a skrze otvory v nich probi-haji retikulami a kolagenni vlakna a hlavne buńky hladkeho svalu s cirkulśmi orientaci. Elastickych membran byva 20 aź 50, a proto se membrana elastica interna a extema nerozliśuji (obr. 1.6). Pri vystupu aorty i truncus pulmonaliś ze srdce se na stavbe medie vyznamne pod i lej i i kardiomyocyty.

Arterie svaloveho typu zahmuji vetSinu arterii. Vy-stelku tvori endotel nasedajici na bazślni membranu. Subendotelovś vrstva se składa z ridkeho kolagenniho vaziva, v nómz jsou zastoupeny myofibroblasty. Tunica media je sloźena z cirkulame uspofadane. temer kompakt-ni vrstvy hladkeho svalstva (obr. 1.7 a 1.8). V nem dominuj i retikulami a elasticka vlakna, na jejichz synteze se vyznamne podileji buńky hladke svaloviny. Na rozhrani intimy a medie je vyrazne zvlnena fenestrovana elasticka membrana {membrana elastica interna). Mezi tunica media a tunica extema je zevni elasticka membrana {membrana elastica externa). Ta vetsinou nema raz kompaktni membrśny a składa se z huste nahromadśnych, podelne probihajicich elastickych lamel a vlśken (obr. 1.9). Arterie maleho kalibm se oznaćuji jako arterioly a i pro nś plati pritomnost membrana elastica interna a nejmene jedna kompletni vrstva bunek hladkeho svalu v medii.

Veny rozdelujeme podle stavby steny a urovne umisteni v organismu ve vztahu k urovni srdce:

1.    vćny beżneho typu

2.    vćny svalovćho typu

V porovndni se stavbou arterii je u vćn nejsilnejsi vrstvou adventicie a specifick^m rysem je pfitomnost chlopni jako duplikatur intimy v luminu.

Veny bćznćho typu maji adventicii sloźenou z kolagenniho vaziva, ktere pfechazi plynule do vaziva okol-niho, nejcasteji v pfislusnem nervove-cevnim svazku. Jejich medie je tenka, a pokud obsahuje hladke svalstvo, napf. pravidelne na urovni vyskytu chlopni, jde o cir-kulamć probihajici snopce, a nikoliv kompaktni vrstvu (obr. 1.8).

Vćny svaloveho typu maji jako zakladni diagnostic-ky znak zastoupeni longitudinalne probihajicich snopcu hladkeho svalstva v adventicii (obr. 1.10). Protoźe krevni tlak ve vćnach v dolni polovine tela nestaći pfekonavat hydrostaticky tlak sloupce krve, dokaże kontrakce lon-gitudinalni svaloviny ve sloupci mezi dvema systemy chlopni vyznamn£ prispet k posunu krve smśrem k srd-ci. Specialni uzaviraci mechanismus mużeme pozorovat u ven v lakunach corpus cavemosum penis, kde subin-timalni polśtarek hladke svaloviny dovoluje naplń krve tćchto prostoru a tak vyvola erekci (obr. 6.15).

ZvlśStni ulohu maji veny s vysokym endotelem (,Jhigh endothelial veins“ - HEV), protoźe v nich se diky recep-torovć vybavS endotelove vystelky uskutecńuje prostup predevsim T-lymfocytu pri recirkulaci mezi thymem a perifemimi (thymodependentnimi) orgśny.

Kapilary predstavuji obvykle propojeni mezi arteriemi a venami. Vyjimku pfedstavuje tzv. rete mirabile, coź je kapilarni reciśte vlożene mezi cevy tehoż typu. Prikla-dem tak muzę byt rete mirabile arteriosum {glomerulum) v ledvinnem telisku nebo rete mirabile yenosum] ako kapilarni rećiśtć v adenohypofyze ći v jatrech (druhć kapilarni fećiśtś portalniho obehu). Kapilśry lze rozdćlit na:

1.    typicke, somaticke s kontinualni vystelkou (o prumeru

5-15 |im)

2.    atypickć, visceralni s vystelkou diskontinualni (s fe-

nestracemi a póry), jejichz prumer se pohybuje mezi 15-200 pm

Mezi atypickć kapilary radime kapilśry embryonalni (pripadnć kapilśry v ćasne fazi postnatślni angiogeneze) a kapilśry sinusoidni jako charakteristickou soućast vy-bavy endokrinnich źlśz. Jakoporus oznaćujeme okrouh-lć polićko v cytoplazmatickem listu endotelove buńky (do prumóru 0,2 pm) preklenutć obvykle tzv. diafrag-mou,fenestrace j sou vetsinou rozmernejśi a pfedstavuji mista, kde k sobe sousedni endotelove buńky neprilehaji a je tak mezi nimi odhalena bazalni membrana, pripadne otevreny pristup do subendotelovćho prostom.