7136815505

18 Tema ĆiliChili 10 I 2016

Ze Sudet se vetśinou utika pryć. Tak jsme se tam vydali, abychom take zdrhli. A to primo ze sklepa byvale textilky. Abyl to poradny horor.

Jsme zklamanf. Z areału byvale textilnf tovarny v usteckych Predlicfch nam znalci kromę jineho doporućovali delnickou jfdelnu se slibnym nazvem Jatka. Jenże ta uż nefunguje. Na jidle tedy bobffka odvahy nesplnfme. Pri pohledu na omśelou budovu textilky se zapra-śenymi oknyjsem ale stejne rada, że je biły den. Većer uż by tu chybeli jen zombfci nebo delikventi s hoffcfmi pochodnemi. Jsme ćtyri -ja a tri chlapi - a v duchu si planuji, za koho se pri unikove hre s vystiżnym nazvem Horor żive, kvuli ktere jsme sem hlavne prijeli, nej-efektivneji schovam.

„Musfte do sklepa a matę hodinu na to, abyste se dostali ven," vysvetluje zaklada-tel hry Tomas Albert. Mluvf pri tom o poli-cejnfch paskach, reznikovi, możnosti uteku starym nakladnfm vytahem. Adrenalin bych mohla staćet.

Tomas unikovou hru Escape Usti nad Labem (nesmejte se te ironii) s podtitulem Horor żive otevrel v unoru a je videt, że si na ni dal se svym kolegou zależet. O prazd-ninach, kdy była słabsi sezona, sem zavftalo kołem deseti skupinek tydne, dokonce sem za strachem ćasto jezdi i Prażaci, i kdyż v hlav-nfm meste jsou unikovek desitky. Żadna ale nem tak adrenalinova. Sice jsem se sama prochazela nevalnymi indickymi ćtvrtemi a v Kingstonu nam vyhrożovali mfstnimi gangy, ale kdyż jsem starym vytahem jela do usteckeho sklepa, kde jsem kdovfproć ćekala chlapa s motorovkou, było to asi horśf.

., .A HUDBA PRESTALA HRAT    ^

Jak pry prohlasil Leonardo da Vinci, strach se rodf ze vśeho nejrychleji. A że to platf, i kdyż vam realne nic nehrozf, zjiśtuji par vterin po zaćatku hry, kdy nas vytah vyplivuje v tma-vem sklepeni. Na zemi pohozena baterka osve-cuje hasićskou figurinu bezvladne pohozenou na schodech. Ze zdi na vśechno dohlfżf obraz Panny Marie, ktery ma v lożnici urćite i vaśe babićka a vżdycky jste se ho bali. Straśit lidi nabożenstvfm paradoxne vżdycky zabere.

Kdyż najdeme vsechny baterky, zaćneme se rozkoukavat a dvere vytahu se zavrou, dekuju svoji amygdale, ktera udajne pocit strachu v mozku ridf, za to, że bych nejradśi vzala kramie vytahem zpatky nahoru. Jak se pozdeji dozvidam od Tomaśe, jedna slećna prede mnou uż to udelala a jeho kolega ji musel uteśovat. Jenże to ja jako fanynka hororu nemużu dopustit. Tak se radśi nale-pena u zdi snażfm mżourat do tmy, jestli tam na me neco nevyskoćf. Rozhodne nemam v umysłu postupovat prvni nebo pośledni -na to uż jsem nakoukala hodne slasheru. Navic jsem blondyna a ty to, jak znamo, schy-taji jako prvnf.

Rozhlfżim se po vśech zavrenych dverfch a nedaleke mrfżi s kostlivcem. Objevujeme jedinou otevrenou mfstnost, kde nechybi podezrela studna a televize s videem, kte-rou se mi samozrejme dari rozladit. Co je v nich, vam nereknu, co kdybyste se do Ustf chteli taky vydat.

Stresuje nas napinava hudba. Ale horśf je, kdyż hrat prestane. V hledanf indicif k otevrenf

ni

vsemożnych zamku se zasekavame uż v prvnf fazi, także nam Tomas napovida z ukrytych repraku. Vracim se ke vchodu pro Bibli, ktera se tam valela. Treba me ochrani.

Dostavame se do dalsi mistnosti - mfiże, lekaćky, stary nabytek, motorovka a dalśich par „drobnosti" uż s nami tolik necvići. Zacinanie si zvykat a postupne odemykame dalsi a dalsi zamky. Tohle rozhodne neni moje prvni unikovka, ale urćite nejslożitejśf.

Po naprosto grotesknfch situacich, kdy jsme kody odhalili, ale nebyli jsme schopni je do zamku spravne zadat, jsme se konećne probojovali do finalni a nejhorśi fazę hry. V pośledni mistnosti dostavame varovani, że si pro „nas prijde", protoże nam dochazi ćas. Sice nevim, kdo by mel prijit, ale rozhodne se na to neteśim. Kontroluji diru, kterou jsme do tohohle blazince vlezli. Pres mlhu toho moc nevidim. Kromę akvarek s prapodivnym obsahem, rent-genovych snimku nebo hnus-nych obrazku na stene.

HOLICY SI TO UŻIVAJI

Neorganizovane pobihame a otevirame vśemożne skrińky a truhly. Hodina se chyli ke konci a nam je jasne, że ven se vćas rozhodne nedostaneme. Po limitu se ale mużeme v klidu nadechnout. Vysloużime si i diplom, na kterem je ze solidarity zapsan cas 59:59.

Uchylujeme se do Tomaśova sklepniho velina, ze ktereho vśechno ridil. U stołu ma obrazovky, na kterych nas celou dobu pozo-roval. Kdyż si vybavuji, jak jsem hystericky nadavala nebo se pokousela o strelbu ze vzduchovky, je mi jasne, że se u toho musel kralovsky bavit. „Żeny tahle hra vylożene bavi, vyhledavaji ji. Spolećne vśechno pro-żivaji a drżi se za ruce. Chlapi se zase tolik neboji a je pro ne atraktivnejsi, kdyż je ukoi slożity," vypravi Tomas.

Sveruje se nam, że ho obnovovani„hnus-nych straśidelnych mist" v okoli bavi, dokonce nas zve do dalsi nove otevrene atrakce -bunkru civilni ochrany v Neśtemicich. Moji psychice uż to ale staćilo. Neustale budu mit pred oćima moment, kdy vchazim do kobky s dirou v zemi, odkud se do vzduchu zniće-honic bez varovani vynori postava, ktera mi nedala spat, uż kdyż mi było trinact. Vidim jen, kam baterka dosahne, a moje hlasivky se rozezvući holćićim vykrikem, kterym obla-żim urćite i chudaky pracujici aż nahore, kteri se tmy bat nemusL. ■

tW*

\

njl

i:

-x

Fm • /

jĘmj

Um

. c

\