5134939337

dynamiku prazdnoty a plnosti, kterou je możno chapat i na rovine prenesene, symbolicke. Obezita symbolizuje ohrożeni absorpce svćta monstrem, zatimco anorexie ma u Nothombove mnoho dalSich konotaci. Sloużi jako prostfedek k setrvani v rajske dobś dśtstvi, k zastaveni ćasu; nepfijimani potravy ma zpusobit, że dospćlost budę odvracena. Toto perverzni reSeni se stavi proti zśkonum reality. Anorektik, ktery nenavidi svoje dospivajici tćlo, ho chce hladem umrtvit. Obezita a anorexie jsou predevSim prostredky sebeznićeni nemocneho organismu.

Sedma kapitola prinaSi nćkolik psychologickych a psychoanalytickych poznamek k tćlesnosti, ke vztahu t£la a identity, k problemum jeho prijeti a k narcismu. Mnoho nothombovskych postav, tak jako autorka sama, maji potiże s prijetim vlastniho tćla, coż usti pravć do anorexie, popr. obezity. Pohled do zrcadla, tolik zobrazovany Nothombovou, tu nabyva nśkolika vyznamu. Prednć sloużi k identifikaci tgla s pojmem ,ja“ (Lacan) a s jeho obrazem, postavy se neustale ujiSt’uji o sve identitć. Dalśi, jiż znamy vyznam spojuje pohled do zrcadla s narcismem, tedy „diagnózou“, kterou trpi nothombovske postavy bożskych dćti, stejnć jako ji trpi i jeji monstra. Tyto postavy maji problemy ve vztazich s druhymi, s objekty sve lasky, a uchyluji se k nćkolika reSenim: stahuji se do sebe (Antikrista), „vyznavaji“ sebe (Metajyzika trubic), vjakesi podivnć prudke reakci nenavidi svćt a proto ho chtśj i znechutit (Atentat, Vrahova hygiena), zabijeji to, co miluji (Merkur), nebo se oddavaji autoerotismu (Denik Vlaśtovky).

Predposledni kapitola odhaluje sjakym zamćrem Nothombova zobrazuje nechutnost a o5klivost. Z mnoha możnych reakci, ktere mohou tyto kategorie podnitit (fascinace, Sok, hruza, vztek, ochmuti atd.), chce autorka vyvolat znechuceni, popr. zvraceni. Jeji reprezentace ośklivosti je vśak vżdy doprovazena grotesknosti, vSudypfitomna (sebe)ironie, bizamost a smich stira hroty hruzy, kterou by jinak jeji pribśhy vyvolavaly.

Zavśr podava dvś możne interpretace dila Nothombove: jedna, aż klinicka, vysvćtluje monstróznost jejich postav jako projekci jeji (neuroticke) osobnosti do romanoveho svćta. Obsese a paranoie jsou prekonavany a

97