Joseph Heller
Narozen 1. května 1923, zemřel 12. prosince 1999. Heller pocházel z Brooklynu v New Yorku, jeho rodiče byli židovští přistěhovalci. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice. V letech 1948-1949 studoval Columbijskou universitu v New Yorku, poté studoval v Anglii v Oxfordu. Po ukončení studií pracoval v několika reklamních agenturách a věnoval se psaní. Roku 1975 se stal mimořádným profesorem literatury City College v New Yorku.
Díla: Hlava XXII, Něco se stalo, Bůh ví, Neveselá záležitost, Nemalujte si to, Zavíráme!
Hlava XXII (Catch-22)
Název románu se po jeho vydání rázem stal synonymem "vojenské blbosti", absurdity zákonitostí vojny a války. V souboru vojenských předpisů, v hlavě XXII se totiž ukrývá možnost, jak se z války dostat - být propuštěn jako blázen. Žadatel ale musí dokázat, že je blázen. Jenže když někdo takto požádá, je na něj pohlíženo tak, že se chce vyhnout bojovému nasazení a takový voják nemůže podle hlavy XXII být skutečný blázen, tedy takovou žádostí vlastně podává důkaz o svém duševním zdraví.
Román je o příslušníku letectva americké armády, synovi syrských přistěhovalců, Yossarianovi a odehrává se zejména na ostrově Pianossa ve Středozemním moře. Yossarian každý den vidí umírat své přátele i další oběti nesmyslné války, každý den bojuje s vojenskou byrokracií, s nelogickými předpisy. Stále silněji cítí potřebu dostat se z tohoto prostředí, ve kterém lidský život není důležitý; válka jsou čísla, rozkazy, dobyté kóty, linie. Pod tlakem okolností jedná jako blázen a snaží se dostat z armády všemi možnými způsoby.
Děj začíná v nemocnici, kde Yossarian často se simulovanými potížemi pobývá, aby se vyhnul výkonu služby. Po návratu z nemocnice zjistí, že počet povinných náletů byl zvýšen na 50 a uvědomí si, že schováváním v nemocnici svůj pobyt v armádě jen prodlužuje. Podléhá panickému strachu, že vojnu nepřežije a při náletech dělá možné i nemožné, aby se vyhnul protiletecké obraně nepřítele. Tato, v podstatě zbabělá taktika mu absurdně přinese nečekané úspěchy a dokonce má být vyznamenán válečným křížem, poctu si však pokazí tím, že na dekorování přijde nahý. Když je počet náletů zvýšen na 80, zpanikaří natolik, že odmítne účastnit se náletů. Nadřízení si s ním už nevědí rady a tak mu nabídnou, že ho propustí z armády, když bude armádu všude chválit. Yossarian napřed na dohodu přistoupí, pak si ale uvědomí, jak je odporná a nedokáže se zpronevěřit sám sobě. Jedinou možnost vidí v útěku a nakonec za pomoci jednoho z důstojníků a kaplana utíká do neutrálního Švédska.
Kniha nemá výraznější dějovou zápletku, je sledem jednotlivých příhod a je členěna do kapitol, které jsou vždy věnovány některé z hlavních postav románu. Například: Plukovník Cathcart všechno své úsilí směřuje k jedinému cíli, totiž stát se generálem. Stále zyšuje počet náletů a poručí, aby při náletech pumy dopadaly blízko sebe, protože to dobře vypadá na snímcích. Major Major Major (jméno dostal od otce bez vědomí matky a shodou okolností dosáhl hodnosti majora), podivín, který se zdržuje ve svém stanu, kam si nechává nosit jídlo, chodí do něj zákopy a návštěvy přijímá, jen když ve stanu není. McWatt, pilot Yossarianova letadla, kterému se kupodivu válka nezprotivila, rád se předvádí a když jednou při nízkém přeletu nad pláží nešťastnou náhodou zabije kamaráda, vzápětí se zabije sám, když nalétne na útes. Daneeka, doktor, který přestal chodit na nálety a tak ho vyhlásili za mrtvého, proviantní důstojník Minderbinder, který sežene úplně cokoliv. Dunbar, který společně s Yosarianem v nemocnici přiváděl lékaře k šílenství, Nately, který by se díky bohaté rodině mohl vrátit, ale z lásky k prostitutce zůstává a je nakonec zabit.