12 Pelom 19 a 20 st


(90. léta 19. stol. - počátek 20. stol.)

19. století bylo ve znamení překvapivých vědeckých objevů. Převládal pozitivizmus - jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností. Životní tempo se zrychluje, konkurenční boj se zostřuje.

Lidé jsou unaveni boji světových mocností a objevují se hlasy mající strach z budoucnosti = návrat do minulosti. Pochmurným náladám konce minulého století odpovídal i pochmurný názor na život německého filozofa Artura Schopenhauera, který se hlásil k voluntarismu - podceňování vědeckého poznání; základem všeho bytí je vůle:„Život je nutné utrpení, lidské potřeby vyžadují vůli.“; člověk je od přírody špatný. Další populární osobností se stal německý filozof Friedrich Nietzsche - byl proti rozumu, vyzvedával instinkty a pudy + vůli k moci, odmítal demokracii jako vládu slabých, pohrdal davem a vyzdvihoval nadčlověka (zneužito fašisty a nacisty). Životní pocity konce minulého století s sebou přinesly i vlnu spiritualismu. Do popředí se také dostává heslo umění pro umění (l'art pour l'art = lartpourlartismus), které vyjadřuje názor, že umění má sloužit jen sobě samému a jeho cílem je vyvolávat pocity radosti, rozkoše a krásy.

Symbolismus - důraz kladen na použití symbolu jako hlavního prostředku moderní poezie. Pojem se ujal po vydání Manifestu symbolismu. V praxi se symbolisté zaměřovali na oblast představ a snů, usilovali o proniknutí k podstatě věci. Důraz kladen na hudebnost verše. Často stírány hranice mezi poezií a prózou (báseň v próze, volný verš). Na francouzský symbolismus zapůsobil E. A. Poe, který básní Havran položil základy moderní poezie. Mezi nejvýznamnější symbolisty patřili Ch. Baudelaire a P. Verlaine.

Prokletí básníci“ - termín pochází od P. Verlaina, jenž pod tímto názvem vydal soubor svých esejistických portrétů několika „prokletých básníků“. Kromě sebe mezi ně řadí i Tristana Corbiera, A. Rimbauda a S. Mallarmého. Literární svět sem dále řadí i Ch. Baudelaira. Tito básníci žili naplno a intenzívně, často až bohémsky. Bouřili se proti vlastním rodinám a proti měšťanské společnosti, která je svým pokrytectvím provokovala. V básních se objevují vedle sebe pocity zhnusení a okouzlení, kajícnost, smyslnost, zášť, láska, přízemnost i vznešenost. Ve své době nebyli pochopeni, neboť svou tvorbou a životními postoji pobuřovali morálku společnosti.

Dekadence (= úpadek) - autoři vyjadřovali odpor k soudobé měšťanské společnosti, zdůrazňovali pocity nudy a zoufalství. Často se uchylují k čistému umění (lartpourlartismus) nebo k mystice. Mezi její stoupence patří P. Verlaine, S. Mallarmé a O. Wilde.

Impresionismus - zpočátku malířský styl z 80. let 19. stol. (impression = dojem), který od základů změnil malířské vidění své doby, zejména důrazem na prvenství světla a barev před ostatními složkami. Předchůdcem malířského impresionismu byl Edouard Manet (Snídaně v trávě), nejvýraznější osobností potom Claude Monet, který na výstavě v Paříži vystavil obraz Imprese, východ slunce (Impression, soleil levant). K francouzským impresionistům patřil také Auguste Renoir, Claude Pissarro a Edgar Degas (tanečnice). Mezi impresionisty sochaře se dá zařadit Auguste Rodin. Impresionismus v hudbě prezentoval Claude Debussy. V literatuře se impresionisté snažili uvolnit smyslovou vnímavost člověka a postihnout slovem prchavý a subjektivní dojem skutečnosti, zachytit atmosféru jedinečného okamžiku. Běžné je užití metafor, rýmu a eufonie. Z básníků sem především řadíme P. Verlaina.

Novoklasicismus - autoři navazovali na klasické umění. Odmítání naturalistického kopírování přírody, lyrických prvků, kreseb psychických stavů i popisu prostředí. Návrat k antickým tématům. Sem řadíme A. Gida a P. Verlaina.

(90. léta 19. stol. - počátek 20. stol.)

Politický zápas s vídeňskou vládou, radikalizace politického života, vzrůst počtu české inteligence.

Literatura ovlivněna moderními proudy evropského umění. Vzrůstá napětí mezi uměním a společností, vzrůstá pocit krize doby. Mladí revoltují zejména proti generaci lumírovců včele s Vrchlickým, které vyčítají napodobivost, a proti realismu, kterému vyčítají přílišnou suchost a přízemnost. Jediným seskupením mladých autorů této doby se stala Česká moderna (1895), v jejímž programu byl zakotven požadavek umělecké individuality. Jelikož byli tito lidé příliš individualističtí, skupina se brzy rozpadla.

R. 1890 vydal F. X. Šalda povídku Analysa, na níž velmi nepříznivě reagoval Herbenův časopis Čas. Na tuto kritiku Šalda napsal jako obranu stať Syntetism v novém umění, ve které vysvětloval podstatu nových uměleckých směrů. Machar v této době přehodnocuje literaturu májové generace: kritizuje Hálka, který byl až do této doby považován za vůdčí osobnost májovců, a vysoce oceňuje dílo Nerudy, dosud dosti opomíjené.

Česká moderna - umělecké i politické zájmy. Bohatá překladatelská činnost. Představitelé: J. S. Machar, F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík, J. K. Šlejhar.

Protispolečenští buřiči - revoltují v životě i v umění. Z tohoto postoje a přístupu k životu se zrodila dekadence, satanismus (S. K. Neumann), bohémský a tulácký přístup k životu (K. Toman, F. Gellner, J. Hašek). Výraznou skupinou tohoto zaměření byla skupina české dekadence kolem časopisu Moderní revue založené J. Karáskem ze Lvovic a A. Procházkou. Tento proud se hlásil k francouzské dekadenci, byl jí ovlivněn. Vyznává heslo umění pro umění (l'art pour l'art). Významným představitelem české dekadence byl K. Hlaváček.

Anarchisté - seskupili se kolem časopisu Nový kult. Prvky anarchismu nacházíme v tvorbě F. Gellnera a mladého S. K. Neumanna.

Vitalisté - po 1. sv. válce si lidé váží zcela obyčejných věcí a hlavně života (F. Šrámek).

Socialisté - S. K. Neumann.

Impresionisté a symbolisté - K. Toman, F. Šrámek, A. Sova, O. Březina.

Generace z r. 1914 - na prahu 1. sv. války se formuje mladá literární a umělecká generace kolem Almanachu na rok 1914. Mladí odmítají symbolismus a přebujelý individualismus a obracejí se ke světu moderní civilizace a techniky (civilismus). Představitelé: S. K. Neumann, K. Čapek, J. Čapek.

Výtvarné umění - impresionismus (malíři Antonín Slavíček, Jóža Úprka, Antonín Hudeček), symbolismus (malíři Jan Preisler, Alfons Mucha, sochař František Bílek).

Hudba - Josef Suk, Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček.

Jen jedenkrát

Červený květ

Labutinka



Wyszukiwarka

Podobne podstrony:
12,15,19,20,25,28,31
TO JEST DO DRUKU 2 Opracowane zestawy 1,3 i 4 i 7 i 8(nc),9,10(nc),12,14,15,16 i 17(nc),19,20,21,22
Projekt Metodyka Programowania 2,19,20
2007 12 27 19 35 warminsko mazurskie A4
19 20
12., LEKTURY, ZAGADNIENIA 20 - lecie międzywojenne
19 20
09 1996 19 20
19,20
Oczami Edwarda 19 20
fiszki 01 19 i 20
19.20.02.2011r.i 20.03 i 16.04- prawo finansowe, Administracja WSEI Lublin, Makarzec
OTŻ 12, Wykład X 19
pyt 19 i 20
18,19,20
AiR 11 12 wyklad 14 20 01 2012 MDW


więcej podobnych podstron