Osnova: I. Co je to život?
II. 1. Život z pohledu malého dítěte.
2. Život z pohledu žáka základní školy.
Život z pohledu dnešního středoškolského studenta.
Uspěchaný život studenta před maturitou.
Studentova budoucnost.
III. Jak tedy život žít?
Život je ta největší hodnota ze všech. Je to něco, co nelze koupit nebo prodat. Je to něco, co jde jen velmi málo ovlivnit nejmodernější vědou. Nemůžete mrtvého člověka vzkřísit nebo beztrestně živého usmrtit. Život je všude kolem nás. Jestliže se rozhlédneme kolem sebe, můžeme spatřit žijící lidi, žijící zvířata, ale i žijící přírodu. Je vůbec možné, aby kdekoliv venku bylo kolem nás tolik samostatně žijících objektů? Život vypadá, jako by to byl nějaký dar od Boha, který určitě prožijeme velice spokojeni a šťastni a musíme si ho proto velice vážit. Ale jaká je skutečnost?
Když jsem byl malý, byl jsem ještě nerozumný kluk, který toho o světě moc neví. Měl jsem odlišné životní hodnoty. Samozřejmě, jako každému jinému, mi šlo především o moji vlastní spokojenost. Měl jsem však jen několik potřeb, které mi k této spokojenosti stačily. Nic mi tenkrát nechybělo. Opravdu jsem nebyl náročný. Nejšťastnější jsem byl, když jsem mohl něco vyrábět, stavět nebo si s něčím hrát. Ke stavění jsem měl několik elektronických stavebnic a ke hraní mi postačily stavebnice Lego, Vega a ještě několik dalších. To vše mi stačilo ke spokojenosti.
Pak se naše rodina přestěhovala do Tábora, kde jsem začal chodit na základní školu do páté třídy. To už byla doba, kdy jsem se dozvěděl o počítačích. Počítače od té doby, ikdyž jsem dlouho z finančních důvodů žádný neměl, znamenaly hodně. Rád jsem chodil ke svému spolužákovi denně na návštěvu a u něj se třeba jen díval, jak on hraje na počítači nějakou hezkou počítačovou hru. Byl to čas, kdy mě začalo celkem dost bavit hraní těchto her. Však také, jako správného technika, mě začalo velice brzy zajímat, jak takovou hru vytvořit. Proto jsem se začal zajímat o programování, nebo-li tvoření programů na počítač. Běžně jsem denně trávil hodiny volného času s kapesním počítačem, který jsem měl půjčený. Na něm jsem mohl programovat a proto jsem byl opět spokojený. Také jsem se již zajímal o elektroniku. Bylo to však všechno správné? Neměl jsem se raději zajímat o širší okruh znalostí, učit se do školy nebo se přátelit se spolužáky a spolužačkami a více si jich všímat? Nebo snad jedinou mojí životní hodnotou a smyslem života bylo programování?
Pak jsem začal studovat na elektrotechnické průmyslovce v Písku. Byl jsem ubytován na internátě, kde jsem neměl žádný kapesní počítač, nad kterým bych trávil hodiny času. Zato jsem byl doslova obklopen spoustou jiných lidí. Ti měli spoustu různých zájmů. Jeden chodil hrát fotbal, druhý rád četl knížky, jiný se neustále učil do školy a další zase rád chodil do hospody. Pokládal jsem si různé otázky. Měl bych si vzít z někoho z nich příklad? Měl bych se začít denně učit do školy? Nebo bych snad měl začít také chodit do hospody a snažit se žít každodenně časem plýtvající život bez určitého cíle? Začal jsem poznávat nový svět. Zjistil jsem, co je to silná vůle, píle, spokojenost a občas i dočasně co to je kritická situace. Začal jsem také uvažovat nad smyslem života. Má mít život nějaký určitý cíl nebo má být takový, abych se jen neustále snažil o to, co je prý „dobré do života?“ Co teď? Jednou možností je podstivě studovat. Pak bych se mohl dostat na vysokou školu, absolvovat ji, a žít šťastný život člověka, který by neměl být nikdy chudý a nešťastný. Ale co když bude ještě vyšší nezaměstnanost? A i kdyby ne, má to vůbec cenu trávit léta neustálým studiem? Může mít člověk vůbec tak pevnou vůli, aby to dokázal? Druhou možností je, neklást takový důraz na studium. Stejně nikde není záruka vystudování všech škol a vybudování úspěšné kariéry. Vždyť lze žít krásný život už teď! Znamenalo by to jen se snažit nezanedbat školu natolik, abych musel přestat studovat, ale jinak by to byla absolutní volnost. Mohlo by to být nádherné. Celý den dělat jen příjemné věci a do školy se učit maximálně ve škole o přestávkách. Nakonec jsem však usoudil, že se nemá nic přehánět a tak jsem se pohyboval někde kolem kompromisu mezi těmito extrémy.
Nyní jsem téměř u zakončení studia střední školy a hlásím se na vysokou školu. Moje životní hodnoty se změnily. Teď je nejvyšší prioritou zakončit úspěšně studium na střední škole a zahájit studium další. Ale proč? Možná proto, že dnes je mnohem jednodušší se uplatnit jako vzdělaný člověk, než člověk nevzdělaný. Ikdyž něco člověk umí, třeba i programovat, jako já, tak to k uplatnění nestačí. Takových lidí, co tvrdí, že něco umí, ale nemají svoje vzdělání čím dokázat, chodí všude hodně. Každý však do zaměstnání raději přijme člověka, o kterém má jistotu, že opravdu něco zná. Našel jsem také odpověď na řadu dalších otázek a podařilo se mi nalézt nové hodnoty. Má lidský život smysl a nějakou cenu? Určitě ano pro toho, kdo si ho umí vážit a nepromarnit ho, a umí si ho šikovně naplánovat a využít. Naučil jsem se také nikdy zbytečně neztrácet čas. Ikdyž bych třeba čekal někde na zastávce autobusu. Nesmím jen tak „čekat,“ ale musím tento čas využít k naplánování zítřejšího dne nebo třeba k rychlé relaxaci a odpočinku přírodou. Vždyť času je tak málo a lidský život je tak krátký. Na druhou stranu, člověk z neustálého spěchání a získávání času moc šťastný být nemůže. Dobrý způsob, jak žít život, je žít ho plně bděle. Už jste někdy zamykali dveře od bytu tak automaticky, že jste na to během několika sekund zapomněli a museli je ještě zkontrolovat, jsou-li opravdu zamčené? Vždyť zámek je naprosto spolehlivý, tak kontrola nutná není.
A co budoucnost? Nyní žiji tak, aby to co dělám teď, neovlivňovalo nepříznivě moji budoucnost. Nekouřím cigarety a nepiji alkohol. Ale co další věci? Co rodina? Dosud jsem tuto otázku naprosto zanedbával. Teď, když jsem se přes internet seznámil s jednou dívkou, zjišťuji, že to „zanedbávání“ byla možná chyba. Bohužel, základ spokojenosti rodiny, ať už je jakákoliv, tvoří dnes láska a dostatek peněz. Dostatku peněz přispívá diplom z vysoké školy a lásce a vůbec spokojenosti přispívají znalosti. Proto jsem zatím toto přátelství odložil, ikdyž pro mě má v této době velkou cenu ať je jakékoliv, o několik měsíců. Však jak jsem již řekl, nic se nemá přehánět, a tak i přátelství zastíněné studiem pomalu končí. Proto toto předsevzetí neustále mírně porušuji. Člověk také není jen nějaký stroj, který by se mohl od rána do večera věnovat učení, a tak si také i dnes rád kolikrát vytvořím nějaký program nebo alespoň zahraji nějakou počítačovou hru. Je úžasné, jak se životní hodnoty v průběhu života u člověka můžou měnit.
Jedna teorie říká, že by měl člověk žít každý den tak, jako kdyby věděl, že už zítra zemře. Jako důkaz ukazuje příběh muže, který se rozhodl dát jeden vyjímečný dárek své manželce, až k tomu bude nějaká zvláštní příležitost. A opravdu se dočkal. Bohužel, touto příležitostí bylo úmrtí manželky. Já si zase nyní myslím, že je dobré si vše v životě dobře naplánovat a zvážit, přestože život je velice vrtkavý a vše se podle plánu vždy splnit nemusí. A co je tedy cílem života? Myslím, že momentálně jednu univerzální odpověď znám. Žít ho takový jaký je, ale procházet jím opatrně, s rozvahou a se spokojeným úsměvem na tváři.
2