Věty podle postoje mluvčího ke skutečnosti, věty kladné a záporné
Jan Vlachý
Podle postoje mluvčího ke skutečnosti
oznamovací (konstatační) - sděluje nějakou informaci
tečka
klesavá, důraz na posledním slově
indikativ, kondicionál
tázací (interogativní) - vyjadřuje otázku
otazník
stoupavá, stoupavě klesavá
indikativ, kondicionál
druhy
zjišťovací - vyžaduje odpověď ano/ne
doplňovací - uvedená tázacím slovem (kdo, kdy, kde, jak, který...), vyžaduje “rozsáhlou” odpověď
vylučovací (disjunktivní) - vyžaduje výběr z několika možností (Přijdeš dnes, nebo zítra?)
rozvažovací - nejistota, obracíme se sami k sobě a/nebo svou nejistotu sdělujeme do pléna (Co dělat?)
řečnická - významově oznamovací, tázací formou
žádací
rozkazovací (imperativní) - rozkaz, zákaz, žádost...; přičemž se obrací k adresátovi
tečka, vykřičník
klesavá, stoupavě klesavá
imperativ, opisný tvar pomocí partikule (ať, nechť... - pro 3. osobu)
přací (desiderativní) - přání, nezávisí na mluvčím ani adresátovi (Kéž by ses vrátila brzy!)
vykřičník, tečka
klesavá
indikativ, kondicionál
zvolací forma - může ji mít cokoli z výše uvedeného, vyjadřuje citový vztah k dané skutečnosti
vykřičník, případně navíc i otazník
při určování postoje mluvčího nezáleží pouze na formálním tvaru (Potěšilo by mě, kdybyste mě mohl někdy navštívit. Buďte tak laskav a řekněte mi, kde je stanice metra. ...a podobně)
Kladné, záporné
kladné
- kladný postoj ke skutečnosti (většinou)
záporné
- záporný postoj ke skutečnosti
větný zápor - popírá celou větu; sloveso se záporkou -ne, záporné zájmeno, ani
obecný - popře všechno (To nikdo neviděl.)
částečný - popře část (Někde to nebylo vidět.)
členský zápor - popření větného členu nebo části věty; ne, nikoli (Zdrželo se to ne mou vinou.)
rušení záporu - 2 různé zápory ve větě (Zpráva nebyla nepříjemná.)
záměna kladu a záporu
formální klad (Jen mi sem přijď!)
formální zápor (Nedal byste mi jídelní lístek?)
zesílení záporu - ani, vůbec (Vůbec si to nepamatuju.)