Metageneze - střídání generace množící se nepohlavně (dělením-pučením) s generací množící se pohlavně - vyskytuje se u láčkovců, hlístů a u mnohoštětinatých živočichů

Oogeneze - vývoj samičích pohlavních buněk, oogonie - oocycy - meioza - vajíčko a 3 pólovité buňky, které zanikají

Ekoton - přechodná zóna mezi dvěma nebo více ekosystémy (rozhraní louky a lesa). Ekoton má určitou šířku a charakterizován zcela zvláštními okrajovými životními podmínkami. V ekotonu jsou zastoupeny druhy ze všech zúčastněných ekosystémů a navíc zde žijí druhy charakteristické pouze pro daný ekoton - je zde větší druhová pestrost

Kloaka - společný vývod trávících, vylučovacích a pohlavních cest. Existuje u většiny obratlovců s výjimkou kruhoústých, paprskoploutvých ryb a placentálů. Embryonálně se zakládá částečně ze střeva, částečně z ektodermu

Transpirace - výdej vody rostlinou ve formě vodní páry. Většina vody odchází štěrbinami průduchů, výrazně méně vody propouští kutikula. Transpirace je ovlivňována fyzikálními faktory ovzduší (teplota, vzdušná vlhkost) i fyziologickým stavem

Populace - soubor jedinců téhož druhu, kteří obývají společný areál, jsou vzájemně geneticky příbuzní (pocházejí ze společného předka), jsou schopni se mezi sebou křížit a svými genotypy se tak podílejí na společném genofondu populace

Chromozóm - vláknitý či pentlicovitý útvar, v jehož DNA je obsažena genetická informace organismu. Nejdůležitější genetická buněčná struktura. Chromozómy jsou pozorovatelné během jaderného dělení uvnitř buněčných jader eukaryotických organismů

Schizogamie - typ rozmnožování u některých kroužkovců

Schizogonie - druh nepohlavního rozmnožování některých prvoků, při kterém se jádro mateřské buňky rozpadá na množství dceřinných jader

Hemolymfa = krvomíza - krevní tekutina některých bezobratlých, v krvomíze je více anorganických látek než v hydrolymfě, plní funkci krve a mízy současně, jsou v ní rozpuštěny krevní barviva - jako krevní barviva se uplatňují chromoproteiny (hemoglobin,hemocyanin), pokud obsahuje buňky, jsou většinou amébovitě pohyblivé, vyskytuje se např. u měkkýšů a členovců

Úbor - jednoduché hroznovité květenství s rozšířeným lůžkem. Na zevní straně je kryto zákrovem, nahoře nese mnoho drobných, hustě nahlučených květů, z nichž obvodové někdy paprskují, tj.vytvářejí jazykovitou korunu

Tracheje - cévy, vývojově pokročilejší typ vodivých pletiv rostlin cévnatých. Tvoří dřevní část svazku cévního. Poměrně široké rourky, které vznikají po částečném nebo úplném rozpuštění příčných přehrádek mezi neživými buňkami, které stojí nad sebou, mají ztloustlé stěny

Rh-faktor - rhesus faktor- antigen objevený v roce 1940 v krvi opice Macac rhesus.V červených krvinkách lidí je přítomen systém 13 antigenů, tzv. Rh systém. Člověk je buď Rh pozitivní, nebo Rh negativní

Šešule - pukavý vícesemenný plod složený ze dvou plodolistů, např. u hořčice

Radula - drsná chitinová destička používaná ke strouhání potravy v ústní dutině u plžů

Druh - taxon velice nízkého řádu, určený ještě rodovým jménem, např: Sýkora modřinka, sdružuje organismy s identickými znaky

Vakuola - zásobní organela některých (např. rostlinných) buněk, obsahuje barviva (např. anthokyany), zásobní látky, odpadní látky (šťavelan vápenatý)

Recesivita - vztah mezi alelami, kdy jedna alela je recesivní (neprosadí se), je podřízená dominantní a ta druhá, dominantní se prosadí, u homozygota je recesivita úplná

Kosmopolit - skupina organismů, která je schopna se uchytit ve velkém množství rozličných prostředí a obývá velkou část Země, např. bakterie, hlodavci

Coelom - druhotná = pravá dutina tělní, je to nejdokonalejší skupina řady prvoústých, např.: měkkýši, kroužkovci

Neoténie - zachování nedospělých (popř. larválních) znaků živočicha v dospělosti, např. žábry u axolotla

Sporofyt - diploidní generace rostlin, při které vznikají haploidní spory, např. štět s tobolkou u mechorostů

Malvice - nepravý dužnatý plod vzniklý srůstem stěn spodního semeníku ke zdužnatělé češuli, např: jabloň, hrušeň

Efyra - malá medúzka po odškrcení (strobilaci), nemá ještě dokonalou stavbu

Klon - organismus s naprosto shodnou genetickou výbavou jako jiný jedinec (popř. jedinci) svého druhu, např. mšice vzniklé partenogenezí

Partenogeneze - neklasický typ rozmnožování v životních cyklech např. včely, vířníků, mšic, kdy samičky tvoří neoplozená vajíčka a z nich se líhnou geneticky shodní jedinci

Chorda dorsalis - struna hřbetní, elastická výztuha těla entodermálního původu, společný výchozí znak strunatců, u pokročilejších je zatlačována páteří

Oddenek - zásobní část rostliny vzniklá přeměnou stonku, tzv. podzemní stonek, přezimuje, např. pýr, kosatec

Konjugace

1) Způsob pohlavního rozmnožování bakterií prostřednictvím plasmidů

2) Způsob pohlavního rozmnožování nálevníků výměnou částí jader za přiblížení buněčných úst

3) Spájení u spájivých hub

Faryngotremie - proděravění stěn hltanu za vzniku žaberních otvorů u strunatců (žaberní koš), ovšem u vyšších strunatců pouze u embrya, poté štěrbiny zarůstají, viditelné např. u kopinatce plžovitého

Hymenium - výtrusorodé rouško u vyšších hub, ze kterého vyrůstají výtrusy, uloženo v rourkách, na lupenech

Pachytene - dílčí stadium profáze při meotickém dělení buněčného jádra

Prokel - klíčí z výtrusu, představuje gametofyt (haploidní stélka) u kapraďorostů

Speciace - úroveň biologické evoluce představovaná štěpením vývojových linií a vznikem nových, většinou geneticky se od sebe izolovaných druhů

Felogen - druhotné krycí pletivo (borkotvorné) skládá se z parenchymatických buněk blízko pod povrchem stonku, vně odděluje vrstvy korku, složeného z buněk dlaždicovitého tvaru jeho činností vzniká druhotná kůra a kalus (hojivé pletivo)

Alela - gen se může vyskytovat v populaci v různých formách - alelách, v tělesné buňce diploidního organismu je každý gen zastoupen dvěma alelami, jedna pochází ze samičího organismu, druhá ze samčího, gamety nesou po jedné alele

Turgor - tlak vyvíjející cytoplazma na buněčnou stěnu (při osmotických dějích v buňce)

Anemie = chudokrevnost - porucha tvorby červených krvinek, pokles krevního barviva (hemoglobinu) a počtu červených krvinek (erytrocytů) pod dolní fyziologickou hranici vedoucí k omezení přenosu kyslíku, člověk je tak slabý, méně výkonný, může trpět závratěmi, hučením v uších, je bledý, dušný a má zrychlenou srdeční činnost

Histologie - biologický vědní obor zabývající se mikroskopickou stavbou tkání těl mnohobuněčných organismů i člověka

Undulující membrána - membrána, která umožňuje vlnitý pohyb (trypnozóma spavičná)

Diblatica = Radiata, skupina primitivních mnohobuněčných živočichů se dvěma zárodečnými listy - ektoderm a entoderm, radiální = paprsčitá tělesná souměrnost (kmeny: vločkovci, houbovci, žahavci, morulovci)

Retrovirus - jsou obalené RNA viry s jednovláknitou nukleovou kyselinou, které jsou schopné pomocí reverzní transkriptázy přepsat svou genetickou informaci do DNA, kterou následně mohou inzertovat do genomu hostitelské buňky, retroviry jsou viry obratlovců

Plakoidní šupina - druh šupin, které pokrývají tělo paryb, skládají se ze zuboviny a skloviny (podobná stavba jako zuby), vyskytují u paryb, jsou poměrně drobné a během života se nezvětšují, ale přirůstají nové, umožňují snadnější plavaní

Lokus - místo pro gen na chromozómu, geny jsou v chromozómech uloženy lineárně za sebou

Statocysta - váček vystlaný smyslovými buňkami do nervové soustavy přichází podráždění po nervových vláknech, což signalizuje změnu polohy těla (př.bezobratlí)

Žluté tělísko - obsaženo ve vaječnících produkuje hormony gestageny (progesteron) působící na sliznici děložní, brání zrání dalších Graafových polikulů (váček, který praská a uvolňuje vajíčka, zbytek je žluté tělísko; řídí těhotenství)

Bakteriofág = fág, vir bakterií, stavba různých druhů fágů je velmi podobná: je to bílkovinná kapsida složená ze dvou částí - hlavička (obsahující nukleovou kyselinu - DNA, RNA) a bičíku, ze kterého vyrůstají bičíková vlákna, kterými se přichytí na hostitele - bakterii

Aldosteron - hormon, produkovaný buňkami kůry nadledvin, ovlivňuje vstřebávání sodných kationtů a současně vylučování kationtů draselných v ledvinových tkáních

Fotoperiodicita - přizpůsobování rostliny rozdílné délce dne a noci krátkodobé rostliny (konopí, tabák); dlouhodenní (obilniny) a neutrální rostliny (smetanka)

Endemit - druh, který se vyskytuje pouze v určité oblasti, za jejími hranicemi však chybí (haterie novozélandská)

Hepatopankreas - játroslinivka, žláza trávicího ústrojí některých bezobratlých, která vytváří trávicí enzymy a ukládá zásobní látky

Gutace - výdej vody rostlinou v kapalné formě, např. v podobě kapek na okrajích listů, při velké vzdušné vlhkosti

Brachyblast - zkrácený zdřevnatělý stonek nebo větévka rostliny s omezeným růstem do délky

Placenta - lůžko plodové, orgán živorodých savců, který slouží k vyživování embrya (kyslík, oxid uhličitá, odvod odpadních látek) - vzniká pevným spojením tkáně embrya a tkáně děložní sliznice matky

Glaciální relikt - druh, který byl za doby ledové široce rozšířen, nyní přežívá jen na omezeném území, jehož přírodní podmínky se po delší dobu víceméně nezměnily

Hirudin - vysokomolekulární bílkovina proti srážení krve, izolovaná z pijavky lékařské

Trichom - trichomy jsou „chloupky“ vznikající z pokožkových buněk rostlin, jsou jedno - i vícebuněčné, dle funkce se dají rozdělit na: krycí, žlaznaté, žahavé

Mycelium - je shluk vzájemně propletených vláken, charakteristický zejména pro houby a některé bakterie

Homeostáza = stálost vnitřního prostředí organismu udržovaná v úzkých mezích zpětnovazebními regulačními systémy organismu, zajišťují ji tělní tekutiny

Progesteron - ženský pohlavní hormon ovlivňující početí a průběh těhotenství, působí na sliznici děložní, brání zrání dalších Graafových polikulů (váček, který praská a uvolňuje vajíčka, zbytek je žluté tělísko; řídí těhotenství)

Echolokace - způsob orientace některých živočichů v prostředí. Echolokace využívají druhy s noční aktivitou nebo žijící v jeskyních či kalné vodě (signály se tvoří v hrtanu a jejich odraz je zachycen sluchem)

Mykorrhiza - způsob symbiotického soužití hub s vyššími rostlinami, spojení drobných postranních kořenů s vlákny hub, zejména mezi stopkovýtrusými houbami a lesními dřevinami

Heterofylie - různolistost, vlastnost některých rostlin, které vytvářejí dva odlišné tvary listů (břečťan)

Cípaté chlopně - srdeční chlopně- zajišťující průtok krve jedním směrem - ze síní do komor (brání průchodu krve zpět z komor do síní)

Ekosystém - základní funkční jednotka v přírodě, je charakterizován vzájemnou interakcí živých organismů (rostlin a živočichů) a jejich vztahy k fyzikálním a chemickým faktorům vnějšího prostředí

Dihybridismus - křížení dvou jedinců, při němž sledujeme dědičný přenos dvou párů alel

Predátor (též dravec) - živočich, který loví živé živočichy a živí se jimi, v ekologii je brán buď v úzkém slova smyslu jako vrcholný článek pastevně-kořistnického potravního řetězce, nebo v širokém slova smyslu jako kterýkoliv živočich, který při konzumaci vyřadí celého jedince kořisti z populace. Příkladem prvního typu je např. jaguár a kosatka, příkladem druhého typu jsou navíc např. perloočka, mravkolev, ale i kur domácí (živí se semeny, která požírá celá a tím vyřazuje potenciálního budoucího jedince z populace). Požíraní jedinci se nazývají kořist

Pneumotorax - jde o nahromadění vzduchu v pleulárním prostoru (pohrudniční dutina), dojde k zrušení podtlaku, plíce, ač sama není poraněna, se smrští na velikost mužské pěsti a stává se nefunkční

Konidie - výtrus, spora hub vzniklá vegetativně (nepohlavně) na hyfě nebo konidioforu, slouží k rozmnožovíní hub

Meristém = dělivé pletivo - tvořen drobnými parenchymatickými buňkami s relativně velkými jádry, buňky se neustále dělí a tím umožňují růst rostlin po celý život, nachází se na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách, mohou se dělit znovu - druhotná dělivá pletiva, např. kambium, felogen, kalus

Daltonismus - nedostatek schopnosti rozeznávat barvy, barvoslepost může být vrozená nebo získaná, částečná barvoslepost je porucha, při níž postižený nerozeznává některé barvy (hlavně červenou a zelenou); při úplné barvosleposti nemocný vidí všechno v odstínech šedé; vyskytuje se zřídka

Dikaryont - organismus obsahující ve svých buňkách po dvou buněčných jádrech, dikaryontní stadium se vyskytuje jako normální součást životního cyklu některých hub

Sukcese - je ekologický termín označující vývoj a změny ve složení společenstev v ekosystému, rozlišujeme tzv. primární sukcesi, odehrávající se na novém území (čili popisující vznik společenstev) - např. na právě vzniklém sopečném ostrově, a sekundární sukcesi, která se zaobírá vývojem v již existujících společenstvech - například zarůstání uměle vzniklých a neudržovaných luk

Etologie - je vědní obor v rámci zoologie, který se zabývá studiem chování živočichů, rozeznáváním jeho vrozených a naučených složek, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a významu určitých vzorců chování pro přežívání daného druhu

Kambium - mízní pletivo, pomocí kambia vzniká sekundární dřevo a sekundární lýko, ve stonku rostliny se vytváří válec, který tloustne do šířky (kmen stromu), u dřevin vytváří letokruhy - u nichž je patrná pouze vrstva dřeva, liší se od sebe buňky jarní a letní, kambium obnovuje činnost každé vegetační období

Ekologická nika - termín z obecné ekologie popisující nároky populace určitého druhu v ekosystému, způsob obživy v daném biotopu, kde organismy mají možnost dobře se rozvíjet, nikou se rozumí též i určitá funkce organismu nebo kolonie organismů ve společenstvu, které obývá biotop

Další:

Chemolitotrofie - způsob výživy některých mikroorganismů - získávání energie pro metabolické pochody oxidací anorganických (minerálních) látek

Plazmolýza - osmotická ztráta vody z rostlinné buňky vlivem okolního hypertonického roztoku (tj.roztoku s vyšším osmotickým potenciálem, než je osmotický potenciál vakuol buňky). Při plazmolýze se vakuola zmenší a protoplast se oddělí od buněčné stěny. Turgor buňky klesne na nulu

Pinocytóza - proces endocytózy - při němž jsou do buňky přijímány ve formě kapének látky rozpuštěné v mimobuněčné tekutině

Taxonomie - teorie a praxe klasifikace organismů. Část systematiky, tj.studia druhů, existence a rozmanitosti organismů

Taxon - systematická jednotka, tj.skupina konkrétních organismů, které jsou pokládány za formální klasifikační celek na základě nějakých společných vlastností, kterými se odlišují od všech ostatních celků (např.říše, kmen, třída)

Nukleoid - centrální oblast bakteriální buňky, která osahuje deoxyribonukleovou kyselinu

Nukleotid - základní stavební jednotka molekul nukleových kyselin. Je složen vždy z jedné molekuly pětiuhlíkatého sacharidu. Dále je nukleotid tvořen zbytkem molekuly kyseliny trihydrogenfosforečné a jednou molekulou některé z purinových nebo pyrimidinových dusíkatých bází

Buněčný cyklus - období od konce jednoho dělení po ukončení dělení následujícího

Virus - nebuněčná forma živých soustav, zpravidla menší než buňka. Organismus obsahující DNA nebo RNA. Může se vyskytovat ve dvou stavech, a to uvnitř buňky a mimo buňku

Provirus - integrovaná genetická informace retrovirů v chromozomální DNA buněk obratlovců

Rikettsie - jsou bakterie malých rozměrů, žijící jen v živočišných buňkách. Nejsou tedy samostatné, mají však buněčnou stěnu jako ostatní bakterie. Jsou přenášeny hlodavci a hmyzem. Například Rickettsia prowazekii je původcem skvrnitého tyfu

Inkubační doba - interval, který uplyne mezi prvním stykem organismu s původcem infekčního onemocnění a propuknutí choroby, doba potřebná k tomu, aby patogen (virus…) začal v těle hostitele vyvolávat zvnějška patrnou imunitní reakci

Virogenie - transformace (= virová NK se včlení do chromozomu hostitelské b.), virový chromozom se přenáší na dceřiné b. jako tzv. provirus (za určitých podmínek (chemických, fyzikálních)) může provirus udělit hostitelské b. nové vlastnosti - b. se stává nejčastěji b. nádorovou) = nastává latentní fáze. Za určitých podmínek nastává aktivace proviru, pak dochází k uvolnění proviru z genomu b. a jeho reprodukci, projevují se příznaky onemocnění

Dětské choroby - pět onemocnění virového původu (neštovice, zarděnky, příušnice, spalničky, pátá nemoc), vyznačujících se mnohem těžším průběhem při onemocnění v dospělosti než v dětství

Aseptické prostředí - prostředí, ve kterém je např. při operaci zabráněno vniknutí patogenů do odkryté tkáně

Metastáze - jednotlivé buňky se z nádoru uvolňují a krví jsou roznášeny na jiná místa v těle, kde vznikají další nádory - metastázy

Fagocytóza - typ endocytózy, příjem potravy ve formě pevných látek za pomoci panožek

Perikard = osrdečník - je v něm uloženo srdce je z vaziva - tvoří zevní obal a poté přechází na epikard Anaerobní organismus - organismus, který v přítomnosti kyslíku nemůže existovat (anaerobní bakterie)

Otevřená CS = neuzavřený systém cév - tělní tekutina (hemolymfa), která se volně rozlévá do mezibuněčných prostor, hemolymfa se pohybuje díky hřbetní cévě nebo srdci (př. pavoukovci)

Diagnóza - rozpoznání chorob a jejich příčin

Hydrolymfa - tělní tekutina neobsahuje žádné jednoduché bílkoviny, nebo jen v malém množství, nachází se v ní hlavně soli a málo volně plovoucích buněk, celkově se její složení jen nepatrně liší od složení mořské vody

Lymfocyt - typ agranulocytu mají velké okrouhlé jádro, pocházejí ze 2 kmenových buněk kostní dřeně, 2skupiny - lymfocyt T - dozrává v brzlíku, vykonává buněčnou imunitu, lymfocyt B - odpovídá za imunitu humorální, na svém povrchu obsahují receptory pro vazbu antigenu

Masožravci = karnivora (masožravé rostliny, psovité, kočkovité šelmy)

Býložravci = herbivora (kráva, morče)

Všežravci = omnivora (člověk)

Polyfágové - živočichové živící se rozmanitou potravou (př.člověk)

Monofágové - potravní specialisté - živí se jedním typem potravy (př.koala, panda)

Mikrofágové - živí se drobnými částečkami potravy (planktonem) (př.mlži, plejtvák)

Digesce - trávení

Resorpce - vstřebávání (ve střevě)

Defekace - kálení

Intracelulární trávení = vnitrobuněčné - rozklad potravy uvnitř buněk, řád jednobuněční - uvnitř buňky, kterou napadnou (př.viry), řád mnohobuněční - živočišné houby - láčkovci - část trávení uvnitř láčky, část intracelulárně

Extracelulární trávení = mimobuněčné trávení - uvnitř těla v trávicí dutině (má pouze jeden vývod = gastrovaskulární soustava u žahavců - medúzovců, dále ji mají: láčkovci (žahavci, žabernatky), ploštěnci) nebo trubici (ostnokožci, od hlístů), trávení obstarávají trávicí enzymy

Extraintestinální trávení - mimotělní (př.pavoukovci, stonožky, mravkolev, larvy potápníků i jedovatí hadi)

Hydrolasy - hydrolitické trávicí enzymy - trávení pomocí vody

Dominantní druhy - druhy, které tvoří ekosystém ekosystémem (les - strom)

Klíčové druhy - nezbytné pro chod ekosystému (bakterie, nejvyšší predátoři)

Konzument II.řádu - dravci a šelmy - živí se drobnějšími živočichy

Potravní řetězec - vyjadřuje tok energie v jednotlivých potravních stupních

Parazitismus - cizopasnictví, dočasné nebo trvalé soužití jednoho organismu (parazita) s jiným organismem (hostitelem), jehož zdraví parazit poškozuje

Anorexie - edna z poruch příjmu potravy - postižená odmítá jídlo, protože si myslí, že je tlustá

Biologická hodnota potravy - složky potravy, kterou tělo potřebuje

Esenciální organické látky - organismus si není schopen vytvářet některé potřebné sloučeniny při metabolických přeměnách a proto musí být obsaženy v potravě, člověk: kyselina olejová

Strunatci - vývojově nejvyspělejší kmen živočichů - zahrnuje pláštěnce, bezlebečné a obratlovce

Obratlovci - nejbohatší podkmen strunatců - jsou aktivně pohybliví, dobře vyvinuté smysly, složitější chování

Plazi - třída obratlovců dokonale přizpůsobených životu na souši

Embryonální fáze - začíná oplozením , je charakterizována vnitřní výživou ze zásobního žloutku (deutoplasma) a zahrnuje: 1) časný vývoj (ovulární fáze) 2) vývoj embrya (embryonální fáze) 3) volné embryo po vylíhnutí s nestráveným žloutkovým vakem (eleuterembryonální fáze)

Monokarpická rostlina - rozmnožuje se pouze jednou za život

Tropismy - aktivní směrované pohyby částí rostlin

Poloparazitické (hemiparazitické) rostliny - rostlina, která od svého hostitele odebírá pouze některé látky (např. vodu, minerální látky), př. jmelí

Ixodin - látka zabraňující srážení krve, obsažena ve slinách, střevě a koaxální tekutině klíšťat

Heterostylie = různočnělečnost- u některých druhů brání sprášení vlastním pylem opylování hmyzem

- některé květy mají krátké tyčinky a dlouhý pestík, různě dlouhé čnělky a blizna je

schovaná (prvosenka jarní)

Cévní svazek - soubor buněk vodivého pletiva, tvořený především protáhlými buňkami dřeva a lýka a sklerenchymatickou pochvou (žilnatina v listech), transport vody a v ní rozpuštěných látek

Palisádový parenchym - hlavní asimilační pletivo obsahuje hodně chloroplastů, protáhlé buňky

Saredie - rozmnožovací tělíska lišejníků

Iridie - typ rozmnožovacích tělísek lišejníků

Antagonistické hormony - hormony, které mají opačné účinky (např. adrenalin x noradrenalin, inzulín x glukagon)

Neurohypofýza - zadní lalok hypofýzy, produkuje antidiuretický hormon a oxytocin

Osmoregulace - regulace koncentrace solí v buňkách a tělesných tekutinách

Kostní dřeň - retikulární pojivová tkáň obsahující kromě retikulárních a tukových buněk také kmenové buňky krvinek, orgán, ve kterém probíhá krvetvorba, vyplněn vnitřek dlouhých kostí

Stopové prvky - chemické prvky nezbytné pro fyziologický růst a vývoj rostlin i živočichů, potřebné ve velmi malých množstvích ve všech živých organismech (např. jod, chrom, měď, fluor, hořčík, nikl, mangan,m vanad, křemík, cín selen a zinek)

Imunizace - proces navození odolnosti organismu proti infekci, tj. vůči původcům infekčního onemocnění, imunizace přirozená (prodělání nemoci) a umělá (očkování)

Izogamety - gamety různého pohlaví, ale stejného tvaru a velikosti, vyskytují se u některých jednobuněčných organismů

Borka = kůra - souvrství korku na obvodu kmene stromu

Mesozom - struktura prokaryotické buňky, vzniklá vchlípením plazmatické membrány, má na starosti rozkladné děje

Telomery - koncová část chromozómu, je důvodem stárnutí, při dělení se zkracuje = stárnutí (konec vlákna DNA); nádorové buňky + buňky prvoků - telomerace = obnova telomerů do původní délky

Natalita - porodnost, průměrný počet narozených za určité období; též udáváno jako procentuální podíl novorozenců k celkovému počtu jedinců, či jako počet narozených na 1000 jedinců

Mortalita - úmrtnost, průměrný počet zemřelých za určité období; též udáváno jako procentuální podíl zemřelých k celkovému počtu jedinců, či jako počet zemřelých na 1000 jedinců

Mimopyramidové dráhy - vedlejší motorické dráhy, vycházející z bazálních ganglií, spojují se a přepojují se v retikulární formaci, jdou do míchy - automatický a poloautomatický pohyb,

černé (zbarvené melaninem) a červené (růžová barva) jádro - součást středního mozku - koordinace pohybů a s mimopyramidovými pohybovými drahami poškození - černé = ztráta automatických pohybů - červené = hlídá svalové napětí

Jádro ocasaté a čočkovité - části mozku; jádra bazálních ganglií v kůže koncového mozku, napojené na mimopyramidové dráhy, monotónní pohyby

Wernichovo centrum řeči - centrum mluvy ve spánkovém laloku - zodpovědné za to, že rozumíme slovům

Hippocampus - centrum dlouhodobé paměti

Periost = okostice, tuhý vazivový obal bohatě protkaný cévami a nervy (výživa kosti)

Articulatio = kloub, pohyblivé spojení dvou nebo více kostí (kloubní hlavice, jamka, pouzdro, synoviální tekutina)

Columna vertebralis = páteř, tvoří osu vzpřímeného těla, 2x esovitě prohnuta, prostupuje jí kanaá pro míchu, 33-34 obratlů

Costa = žebro, protáhlé obloukovité kosti, které se vzadu kloubně připojují k obratlům a vpředu chrupavkou k hrudní kosti

Cranium = lebka, mozková a obličejová část, chrání mozek a smyslové orgány

Os petrosum = kost skalní, součást kosti spánkové, nejtvrdší kost v těle, v jejích dutinách je uloženo vnitřní ucho

Mandibula = dolní čelist, má dásňový výběžek pro zuby a bradový výběžek, kloubně spojena se spánkovou kostí

---