metageneze-střídání generace množící se nepohlavně(dělením-pučením) s generací množící se pohlavně -vyskytuje se u láčkovců, hlístů a u mnohoštětinatých živočichů oogeneze-vznik a vývoj samičích pohlavních buněk, vajíček -z prapohlavních buněk, které se usadí v základu samičí gonády, vznikají buňky oogonie, které v rozmnožovací fázi prodělávají dělení mitózou. Na konci rozmnožovací fáze vstupují oogonie do profáze 1.dělení meiozy a prodělávají jako primární oocyty růstovou fázi
ekoton- přechodná zóna mezi dvěma nebo více ekosystémy(rozhraní louky a lesa). Ekoton má určitou šířku a charakterizován zcela zvláštními okrajovými životními podmínkami. V ekotonu jsou zastoupeny druhy ze všech zúčastněných ekosystémů a navíc zde žijí druhy charakteristické pouze pro daný ekoton- je zde větší druhová pestrost
chemolitotrofie- způsob výživy některých mikroorganismů -získávání energie pro metabolické pochody oxidací anorganických (minerálních) látek
plazmolýza- osmotická ztráta vody z rostlinné buňky vlivem okolního hypertonického roztoku (tj.roztoku s vyšším osmotickým potenciálem, než je osmotický potenciál vakuol buňky). Při plazmolýze se vakuola zmenší a protoplast se oddělí od buněčné stěny. Turgor buňky klesne na nulu
pinocytoza- proces endocytózy- při němž jsou do buňky přijímány ve formě kapének látky rozpuštěné v mimobuněčné tekutině
kloaka- společný vývod střeva, vylučovacích a pohlavních cest. Existuje u většiny obratlovců s výjimkou kruhoústých, paprskoploutvých ryb a placentálů. Embryonálně se zakládá částečně ze střeva, částečně z ektodermu
transpirace- výdej vody rostlinou ve formě vodní páry. Většina vody odchází štěrbinami průduchů, výrazně méně vody propouští kutikula. Transpirace je ovlivňována fyzikálními faktory ovzduší(teplota, vzdušná vlhkost) i fyziologickým stavem rostliny
populace- soubor jedinců téhož druhu, kteří obývají společný areál, jsou vzájemně geneticky příbuzní(pocházejí ze společného předka), jsou schopni se mezi sebou křížit a svými genotypy se tak podílejí na společném genofondu populace
taxonomie - teorie a praxe klasifikace organismů. Část systematiky, tj.studia druhů existence a rozmanitosti organismů
taxon- systematická jednotka, tj.skupina konkrétních organismů, které jsou pokládány za formální klasifikační celek na základě nějakých společných vlastností, kterými se odlišují od všech ostatních celků(např.říše, kmen, třída)
nukleoid- centrální oblast bakteriální buňky, která osahuje deoxyribonukleovou kyselinu
nukleotid- základní stavební jednotka molekul nukleových kyselin. Je složen vždy z jedné molekuly pětiuhlíkatého sacharidu. Dále je nukleotid tvořen zbytkem molekuly kyseliny trihydrogenfosforečné a jednou molekulou některé z purinových nebo pyrimidinových dusíkatých bází
buněčný cyklus- období od konce jednoho dělení po ukončení dělení následujícího
virus- nebuněčná forma živých soustav, zpravidla menší než buňka. Organismus obsahující DNA nebo RNA. Může se vyskytovat ve dvou stavech, a to uvnitř buňky a mimo buňku
provirus- integrovaná genetická informace retrovirů v chromozomální DNA buněk obratlovců
riketsie- Riketsie jsou bakterie malých rozměrů, žijící jen v živočišných buňkách. Nejsou tedy samostatné, mají však buněčnou stěnu jako ostatní bakterie. Jsou přenášeny hlodavci a hmyzem. Například Rickettsia prowazekii je původcem skvrnitého tyfu.
chromozóm- vláknitý či pentlicovitý útvar, v jehož DNA je obsažena genetická informace organismu. Nejdůležitější genetická buněčná struktura. Chromozómy jsou pozorovatelné během jaderného dělení uvnitř buněčných jader eukaryotických organismů.
schizogonie- druh nepohlavního rozmnožování některých prvoků, při kterém se jádro mateřské buňky rozpadá na množství dceřinných jader
hemolymfa= krvomíza-krevní tekutina některých bezobratlých(např.hmyzu), krevní barviva jsou v ní rozpuštěna, krevní buňky mají amébovitou podobu
úbor- jednoduché hroznovité květenství s rozšířeným lůžkem. Na zevní straně je kryto zákrovem, nahoře nese mnoho drobných, hustě nahlučených květů, z nichž obvodové někdy paprskují, tj.vytvářejí jazykovitou korunu
tracheje- cévy- vývojově pokročilejší typ vodivých pletiv- rostlin cévnatých. Tvoří dřevní část- svazku cévního. Poměrně široké rourky, které vznikají po částečném nebo úplném rozpuštění příčných přehrádek mezi neživými buňkami, které stojí nad sebou, mají ztloustlé stěny.
Rh-faktor- rhesus faktor- antigen objevený v roce 1940 v krvi opice Macac rhesus.V červených krvinkách lidí je přítomen systém 13 antigenů, tzv. Rh systém. Člověk je buď Rh pozitivní, nebo Rh negativní.
inkubační doba- interval, který uplyne mezi prvním stykem organismu s původcem infekčního onemocnění a propuknutí choroby
virogenie- transformace (=virová NK se včlení do chromozomu hostitelské b.), virový chromozom se přenáší na dceřiné b. jako tzv. provirus (za určitých podmínek (chemických, fyzikálních) může provirus udělit hostitelské b. nové vlastnosti - b. se stává nejčastěji b. nádorovou) = nastává latentní fáze. Za určitých podmínek nastává aktivace proviru, pak dochází k uvolnění proviru z genomu b. a jeho reprodukci, projevují se příznaky onemocnění
Šešule - pukavý vícesemenný plod složený ze dvou plodolistů, např. u hořčice
Radula - drsná chitinová destička používaná ke strouhání potravy v ústní dutině u plžů
Druh - taxon velice nízkého řádu, určený ještě rodovým jménem, např: Sýkora modřinka, sdružuje organismy s identickými znaky
Vakuola - zásobní organela některých (např. rostlinných) buněk, obsahuje barviva (např. anthokyany), zásobní látky, odpadní látky (šťavelan vápenatý)
Recesivita - vztah mezi alelami, kdy jedna alela je recesivní (neprosadí se), je podřízená dominantní a ta druhá, dominantní se prosadí
Kosmopolit - skupina organismů, která je schopna se uchytit ve velkém množství rozličných prostředí a obývá velkou část Země, např. bakterie, hlodavci
Coelom - druhotná=pravá dutina tělní, je to nejdokonalejší skupina řady prvoústých, např.: Měkkýši, kroužkovci
Neoténie - zachování nedospělých (popř. larválních) znaků živočicha v dospělosti, např. žábry u axolotla
Sporofyt - diploidní generace rostlin, při které vznikají haploidní spory, např. štět s tobolkou u mechorostů
Malvice - nepravý plod vzniklý srůstem stěn spodního semeníku ke zdužnatělé češuli, např: Jabloň, hrušeň
Efyra - malá medúzka po odškrcení (strobilaci), nemá ještě dokonalou stavbu
Klon - organismus s naprosto shodnou genetickou výbavou jako jiný jedinec (popř. jedinci) svého druhu, např. mšice vzniklé partenogenezí
Partenogeneze - neklasický typ rozmnožování v životních cyklech např. včely, vířníků, mšic, kdy samičky tvoří neoplozená vajíčka a z nich se líhnou geneticky shodní jedinci
Chorda dorsalis - struna hřbetní, elastická výztuha těla entodermálního původu, společný výchozí znak strunatců , u pokročilejších je zatlačována páteří
Oddenek - zásobní část rostliny vznklá přeměnou stonku, tzv. podzemní stonek, přezimuje, např. pýr, kosatec
Faryngotremie - proděravění stěn hltanu za vzniku žaberních otvorů u strunatců, ovšem u vyšších strunatců pouze u embrya, poté štěrbiny zarůstají, viditelné např u kopinatce plžovitého
Dětské choroby - pět onemocnění virového původu (neštovice, zarděnky, příušnice, spalničky, pátá nemoc), vyznačujících se mnohem těžším průběhem při onemocnění v dospělosti než v dětství
Aseptické prostředí - prostředí, ve kterém je např. při operaci zabráněno vniknutí patogenů do odkryté tkáně
Inkubační doba - doba potřebná k tomu, aby patogen (virus…) začal v těle hostitele vyvolávat zvnějška patrnou imunitní reakci
Konjugace - 1) Způsob pohlavního rozmnožování bakterií prostřednictvím plasmidů
2) Způsob pohlavního rozmnožování nálevníků výměnou částí jader za přiblížení buň. ústy
3) Spájení u spájivých hub
Imunizace - aktivování obranyschopnosti organismu, např. aktivně aplikací oslabeného patogenu
Hymenium - výtrusorodé rouško u vyšších hub, ze kterého vyrůstají výtrusy, uloženo v rourkách, na lupenech

hemolymfa(krvomíza)- obsahuje rozpuštěné bílkoviny, z nichž některé mohou plnit funkci krevních barviv, v krvomíze je více anorganických látek než v hydrolymfě. Plní funkci krve a mízy současně. Jako krevní barviva se uplatňují chromoproteiny (hemoglobin,hemocyanin.) Pokud obsahuje buňky, jsou většinou amébovitě pohyblivé. Vyskytuje se např. u měkkýšů a členovců.
metastáze- jednotlivé buňky se z nádoru uvolňují a krví jsou roznášeny na jiná místa v těle, kde vznikají další nádory- metastázy
fagocytóza- typ endocytózy, příjem potravy ve formě pevných látek za pomoci panožek
perikard=osrdečník- je v něm uloženo srdce je z vaziva- tvoří zevní obal a poté přechází na epikard
pachytene- dílčí stadium profáze při meotickém dělení buněčného jádra
prokel- klíčí z výtrusu představuje gametofyt nesoucí pelatky i zárodečníky
speciace- úroveň biologické evoluce představovaná štěpením vývojových linií a vznikem nových, většinou geneticky se od sebe izolovaných druhů
felogen- druhotné krycí pletivo (horkotvorné) skládá se z parenchymatických buněk blízko pod povrchem stonku vně odděluje vrstvy korku, složeného z buněk dlaždicovitého tvaru jeho činností vzniká druhotná kůra a kalus(hojivé pletivo)
alela- gen se může vyskytovat v populaci v různých formách- alelách v tělesné buňce diploidního organismu je každý gen zastoupen dvěma alelami, jedna pochází ze samičího organismu, druhá ze samčího gamety nesou po jedné alele
turgor- tlak vyvíjející cytoplazma na buněčnou stěnu (při osmotických dějech v buňce)
anemie=chudokrevnost- porucha tvorby červených krvinek
histologie- nauka o tkáních
undulující membrána- membrána, která umožňuje vlnitý pohyb (trypnozóma spavičná)
meristém=dělivé pletivo- tvořen drobnými parenchymatickými buňkami s relativně velkými jádry buňky se neustále dělí a tím umožňují růst rostlin po celý život nachází se na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách mohou se dělit znovu- druhotná dělivá pletiva př: kambium, felogen, kalus
anaerobní organismus- organismus, který v přítomnosti kyslíku nemůže existovat (anaerobní bakterie)
otevřená CS= neuzavřený systém cév- tělní tekutina (hemolymfa), která se volně rozlévá do mezibuněčných prostor hemolymfa se pohybuje díky hřbetní cévě nebo srdci (př. pavoukovci)
diagnóza- rozpoznání chorob a jejich příčin
hydrolymfa- tělní tekutina neobsahuje žádné jednoduché bílkoviny, nebo jen v malém množství nachází se v ní hlavně soli a málo volně plovoucích buněk celkově se její složení jen nepatrně liší od složení mořské vody
homeostáza=stálost vnitřního prostředí buňky tkání neustále odčerpávají z krve živiny a odevzdávají do ní zplodiny metabolismu. Každá změna je rychle upravována, takže vnitřní prostředí se udržuje stálé
lymfocyt- typ agranulocytu mají velké okrouhlé jádro, pocházejí ze 2 kmenových buněk kostní dřeně 2skupiny- lymfocyt T- dozrává v brzlíku, vykonává buněčnou imunitu lymfocyt B- odpovídá za imunitu humorální, na svém povrchu obsahují receptory pro vazbu antigenu
lokus- místo pro gen na chromozómu geny jsou v chromozómech uloženy lineárně za sebou
statocysta- váček vystlaný smyslovými buňkami do nervové soustavy přichází podráždění po nervových vláknech, což signalizuje změnu polohy těla (př.bezobratlí)
žluté tělísko- obsaženo ve vaječnících produkuje hormony gutageny (progesteron) působící na sliznici děložní, brání zrání dalších Graafových polikulů (váček, který praská a uvolňuje vajíčka, zbytek je žluté tělísko; řídí těhotenství)
bakteriofág- vir bakterií
aldosteron- hormon, produkovaný buňkami kůry nadledvin ovlivňuje vstřebávání sodných kationtů a současně vylučování kationtů draselných v ledvinových tkáních
fotoperiodicita- přizpůsobování rostliny rozdílné délce dne a noci krátkodobé rostliny(konopí, tabák);dlouhodenní(obilniny) a neutrální rostliny(smetanka)
masožravci=karnivora (masožravé rostliny)
býložravci=herbivora ( kráva)
všežravci=omnivora (člověk)
polyfágové- živočichové živící se rozmanitou potravou (př.člověk)
monofágové- potravní specialisté- živí se jedním typem potravy (př.koala, panda)
mikrofágové- živí se drobnými částečkami potravy (plankton) (př.mlži, plejtvák)
digesce- trávení
resorpce- vstřebávání
defekace- kálení
intracelulární trávení= vnitrobuněčné- rozklad potravy uvnitř buněk Ř jednobuněční- uvnitř té které buňky (př.viry) Ř mnohobuněční- živočišné houby - láčkovci- část trávení uvnitř láčky část intracelulárně
extracelulární trávení= mimobuněčné trávení- uvnitř těla v trávicí dutině (trubici) trávení obstarávají trávicí enzymy
extraintestinální trávení- mimotělní (př.pavoukovci, stonožky)
hydrolasy- hydrolitické trávicí enzymy- trávení pomocí vody
dominantní druhy- druhy, které tvoří ekosystém ekosystémem (les- strom)
klíčové druhy- nezbytné pro chod ekosystému (bakterie, nejvyšší predátoři)
ekosystém- základní funkční jednotka v přírodě charakterizován vzájemnou interakcí živých organismů (rostlin a živočichů) a jejich vztahy k fyzickálním a chemickým faktorům vnějšího prostředí
konzument II.řádu- dravci a šelmy -živí se drobnějšími živočichy
potravní řetězec- vyjadřuje tok energie v jednotlivých potravních stupních
parazitismus- cizopasnictví, dočasné nebo trvalé soužití jednoho organismu (parazita) s jiným organismem (hostitelem), jehož zdraví parazit poškozuje
anorexie-jedna z poruch příjmu potravy - postižená odmítá jídlo, protože si myslí, že je tlustá
biologická hodnota potravy- složky potravy, kterou tělo potřebuje
esenciální organické látky- organismus si není schopen vytvářet některé potřebné sloučeniny při metabolických přeměnách a proto musí být obsaženy v potravě
strunatci- vývojově nejvyspělejší kmen živočichů - zahrnuje pláštěnce, bezlebečné a obratlovce
obratlovci- nejbohatší podkmen strunatců - jsou aktivně pohybliví, dobře vyvinuté smysly, složitější chování
plazi- třída obratlovců dokonale přizpůsobených životu na souši
druh- soubor jedinců s podobnou genetickou výbavou
embryonální fáze- začíná oplozením , je charakterizována vnitřní výživou ze zásobního žloutku (deutoplasma) a zahrnuje: 1) časný vývoj (ovulární fáze) 2) vývoj embrya (embryonální fáze) 3) volné embryo po vylíhnutí s nestráveným žloutkovým vakem (eleuterembryonální fáze)
monokarpická rostlina- rozmnožuje se pouze jednou za život
tropismy- aktivní směrované pohyby částí rostlin
poloparazitické(hemiparazitické) rostliny- rostlina, která od svého hostitele odebírá pouze některé látky (např. vodu, minerální látky)
endemit- druh, který se vyskytuje pouze v určité oblasti, za jejími hranicemi však chybí
glaciální relikt- druh, který byl za doby ledové široce rozšířen, nyní přežívá jen na omezeném území, jehož přírodní podmínky se po delší dobu víceméně nezměnily
hepatopankreas- játroslinivka, žláza trávicího ústrojí některých bezobratlých, která vytváří trávicí enzymy a ukládá zásobní látky
gutace- výdej vody rostlinou v kapalné formě, např. v podobě kapek na okrajích listů
brachyblast- zkrácený stonek nebo větévka rostliny
placenta- lůžko plodové, orgán živorodých savců, který slouží k vyživování embrya - vzniká pevným spojením tkáně embrya a tkáně děložní sliznice matky
hirudin- vysokomolekulární bílkovina proti srážení krve, izolovaná z pijavky lékařské
ixodin- látka zabraňující srážení krve, obsažena ve slinách, střevě a koaxální tekutině klíšťat
trichom- výrustek pokožky
mycelium- spleť větvených mnohobuněčných houbových vláken
homeostáza- stálost vnitřního prostředí organismu udržovaná v úzkých mezích zpětnovazebními regulačními systémy organismu
echolokace- způsob orientace některých živočichů v prostředí. Echolokace využívají druhy s noční aktivitou nebo žijící v jeskyních či kalné vodě
mykorhiza- způsob symbiotického soužití hub s vyššími rostlinami, spojení drobných postranních kořenů s vlákny hub, zejména mezi stopkovýtrusými houbami a lesními dřevinami
heterofylie- různolistost, vlastnost některých rostlin, které vytvářejí dva odlišné tvary listů
heterostylie=různočnělečnost- u některých druhů brání sprášení vlastním pylem opylování hmyzem
cípaté chlopně- srdeční chlopně- zajišťující průtok krve jedním směrem
cévní svazek-soubor buněk vodivého pletiva, tvořený především protáhlými buňkami dřeva a lýka a sklerenchymatickou pochvou (žilnatina v listech)
palisádový parenchym-hlavní asimilační pletivo obsahuje hodně chloroplastů
trichomy- pokožkové výrůstky
antagonistické hormony- hormony, které mají opačné účinky (např. adrenalin a noradrenalin)
neurohypofýza- zadní lalok hypofýzy, produkuje antidiuretický hormon a oxytocin
osmoregulace-regulace koncentrace solí v buňkách a tělesných tekutinách
kostní dřeň- retikulární pojivová tkáň obsahující kromě retikulárních a tukových buněk také kmenové buňky krvinek, orgán, ve kterém probíhá krvetvorba
stopové prvky- chemické prvky nezbytné pro fyziologický růst a vývoj rostlin i živočichů, potřebné ve velmi malých množstvích ve všech živých organismech (např. jod, chrom, měď, fluor, hořčík, nikl, mangan,m vanad, křemík, cín selen a zinek)
imunizace- proces navození odolnosti organismu proti infekci, tj. vůči původcům infekčního onemocnění, imunizace přirozená (prodělání nemoci) a umělá (očkování)
izogamety- gamety různého pohlaví, ale stejného tvaru a velikosti, vyskytují se u některých jednobuněčných organismů
borka= kůra- souvrství korku na obvodu kmene stromu
transpirace- výdej vody rostlinou ve formě vodní páry, voda většinou odchází štěrbinami průduchů, v malém množství kutikulou. Transpirace je ovlivňována fyzikálními faktory ovzduší i fyziologickým stavem rostliny
mesozom- struktura prokaryotické buňky, vzniklá vchlípením plazmatické membrány, má na starosti rozkladné děje
telomery-koncová část chromozómu, je důvodem stárnutí, při dělení se zkracuje= stárnutí(konec vlákna DNA);nádorové buňky+ buňky prvoků- telomerace= obnova telomerů do původní délky
natalita-porodnost, průměrný počet narozených za určité období;též udáváno jako procentuální podíl novorozenců k celkovému počtu jedinců, či jako počet narozených na 1000 jedinců
mortalita-úmrtnost, průměrný počet zemřelých za určité období;též udáváno jako procentuální podíl zemřelých k celkovému počtu jedinců, či jako počet zemřelých na 1000 jedinců
mimopyramidové dráhy-vedlejší motorické dráhy, vycházející z bazálních ganglií, spojují se a přepojují se v retikulární formaci, jdou do míchy- automatický a poloautomatický pohyb
černé(zbarvené melaninem) a červené(růžová barva) jádro- součást středního mozku- koordinace pohybů a s mimopyramidovými pohybovými drahami poškození-černé= ztráta automatických pohybů -červené= hlídá svalové napětí
jádro ocasaté a čočkovité-části mozku; jádra bazálních ganglií v kůže koncového mozku, napojené na mimopyramidové dráhy, monotónní pohyby
Wernichovo centrum řeči-centrum mluvy ve spánkovém laloku- zodpovědné za to, že rozumíme slovům
hippocampus- centrum dlouhodobé paměti
periost= okostice
articulatio= kloub
columna vertebralis= páteř
costa= žebro
cranium= lebka
os petrosum= kost skalní
mandibula= dolní čelist

Pojmy k maturitní otázce č. 25
aglutinin	aglutinogen	albuminy	ambulakrální soust.	antigen	aorta
arterie (tepna)	arterioly	aterom	ateroskleróza	bradykardie	brdečkové svaly
diastola	elektrokardiogram (EKG)	embolus	endokard	epikard	erytrocyty
erytropoetin	ferritin	fetální erytroblastóza	fibrinogen	fibrinolýza	gastrovaskulární soust.
globuliny	glykémie	hematokrit	hemocyanin	hemocyanin	hemoglobin
hemokoagulace	hemolymfa	hemolýza	heparin	Hissův můstek	homeostáza
chemotaxe	chlopeň cípatá	chlopeň poloměsíčitá	chylózní cévy	chylus	infarkt myokardu
kapilára (vlásečnice)	krevní plazma	krevní sérum	krevní tlak	křečové žíly	křídlaté svaly
leukocyty - typy	lumen endotel	lymfa	megakaryocyt	metastáze	myokard
ostie	perienterická tekutina	perikard	plazmatická buňka	plazmin	plazmatické bílkoviny
protrombin	Purkyňova vlákna	retikuloendoteliální soustava	Rh faktor	serotonin	srdeční automacie
srdeční ischémie	srdeční ozvy	srdeční rytmicita	systola	šlašinka	tachykardie
tep	tkáňový mok	trombocyty	tromboplastin	trombus	vasodilatace
vasokonstrikce	vena (žíla)	věnčitá (koronární) céva	venózní srdce	venuly	vrátnicový oběh
žilní splav

---