45962 skenování0054

6 Moćove ustroji

Moćovć ustroji se składa z paroveho organu tvorby moći, ledviny (ren), a z vyvodnych cest moćoyych.

Ledvina

Ledvina (ren)]Q obalena pouzdrem z tuheho kolagenni-ho vaziva (capsula fibrosa) a sklddd se z kńry (cortex) a drene (medulla). Kura ma zrnity vzhled, podminśny velkym poćtem kulovitych ledvinn£ch tćlisek (obr. 6.1). Dfeft je żihana, slożend z velkćho poćtu radialnć probi-hajicich kanalku (tubulu). Kandlky jsou seskupeny v ku-źelovite pyramidy (pyramides renales), jej ich vrcholy obemykaji kalichy (calices renales) ledvinnć panvićky (obr. 6.5), Zakladni morfologickou a funkćni jednotkou ledviny je nefron. Sklddd se z ledvinneho teliska a sys-tćmu kandlku (tubulu).

Ledvinnć tćlisko (corpusculum renis) tvori klubićko krevnich kapilar (glomerulum) obalenć dvoulist^m Bow-mannovym pouzdrem (obr. 6.2, 6.3). Vnitfni list tvoff napadnę ćlenite płoche bunky {podocyty), ktere obaluji svymi vybeżky (pedikly) bazalni membranu kapilamich klićek. Ve svetelnem mikroskopu je steżi rozeznatelny. Zevni listBowmannova vackuje tvorenjednovrstevnym dlaźdicovym epitelem. Mezi obema listy se nachazi mo-covy prostor, do nehoż je filtrovana primami moc.

Kandlek (tubulus) nefronu ma nekolik useku se speci-fickou mikroskopickou stavbou i funkci. V pofadi od ledvinneho tóliska za sebou nasleduji: proximalni tubulus (obr. 6.2), Henleho klićka a distdlni tubulus (obr. 6.4). Proximalni tubulus md prńmśr kołem 60 pm a jeho kubicke aż nizce cylindrickć buńky maj i na svem po-vrchu żihany lem (znak resorpćniho epitelu). Smerem k bazalni membranę je vytvofen bazdlni labyrint jalco struktura, jeż s radialne seskupenymi mitochondriemi dokłada vyznamnou transportni funkci pro ionty. Dule-żitym identifikaćnim znakem je nepravidelnć rozłożeni kulatych jader s jemne zmitou strukturou chromatinu. Pod bazdlni membrdnou jsou cirkulame orientovana re-tikuldmi vldkna (obr. 6.3). Henleho klićka ma podobu vldsenky a jej i dve ramenka maj i rozdilnou tlouśfku. Tenky segment (15 pm) sestupuje hluboko do dfene a prechazi v segment tłusty (obr. 6.4), ktery smeruje zpet do kury (30 pm), kde na nćj v blizkosti vlastniho ledvin-nćho tŚliska navazuje distalni tubulus (60 pm). Jeho y^stelku tvori kubicke bunky rovnomeme rozlożene po obvodu, także i jejich jadra jsou rozmistena pravidelnć. Cytoplazma je eozinofilni, a to s intenzitou nasledujici v nefronu hned po tubulu proximalnim (obr. 6.2). V mistć kontaktu s cevnim polem ledvinneho teliska je ve stene distalniho tubulu vytvorena macula densa, ktera svym pravidelnym seskupenim cylindrickych bunek s oval-nymi jadry predstavuje osmoreceptor pfilehajici k tzv. juxtaglomerulamimu aparatu.

Distalni tubuly nefronu pokracuji do sberacich kanalku, ktere se spojuji postupne do hierarchie stale vyśśiho radu (obr. 6.4). Jako kanalky vyvodne pak usti na wcholu pyramid do ledvinne panvićky (obr. 6.1,6.5). Zde konći intrarenalni moćove cesty a panvićkou zacinaj i moćove cesty extrarendlni.

Vyvodne cesty moćove

K extrarendlnim moćov^m cestam patri parove panvićky (pelvis renalis), moćovody (ureter), neparovy moćovy mćchyf - vesica urinaria (obr. 6.7) a moćova trubice (obr. 6.9,6.14), jeż se lisi podle pohlavi (urethrafemini-na et masculina). Jejich stena ma typicke slożeni ze tri zdkladnich vrstev:

1.    sliznice (tunica mucosa);

2.    vrstvy hladkeho svalstva (tunica muscularis);

3.    vazivove vrstvy (tunica adventitia), nebo pobfiSnice (tunica serosa), ktera je na ćasti moćoveho mćchyfe polayta jednovrstevnym dlażdicovym epitelem (me-zotel).

Sliznici slożenou z ridkeho kolagenniho vaziva s bo-hatśim zastoupenim elastickych vlaken (lamina propria mucosae) pokryva prechodny epitel (lamina epithelia-lis), jimź je specialni vicerady cylindricky epitel, zvany też urotel (obr. 6.8). V żenske moćove trubici, ktera je mnohem kratsi neż mużska, prechazi pfechodny epitel (obr. 6.10) pres kratkou oblast vrstevnatóho cylindricke-ho epitelu v epitel vrstevnaty dlażdicovy (obr. 6.11) a nad jeji adventicii najdeme pricne pruhovane svalstvo dna pa-nevniho (obr. 6.12). Pro mużskou moćovou trubici plati, że jeji nejdelsi usek - pars spongiosa (obr. 6.13) - je vy-stlan epitelem vrstevnatym cylindrick>m a do lumina usti mucinózni uretralni a parauretralni źldzky (obr. 6.14).