Světová renesance a humanismus
14. století - 2. pol. 16. století
Dante Alighieri
1265 - 1321
narozen ve Florencii, pracoval v politice, jeho ale odpůrci se dostali k moci a on 20 let seděl
zamiloval se do Beatrice (v 9 letech), ale ona si vzala někoho domluveného
zemřela ve 24 letech - > nešťastná láska, v Božské komedii vystupuje jako anděl
jeho dílo se považuje za první novodobé, daleko předbíhá svou dobu
Dante Alighieri: Božská komedie
1307 - 1321
alegorický duchovní epos, básník prochází třemi světy: peklo, očistec, ráj
100 zpěvů (33, 1 úvodní + 33, 33), forma tercin (sloky po třech verších)
peklo
provádí ho Vergilius
je tam spousta ontických osobností: využívá jejich znalosti, ale nebyli to křesťané
„Zanechte naděje, kdo vstupujete.“ -> nápis nad branou
před bránou pekla lidé, kteří do pekla nepatří, ale do nebe nemohou
vrátný Cháron
okruhy: 1. nepokřtění, 2. smilstvo, 3. obžerství, 4. lakomci, marnotratníci
5. prchlivci, 6., 7. násilníci
8. podvodníci (kuplíři, pochlebníci, svatokupčí, věštci, pokrytci, zloději, alchymisti…)
tresty např. tahání balvanů, ponoření do vroucí vody, pálení chodidel ohněm…
9. zrádci (v rodině, političtí, v pohostinství, na vlastním dobrodinci - Lucifer)
očistec: provádí ho Vergilius
nebe: provádí ho Beatrice jako anděl
napsáno z pozice středověkého věřícího člověka, rozdíl: aktivita jedince
Dante píše dílo za sebe, ne jako „Boží vnuknutí“
hodně odkazů v pozdější literatuře
Francesco Petrarca
1304 - 1374
jeden z nejpřednějších italských autorů, básník, vlastenec
psal klasické lyrické, ale i politické verše
pobýval na dvoře Karla IV., ale nestihl ovlivnit Čechy (kvůli husitům)
Francesco Petrarca: Sonety Lauře
zpěvník, jednotlivé sonety nemají názvy
vychází z protikladů, motivací mu byla láska k vdané Lauře, brzo zemřela
smutná i šťastná poloha - miluje Lauru, ale ta už je mrtvá
je pro něj důležitý lidský názor, upřednostňuje člověka jako individuum
sonet: lyrická báseň, sloky: 4, 4, 3, 3
tematika: teze, antiteze, poslání
Giovanni Boccacio
1313 - 1375
Ital, autor tzv. moderních povídek - v krátkých prózách ukazuje lidské povahy
vykládal Božskou komedii, napsal Dantův životopis
církev ho kvůli některým povídkám napadla za kacířství
na smrtelné posteli se vzdal svého díla Dekameron
Giovanni Boccacio: Dekameron
1348 - 1353
soubor novel - povídky mladých přátel utíkajících před morem
zejména milostné příběhy, ne vždycky se šťastným koncem
postavy vyjadřují realistický postoj k životu
témata: smilstvo, nevěra, hloupost, podvody
ukázka různorodé společnosti, někdy na konci pointa (překvapivý závěr)
François Villon
1431 - 1463
mimořádně svižný a schopný básník, velmi nadaný a s dobrým vzděláním
nesouhlasil se strukturou a vedením společnosti
žil mezi těmi nejchudšími - nechtěl být jedním z bohatých měšťáků
svou tvorbou kritizoval krále, soudce, šlechtu, básně vyvěšoval po Paříži
díky svému talentu měl mezi bohatými ochránce, např. vévoda Orleánský
zval k sobě básníky, měli např. za úkol napsat za noc báseň s protiklady
balada: lyricko-epická skladba s vážným dějem, končí tragicky, nadpřirozené bytosti
villonská balada: nemá příběh, jen atmosféru balady, obsahuje ironii, sarkasmus, nadsázku
François Villon: Balada
čtyři sloky, refrén
„Srdečně přijat, každým odmítán.“
touha po uznání, jistotě
François Villon: Malý a velký testament
1461 - 1462
rekapitulace celého básníkova života
-> Velký testament
kritika uznávaného člověka (boží mlýny)
úvaha o milosti boží, o odplatě
o bohatství, majetku, chudobě (kdyby chudí měli majetek, nemuseli by krást)
kdyby byl autor bohatý, choval by se zpustle
-> Malý testament
prosba pro pozůstalé, aby se za ně modlili (o a spoluvězeň), přání, aby se nedostali do pekla
François Rabelais
1494 - 1553
francouzský lékař, pocházel z rodiny advokáta
kritizoval klášterní školy, které člověka nepřipraví na život (jednou takovou si sám prošel)
mnichové soudí jako opice (alegorie)
učilo se antické právo, ale ne současné
satirický román - oblíbená forma v renesanci (včetně fiktivních satirických cestopisů)
François Rabelais: Gargantua a Patangruel
alegorický satirický román (nechtěl být obviněn z kacířství)
směs fantastiky a realismu, lidového humoru a útočné satiry
Lope de Vega
1562 - 1635
velmi plodný španělský dramatik (cca 2000 děl)
považován za zakladatele národního dramatu
Lope de Vega: Fuente Ovejuna
= ovčí pramen
jeho nejslavnější drama
vesnice Fuente Ovejuna se vzbouří proti tyranovi
„My, Fuente Ovejuna“ -> hlas vesničanů
Miguel de Cervantes Y Saavedra
1547 - 1616
největší španělský romanopisec, ale psal i poezii a drama
bojoval v námořní bitvě proti Turkům, přišel tam o ruku
zajali ho piráti (mysleli si, že je důležitý vojevůdce)
po 5 letech vykoupen z otroctví
potom pracoval jako výběrčí daní, byl odsouzen za nějaké chyby
ve vězení napsal Dona Quijota
i přes literární úspěchy zůstal do konce života chudý
Miguel de Cervantes Y Saavedra: Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
parodie na rytířské romány
vytvořil nové literární typy
Don Quijote
zchudlý vesnický zeman, milovník rytířských románů, vysoký, vychrtlý
za paní svého srdce si zvolí děvečku od prasat, všechno prodá a jede za ni do světa bojovat
vymýšlel si nebezpečí (větrné mlýny), lidé se mu smáli, on o své pravdě nepochyboval
snaží se odstranit ze světa všechno zlé a nespravedlivé
po návratu domů procitá, ztrácí smysl života a umírá
z komického hrdiny je tragický
„Rytíř smutné postavy“ -tak ho označil před jeho smrtí Sancho
Sancho Panza
téměř pravý opak Dona Quijota
tlustý sedlák, Quijote mu nasliboval bohatství, a tak se stává jeho panošem
byl mu věrný, i když s ním nesouhlasil, snažil se ho uvést do reality
Geoffrey Chaucer
anglický prozaik
Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky
sbírka povídek psaných veršovanou formou
skupina poutníků si vypráví příběhy cestou do Canterburry
alžbětinské divadlo
1550 - 1650 v Anglii
dlouhá, 4 - 6 hodinová dramata
dlouhé monology, spousta hluchých míst
počátek divadla jako stálé scény
čím výš seděli, z tím vyšší společenské vrstvy byli
William Shakespeare
1564 - 1616
nejdřív členem kočovné společnosti, později majitel královského divadla
založil vlastní scénu - The Globe
psal sonety, komedie, tragedie i pohádky
jeho dílo obsahovalo spoustu odkazů na historické události
kromě hlavní dějové linie mají jeho dramata spoustu vedlejších epizodních dějových linií
literární typy
Romeo a Julie: tragická láska
Othello: žárlivost (Desdemona: nevinnost, Jago: podlost)
Macbeth: touha po moci
Král Lear: otec, který neodhadne své děti
William Shakespeare: Hamlet
variace na Oresteiu
nerozhodností Hamleta trpí lidé v jeho okolí
„váhavost inteligenta“ = chápe, v jak složité situaci se octnul
„Dbej, co kdo soudí, ale nesuď sám.“
William Shakespeare: Večer Tříkrálový
žena se převlékne za muže, aby měla větší šanci získat práci, vypadá jako její bratr
„Lepší být dobře oběšen než špatně ženat.“