Maturitní otázka z českého jazyka a literatury č. 1
Nejstarší světové literatury
Orientální literatura (cca 3000 - 600 př. n.l.)
Mezopotámie
Sumerská kultura. Klínové písmo. Texty zachycovány na kamenné stély, papyrus a pergamen (vydělaná ovčí nebo kozí kůže).
Epos o Gilgamešovi
sumerský epos, z něhož Asyřané vytvořili epickou poému o 12. zpěvech
hrdinou je podle sumerské legendy polomytický král Gilgameš z města Uruku, který se svým přítelem Enkidem podniká mnohá dobrodružství; Enkidu je bohy odsouzen k smrti = umírá na horečnatost; Gilgameš se vydává na cestu hledat nesmrtelnost; díky radě Uta-napiština (člověk, který se po potopě světa stal bohem) získává květinu nesmrtelnosti; květinu ale sežere had
skladba vypráví o obavách člověka ze smrti a o hledání nesmrtelnosti (po všech útrapách Gilgameš zjistí, že nesmrtelnost člověka je dána jeho činy, nikoliv délkou jeho života)
Chamurabiho zákoník
velmi přísné právní normy (oko za oko, zub za zub); vytesán na stély
epos = rozměrná epická veršovaná skladba volného uspořádání s pomalým tokem děje se zálibou ve vedlejších příbězích; užití ustálených epitet a figur; vypravěčský odstup a objektivita; většinou válečné nebo hrdinské téma
Egypt
Hieroglyfické písmo (750 znaků) se užívalo pro texty náboženské a oficiální. Pro každodenní vyjadřování se používalo písmo hieratické.
Knihy mrtvých
Achnatonův Hymnus na slunce
Knihy moudrých rad do života
Nápisy z hrobky knížete Herchufa
Vlastní životopis Sinuhetův
příběh o vynikajícím lékaři (používání některých současných praktik); zobrazení doby; napsán na papyru
hymnus = píseň na oslavu boha nebo bohů, později i na počest hrdinů a jejich činů
Indie
Písmo různé, podle jazyků. Nejslavnější písmo védské, později vystřídané sanskrtem.
Védy
hymny, které doprovázely obřady; bohové jsou zosobňováni jako přírodní síly
Mahábhárata
veršovaný epos o boji mezi védskými kmeny Pánduovců a Kuruovců o moc nad územím
Rámájana
epos oslavující činy krále Rámy; byl nucen se svou ženou Sítou prchnout ze země; Síta byla unesena démonem temnot; ze zajetí byla osvobozena Rámou; zlidšťující pohled na svět opic
Hebrejci
Písmo aramejské a hebrejské. Nositelem je židovská náboženská obec.
Bible
většina textů hebrejské bible vznikala už od 1. tisíciletí př. n.l.; tyto hebrejské texty učinila křesťanská církev součástí křesťanské bible, a to v části zvané Starý zákon; Starý zákon obsahuje historické, liturgické, právnické a literární texty; nejstarší část tvoří Knihy Mojžíšovy (Pentateuch, Tóra, zákon), mladší soubor Proroků (vyprávění dějin Izraele, výroky a skutky proroků - Izaiáše, Jeremiáše, Ezechiela a dvanácti apoštolů), nejmladší je soubor svatých spisů (žalmy, kniha Jobova, přísloví, pět svitků - Píseň písní, Rút, Kazate3l, Jeremiášův pláč, Ester, dále kniha Danielova s mystickými zjeveními zvanými apokalypsy a některé texty historického charakteru)
nejznámějšími částmi Knih Mojžíšových jsou Stvoření světa (světlo, tma a nebeská klenba; pevnina, moře a rostliny; slunce, měsíc a hvězdy; živočichové vodní a vzdušní; živočichové ostatní; člověk; odpočinek), Kain a Ábel, Noe, Metuzalém, Babylon, Abrahám a Sára, Izák, Lot, Sodoma a Gomora, Ezau a Jákob, Benjamin, Mojžíš, Jericho
kanonizace = prohlášení za svatý zákon
písmo svaté = dnes jen Starý zákon
Čína
Kaligrafie (znakové písmo).
Konfucius
nejvýznamnější představitel filosofického myšlení; založil školu pro jinochy; humanistické smýšlení; slavný citát „Nechť není zla ve vašich myšlenkách“
Hovory
jeho myšlenky zachyceny v rozpravách s jeho žáky
Kniha písní
Persie
Klínové písmo, později písmo avestské.
Zarathustra
zakladatel perského náboženství
Avesta
náboženské texty; obsahuje modlitby, mýty, právnické texty, lyrické písně
Staré evropské civilizace (800 př. n.l. - 476 n.l.)
Řecko (8. - 1. stol. př. n.l.)
Vyspělá kultura. V literatuře se uplatňují všechny žánry a druhy. Velmi vyspělá teorie literatury. Díky výhodné pozici na rozhraní tří kontinentů dlouho udržena kontinuita. I přes pozdější mocenské podmanění se kultura rozvíjela dál.
Archaické (předattické) období (8. - 6. stol. př. n.l.)
Rozvíjela se ústní slovesnost tradovaná aiódy (pěvci), ze které se později vyvinula lyrika a epika. Přednášení epických textů profesionálními přednašeči (rapsódy).
Homér
Ilias
zachycuje boj Řeků proti maloasijské Tróji (Ílionu); syn Priamův Paris miluje Helenu; Helena je otcem zaslíbena Meneláovi; Paris Helenu unese; Meneláos ji chce zpět, a tak rozpoutává válku (bojovníci Achyleus, Hektor, Patrokles, Nestor, Odysseus); Trója dobyta lstí (trójský kůň); historické jádro se zakládá na pravdě
Odyssea
putování Odyssea na rodnou Ithaku (na cestě zažívá mnohá dobrodružství - obr Polyfémos, čarodějnice Kirké, víla Kalypsó apod.); nakonec se shledává se svou ženou Penelopou a svým synem Telemachem
Archilochos
významný tvůrce elegií (poučné básně doprovázené na píšťalu); syn šlechtice a otrokyně; měl těžký život; zanevřel na ženy
Sapfó
pěstovala lyriku monodickou (určena pro sólový zpěv v doprovodu lyry); na ostrově Lesbos založila dívčí školu (výuka tance, zpěvu a literatury)
Písně
Anakreón
opěvoval lásku, vtip a hravost - později tzv. anakreontská poezie
Anakreonteia
Pindaros
byl klasikem slavnostní sborové lyriky; psal ódy na řeckou aristokracii
Aisópos (Ezop)
je považován za zakladatele bajky; jako otrok a mrzák předčil svou moudrostí všechny filosofy
Bajky
bajka = krátké veršované nebo prozaické vyprávění jednoduchého alegorického příběhu, které obvykle obsahuje nějaké mravní ponaučení; zvířata nebo věci v něm jednají a mluví jako lidé
Attické období (5. - 4. stol. př. n.l.)
Název podle Athén ležících v Attice. Vznikají první demokratické státy. Rozvíjí se věda, filosofie, historie, drama a próza. Filosofie kalokagathie (člověk by se měl rozvíjet harmonicky).
Drama se vyvinulo z obřadních her boha Dionýsa, které se hrály o velkých svátcích zasvěcených Dionýsovi - Velkých Dionýsiích (březen - duben). Jsou představovány dvěma hlavními dramatickými žánry - tragédií a komedií.
Tragédie
Aischylos
Oresteia
tři části - Agamemnon, Oběť na hrobě, Usmířené lítice
Agamemnon se vrací z trojské války a je zabit manželkou Klytaimnéstrou a jejím milencem; syn Orestes je rozhodnutý otcovu vraždu potrestat, a tak zabije svou matku a jejího milence; díky tomuto činu se dostává do spárů Erynií, které zapříčiní jeho šílenství; u Apollóna se Orestes dožaduje svého práva; o sporu má rozhodnout Athéna, která vloží Orestův osud do rukou lidu; Orestes je lidem osvobozen
Sofoklés
psychologicky zajímavě prokreslené postavy
Élektra
Élektra (Orestova sestra) čeká na Orestovu pomstu; když obdrží mylnou zprávu o bratrově smrti, chce vzít pomstu do svých rukou; nakonec přijíždí Orestes vykonat pomstu; Sofoklés zušlechťuje Klytaimnéstru a haní Oresta
Král Oidipus
Oidipus podle věštby zabije v hněvu a nevědomky svého otce Láia; dostává se do Théb, kde si bere otcovu ženu; na město dopadl mor, jehož příčinou je Oidipus; Oidipus podezřívá svého švagra Kreionta z přípravy puče; nakonec si Oidipus vypíchne oči a odchází z Théb
Antigona
synové Oidipa Eteoklés a Polyneikés se hádají o trůn; Eteoklés se spojí s Kreiontem a vyženou Polyneika; Polyneikés se vrací a v souboji oba umírají; na trůn se dostává Kreiont; Antigona chce pohřbít své mrtvé bratry, za což je potrestána (je zaživa zazděna); díky hněvu bohů má být Antigona propuštěna, je ale nalezena oběšená; Kreiontův syn, který Antigonu miloval, se zabije; otec se žalem nad ztrátou svého syna zabije taky
Eurípidés
důležitým faktorem v jeho hrách je láska; propracovaná psychologie postav
Médeia
Médeia je královskou dcerou na Kolchidě; z lásky zachránila vůdce Argonautů Iásona, s kterým prchnula ze země i se zlatým rounem; jelikož se Iáson zamiloval do Kreiontovy dcery Glauky, vyhnal Médeiu z města; Médeia posílá Glauce otrávené šaty a šperky; na konci Médeia zabije své dva syny a ujíždí na dračím voze
tragédie = drama s vážným obsahem spojující mluvené slovo, zpěv a tanec, v němž se hrdina dostává do nesmiřitelného konfliktu se silami silnějšími než je on (osud, společenské zákony, vlastní nitro) a obvykle v zápase s nimi podléhá a často hyne; klasická tragédie se skládá z expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofy; vznikla z řeckých obřadních zpěvů (dithyrambů), jež bývaly chórem (sborem) převlečeným za satyry a kozly zpívány na oslavách na počest boha Dionýsa - odtud název tragódiá = zpěv kozlů; námět čerpán z mýtů, zřídka z dějin
Komedie
Aristofanés
Jezdci
Mír
obě skladby zesměšňují válku a násilí
Žáby
stanoviska filosofů
komedie = veselá divadelní hra; ukazuje život z té směšnější stránky; zápletky dospívají k šťastnému rozuzlení a děj ke smírnému konci; vyvinula se z řeckých frašek a provozovala se na Dionýsových oslavách; byla předváděna chórem; obsahovala nevázané žerty, krutý výsměch, útoky na politické poměry a na soudobou morálku; užití fantastických prvků; název od komódiá = zpěv veselého průvodu na oslavu Dionýsa
Dějepisectví
Hérodotos
nazýván „otcem historie“
Historie
devíti svazkové dílo pojednává o řecko-perských válkách
Thúkýdidés
zakladatel vědeckého dějepisectví
Dějiny peloponéské války
Řečnictví
politické, soudní a epideiktické (oslavné)
Démosthenés
hlavní politický řečník; proslavil se filipikami (řeči proti Filipu Makedonskému)
Isokratés
proslavil se oslavnými řečmi
Filosofická próza
Sokrates
jeho ženou byla Xantipa; promlouval s žáky; prosazoval filosofii praktického života pro lepší žití; položil základy etiky; po obsazení Athén Sparťany byl díky svému učení odsouzen k smrti, ale život si vzal sám (vypil jed); slavné citáty „Více ví ten, kdo ví, že nic neví - Vím, že nic nevím“ a „Cílem života je konat dobro“
Platón
Sokratův žák, po jeho smrti byl pronásledován, načež uprchl do ciziny, kde byl prodán do otroctví; z otroctví byl jiným Sokratovým žákem vykoupen; po návratu do Řecka založil v Athénách Akademii, kterou vedl 30 let; prosazoval myšlenku, že idea předchází realitě, která je nedokonalým obrazem oné idey
Ústava
dílo o ideálním státě; rozděluje obyvatele na vládnoucí a ovládané
Aristotelés
Platónův žák; založil vlastní školu; přátelil se s Alexandrem Makedonským; studoval, roztřídil a oklasifikoval vědy a vědění; založil zoologickou a botanickou zahradu; za realitu považoval pozemský život; domníval se, že Země je středem galaxie
Politika
potrat posuzuje jako legální
Poetika
propracovaná teorie literatury
O duši
filosofické dílo
Etika
Rétorika
Helénistické období (4. - 1. stol. př. n.l.)
Rozšíření řecké kultury do zemí dobytých Alexandrem Velikým. Střediskem vzdělanosti byla Alexandrie. Rozkvétají také exaktní vědy (Euklides, Archimédes).
V dramatu se rozvíjí komedie, která se označuje jako „nová komedie“.
Menandros
díla zachována ve zlomcích
nová komedie = hra, v níž není obsažena politická satira a fantastické prvky; prosazování individualit postav (ustálené typy); důraz kladen na rozvedení zápletky a na úroveň dialogů; podobná dnešní činohře
Theokritos
autor pastýřských idyl
V próze velmi oblíbený dobrodružný román a milostné náměty.
Řím (300 př. n.l. - 476 n.l.)
Zpočátku docházelo ke kopírování a napodobování Řeků, což později ustalo a Římané začali vytvářet svoji vlastní kulturu.
Archaické (staré) období (3. - 2. stol. př. n.l.)
Velký význam má mytologie. Důležité překlady z řečtiny.
Titus Maccius PLAUTUS
tvořil podle pozdních vzorů řecké komedie; položil základy římské komedii; náměty čerpal z denního života
Komedie o hrnci
lakomci; předloha pro Molièrova Lakomce
Pseudolus
Chlubný voják
v obou dílech napálí chudý chytrák bohatého hlupáka
Zlaté (klasické) období (1. stol. př. n.l.)
Řečnictví
Marcus Tullius CICERO
nejslavnější představitel staré římské rétorské školy; jeho řeči vynikaly logickou stavbou a filosofickou hloubkou, působily pečlivým a květnatým slohem a řečnickými otázkami; jeho listy se staly vzorem dokonalé latiny („ciceronská latina“); prý byl ješitný; zabit díky politice
Historická próza
Gaius Julius CAESAR
věcný a strohý sloh
Zápisky o válce galské
Titus LIVIUS
Knihy od založení města
monumentální historické dílo, v němž jsou zpracovány celé římské dějiny od nejstarších dob do r. 9. př. n.l.
Poezie
Publius VERGILIUS Maro
je pokládán za největšího římského básníka; stal se jakýmsi mluvčím císaře Augusta a reprezentantem jeho snah o obrodu Římského impéria
Zpěvy pastýřské
Zpěvy rolnické
Aeneis
epos z historie římského národa; bájný Aeneas je představitelem typických hrdinských ctností (plní své povinnosti vůči bohům, vlasti a rodině); Aeneas se po trojské válce vydal na cesty; usadil se v Itálii, kde založil Lavinium; vzal si dceru krále Latinů; považován za praotce Římanů; Vergilius epos nedokončil a chtěl, aby byl po jeho smrti spálen, to ale Augustus nedovolil
Quintus HORATIUS Flaccus
přítel Vergilia; podporoval Augustovu vládu; byl sponzorován přítelem Mecenášem (dnes výraz pro bohatého sponzora umění), který byl pochován vedle něj
Ódy
zastánce klidu a uměřenosti
Listy
dopisy určené konkrétním osobám; styl přizpůsoben adresátovi; zamyšlení nad obecnými věcmi
List věnovaný Pisonům - o básnickém umění
Publius OVIDIUS Naso
své tvořivé období byl nucen trávit ve vyhnanství na břehu Černého moře
Lásky
dohady o původu opěvované dívky Koriny
Žalozpěvy
Umění milovat
Proměny
Léky proti lásce
Kalendář
Listy z Pontu
umělý epos = epos, v němž autor zaujímá určitý vzdělanecký odstup od světa, který zobrazuje
óda = dříve jakákoliv píseň určená k hudebnímu doprovodu; tvořily i součást tragédie; postupně se z ní vyvinula oslavná báseň plná patosu (vzletnosti), jejímž účelem bylo chválit bohy nebo něco velkého a vznešeného (přátelství, láska, vlast, příroda atd.)
elegie = báseň sepsaná elegickým distichem (dvojverší složené z daktylského hexametru a pentametru) a se smutečním laděním; motivy žalu nad ztrátou blízkého, bolest ze zklamané lásky, stesk nad uprchlým mládím apod.; tento ráz elegie se traduje až od Ovidia
Stříbrné (poklasické) období (0 - 476)
Poezie
Marcus Valerius MARTIALIS
zachytil satiricky a epigramicky celou tehdejší dobu
epigram = krátká, často satirická báseň vyjadřující úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku; obvykle složená z expozice a pointy; v antice obvykle umístěn na pomníku, hrobě či daru
Zábavná literatura
Gaius PETRONIUS Arbiter
rozhodčí ve věcech vkusu
Satirikon
satirické zachycení běžného života; dochovaly se jen zlomky; část Trimalchionova hostina
satira = užívá humoru, aby zaútočila na nedostatky lidského charakteru nebo poměrů ve společnosti a vysmála se jim; předpokládá záporné hodnocení skutečnosti viděné z výsměšného náhledu, ale i existenci mravního či společenského ideálu, kterým jsou kritizované nedostatky porovnávány; k jejím základním žánrům patří epigram, anekdota, satirický román a hra, komický epos, parodie apod.
Historická próza
Publius Cornelius TACITUS
byl správcem v Belgii
Germania
zachycena kultura germánských kmenů; i zmínka o českém území
Dějiny
Letopisy = Historie = Anály
Drama
Lucius Annaeus SENECA
byl vychovatelem císaře Nerona; po odhalení účasti na spiknutí proti císaři byl donucen vzít si život; propagoval stoickou filosofii (život v souladu s přírodou); psal i patetické tragédie
O duševním klidu
filosofické dílo; člověk přechází ve snaze uniknout před sebou od práce k práci, což nepomáhá; přátelství je dobré; je lepší nic nemít, než něco ztratit; na svou pozici je nutno si zvykat
Médea