Maturitní otázka z českého jazyka a literatury č. 21
A) Humor a satira v literatuře
Antické Řecko
Atické období
Aristofanés
Jezdci
Mír
obě skladby zesměšňují válku a násilí
Žáby
stanoviska filosofů
komedie = veselá divadelní hra; ukazuje život z té směšnější stránky; zápletky dospívají k šťastnému rozuzlení a děj ke smírnému konci; vyvinula se z řeckých frašek a provozovala se na Dionýsových oslavách; byla předváděna chórem; obsahovala nevázané žerty, krutý výsměch, útoky na politické poměry a na soudobou morálku; užití fantastických prvků; název od komódiá = zpěv veselého průvodu na oslavu Dionýsa
Helénistické období
V dramatu se rozvíjí komedie, která se označuje jako „nová komedie“.
Menandros
díla zachována ve zlomcích
nová komedie = hra, v níž není obsažena politická satira a fantastické prvky; prosazování individualit postav (ustálené typy); důraz kladen na rozvedení zápletky a na úroveň dialogů; podobná dnešní činohře
Antický Řím
Archaické období
Titus Maccius PLAUTUS
tvořil podle pozdních vzorů řecké komedie; položil základy římské komedii; náměty čerpal z denního života
Komedie o hrnci
lakomci; předloha pro Molièrova Lakomce
Pseudolus
Chlubný voják
v obou dílech napálí chudý chytrák bohatého hlupáka
Stříbrné období
Marcus Valerius MARTIALIS
zachytil satiricky a epigramicky celou tehdejší dobu
epigram = krátká, často satirická báseň vyjadřující úsečnou formou výraznou a adresnou myšlenku; obvykle složená z expozice a pointy; v antice obvykle umístěn na pomníku, hrobě či daru
Gaius PETRONIUS Arbiter
rozhodčí ve věcech vkusu
Satirikon
satirické zachycení běžného života; dochovaly se jen zlomky; část Trimalchionova hostina
satira = užívá humoru, aby zaútočila na nedostatky lidského charakteru nebo poměrů ve společnosti a vysmála se jim; předpokládá záporné hodnocení skutečnosti viděné z výsměšného náhledu, ale i existenci mravního či společenského ideálu, kterým jsou kritizované nedostatky porovnávány; k jejím základním žánrům patří epigram, anekdota, satirický román a hra, komický epos, parodie apod.
Lukianos
Literatura staroslověnská a latinská ve středověku
Kosmas
Kronika česká
líčí nejstarší dějiny českého národa až do jeho současnosti; zábavnému poslání knihy někde podřízena i historická přesnost; Kosmas čerpal z vypravování starců, hodnověrných zpráv svědků a z vlastní zkušenosti
Česká středověká literatura
Žákovská (vagantská) poezie
Jako žáci se označovali studenti vysokých škol, jako vaganti takoví studenti, kteří chodili od města k městu a vydělávali si příspěvky na svá studia. Bývá psána latinsky, česky i česko-latinsky (tzv. makarónská).
Píseň veselé chudiny
studenti si stěžují na nouzi, která je nutí žebrat
Podkoní a žák
formou sporu mezi žákem a panským sluhou srovnává přednosti obou stavů; ze srovnání vyplývá neutěšená nouze obou
Sociální satira
Hradecký rukopis
skladby Satiry o řemeslnících a konšelích (autor odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost příslušníků některých povolání), Desatero kázanie božie (kritika celé středověké společnosti, včetně duchovních a šlechty) a bajka O lišce a džbánu (lišku utopil džbán tak, že ji po naplnění vodou ve studni stáhl na dno, protože byl přivázán na její ocas)
satira = ve středověku je často stavovská; navzájem se dobírají měšťané, sedláci a rytíři
Drama
Původně náboženské drama (latinské texty evangelií se často v klášterech dramatizovaly), v průběhu 12. století přidávány satirické prvky. Nejprve předváděné knězi, postupně i světskými osobami. Nejoblíbenější scénou byly tři Marie hledající Ježíšovo tělo, aby ho pomazaly vonnými mastmi. Komické prvky, na rozdíl od celého díla, v češtině. Díky převládajícím komickým prvkům bylo drama vypuzeno z kláštera.
Mastičkář
nejstarší české světské drama, které se vyvinulo z mastičkářské scény, kdy tři Marie shánějí na středověkém trhu masti (církevní pozůstatek), rozmlouvají s mistrem Severínem a jeho pomocníky; ostatní postavy pojímány lidově, komicky, nechybí ani vulgarismy
Hra veselé Magdalény
světice Magdaléna je představena jako lehká žena
O ženě zlobivé
fraška = druh komedie s obhroublou komikou, těžící z nějaké vnější skutečnosti (ošklivost, hloupost, koktání apod.); nejdříve se vyvíjela v rámci církevní hry jako komická výplň vážné tematiky a později se osamostatnila
Husitská literatura
Václav Šašek z Bířkova
Deník (o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa)
cestopis o cestě českého poselstva po západní a jižní Evropě; cestopis se dochoval jen v latinském opisu; předloha pro Jiráskovu knihu Z Čech až na konec světa
cestopis = popisuje něčí cestu; první již v antice; liší se vzájemnou mírou fakt a poznatků na straně jedné a počtem vybájených příhod na straně druhé
Renesance a humanismus
Giovanni Boccacio
Dekameron
kniha obsahuje rámcovou novelu a dále 10x10 novel; autor se nechal inspirovat podle předloh (prý celá polovina)
sedm žen a tři muži se náhodou setkají v kostele a společně opouští město (kvůli moru); ve venkovském sídle si vypravují příběhy po dobu 10 dnů; převažují příběhy milostné, rozmarné a laškovné
François Villon (de Montcorbier)
Závěť = Velký testament
Odkaz = Malý testament
Balada pro vévodu Orleánského, Balada o zobáčku Pařížanek, Balada o drobnostech, Čtyřverší
Geoffrey Chaucer
Canterburské povídky
jde o soubor 29 veršovaných povídek připomínajících Dekameron; kniha je uvedena prologem
dílo líčí život někdejší anglické společnosti; setkáváme se s lidmi různého věku a povolání (student, mlynář, jeptiška), kteří konají pobožnou pouť do Canterbury a v hostinci si dlouhou chvíli krátí vyprávěním příběhů
François Rabelais
Gargantua a Pantagruel
čtyřdílný satirický román o obrech z královského rodu, z nichž nejstarší má středověké smýšlení a jeho vnuk je typickým renesančním člověkem; vnuk se vydává do světa, kde zažívá různá dobrodružství
výsměch školství, klášternímu životu, lidské hlouposti atd.
k těmto 4 knihám připojil neznámý autor 5. díl
Miguel de Cervantes y Saavedra
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
autor si nepřipouštěl kvalitu tohoto díla; chtěl zesměšnit tehdy populární rytířské eposy; pro úspěch prvního dílu napsal díl druhý, ale až po deseti letech (v té době se snažil jakýsi podřadný spisovatel napsat pokračování za Cervantese, ale neměl úspěch)
don Quijote byl chudým zemanem, který miloval rytířské romány, které mu nakonec zatemnily mysl natolik, že v době padlé slávy rytířství vyjel jako potulný rytíř napravovat bezpráví; měl koně Rosinantu; jeho vyvolenou byla Dulcinea (z děvečky si vysnil bohatou šlechtičnu); jeho sluhou byl Sancho Panza (pravý opak svého pana, jak charakterově, tak fyzicky), který jezdil na oslu; v okolí statku zažívali dobrodružství (nejslavnější boj s větrnými mlýny, v kterých viděl zakleté obry); nakonec se po porážce vrátili domů a don Quijote před svou smrtí vystřízlivěl ze svých snů; Sancho byl zarmoucen a vyzýval pána k dalším cestám, protože se sám nakazil pánovými ideály
Lope de Vega
Fuente Ovejuna = Ovčí pramen
podle skutečnosti; ve svobodné vesnici dojde k vraždě vysokého hodnostáře, který sužoval lid a nedodržoval jeho práva; vesničané se domluví a sborově označí za vraha Fuenta Ovejuna; nakonec není nikdo potrestán, protože král uznal tyranii mrtvého hodnostáře
tragika často přechází ke komice (jako u Shakespeara)
Tirso de Molina
uvedl do literatury postavu dona Juana (donchuán = velký svůdce)
Sevillský svůdce a kamenný host
drama; don Juan postupně svede a oklame několik žen; při jedné aféře zabije otce jedné milenky; jeho oživlá socha z hrobky jej pozve na večeři, kde don Juan umírá v pevném sevření v obětí kamenného soupeře; milenky se nakonec vracejí ke svým milencům a manželům
pikareskní román = parodie rytířského románu, jehož hlavním hrdinou je pícaro (šibal, šejdíř) zosobňující ideál lidové podnikavosti a chytrosti a vykázaný společenskými podmínkami až na okraj společnosti; druh románu rozvíjející se na přelomu 16. a 17. stol.
William Shakespeare
Zkrocení zlé ženy
Sen noci svatojánské
Veselé paničky windsorské
Mnoho povyku pro nic
Kupec benátský
Jak se vám líbí
Večer tříkrálový
Historie o bratru Janu Palečkovi
šašek krále Jiřího z Poděbrad; moudrý blázen (Emanuel Frynta)
Frantova práva
parodická pravidla pijáckého cechu; absolutní oslava radostí života i kritika společnosti a hlouposti
knížky lidového čtení = zábavná četba (hlavně dobrodružné příběhy), která byla rozšiřována do širokých lidových vrstev už v 16. stol. v době humanismu a v 1. pol. 18. stol. v době úpadku českého jazyka a literatury byla vedle kramářské písně a nábožensky výchovné literatury jedinou českou vydávanou literaturou u nás
parodie = imituje a karikuje určité literární dílo nebo typ určitých děl zvýrazněním některých jeho typických rysů a obvykle i jejich konfrontaci s prvky, které poetika parodovaného díla nepřipouští; rozlišujeme komickou a satirickou parodii
Klasicismus
Molière (vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin)
Tartuffe
kritika církve; nejprve hráno se svolením krále, ale poté ji musel král na příkaz pařížského arcibiskupa zakázat
Tartuffe se vloudí do rodiny měšťana Orgona; Orgon a jeho matka ho dávají všem za příklad; Tartuffe svádí Orgonovu ženu a chce si vzít za ženu Orgonovu dceru, Orgon však nevěří; Orgon přepíše veškerý majetek na Tartuffa; Orgonova manželka vymyslí na Tartuffa lest (schová manžela pod stůl, aby vyslechl rozhovor mezi ní a Tartuffem); Orgon prohlédne a vyžene Tartuffa; nakonec přijíždí králův zmocněnec a zatýká Tartuffa jako podvodníka a tím se zruší smlouva s Orgonem
Lakomec
inspirováno antickou komedií (Komedie o hrnci od Plauta)
boháč Harpagon je lakomý a sobecký otec, který omezuje své děti a jedinou hodnotou jsou pro něj peníze; chce oženit svého syna Kleanta s bohatou vdovou, ale Kleantes miluje mladou Marianu; dceru Elišku chce provdat za starého boháče; sám si chce vzít Marianu; Kleantův sluha vezme Harpagonovi jeho peníze a ukryje je v jeho domě; když to Harpagon zjistí, podezírá i sám sebe; po svolení svatby jeho syna a dcery s jejich milými dostává svou truhlu zpět
autor si sám zahrál postavu Harpagona; úspěch sklidil až v 19. stol.
Zdravý a nemocný
hypochondr Argan
Škola žen
Měšťák šlechticem
Don Juan neboli kamenná hostina
Carlo Goldoni
psal komedie z měšťanského prostředí
Poprask na laguně
žárlivých mileneckých dvojicích
Sluha dvou pánů
comedia dell'arte = nejslavnější forma komedie, která vznikla jako druh lidového, ale profesionálního divadla; hlavními znaky jsou masky, improvizace a komické výstupy; herci neměli k dispozici psané texty, ale jen stručný scénář s dějovou kostrou a seznamem postav; později ji převzala francouzská pantomima (harlekýn, kolombína, pierot)
Osvícenství
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
Bláznivý den neboli Figarova svatba
klasicistní drama; sluha Figaro má před svatbou s hraběnčinou komornou Zuzankou; o Zuzanku usiluje a svádí ji i hrabě; Zuzanka si s hraběnkou vymění šaty, a tak hraběte napálí a navíc se musí své ženě omluvit
Jonathan Swift
Gulliverovy cesty
alegoricko-utopický, fantastický a satirický román, cestopis a komická Odyssea; román napsán v ich formě a má působit pravdivě a věrohodně
putování Gullivera po světě; 1. část líčí pobyt mezi liliputy, 2. část o pobytu mezi obry, 3. část o vznášejícím ostrově (satira a alegorie; odtržení od reality), 4. část o zemi, kde si lidé a koně vyměnili svoje role
kritika poměrů v Anglii, nastínění ideálního světa
Národní obrození
Prokop Šedivý
oblíbený autor frašek z pražského lidového prostředí
Masné krámy
Pražští sládci
Václav Kliment Klicpera
Divotvorný klobouk
dva studenti chtějí napálit lakomého obchodníka, a tak mu prodají klobouk, který má za svého pána platit útratu v hostincích
Rohovín Čtverrohý
hra o chlubivém ranhojiči, kterého chtějí napálit tři tuláci; vsadí se s ním, že nebude vpuštěn do města; první tulák se představí jako Rohovín Jednorohý, druhý tulák jako Rohovín Dvourohý, třetí tulák jako Rohovín Třírohý a když chce branou do města projít Rohovín Čtverrohý, stráž u brány ho nepustí (nemá si dělat legraci)
Každý něco pro vlast
vysmívá se prospěchářskému vlastenectví; děj se odehrává kolem úřadu starosty, kdy všichni kandidáti lidem říkají, co chtějí slyšet, jen aby byli zvoleni
Ruchovci, lumírovci
Svatopluk Čech
Hanuman
satirická skladba o opičím státě; jeden opičák se poevropští a začne zavádět evropské zvyky ve svém státě; výsměch pochycování cizích zvyků a jejich zavádění (výsměch kosmopolitní škole)
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století
pan Brouček je klasickým nevlasteneckým a nekulturním měšťákem konce 19. století; jednou spadne opilý do sudu a zdá se mu sen, že se dostal do husitské Prahy obléhané Zikmundovými vojsky; zcela bez zásad se přiklání na stranu, z niž vidí prospěch; má být upálen v sudu, ale nakonec se vzbudí
Jaroslav Vrchlický
Noc na Karlštejně
veselohra
Romantismus
Josef Kajetán Tyl
Fidlovačka aneb Žádný řev a žádná rvačka
děj se odehrává v Praze; Mastílková byla dobrou máselnicí, ale poněmčila se; je znesvářena se ševcem Kroutilem; díky lásce jejich dětí se usmiřují
píseň Kde domov můj (hudba František Škroup)
Realismus
Gustave Flaubert
Bouvard a Pécuchet
u nás v podobě televizního seriálu Dva písaři (Sovák, Horníček)
Guy de Maupassant
Charles Dickens
Kronika Pickwickova klubu
humoristické dílo (laskavý humor), které vznikalo jako doprovodný text comicsu; příběhy vypráví o cestách čtyř členů klubu v okolí Londýna; nakonec se klub rozchází
Mark Twain (vl. jm. Samuel Langhorne Clemens)
autor románů a humoristických povídek
Dobrodružství Toma Sawyera
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Princ a chuďas
Jak jsem redigoval zemědělské noviny
humor = forma komična, jejíž doménou je úsměvné a chápající hodnocení směšné situace nebo objektu, není v něm pocit převahy nebo útočnosti, nezatracuje
O'Henry (vl. jm. William Sydney Porter)
autor humoristických povídek
Rytíř s bázní a hanou
Karel Havlíček Borovský
Epigramy
rozdělil epigramy do pěti oddílů, které ironicky věnoval církvi, králi, vlasti, múzám a světu
Tyrolské elegie
básnicky vylíčil své zatčení a deportaci do Brixenu; satirická skladba plná ironie (protiklad toho, co je řečeno), sarkasmů (příliš ostrá ironie) a lidové slovesnosti; zesměšňování deportace a politiky
Dedera - typ českého přisluhovače
Křest svatého Vladimíra
námět převzat z ruské minulosti z Nestorova letopisu; vypráví o zániku pohanství díky pomoci ruského knížete Vladimíra, který přikázal v Dněpru utopit sochu pohanského boha Peruna; Perun zlidštěn, nechce sloužit carovi; je utopen pro lidi, kterým to nevadí; lidé neplatí desátky, což se carovi nelíbí, a tak vyhlašuje konkurz na nového boha; církve se předhánějí až nakonec zvítězí křesťanská
kritika absolutistické moci státu a církve; jazykově přístupný text lidu (i vulgarismy)
Král Lávra
inspiroval se antickou bájí o uších krále Mídy; myslel na české poměry, i když je Lávra králem irským; Lávra má oslí uši, a tak vždy jednou do roka holiči losují, kdo ho bude stříhat a na to bude popraven; když padne los na Kukulína, matka prosí krále, aby jejího syna ušetřil; Kukulín slibuje mlčenlivost, ale své tajemství všeptá do vrby; když se na slavnost sjíždějí muzikanti, uřízne si basista Červíček do basy kolíček z této vrby; když začne hrát, basa vyzradí Lávrovo tajemství; nakonec se ukáže, že to lidu nevadí
satira, kritika neomezené moci panovníka
Ladislav Stroupežnický
Naši furianti
ve své době se dočkala jen šesti repríz; veselohra řeší malicherný spor o místo ponocného v jedné jihočeské vesnici; vysloužilý voják Bláha se po letech vrací do rodné vsi ucházet se o místo ponocného; o to samé místo jeví zájem krejčí Fiala; za Bláhou stojí starosta vesnice Dubský a za Fialou sedlák Bušek; Bušek a Dubský jsou dlouhou dobu ve sporu o věno svých dětí; nakonec nejde o spravedlivé přidělení úřadu, ale ukázku výhry; nakonec se ponocným stává Bláha a dochází ke smíru znesvářených stran
autor poukazuje na furiantskou náturu českých sedláků; dílo psáno lidovým jazykem a nářečím
furiant = člověk, který si myslí, že všechno zná a všechno umí, je sebevědomý, ale i pyšný a umíněný
Literatura přelomu století
Oscar Wilde
Strašidlo cantervillské
jedna z úspěšných novel; na anglický hrad se přistěhuje americká rodina; jelikož nevěří na strašidla, dovádějí občas ducha sira Cantervilla k šílenství, až na Virginii, která duchovi pomůže zlomit kletbu, která na něj byla uvalena švagry poté, co zabil svou ženu; v tomto díle Wilde vyzdvihuje sílu lásky a konfrontuje myšlení staré Anglie a nové Ameriky
Drama
Wildovy hry založeny na vtipu, ironii a konversační komice
Jak je důležité míti Filipa
Ideální manžel
Literatura 1. poloviny 20. století
Anatol France
Ostrov tučňáků
alegorický román parodující francouzské dějiny až do autorovy současnosti; příběh vypráví o krátkozrakém misionáři, který pokřtí a přijme do lidské společnosti tučňáky
George Bernard Shaw
dramatik, kritik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu; zprvu se věnoval divadelním a hudebním kritikám, později napsal sám několik divadelních her; je proslulý svým vtipem a kousavou ironií; ve svých dílech napadá negativní vlastnosti společnosti, kritizuje ji
Živnost paní Warrenové
námět prostituce
Pygmalión
tato satirická hra pojmenována podle řeckého sochaře z Ovidiových Proměn, který vytvořil sochu překrásné dívky, a jehož láska dovolila soše ožít; děj dramatu se odehrává na počátku 20. století; mezi hlavní hrdiny patří Higgins, profesor fonetiky, který se se svým přítelem vsadí, že z prodavačky květin paní Lízy Doolitlové udělá dámu z vyšších kruhů, což se mu povede; po této proměně se však Líza nechce vrátit k prodávání květin, a tak se nakonec zamiluje do jednoho mladíka, který je schopen ji zabezpečit
důležitá je jazyková komika; autor poukazuje na společenské předsudky a konvence, které kritizuje a vysmívá se jim
Heinrich Mann
Profesor Neřád aneb Konec tyrana
satirický román založený na groteskně tragické nadsázce; hlavní postavou je gymnaziální profesor Raat, nazývaný všemi profesor Neřád, který na škole moralizuje, rozkazuje, omezuje a špehuje žáky; za studenty chodí i do hospody Modrý anděl, kde se zamiluje do prostitutky, kterou si nakonec vezme; vše samozřejmě ve škole tají; jelikož cítí provinění a pokryteckou úzkost, udělá ze svého domu hráčské doupě, aby mohl „zkazit“ i jiné občany města; díky udání jednoho studenta je zatčen
Vladislav Vančura
Rozmarné léto
děj se odehrává v říčních lázních Krokovy Vary, kde se scházejí Antonín Důra, majitel plovárny, kanovník Roch a vojenský vysloužilec Hugo; přestože jsou to muži různých povolání, mají společný požitkářský přístup k životu (jídlo, ženy atd.); do klidného prostředí lázní přijíždějí komedianti - krásná Anna, která okouzlí všechny muže, a kouzelník Arnoštek, který okouzlí Antonínovu ženu Kateřinu; když komedianti odjedou, vše se vrátí do starých kolejí
Karel Poláček
humorista, uměl dokonale odpozorovat a parodovat hloupost, frázovitost, vnitřní prázdnotu i faleš; jeho styl je hořce kriticky humorný, jeho jazyk živý a pestrý
Muži v ofsajdu
drobná humoristická próza
U kamenného stolu
román
Bylo nás pět
Poláček očima dítěte pozoruje život na malém městě; jedná se o humorné vyprávění plné dětské fantazie a bezprostřední upřímnosti
Karel Čapek
Literatura 2. poloviny 20. století
Marcel Pagnol
dramatik a filmař; autor úsměvných vzpomínkových románu z Provence
Tatínkova sláva
trilogie; česky Jak voní tymián
Bulat Okudžava
autor básnických textů, z nichž byly mnohé zhudebněny
Vladimir Vysockij
herec moskevského divadla, autor básnických a písňových textů
David Lodge
Hostující profesoři
dva profesoři, jeden z americké a druhý z anglické univerzity, si načas vymění svá místa, a to nejen na pracovišti, ale i v soukromí
Svět je malý
volné pokračování líčí setkání obou profesorů po deseti letech
Jan Rejžek, autor humorných veršů napadajících strnulost každého dne (Nic moc - básně Za mostem, Škola). V humorném duchu je laděná i sbírka Přemysla Ruta Menší poetický slovník (básně Aposiopese, Pointa).
Zvláštní proud v české poezii tvořili písničkáři - Jaromír Nohavica, Jiří Dědeček (báseň Holky a knížky), Pepa Nos, Vladimír Merta, dvojice Paleček - Janík, Jan Vodňanský - Petr Skoumal, Ivo Jahelka a písničkáři žijící v exilu (Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Vlastimil Třešňák). Tito autoři se snažili svou tvorbou provokovat a oddělit se tak od oficiálního proudu literatury a pop-musik. Texty byly skládány záměrně jednoduché a inspirace byla hledána ve folklóru.
Bohumil Hrabal
Pábitelé
Slavnosti sněženek
Příliš hlučná samota
Postřižiny
Josef Škvorecký
Prima sezóna
Tankový prapor
Milan Kundera
Směšné lásky
Žert
Michal Viewegh
Báječná léta pod psa
Miroslav Horníček
Dobře utajené housle
Hovory
Jablko je vinno
Chvála pohybu
jemný, chytrý humor i kritika; pokračovatel Osvobozeného divadla
František Nepil
Jak se dělá chalupa
Střevíce z lýčí
Dobré a ještě lepší jitro
Jan Werich
Fimfárum
kniha pohádek
Miloslav Šimek a Jiří Grosmann
povídková tvorba
Jiří Suchý
povídková tvorba
Zdeněk Šmíd
Proč bychom se netopili aneb…
Ladislav Pecháček
prozaik a filmový scénárista
Jak svět přichází o básníky
Jak básníci přicházejí o iluze
Jak básníkům chutná život
filmový triptych; první část byla natočena podle románu Amatéři; dodatečně vyšly tyto filmové příběhy knižně