;

K TEORETICKÝM OTÁZKÁM GRAFICKÉ ADAPTACE PŘEJATÝCH SLOV V ČEŠTINĚ

OLDŘICH uUČNÝ

I. Každý jazyk při přejímání cizích slov nějak tenduje, byť nesystematic­ky, v jednotlivostech, k přiblížení cizí grafiky k vlastní výslovnosti. Můžeme tu pozorovat dva extrémy: na jedné straně stojí srbocharvátština s grafikou typu submisivni, ale supstandardni (stejně jako Srbin, ale srpski), na druhé straně angličtina s typickým zachováním pravopisu, ale s výslovností zcela domácí: private [prajvit], Munchhausen (baron Prášil) [mančózn].

Kodifikace českého grafického systému v různých dobách akcentovala různou míru počeštění pravopisu přejatých slov (srov. přechodnou grafiku typu pralese aj.). V r. 1957 byl však učiněn zásadní průlom do grafické syste­matiky slovních přejímek, takže dnes dochází ke zvratnému efektu a v ofi­ciální moderátorské aj. výslovnosti slyšíme nejen [perzonálňí], ale i [azonan­ce, dezignace, dizident, v drezu] a dokonce i [rešerže].

V nespisovné výslovnosti jde o jev starý, srov. grém, balgón, v servizu, kompreze, komprezor aj. Pravopisné počešťující reformy v psaní s bylo "uchráněno" až do pol. 80. let několik "posvátných", tj. kulturně a/nebo politicky relevantních výrazů, jako president, universita, gymnasium aj. Není bez zajímavosti, že dnes jsou takto spontánně chráněny jiné "posvátné" výra­zy; zcela v duchu doby jde o výrazy související s penězi, trhem, majetkem, finančním úspěchem. Zřídka se počešťuje pravopis slov leasing, know-how, marketing (-u, -0\1), holding, management; srov. však manažer (vysl. ovšem zhusta menežer), klíring (ale i clearing) a nemnoho dalších.

1.1. Grafika přejatých slov je z kodifikačního hlediska značně rozkolísa­ná, stejně jako je rozkolísaná kodifikace jejich výslovnosti (srov. k tomu Uličný 1994, Šimandl 1994). Např. kodifikace ortoepická ve Výslovnosti spisovné češtiny 2 (1978) se liší od některých přístupů školních Pravidel českého pravopisu (1993), na druhé straně Sochová - Poštolková (1994, např. s. 17 aj.) grafiku příliš závislou na výslovnosti opouštějí (srov. jen antidopingový, příp. -ismus aj.)

2. Česká pravopisná kodifikace se v případě grafiky přejatých slov může opřít jen o málo fundovaných prací teoretického charakteru; jsou to zvl. člán­ky F. Daneše (1965), J. Vachka (1933) a kniha J. Vachka (1973). Je napří­klad pozoruhodné, jak se fonologická realizace přejímaných slov projevuje

101

..

2. periferní

2.1. historický (ů)

2.2. tradiční (větší, zpěv, přes)

2.3. citační (xenografický), s přejímáním cizojazyčných grafických prvků

a principů, bez ohledu na výslovnost: translace, dislokace, exjesuita aj.

2.4. fonetický

2.4.1. u českých slov - velmi omezený (přes, džbán aj.)

2.4.2. u přejatých slov - silně rozšířený v PČP r. 1957 a zvl. r. 1993;

princip je anticitační a xenofobní

2.5. expresívně počešťující (zVI. v případě nadbytečného y/ý): byznys (srov. biznis ve slovenštině, biznes v polštině) bryskní, refýž, manikýra. (Srov. však i ve fonetickém (?) přepise v školních i akademických Pravidlech 1993: [kopyrajt], [byfé], [rezymé].)

V teorii české grafiky přejatých slov je z uvedených principů princip historický a tradiční nahrazen principem citačním. Pravopisné principy se ovšem v poslední kodifikaci PČP (1993) přejatých slov neuplatňují v čisté podobě. K čistě citátovým podobám patří např. výlučné groggy a lobby; proti tomu také výlučné hoby kombinuje pravopis fonologický (jedno b) a citátový (y). Zcela fonologická je pak např. výlučná grafika typu plejboj.

Pozoruhodná jsou hlediska zvolená pro postupné "počešťování" grafiky přejatých slov. Již i dříve než v diskusích kolem PČP 93 se objevoval vcelku obecně přijímaný názor, že výrazy terminologické povahy, slova kulturní a snad i označující "vznešenější" denotáty zůstávají počeštění uchráněna. Dru­hý pól této zásady, tj. počešťování výrazů "profánního" využití, vedl a vede někdy k nechtěným komickým efektům. Tak v PČP z r. 1957 byla sice ifyzi­ka, ale jen metafysika, psychóza, ale jen metempsychosa; výlučná gnoseolo­

gie pak odpovídala výlučné filosofii. Zato PČP z r. 1993 mají vedle výlučné­ho plejboje stejně výlučný playba.ck; srov. i další připady uvedené in Uličný(1994).

3. Pro nedostatek místa vybíráme z bohaté problematiky grafiky přejatých slov jen dva případy kodifikačního potlačování morfematického principu českého pravopisu.

3.1. K zásadnímu narušení centrálního morfematického principu a k jeho umělé náhradě periferním principem fonetickým došlo už v PČP z r. 1957. Tehdy se poprvé připustily dub letní grafické podoby sodalizovati, soda/i­zátor, sodalizace, avšak nikoli též sodaliztický, sodalizta, sodalizmus. Po­slední podoba ve smyslu dubletního pravopisu -sm-/-zm- (-izmus, -azmus,

v kodifikační praxi zcela rozdílně. Tak známá tendence češtiny vyslovovat v přejatých výrazech původní psané -s- za vhodných syntagmatických pod­mínekjako z se v pravidlech českého pravopisu od r. 1957 promítá do grafi­ky (krise - krize) až přes únosnou míru (diskuse - diskuze, renesance - rene­zance, režisér - režizér) v PČP 1993. Motivace tohoto jevu není zcela jasná, asi jde o vliv němčiny (ale ne všude, srov. něm. výslovnost zakončení -ismus). Problém dokonce není ani tak jasný, jak ho interpretuje F. Daneš (1965), který mluví o "přehodnocení fonologického protikladu fonémů s - z na vztah pouhých variant fonému jediného, přičemž variantou základní se

jeví znělé z" (s. 170). Přejatá slova se totiž se s většinou nevyslovují (aspoň v současné době nikoli), pouze je se s píšeme, srov. leasing s přímou výslov­ností [lízink]. Danešova interpretace platí pro případy typu diskuse - diskuze, v dresu - v drezu apod., kde je výslovnost s pro češtinu doložena.

Zatímco se kodifikační podpora v případě zásady "čti (a piš) psané -s­ v přejatých slovech jako z" prosazuje až přes míru snesitelnou pro kulturnímluvčí, je situace v případě obdobné dvojice, grafému k a fonému g, grafickékodifikaci přejatých slov méně příznivá. Vyslovované g místo k se v nověji přejatých slovech realizuje jako výslovnostní varianta (plagát, ingoust, agát), avšak do grafiky grafém g, jakkoli daleko výrazněji signalizuje cizost výrazu než grafém z, komplikovaně spojený s (původní, cizí) grafikou s, vpuštěn nebyl. Nepřipouštěnou výslovnost typu demograde, grém, balgón lze asi připsat na vrub starší striktní kodifikaci. Nejde přitom o hláskové okolí; vý­raz he/ikon, ač -k- je intervokalické, se s -g- ani vyslovovat nemá. U tohoto výrazu denotativně vázaného na profánní, až parakulturní aktivity (basový žesťový nástroj v dechové hudbě), tak dochází až ke konotačnímu efektu kouzla nechtěného.

2.1. V návaznosti na Vachkovy práce, avšak s důrazem na vzrůstající roli přejatých slov v české mluvené a zvl. psané komunikaci, lze stanovit centrál­ní a periferní principy ovládající přirozenými i zásahovými (kodifikačními)

mechanismy českou grafickou soustavu.

pravopisné principy 1. centrální

1.1. fonologický

1.2. morfematický

1.2.1. parafonologický (vůz)

1.2.2. antifonologický (na slámě, slávě, rade")

..

103

102

-izma, -azma; avšak jen sofzzma, charizma, spazmatický - vedle spasmus i spazmus) se objevila až v PČP 1993. Nechuť zavést i grafiku -izta, -iztický

svědčí o tom, že v kodifikační praxi převažuje princip fonetický nad morfe­

matickým. .

3.2. Morfematický princip se jinými způsoby oslabuje u grafiky přejatých složených slov s předponami des-, dis-, dys-, trans-o Ve slovech typu desor­ganizace, dislokace, dyslaUe, transUterace lze slyšet na morfémovém švu výslovnost jak s, tak z. Řešení této situace a jeho odraz v grafice je rozdílné ve VSČ 2 (1978) a v PČP (1993).

Typ	výslovnost			grafika
	VSČ2	PČP 93	VSČ2		PČP 93
desorganizace	dez-	dez-	dez-/des-		dez-
dislokace	diz-/dis-	dis-	dis-		dis-
dyslalie	dyz-/dys- (!) [dis-]			dys-		dys-
transitní	tranz-	tranz-	tranz-		tranz-
transliterace	trans-	trans-	trans-		trans-

Z přehledu vyplývá, že ačkoliv výslovnost typu des'organizace (s rázem) je dosti běžná a odpovídá pečlivé výslovnosti obdobných českých spojení (srov. VSČ I, s. 37),je v souladu s VSČ I, s. 38, považována za neortoepic­kou, protože jde o případ, kdy "Ve složených (!) slovech přejatých, tvoře­ných předponou des-", se "původní sklad slova necítí" (podtrhl O.U.). V souladu s touto nepečlivou výslovností připomínající výslovnost s morav­ským sándhí se pak morfematický šev zamlžuje i v pravopisu. Tento nedo­statek byl odstraněn ustanovením Dodatku k PČP ze září 1993, který umož­ňuje vrátit se k dubletní grafice des-o

Zato v graficfY i významově přibuzných předponách dis- a dys- postupují PČP 93 zcela opačně a mění dokonce kodifikaci VSČ 2 ve prospěch výslov­nosti pečlivé; výslovnostní i grafické odlišení od předpony dez- je ovšem nesystémové. Ve srovnání s tím je předpona trans- obětí fonetického princi­pu před vokálem (tranzi/m), avšak graficky se odděluje od trans- před jedi­nečnými znělými (translátor, transmutace, transnordický). Grafika dis-, dys­

104

.

"

,

.

sice odpovídá pečlivé výslovnosti, avšak řešení je opět nesystémové, a to jak v rámci předpony trans-, tak ve vztahu ke grafice typu dez­

4. V celku lze řici, že morfonologické a grafické řešení prezentace před­pony des- jako dez-, jakož i nepečlivá výslovnost diz-, dyz- a tranz- (a jejich případné reflexy v grafice) by lépe odpovídaly známé tendenci odlišit cizo­rodost lexému i výslovnostně, resp. graficky. Výslovnost a grafika dis-, dys-, trans- totiž sledují morfonologické zákonitosti syntagmatických vztahů čes­kých morfémů, které se, jak známo, uvnitř slova k jedinečným párovým neasimilují, srov. zkusmý, odvislý, nadlesní.

Zásadně však platí, že v PČP 93, avšak již i v PČP 57, byla teoretická představa o grafice přejatých slov ovlivněna teorií demokratizace češtiny a jejího pravopisu. Toto nové kulturní paradigma tak začalo měnit obraz české grafiky ve prospěch periferního fonetického principu a v neprospěch centrál­ního principu morfematického. Tento antiintelektuální přístup byl a je v pří­mém rozporu se sociální fimkcí užívání přejatých slov v psaných projevech: užívají jich především vzdělaní lidé, profesionálové psaného jazyka, kteří jsou (byli?) schopni a ochotni podstatu morfematické stavby přejatých slov pochopit, a to i ze synchronního pohledu a bez znalosti jazyků klasických. Důsledky těchto kodifikačních přístupů pro vývoj grafické normy domácí slovní zásoby se mohou projevit nepředpokládaným způsobem. Grafika typu

jachtink (byť dubletní) s protějškem jachtingový (jachtinkový se opravdu neříká, ani nenapíše) nebezpečně připomíná cit. dvojici srpski - Srbin. Pře­kvapivě však srbská a charvátská grafika zná - na rozdíl od českého pudinku a mítinku - jen puding a mi/ing, byť grafiku submisivni a supstandartni vý­slovnosti podřizuje. S přejatými slovy jsou prostě potíže všude.

LITERATURA

DANEŠ, F.: K výslovnosti znělých souhlásek v přejatých slovech. NŘ, 48, 1965,

s.161-171.

PČP = Pravidla českého pravopisu. Praha 1957, 1993.

SOCHO V Á, Z. - POŠTOLKO V Á, 8.: Co v slovnících nenajdete. Praha 1994. ŠIMANDL, 1.: ...aještě hrst... Čeština doma a ve světě, 1, 1993, Č. 2, s. 70-73. ULIčNÝ, O.: Jaké úpravy pravopisu a kdy? Čeština doma a ve světě, 1, 1993, Č. 2,

s.64-70.

V ACHEK, J.: Český pravopis a struktura češtiny. Listy filologické, 60, 1933.

V ACHEK, J.: Written Language. Haag - Paříž 1973.

105