Struik 009

V teto dobę se vytvarely pevne spojećenske vrstvy. Tvorili je nScelmci, svobodni rolnici a pachtyri, remesl-nici, pisari, urednici, nevolnici a otroci. Mistni nacelnici ziskali tolik bohatstvi a moci, że se z nich — z yełkych vlastnik\i pozemku s omezenou pravomoci — stali mistni kralove s absolutni vladou. Dusledkem sporu a valek mezi jednotliyymi despoty se zvetśovala uzemi sjednocena a oylódanó jednim panoynikem. Tyto spolećenske formy opirajici se o intenzivni zemedelstvi na zavodńovane pu-de vedly k „orientalni" formę despotismu. Despotismus tohoto druhu se mohl uchovat po dlouha staleti. K jeho zhrouceni doślo nekdy nójezdy kmenu, ktere prilakalo z hor a pouśti bohatstyi udoli, nebo take rozpadem ob-rovskych komplikoyanych, ale żiyotne duleżitych zavod-ńovacich systemu. V takovych podminkśch mohla moc prejit snadno z króle jednoho kmene na krale kmene druheho, nebo se mohl stat rozpadnout na menśi panstvi a proces sjednocovóni mohl zaćit znovu. Pri vśech techto dynastickych prevratech a opetovnych prechodech od roz-drobenosti k absolutismu vsak zustóyaly v podstate beze zmeny yesnice, ktere tvorily zóklad teto spolecnosti a v zóklade se tedy nemenila ani jeji ekonomickó a socialni struktura. Vyvoj orientalni spolecnosti probihal v kruhu a dokonce dodnes existuje v Asii a v Africe mnoho stót-nich utyarij, ktere si — ać mnohó tisicileti uplynula — uchovaly tutćż organizaci żivota. V takoyych podminkach se pokrok mohl prosazovat jen pomału a spisę nóhodne a doby rozkvetu kultury mohly byt snadno preruśeny treba i mnoha staletimi stagnace a upadku.

Staticky charakter Orientu posyetil jeho instituce nimbem posvatnosti; k tomu prispelo też ztotożneni nabo-żenstyi s aparatem statu. Byrokracie mela ćasto zajem na tomto nabożenskem charakteru stótu; v mnohych orientźlnich zemich byli kneżi soucasne stótnimi spróv-nimi uredniky. Protoże pestoyani vedy prisluselo byrokra-cii, setkóvame se v rade orientalnich zemi — avsak ne ve vśech — s tim, że kneżi zaujimali yyznamne postaveni jako nositele yedeckych poznatku.

2. Orientólni matematika vznikla jako prakticka veda, aby usnadnila yypoćet kalendare, rizeni sklizni, organizaci yerejnych staveb a yybirani dani. Zpocótku była priroze-ne venovana pozornost prakticke aritmetice a zememe-rictvi. Avsak vSda, kterś była po staleti pestovdna jako zvldstni dovednost, jejiż ukoi vśak neni jen v aplikaci, ale tez ve vyucovani vlastnich tajemstvi, se rozviji sme-rem k abstrakci. Ponenahlu se zacne studovat pro sebe samu. Aritmetika se rozvine v algebru nejen proto, że se tim zlepśi prakticke vypocty, ale też v dusledku priroze-neho vyvojoveho procesu vedy, pestovane a rozvijene v pisarskych śkolśch. Tyteż duvody dovedly merictvi aż k pocśtkum — dale vsak ne — teoreticke geometrie.

Tak se take stava, że pres v§echnu podobnost ekono-micke struktury a urovne vedeckycb znalosti nalezźme vżdy prekvapujici rozdily mezi ruznymi kulturami. Prlslo-većnd była uzavrenost Ćińanu a Egyptanu. Było vżdy leh-ke rozliśit umelecke vytvory a pisemne pamfitky Egyptanu, Mezopotamcu, Ćinanu a Indu. Prdve tak mCiżeme mluvit o egyptske, mezopotdmske, ćinske a indickś ma-tematice, ackoliv jejich obecny aritmeticko-algebraicky charakter ma mnoho shodnych prvku. Vżdyt i tehdy, kdyż se veda behem urcite epochy rozvijela v jedne zemi rych-leji neż v druhe, zachovala si sve charakteristicke meto-dicke postupy a symboliku.

Je nesnadne ćasove zaradit nove objevy v Oriente. Sta-ticky charakter spolećenske struktury orientślnich stśtu vedl k tomu, że po staleti ci dokonce po tisicileti zustdvd souhrn vedeckych poznatku nezmenen. Objevy vznikle v nektere izoIovane oblasti nemusely byt znamy na jinych mistech. Velke pokłady vedeckych a technickych znalosti mohly byt zniceny zmenou vladare, valkami nebo povod-nemi. Jedna povest fika, że roku 221 pred n. 1., kdyż była Ćina sjednocena pod vladou absolutniho despoty Si Chuang Ti (velkeho żluteho cisare), porucil panovnik znicit vsech-ny ucebnice. Pozdeji były mnohe knihy znovu rekonstruo-vany; takove udalosti vśak velmi zteżuji datovani objevu.

Dalsi obtiże pri urćovani dat ve vyvoji orientalni vedy zpiisobil materiał użivany k jejimu zaznamenavani. Mezo-potamci palili hlinene tabulky, ktere były prakticky ne-znićitelne. Egypfane poużivali papyru a znacna cast jejich pisemnictvi se zachovala diky suchemu klimatu. Ćińane a Indove poużivali materiału mnohem mene odolneho: kury a bambusu. V druhem tisicileti pr. n. 1. zacali Ćińane poużiyat papiru, ale z tisicileti pred rokem 700 n. 1. se

19