OLDŘICH ULIčNÝ (PRAHA)

Dynamika současné spisovné češtiny: stav, problémy, axiologické aspekty

1. Spisovná čeština, starý a rozvinutý kulturní jazyk, je jako každý jiný spisovný jazyk umělým výtvorem, konstruktem, kulturní entitou. Jeho dnešní podoba je spjata s národněosvobozeneckým hnutím česky smýšlejících vzdělanců 19. století a dodnes plní, či má plnit, funkci národně sjednocující. Proto se mu také učí ve škole jako první občanské potřebě a jako základnímu komunikačnímu prostředku v podobě mluvené i psané. Dnes se ho užívá pře­vážně v mluvených i psaných komunikačních situacích oficiálního a/nebo ve­řejného charakteru. Pro své konotace k historii národa, ke kulturnosti v širším smyslu a v neposlední řadě k patosu své výjimečnosti a reprezentativnosti se stává záležitostí především veřejných mluvčích, nositelů vzdělanosti a kultivo­vanosti, zvláště profesionálních. A však i neprofesionální, filologicky aktivníuživatelé či konzumenti verbálních komunikátů cítí často jako újmu na kvalitěživota, je-li česká spisovnost nepřiměřeně situaci deformována nebo kontami­nována interdialekty nebo dokonce dialekty. Tak vzniká v této veřejnosti do­konce pocit současného úpadku češtiny, vyjadřovaný nejen v dopisech čtenářůmédiím, jazykovým poradnám a vysokým školám, ale i v projevech prezidenta republiky, významného dramatika Václava Havla (HAVEL 2000). Podle mého názoru lze o jistém poklesu úrovně české komunikace opravdu mluvit; jde však o to, zda se prostřednictvím mluvní automatizace jisté jevy skutečně funkčně cizí, tj. zvl. nespisovné či expresivní dostanou do systému spisovné češtiny a časem se stanou jevy neutrálními. Zdá se, že v některých funkčních jazykových oblastech k tomu již dochází, jak ukážeme dále. O tzv. úpadku spi­sovnosti a veřejné komunikace obecně pak můžeme mluvit v případě někte­rých skupin veřejných mluvčích; podle mého názoru však spisovná čeština ja­ko systém systémů byla dosud poklesu ušetřena.

2. vývoj jazyka kodifikovaného, tedy do jisté míry předepsaného a vyža­dovaného komunikačního prostředku, je výsledkem mnoha činitelů. Vnější vli­vy by měly být podle lingvistické teorie jazykem, tj. mluvčími, akceptovány jen tehdy, neodporují-li strukturním vztahům vnitřním. Tuto tezi však narušují nejrůznější problematické výjimky; srov. pro češtinu substantivum velín (dis­pečerské stanoviště a zařízení v provozu, odkud se velí zaměstnancům i stro­

130

Oldřich U I i č n Ý

Dynamika současné spisovné češtiny

131

jům), které je tvořeno nesystémově. Pokud by mělo platit pravidlo o systémo­vosti kodifikovatelných jevů bezvýjimečně, asi bychom dnes ještě mohli mlu­vit jazykem Husovým. A tak móda, neofilie, xenofilie, mimetické puzení, non­konformismus i hyperkorektnost, mezery ve vzdělání veřejných uživatelů češ­tiny i odpor k autoritám vytvářejí různorodé tlaky, které současná lingvistickábohemistika v kodifikaci zčásti akceptuje, zčásti nikoli; některé jevy, zvl. syn­taktické, se ani kodifikovat nepokouší.

- Zvláštním projevem vztahu současných mluvčích, i některých zvl. praž­

ských bohemistů, je nedostatek loajality ke spisovnosti (BARTOŠEK 1999). Te­ze o tzv. nemluvnosti spisovné češtiny je však popírána existencí kultivova­ných mluvčích a jejich promLuv: Především však se tu morfologická stránka zaměňuje se syntaktickou; jisté je, že syntax psané spisovné češtiny je ve spon­

~ tánní komunikaci zčásti nepoužitelná a v mluvě se s ní také nesetkáváme na žádné části území českého jazyka. Proti tomu spisovné morfologické prostřed­ky jsou jen z malé části "nemluvné" na území Moravy a Slezska, z větší části pak na území Čech. Konotace nespisovných prostředků jsou však natolik silné, že jejich užití je v oficiálních veřejných situacích velmi silně stylově příznako­vé a mluvčího degradující. Pospisovňování nespisovných morfologických pro­středků (SGALL - HRONEK 1992) bylo tak předem odsouzeno k nezdaru a mor­fologické inovace, jak dále ukážeme, se v současné době ubírají zcela jinými cestami. Přirozený vývoj jazyka je možné nahradit deklarativním vyhlášením

jazykového prostředku za spisovný jen velmi zřídka; srov. proslulé neúspěchy starých puristů typu zviřátko, hřiště, mištička aj. najedné nebo současné éesko, které přes masivní kampaň několika lingvistů a řady zeměpisců veřejnost snáší z velké části jen trpně, na druhé straně.

Nedostatek loajality k spisovnosti se objevuje ve snahách přejmenovávat i termín spisovný. A však z názvu kodifikovaná čeština čiší onen liberalistický odsudek "vnucenosti" spisovné normy, kultivovaná čeština je zase pojem širší

než čeština spisovná a pojem standardní čeština má více významů, dokonce protichůdných: tj. (1) běžná (běžně mluvená) čeština, a (2) čeština normovaná ve smyslu norem právních nebo technických. Spisovnost by však měla být chá­pána jako ideál, úběžník, meta, k níž se jako kulturní mluvčí podle svých schopností snažíme přiblížit; proto snahy o násilné přibližování spisovné nor­my normě běžné pražské češtiny nemají naději na úspěch.

r-- Spisovná čeština má dost vlastního vývojového potenciálu a její přiroze­

ný vývoj probíhá nenápadně, často bez zájmu veřejnosti i lingvistů: srov. jen vývoj slovesných infinitivů na -ti, -ci směrem k -t, -ct, hláskové změny plovat ~ plavat, musit, bydli! ~ muset, bydlet, slovotvorné Nizozemí ~ Nizozemsko a mnohé jiné. Mění se také takto nenápadně styl a výstavba publicistických a odborných textů, soukromé korespondence, administrativních žánrů, o umělec­ké literatuře nemluvě.

3. Jak bylo řečeno, v protikladu k nezájmu veřejných mluvčích filologic­ky inertních a k názorům několika liberalistických či dokonce jazykově inže­

nýrských lingvistů hodnotí četní filologicky aktivní kulturní uživatelé jazyka, včetně většiny bohemistů, úroveň veřejné komunikace záporně. Domnívají se dokonce, že o spisovný jazyk je nutno se starat a úroveň veřejných mluvčích jakožto jazykových vzorů zvyšovat. Dnes má kultivovaná spisovná čeština svůj funkční prostor zúžen na zmíněné veřejné a oficiální komunikační situace. O to víc je třeba její stav a vývojové tendence jak pečlivě sledovat, tak rozumně re­gulovat. Pro racionální kodifikaci spisovné normy je nezbytný cit pro funkčněstylové hodnoty, zjišťování skutečné spisovné normy a konečně důsledné re­spektování ~egionálního a generačního chápání spisovnosti.

4. Jak právě zmíněné sociopsychické faktory uvádět v konkrétní kodifi­kační praxi v život? Kritériem pro hodnocení funkčně stylové hodnoty jazyko­vých prostředků by měli být kulturně angažovaní, elitní, filologicky poučení a aktivní uživatelé spisovného jazyka z různých vrstev společnostUNaši jazyko­vědci dnes často bohužel z tezí Pražského kroužku akceptují jen hesla protipu­ristická, právem vyzdvihující přirozený vývoj spisovné češtiny, a teze o nutno­sti funkčně zdůvodněných zásahů do spisovné normy nechávají stranou. V sou­časnosti však už nebojujeme proti puristům, jako tomu bylo před 70 léty, dneš­ním "nepřítelem" spisovnosti je spíš nevzdělanost, neznalost či inertnost. Zdro­jem spisovné normy také už není Ertlův "dobrý autor" krásné prózy, nýbrž ma­sová produkce psané a mluvené publicistiky a žánry odborné a administrativní. Na spisovnou češtinu pak v různé míře a různě z hlediska regionální přísluš: nosti působí čeština běžně mluvená a dále cizí jazyky, zvl. angličtina a sloven­ština. Nejvíc se tyto vlivy projevují v syntaxi, lexiku a frazeologii, zčásti ve zvukové podobě jazyka, nejméně v morfologii.

5. Axiologickými kritérii v hodnocení spisovnosti češtiny ajejí dynamiky jsou postoje mluvčích (srov. DANEŠ 1979). Prostá, I a i c kár a c i o n a I i t a indukuje konzervativismus, smysl pro řád a pořádek a také pro relativní zacho­vávání statu quo. Extrémním projevem je zde jazykový purismus laiků i lingvi­stů: neologismy se odmítají v zájmu pohodlí. P o u č e n á r a c i o n a I i t a

klade důraz na srozumitelnost komunikace, sofistikovaněji však i na zachování diverzity útvarů a stylů pro různé komunikační účely, pro bohatost a pružnost spisovné češtiny a dospívá od národně a stá t ně i nt e g rač n í r o I e spi­sovné češtiny k úvaze o zásadním vnitropolitickém významu jednotného spi­sovného jazyka pro jednotný stát.

K neracionálním aspektům patří zvl. postoje es tet i c k é. Za laickým lí­bí - nelíbí se však často skrývá vedle prosté nechuti k inovacím také intuitivnípoznání funkčních a strukturních relací. Tak např. výraz zazvěři! má oporu v lexikální a slovotvorné paradigmatice: zazvěřit jako zalesnit, přesto se zazvěřit i některým lingvistům n e I í b í. Spojení zmínit něco má oporu v transformační paradigmatice - u deverbativa zmíněný se infinitivní zvratná podoba a rekce o + lokál ztrácí, takže "nečeský" vzor tu nachází úrodnou domácí půdu. Proti to­mu éesko je morfonologicky mimo paradigmatiku (srov. Valašsko, Lašsko, ka­zašský aj.); možná i proto se dvě třetiny dotazovaných vyjádřily proti jeho ko­

132

Oldřich U I i č n Ý

Dynamika současné spisovné češtiny

133

difikaci. (Přijeti tu může přijít až s vysokou frekventovaností a generační vý­měnou, pokud zatlm Evropa regionů tento výraz z mapy zase nevymaže.)

Neracionální jsou také postoje pat r i o ti c k é (vzpomeňme pražského termínu fu n k c e str u k t u r y fu n k c e ), které velí považovat za nejlepší češtinu jazyk čistý, tedy prostý "cizomluvO". Tyto puristické postoje jsou stej­ným extrémem jako čechocentrické postoje typu "pro Pražáky je spisovná češ­tina namáhavá", nebo totalitářské "kolik je těch Moravanů" apod. Z převážnéčásti jsou však postoje kulturně angažovaných mluvčlch včetně mladých ro­zumné. Konvence občanského způsobu života umožňují většině těchto mluv­čich považovat spisovnost za hodnotu značně vysokou, byť méně zřetelně, nežtomu bývalo v dobách národního ohrožení do r. 1918 nebo za druhé světovéválky.

6. Pokleslost verbální komunikace a komunikačních norem je nepochyb­ně paralelou k poklesu norem chování vObec. Padesát let boje o psychické, a často i fyzické přežití jednotlivcO i národního společenství v letech 1938-1989 nedávalo prostor pro pěstování hodnotových postojO transcendentních, k nimž

jazyk chápaný jako jev člověka přesahující nepochybně může patřit. Přesto se zájem o jazyk dodnes udržuje a je nadějné, že jde dokonce o habituální jev dětství a dospívání (UutNÝ 1987), v případě tzv. dětského aspektu jde dokon­ce o distinktivní a konstitutivní rys krásné prózy pro děti a mládež. Jde tedy jen o to, mladé mluvčí ve škole výukou neznechutit a vést je k dospělosti filologic­ky aktivní, nikoli inertní.

7. Při popisu dynamiky konkrétních jazykových prostředků se zaměříme na ty, které mají tendenci proniknout do normy, a na jejich hodnotové aspekty. Je také nutno lišit nedostatek věcných kompetencí (korpulentní snídaně místo opulentní, Cologne v SRN m. Kolín nad Rýnem apod.) od nekompetentnosti ja­zykové a komunikační.

7.1 V ortoepické rovině nabývá prestiže výslovnost televiznlch moderá­torO pražského pOvodu: zvláště jde o široké středočeské -i-, -e-; srov. jako Ivo­

ja bílá šate na asfaltová selňece. Tato výslovnost proniká zvláště v plurálo­vých zakončeních I-ových participil (slyšele sme) i do mluvy zvl. vzdělaných mladých žen v severovýchodnlch i jihozápadních Čechách. V moravských roz­hlasových studilch se tato výslovnost až dojemně snoubí s nářečním morav­ským sándhí typu čtrnádzmenut, gdižužjele aj. Uvolnění ortoepických a pravo­pisných pravidel z r. 1993 přináší i mediální výslovnost dizident, aj. Dabing filmů a televizních pořadů je pak v případě neznámých nebo málo kompetentních dabérů přetížen expresivními intonacemi, které někdy připomínají intonaci ori­ginální, jindy jde snad o nové struktury individuální nebo skupinové. Působenína posluchače je v obou případech značně negativní.

7.2 Grafická stránka spisovné češtiny je natolik reglementována historii a

školou, že odchylky od ní jsou nepatrné. Znalost pravopisu patří stále jako je­diná lingvální kompetence k prestižním charakteristikám uživatelO češtiny, stejně jako jeho neznalost člověka, nakladatele, periodikum apod. společensky

diskvalifikuje. Existuje však oblast, kde se ortografické odlišnosti nepociťují jako "pravopisné chyby": jde o reklamu s jejími velkými písmeny, nedostat­kem interpunkce aj. (Dnes poprvé slavná Jasnovidkyně-Astroložka paní Alžbě­ta Planetová). Nové úpravy psaní přejatých slov se ujaly značně asymetricky. Tak se často píše diskuze, téměř zvítězila grafika kurz, ale psaní přípony -ismus zOstává při původní grafice (zatímco -izma se častěji píše podle výslovnosti). Nejrůznější "počešťování" grafiky přejímaných slov se však obvykle zastaví před grafémem y, touto posvátnou krávou českého pravopisu. Tak buly (pův. bully) ztratilo zdvojení konsonantického písmene, avšak y byl ponechán. Za­tlmco Poláci i Slováci přepisují výslovnost bussines s -i- (biznis, biznes), češti­na má oba -y-: byznys. Jde nepochybně o odraz denotativní expresivity, obdob­ně jako v psaní apelyt. Proti tomu v neexpresivních výrazech se drží -i-: di­skretní, titan, bifokální; signálem cizosti a zároveň vzpomínkou na znalosti francouzštiny je psaní byfé, byro, refýž aj.

7.3 V oblasti lexikální zásoby je vývoj současné češtiny nejbouřlivější; nové výrazy si vysloužily vybrané dodatky k výkladovým slovníkům s názvem Co v slovnících nenajdete (SOCHOV Á - POŠTOLKOV Á 1994). Z cizích jazyků nejvíce ovlivnila češtinu slovenština, srov. soutěž se skončila překvapením, tre­nér si neplní své úkoly, mužslvo potrénuje v Liberci. Zcela se vžila psychiatrič­ka m. pOvodní české psychiatryně, frekventované jsou žurnalistické výrazy zřídkavý, středobod, nad ránem, na čele, na úvod a spojení jako je rád za dva body nebo smutek za 1. Luxem.

V slovotvorbě je vysoká produktivita přípony -sko vítězící v názvech stá­tů nad internacionálním sufixem -ie také výsledkem slovenského vlivu, srov. slovenské Francúzsko, Taliansko, Anglicko apod. Po přestěhování rozhlasové stanice Svobodná Evropa do Prahy se její moderátoři nějaký čas snažili udržet své názvy éečenie, Ingušie, Osetie, brzy však přešli k produktivnímu již sufixu -sko: Čečensko, Ingušsko, Osetsko. Nedostatky v kompetenci jazykové i po­znatkové pak vedou některé žurnalisty k produktivitě -sko nad únosnou míru, srov. Rusínsko, Litevsko, Kazašsko aj.

7.4 K morfologickým a morfosyntaktickým inovacím v žurnalistickém úzu patří především módní vysoká frekvence výrazů ovšem m. však, díky m. v důsledku, pro, zapříčiněním aj., nicméně v platnosti přípustkové i odporovací a mnohé jiné. Srov. Pachatel se pokusil Němku znásilnit, ta se ovšem ubránila. Částice ovšem je obdařena výraznějším rysem subjektivního přesvědčení nebo i přesvědčování, vtahování adresáta do diskursu apod. Spojky však/avšak, ale tento subjektivní rys postrádají, ajsou proto věcně i stylově na místě.

Předložka díky patří k prostředkům univerzální morfosyntaxe a nenáležitě vytlačuje předložky paralelní, resp. i jiné, vhodnější jazykové struktury; srov. slavnostní premiérův projev hovořící o mrtvých, kteří r. 1969 zahynuli díky české armádě, díky české policii, díky českým milicím. Spojka nicméně se pak stává parazitním slovem veřejných mluvčích i pisatelů a její frekvence, dok o

n

- - - ----­

134

Oldřich U I i č n Ý

Dynamika současné spisovné češtiny

135

ce občas i s původní anglickou interpunkcí, povážlivě roste. Srov. Nicméně, jsem přesvědčený, že se autor mé rady držet zcela určitě nebude.

V současné mluvené češtině zvl. západní se výrazně projevují detlektivi­zační tendence a ty pronikají i do mluvené a psané spisovné češtiny. Staršího data je tendence k nahrazování pádů tzv. nepřímých pády přímými; akuzativní tvary substantiv vítězí nad genitivními a dativními (dosáhnout co m. čeho, uží­vat co m. čeho, učit co m. čemu aj.), nominativ jmenovací se objevuje i "přes čáru" (v měsíci listopad máme zavřeno; obsadíme místa: přednosta - Ústav biofyziky ...) a nominativ predikativní vítězí nad tvarem instrumentálovým: Au­tor je redaktor našeho listu (srov. však stále živé moravské Syn je stolařem aj.). K deflektivizačním tendencím počítáme i ztrátu introtlexe (při křestu kni­hy experimentální poezie Vrh kostek; v městě Rahovaci a Orehovaci), nepře­chylování cizích ženských příjmení, neskloňování cizích zeměpisných jmen (v Chur ve Švýcarech) i přejatých apelativ (o jeho charisma nikdo nepochybo­val, podobně panorama, aroma aj.), expresivní změnu rodu (australská buš,

jatka aj.). Situace ve skloňování zájmen byla zatím vždy předjímána i kodifika­cí, srov. vyrovnávání tvarů os. zájm. 3. os. (on, ono); avšak u relativ není do­sud vyřešena otázka tvarů ak. sg. masc. inan. jejž - jenž a n. pl. masc. anim. již-jež.

Také užívání adjektiv je v pohybu a vykazuje některé detlektivizační ten­dence. Tak v běžné mluvě západní češtiny starší typ babiččinej kabát se nahra­zuje genitivem posesivním kabát babičky, do Prahy proniká dokonce (jako ex­prese, avšak frekventovaná) jihozápadočeský posesiv typu Greplovo syntax, a

to má odraz i v psaném jazyce jak ve zvýšené frekvenci genitivu posesivního, tak ve skloňování posesiv, srov. VI. Ráž v Krškově snímcích, aj. Velmi výrazně se tlektivní bezradnost pisatelů projevuje stále častěji v nezvládnutí kondenzu­

jících adjektiv zvl. v delších úsecích textu. Srov. A. Kopecký se, dokonce ofi­ciálně díky registraci schváleno u ministerstvem, stal jeho králem. Tato zneji­sťující situace je nepochybně také živnou půdou pro pronikání cizích atributiv­ních struktur typu éeská pojišťovna Cup (tj. pohár České pojišťovny), Dny otevřených dveří u všech Renault partnerů, Handy slovník anglicko-český, In­tercity personál apod.

K nejvýraznějším morfosyntaktickým změnám v oblasti slovesné tlexe patří potlačování jmenných tvarů adjektivních (jsem přesvědčený, že ...) a n-/t­ových participií a jejich náhrada tvary složenými (Karburátor byl opravovaný už třikrát). Tento projev vlivu zvl. běžné mluvy profesionální je však lexikálně omezen a často vede k informačnímu šumu; sémantická relevance rozdílů obou tvarů je zřejmá např. ve větách Posluchači jsou informováni/informovaní o da­ních. Tendence k hypertlexi s cílem zvýraznění syntaktické struktury jsou spíše

ojedinělé a staršího data, srov. již závazný kondicionálový tvar po spojce aniž:

Podle osnovy reprodukujeme, aniž bychom nahlíželi do ukázky; původní indi­kativ je často už nevhodný.

7.5 Z mnoha zajímavých větněsyntaktických jevů charakteristických pro úzus, resp. i pro normu mluveného i psaného spisovného jazyka, jmenujeme kontaminace a kondenzace syntaktických struktur a změny v aktuálním členění výpovědi.

Typ Proč si myslíte, že vláda k tomuto kroku přistoupila? (tj. Co [si] my­slíte: proč vláda ...?) se stává téměř noremní strukturou mluvené češtiny sou­časných reportérů a moderátorů, stejně jako kontaminovaná struktura Zeptám se vás na jednu otázku (tj. Zeptám se vás na něco + Položím vám otázku). Mé­ně šťastné jsou kontaminace typu Patří mezi řadu nejvíce zaostalých zemí nebo dokonce Patří kjednomu z nejobávanějších útočníků Dortmundu.

Aktuální členění výpovědi se mění z vnitřních důvodů v důsledku deflek­tivizačních tendencí starých i novějších. Tak neutralizace protikladu akuzativ ­nominativ vede k informačnímu šumu už dříve kritizovanému: Krevety ruší ra­dary ponorek; Dějiny divadla lemují mrtvoly smělých projektů, apod.

Také aktuální členění výpovědi doznává v současné době jistých změn. Stále častěji se v tisku i v mluveném zpravodajství objevuje v titulcích i uvnitř textu pořadí subjekt - verbum - objekt, nepochybně pod vlivem západních ja­zyků, zvl. angličtiny. Důsledky pro intonační strukturu jsou zřejmé. Srov. větu ze střední části článku o kanonizaci ruského cara, kde hypertéma se stává ré­matem: ruská církev naopak odmítla jakékoli úvahy o kanonizaci Mikuláše II. ajeho rodiny.

7.6 Také výstavba současných textů publicistických a administrativních doznala značných změn. Všimněme si reakcí adresátů, zvl. kulturně angažova­ných. V oblasti administrativní se množí stížnosti na nefunkční nesrozumitel­nost textů běžných vyhlášek a oznámení (známý Havlův termín ptydepe), o pa­takomunikaci apod. Nesrozumitelnost např. pokynů pro daňové přiznání je proti tomu záležitostí vyšší míry odbornosti tématu. Politický newspeak, novo­řeč je pak podle kritiků prostředkem dokonalého utajení myšlenky a jako tako­vý je výrazně protidemokratický.

V běžné komunikaci i v médiích zřejmě věk míru a zábavy nepřeje váž­ným tématům. Audiovizualizace v technické oblasti a infantilizace a barbariza­ce části obyvatelstva v oblasti psychosociální má svůj odraz v nízké obsahovéúrovni textů, v nižší míře jejich propracovanosti, v poklesávající úrovni překla­du a dabingu aj. Problémem se stává reklama se svou jazykovou agresivitou a vulgárností. Také běžná veřejná komunikace, např. komunikace rodičů s dět­mi, je stále více a vážněji znečišťována jazykovou vulgárností a agresivními koproláliemi a pornoláliemi.

8. Je nutné na závěr dodat, že ani lingvista se neubrání působení jevu tzv. komunikační dominanty (UUČNÝ 1998): některé z uvedených jevů sub 7 jsou nápadné a výrazné, a tím navozují dojem vyšší frekvence. Jejich negativní cha­rakter by však měl být varováním a pobídkou zvl. v jazykové a komunikační výchově.