10.MATURITNÍ OTÁZKA
TVORBA MÁJOVCŮ A VÝVOJI ČESKÉ LITERATURY
19.STOLETÍ
( 60. – 70. léta 19. století)
1) Obecná charakteristika:
•
politická společenská situace ve znamení Bachova absolutismu
•
pod zdánlivým klidem B.A. se koná pohřeb K.H.Borovského
•
tato skupina se zrodila v době 1860 - 1870, kdy vládl kapitalistický řád, po roce 1848 došlo k porážce
demokratické revoluce, byl nastolen absolutistický režim Alexandra Bacha, který chtěl zlikvidovat národní
život
•
politická scéna rozdělena na 2proudy:
-
liberálové
: a)
staročeši
– F. Palacký, Rieger, B. Němcová,
b)
mladočeši
– okolo časopisu Národní listy, oddělila se malá skupina 1858 - založily
almanach Máj, přihlásili se k Máchovu odkazu, formulovali v něm svůj program, kritizován ze
strany konzervativců a svůj program dělají jako obranu, Jan Neruda, V. Hálek., sestry K.
Světlá a Žofie Podlipská, A.Hejduk, J. Barák, J. Mayer, a spousta sympatizujících spisovatelů -
Fryč, Sabina, V. Šolc, G.F.Moravský
- ve znamení přihlášení se k Máchovu Máji, zasloužili se o slávu věnovanou
Máji, dočasný neúspěch české politiky, kdy rakouská monarchie je rozdělena na část:
a) Předlitevskou – Rakousko a české země
b) Zalitavskou – Uhry nad vládou Maďarů
•
rozvíjí se kulturní instituce
:
a)
Tělovýchovná organizace Sokol, jehož zakladatelem byl Miloslav Tyrš ( byl vybudován největší stadion
v Praze na Strahově – 16 000 cvičenců a 22 000 diváků, kde se konaly všesokolské slety – jimi se
udržoval národní život)
b)
Založen pěvecký spolek Hlahol – Smetana, Dvořák
c)
Vznik N. O.: r. 1868 položen základní kámen divadla, vyhořela a znovu postaveno a otevřeno operou
Libuší do B. Smetany r. 1883
d)
Umělci kolem N. D.: - sochař Josef Václav Myslbek
malíři Josef Mánes, Vojtěch Hynais (opona N. D.), Mikoláš Aleš, Václav Brožík
(královská lože) architekt Josef Zítek
e) Prozatímní divadlo, Umělecká beseda
2) Literární charakteristika skupiny Májovců
•
název generace Májové odvozujeme od „Almanachu Máj“, kterým se společně představila mladá
generace básníků a prozaiků r. 1858
•
veřejně se přihlásili k odkazu K. H. Máchy
•
Hlavní představitelé: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Jakub Arbes
Hlavní rysy Májovců:
a) odklon od minulosti k přítomnosti
b) snaha o zobrazení skutečnosti
c) volání po umělecké svobodě
- program -
1) Přihlášení k evropské literatuře(nutnost udržovat krok a vývoj s ní)
2) Důraz na obecně lidské myšlenky
3) Důraz na současná témata (posun k současnosti)
4) Hl.hrdina prostý člověk
5)
Otázka ženy v literatuře, autorky, postavy
6) Kritika církve
7) Psaní o negativních stránkách života i člověka, přispívá Němcová i Erben
•
píší všechny literární žánry
•
hlavně poezie - individualismus, subjektivismus, pesimismus
•
lyricko - epické básně, próza, povídky
•
žurnalistika - mistrem Jan Neruda, fejetony
•
píší se i romány hlavně podle cizích vzorů, ale není to typická literární forma Májovců
•
píší i drama
10.MATURITNÍ OTÁZKA
JAN NERUDA
•
(9.7.1834 - 22.8.1891), vrcholný představitel Májovců, básník, prozaik, publicista (fejetony), divadelní a
literární kritik, autokritik, vydal 5sbírek a povídky,průkopník kritického realismuu nás, nebyl přijat svými
vrstevníky, uznán až po smrti, byl originální
•
Narodil se r. v Kasárnách v Praze, kde byl jeho otec vysloužilý voják – dělal kantýnského. Maminka
posluhovala, aby si přivydělala na skromné živobytí. Rodiče se často stěhovali, nakonec si otevřeli trafiku
na Malé Straně. Tam začal J. N. chodit do školy. Již na studiu na gymnáziu, jehož ředitelem byl
divadelník V. K. Klicpera. Byl výborným tanečníkem – k tanci se přiblížil i ve verších (Písně kosmické,
Balady a romance). Měl mnoho žen např. Anna Holinová (nevzal si ji kvůli neznalosti českého pravopisu).
Měl poměr s K. Světlou, nakonec zůstal starým mládencem. Nejvlivnější vztah ke své matce, hodně
cestoval - Fr, Německo, Egypt. V r. 1891 22. srpna zemřel na zánět pobřišnice.
•
1. Novinářská činnost:
o jeho noviny měly vypudit z českých rodin německé obrázkové žurnály. J. N. snažil se, aby byly co
nejpřesnější (např. na obálkách otiskoval rady, hádanky, žerty,..).
o
Ve svých denících: Národní listy, Čas, Hlas – publikoval v nich své fejetony = považován za
mistra fejetonů (nový publicistický útvar – zpracovává).
o
Ve fejetonech reagoval na události pražského národního politického života, fejeton je beletristický
žánr používaný v publicistice, je střední velikosti, vtipné vyprávění na aktuální téma zakončené
často pointou. Jakýsi žánrový obrázek vystřižený přímo ze života. Napsal jich 2000, patřily
k nejčtenějším, a tak mohli ovlivňovat veřejné mínění v Čechách. K nejproslulejším patří: Byl první
máj 1890, Kam s ním
Studie krátké i kratší; Žerty hravé i dravé; Obrazy z ciziny
o Na jeho fejetony navazoval Karel Čapek, Ludvík Vaculík
•
2. Povídky
•
povídkový cyklus
Trhani
– inspiroval se stavbou železnice, líčí s hořkým úsměvem život trhanů (dělníků).
Prolíná se bujné veselí, naděje i zoufalství.
•
Arabesky = jednoduchá próza, nekomplikovaný děj, lehce ironizující pohled na události, soubor povídek
z dětství, žerty z mládí, autobiografie, pův. název Drobnomalba
•
Byl darebákem
– mají autobiografický charakter
•
POVÍDKY MALOSTRANSKÉ
- nejlepší dílo
•
„
Týden v tichém domě
“ – úvodní povídka, r. 1878 – autobiografický obraz života lidí na Malé Straně, kde
J. N. vyrůstal. Zobrazil obyčejné lidi, klidné místo, ukazuje, jak lidské vztahy narušují majetnické zájmy.
Autor (vypravěč) je někdy i sám účasten v povídce, vystupuje jako jedna z postav. Zachycuje vztahy mezi
lidmi, které ovlivňují společenské předsudky. Navodil dojem uzavřeného prostoru, v němž žijí lidé.
•
„
Figurky
“ – závěrečná povídka, neprojevuje se v ní autorova sympatie k postavám.
•
Cíl povídek: kritika maloměšťáctví (sobeckost, pokrytectví, touha po majetku, pomluvy), zachytit různé
skupiny městských obyvatel (žebrák, doktor, děti), povídky jsou laděny satiricky, humorně, ale i vážně
•
forma: novela – Hastrman, doktor Kazisvět
dopis – Psáno o dušičkách
deníková forma – Figurky
•
slohový útvar: vypravování – užívá slohového postupu popisného, charakter. a vyprávěcího
•
3. Poezie
•
6 básnických sbírek
•
sbírka
„Hřbitovní kvítí“
– 1858,plná zklamání ze života, silná ironie, odpor k oficialitám a zaběhnuté
morálce, psána za truchlivých okolností: po smrti důvěrného přítele z otcovy strany, osobní smutek,
nářek na současné neutěšené poměry ve společnosti
„Láska shořela jak tenká svíce,
která ve průvanu zaplála,
řek jsem jí, že necítím nic více,
ona hloupě pro to plakala.“
•
není přijata kritikou
•
2. sbírka
„Knihy veršů“-
r. 1868, opouští pesimistické nálady, sbírka je rozdělena do 3 oddílů: první jsou
epické básně –
Knihy veršů výpravných
- sociální balady vzor K.J.Erben, př. „Dědova mísa“ (vnuk poučí
otce, že se chová k starci bezcitně), ve druhém oddílu jsou básně lyrické - Knihy veršů lyrických - cyklus
věnovaný otci, matičce a Anně Holinové (jeho přítelkyni), třetí oddíl jsou příležitostní básně -
Knihy veršů
časových a příležitostních
- zde je jeho vlastenectví, např. „Čím jsem byl rád“ Zamýšlí se nad
10.MATURITNÍ OTÁZKA
dosavadním životem, básník měl dost sil, aby krizi ve společnosti překonal. Zejména v závěrečném
refrénu vidíme jasnější životní nálady.
Vším jsem byl rád
„Ba, nač bych osudu snad svému lál,
že zahrával si se mnou zde jako míčem,
že hned mne hladil, hned mne šlehal bičem,
že ze mne ledacos už udělal
od skromné otázky až hrdé ku odvetě,
že padl jsem a vstal zas nastokrát –
já ledačím už byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.“
•
3. sbírka
„Písně kosmické“
– 1878, optimismus, kladná perspektiva, víra vítězství člověka nad vesmír.
zákony, inspirace J. Vernem, kladně přijata vyšly v době technických vynálezů a vědeckých poznatků
vesmíru, Neruda rád pozoroval z Malostranských střech noční oblohu, navštěvoval přednášky o
hvězdářství, bavil se astronom. početními příklady. Celý vesmír zlidšťuje, přirovnává vesmírné děje
k životu a osudům lidí.
•
4. sbírka
„Balady a romance“
– lyricko - epická báseň, ponuré romance, veselé balady, předlohou jsou
mu minipříběhy z Nového zákona, legendární , světské a národní motivy, polemický charakter, folklorní
formy, oproštění od závislosti na lidské poezii, Paleček - jemná poezie soc. základ romance, „ Volím
slovo prosté, chci tu báji vypravovat z úst jak lidu roste.“ Balada tří králové, Romance o Karlu IV
•
romance - menší lyrickoepická báseň, nejčastěji milostná vyznívá optimisticky
•
5. sbírka
„Prosté motivy“
– 1883 intimní básnický denník, zpověď osamělého básníka, nic
sentimentálního, upozorňuje na prostotu (neokázalost, nemá nápadnost), subjektivní lyrická sbírka, 4
oddíly: Jarní, Letní, Podzimní, Zimní; vyjadřuje pohyb a proměny životního pocitu člověka na prahu stáří
„Hned chystá roucho svatební
jak padlým sněhem vroubené,
a chystá závoj řasný
a blesklý šperk si krásní, i vory, věnci zdobené.“
•
6. sbírka
„Zpěvy páteční“
– nedokončil ji (vydal ji Vrchlický), obavy o osud národa v krizové době, výzva
k činorodému západu o svébytnou existenci, obrazný svět sbírky je postaven na paralele Kristovy oběti
za lidstvo a osudu českého národa, jenž husitskou revoltou razil cestu lidskému pokroku a stal se obětí
násilí a útlaku.
„Srdce to lidské ach, bože přebože –
za zlobu máže snad, za lásku nemóže.“
•
Vedl lidi k poznání a úsudku, k přemýšlení
•
Nerudovo pojetí národa - přirozená pospolitost lidí propojená tradicemi a dějinami
VÍTĚZSLAV HÁLEK
„ Jeho víra budila víru a jeho láska vyvolávala lásku“ - Viktor Dyk
•
(1835 - 1874), o rok mladší než Neruda, dříve umřel
•
vzal si svou 1.lásku a byl šťastně ženat s Dorotou Horáčkovou (dcera advokáta), jeho tatínek vlastnil
hostinec Dolínek u Mělníka, chtěli aby byl kněz, vystudoval akademické gymnázium v Praze, studoval
filozofii a nedokončil, profesionální žurnalista a spisovatel. Hodně cestoval, měl rád slovanské země,
usiloval o všeslovanství, měl rád venkov a přírodu, což se odrazilo v jeho tvorbě. Zemřel na prudký zánět
pohrudnice, velmi mladý. Člen redakce Národních listů (fejetony, polemika). Redaktorem časopisu Květy.
•
Poezie:
•
„Večerní písně“
= 2. básnická sbírka, (tři témata - láska, příroda, básník), básník v podobě věštce, lyrická
sbírka plná optimismu, radosti, hravosti. Námět: šťastná láska, neboť Hálek byl šťastný nejen jako
básník, ale i manžel – proti Nerudovy „ Nechť srdce na krev zderou Ti, ty miluj je a zpívej!“
•
„V přírodě“
= 3. básnická sbírka, ve 3 svazcích, zachycuje českou krajinu s jejími zákoutími, barvami,
vůněmi, zvuky, srovnává přírodu s člověkem, přírodní a reflexivní lyrika, básně jsou číslovány a bez
nadpisů
„Vylétly z hnízda pěnkavy
a drobné děti z chýše
a pestré kvítí na lukách
přesladkou vůni dýše.“
•
vyjímku tvoří báseň: „Vy chlubná ústa Vatikánu“ – v ní ukazuje povýšenost církve, která se staví nad
přírodu i boha
10.MATURITNÍ OTÁZKA
•
„Pohádky z naší vesnice“
- lyricko - epická, otázky a rozpory mezi chudými a bohatými, sociální tématika,
vyšla téměř posmrtně, obsahuje i soc. balady, uměl podat poentu, hl. myšlenku básně
•
Próza:
Neruda byl lepší
•
Mistr povídky – s venkovskou tématikou
a)
1. tvůrčí období píše venkovské povídky
:
•
nešťastná láska a objektivní překážky, tragické vyústění milostných vztahů bylo způsobeno sociálními
rozdíly mezi sedláky a chalupníky nebo rodiči a dětmi
•
„Muzikantská Liduška“
– majetek ničí neviditelné vztahy, vztah Lidušky a Toníka, dívka je však rodiči
donucena k sňatku s bohatým sedlákem, od oltáře uteče a marně hledá Toníka na venkovských
muzikách (houslista), neštěstím zešílí, pukne jí srdce, dostane přezdívku „muzikantská“.
b) vrcholné období:
•
„Na statku a v chaloupce“
– staví do kontrastu dva světy:
•
v chaloupce vyrůstá v nuzném prostředí ale velmi šťastném prostředí Jíra se svým otcem pytlákem
(je zastřelen)
•
statek, kam se Jíra po smrti otce dostane jako pasák, vyrůstá se statkářovou dcerkou Lenkou, ale na
statku vládne pýcha, zloba, nakonec Lenka s Jírou nachází útočiště v chaloupce, neboť zlá macecha
nepřála štěstí mladým lidem
•
„Pod pustým kopcem“
•
„
Na vejminku
“ – zobrazuje v generační spory – konflikt lidí toužících po majetku a jedinci, kteří touží
po harmonických vztazích v rodině
c) pozdní prózy:
•
„
Poldík rumař
“ – inspirace městským námětem, příběh obětavého a ušlechtilého rumaře, pomocný
pracovník na stavbě, pečujícího o syna ženy, kterou miluje, do popředí vývoj a psychologie hl.
postavy, stará se o dítě svého soka v lásce, poprvé se oběvuje téma obyčejného „ zbytečného“
člověka, ukazuje šlechetnost člověka po vzoru ruské literatury
•
ze života podskalských povozníků a písařů
•
orientace na lidi stojící na okraji společnosti
•
přesvědčivý obraz lidového prostředí vesnice i města
•
„
Študent Kvoch
“
•
Publicistika:
•
„
Gogola hledám
“ - pokus o vyjádření svého názoru, základy kritického realismu
•
„
Básnictví české v poměru k básnictví vůbec
“ - stať, odmítá omezování, ideové vymezování poezie
•
čtenáře intelektuálně podceňuje, nevede čtenáře k přemýšlení, zliterárňoval fejetony
•
psal dramata, ale nešlo mu to, příliš překotné, nestal se výrazným gramatikem české literatury,
směřoval k publicistice, psal kritiky a cestopisné fejetony
JAKUB ARBES
•
(1840 - 1914), narodil se v Praze v rodině ševcovského mistra, dětství prožil na Smíchově,velký přítel
Jana Nerudy, ovlivněn Máchou, chudé poměry, zajímal se o přírodní vědy, rozumově založený autor, živí
se jako spisovatel, redaktor Národních listů, za názory souzen – 13 měsíců ve vězení.
•
Sociální romány:
o
„
Kandidáti existence
“ - utopický (dokonalá, ale nemožná vize)socialismus, skupina mladých lidí se
snaží žít podle utopie
o
„
Štrajchpudlíci
“ – komplexní obraz české společnosti, romantické postupy: tajemný původ postav,
konflikt se záměnou dětí, postava zklamaného idealisty, o tiskařských dělnících, románová
kronika popisující život pražských dělníků - publicistická činnost
o
Tzv. romaneta
: krátký prozaický útvar, osobitý, dramatický, dobrodružný děj, směřuje k výrazné
poentě, racionální vysvětlení zápletky
o
„
Mesiáš
“ - román, líčící návrat starého osmačtyřicátníka z mnohaletého vyhnanství, zamýšlí se
nad těžkým osudem člověka
o
„
Anděl míru
“ – pesimistický obraz demoralizované vesnice
o
„
Romaneto
“ - slovo vynalezl J. Neruda, ovlivněn: J. Verne a A. E. Poe, založeno na senzačním a
napínavém ději, fantastických prvcích, neobvyklých a tajemných motivech pevné kompozice a na
racionální konstrukci. Děj je položen do současnosti
10.MATURITNÍ OTÁZKA
o
„
Svatý Xaverius
“ – o obraze ve kterém je schovaná mapa, chudý mladík, jehož smysl života je
pochopit tajemné poselství obrazu umírajícího sv. Xaveria v Chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.
Snaží se o to výpočty.
o
„
Ďábel na skřipci“
o
„Sivooký démon
“ – spojuje dva motivy: rodiče se snaží uchovat mrtvolku svého dítěte ve zvl.
přístroji, v druhém se dva vojáci změní, poté, kdy pohlédli do očí dítěte, jemuž zastřelili otce
o
„
Zázračná madona
“ – zachycuje sobectví, sebelásku jako zdroj neštěstí
o
„
Ukřižována
“ – příběh studenta církevní školy, do jehož života osudově zasáhne válka
o
„
Newtonův mozek
“ – založen na fant. prvku, vypravěči se zjeví přítel, který mu nabídne
v záhadném přístroji zhlédnout historii lidstva
o
„
Etiopská lilie
“ – zmařený osud talentovaného pražského učitele a vědce
•
psal i
sociální balady
– typy snílkůl, hloubavců, podivínu, ale k sociál. románům ho vedla
nespravedlnost, pociťoval ji sám v sobě – inspirace Zola
KAROLÍNA SVĚTLÁ
•
(1830 – 1899 Praha), Dívčím jménem Johana Rottová, provdaná Mužáková. Ze dvou sester (Sofie
Podlipská), nejstarší z Májovců, pocházela z bohaté obchodnické rodiny, což jí nevyhovovalo, zámožná
patricijská rodina, měla vřelý soucit s chudinou, vyrůstala v rozporu se svým vlastním prostředím, měla
dobrý přístup ke vzdělání,i k méně přístupným knihám(zakázaným), měla soukromého učitele, 1853 -
porodí dcerku Boženu, která v tento rok umírá. Důvěrné přátelství s B. Němcovou. Je v depresy,
psychóze, velmi jí to zarmoutilo, píše korespondenci, začíná překládat a odjíždí do hor do Světlé
v Podkrkonoší, kde nalezla inspiraci, zde píše knihy francouzsky, doporučil jí to doktor, aby byla stále
pozorná. Psala romány z pražského prostředí a vesnickou prózu, seznámila se s J. Nerudou, rozchod
nesla velmi těžce, usilovala o zrovnoprávnění žen v literatuře. Onemocněla těžkou oční chorobou a
přerušila činnost ve veřejném životě.
•
Zakladatelka českého moderního románu – psychologický charakter ženských postav, rozpor mezi citem
povinností, touhou a zodpovědností.
1)
Ještědské prostředí
- prózy a romány, je jich 5, motiv oběti - žena se obětuje pro manžela, pro děti,
pro okolí
•
tragické osudy ušlechtilých ženských postav, psych. hloubková charakteristika postav
•
„
Vesnická román
“ - Sylva obětuje svou lásku Antoše i sen o šťastné životě, když vidí, že
pobožná matka milého střeží ustálené společenské konvence (byl by podruhé ženatý)
•
„
Kříž u potoka
“ – svár mezi citem a povinností popřením soukromí, sebeobětováním. Lidové
představy, báje, pověry, víry v kouzla – do konkrétního života. Hrdinky zprostředkovávají
autorčiny etické zásady.
•
„
Frantina
“ – romanticky laděný příběh je založen na sváru osobního citu a nadosobních
ideálů. Frantina nehledá cestu z osobního zoufalství, je obhajovatelkou lidí a lidských práv.
Postava sama vykonavatelkou spravedlnosti.
•
autorka užívá ve svých dílech dialektismů a lidových úsloví.
•
„
Kantůrčice
“ - nejslabší, ústředním tématem zušlechťující moc lásky
•
„
Nemodlenec
“ - konflikt mezi láskou a pomstou
•
snaží se dokázat, že žena je silnější než muž
•
psala i povídky
•
s Eliškou Krásnohorskou psala libreta - Hubička - B.Smetana
2)
Pražské prostředí
- hrdinkou většinou žena v bohatém prostředí, ale ideály má na venkově,
autobiografie
•
„
První Češka“, „Na úsvitě
“ - romány
•
„
Černý Petříček
“ – povídka z pražského prostředí, postavy stánkaře a bohatnoucích českých
řemeslníků. Situována na Koňský trh, mezi stánky prodavačů. Konflikt Petříčka a jeho mladšího
bratra Františka, jehož odpor proti snaze staršího bratra rozhodovat o jeho osudu je vzpourou
člověka za právo na osobní štěstí
•
„
Dvojí probuzení
“ – romant. povídka (první), vydána v almanachu Máj. Upřednostňovala ženské
hrdinky, jejichž osudy zpracovala dramatiky.
•
„
Sestry
“ – novela,
•
„
Kresby z podještědí
“ – povídka, autorčiny venkovské poznatky, vykreslení rázovitých postav
venkovského prostředí
10.MATURITNÍ OTÁZKA
•
s Eliškou Krásnohorskou založily tzv. Ženský výrobní spolek - stal se institucí, která organizovala
vzdělání žen, kvalifikace, účetní, sekretářky, ošetřovatelky, založily 1. střední školu - gymnázium
Minerva
•
stupňuje se její psychická hladina, ono jako by se zastavila a doba jí předběhla, umírá na celkové
vyčerpání
ANTAL STAŠEK
•
vl. Jménem Antonín Zeman
•
(1843 - 1931), představitel rularistů(vesnická próza), jeho syn Ivan Olbracht, pocházel ze starobylé,
vzdělané, selské rodiny, byl poslán na studia do Polska(Krakow), studoval gymnázium a práva, působil
jako advokát, měl rád Rusko, kde byl jako vychovatel, což mělo vliv na jeho tvorbu, miloval spisovatele
Turgeňeva, byl advokátem v Semilech, obhájce dělníků a chudých lidí proti německým továrníkům,
zajímal se o soc. problematiku, velký vliv na jeho tvorbu
•
Poezie
- v časopisech, v Květech, není tak podstatná, ovlivněna přírodou (Krkonoše)
•
Próza
- vynikající charakterizační styl prokreslení postav
1)
„
Nedokončený obraz
“ - tragický román dvou povahově rozdílných lidí
posouvá umění k realismu:
2)
„
Blouznivci našich hor
“ - spiritistický(duchařský) kroužek, hl.hrdinové scházející se duchaři, povídková
knížka „Horské dvě dívky“- 1z povídek
3)
„
V temných vírech
“ - 3dílná, pronikání německého průmyslu do Podkrkonošského města (jak se to
tam hrne a jak se s tím obyvatelé vypořádávají) mozaika jednotlivých příběhů, autobiografie, soc.
tématika
4)
„
O ševci Matoušovi a jeho přátelích
“
Poezie:
ADOLF HEYDUK
•
(1835 - 1923), hl. básník, více než 60 sbírek, smutný život, zemřely mu dvě dcery, Jihočech, učitel
v Písku, vnitřní a niterní sbírky:
•
sbírky básní: „
Hořec a srdečník“; „Zaváté listy“
•
„
Cimbál a husle
“ - sympatizoval se Slovenskem
VÁCLAV ŠOLC
•
(1838 - 1871), zemřel mladý a vyčerpán (nemoc), básník, vystudoval filozofii, herec v kočovné
společnosti, napsal spoustu básní, ale vyšla jen jedna sbírka: „
Prvosenky
“ - soc. tématika, všehochuť,
intimní, politická, 60.léta
RUDOLF MAYER
•
(1837 - 1865), vydával časopisecky, po smrti vydány jeho sbírky J. Durdíkem, psal soc. balady
•
„
V poledne
“ - úvahy topiče u parního kotle, přemýšlející o pomstě pánům tím, že kotel zničí
GUSTAV PFEGER MORAVSKÝ
•
(1833 - 1875), úředník české spořitelny, zemřel na TBC, snažil se psát poezii i prózu, lepší próza, po
vzoru Rusů se snažil zachytit typ zbytečného člověka
•
„
Pan Vyšínský“
•
„Ztracený život
“ - 6ivotopis J. V. Fryč
Document Outline