Romantismus v české literatuře
objevuje se u nás cca v první třetině 19. století
toto období je někdy chápáno jako třetí fáze národního obrození
obrozenecké hnutí se stává celonárodní záležitostí, vzdělanci se zajímají o českou literaturu
beletrie se dostala do popředí (před naučnou)
hlavní motivy: kritika měšťáků („šosáků“), kteří nejsou společnosti k ničemu
nejsou ochotni nic obětovat pro národ
autor často splývá s hrdinou, ten je něčím neobyčejný, liší se od ostatních
bojuje za to dobré, děj se odehrává ve zvláštním prostředí - zříceniny, příroda, exotika…
Karel Hynek Mácha
největší a nejznámější český básník
narodil se v Praze, jeho otec byl prodavačem
studia: gymnázium, filosofie, práva (nedodělal)
byl umělecky založený, hodně četl (hl. německý romantismus), měl rád divadlo, historii
kde mu v próze chyběla slova, použil německé výrazy
vystupoval ve Stavovském a Kajetánském divadle
hodně cestoval (1834 došel pěšky do Itálie)
účastnil se veřejného života (organizoval výlety na slavná místa atp.)
se Sabinou organizoval v roce 1830 pomoc uprchlíkům z Polska
měl syna s Lori Šomkovou, ale nestihl si ji vzít (zemřel)
poezie
Máj
lyrickoepická báseň, nejslavnější Máchovo dílo, asi nejslavnější česká báseň
skládá se ze 4 zpěvů a 2 mezihry (před a za 3. zpěvem), 1. a 4. sloka mají stejný začátek (cyklení)
romantické znaky: děsivé sdělení, krajní situace, tajemno, příroda, nešťastná láska...
Vilém: nihilista, neuznává Boha, věří jen v přírodu
děj:
Vilém zabil otce, se kterým ho podváděla jeho milá, je odsouzen k smrti a čeká na popravu
na konci básně je popraven; hodně úvahové, většina básně = Vilémovo rozjímání
1. zpěv: Jarmila čeká na Viléma, když se dozví, že sedí, spáchá sebevraždu
2. zpěv: Vilémovo přemýšlení, intermezzo o duchách na hřbitově (stráž)
3. zpěv: Poprava Viléma, intermezzo o naříkající přírodě (Vilém byl loupežník, ale k přírodě OK)
4. zpěv: Po 7 letech přichází básník, vzpomíná, soucítí s hrdinou (prolínání autor-hrdina)
jazyk:
typický básnický, hodně básnických figur (opakování, stupňování, inverze)
epiteton: obohatí báseň, ale nic neřekne („tichý mech“, „kvetoucí strom“)
barvitá přídavná jména, postupně odhalují situaci, detailně popisují
personifikovaná příroda (např. 2. intermezzo), hodně přechodníků a elips
kontrasty, gradace, oxymórony, účelné opakování (kol a kol), nová slova (z mala města)
próza
Pouť krkonošská
mrtví mniši se jednou do roka probouzejí na den, můžou se vrátit na zem
pesimismus: svět je čím dál tím horší, nemá cenu se na něj vracet
ukázka autorova odmítání křesťanského Boha
Obrazy ze života mého
částečně autobiografická díla
-> Večer na Bezdězu
-> Márinka
typický romantismus: hrdinka je výjimečná - má hudební nadání
sensualismus, pesimismus a beznaděj, individualismus, hodně kontrastů
Křivoklád
jediná dokončená historická povídka, měl být součástí cyklu Kat
romantismus v povídce:
kontrast král X kat; zvláštní prostředí vězení; láska dcery žalářníka a kata
dobrodružství útěk z vězení; tragická láska žalářníkova dcera umírá
tajemství kat měl být ve skutečnosti králem, ale vzdal se toho
Cikáni
novela, odehrává se kolem Mácháče, příchod cikánů, lidé je ale v kraji nechtějí
několikrát se mění pohled na ně, zjistí se, že jeden z nich je levoboček zdejšího pána
cikán = český prototyp romantického hrdiny, je volný, liší se, žije v přírodě, mimo společnost…
Karel Jaromír Erben
narodil se v Miletíně v písmácké rodině
studoval s Praze historii a národopis (bylo to tenkrát hodně rozšířené)
sbíral lidové pohádky, písničky, říkadla...
pracoval jako sekretář Národního muzea, organizoval Slovanský sjezd (proti německému)
byl to pracovitý introvert, přítel Františka Palackého
sběratelská činnost
Prostonárodní české písně a říkadla
2200 lidových textů, tříděny do oddílů podle etap lidského života
ukolébavky, svatební, pohřební…, zjištění, že některé pohádky mají více verzí
zajímal se i o ostatní jazyky, vytvořil tzv. migrační teorii (přesuny námětů s lidmi)
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v původních nářečích
všechno v původním jazyce, např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska, Vševěd…
poezie
Kytice z pověstí národních
„ohlasová poezie“ (přebásněné lidové balady)
kromě posledních dvou autorských vlasteneckých básní (Mateřídouška, Věštkyně)
balada = veršovaná lyricko-epická skladba s vážným dějem a tragickým koncem
obsahuje jednodušší myšlenky než Máj, ale je s ním srovnáván
lidé to zpočátku nepřijali dobře, mysleli si, že Záhořovo lože odporuje Máji
témata:
osud - člověk se mu nevyhne, má se s ním smířit, když ne, je to průser (Vodník)
ženy jsou s osudem lépe smířeny (úloha žen - trpitelek)
boj člověka s přírodou, vztahy mezi lidmi, vina a trest, nadpřirozené síly, zvyky, pohádky…
jazyk:
odpovídá obsahu - lidové výrazy, zvukomalba, živé dialogy, živé a realistické popisy
básnické figury a prostředky - metafory, epiteta, apostrofy, epifory, epizeuxis
u děje často zkracuje, přeskakuje, čtenář si musí domýšlet, všímat si skoků
forma:
pravidelné rýmové schéma, počet slabik i rytmus
hodně bohatý český jazyk a náboženská terminologie, žádné germanismy
Božena Němcová
narodila se ve Vídni, její otec byl kočí u kněžny Zaháňské, dětství prožila v České Skalici
dostala nejlepší možné vzdělání z literatury a kultury
v 17 letech provdána za úředníka, často se stěhovali, její rodina nikdy nebyl idylická
psaním se snažila uživit 4 děti, manžel byl přeložen na Slovensko
zemřel jí syn, měla finanční problémy (sbírka mezi vlastenci), milence…
problémy se neprojevují v jejím díle, je idylické, až moc optimistické
znala se s Retigovou, Světlou a Čelakovským
se Světlou a Retigovou založila české emancipační hnutí
národopisné studie
Obrazy z okolí domažlického
dlouho tam bydlela, hodně o tom kraji věděla
romány
Babička
vydala ji po smrti syna, líčení idylického života na venkově
babička má jen kladné vlastnosti: prostá, vlídná, věřící, moudrá...
odehrává se během posledního roku babiččina života
během roku ukazuje všechny zvyklosti lidí
vedlejší děje = příběhy dalších lidí (obecní blázen Viktorka, babička zamlada - vojanda)
neřeší žádné sociální ani národnostní problémy
romanticko-realistické dílo
typologie 4 věkových stadií - 4 různě staré děti, stejně tak s generacemi na vsi
pohádky
upravovala je, přidávala hlavně lyrické pasáže,
např.: Čertův švagr, Sedmero krkavců, Bajaja, 12 měsíčků...
Národní báchorky
Slovenské pohádky
povídky
často se v nich objevuje typ „dobrého člověka“
často vylíčena bída lidí nejen na venkově
Pan učitel
dobrý člověk, mužský protějšek babičky, zastával se Boženy ve škole
Pomněnka šlechetné duše
mladá dívka má hrb, ale je věřící, tak jí to nevadí
je obětavá, všem pomáhá a sebe přitom nelituje
lidi okolo to hodně udivuje a obdivují ji
Dobrý člověk
V zámku a v podzámčí
sociální povídka, poukazuje na rozdíl mezi šlechtou a obyčejnými lidmi
Pohorská vesnice
z jižních Čech (Šumava), objevuje se tam typ ideálního osvíceného atd. šlechtice
Chýše pod horami
chtěla přispět ke zlepšení vztahu mezi Čechy a Slováky
student z Phy jede na Slovensko, tam se mu líbí, zamiluje se, usadí…
Josef Kajetán Tyl
narozen v KH, město, kde bylo silné vlastenecké hnutí, byla to velká metropole
k vlastenectví veden otcem a Klicperou (učitel na gymplu v KH)
kvůli divadlu nedostudoval filosofii, byl členem skupiny kočovných herců
novinář, založil Květy, pracoval pro Selské noviny, patřil mezi pronásledované
režíroval ve Stavovském divadle (nejvýše, kam se v životě dostal)
na konci 40. let založil Kajetánské divadlo
romantik s některými názory z realismu
snahy: posilovat českou myšlenku, zlepšovat úroveň češtiny, oddělit se od Němců
dramata
žánry: veselohry - mívaly podtitul
frašky: příležitostné, měly pobavit
vycházely ze současných témat, neměly být dlouhodobé
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
jediná dochovaná fraška
pro ševce (fidlátka -> Fidlovačka), na oslavu
spolupráce se Škroupem (hlavně hudba)
pohádky: jinak báchorky
Tvrdohlavá žena
historické hry - včetně sociálních témat
nejdůležitější část Tylova díla, zbývala se také aktuálními tématy
Strakonický dudák aneb hody divých žen
dramatická báchorka
Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec
fraška
Lesní panna aneb cesta do Ameriky
vlastenecká hra
historická dramata
Jan Hus
otázky pravdy a cti, Česko X Německo
postavy: Jan Hus, Karel IV., královna Žofie, Zikmund…
Husova matka jede do Phy, musí čekat před kostelem, jak je tam plno na jeho kázání
Drahomíra a její synové aneb Krvavé křtiny
jakoby televizní inscenace, svatý Václav, rozpory mezi Drahomírou a svatou Ludmilou
Václav odmítá bojovat - je k tomu potřeba odvaha
Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
první historické drama se sociální tematikou
o stávce havířů na konci 15. století
král přijede vysvobodit odsouzené k smrti, stihne jen posledního
stávkující se dělí na umírněné a radikály
hodně kontrastů, tajemno…
dramata se současnou tematikou
Paličova dcera
ukázka dobového myšlení, muž je obviněn za žhářství
jeho dcera, i když nic neudělala, přichází o místo
nespravedlnost, generalizace
podle hry byl natočen i film
próza
Rozina Ruthardova
historická povídka z Kutné Hory, složitý děj
Rozina je zklamaná, Vít zabije její lásku, chce ho zničit, i celé město - zradí obyvatele
Bozděch je sluha, vychytrale se mstí za svou sestru, které tam bylo ublíženo
krajní situace - ukazuje se dobrota obyčejných lidí
Karel Havlíček Borovský
vystudoval německé gymnázium, potom kněžský seminář, opustil ho kvůli názorům
pobýval v Rusku, byl rozčarován, že to tam není tak super, jak se tu říkalo
měl rád Gogola, stejně jako on po návratu kritizoval, psal do novin (Pražské a Národní noviny)
v KH založil noviny Slovan, potom internován do Brixenu, onemocněl, z5 do Phy
pohřeb = národní manifestace, Němcová mu dala na hrob trnovou korunu
Obrazy z Rus
kritické dílo, kritizuje hlavně Cara, převeden i na rakouského vládce - analogie samovládců
Duch národních novin
sbírka článků z období práce v NN
Kutnohorské epištoly
články z Slovanu
„Byl by již čas, aby nám to naše vlastenčení ráčilo už konečně vjeti z úst do rukou, abychom více jednali než mluvili.“
Kritika Tylova posledního Čecha
napadl Tylovu pesimistickou vizi, odmítal válčení, zastával austroslavismus
Křest sv. Vladimíra
nedokončený, inspirace v ruské epice, hodně ironie, nadsázky a narážek na vládu
místo Boha potom vzal místo car Vladimir
hodně zajímavý jazyk, cizí výrazy, vulgarismy...
Epigramy
5 dílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu; hodně ironické básně
„Pomodli se, Čechu,
k svatému Vojtěchu,
by tě vzaly samostatné
národy do cechu.“