1404383915

zda. ncdestanu od lidi ani kousek jidla a snad musim umfit blady!** A niś mil? kocourek si musel usednout na kńmen, jak (im byl rozćilen a ustraSen. Pfemyślel o (om. proi se ho lidi boji. A (u se pojednou uhodil pacićkou do ćela a radostnć si

povysko£il:

„No jo. ui (o mam! Oni se mi ti lidi boji, protożc mluvim lidskou teći. A oni asi jakiivi neslyśeli kocoura mluvit a myśli, te jsem nćjaky raraśek! To neni jako v Hrusicich, kde uź jsou v$ade lidi na mne zvykli. To jś tady musim dffve lidi opatrni upozomit, te mluvjm, aby se mi nelekli. aź na ni doopravdy promluvim. Źe jsem na (o, ji vrt£k, taki hned nepfiśel?! Ale ted* (o napravim."

A hned se, mili diti. dozvi(e. jak (o Mikeś provedl. Za malou chvilinku phśel k louce, na kteri dvi divećky suśily trśvu. Mikeś se zas(avil a zavolal na ni: „Lidićky. nelekejte se, jś mluvim!“ A potom teprve smekl ćepićku a pozdravil. Ale dć-vciky mu ani ncpodćkovaly. Ty teprve vyv£dily! Ustraśenć vykfikly. zahodily hrabi a horempśdem utikaly z louky. Jedna pfitom ztratila stfcvfce. druha dvakrat upadla, ale zase hned vy-skoćila a obi se hnaly k vesnici.

A chudak Mikeś se uż dal nad tim vśim do pl£će: „Pro-

krylepana. vżdyt ja lakhle opravdu na lom uttku umfu hlady'.

Jakpak mohu nikoho poprosił o kousek jidla. kdyi ode mne każdy hned utećc, jakmile na niho promluvim! Snad bych ptece jen udilal nejtepe, kdybych se hned otoiil a vriiil se domń. Co na lom. że dosianu za len rozbiły kraj&i pfcr kośii-lem? Vżdycky lo budę lepśi, neżli se lakhle polloukat sviiem a mil hlad! Co je mi lo płatni, że mluvim, kdyż se lady każdi ncvzdćlanć zvife ma lip net ja!**

A tu ho napadło, że by mohl zkusil jeśli nico jiniho.

„Ale jsem to chytr&k, że jsem uż davno na to neptiścl!** zlobil se Mikeś na sebe. „Vżdy< ja mohu jeśti hodne pantmamy poprosit o jidlo po koćićim zpusobu! Sliva! A lakę lo hned udilim!**

Mikeś se rychle svlikl, ćepici a boiy, kabinek si svizal do ranećku a ranećek si dobfe schoval do huslćho ktovi. A polom ścl po mezi k blizke vesnici. U jednoho sialku pfelezl plol, a kdyż se pfesvidćil, że je pes dobfe uv&zany, seskoCil do dvora a ścl po ćtyfech nohach ke dvefim sialku. A pravi vyśla ven panimama s ośalkou, aby nasypała drubeżi.

Viom Mikeś żalostnć zamńoukal. Panimama se ohledla. polo-żila ośaiku se zmim na lavici a zadiva\a se pozorni na ćerneho kocourka.

„Kdepak se tady tenhle ćemy kocour vzal?“ povidala si pro sebe. „Cipak je? A len je nfejaky paśak! Takoveho bychom tady mohli dobfe potfebovat, kdyż se nam len naś stary kocour Vśudybyl ztratil. Musim mu dit honem trochu mlićka, aby se spiśe ochoćil.“ A panimama se rychle vratila do svitnice. „Dobfe jsem to provedl,“ liboval si Mikeś a s chuti se puslil do mleka, ktereho mu pantm&ma pfinesla pofadny talif. „Tu maś, maćku!" povidala pfivfetivi. „Je na tobfc vidit, że uż miś hlad. Odkudpak ses k nam zatoulal?"

Mikeś uż chtfcl odpov£dfct, że je Mikeś Sevcu z H rusie, co maji kluka Pepika a ćunfc Paśika, ale vćas se zaraził a mlćel. Jen nćco zdvofileho v koćići feći zamńoukal a hned se zase s chuti pustil do chutneho mlićka.