Peter Pribiš, Hans Diehl, Aileen Ludington

-

Dynamický život

Vyváženost - Příliš mnoho mrkve

Zpráva z titulních stránek některých magazínů zněla: "Konzumací mrkve lze předejít rakovině
dutiny ústní a hrtanu. Nové výzkumy naznačují, že konzumací pěti nebo šesti mrkví denně lze
dosáhnout zahojení leukoplakií - předrakovinných poškození sliznice úst či hrtanu."
Moje přítelkyně Jana si proto rychle zakoupila odšťavovač, aby si mohla dopřát dostatek
č

erstvé mrkvové šťávy.

"Kolik šťávy získáš z pěti nebo šesti mrkví?" zeptal jsem se jí jednoho dne.
V očích se jí zablýsklo. Odpověděla mi s úsměvem: "Prosím tě, co to je pět mrkví? Když
mám teď odšťavovač, můžu si denně dát šťávu ze dvou nebo tří kilogramů Mrkve!"

Byl to dobrý nápad?

Je fakt, že zelenina je důležitou součástí zdravé výživy. Pro své preventivní schopnosti v boji
proti různým nemocem je ceněna stále více.
Ale tři kilogramy jednoho druhu zeleniny denně?
Janino tělo se nakonec postavilo na odpor. Barva její kůže se změnila na nemocně vypadající
žlutou. V obavách, že by to mohla být začínající žloutenka, navštívila lékaře. Ten jí vysvětlil,
že mrkev obsahuje žluto-oranžový pigment zvaný beta-karoten. Organismus je schopen
zpracovat přiměřené množství této látky, ale přebytek je uchováván v játrech, kůži, v
buněčných membránách, což se projevuje zbarvením těchto orgánů
do "barvy mrkve".

Poučila se Jana z této zkušenosti?

Jenom na chvíli. Člověk je vůbec zajímavá bytost. Senzační objevy na něj působí
neodolatelnou silou a když mu někdo nabídne rychlé řešení jeho zdravotních obtíží, zní mu to
jako rajská hudba. Nedávno - ještě před "mrkví" - se Jana zase nechala nadchnout ovesnými
otrubami. To ji pro změnu zaujal jakýsi televizní pořad, kde se tvrdilo, že ovesné otruby mají
výraznou schopnost snižovat hladinu krevního cholesterolu. Ale uteklo pár týdnů a Jana už
měla "plné zuby" všeho, co bylo z ovsa. Ovesné kaše, ovesný chleba a dalamánky se jí docela
brzy přejedly.

Může nás mrkev ochránit před rakovinou?

Mrkev či jiné žlutě zbarvené ovoce nebo zelenina jsou bohatým zdrojem beta-karotenu -
látky, která začala měnit barvu Janiny kůže. Beta-karoten, který organismus proměňuje na
vitamín A, je látkou, která má schopnost ochránit náš organismus před některými druhy
rakoviny.
Vitamíny se dělí do dvou základních skupin - na vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny
rozpustné v tucích. Vitamíny rozpustné ve vodě (vitamíny B a C) nám nemusí dělat tolik
starostí, protože jejich přebytek může být vyplaven z organismu ledvinami.
S vitamíny rozpustnými v tucích (vitamíny A, D, E a K) je to ale jiné. Jejich přebytek nemůže
být tak jednoduše eliminován. Nadměrné množství vitamínu A začne působit jako jed a může
být příčinou bolestí hlavy, kloubů, některých kožních onemocnění nebo i ztráty vlasů. Kvůli
tomu zákony limitují množství vitamínu A i jiných v tucích rozpustných vitamínů, které
mohou být přidávány do vitamínových tablet.
Beta-karoten nemá takovéto omezení. Když organismus přijímá beta-karoten, vytvoří si tolik
vitamínu A, kolik potřebuje a zbytek využije jinými způsoby. Proto dnes farmaceutické
společnosti nahrazují vitamín A ve vitamínových kapslích či pilulkách beta-karotenem.
Vitamíny, minerály a další potřebné látky se v přirozených potravinách nacházejí v množství
a formě připravené pro využití naším organismem. Naše tělo si pak samo vybere, co
potřebuje. Pokud ale konzumujeme určitou potravinu v nadbytečném množství, anebo pokud
je naše strava tvořena výhradně vysoce rafinovanými (upravenými) potravinami, je celá tato
rovnováha narušena.

Takže beta-karoten je dobrý, ale jeho nadbytek nemusí být nejlepší.

Toto není příliš povzbudivé zjištění pro moderní dobu. Lidé si dnes užívají téměř všeho v
nadbytku - hodně jedí a pijí, hodně kouří, příliš utrácejí, mnoho se baví... Střídmost a
umírněnost není dnes nijak populární.
Ostatně žijeme přece ve společnosti, kde máme na mnohé věci okamžité řešení - a je nám
proto zatěžko přijmout fakt, že dobré zdraví není k dostání okamžitě.
Jako konzultant jednoho populárního časopisu jsem měl spoustu telefonátů
s jeho redaktory. Chtěli, abych jim potvrdil, že např. konzumace půl kilogramu klíčků
vojtěšky posílí srdce nebo že několik kapslí mořských řas zaručí klidný noční spánek. Nikdo
nechtěl slyšet mé rady o důležitosti pozitivního myšlení a zdravé stravě, které náš organismus
opravdu potřebuje. Brzy jsem zjistil, že i když jim nabídnu pravdivé rady, téma vyváženého
životního stylu nikdy nezaujme místo na titulních stránkách novin, ani neprodá časopisy (ani
ty o zdraví), ani nevydělá spoustu peněz.
Lidské tělo je schopno tolerovat nadměrné množství té či oné živiny poměrně dlouho - a to
platí i pro ty tři kilogramy mrkve denně. Ovšem to podstatné je, že vyváženost - a to nejen v
tom, co jíme, ale v životním stylu vůbec - je tím jediným klíčem k dosažení trvalého zdraví a
štěstí.

Výdaje - Zdraví a náklady na zdravotní péči

Výdaje - Zdraví a náklady na zdravotní péči

V České republice dosáhly výdaje resortu zdravotnictví v roce 1997 sumy 118,8 miliard Kč.
V přepočtu na obyvatele jde o částku 11 531 korun; ta se od roku 1990 zvyšuje v průměru o
1000 Kč ročně. Tyto výdaje představují značnou zátěž pro státní rozpočet a vynucují si

restriktivní opatření. Jedním z nich je například neustále se zvyšující finanční spoluúčast
pacientů na financování zdravotní péče (v roce 1997 činila tato spoluúčast průměrně 959 Kč
na obyvatele). Mnozí lidé si proto dnes začínají uvědomovat, že být nemocným se jednoduše
nevyplatí.
Ve Spojených státech tři největší výrobci automobilů zaplatí ročně dohromady více za
zdravotní pojištění než za ocel, ze které vyrábějí auta. S rychle rostoucími cenami zdravotního
pojištění si již v mnoha zahraničních i domácích společnostech uvědomili, že nemocní
pracovníci znamenají také nižší zisky.

Co způsobuje zvýšenou nemocnost zaměstnanců?

Pomineme-li nebezpečí spojená se samotným pracovním výkonem, největším rizikovým
faktorem je právě životní styl zaměstnanců. Mnohé studie přesvědčivě dokázaly, že nesprávná
výživa, sedavý způsob života, konzumace alkoholických nápojů a kouření do velké míry
ovlivňují vznik a rozvoj civilizačních onemocnění jako je ischemická choroba srdeční,
mrtvice (cévní mozková příhoda), cukrovka, cirhóza jater, rakovina plic, prsu, prostaty a
tlustého střeva. Například:

•

Výzkum prováděný Státním zdravotním ústavem v Praze ukázal, že případy
pracovních neschopností a počet dní absence v průběhu roku významně stoupají s
počtem vykouřených cigaret. Nejvýrazněji je tato skutečnost patrná zejména na počtu
dní pracovní neschopnosti. Je zřejmé, že s rostoucím množstvím vykouřených cigaret
se počet dní pracovní neschopnosti více než ztrojnásobuje.

•

Ve věkové skupině 30-49 let je výrazné snížení produktivity práce téměř vždy
způsobeno konzumací alkoholu.

•

Průměrné náklady na léčení srdečního infarktu se pohybují ve výši asi půl milionu
korun.

Dokáží změny životního stylu snížit náklady na zdravotní péči?

Uveďme si několik příkladů ze Spojených států. Když jistá skupina učitelů z Dallasu začala
pravidelně cvičit, zjistilo se, že v průměru pak byli ročně o tři dny méně nemocní. Školní
správa tak ušetřila půl milionu dolarů, které by jinak musela zaplatit za zastupující učitele.
Dalším příkladem je letecká firma Lockheed, která zavedla preventivní ozdravný program,
jenž jí pomohl ušetřit na zdravotním pojištění v průběhu pěti let více než milion dolarů. V
tomto období se počet případů pracovní neschopnosti snížil o 60 procent; dále poklesl počet
případů onemocnění vysokým krevním tlakem (o téměř 90 procent) a také se výrazně snížila
nežádoucí fluktuace pracovníků.
Zájem o zdravý životní styl trvale vzrůstá a to nejen v USA, ale také u nás.
V posledních letech byl například v České republice zaznamenán pokles počtu kuřáků; dále se
snížila konzumace masa a stoupá naopak spotřeba ovoce a zeleniny. Je potěšitelné, že tento
trend se příznivě odráží i v klesající úmrtnosti na srdeční infarkt a mrtvici. Dokonce již
existují firmy a organizace, které do zdravotního pojištění zahrnují také preventivní programy.

Jakým způsobem lze motivovat zaměstnance, aby zlepšili péči o své zdraví?

Uveďme si nyní několik námětů, které vyzkoušeli v některých podnicích v USA:

•

V jedné realitní kanceláři například vedení platí zaměstnancům, kteří mají nadváhu, 10
dolarů za každé kilo, o které zhubnou (a nepřiberou je znovu během příštích šesti

měsíců), jednorázovou odměnu 500 dolarů pracovníkům, kteří přestali kouřit, a
jednorázovou odměnu 500 dolarů těm, kdo pravidelně cvičí.

•

Společnost sdružující několik nemocnic se rozhodla vyplácet každému účastníkovi
jejich ozdravného programu 24 centů
za každou míli, kterou ujde nebo uběhne.

•

Některé společnosti proplácejí svým zaměstnancům dvě mimořádné hodiny měsíčně,
pokud tito nebyli celý měsíc nemocní nebo nepřišli pozdě do práce. Pokud pracovník
během celého roku nezmeškal více než čtyři dny, vyplatí mu zvláštní odměnu 300
dolarů.

Typická představa podnikatele - obézního, vyčerpaného, žijícího na cigaretách a Martini - se
dnes již opravdu nenosí. V současném světě podnikání je znakem úspěchu dobré zdraví a
elegance. Mezi vedoucími pracovníky neustále přibývá těch, kteří si udržují špičkovou
kondici. Vědí totiž, že jinak o ně firmy nebudou mít zájem.
Lidé jsou tím nejcennějším "kapitálem" mnoha společností, a proto se firmám vyplatí
podpořit zdraví vlastních zaměstnanců. Zdraví pracovníci jsou podstatně produktivnější, proto
má taková investice mnohonásobnou návratnost.

Západní způsob stravování - Od zrna k pečenému kuřeti

V dnešní společnosti se stále více lidí stravuje mimo domov. V restauracích či jídelnách se
potraviny vaří, pečou, smaží, upravují se nejrůznějšími způsoby, přidává se do nich sůl nebo
cukr, resp. další pochutiny. Tak vznikají tučná, na vitamíny a minerály chudá jídla.
Zemědělské farmy chovají zvířata v klecích, bez možnosti pohybu a za aktivní pomoci
antibiotik či hormonů. Výsledkem jsou tlustší krávy nebo vepři, z jejichž masa lze připravit
ř

ízky s dvojnásobným obsahem tuku oproti zvířatům s možností volného pohybu. Problémem

je, že za tento "pokrok" těžce platíme. Každý z nás musí jíst, aby mohl žít, avšak to, co jíme,
má pro naše zdraví zhoubné účinky.

Znamená to tedy, že jídlo, které jíme, může přímo způsobovat různá onemocnění?

Ano, epidemiologické studie to v zásadě potvrzují. Před sto lety umíralo
na aterosklerotická onemocnění cév pouze 10-15 procent Američanů. Dnes je to již přibližně
40 procent. Také na rakovinu umíralo tehdy méně než 6 procent lidí, zatímco dnes se toto
č

íslo blíží

26 procentům.
To rozhodně není normální. Nevěřím tomu, že bychom byli předurčeni umírat v tak veliké
míře na srdeční infarkt, mrtvici, komplikace cukrovky, rakovinu tlustého střeva či prsu.
Výrazný nárůst onemocnění srdce a cév byl ve Spojených státech zaznamenán po 1. světové
válce. Přímo explozivní nárůst těchto onemocnění byl však zaznamenán po 2. světové válce,
kdy si lidé najednou mohli dovolit stravu skládající se především z potravin živočišného
původu. Potravinářský průmysl také začal produkovat stovky vysoce upravených jídel, která
byla hodně energetická, ale přitom chudá na vitamíny a další nezbytné látky.

Není to všechno jenom náhodná souhra okolností?

Těžko. Těmito problémy je postiženo obyvatelstvo všech vyspělých zemí západní Evropy a
severní Ameriky. Naproti tomu obyvatelé venkova v Číně, Japonsku a vůbec v jihovýchodní
Asii, kteří mají omezený přístup k tučným potravinám živočišného původu, netrpí téměř
vůbec srdečními infarkty. Podobně se ani většina lidí žijících na africkém venkově či ve
střední a jižní Americe nemusí obávat cukrovky nebo onemocnění srdce a cév. Ovšem severní
Amerika, Austrálie, Nový Zéland a rozvinuté země Evropy a Asie, kde je strava bohatá na
tuk, jsou zaplaveny epidemií srdečních onemocnění a cukrovky.
Přitom však hlavní viníky, kteří poškozují tepny, a tím ohrožují mnohé důležité metabolické
funkce, známe - je to nedostatek vlákniny a přemíra tuků ve stravě. Díky sklerotickým
změnám tepen dostane každý den 4000 Američanů srdeční infarkt, jedna třetina dospělé
populace trpí vysokým krevním tlakem a další tisíce lidí jsou každoročně ochromeni mrtvicí.
Nevyvážený způsob života vede
k tomu, že se obezita stává epidemickým onemocněním a každých 50 sekund je
diagnostikován nový případ cukrovky.

V České republice na tom snad ale nejsme tak špatně.

Právě naopak. Situace v České republice je v mnohém ještě horší než v severní Americe a
západní Evropě. Již od šedesátých let u nás prudce stoupá výskyt civilizačních onemocnění.
Především po 2. světové válce dochází k dramatické změně jídelníčku. Zdůrazňuje se význam
potravin živočišného původu (maso, mléko, vejce), na jejichž produkci se soustředí také
potravinářský průmysl. Ceny zmíněných potravin jsou navíc uměle podporovány státem. Naše
situace je dnes nápadně podobná situaci Spojených států šedesátých let.
S postupným odhalováním rizikových faktorů srdečních onemocnění (kouření, vysoký krevní
tlak, obezita, cukrovka, cholesterol a živočišné tuky) se začala prosazovat preventivní
opatření. U nás je tento vývoj opožděn o 20 až 30 let. To vše mělo negativní dopad na
zdravotní stav obyvatelstva, jakož i na délku života, která se u nás od šedesátých let
zkracovala jak u mužů, tak u žen. Teprve v posledních šesti letech se tento negativní trend
zastavil a projevilo se i určité zlepšení. Délka života u nás opět pomalu roste, přestože je stále
nižší než v Portugalsku, které vykazuje nejnižší hodnotu mezi zeměmi Evropské unie. V
Č

eské republice tvoří nemoci srdce a cév 55 procent příčin úmrtí, dalších 25 procent připadá

na rakovinu. Neustále se zvyšuje počet lidí s cukrovkou; v současnosti je u nás evidováno
více než 550 tisíc lidí s touto civilizační nemocí.

Jak je možné, že došlo k tak závažným změnám ve skladbě stravy?

Ještě před sto lety složení stravy odpovídalo místním poměrům a možnostem. Lidé žili z toho,
co jim poskytovalo obhospodařování vlastní půdy. K tomu se přidalo to málo, co bylo možné
nakoupit v obchodě a dále maso zvířat chovaných na statku. Naši prarodiče neznali dlouhé
regály plné překrásně zabalených potravin, které nabízejí v místním supermarketu a kterým
výrobce udělal nákladnou reklamu. Ani je na každém rohu nelákala restaurace nebo rychlé
občerstvení.
Základem jejich stravy bylo zrno - ať už zrno pšenice nebo jiných obilovin, které navíc byly
pěstovány ve značném nadbytku. V rodině se jedla čerstvě uvařená jídla a silné krajíce
vlastního, doma upečeného chleba. Připravovaly se nejrůznější obilné kaše, jedlo se hodně
rýže, těstovin, kukuřice spolu s fazolemi, bramborami, ovocem a zeleninou. Tato zdravá, na
vlákninu bohatá jídla tvořila téměř 53 procent denního příjmu energie.
Č

asy se ale mění. A výrazně se změnila i chuť. Teplá ovesná kaše byla nahrazena bílým

rohlíkem s máslem a čajem. Oběd dnes tvoří přesolený hamburger s přeslazenou limonádou.
A večeři, tu si pokud možno koupíme již hotovou, zmraženou. Stačí ji ohřát v mikrovlnné
troubě. Mezi hlavními jídly pak pojídáme bramborové lupínky či koblihy, které znovu

zapíjíme limonádou. Zdravá, výživná jídla dnes představují pouze 22 procent celkového
denního energetického příjmu, zatímco konzumace tuků se téměř zdvojnásobila a spotřeba
cukru se zvýšila o 140 procent.

Výživa - Sedm bludných cest

Podle obvodu našich pasů lze soudit, že jsme dobře živeným národem. Za toto privilegium
ovšem platíme vysokou cenu v podobě zbytečných nemocí, pracovní neschopnosti a
předčasných úmrtí.

V čem je tedy chyba?

V tom, že jíme víc než je zdrávo. Zvlášť výrazná je vyšší spotřeba cukru, tuků, soli;
nadbytečný je i přísun energie. Navíc jíme příliš často.
Takový blahobyt je pak základem pro rozvoj nemocí jako ischemická choroba srdeční,
mrtvice, vysoký krevní tlak, artritida, cukrovka dospělých, obezita a některé druhy rakoviny.
Tyto nemoci jsou zodpovědné za čtyři z pěti úmrtí; přitom jsou závislé na životním stylu a
především na tom, jak se stravujeme.

Nemoci z jídla? Patrně tím myslíte všechny ty pesticidy a jiné konzervační látky!

Možná vás to překvapí, ale pesticidy a konzervační látky nejsou ani zdaleka tím
nejškodlivějším v naší stravě. Existují podstatně větší viníci:

•

Cukr.

U některých lidí tvoří cukr až 20 procent denního příjmu energie. Rafinovaný

cukr je zbaven vlákniny, a tedy nepředstavuje nic jiného než čistou energii, která, je-li
v nadbytku, se ukládá ve formě tuků a způsobuje obezitu.

•

Bílá mouka.

Dlouhá léta se předpokládalo, že vymíláním mouky se pouze zbavujeme

zbytečných otrub. Nyní se ale postupně dozvídáme, že vláknina, která se nachází
právě v otrubách, je důležitá v prevenci nejrůznějších druhů rakoviny, při stabilizaci
krevní glukózy, v prevenci obezity či nemocí trávicího traktu, jako jsou žlučníkové
kameny, hemoroidy, divertikulóza (mnohonásobné střevní výchlipky) a zácpa.

•

Sůl.

Většina obyvatelstva rozvinutých zemí konzumuje 10 až 20 gramů soli denně

(tedy asi 2 až 4 kávové lžičky). To je mnohonásobně více než kolik potřebuje náš
organismus a do značné míry to přispívá k rozvoji vysokého krevního tlaku, srdečního
selhání a onemocnění ledvin.

•

Tuk.

Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že 36 až 45 procent energie přijaté denně

potravou je v podobě tuků. To je podstatně více, než kolik je náš organismus schopen
zpracovat. Výsledkem jsou zkornatělé a ucpané tepny, které jsou příčinou ischemické
choroby srdeční a mrtvice. Strava bohatá na tuky přispívá rovněž k rozvoji obezity,
cukrovky dospělých a některých druhů rakoviny.

•

Bílkoviny.

Strava skládající se převážně z masa a potravin živočišného původu

obsahuje více bílkovin, tuků a cholesterolu, než jaké jsou potřeby organismu. Spotřeba
bílkovin je v rozvinutých zemích asi dvakrát až třikrát vyšší, než je doporučováno.
Vědci zjistili, že základem lepšího zdraví a dlouhověkosti je strava obsahující méně
bílkovin a podstatně méně tuků a cholesterolu.

•

Tekutiny.

Dnes již není příliš obvyklé pít čistou vodu. To si raději dáme pivo nebo

limonádu, kávu, černý čaj či jiný slazený nápoj. Protože však většina těchto nápojů
obsahuje hodně cukru a přitom žádnou vlákninu, působí jejich konzumace doslova
jako spoušť na hladinu krevní glukózy a navíc může přispívat k rozvoji obezity. Další
riziko představuje alkohol, kofein, fosfáty a další chemické látky, které jsou rovněž
obsaženy v těchto nápojích.

•

Svačinky.

Potravinářský průmysl se přímo předhání v produkci nejrůznějších

"chuťových senzací", které si mnozí dopřávají místo opravdového jídla. Ve školách, v
nemocnicích a dalších zařízeních jsou svačinky často běžnou součástí jídelníčků. Na
mnoha pracovištích je samozřejmostí přestávka na kávu, stejně jako malé občerstvení
po večeři u televize. O některých lidech lze s nadsázkou říct, že jedí pouze jedenkrát
denně, od rána až do večera. Zdravé a výživné společné jídlo začíná být v našich
rodinách výjimkou. Svačinky neustále přerušují trávicí proces, zatěžují žaludek a jsou
č

astou příčinou nadýmání a poruch trávení.

Lze tedy vůbec ještě něco jíst?

Samozřejmě - začněme u ovoce; nabízí se nám hned několik druhů se svým typickým
zbarvením, specifickou chutí i konzistencí. Jindy nám přijde vhod zelenina či brambory.
Zvláštní pozici zaujímají luštěniny - s charakteristickými tvary a zbarvením i specifickými
chuťovými vlastnostmi. Nezapomeňme však ani na obiloviny, které představují další
výraznou skupinu zdravých potravin.
Konzumací celozrnných produktů, luštěnin, ovoce a zeleniny poskytujeme svému organismu
dostatek bílkovin, tuků, vlákniny a všech ostatních potřebných látek. Navíc je to ekologické a
možná se vám podaří i trochu ušetřit.
To podstatné ovšem je, že tímto způsobem stravování můžeme zabránit rozvoji většiny
civilizačních onemocnění. Pokud náš jídelníček sestává z potravin bohatých na vlákninu, jako
je ovoce, zelenina či celozrnné výrobky, nemusíme se obávat obezity. Právě naopak, touto
stravou podpoříme své zdraví a vitalitu.

Děti - Obezita - strašák dnešní doby?

Velký problém dnes představuje obezita dětí a mládeže. Ve Spojených státech má potíže s
nadváhou čtyři až šest milionů dětí ve věku 6 až 11 let. Zvýšené riziko výskytu obezity u dětí
hrozí také české populaci. Podle průzkumů SZÚ (Státního zdravotního ústavu) dochází u
chlapců v posledních letech k nárůstu tělesné výšky i váhy (u dívek je situace odlišná -
dosahují vyššího vzrůstu, nikoli však přírůstku hmotnosti).

To se zdá být těžko pochopitelné. Cožpak se dnes o zdraví nedbá více než dřív?

Cvičení a pohyb je na vzestupu u dospělých, ale ne mezi dětmi. Jsou to dospělí, které vidíme
běhat a cvičit v parcích, tělocvičnách či na hodinách aerobiku. A rovněž dospělí jsou ti, kdo
navštěvují zdravotní přednášky, studují v restauracích jídelní lístky a vyžadují zdravější a
méně tučná jídla.

Není ale obezita dětí dědičná?

Geny samozřejmě ovlivňují hmotnost každého jedince, ale nedávají odpověď na všechny
otázky. Důležitou roli hraje také prostředí, což lze dokázat např. tím, že podíl obézních lidí v
populaci se v posledním půlstoletí zvýšil. Naše geny se tak rychle nemění.
V současnosti žijeme v prostředí, které se výrazně podílí na rozvoji obezity v populaci. Kdysi
děti spěchaly domů ze školy, aby se převlékly a šly si hrát ven. Tam potom lezly na stromy,
jezdily na kole, hrály hry, jejichž samozřejmou součástí byl pohyb. Dnes ovšem děti stráví
spoustu času u televize. Studie např. prokázaly, že průměrný občan ČR sedí před obrazovkou
130 minut denně!

Jaká je pravděpodobnost, že dítě, které je obézní, bude obézní také v dospělosti?

Přibližně 80 procent obézních mladistvých zůstane obézních i v dospělosti. Zvýšený výskyt
obezity dopívajících bude mít pro ně v budoucnu vážné důsledky.

Může být obezita v mládí příčinou některých nemocí?

Obézní dítě má větší sklon k onemocnění srdce, žlučníkovým kamenům, cukrovce dospělých,
vysokému krevnímu tlaku, rakovině či těžké obezitě v pozdějším věku. Obézní děti mají více
ortopedických problémů a trpí častěji chorobami horních cest dýchacích. To je ovšem pouze
jedna strana mince. Obézní mladiství se častěji potýkají s psycho-sociálními problémy.
Dnešní nárůst depresí, anorexie, bulimie, užívaní drog či dokonce sebevražd mezi
mladistvými je hrozivý.

Lze nějak řešit tyto problémy?

Nejčastější příčiny obezity u dětí jsou stejné jako u dospělých - sedavý způsob života,
vysedávání před obrazovkou, časté pojídání mezi hlavními jídly, pití sladkých limonád,
snadná dostupnost a obliba koncentrovaných, tučných a na živiny chudých jídel. Odtučňovací
program pro mladistvé by měl proto počítat s účastí celé rodiny. Správná výživa a životní styl
jsou společnou záležitostí celé rodiny - a mladiství potřebují najít podporu především v kruhu
svých nejbližších. Ostatní členové rodiny nemusí být obézní - ale zdravější způsob života
prospěje všem.
Téměř všem případům dětské obezity by bylo možné předejít, kdyby byly dětem vštípeny
následující zásady:

•

Dostačující jsou tři jídla denně - s dostatkem celozrnných výrobků, luštěnin, čerstvého
ovoce a zeleniny. Je třeba vyloučit mlsání mezi jídly a pití přeslazených limonád (typu
Coca-Cola, Pepsi-Cola, Kofola apod.)

•

Je důležité pít vodu v dostatečném množství.

•

Dbát na aktivní pohyb - 1-2 hodiny denně, pokud možno venku.

•

Pravidelně věnovat určitý čas čtení - tak nahradit čas strávený před televizí.

•

Dbát na dostatek odpočinku. Mnohé děti jsou chronicky unaveny. Je potřebné je dostat
do postele dostatečně brzo, aby se probudily odpočaté a měly ještě dostatek času na
zdravou snídani.

•

Rozšířit paletu zájmů - čtení, návštěvy knihovny, hodiny hudby, modelování, rodinné
výlety apod.
Bible říká: "Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne."
(Přísloví 22,6)

Stárnutí - I stárnout můžeme lépe

Pochopitelně, stárneme neradi. Lépe je být stále mladý, myslíme si. Ale čas je neúprosný -
populace dříve narozených se neustále rozrůstá; stále přibývá lidí starších 65 let. Proto se
nabízí otázka, jaké jsou pro tuto generaci v dnešní době vyhlídky?
V poslední době sílí trend určovat stáří lidí spíše podle jejich intelektuálních a sociálních
schopností než podle věku. To, jak jsme na tom, určuje spíš naše zdraví než věk.
Stáří si nejvíce uvědomíme ve chvíli, kdy nám nemoc nebo určitá nezpůsobilost třeba i jen
č

ástečně znemožní vykonávat naše každodenní povinnosti. Někteří lidé zestárnou v relativně

mladém věku - mezi ně patří obvykle ti, kdo jsou dlouhodobě nemocní, nebo ti, kdo utrpěli
nějaké zranění anebo prožili něco zvlášť tragického. Mnozí z nich se úplně uzavřou do sebe a
život pro ně ztratí smysl, ovšem jiní zase zůstanou duchem mladí a vitální až do vysokého
stáří.

Ř

íká se, že čím starší, tím lepší. Je to tak skutečně?

Záleží na tom, z jaké perspektivy to posuzujeme. Mládí je na tom lépe, pokud jde o fyzické
síly, energii; obvykle má i méně zdravotních potíží. Ovšem člověk v pokročilém věku má
zase více zkušeností, sebedůvěry, jeho náhled na věci je vytříbenější; cítí se rovněž
svobodnější, vyrovnanější. Většina filozofů, skladatelů, malířů a spisovatelů vytvořila svá
nejlepší díla právě v pozdějším věku.

Netrpí však většina lidí starších 65 let chronickými chorobami?

V rozvinuté západní společnosti má asi 80 procent lidí této věkové skupiny určité zdravotní
problémy - může to být vysoký krevní tlak, artritida nebo nějaká forma srdečního
onemocnění. Ovšem tyto potíže jim obvykle nebrání v soběstačnosti. Předčasné stárnutí a
nemohoucnost jsou do značné míry následkem nesprávného životního stylu a návyků, jako je
kouření, konzumace nadměrného množství alkoholu, kofeinu či zneužívání léků. U lidí s
nadváhou pak mnohdy dochází k výraznému poklesu fyzické aktivity. Strava obsahující
tučná, vysoce rafinovaná jídla, jakož i nedostatek pohybu přispívají k tomu, že lidé zestárnou
dříve, než je obvyklé.

Není zapomnětlivost špatným znamením?

U starých lidí je zapomnětlivost většinou zveličována. Stres nebo strach, stejně jako rychle se
střídající zážitky či přetížení paměti, resp. nezájem o dění kolem může vést k zapomnětlivosti
v každém věku. Deprese, která se vyskytuje u mnoha starších lidí, je často chybně
diagnostikována jako senilita. Jen málo lidí postihne Alzheimerova choroba nebo jiná forma
senilní demence (duševní choroba projevující se oslabením rozumových schopností). U
většiny zůstává paměť zachována do pozdního věku, zvlášť pokud jsou aktivní a v dobré
tělesné kondici.

Není to ale tak, že mnoho starých lidí skončí v domově důchodců nebo v léčebně pro dlouhodobě
nemocné?

V severní Americe žijí v léčebnách pro dlouhodobě nemocné pouze 2 procenta lidí ve věku
64-75 let. Teprve po 85. roce života se toto číslo zvyšuje až na 20 procent. Podle dostupných
statistik rovněž v České republice pouze 2,4 procenta lidí starších 60 let žije v domovech
důchodců.

Tvořivou činností lze oddálit proces stárnutí. Pomáhá v tom také pravidelný pohyb, lepší
porozumění principům správné výživy, nezanedbávání prvních příznaků onemocnění a
pokroky moderní medicíny. Lidé dnes zůstávají fyzicky a mentálně čilí až do 80 či 90 let.
Mnozí jsou přitom i sexuálně aktivní.
A ještě něco. Vědci dnes zjišťují, že radostný a pozitivní pohled na svět podporuje naši
imunitu. Tento složitý obranný systém organismu hraje jednu z nejdůležitějších rolí při
uchování dobrého zdraví. Moudrý Šalomoun již před staletími prohlásil: "Radostné srdce hojí
rány." (Přísloví 17,22)

Onemocnění srdce a cév - Vražda v kuchyni

Každoročně zemřou na srdeční infarkt tisíce lidí, aniž by to ve společnosti vyvolalo nějaký
mimořádný zájem. A přitom největšího "zabijáka" všech dob můžeme najít přímo na našem
jídelním stole.

Chcete říct, že to, co jíme, způsobuje srdeční infarkt?

Ne všechno. Největšími viníky jsou nadměrné množství tuků a cholesterolu. Ty způsobují
tvrdnutí a ucpávání důležitých tepen, které zásobují srdeční sval kyslíkem. Tomuto procesu se
ř

íká ateroskleróza.

Když se lidé narodí, jejich srdeční tepny jsou čisté a pružné. A takové by měly zůstat po celý
život. Ovšem mnozí obyvatelé ČR je mají zanesené cholesterolem, tuky a vápníkem, přičemž
tento marast postupně ztvrdne, ucpe tepnu a úplně znemožní průtok krve.
V průběhu druhé světové války byla většina Evropanů nucena významně změnit svůj způsob
stravování. Místo obvyklého masa, vajec a mléčných výrobků se museli spokojit s poněkud
asketicky laděným jídelníčkem sestávajícím z brambor, obilovin, fazolí, čočky, ředkví,
mrkve, červené řepy a další zeleniny. V souvislosti s tím byl pozorován dramatický pokles
výskytu aterosklerózy, který trval několik let.
Od té doby byla provedena řada studií - na lidech i na zvířatech - a shromážděno množství
informací. Výsledky prokázaly, že strava bohatá na živočišný tuk a cholesterol zvyšuje
hladinu krevního cholesterolu a tím přispívá ke vzniku srdečních onemocnění. Strava s
nízkým podílem živočišných tuků a cholesterolu naopak snižuje hladinu cholesterolu v krvi a
tím brání rozvoji aterosklerózy. Tato strava je dokonce schopná rozpouštět aterosklerotické
pláty ve stěnách tepen.

Jak poznám, že mám aterosklerózu?

Neexistují vlastně žádné varovné signály až do doby, kdy jsou již vaše srdeční tepny téměř
úplně ucpané. Někteří lidé sice začnou při námaze pociťovat bolest na prsou (tomuto příznaku
se říká angina pectoris), ovšem mnohdy je prvním znamením toho, že něco není v pořádku,
teprve srdeční infarkt. Přibližně jedna třetina lidí však svůj první infarkt nepřežije.

Jaké jsou nejvýznamnější rizikové faktory srdečního infarktu?

•

Nejzávažnějším rizikovým faktorem je vysoká hladina cholesterolu v krvi. U
pětapadesátiletého muže, který má cholesterol vyšší než 7,6 mmol/l, je 9krát větší
pravděpodobnost rozvoje aterosklerózy než u stejně starého muže, který má

cholesterol pod 5,1 mmol/l. Dvacetiprocentní snížení hladiny cholesterolu představuje
40-50procentní snížení rizika srdečního onemocnění.

•

U kuřáků ve věku 60 let je pravděpodobnost úmrtí na srdeční onemocnění desetkrát
vyšší než u nekuřáků. V roce 1996 zemřelo v České republice 28 000 lidí na
ischemickou chorobu srdeční, z tohoto počtu bylo přibližně 4400 (15 procent) úmrtí
přímo způsobeno kouřením.

•

V České republice přibližně každý pátý muž a každá sedmá žena trpí hypertenzí
(vysokým krevním tlakem). Ve srovnání s těmi, kdo mají normální tlak, je přitom u
lidí s hypertenzí 3krát větší pravděpodobnost úmrtí na srdeční onemocnění.

•

U obézních mužů ve věku 60 let je riziko úmrtí na srdeční onemocnění pětkrát vyšší
než u mužů s normální hmotností.

•

Dalšími rizikovými faktory jsou sedavý způsob života a stres.

•

V roce 1989 definoval Dr. Kaplan tzv. smrtící kvarteto - centrální typ obezity
(nahromadění tuku v oblasti břišní), vysoký krevní tlak, zvýšená koncentrace
triglyceridů a cukrovka dospělých. (…)

Všechny výše uvedené rizikové faktory lze kontrolovat způsobem stravování a životním
stylem. Genetická predispozice, věk a pohlaví jsou rizikové faktory, které sice člověk nemůže
ovlivnit, nicméně právě ony patří k těm nejméně závažným.

A co léky nebo operace?

Pro lidi s nadměrně vysokou hladinou cholesterolu v krvi, kterým nepomáhá ani radikální
změna stravování, jsou léky mnohdy posledním útočištěm. Léky jsou ovšem drahé a obvykle
mají i vedlejší účinky. Vyžadují rovněž časté laboratorní vyšetření krve a návštěvy u lékaře.
Atraktivnější jsou chirurgická řešení: bypass, balonová angioplastika, pyroplastika, stent či
aterektomie. S narůstajícím počtem provedených operací statistiky začínají ukazovat, že tyto
operace neznamenají vždy nutně prodloužení života nebo zlepšení jeho kvality. Tento druh
léčby lze chápat více méně jako přechodné řešení. Z dlouhodobého hlediska je jediným
ř

ešením radikální změna životního stylu.

Jak tedy dosáhnout nejlepších výsledků?

Důležitá je především prevence. Na to, abychom s ní začali, není přitom nikdy pozdě.
Přestože již trpíte rozvinutou formou srdečního onemocnění s přítomností několika rizikových
faktorů, nikdy není pozdě na zásadní změny životosprávy. Díky těmto změnám můžete
"vyčistit" vaše tepny, významně snížit riziko úmrtí na aterosklerózu a prodloužit aktivní,
produktivní léta svého života. Váš věk přitom nehraje roli; stačí na to několik týdnů.
Začněte tím, že změníte způsob stravování. Jezte doma připravená, chutná jídla s minimálním
obsahem tuků a cholesterolu. Je důležité zvýšit v jídelníčku podíl ovoce, zeleniny, obilovin a
především vlákniny. Taková strava dokáže snížit hladinu vašeho krevního cholesterolu o 20
až 30 procent a v průběhu čtyř týdnů rovněž normalizovat hladinu glukózy (krevního cukru).
Pokud omezíte přisolování pokrmů, pak můžete docílit i normálního krevního tlaku a snížení
hmotnosti.
Odhaduje se, že pokud by lidé u nás přestali kouřit a změnou životosprávy dosáhli snížení
hladiny cholesterolu v krvi na 4,6 mmol/l a systolického (horního) krevního tlaku na hodnotu
pod 125, bylo by možné zabránit 82 procentům srdečních infarktů, které lidé utrpí před 65.
rokem života. Tyto jednoduché změny životního stylu by našemu národu přinesly víc užitku
než všechny léky a operace dohromady.

Přirozená léčba srdečních onemocnění - Jídlo jako lék

Zkuste si vzpomenout, zda ve vaší rodině anebo blízkém okolí nezemřel někdo na srdeční
infarkt. Že nebyl ani tak starý? O to právě jde.
Muži a ženy u nás umírají na srdeční onemocnění příliš často a příliš mladí. Není nic
výjimečného, že kdosi, komu bylo teprve padesát, zemřel na infarkt.
Tuto neblahou skutečnost potvrzují i statistiky - v České republice se každý druhý
pětatřicetiletý muž nedožije své sedmdesátky. Na srdeční onemocnění u nás mnohdy
předčasně, a tedy zbytečně umírají tři z deseti lidí.

Je to nevyhnutelné? Anebo existuje nějaké řešení?

Ano... i ne. Dokud lidé nezmění způsob stravování a neomezí nadměrnou spotřebu tuků,
statistiky se nezmění. Již mnoho let totiž víme, že strava s vysokým obsahem tuků a
cholesterolu je nejdůležitějším rizikovým faktorem ischemické choroby srdeční.
Samozřejmě, řešení existuje; vyžaduje to ovšem omezit množství tuku v jídelníčku. Do jaké
míry v tom budeme důslední, do té míry budeme schopni zbrzdit rozvoj srdečních
onemocnění.

Takže ischemickou chorobu srdeční lze vyléčit?

Ano. V roce 1990 MUDr. Dean Ornish publikoval v lékařském časopise LANCET studii,
která doslova otřásla lékařskou veřejností.
Dr. Ornish rok pracoval se skupinou 48 pacientů, kteří trpěli pokročilým stadiem ischemické
choroby srdeční; mnozí z nich byli dokonce kandidáty na bypass.
Pacienty náhodně rozdělil do dvou skupin. V obou skupinách měli pacienti přestat s kouřením
a dodržovat mírný pohybový režim sestávající především z chůze. První skupina se navíc
účastnila kursů zvládnutí stresu a konzumovala nízkotučnou vegetariánskou stravu s obsahem
tuku nižším než 10 procent celkového denního příjmu energie (přibližně 23 g tuku denně).
Druhá skupina obdržela stravu doporučovanou Americkou kardiologickou společností v rámci
prevence srdečních onemocnění. Tato strava obsahovala 30 procent celkového denního příjmu
energie ve formě tuku (přibližně 70 g tuku denně) a připouštěla až 300 mg cholesterolu denně.
Když byly výsledky této studie předneseny na vědeckém zasedání Americké kardiologické
společnosti ve Washingtonu, dostaly se přes noc na titulní stránky novin v celé Americe.
Dr. Ornish referoval, že u těch, kdo konzumovali nízkotučnou vegetariánskou stravu, se
hladina cholesterolu v krvi snížila v průměru o 40 procent.
Jejich zúžené, aterosklerotickými pláty ucpané srdeční tepny se skutečně rozšířily, a tím
umožnily příliv většího množství krve a kyslíku k srdečnímu svalu. Postup srdečního
onemocnění se nejen zastavil, ale došlo ve skutečnosti k jeho zvrácení.
Skupina konzumující stravu doporučenou Americkou kardiologickou společností
nezaznamenala téměř žádný pokles v koncentraci krevního cholesterolu a jejich srdeční tepny
dokonce vykazovaly známky postupujícího zužování. Průběh ischemické choroby srdeční se u
nich tedy spíše zhoršil.

Chcete tím říct, že strava doporučovaná Americkou kardiologickou společností je v podstatě neúčinná?

Zdá se, že příliš opatrné změny stravování doporučované kardiology ve Spojených státech i u
nás, určené k prevenci a léčbě ischemické choroby srdeční, neplní svůj úkol. Na tiskové
konferenci Dr. Ornish řekl: "Umírněná stravovací doporučení Americké kardiologické
společnosti nejsou dostatečně radikální, a proto jimi nelze ovlivnit postup ischemické choroby
srdeční. Lidé s klinickými příznaky srdečního onemocnění musí jít dále, než jsou současná
stravovací doporučení."
Dlouhá léta jsme věděli, že srdečním onemocněním lze předcházet, ovšem dnes je prokázáno,
že za těch správných podmínek je možné je také vyléčit. Zmíněná studie naznačuje, že strava,
kterou jíme, může být pro nás také tím nejlepším lékem.

Vysoký krevní tlak - Záludná nemoc

Přibližně každý pátý obyvatel naší země trpí vysokým krevním tlakem. Ve srovnání s těmi,
kdo mají normální hodnoty krevního tlaku, je u lidí s hypertenzí třikrát větší pravděpodobnost
onemocnění na srdeční infarkt, pětkrát větší pravděpodobnost srdečního selhání a osmkrát
větší pravděpodobnost záchvatu mrtvice.

Jak se můžu dozvědět, že mám vysoký krevní tlak?

Hypertenze neboli vysoký krevní tlak znamená, že vám byl opakovaně naměřen systolický
krevní tlak (vyjadřuje jej vždy to větší číslo) v hodnotě vyšší než 140 mm Hg (milimetrů
rtuťového sloupce) nebo diastolický krevní tlak (menší číslo) vyšší než 90 mm Hg. I když se
toto onemocnění neprojevuje žádnými zjevnými příznaky (proto se také někdy nazývá tichou
nemocí), způsobuje závažné změny na tepnách a tepénkách. Prvním zjevným příznakem
hypertenze je mnohdy teprve mrtvice nebo srdeční infarkt.

Co je příčinou zvýšeného krevního tlaku?

Krevní tlak mohou zvyšovat některé druhy nádorů a onemocnění ledvin. U 90 procent případů
však specifickou příčinu neznáme. Tento druh hypertenze se proto nazývá esenciální
hypertenzí.
Následující faktory mohou ke vzniku hypertenze přispívat:

•

Vysoký příjem soli.

U 80 procent světové populace je hypertenze nemocí zcela

neznámou. V těchto oblastech také lidé konzumují málo soli. V zemích, kde je příjem
soli vysoký, jako např. v Japonsku, je však hypertenze přímo epidemickým
onemocněním postihujícím přibližně polovinu populace. U nás je průměrný denní
příjem soli 12 g (asi 2 čajové lžičky). To je množství přibližně 10krát vyšší, než kolik
náš organismus potřebuje.

•

Obezita.

Téměř každý, kdo je obézní, se dříve či později "dočká" vysokého krevního

tlaku. Je pouze otázka času, kdy nemoc propukne.

•

Aterosklerotické pláty.

Zúžené a ucpané tepny nutí organismus zvýšit krevní tlak, aby

mohl dopravit nezbytný kyslík ke všem orgánům a buňkám.

•

Estrogen.

Tento hormon, který se nachází v antikoncepčních pilulkách a který se

používá také při léčbě obtíží v období přechodu u žen, způsobuje zadržování soli v
organismu. Se solí se zadržují tekutiny, a to může vyvolat zvýšení krevního tlaku.

•

Alkohol.

Studie prokázaly, že konzumace alkoholu má za následek 5 až 15 procent

všech případů esenciální hypertenze.

Proč tolik solíme?

Dnes je nesnadné vyhýbat se soli. Přibližně 75 procent našeho denního příjmu soli pochází z
různých konzervovaných či jinak připravovaných jídel. Je velice snadné oblíbit si slaná jídla,
proto se také prodává tolik slaných sušenek či jiných pochoutek.

A co léky proti vysokému krevnímu tlaku?

V posledních letech byla vyvinuta celá řada nových léků, které dokážou velice rychle a účinně
snižovat krevní tlak, mnohdy i zachránit lidský život. A je-li možné problém vyřešit rychle a
radikálně, určitě se nám to zamlouvá. Ovšem bližší pohled na tyto léky nám odhalí některé
nepříjemné skutečnosti: tyto léky hypertenzi neléčí - pouze ji kontrolují; v mnoha případech je
potřebné užívat lék po zbytek života; nepříjemné vedlejší účinky zahrnují únavu, depresi nebo
nedostatek sexuální touhy; i když nás léky ochrání před nebezpečím mrtvice, neposkytují
žádnou ochranu před rozvojem aterosklerózy; v některých případech mohou rozvoj
aterosklerózy, cukrovky či dny dokonce podporovat.

Jaké tedy existují alternativy?

Několik rozsáhlých vědeckých studií prokázalo, že jednoduché změny stravování a životního
stylu dokáží zvrátit většinu případů esenciální hypertenze v průběhu několika týdnů i bez
používaní léků.

•

Mnozí jsou citliví na obsah soli v potravě a velice by jim prospělo, kdyby omezili její
příjem.
Když lidé zhubnou, většinou se jim tím podaří snížit hodnoty krevního tlaku. Zhubnutí
je mnohdy jediná léčba, která je zapotřebí k normalizaci krevního tlaku.

•

Nízkotučná, na vlákninu bohatá strava dokáže snížit krevní tlak i bez zhubnutí a
omezování soli. Důvodem je pravděpodobně nižší obsah tuku, který působí, že je krev
ř

idší.

•

Pokud přestanete pít alkohol, sníží se váš krevní tlak a prospěje vám to i v jiných
oblastech života.
Pravidelné cvičení snižuje krevní tlak tím, že snižuje rezistenci periferních tepének.
Tělesné cvičení podporuje navíc celkové zdraví a pocit spokojenosti.

Lidé užívající léky na snížení krevního tlaku by nikdy neměli sami od sebe měnit dávkování
nebo je dokonce přestat užívat. Vše by vždy mělo probíhat pod dohledem lékaře. Ti, kdo se
rozhodnou změnit svůj životní styl, zjistí, že lékař zaregistroval tyto změny a sám jim bude
muset upravit dávkování nebo dokonce přestat předepisovat léky. Nad hypertenzí lze velmi
č

asto zvítězit již změnou jídelníčku a zařazením pravidelného pohybu.

Mrtvice - Úkladný vrah

V roce 1997 zemřelo v ČR více než 15 tisíc lidí na mrtvici. Připočteme-li k tomu i ty, kteří
přežili, avšak zůstali částečně nebo trvale ochrnuti, pak je zřejmé, proč je mrtvice - po AIDS a
rakovině - jedním z nejobávanějších civilizačních onemocnění.

Jaká je vlastně pravděpodobnost, že dostanu mrtvici?

Každoročně je v České republice postiženo mrtvicí více než 60 tisíc lidí. Podobně jako
srdeční infarkt i mrtvice postihuje své oběti bez varování. Přibližně jedna čtvrtina postižených
před 70. rokem života svoji první mrtvici nepřežije; s přibývajícím věkem se pak úmrtnost
zdvojnásobuje.
Z těch, kteří přežijí, přibližně 40 procent vyžaduje zvláštní péči; 10 procent pak musí být
trvale hospitalizováno.
Z 60 procent jde o případy, kdy se pacienti vyléčí bez následků a obvykle jsou schopni se
sami o sebe postarat; většinou se pak také opět dokážou zapojit do normálního života.

Co způsobuje mrtvici?

Mrtvice neboli náhlá cévní mozková příhoda (NCMP) je nejčastěji způsobena aterosklerózou
a jejími komplikacemi - zúžením, ztvrdnutím a ucpáním tepny, která přivádí do mozku
okysličenou krev. Ateroskleróza může postihnout jak tepny nacházející se přímo v mozku, tak
tepny k mozku vedoucí. Zdrsnělá a ateromovými pláty posetá stěna cévní se stává
vynikajícím podkladem pro tvorbu krevních trombů (sraženin). Dojde-li k ucpání tepny
takovým trombem, mluvíme o trombóze.
Někdy se stává, že na srdečních chlopních nebo v jiných částech krevního řečiště dochází k
tvorbě drobných krevních sraženin nebo k utržení malých kousků ateromových plátů, které
pak cestují tělem do mozkových artérií a způsobí jejich náhlé ucpání. Tomuto jevu se říká
mozková embolie. Přibližně 85 procent NCMP je způsobeno buď trombózou nebo embolií.
Zbylých 15 procent NCMP je způsobeno prasknutím mozkové tepny a krvácením. Většina
těchto případů je vyvolána vysokým krevním tlakem, který je příčinou roztržení ztvrdlé,
aterosklerózou pozměněné mozkové tepny a krvácení do mozku. Prasknutí mozkové tepny
může být také způsobeno aneurysmatem. (…)
Mrtvice vlastně znamená, že část mozku není zásobena kyslíkem, a proto odumře. Pokud je
mozek zasažen ve větším rozsahu, člověk umírá. V případě zasažení menších oblastí může
dojít pouze k ochrnutí nebo jinému lehčímu postižení.

Kdo je ohrožen mrtvicí?

Většina NCMP je způsobena vysokým krevním tlakem. U lidí s hypertenzí je osmkrát větší
pravděpodobnost postižení mrtvicí než u lidí s normálním krevním tlakem.
Termínem transitorní cévní mozkové příhody (TCMP) se označují drobné mrtvice, které
netrvají déle než 24 hodin. Většina z nich trvá pouze několik sekund a pacienti se z nich úplně
zotaví. Opakované TCMP ovšem zvyšují riziko masivní, smrtelné mrtvice. (…)
Dalšími rizikovými faktory jsou zvýšená koncentrace cholesterolu a triglyceridů v krvi,
kouření, cukrovka, obezita a sedavý způsob života. To vše přispívá k rozvoji aterosklerózy.
Rizikové faktory NCMP jsou v podstatě stejné jako u srdečního infarktu, protože obě nemoci
jsou způsobeny poškozením a ucpáním životně důležitých tepen.

Lze mrtvici předejít?

Ano, je to možné. Mrtvice, podobně jako všechny další civilizační choroby, by se mohly stát
již během jedné generace velice řídkým jevem, kdybychom se od mládí drželi jednoduchých
zásad zdravého životního stylu. Mezi ně patří:

•

Nekouřit. Každá šestá NCMP je zapříčiněna kouřením.

•

Pravidelně kontrolovat krevní tlak. Hypertenze nemá zjevné příznaky, proto ani
nemusíte vědět, že trpíte tímto onemocněním. Pamatujte na to, že vysoký krevní tlak
zvyšuje riziko mrtvice o 800 procent.

•

Méně solit. V oblastech, kde se málo solí, se hypertenze vyskytuje jen velice zřídka. V
Japonsku, kde je příjem soli příliš vysoký, je mrtvice jednou z nejčastějších příčin
úmrtí.
Udržovat si ideální hmotnost. Obezita podporuje rozvoj aterosklerózy, hypertenze a
cukrovky.

•

Konzumovat nízkotučné potraviny - tedy s nízkým obsahem cholesterolu a vysokým
obsahem vlákniny. Vědecké studie opakovaně prokázaly, že pokud pouze 20 procent
denního příjmu energie bude pocházet z tuku, v cévách nedojde k rozvoji
aterosklerózy.

•

Pravidelně cvičit. Pohyb nejenže zlepšuje celkovou cirkulaci, ale pomáhá také
kontrolovat nadváhu a vysoký krevní tlak.

Jak je to s lidmi, kteří již byli postiženi mrtvicí? Je možné jim také nějak pomoci?

Ano, jistě. Životní styl, který napomáhá prevenci mrtvice, je také schopen urychlit léčení a
pomoci předcházet dalším cévním mozkovým příhodám.
NCMP vždy vyžadují hospitalizaci a především řádnou rehabilitaci. V některých případech
může pomoci chirurgický zásah typu endarterectomie (vyčištění ucpané tepny).
Bylo zjištěno, že u některých lidí mohou v prevenci mrtvice pomoci malé dávky acylpirinu. Je
důležité si ale rovněž uvědomit, že acylpirin zvyšuje krvácivost a někdy může rozjitřit
žaludeční vředy.
Tou nejlepší zprávou je ovšem fakt, že tepenné blokády jsou reverzibilní (vratné).
Aterosklerózou zúžené tepny mají schopnost se znovu postupně zprůchodnit, budete-li
konzumovat nízkotučnou vegetariánskou stravu a dodržovat další výše uvedená zdravotní
doporučení. (…)
Každý z nás se rodí s měkkými, elastickými a pružnými tepnami. Větší část světové populace
si uchová svoje tepny v tomto stavu po celý život a také u nich nedochází ke zvyšování
krevního tlaku. I vy můžete prožít tuto zkušenost, začnete-li správné životní návyky
prosazovat dříve, než se dostaví nemoc.

Rakovina - Rakovina na objednávku

Může se to zdát neuvěřitelné, ale většinu nejčastěji se vyskytujících druhů nádorových
onemocnění si lidé způsobují sami. Obvyklou příčinou je trvalé působení negativních vlivů
životního prostředí. To, co jíme či pijeme, kde žijeme a pracujeme, co dýcháme, rozhoduje o
tom, zda se i my nestaneme další obětí.

Snad nechcete tvrdit, že si sami způsobujeme rakovinu?

Lékařská věda zaznamenala v posledních letech úžasné pokroky. Je možné již v raném stadiu
odhalit nejrůznější druhy nádorů a také léčba je progresivnější, a tak se výrazně zvýšil počet
těch, kdo přežijí onemocnění rakovinou. Na druhé straně však musíme konstatovat, že
celková úmrtnost na nádorová onemocnění u nás neustále roste. Každý čtvrtý obyvatel ČR
zemře na rakovinu.
Tento stav lze ovšem změnit. Kdybychom dodržovali jednoduchá preventivní opatření, v 70
až 80 procentech případů by se nádorové onemocnění vůbec nemuselo projevit.

Pak je ovšem zajímavé, že lidé nejsou ochotni udělat alespoň něco málo pro to, aby předešli této hrozné
chorobě.

Jsou schopni téměř všeho, kromě změny životního stylu. Vezměte si například rakovinu plic.
Tento druh rakoviny patří v České republice u mužů mezi nejčastější, ba dokonce v tomto
směru držíme smutný celosvětový primát. A to i přesto, že všichni vědí, že rakovina plic úzce
souvisí s kouřením. Dokonce je to napsáno na každé krabičce cigaret. Ačkoli již tisíce lidí u
nás přestalo kouřit, ještě stále kouří každý třetí muž a každá pátá žena. Asi v 90 procentech
případů by bylo možné rakovině plic, rtů, dutiny ústní, jazyka, hrtanu a jícnu předejít, kdyby
lidé přestali kouřit. Také například nádory močového měchýře jsou z 50 procent způsobeny
užíváním tabáku.

A co jídlo? Může strava na našem stole způsobit rakovinu?

Už letmý pohled na statistiky nám prozradí, že za nejčastěji se vyskytující rakovinou plic jsou
na druhém a třetím místě nádory prostaty a tlustého střeva. U žen pak převládají nádory prsu,
tlustého střeva, dělohy a vaječníků. Rozsáhlé studie potvrdily, že minimálně 50 procent těchto
nádorových onemocnění je způsobeno nadměrně bohatou výživou a zvláště pak přílišným
množstvím tuků ve stravě. Důvod, proč je ČR v četnosti výskytu nádorů tlustého střeva první
v Evropě i na světě, je nesprávné stravování.

A co různé chemické látky a pesticidy?

Žijeme v době, kdy je do potravin přidávána celá řada přísad a konzervačních prostředků,
které mají zlepšit jejich chuť, barvu či vůni, přitom se v nich však mohou nacházet i zbytky
pesticidů či jiných chemikálií. Některé z těchto látek můžou patřit i do kategorie karcinogenů
(látek podporujících vznik nádorů). Nicméně pouze u 2 procent všech nádorových
onemocnění lze s jistotou prohlásit, že byly způsobeny těmito látkami. Naproti tomu závislost
mezi příjmem vlákniny potravou a výskytem nádorových onemocnění je velice dobře
prokázána. Ve srovnání s tím, co jedli naši předkové na počátku století, obsahuje dnes naše
strava o třetinu více tuků a o třetinu méně vlákniny. V těch oblastech světa, kde je stále ještě
nízký příjem tuku a vysoký příjem vlákniny, je výskyt nádorových onemocnění tlustého
střeva, prsu či prostaty minimální.
Přesně naopak je tomu však v průmyslově vyspělých zemích - v USA, západní Evropě, ale i u
nás -, kde je strava bohatá na tuk a chudá na vlákninu a častý je i výskyt nádorů tohoto typu.

Mohou být tyto rozdíly ve výskytu rakoviny způsobeny něčím jiným než stravou - například příslušností k
určité rase?

I vědci si kladli tuto otázku. Zjistili například, že Japonci, kteří žijí ve venkovských či
horských oblastech, netrpí téměř vůbec těmito druhy nádorů. Jejich způsob stravování jim
zajišťuje vysoký obsah vlákniny a nízký obsah tuků. Pouze 15 až 20 procent jejich denního
energetického příjmu pochází z tuků (to odpovídá 34-46 g tuku denně). Když se ale Japonci

přestěhují do Spojených států a přijmou tamější životní styl včetně stravování, počet nových
onemocnění těmito druhy nádorů se u nich začne dramaticky zvyšovat, až dosáhne stejné
úrovně jako u rodilých Američanů.

Jak je možné, že tyto dvě živiny - vláknina a tuk - hrají tak důležitou roli při vzniku rakoviny?

Ačkoli dosud neznáme odpovědi na všechny otázky, mnohé již bylo objasněno. Například to,
že nádorové bujení je často způsobeno dlouhodobým, chronickým působením karcinogenů.
Vezměte si žlučové kyseliny. Množství tuku ve stravě přímo ovlivňuje množství vylučované
žluče. V tlustém střevě se působením bakterií část žlučových kyselin mění na karcinogenní
látky a čím déle jsou tyto látky v kontaktu se stěnou střevní, tím větší podráždění mohou
vyvolat.
A nyní přichází vláknina. Pokud naše strava obsahuje málo vlákniny, trvá to tři až sedm dní,
než zbytky potravy projdou celou délkou tlustého střeva. Vláknina se přitom ve střevě chová
jako mycí houba - pomáhá zvyšovat objem střevního obsahu a to vyvolává zvýšenou aktivitu
střev. Při vysokém podílu vlákniny ve stravě to trvá zbytkům potravy pouze 24 až 36 hodin,
než projdou celou délkou tlustého střeva.
Vláknina tak pomáhá tlustému střevu dvěma způsoby. Za prvé se zkracuje čas, po který
nejrůznější dráždivé látky mohou působit na stěnu střevní, a za druhé se snižuje koncentrace
těchto látek vzhledem ke značné absorpční schopnosti vlákniny.
Pouze čtyři faktory životního stylu - nekuřáctví, abstinence, strava bohatá na vlákninu a chudá
na tuky - mohou pomoci v prevenci až 75 procent nádorových onemocnění, která trápí dnešní
rozvinutou společnost. Místo toho, aby u nás umíral na rakovinu každý čtvrtý člověk, mohlo
by toto riziko být zredukováno na jednoho z dvaceti. Takový sen je rozhodně splnitelný.

Cukrovka - Zbytečná epidemie

Když se v minulosti člověk od svého lékaře dozvěděl, že má cukrovku, bylo to v jistém
smyslu něco jako rozsudek doživotního vězení. Tato nemoc ho pak provázela až do konce
života a způsobila mu mnoho nepříjemností a strádání.
To je ale minulost! Dnes se již mnozí nemocní mohou zbavit i cukrovky. V důsledku změny
životního stylu se hladina jejich krevního cukru normalizuje a mnozí jsou dokonce schopni si
přestat píchat inzulinové injekce.

Co je to cukrovka? Je dědičná?

Cukrovka (diabetes mellitus) je onemocnění, při kterém organismus není schopen využít
glukózu, která se pak hromadí ve zvýšené koncentraci v krvi. Celý problém se točí kolem
inzulinu, hormonu, který je produkován v beta-buňkách Langerhansových ostrůvků pankreatu
(slinivky břišní). Inzulin umožňuje přesun glukózy z krve do buněk a tímto způsobem pak
dochází ke snižování její koncentrace v krvi.
Existují tři hlavní typy cukrovky. Diabetes mellitus I. typu se vyskytuje přibližně u 5 procent
nemocných. Postižení jsou většinou hubení, málokdy trpí nadváhou. Tento typ diabetu je
č

asto dědičný. Může však být zaviněn i jinou chorobou, která zničí beta-buňky

Langerhansových ostrůvků pankreatu. Diabetes mellitus I. typu byl dlouho pokládán za
onemocnění dětí a mladých lidí, proto se mu také říkalo juvenilní (mladistvý) diabetes. Dnes
víme, že se může vyskytnout v každém věku. U tohoto typu diabetu chybějí v těle z

nejrůznějších příčin buňky produkující inzulin, proto jsou nemocní zcela závislí na jeho
injekčním podávání.
Diabetes II. typu je zcela odlišný. Někdy je označován také jako diabetes dospělých. Tato
nemoc má v České republice podle odborníků až epidemický výskyt. Trpí jí přes 400 000
nemocných. Častěji se vyskytuje ve středním a vyšším věku a u lidí s nadváhou. Na rozdíl od
I. typu lze v krvi nemocných zjistit dostatečné množství inzulinu. Buňky ale trpí sníženou
citlivostí na inzulin, který tak nemůže zabezpečit dostatečný přesun glukózy do buněk.
Třetím typem je diabetes těhotenský. Vyskytuje se obvykle během druhé poloviny těhotenství
a po porodu většinou zmizí. (…)

Co způsobuje cukrovku dospělých?

Významným rizikovým faktorem je podle vědeckých studií tuk - přijímaný stravou, nebo již
přítomný v těle. Není divu, že v těch oblastech světa, kde mají lidé nízký příjem tuku a
obezita je čímsi neobvyklým, je cukrovka považována spíše za vzácné onemocnění.
V naprosté většině případů u tohoto typu cukrovky nejde o to, že by pankreas nebyl schopen
produkovat dost inzulinu, jako spíš o sníženou citlivost buněk na něj. Zdá se, že rezistence
buněk na inzulin je přímo závislá na množství tuku ve stravě a nadváze pacienta.

Ale já jsem si vždycky myslel, že hlavním viníkem je cukr.

Dr. James Anderson, profesor medicíny a klinické výživy na Lékařské univerzitě v Kentucky
a známá autorita na problematiku cukrovky, provedl zajímavý pokus, při kterém studoval vliv
stravy na koncentraci glukózy v krvi. Podobně jako jiní vědci před ním, také Dr. Anderson
dokázal vyvolat u mladých, štíhlých mužů mírnou cukrovku pouze tím, že jim dva týdny
dával stravu, která z 65 procent sestávala z tuku.
S toutéž skupinou provedl ještě jiný pokus. Podával jim stravu, která se pouze z 10 procent
skládala z tuku, ale tito muži přitom museli denně zkonzumovat půl kila cukru. A výsledek?
Ani po 11 týdnech trvání pokusu se nepodařilo vyvolat cukrovku u žádného z dobrovolníků.

Jaký je tedy nejlepší způsob léčení cukrovky?

Několik klinických center opakovaně prokázalo, že nemocní s diabetem II. typu mohou
normalizovat koncentraci glukózy v krvi často již v průběhu několika týdnů tím, že přejdou na
jednoduchý typ stravování s velice nízkým obsahem tuku, vysokým obsahem vlákniny a
začlení do svého denního programu více fyzické aktivity.
Střídmější konzumace másla, sádla či olejů je nejdůležitějším bodem léčby dietou. Čím méně
tuku zkonzumujete, tím méně se vám ho dostane do krve. Tím se také zahájí komplikovaný
proces, na jehož konci dojde k odblokování inzulinu, který pak umožní přestup glukózy z
krve do buněk. Tento efekt má často velice dramatický průběh. Nemocný s diabetem II. typu,
který sníží svůj denní příjem tuku na 10 až 15 procent celkového příjmu energie (přibližně 23
až 35 g tuku denně), je schopen během osmi týdnů dosáhnout normální hladiny glukózy v
krvi (normoglykémie). Mnozí jsou v konečném důsledku dokonce schopni přestat užívat léky
- a to jak perorální antidiabetika (pilulky), tak i injekce inzulinu.
Přirozená a na vlákninu bohatá strava hraje důležitou roli při stabilizaci hladiny glukózy v
krvi. Konzumujete-li jídla, ze kterých byla odstraněná vláknina (jako například cukr, sušenky
apod.), dojde k rychlému a náhlému zvýšení hladiny krevního cukru. Za normálních okolností
organismus na to reaguje vyloučením inzulinu.
U lidí konzumujících hodně sladkých nápojů nebo sladkých pochoutek, které obsahují hodně
energie, avšak žádnou vlákninu, dochází v průběhu dne k rychlému stoupání a klesání hladiny
glukózy v krvi. Potraviny obsahující vlákninu mají naproti tomu schopnost tyto výkyvy

vyrovnat a všeobecně stabilizovat úroveň využívání energie v organismu.
Tělesná aktivita má podobný efekt jako inzulin, jelikož podporuje a urychluje využití krevní
glukózy a mastných kyselin. K normalizaci hladiny glukózy v krvi často stačí dosáhnout
ideální hmotnosti. Nízkotučná strava bohatá na vlákninu a pravidelné cvičení vám při tom
budou výbornými pomocníky.
Pokud se v ČR nezastaví současný, přímo epidemický nárůst cukrovky, bude v roce 2020
trpět diabetem přibližně každý desátý občan. Jaké zdravotní, ale i společenské a ekonomické
problémy to vyvolá, si lze sotva představit. A přitom je to zbytečné! Doporučení, která
pomáhají normalizovat diabetes, mohou sloužit i v rámci prevence tohoto onemocnění. Proto
začněte již dnes - rozhodně na tom neproděláte.

Osteoporóza - Nemoc křehkých kostí

Osteoporóza je nemoc charakterizovaná úbytkem kostní hmoty (její organické i minerální
složky), což je spojeno s narušením architektury kosti a se zvýšeným rizikem zlomenin.
Původně pevné kosti se stávají tenké a fragilní, řídké až měkké. Touto nemocí je u nás
postiženo téměř milion lidí.
Osteoporóza se významně podílí na přibližně 50 tisících zlomeninách, ke kterým u nás
každoročně dochází. Na následky zlomeniny krčku stehenní kosti umírá během prvního roku
po úrazu asi pětina postižených a téměř polovina je invalidizována a trvale odkázána na
pomoc rodiny nebo léčebny pro dlouhodobě nemocné. Zlomeniny obratlů jsou sice mnohdy
bezbolestné, nicméně způsobují zkrácení kostry člověka o 5 až 20 cm a vytvoření hrbu.

Podle čeho lze poznat, zda mám osteoporózu?

Osteoporóza neboli řídnutí kostí nemá zpočátku žádné zjevné příznaky a postižení se o ní
většinou dozvědí až ve chvíli, kdy se některá kost zlomí.
Pokud jste již měli nějakou zlomeninu (jinou než úrazovou) anebo ztrácíte tělesnou výšku,
pak je toto onemocnění u vás již v pokročilém stadiu. V rané fázi je lékař schopen určit
diagnózu na základě speciálního vyšetření osteodenzitometrem, přístrojem, který měří kostní
denzitu (hustotu). O osteoporóze mluvíme tehdy, je-li zjištěný úbytek kostní hmoty větší než
č

tvrtinový.

Pokud jste ve středním či pokročilejším věku a připadají u vás v úvahu dva nebo více z níže
uvedených rizikových faktorů, bylo by vhodné se nechat vyšetřit:

•

sedavý způsob života,

•

strava s vysokým podílem bílkovin,

•

nízká hladina hormonu estrogenu,

•

předčasná menopauza,

•

dlouhodobé užívání kortikosteroidních hormonů,

•

konzumace alkoholu a kofeinu; kouření.

Zdá se, že u štíhlých, drobných žen je vyšší pravděpodobnost tohoto onemocnění, a to z toho
důvodu, že mají menší kosti.

Jak dochází k rozvoji osteoporózy?

Za normálních okolností dochází k nárůstu kostní hmoty až do věku přibližně 35 let. Pak již
začíná docházet k postupnému úbytku, který je sice pomalý, nicméně trvalý. Tento úbytek se
ještě více stupňuje po menopauze. Jsou-li přítomny i další rizikové faktory, úbytek kostní
hmoty může být tak velký, že dojde k rozvoji osteoporózy.
I když je osteoporóza považována za nemoc starších žen, 20 procent postižených jsou muži.

Jak lze léčit osteoropózu?

K léčbě je používáno několika postupů:

•

Hormonální substituční terapie

, vitamín D, fluoridové soli, kalcitonin, bisfosfonáty...

Vápník: Denní dávka vápníku doporučená Světovou zdravotnickou organizací je pro
dospělé 450 mg. V České republice se doporučená denní dávka pohybuje mezi 1000
až 1200 mg. Tyto vysoké dávky sice mohou v některých případech vést k vyrovnané
bilanci vápníku v těle, nicméně většina epidemiologických studií, srovnávajících různé
populace, neprokázala přímý vztah mezi příjmem vápníku a kostní denzitou.

•

Cvičení:

Nečinnost nebo sedavý způsob života vede k úbytku kostní hmoty. Na to, aby

si kosti mohly udržet co nejvíce minerálů, potřebují pravidelné zatížení ve směru
zemské přitažlivosti (bylo zjištěno, že vzpěrači mají více kostní masy než běžci, a ti
zase mají více kostní masy než plavci). Důležitost zemské přitažlivosti byla dokonale
prokázána u prvních kosmonautů. Přestože ve vesmíru každý den důkladně cvičili,
jejich kosti po návratu na Zemi prokazovaly známky osteoporózy. I když všechny
druhy aerobního cvičení jsou prospěšné našemu zdraví, jako nejlepší prevence
osteoporózy se jeví nejrůznější skákání či hopsání.

•

Strava s nízkým obsahem bílkovin:

Tato strategie se jeví jako nejslibnější. Organismus

využívá vápník při zpracování nadbytku bílkovin ve stravě. Mnohé studie poukázaly
na to, že při vysokém příjmu bílkovin dochází ke zvýšenému vylučování vápníku
ledvinami. Přitom není rozhodující, jaké množství potravin bohatých na vápník sníte,
nebo kolik kalciových preparátů spolykáte.

A proč si myslíte, že nadbytek bílkovin je tím hlavním viníkem?

Ze studií provedených mezi Eskymáky vyplývá, že jejich strava obsahuje extrémně mnoho
bílkovin (250 až 400 g denně) a vápníku (1500 až 2500 mg/denně). Ačkoli je jejich strava tak
bohatá na vápník a i když mají dostatek pohybu, mnozí jsou postiženi osteoporózou.
Naproti tomu bylo zjištěno, že příslušníci afrického kmene Bantu mají nízkou spotřebu
bílkovin (asi 47 g denně) i vápníku (méně než 400 mg denně), a to především z rostlinných
zdrojů.
A přestože ženy tohoto kmene mají v průměru 10 i více dětí, což ještě zvyšuje jejich nároky
na přísun vápníku, osteoporóza je mezi nimi téměř neznámou nemocí. Když však někteří z
těchto Afričanů přesídlili do Spojených států a přizpůsobili se západnímu stylu života a
stravování, začali rovněž trpět osteoporózou, a to ve stejné míře jako rodilí Američané.

Jaká je tedy účinná prevence?

U většiny světové populace, která nemá problémy s osteoporózou, se denní spotřeba vápníku
pohybuje mezi 200 až 400 mg. Je proto paradoxní, že osteoporóza se stala velice rozšířenou
nemocí právě v rozvinutých zemích světa, kde je nejvyšší spotřeba na vápník bohatých
mléčných výrobků a různých kalciových preparátů.
Obyvatelstvo ČR má spotřebu bílkovin ve srovnání s ideálem 2-3krát vyšší. Redukcí spotřeby
bílkovin na 40 až 60 gramů denně, spolu s pravidelným denním cvičením a správnými

stravovacími návyky lze dosáhnout toho, že se tato nemoc křehkých kostí i u nás stane
vzácností.

Obezita - Vlezlý tuk

Obezita je mezi dospělou populací vážným a velice častým problémem. Ve věkové skupině
25 až 64 let je v České republice obézních pětina mužů a třetina žen. Snad nejvíce problémů s
hmotností mají Američané, kteří z celosvětového hlediska patří v průměru k nejtěžším
národům. S nadváhou bojuje ve Spojených státech 36 milionů lidí.

Tak to už se nedivím, že jsou nejrůznější diety a odtučňovací kúry tak populární.

To je také důvod, proč tolik lidí věří nejrůznějším zázračným přípravkům, jako jsou
odtučňovací čaje, náušnice, zeštíhlovací pásy, "tukožroutské polívky" apod., při jejichž
užívání můžete údajně jíst, co hrdlo ráčí, nemusíte cvičit a přesto se kila z vašeho těla sama od
sebe "odporoučí". Výsledky, čerpající z výzkumu společnosti STOB (Stop obezitě),
prováděného v roce 1997, naznačují, že až 22 procent české populace drží určitou formu
redukční diety.
Pokud však lidé neudělají trvalé změny ve svém životním stylu a důsledně se nerozhodnou
pro zdravější způsob stravování, jejich snahy většinou nemají dlouhého trvání. Podle statistik
většina "dietářů" během jednoho roku znovu přibere a vrací se zpátky na svoji původní váhu,
anebo ji i překročí. Neustálé hubnutí a opětovné nabírání váhy je frustrující a demoralizující, a
proto mnohdy nadělá víc škody než užitku.

Není tedy lepší žít raději s mírnou nadváhou?

Pro mnoho lidí je obezita možná méně škodlivá než opakované a zbytečné pokusy o zhubnutí.
Ale než to vzdáte úplně, podívejte se ještě na zdravotní rizika spojená s nadváhou.
Nadváha nám zkracuje život. Nedávno publikované studie naznačují, že i mírná nadváha - 3
až 5 kilogramů - zvyšuje riziko úmrtí. Bylo zjištěno, že každé kilo navíc zkrátí váš život asi o
dva měsíce. Třicet kilo navíc, to už je přibližně pět let života. Obezita je definována jako stav,
kdy vážíte o 20 procent více, než kolik je vaše ideální hmotnost. Pokud se toto číslo pohybuje
mezi 10 až 19 procenty, pak hovoříme "pouze" o nadváze.
Obezita zvyšuje riziko téměř každého chronického, degenerativního onemocnění s výjimkou
osteoporózy. U obézních lidí je trojnásobné riziko ischemické choroby srdeční, čtyřnásobné
riziko vysokého krevního tlaku, pětinásobné riziko cukrovky a zvýšené koncentrace
cholesterolu v krvi a šestinásobné riziko vzniku žlučníkových kamenů. Při obezitě je dále
zvýšené riziko rakoviny tlustého střeva, konečníku, prostaty, prsu, dělohy a vaječníků; obézní
jedinci trpí navíc mnohem častěji osteoartritidou (záněty kostí a kloubů) a bolestmi zad. Lidé
s obezitou jsou jako časované bomby - čekají pouze, až některá z těchto nemocí v jejich
životě exploduje.
Nadváha navíc ovlivňuje i váš vzhled. Obzvlášť v dnešní společnosti, která dobrý vzhled
klade do popředí, se obezita může stát velkým psychologickým břemenem.

Proč je obezita nezdravá?

Problémem obezity je energie - příliš mnoho energie. Obézní lidé mají větší příjem energie,
než kolik jejich organismus potřebuje. Přitom není rozhodující, zda tato energie pochází z
tuků, bílkovin nebo sacharidů, protože nadbytky organismus vždy promění v tuk. Část tohoto

tuku cirkuluje v krvi a způsobuje postupné, pozvolné ucpávání životně důležitých tepen.
Ovšem většina tuku skončí v naší centrální tukové bance umístěné v oblasti pasu. Nemluvě o
trapných lokálních "filiálkách", rozmístěných jinde po těle. Každých přebytečných 14 665 kJ
(3500 kcal) způsobí, že je na váš účet vloženo dalšího půl kila tuku.
Nadváha přímo ovlivňuje vaše zdraví. Když 35-55letý muž s nadváhou zhubne o 10 procent,
znamená to přibližně 20procentní snížení rizika ischemické choroby srdeční. Platí to ale i
obráceně, 10procentní váhový přírůstek znamená přibližně 30procentní zvýšení rizika
ischemické choroby srdeční. A to je pouze jeden příklad závislosti hmotnosti a zdraví. Počítá
se každé kilo - ať už směrem nahoru, nebo dolů.

Existuje nějaký způsob, jak si udržet stabilní váhu?

Úspěšná strategie hubnutí a udržení si ideální váhy se dá shrnout do tří bodů:

•

Zvýšit kvalitu a množství konzumovaného jídla a současně snížit množství
konzumované energie.

•

Urychlit proces spalování energie v organismu (zvýšení bazálního metabolismu) tím,
že se zvýší tělesná aktivita a zmnoží svalová hmota.

•

Výše uvedené zásady učinit trvalou součástí nového životního stylu.

Zvykněte si jíst stravu obsahující hodně vlákniny (celozrnné produkty, zeleninu, ovoce,
brambory a luštěniny). Eliminujte z jídelníčku maximum tuků a cukru, rafinovaných a vysoce
upravovaných potravin. Tyto potraviny jsou sice nabyté energií, nicméně obsahují
zanedbatelné množství vitamínů a důležitých živin.
Na minimum byste měli omezit potraviny živočišného původu jako maso, vejce, sýry,
zmrzlinu. Neobsahují žádnou vlákninu, zato však hodně tuku.
Tento stravovací režim a k tomu každodenní rychlá procházka vám pomohou "shodit"
přibližně půl kila týdně. Je možné zhubnout, mít více síly, zlepšit trávení. Prostě cítit se lépe.
Proto nečekejte, ale začněte už dnes!

Kontrola nadváhy - výmysl, nebo reálná naděje? - Obchod s hubnutím

Reklamní slogany jsou téměř neodolatelné: "Jak zhubnout 23 kilo za dva měsíce a přitom jíst
jako obvykle!" "A od té doby jsem už nepřibrala!" Jaké je však rozčarování těch, kteří
reklamě podlehnou, zázračný prostředek na sobě vyzkoušejí a zjistí, že buď nezhubli, anebo
ztracená kila rychle nabrali zpátky.

Záleží na tom, jakým způsobem člověk zhubne?

Převládá domněnka, že při hubnutí ztrácíme tuk. Skutečnost však může být jiná - možná
ztrácíme spíš vodu a svalovou tkáň. Před několika lety byl velice populární jistý druh léků na
hubnutí. Ve skutečnosti se však jednalo o diuretika (močopudné léky). Protože lidský
organismus je ze 70 procent tvořen z vody, je relativně snadné jeho odvodněním odstranit
také několik přebytečných kilogramů. Čísla na váze vypadala sice dobře, ale jen několik dnů.
Organismus postupně ztracenou vodu nahradil a tím úbytek na váze znovu vyrovnal.
Konzumací nadměrného množství bílkovin lze dosáhnout podobného efektu. Přebytek
bílkovin nutí játra vylučovat do krve hodně dusíkatých látek, které zvyšují vylučování vody

ledvinami. K odstranění zplodin metabolismu bílkovin potřebuje lidský organismus podstatně
více vody než v případě sacharidů a tuků.
Některé rychlé redukční diety využívají právě tohoto efektu. Vysoký příjem bílkovin tak
dokáže v krátké době způsobit dramatickou redukci váhy. Tento způsob hubnutí je ovšem
nebezpečný. Většina takových diet se proto provádí pod dohledem lékaře, a ne déle než dva
týdny. Po jejich ukončení je váha většinou příjemně nízká, ale s tím, jak si organismus
ztracenou vodu postupně doplňuje, váhový úbytek mizí.

Jaké jsou vedlejší účinky rychlých redukčních diet?

Rychlé redukční diety doporučují snížit denní energetický příjem na extrémně nízké hodnoty,
kolem 2100 až 3300 kJ (500-800 kcal). Některé doporučují dokonce pouze 1300 až 1700 kJ
(300-400 kcal). Organismus reaguje na náhlé snížení energetického příjmu stejně jako v
případě akutního hladovění. Začne využívat vlastní svalovou hmotu jako zdroj bílkovin.
Pečlivým měřením bylo zjištěno, že úbytek na váze pochází jak ze ztrát tukové, tak i svalové
tkáně.
Je třeba být opatrný! Ačkoli máte dojem, že jste zhubli např. již 6 kg, ve skutečnosti jste
ztratili 2,5 kg tukové tkáně, 0,6 kg svalové tkáně a 2,9 kg vody.
Pokud chcete opravdu držet redukční dietu, je potřebné zajistit takový energetický příjem,
který organismu poskytne dostatek bílkovin a sacharidů k prevenci ztrát svalové tkáně. Pro
průměrnou osobu to znamená nejméně 840 kJ (200 kcal) pocházejících z bílkovin (to
představuje 50 g bílkovin denně) a dalších 2500 až 3300 kJ (600-800 kcal) ve formě
sacharidů. Organismus nedokáže využívat pouze tuk (nebo mastné kyseliny) jako jediný zdroj
energie.

Je postupné, pomalé hubnutí lepší?

Ano, určitě. Ti, kdo se rozhodnou pro pozvolnou redukci váhy, ztrácejí v průměru asi půl až
jeden kilogram týdně. Silně obézní jedinci mohou ztrácet ze začátku i více. Pomalé a
postupné hubnutí má oproti rychlým a radikálním dietám řadu výhod. Za prvé, neuvádí
organismus do stavu akutního hladovění; za druhé, riziko neúspěchu diety je menší; za třetí,
pocit hladu je mírnější; navíc je i větší pravděpodobnost, že opravdu ztrácíte tuk, a ne něco
jiného.
Nejdůležitějším aspektem pozvolného hubnutí však je, že poskytuje čas k vytvoření nových,
zdravějších stravovacích návyků. Právě nově získané životní návyky poskytují reálnou šanci,
že redukce hmotnosti bude trvalá.

Nemám čas ani trpělivost čekat na zdlouhavé snižování hmotnosti. Není v tomto případě lepší rychlá
redukční dieta?

Tzv. jojo syndrom (opakované ubývání a přibývání na váze) je daleko horší, než kdyby
hmotnost zůstala konstantní, byť třeba v pásmu obezity. Opakované hubnutí pomocí rychlých
redukčních diet vede ke ztrátám svalové tkáně; když ale opětovně tloustnete, nabíráte
především tuk, a tím se podíl tukové tkáně ve vašem těle zvyšuje. Po několika neúspěšných
pokusech o snížení váhy pak docílíte pouze zmnožení tukové tkáně v organismu. K tomu,
abyste rozhýbali tukovou tkáň, potřebujete menší množství energie než k rozhýbání svalové
hmoty. Proto lidé s vysokým podílem tuku mají trvale nižší bazální metabolismus. Vydávají
na základní životní funkce trvale méně energie než ti, kdo mají tuku méně. Lidově se říká, že
mají pomalý metabolismus. To může být důvodem, proč po každé redukční dietě rychleji
přiberete anebo proč máte stále nadváhu, i když jíte méně než ostatní.
Dalším negativním aspektem opakovaného hubnutí je psychické strádání. Několik let trvající

pocity selhání a ponížení zanechají hluboké jizvy na duši leckoho z nás. Lidé jsou svedeni
různými zázračnými prostředky, jenom aby zhubli a v krátké době opět přibrali na váze.
Lidé s nadváhou mají také spoustu zdravotních problémů. Ve srovnání s těmi, kdo mají
normální hmotnost, jsou například častěji postiženi srdečním infarktem, vysokým krevním
tlakem, cukrovkou, žlučníkovými kameny, rakovinou. Navíc i dříve umírají.
Nestaňte se otroky své váhy. Problémy, které se u vás vytvářely léta, opravdu nelze vyřešit za
několik dnů. Základem je změna - ve způsobu stravování, v životním stylu. A trpělivost. To,
co se počítá, jsou především dlouhodobé výsledky.

Redukční diety - Zázračné přípravky

Každoročně vydají lidé stamiliony korun za nejrůznější zázračné přípravky a léky na hubnutí.
Ovšem pro mnohé, ne-li pro většinu, je snížení váhy úkolem stejně nesnadným jako zvítězit
nad drogami, tabákem či alkoholem.

Nebylo by tedy lepší přestat se snahou o zhubnutí a mít raději nějaké to kilo navíc?

Mít nadváhu je skutečně bezpečnější, než zkoušet jednu dietu za druhou, opakovaně hubnout
a zase přibírat na váze. Výzkum ukazuje, že tento jojo syndrom (kolísání hmotnosti) vede k
poškozování kostí, svalů a dalších tělesných orgánů. V konečném důsledku způsobuje, že
organismus je náchylnější k různým nemocem a snižuje se jeho schopnost skutečně se zbavit
nadbytečného tuku.

Není však obezita zdraví škodlivá?

Mít nadváhu rozhodně není pro naše zdraví nijak prospěšné. Nadměrná hmotnost zhoršuje
zdraví a zkracuje život. Již 3 až 6 kg nadváhy podporuje rozvoj různých degenerativních
onemocnění. Každých pět nadbytečných kilogramů zkrátí život v průměru o jeden rok.
Obézní lidé potřebují především změnit své myšlení a postoje. Historie, která se opakuje v
životě mnohých, vypadá asi takto: po několika týdnech zázračné diety, po "zadrátování"
č

elistí na několik měsíců, po užívání zázračného léku nebo po několikatýdenním pobytu na

odtučňovací klinice jde hmotnost dolů. Následuje oslava. Nové šaty. Nové sebevědomí.
Během několika dnů se ale všechno vrátí do starých kolejí. Jídelníček i obvyklé návyky. V
dalších týdnech či měsících se všechna ztracená kila vrací zpátky - plus bonus navíc.
Redukční diety a jiné zázračné přípravky většinou selhávají - jsou to jen krátkodobá řešení
dlouhodobých problémů. Je načase si uvědomit závažnost obezity i její nebezpečí pro život.

Co tedy dělat?

Zvítězit nad obezitou znamená podstatně víc než pouze změnit způsob stravování. Podobně
jako cukrovka, vysoký krevní tlak, alkoholismus či kouření, vyžaduje i léčba obezity
celkovou změnu životního stylu.

•

Je třeba dát si životní závazek, ze kterého neustoupíte ani za cenu nejrůznějších
problémů a selhání. Takový závazek vám umožní se vždy znovu vzchopit a vytrvat, ať
už okolnosti budou jakékoli. Chyby a omyly k životu patří - vlastně jsou
nevyhnutelné. Je však důležité se vždy znovu vrátit ke správným návykům.

•

Je třeba identifikovat a změnit návyky, které přispívají k rozvoji obezity; například
přestat pít sladké limonády nebo omezit používání tuků a olejů. Ale může to
vyžadovat i úplnou změnu stravovacích a jiných návyků. Změnit nevhodné životní
návyky může být mnohdy nejtěžší věc, kterou člověk ve svém životě podstoupí.
Možná, že právě vám přijde vhod určitá pomoc - třeba ve formě kursu nebo léčebně
kondičního pobytu. Lidé, kteří již delší dobu mají nadváhu deset či více kilogramů,
téměř určitě potřebují profesionální pomoc.

•

Nejdůležitější je změna myšlení. Podstatné je, abyste vy sami chtěli změnu. Čtěte
populárně-naučné publikace, navštěvujte přednášky, semináře či kursy snižování
nadváhy. Snažte se získat podporu ve své rodině, mezi přáteli či spolupracovníky.
Vychovávejte své okolí k tomu, aby vám pomáhalo a spolupracovalo s vámi.
Nejdůležitější koneckonců není to číslo, u kterého se zastaví ručička na váze. Stačí
pracovat na zlepšení zdraví i vzhledu - a zanedlouho možná jakoby mimoděk zjistíte,
že se upravila i vaše hmotnost.

•

Udělejte si plán redukce hmotnosti, který bude odpovídat zásadám zdravého způsobu
života. To znamená, že bude zahrnovat pravidelnou pohybovou aktivitu, nízkotučnou
stravu s vysokým obsahem vlákniny, ale také příležitosti pro duševní a duchovní
rozvoj. Úbytek nebo přírůstek na váze sice nezbytně patří k životu, ale neměl by se
stát jeho smyslem.

Mnoha lidem se takto podařilo zhubnout natrvalo. Proto hlavu vzhůru; udělejte ještě dnes to
správné rozhodnutí a vydržte u něj.
"Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil." (Kazatel 9,10)

Limonády a jiné slazené nápoje - Generation Next?

Patříte také ke Generation Next? Pokud nevíte, o co se jedná, pak zřejmě nepatříte mezi ty,
kteří - jak se to alespoň snaží dát najevo atraktivní reklama - bez Pepsi-Coly neudělají ani
ránu! Průměrný občan této země vypije za rok víc limonád či jiných slazených nápojů než
vody - celých 38 litrů. Mnoho odborníků je vážně znepokojeno případnými zdravotními
důsledky tohoto negativního trendu.

Cožpak limonády nejsou vhodným nápojem, který může organismu zajistit dostatek tekutin?

Limonáda je zhruba totéž co sklenice vody, do které jsme přidali 12 kostek cukru a navíc ještě
spoustu chemických látek.
Nadměrný příjem cukru z limonád může mít přinejmenším tyto nežádoucí účinky:

•

Nedostatečná výživa.

Limonáda obsahuje obvykle 500 až 750 kJ (120-180 kcal)

energie ve formě cukru. Průměrná žena se sedavým zaměstnáním potřebuje pouze
5000 až 6700 kJ (1200-1600 kcal) energie k udržení optimální váhy a dobrého zdraví.
Dvě nebo tři limonády denně tak mohou významně omezit její příjem potravy a tím
také přísun vitamínů, živin a dalších důležitých látek. Pokud tento stav trvá delší dobu,
může vést až k podvýživě. V podstatě totéž platí i pro muže se sedavým zaměstnáním,
který potřebuje denně kolem 6700 až 10 000 kJ (1600-2400 kcal) energie.

•

Nadváha.

Energie z limonád se připočítává k energii přijaté běžnou potravou; každý

nespotřebovaný nadbytek energie se přitom ukládá ve formě tuku.

•

Kolísavá hladina glukózy v krvi.

Cukr neobsahuje žádnou vlákninu. Proto po vypití

limonády dochází k jeho rychlému vstřebání a následnému zvýšení hladiny glukózy v
krvi, které působí doslova jako energetická (kalorická) "bomba". Po vzestupu hladiny
glukózy v krvi začne organismus vylučovat inzulin, aby mohla být glukóza využitá
buňkami. S rychlým poklesem její hladiny v krvi se může dostavit pocit slabosti. Tak
se konzument ocitá v začarovaném kruhu; jako řešení volí znovu a znovu limonádu,
případně jiné sladkosti.

•

Poruchy trávení.

Pokud se limonády napijete ve chvíli, kdy organismus zpracovává

potravu, zpomalí se trávení, protože tělo se musí vypořádat s touto nově dodanou
energií z cukru. V ojedinělém případě nejde o nic závažného, pokud se vám však
celodenní popíjení stane pravidlem, výsledkem mohou být poruchy trávení.

•

Překyselení žaludku.

Většina limonád a slazených nápojů zvyšuje vylučování kyseliny

chlorovodíkové v žaludku a má svůj podíl i na pálení žáhy.

A co limonády light - je to lepší volba?

Limonády light (neobsahují cukr, ale umělé sladidlo aspartam, které poznáte podle červeného
větrníčku a značky NutraSweet) možná vyřešily problém s cukrem, jenomže to zdaleka není
všechno. Většina limonád, ať už s cukrem nebo bez cukru, obsahuje různé konzervační látky,
příchutě, barviva a další chemické látky.
To vše představuje pro organismus zbytečnou zátěž, které se musí zbavovat. Některé přísady
mohou dokonce dráždit sliznici žaludku.
Většina limonád - s cukrem i light - obsahuje rovněž kyselinu fosforečnou. Lidé u nás i tak
konzumují zbytečně moc fosforu, který se pak vylučuje ledvinami spolu s vápníkem.
Především ženy, u kterých je zvýšené riziko osteoporózy, by si měly uvědomit, že každá
sklenice limonády je může připravit o určité, byť malé množství drahocenného vápníku, který
jim později může chybět.

Které tekutiny jsou tedy nejzdravější?

Zcela ideálním nápojem je voda. Neobsahuje žádnou energii, nevyžaduje trávení a nedráždí
žaludek.
Voda je přesně to, co naše tělo potřebuje. Kolik bychom jí měli vypít? Tolik, aby naše moč
byla průhledná - asi šest až osm sklenic denně.

Svačinky - Národ požitkářů

Každoročně utratíme miliony korun za různé slané pochoutky jako bramborové lupínky, slané
tyčinky, preclíky, solené oříšky. Náročné je však pro naši kapsu i pojídání sladkostí.

Neměli bychom však jíst minimálně pětkrát denně?

To možná platí pro malé děti, které jsou ve vývoji, ale rozhodně ne pro většinu dospělých.
Obecně nám chybí zkušenost s tím, co to znamená mít hlad. Od narození jsme vlastně - snad

kromě spánku - téměř nepřetržitě krmeni. To je ovšem zlozvyk, který se s námi táhne mnohdy
po celý život.

Č

etl jsem, že konzumovat malé dávky jídla každou hodinu nebo dvě v průběhu celého dne je dobrý

způsob, jak zhubnout. Není tak možné se přejíst, ale zároveň nikdy nemáte hlad.

Možná vás to překvapí, ale energie získaná z pojídání různých svačinek a pamlsků je u
některých lidí větší než energie pocházející z pravidelného jídla.
Představte si, že během dopoledne si jako svačinku dáte kávu se smetanou a jednu koblihu. K
tomu přidejte v průběhu odpoledne slazenou minerálku s oříškovými oplatkami a o něco
později další kávu se sušenkami. Po večeři je pak na řadě typické mlsaní u televize ve formě
piva a bramborových lupínků. Pokud se v tomto popisu alespoň trochu poznáváte, pak je to
varovné - tímto mlsáním získáváte k vašemu dennímu energetickému příjmu navíc 5020 kJ
(1200 kcal). Není proto divu, že mnozí vyřešili své problémy s nadváhou jednoduše tím, že
přestali svačit a mlsat.

Ale spousta lidí si bez svačinek nedokáže svůj život představit.

To proto, že jedí hodně rafinovaných potravin, které jsou chudé na vlákninu, zato však bohaté
na cukr. Obsahují rovněž velice málo škrobů. Snídaně sestávající z rohlíku s máslem a čajem
nebo kávy s vánočkou je velice rychle strávena. Cukry obsažené v těchto potravinách se
rychle dostávají do krve, zvyšují hladinu glukózy v krvi a vyvolávají pocit návalu energie.
Ovšem tento pocit trvá pouze krátkou dobu, a jakmile dojde k poklesu hladiny glukózy,
dostaví se naopak pocit slabosti, který je samozřejmě potřebné vyřešit. A jak jinak, než
sladkou limonádou nebo oplatkami. Tento začarovaný kruh se pak neustále opakuje.
Pokud vaše snídaně obsahuje teplou celozrnnou obilnou kaši, celozrnný chléb, banán a jablko,
zásobíte svůj organismus dostatkem energie průběžně se uvolňující po celé dopoledne.
Podobně je to i s obědem, plným škrobů a vlákniny, jímž dosáhnete podobného efektu na celé
odpoledne.

Znamená to tedy, že ani nepotřebujeme svačit?

Svačení a mlsání je pouze zvyk. Když budete jíst pravidelně, energeticky přiměřená jídla,
sami zjistíte, že vlastně svačinky nepotřebujete. Navíc ti, kteří se stravují jednoduše a
přirozeně - jejichž jídelníček obsahuje potraviny bohaté na vlákninu, mají méně problémů s
trávením a také dovolí svému žaludku si odpočinout. V ideálním případě by mezi
jednotlivými jídly měly být čtyř- až pětihodinové intervaly.

Co dělat v případě, když to bez svačinky nemůžu vydržet?

Pak zkuste vypít větší sklenici vody nebo bylinkového čaje. Tyto nápoje neobsahují žádnou
energii a nevyžadují trávení. Občerství vás a dobře propláchnou žaludek a střeva.
Pokud se bez jídla opravdu neobejdete, pak raději snězte kousek čerstvého ovoce, zeleniny,
případně ovocnou müsli tyčinku nebo jinou nízkoenergetickou pochoutku.
Vždy znovu si pak připomínejte, kolik energie jste vlastně "ušetřili" tím, že nemlsáte, a jak
tím přispíváte k zeštíhlení své postavy. Hodně zdaru!

Pohyb - Kde je pohyb, tam není obezita!

Podle průzkumů společnosti DEMA uskutečněném mezi Pražany pravidelně cvičí pouze 7
procent a systematicky se domácímu tělocviku věnuje pouhých 6 procent obyvatel hlavního
města. Na druhé straně si většina dospělých Pražanů stěžuje na bolesti v zádech, nadváhu,
únavu a nedostatek životního elánu.

Když čtu, že na to, abych spálila energii z jedné velké zmrzliny, bych musela běžet 16 km, zmocňuje se mě
dojem, že to všechno stejně nemá cenu.

Existují ale přece i jiné možnosti. Stejné množství energie můžete spálit tak, že budete 15
hodin spát nebo 12 hodin sledovat televizi. Samozřejmě, problém je v tom, že den není zase
tak dlouhý, abyste mohla "odspat" nebo "odsledovat" energii obsaženou ve velké zmrzlině.
Proto je pohyb tak důležitý. Pomáhá našemu organismu spotřebovávat energii rychleji.
Organismus je jako motor auta, který neustále běží. Pokud běží na volnoběh, pak se spotřeba
energie motoru nazývá bazální metabolismus (BM; energetická spotřeba za 24 hodin). A čím
rychleji motor běží, tím více paliva spotřebovává.
V případě nedostatku paliva (strava obsahující málo energie) dochází k tomu, že se zpomalí
volnoběh. Palivo se pak spotřebovává pomaleji. To je mechanismus vhodný pro podmínky
hladovění, nicméně pracuje proti snahám člověka, který chce zhubnout.

Jak lze bojovat proti této reakci?

Pohyb zrychluje metabolismus. To znamená, že během pohybové aktivity je spáleno více
energie a tyto účinky navíc přetrvávají ještě několik hodin po ukončení cvičení. To je důvod,
proč lidé, kteří cvičí, mají více životního elánu. Dochází ke zvýšení jejich BM a spotřebování
většího množství energie, což v konečném důsledku přispívá k redukci hmotnosti.

Kolik energie potřebuji denně k životu?

Vynásobte svoji nynější hmotnost dvaadvaceti a dostanete číslo, které přibližně odpovídá vaší
denní potřebě energie, a to v případě, že byste nedělali nic jiného, než leželi v posteli. Tato
hodnota je přibližně váš BM v kaloriích. Pro každodenní aktivitu obvykle potřebujeme zhruba
dalších 30 procent z hodnoty BM. Když obě tyto hodnoty sečtete, dostanete množství energie,
které musíte každý den sníst, abyste si udrželi stejnou hmotnost.
Pokud vedete sedavý způsob života a vážíte např. 70 kg, váš BM je 70 x 22 =1540 kcal (6453
kJ) a navíc potřebujete 513 kcal (2150 kJ) pro každodenní aktivitu. Vaše každodenní potřeba
energie je tedy přibližně 1540+513= =2053 kcal (8602 kJ).
Pokud chcete hubnout, musíte snížit příjem energie (jíst méně), nebo zvýšit výdej energie
(více se pohybovat). Dosáhnete-li negativní energetické bilance, vaše tělo bude nuceno začít
spalovat svoji rezervní palivovou zásobu - a tou je tuk.
Jiný, trochu komplikovanější vzorec na výpočet vašeho bazálního metabolismu (BM) je:
Muži: BM (kcal/ 24 hod) = 66 + (13,7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) - (6,8 x věk v
rocích)
Ženy: BM (kcal/ 24 hod) = 655 + (9,6 x hmotnost v kg) + (1,85 x výška v cm) - (4,7 x věk v
rocích)
Denní energetickou potřebu v kJ zjistíte tak, že výslednou hodnotu vynásobíte 4,19 (1 kcal =
4,19 kJ)

Neproměňuje se svalová tkáň na tuk, jak lidé stárnou?

Svalová tkáň se nikdy nemůže změnit na tuk. Fyziologicky to prostě není možné.
Nízká fyzická aktivita vede k atrofii (ubývání) svalstva a poklesu BM. Pokud stravovací

zvyklosti nepřizpůsobíme této menší aktivitě, nadbytečná energie se v těle začne ukládat v
podobě tuku. Ten se ukládá na mnoha místech - a také kolem svalových vláken. Je důležité si
uvědomit, že svaly potřebují hodně energie. Čím více máme svalové tkáně, tím více energie a
také tuku spotřebujeme. Budete-li hubnout nesprávně, tedy rychle a bez zvýšené pohybové
aktivity, ztratíte nejen tuk, ale také svalovou tkáň. Pokud tato situace trvá delší dobu, můžete
se dostat do bodu, kdy další snížení hmotnosti téměř není možné.

Je dostatečné cvičit třikrát týdně 30 minut?

Pokud jste již dosáhli požadované hmotnosti, pak je tato úroveň tělesné aktivity dostačující.
Lidé s malou kondicí a také ti, kdo chtějí zhubnout, rozhodně potřebují pohybu více -
minimálně hodinu denně.

Jaká forma pohybové aktivity je nejlepší?

Nejlepší a nejbezpečnější pohybovou tělesnou aktivitou je chůze; na druhém místě je plavání.
Lidé s lepší kondicí si mohou vybrat případně i namáhavější sport.
Začněte pomalu, rychlost není důležitá. Spíše jde o vzdálenost, kterou ujdete, a o čas, který
tím strávíte. Jsou lidé, kteří musí začít s pouhými pěti minutami pomalé chůze několikrát
denně. Ten, kdo s sebou nosí 25 kg navíc, spálí více energie než ten, kdo má pouze 10 kg
nadváhy - třebaže oba ujdou stejnou vzdálenost.
Pokud chcete být štíhlí, začněte cvičit. Kde je pohyb, tam není obezita!

Energie - Energetické bomby

Specialitou naší kuchyně je schopnost vyrobit ze zdravých, výživných potravin nejrůznější
energetické bomby. Je to jednoduché a děláme to celkem často. Přitom o tom ani moc
nepřemýšlíme.
Vezměme si např. jablko. Obsahuje vitamíny, minerály, vlákninu a pouze asi 315 až 420 kJ
(75-100 kcal) energie. Kdybychom jedli jablka tak, jak je utrhneme ze stromu, nebyl by v tom
žádný problém. My však do nich přidáme cukr a uděláme z nich jablečnou přesnídávku; tím
pak téměř zdvojnásobíme energetický obsah. Anebo z nich pouze vylisujeme šťávu,
odstraníme všechnu vlákninu a tak energii ještě více nakoncentrujeme. Nebo vyrobíme
vynikající domácí štrúdl, přičemž jeden takový kousek štrúdlu se šlehačkou může obsahovat
až 1680 kJ (400 kcal).

Takže bych místo toho mohl sníst hodně jablek!

Ano, právě o to jde. K tomu, abyste dosáhli stejné energetické hodnoty, byste museli sníst
č

tyři až pět jablek. Avšak už po druhém nebo třetím byste se cítili nasyceni.

Anebo třeba takové brambory - ty jsou samy o sobě velice chutné a výživné. Před několika
lety například jeden vědec udělal sám na sobě pokus: celý rok nejedl nic jiného než brambory
- a po celou tu dobu zůstal zdravý a plný vitality. Avšak jak my dnes jíme brambory? Jedna
velká brambora o váze asi čtvrt kilogramu obsahuje přibližně 750 kJ (180 kcal) energie. Kdo
však dnes jí samotné brambory? Tabulka na předcházející straně ukazuje, co se stane, když
začneme brambory upravovat.

Stejně zacházíme i s mnoha dalšími zdravými potravinami. Třeba na zeleninový salát si
nalijeme olejovou zálivku. A většinu ovoce konzumujeme ve formě šťáv a dortů nebo jako
přeslazené zavařeniny. Nebo si na uvařenou zeleninu přidáme máslo nebo omáčku a tím
automaticky zdvojnásobíme až ztrojnásobíme energetický obsah daného jídla. Pak ovšem není
nijak překvapující, že máme problémy s nadváhou.

Co tedy máme dělat?

Ř

ešení je relativně jednoduché. Nikdo z nás se nenarodil s tím, že by sám od sebe, přirozeně

preferoval určité potraviny. To všechno jsme se naučili nebo nás k tomu vychovali. Ovšem
každý zvyk lze změnit - a opakování dobrého zvyku povede nakonec k tomu, že se stane
nedílnou součástí našeho života.
Začněte jíst více přirozených, jednoduše připravených pokrmů. Zkuste do svého jídelníčku
zařadit celozrnné výrobky jako celozrnný chléb, celozrnné cereálie, neloupanou rýži či
těstoviny. K tomu přidejte různé druhy zeleniny. Zkuste také luštěniny - fazole, hrách nebo
č

očku.

A znovu se zkuste zamilovat do ovoce. Snažte se jíst pokud možno čerstvé ovoce, bez
přídavku cukru. Pokud sníte celý pomeranč, prospěje to vašemu zdraví víc, než kdybyste
vypili sklenici pomerančové šťávy.
Pokud jsou potraviny konzumovány v přirozené formě, obsahují většinou hodně vlákniny a
málo energie. Když se budete vyhýbat energetickým bombám, pak si můžete dopřát větší
množství potravy; přitom se budete cítit plnější a můžete i zhubnout.

Ideální hmotnost - Diktatura hmotnostních tabulek?

Jeden známý komik řekl: "Já nejsem obézní, jsem pouze malý na svoji váhu." Ať vysoký,
nebo menší vzrůstem, jen málokdo je spokojen se svou hmotností.

Jak tedy můžu zhodnotit svoji tělesnou hmotnost?

Přestože tělesná hmotnost je velice individuální záležitost, existují určité směrnice, jak ji
vyhodnotit. Například podle definice obézní je ten, kdo váží o 20 procent více, než je jeho
ideální hmotnost. Jedinec s ideální hmotností 70 kg je považován za obézního, pokud váží 84
kg a více. Mít nadváhu podle definice znamená, že vaše hmotnost o 10 až 19 procent
přesahuje hranici ideální hmotnosti. Při ideální hmotnosti 70 kg bychom měli nadváhu,
kdybychom vážili 77 až 83,5 kg.

Jak si mohu vypočítat svoji ideální hmotnost?

Existuje několik způsobů, jak vypočítat ideální hmotnost. Nejjednodušší je tzv. Broccův
index: Tělesná hmotnost = výška (v cm) - 100. Nověji se užívá index Queteletův (index
tělesné hmotnosti; v literatuře se používá k jeho označení anglická zkratka BMI - od body
mass index; viz graf na str. 70), který je podílem tělesné hmotnosti v kg a druhé mocniny
výšky v metrech. Příklad: hmotnost = 70 kg, výška = 170 cm (1,7 m); BMI = 70 : 1,72 = 70 :
2,89 = 24,2.

Jsou mezi obezitou mužů a žen rozdíly?

Ano. Mnohé studie z poslední doby ukázaly, že není obezita jako obezita. Rozlišujeme dva
typy obezity - mužský a ženský. Mužský (androidní, jablkový) typ se projevuje
nahromaděním velkého množství tuku v oblasti břicha. Tento typ obezity je velice
nebezpečný a je významným rizikovým faktorem celé řady civilizačních onemocnění
počínaje artritidou a konče žlučovými kameny. Ženský (gynoidní, hruškovitý) typ se
projevuje spíše nahromaděním tuku v oblasti hýždí a stehen. Z hlediska civilizačních
onemocnění není tento typ obezity tolik nebezpečný. Proto se dnes doporučuje hodnotit
obezitu také pomocí poměru pas/boky. Tento poměr by měl být u žen menší než 0,85 a u
mužů menší než 0,95. Ještě jednodušší je použít jako orientační ukazatel obvod pasu. U žen se
považují za normální hodnoty nižší než 80 cm, za hraniční 81-89 cm a pro závažnou obezitu
svědčí hodnoty nad 89 cm. Analogické hodnoty obvodu pasu u mužů jsou 94 cm, 95-102 cm
a více než 102 cm.

Jaký je správný podíl tukové tkáně v těle?

Ideálem dnešní ženské krásy je panenka Barbie. Díky reklamě dnes ideál ženské krásy ztratil
určitou národní zvláštnost a čím dál více vnímáme univerzální světový model. Ovšem
problém je, že většina modelek je se svou hmotností pod optimální hranicí. Podíl tukové tkáně
v těle by měl představovat u mužů 10 až 15 procent celkové tělesné hmotnosti, u žen 15 až 20
procent celkové tělesné hmotnosti.

Existuje způsob, jímž lze přesně zjistit, kolik tuku moje tělo obsahuje?

Nejpřesněji se změří množství tělesného tuku tak, že obézního ponoříte celého pod vodu a
nádrž zvážíte. Na základě Archimédova zákona pak lze z rozdílu mezi hodnotou zjištěnou
vážením pod vodou a na suchu vypočítat množství tuku v těle. Jinou možností je změřit
speciálními kleštičkami tloušťku kožní řasy na různých místech těla. K modernějším
přístupům patří jednoduché měření bioelektrického odporu, kdy se pouhým přiložením
elektrod na nohu a ruku zjistí vodivost tkání a z ní se pak určí podíl tuku v těle. Organizace
zabývající se léčením obezity, jako je společnost STOB (Stop obezitě) či oddělení
preventivního lékařství organizované při hygienických stanicích nebo jiná centra a poradny
zdravého způsobu života bezpochyby disponují těmito přístroji a za poplatek vám změří podíl
tukové tkáně v těle.
Jednoduché měření si můžete udělat i sami. Na levé straně trupu pod posledním žebrem si
udělejte mezi ukazovákem a palcem kožní řasu. Pokud je vzdálenost mezi palcem a
ukazovákem větší než 2 cm, měli byste něco dělat! Obezita může být nebezpečná - je to brána
pro nejrůznější civilizační nemoci. Přestat kouřit, zhubnout a udržet si ideální hmotnost jsou
dvě největší laskavosti, které můžete sami sobě prokázat.

Zhubnout natrvalo - Jezte více a hubněte

V České republice má nadváhu více než 50 procent obyvatelstva ve věku 20 až 65 let;
obézních je 20 procent žen a 16 procent mužů.

To zní docela depresivně. Existuje vůbec nějaké řešení?

I když jsme už mnohokrát selhali a nemáme chuť se už o nic pokoušet, bezpochyby je v nás
alespoň nepatrná jiskérka víry. To je důležité - zkuste ji rozdmychat a začněte pracovat na
obnovení vašeho sebevědomí, zdraví a životního elánu.
Rozhodněte se pro životní styl, který zlepší vaše zdraví, zvýší vaši vitalitu, sníží riziko mnoha
nemocí a dovolí vám jíst do sytosti a přitom i hubnout bez pocitu hladu.

To je nemožné!

Jenom zdánlivě. Obezita je důsledkem nadměrného příjmu energie, který převyšuje množství
energie potřebné k životu a pohybu. Tyto energetické přebytky se pak ukládají ve formě tuku.
Za každých 14 665 kJ (3500 kcal) přebytečné energie, která se časem akumuluje, se uloží v
organismu půl kilogramu tuku.
Když si každý den namažete na chleba o 15 g másla více než obvykle (to odpovídá
energeticky 419 kJ nebo 100 kcal), pak to za jeden rok představuje přibližně 4,7 kg tělesného
tuku navíc. Na druhé straně, když si sedmkrát po sobě odpustíte kousek tučného dortu
(kousek může obsahovat 2100 kJ nebo 500 kcal), zhubnete o půl kila.
Tajemství úspěchu spočívá v nižším příjmu energie, avšak nikoli v omezení množství
konzumovaného jídla.

To si ale odporuje!

V dnešním světě najdeme spoustu rozporů. Třeba na stránkách časopisů nebo v televizi -
setkáte se tam s mladými, usměvavými a štíhlými lidmi, kteří dělají reklamu na jídla plná
tuků.
Supermarkety vám nabízejí několik desítek tisíc krásně zabalených, na energii bohatých
produktů, ale i řadu časopisů, ve kterých najdete poslední a nejpopulárnější rychlou redukční
dietu. Na každém rohu se otevírají nové restaurace rychlého občerstvení jako McDonalds či
KFC.
Moderní technologie umožňuje potravinářskému průmyslu vyrábět z laciných,
nízkoenergetických, na vlákninu bohatých surovin drahé, nezdravé energetické bomby. S
pouhými několika sousty můžete získat tolik energie, kolik by bylo obsaženo v celém jídle,
kdyby bylo připraveno z přirozených potravin. Není proto divu, že lidé, kteří se takto stravují,
mají hlad a přitom se přejídají.
Jak k tomu došlo? Průmyslovým zpracováním se odstraní například 3,5 kg objemu cukrové
ř

epy ve formě vlákniny a dalších živin a vyrobí se půl kilogramu čistého cukru. Cukr a jiná

sladidla přitom dnes představují až jednu pětinu našeho denního příjmu energie.
Moderní technologie umožňují z 10-14 klasů kukuřice získat jednu polévkovou lžíci
kukuřičného oleje. Těchto 460 kJ (110 kcal) energie pak můžete zkonzumovat jediným
polknutím. Oleje a tuky představují dalších 20 procent našeho denního příjmu energie.
Z obilovin ochuzených o vlákninu a další živiny dokážeme vyrobit alkohol, který představuje
dalších devět procent energie, kterou průměrný dospělý v ČR denně zkonzumuje.
Součtem všech zmíněných položek zjistíte, že téměř 50 procent energie pochází z
rafinovaných a koncentrovaných potravin, které byly zbaveny důležitých živin a vlákniny. To
je zaručený recept, jak přibývat na váze.

Co tedy máme jíst, když chceme zhubnout?

Pokud rádi jíte, ale přitom chcete zhubnout, pak...

Jezte více:

•

Č

erstvé nebo uvařené zeleniny. Vyhýbejte se však mastným omáčkám a olejovým

salátovým zálivkám.

•

Celozrnných produktů - teplých celozrnných cereálií, neloupané rýže, prosa,
celozrnného chleba a těstovin.

•

Brambor, různé kořenové zeleniny a luštěnin - fazolí, hrachu, čočky.

•

Č

erstvého ovoce.

Tyto potraviny konzumované ve své původní, přirozené formě, jsou výživné,
nízkoenergetické a navíc se po nich budete cítit zcela nasyceni.

Jezte méně:

•

Rafinovaných a koncentrovaných potravin. Obsahují hodně energie, avšak málo živin
a vlákniny.

•

Masa, tučných mléčných výrobků, ořechů. I když jsou tyto potraviny výživné,
neobsahují téměř žádnou vlákninu a jsou bohaté na tuk a energii. Maso a sýry obsahují
60 až 80 procent energie ve formě tuku.

Co můžu ještě dělat - kromě změn v jídelníčku?

•

Pijte hodně vody

- šest až osm sklenic denně. Vyzkoušejte také bylinkové čaje nebo

různé druhy minerálek. Limonády a jiné slazené nápoje pijte jen výjimečně.

•

Zařaďte více pohybu.

Choďte na procházky - denně na 30 až 60 minut.

•

Buďte připraveni na slabé chvilky:

o

Jestliže víte, že nedokážete sníst pouze jednu sušenku, pak raději nejezte ani tu
první.

o

Nekupujte si "problematické" potraviny. Když je doma nebudete mít, nebudete
je moci ani mlsat.

o

Když se nudíte nebo se cítíte frustrovaný či opuštěný, vyjděte si na procházku.
Dopřejte si sklenici dobré minerálky, přečtete si něco povzbudivého nebo
zavolejte svému příteli. Naučte se mlsat spíš přirozené potraviny, jako jsou
hrozny, meloun nebo mrkev.

•

Hledejte duchovní pomoc.

Bůh nás stvořil proto, abychom se mohli radovat ze zdraví a

úspěchů. Požádejte ho o pomoc.

Je načase skoncovat s nezdravými, rychlými redukčními dietami, které ve vás vyvolají spíš
pocit neúspěchu a frustrace a při kterých budete mít stále hlad. Rozhodněte se pro nový
životní styl, který změní vaše návyky a bude trvalým základem vašeho lepšího zdraví. Pokud
budete jíst přirozené potraviny, pak si můžete dopřát více jídla a přitom i zhubnout.

Škroby - Sacharidy - nová hvězda výživy

Mnozí se vyhýbají jídlům s vysokým obsahem škrobu, jako např. bramborám, těstovinám,
rýži, luštěninám či chlebu, protože se prý po nich tloustne. To je ovšem mylná představa -
naopak škroby patří mezi největší hity racionální výživy.

A co bílkoviny? Nepotřebuje člověk i dostatek bílkovin?

Ano, ale nepotřebuje jich tolik. Dlouho se mylně tradovalo, že kvůli tomu, abychom měli
silné svaly, potřebujeme jíst hodně bílkovin.
Náš organismus se v tomto ohledu v mnohém podobá automobilu. Když už jednou automobil
sjede z výrobní linky, potřebuje pouze tu a tam náhradní díly pro pravidelnou údržbu.
Podobně i dospělý člověk; pro denní potřebu mu stačí relativně málo - asi 45 až 60 gramů
č

istých bílkovin denně.

Každý ví, že auto potřebuje především kvalitní benzin. A pro náš organismus jsou takovým
"benzinem" právě sacharidy, které nám dodají dostatek "vysoce oktanového paliva".

Nejsou ale tuky ještě lepším "palivem" pro organismus?

Všeobecně lze říci, že tuk je něco jako "kanystr s palivem", který máme všude s sebou. Je to
naše rezerva. Když tělo spotřebuje sacharidy jako zdroj energie, pak začne využívat své
rezervy. Ovšem tuk není ani zdaleka tak čistě spalován jako sacharidy a také není příliš
energeticky efektivní.

Co to jsou ty sacharidy?

Sacharidy jsou všechny cukry a škroby, které přijímáme v potravě. Mnoho lidí má ale zmatek
v terminologii. Není jim jasný například rozdíl mezi cukry a škroby a už vůbec nechápou
takové pojmy jako jednoduché a komplexní sacharidy.
Podle velikosti molekuly lze sacharidy rozdělit na jednoduché (monosacharidy, disacharidy a
oligosacharidy) a komplexní (polysacharidy). Mezi jednoduché sacharidy patří glukóza,
fruktóza (ovocný cukr), sacharóza (řepný nebo třtinový cukr), laktóza (mléčný cukr) a další.
Ke komplexním sacharidům se řadí škroby a glykogen (živočišný škrob). Všechny sacharidy,
cukry i škroby, se v trávicím traktu nakonec rozloží na glukózu. Krev pak glukózu ze střev
vstřebá a použije ji jako zdroj energie pro organismus. Sacharidy se téměř výhradně nacházejí
v potravinách rostlinného původu - obilovinách, ovoci, zelenině a potravinách z nich
připravovaných jako je chléb, pečivo, těstoviny a cereálie.
Pokud jednoduché sacharidy (cukry) nejsou konzumovány spolu s vlákninou, jsou velice
rychle vstřebány a stráveny, takže se ve formě glukózy dostanou do krve během několika
minut. Tak dojde k rychlému zvýšení hladiny glukózy v krvi a náhlému přívalu energie.
Prudký vzestup krevní glukózy často způsobí, že slinivka břišní, která vylučuje do krve
inzulin, to trochu "přežene", a tak se může objevit dokonce stav hypoglykémie - snížené
hladiny glukózy v krvi. To se projeví náhlou slabostí, někdy až pocitem na omdlení. Většinou
to lidé vyřeší tak, že rychle snědí něco sladkého nebo se napijí sladké limonády.

A ono jim to pomůže?

Lepším řešením by bylo sníst jablko. Ve své přirozené formě téměř všechna sacharidová jídla
obsahují hodně vlákniny. I když vláknina není organismem strávena, má schopnost
absorbovat vodu a vytvořit ve střevech měkkou hmotu, která brání rychlému vstřebání cukrů.
Jiným řešením je jíst více komplexních sacharidů - škrobů. Škroby jsou velké a komplexní
molekuly, které musí organismus trávit delší dobu, takže to nevede k tak rychlému vzestupu
hladiny glukózy v krvi. Navíc většina potravin přirozeně obsahujících hodně škrobu má také
značné množství vlákniny.

Není to ale tak, že po potravinách obsahujících škrob se tloustne?

To, po čem se nejvíce tloustne, je tuk. Jeden gram tuku obsahuje 38 kJ (9 kcal), zatímco jeden
gram sacharidů pouze 17 kJ (4 kcal). Většina tuků, které sníme, se přímo ukládá do našich

tukových zásob.
Problémem sacharidů je jejich rafinace a koncentrace. Objemově se jídlo zmenšuje, ale
energetický obsah se zvyšuje (např. výroba cukru z cukrové řepy). To pak vede k
nadbytečnému příjmu energie. Nejlepší je jíst sacharidy v přirozené formě spolu s vlákninou.
Ta způsobí, že ukojíte hlad a přitom váš příjem energie bude celkově nižší.

Co mám tedy jíst?

Jezte brambory, těstoviny, luštěniny, proso či rýži. To jsou potraviny, po kterých budete
nasyceni, aniž by byl váš organismus příliš zatížen kaloriemi. Když k tomu přidáte ještě
zeleninu či ovoce, zjistíte, že je téměř nemožné jíst tolik, abyste přibrali na váze.
Jakmile si ale na tato zdravá jídla začnete přidávat máslo, omáčky, nejrůznější zálivky,
dressingy, kyselou smetanu anebo sýr, tato zdravá, nízkokalorická jídla se stanou
energetickými bombami.
Pokud váš jídelníček budou tvořit jídla obsahující hodně škrobu v co nejpřirozenější formě,
bez nejrůznějších tučných přídavků, pak zjistíte, že jich můžete jíst více a přesto ještě
zhubnout.
Takto svému organismu zabezpečíte kvalitní zdroj energie. Tento způsob stravování zajistí, že
vaše cévy zůstanou čisté a průchodné a možná, že se sníží i vaše výdaje za jídlo.

Cukr - Sladké tajemství

Každý občan ČR ročně zkonzumuje v průměru 39 kg cukru - to představuje 21 kávových
lžiček cukru denně.

To není možné. Vždyť přece vím, kolik u nás doma kupujeme cukru?

V tom je právě ten problém. Cukr, který konzumujeme, je většinou tzv. skrytý cukr. Zde je
několik příkladů potravin s vysokým obsahem cukru:

•

(Sladké) limonády.

Roční spotřeba na obyvatele České republiky činí v průměru 39

litrů limonád. Jedna 0,3litrová slazená limonáda může obsahovat až 12 kostek cukru.

•

Zákusky.

Jedna porce čokoládového dortu obsahuje 15 kávových lžiček cukru; jeden

kopeček zmrzliny obsahuje 6-8 kávových lžiček cukru.

•

Cereální směsi.

Samozřejmě, že oblíbené Corn Flakes či některé druhy müsli jsou

zdravé.
Ovšem určité druhy müsli obsahují překvapivě hodně cukru. To pak již nejsou
cereálie, ale bonbony.

•

Velké množství skrytého cukru mohou obsahovat polévkové konzervy, mražené dorty,
různé polotovary a hotové mražené pokrmy.

Takže je potřeba číst etikety...

Jedinou možností, jak se vyvarovat potravin, které obsahují hodně cukru, je číst etikety. I to
má ovšem svá úskalí, protože někteří výrobci "šikovně" obcházejí slovo cukr ve složení
výrobku a místo toho používají pojmy jako sacharóza, dextróza, laktóza, fruktóza či maltóza.

To vše jsou ale pouze jiné názvy pro různé cukry. Totéž platí o medu a melase. Pokud je na
etiketě udávající složení výrobku cukr uveden na prvním nebo druhém místě, rozhodně jde o
výrobek obsahující hodně skrytého cukru.

Cukry jsou ale dobrým zdrojem okamžité energie.

Když sníte rafinovaný řepný, třtinový nebo jiný cukr, za krátkou dobu se vám dostane do
krve. Hladina glukózy v krvi prudce stoupne a to vede k náhlému návalu energie.
Krátce nato začne organismus vylučovat ze slinivky břišní inzulin, který je potřebný k tomu,
aby glukóza mohla vstoupit do buněk a být zužitkována. To vede k následnému poklesu
glukózy v krvi. V nepřítomnosti tlumícího efektu vlákniny může inzulin často způsobit až
příliš velký pokles hladiny glukózy v krvi a vyvolat tak symptomy hypoglykémie - snížené
koncentrace glukózy v krvi. Projevuje se to pocity slabosti, hladu a únavy. Člověk obvykle
reaguje tak, že rychle sní další sladkost. Pak ale dostane chuť na další a mlsání tak pokračuje
třeba celý den.
Zkuste místo sladkostí nebo sladké limonády sníst banán nebo hrst rozinek. Vláknina v těchto
potravinách zpomalí vstřebávání cukrů do krve. To stabilizuje hladinu glukózy v krvi, která
pak nebude tolik stoupat a klesat do extrémních hodnot, a budete mít víc energie po delší
dobu.

Je to pravda, že organismus si dokáže vyrobit cukr ze všeho, co jíme?

Ano, je to tak - ze všeho kromě tuku. Lidé si dlouho mysleli, že skutečně nezáleží na tom, co
jedí, protože organismus si sám vyrobí, co potřebuje. Dnes už ale víme, že způsob, jakým
organismus zpracovává různé potraviny - od okamžiku konzumace až do doby, kdy se
dostane ta či ona živina do krve - je velice odlišný.
Nejžádanějším energetickým zdrojem pro organismus je glukóza, která přichází z cukrů a
škrobů. I když čerstvé ovoce obsahuje samo o sobě hodně cukru, většinou nedestabilizuje
hladinu glukózy v krvi, protože přirozeně obsahuje také hodně vlákniny.
Rovněž škrobová jídla jsou pomalu štěpena na glukózu a vstřebávána dle potřeb organismu. Z
energetického hlediska se proto jako nejvhodnější jeví konzumace plnohodnotných škrobovin
(celozrnné obiloviny, neloupaná rýže, celozrnné těstoviny, luštěniny) spolu s jednoduchými
cukry (např. celozrnná kaše s medem). Přítomnost vlákniny v těchto jídlech zajistí pomalé
uvolňování glukózy a zabezpečí stabilní zdroj energie na několik hodin.

A co sladkosti?

Zde je tajemství ukryto ve dvou slovech - výchova a střídmost.
Každý zvyk i zlozvyk lze časem změnit. Pokud jste na sladké, zkuste postupně nahrazovat
bonbony, sušenky a čokoládu např. ovocem. To je také sladké - plné přirozených ovocných
cukrů. Máte-li právě chuť na něco sladkého, zkuste si místo koblihy dát hroznové víno,
pomeranč nebo kiwi. K oslazení cereálií můžete místo cukru použít nakrájený banán nebo
nastrouhané jablko. Postupně zjistíte, že začnete dávat přednost méně koncentrované sladké
chuti. Netvrdím, že se musíte úplně vzdát všech zákusků a koláčů. Klíčovým slovem je zde
ovšem znovu střídmost.
Zkuste systematicky snižovat konzumaci sladkého pečiva. Místo jednou (u někoho možná i
několikrát) denně zvolte frekvenci třikrát nebo dvakrát týdně. Budete-li zákusky podávat
méně často, zjistíte, že vy a vaše rodina se na ně budete více těšit.
Dalším aspektem střídmosti je naučit se jíst menší porce. Člověk může mít stejně velkou
radost ze dvou čokoládových bonbonů jako z celé krabičky. Jeden kousek koláče nebo dortu,
který si pomalu vychutnáte, vás uspokojí více než dva kousky snědené rychle a hltavě.

Omezíte-li rafinovaný cukr a zvýšíte-li konzumaci potravin obsahujících hodně vlákniny, jako
je zelenina, ovoce, obiloviny a luštěniny, brzy zjistíte, že se cítíte lépe a máte dost energie po
celý den.

Chléb - Chléb náš vezdejší

Ubohou napodobeninou nazývá známý britský autor Dr. David Rubin ve své knize "Imitation
Bread - Stuff of Lies" (Imitace chleba plná lží) dnešní bílý chléb: "Jde o groteskní kombinaci
nejméně výživné části zrna a celé řady chemikálií, které mohou být zdraví škodlivé."

Co vám vadí na bílém chlebě a pečivu?

Problém je ve způsobu vymílání bílé mouky. Obilné zrno se skládá z vnější slupky - otrub,
klíčku a endospermu (moučného jádra).
Otruby obsahují vlákninu, vitamíny, minerály a malé množství bílkoviny. Klíček je bohatým
zdrojem vitamínů B a E, minerálů a vlákniny. Endosperm, který tvoří přibližně 80 procent
celého zrna, obsahuje bílkovinu (gluten) a škrob.
Endosperm je jedinou částí zrna, která se používá k výrobě bílé mouky. Výživné otruby a
klíčky, které jsou v průběhu mletí odstraňovány, se paradoxně prodávají jako krmivo pro
zvířata.
Potravinářský průmysl problém ještě prohlubuje používáním různých látek, které se přidávají
k mouce nebo do těsta za účelem zlepšení pekařské kvality a kvůli strojovému zpracování,
jako např.:

•

Diacetylester kyseliny vinné (emulgátor), aby se ušetřilo na kypření.

•

Mono- a diglyceridy mastných kyselin, aby se těsto lépe zpracovávalo.

Znamená to tedy, že bychom neměli jíst bílý chléb?

Žádný chléb není úplně špatný. I ten bílý, nakypřený, je potravinou. A jde o potravinu, která
obsahuje málo tuku a hodně škrobu. Některé druhy chlebů jsou ale zdravější než jiné.
Jeden krajíček bílého chleba obsahuje průměrně 0,25 gramu vlákniny, krajíček celozrnného
chleba 2 gramy a některé druhy celozrnných chlebů z několika druhů obilovin mohou mít v
jediném krajíčku až 3,5 gramu vlákniny. To znamená, že chceme-li získat stejné množství
vlákniny jako z jednoho krajíčku celozrnného chleba, musíme sníst osm krajíčků bílého
chleba. Z bílé mouky je mletím odstraněno čtyřiadvacet známých minerálů a vitamínů. Když
se na přelomu století začaly vyskytovat choroby z výživového deficitu, který byl způsoben
průmyslovým mletím, začal potravinářsky průmysl v některých zemích s "obohacovacím"
programem. Např. ve Spojených státech jsou některé vitamíny a minerály, které jsou mouce
odebrány, znovu dodávány zpět - jde o thiamin, riboflavin, niacin a železo. V České republice
se však bílá mouka neobohacuje.

Který druh chleba je nejzdravější?

Je to chléb vyrobený z celozrnné mouky, která obsahuje otruby, klíček i endosperm. Takovýto
chléb obsahuje v porovnání s bílým chlebem dvoj-, troj- i čtyřnásobek různých výživných

látek.
V kombinaci s čerstvým ovocem, cereáliemi, zeleninou, bramborami či luštěninami je chléb
velice zdravá potravina, která vám zajistí dostatek energie na několik hodin.
Naučte se kupovat celozrnný chléb jako Graham, grahamové večky, Vita, Moskevský či
Kyjevský chléb a celozrnné pečivo, např. grahamové rohlíky, kornspitz, multirohlík či
celozrnné dalamánky. Zjistěte si, zda ve vaší blízkosti není pekárna, která peče celozrnný
chléb. Případně se naučte péct si chléb vlastní.

Celozrnná mouka ale přitahuje moly!

Celozrnná mouka obsahuje správný poměr škrobu, bílkovin, tuku, vlákniny a navíc je přímo
nabita vitamíny a minerály. I ti moli - jak se zdá - vědí, co je zdravé. Bílá mouka je na druhé
straně výživově tak chudá, že je příliš nezajímá.
Skladujte celozrnnou mouku v ledničce nebo mrazáku. Anebo ještě lépe, pořiďte si mlýnek,
kupte si obilí a namelte si vždy pouze potřebné množství čerstvé mouky.

Není ale pravda, že se po chlebu tloustne?

Po samotném chlebu se netloustne, pokud jej nekonzumujme v abnormálním množství.
Krajíček celozrnného chleba obsahuje 293 kJ (70 kcal), tedy ne více než jablko. Namažeme-li
si jej však máslem či margarínem a marmeládou, může snadno dosáhnout 1257 kJ (300 kcal).
Chléb patřil tradičně k základu lidské výživy. Návrat celozrnného chleba na místo, které mu
ve výživě ještě před sto lety náleželo, je důležitým krokem na cestě k obnově zdraví.
"Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a
jezte, co je dobré." (Izajáš 55,2)

Bílkoviny - Nebezpečný mýtus

Zkuste se zeptat kteréhokoliv 14letého kluka, čemu by dal přednost - zda by chtěl být hodně
vysoký, anebo žít déle. Je velice pravděpodobné, že si vybere to první.

Je taková otázka důležitá?

Již v roce 1930 bylo na výzkumech s laboratorními zvířaty prokázáno, že strava obsahující
velké množství bílkovin může podpořit růst a urychlit dospívání. Zároveň však i zkrátit
průměrnou délku života.

To možná platí pro zvířata. Všichni přece vědí, že člověk potřebuje hodně bílkovin!

Fakt je, že v roce 1880 německý vědec Dr. Liebig dokázal, že svaly se skládají především z
bílkovin. A jiný německý vědec, Dr. Karl Voit, pozoroval horníky v Mnichově a vypočítal, že
tito silní, svalnatí muži konzumovali denně kolem 120 g bílkovin. Z toho pak usoudil, že toto
musí být ideální denní příjem bílkovin. Představa o nutnosti konzumace velkého množství
bílkovin je však mýtem, který naneštěstí přetrvává dodnes.

Mýtus? Chcete snad říct, že nepotřebujeme bílkoviny?

Z vědeckých studií vyplývá, že dospělým stačí pouze kolem 20 až 30 g bílkovin denně.
Lidské tělo je neuvěřitelně efektivní v recyklování vlastních bílkovin. (…)
Takže potřebujeme pouze 20-30 gramů bílkovin denně?
Výživové doporučené dávky (VDD) se stanovují tak, že vědci zjistí potřebné denní množství
živin, vitamínů, minerálů a kvůli bezpečnosti, aby dávky byly dostatečné pro každého
zdravého jedince, pak zdvojnásobí dané množství. Každá země má svou vědeckou instituci,
která VDD stanovuje. (…) Naneštěstí u nás po celá desetiletí platily zcela odlišné hodnoty
VDD ve srovnání se zahraničím. Naše VDD pro bílkoviny byly 2,5 až 3krát vyšší než
doporučení FAO (Potravinářské a zemědělské organizace při OSN), WHO (Světové
zdravotnické organizace) a doporučení v USA, SRN a dalších rozvinutých západních zemí.
Ministerstvo zdravotnictví prostřednictvím krajských a okresních hygienických stanic po celá
léta kontrolovalo a zajišťovalo, aby strava v provozovnách veřejného stravování splňovala
tyto předepsané vysoké dávky bílkovin. Teprve v roce 1990 byly u nás přijaty nové VDD.
Dávky bílkovin byly sníženy a ocitly se na půl cestě mezi dřívějšími zcela nesprávnými
doporučeními a doporučeními uznávanými v USA a západní Evropě.
Podle doporučení FAO a WHO byla denní potřeba bílkovin stanovena na hodnotu 0,75 g/kg
váhy. To představuje 60 g bílkovin denně pro osmdesátikilogramového muže nebo 45 g
bílkovin pro ženu vážící 60 kg. Protože stravitelnost rostlinných bílkovin je ve srovnání s
živočišnými o trochu horší (přibližně o 10 %), vegetariánům a především veganům se
doporučuje denně konzumovat 1 g/kg váhy. Naprostá většina lidí žijících v rozvinutých
západních zemích konzumuje ovšem více bílkovin než potřebuje - kolem 100 až 120 gramů
denně.

Je v tom nějaký problém?

•

Většina bílkovin konzumovaných u nás a v rozvinutých zemích je živočišného
původu, to znamená, že spolu s bílkovinami přijímáme stravou také hodně
cholesterolu a nasycených tuků. Lidé si často neuvědomují, že u masa a mléčných
výrobků 50 až 85 procent energie pochází z tuků. Nadbytek cholesterolu a především
nasycených tuků podporuje rozvoj aterosklerózy, tj. zužování a tvrdnutí životně
důležitých tepen. Tento proces pak urychluje stárnutí a zkracuje život.

•

Přechod na stravu založenou na živočišných bílkovinách vyústil ve snížení věku
dospívání děvčat i chlapců. Tak od roku 1850 do 1990 průměrný věk první menstruace
u dívek klesl z 17,5 let na 11,9 let. (…)

•

Nadměrná konzumace bílkovin představuje přílišnou zátěž pro ledviny. Nemoci ledvin
jsou u nás stále rozšířenější.

•

Strava obsahující hodně bílkovin se podílí na rozvoji osteoporózy. Zpracování
nadbytku bílkovin vyžaduje vápník, který si organismus bere z kostí.

Nepotřebují však děti hodně bílkovin?

Ano, především v období růstu. Podle VDD dítě o hmotnosti 25 kg potřebuje přibližně 19 g
bílkovin denně. Ovšem také u dětí, podobně jako u dospělých, je příjem bílkovin nadměrný.
Bude-li mít jejich strava dostatek energie, s největší pravděpodobností bude také obsahovat
dostatek bílkovin.
Problém je možná v něčem úplně jiném. Přibývá totiž důkazů, že děti konzumující stravu s
nadměrným množstvím tuků a bílkovin jsou vyššího vzrůstu a předčasně dospívají. Otázkou
zůstává, zda to nepovede ke zkrácení jejich života.

A co všechny ty argumenty o neplnohodnotných rostlinných bílkovinách?

Bílkoviny se skládají z 20 různých aminokyselin. Náš organismus si sám dokáže vyrobit 11
aminokyselin. Těch dalších 9 aminokyselin musíme přijímat v potravě, a proto se nazývají
esenciální (nezbytné). Dlouho převládala představa, že je potřebné jíst maso a mléčné
výrobky, abychom měli dostatek esenciálních aminokyselin. (…)
Dnes víme, že všechny aminokyseliny, i ty esenciální, lze snadno získat z rostlinných
potravin. Bílkoviny rostlinného původu obsahují všechny esenciální aminokyseliny.
Rozdělovat bílkoviny na plnohodnotné (živočišné) a neplnohodnotné (rostlinné) je nepravdivé
a zavádějící. (…)
U většiny druhů zeleniny 20 procent energie pochází právě z bílkovin, u obilovin je to
průměrně kolem 12 procent a u luštěnin a nejrůznějších olejnatých semen je to 20-30 procent.
Podle nynějších doporučení odborníků na výživu by 10 procent naší denní energie mělo
pocházet z bílkovin. Tím pádem není problém dostatečného příjmu bílkovin ani u veganů.
Bude-li vaše strava složena především z přirozených, nerafinovaných potravin s dostatkem
energie, je téměř nemožné, abyste trpěli nedostatkem bílkovin.
Je načase zapomenout konečně na tento nebezpečný bílkovinný mýtus. S bílkovinami to je
totiž jako s mnoha jinými věcmi v životě - i to dobré, je-li toho příliš, může nakonec uškodit.

Mléko -Ideální potravina?

Mléko je ideální potravina. Ovšem pouze pro kojence - a to mléko mateřské. Na této zemi žije
přibližně 4300 různých druhů savců a u každého druhu odpovídá složení mateřského mléka
přesně potřebám mláděte.

Chcete tím říct, že kravské mléko by se nemělo dávat dětem?

Ano, pro toto tvrzení se objevuje stále více důkazů. Americké sdružení pediatrů (American
College of Pediatrics) proto již nedoporučuje dávat kravské mléko dětem mladším 12 měsíců.
Co je důvodem? Problémy se vstřebáváním železa, alergie, koliky, ekzémy, zvýšené
zahlenění dýchacích cest.

A co dospělí? Cožpak mléko a mléčné výrobky nejsou nenahraditelné?

Možná také patříte k těm, kteří byli po léta přesvědčováni, že mléko je základ zdraví. Český
občan však konzumuje příliš mnoho tuků, cholesterolu a bílkovin a minimum vlákniny.
Přitom u plnotučného mléka celých 50 procent energie pochází z tuku (většinou tuku
nasyceného) a 20 procent energie z bílkovin. Mléko navíc obsahuje cholesterol, přitom však
žádnou vlákninu. Pitím mléka ještě více zatěžujete již tak přetížený metabolismus.

A co mléko s nízkým obsahem tuku? Nevyřeší to problémy, o kterých mluvíte?

Nízkotučné mléko představuje ve srovnání s plnotučným určitý pokrok, ale zase ne tak velký,
jak by se zdálo. Když přepočtete 2 % tuku nízkotučného mléka na energii, zjistíte, že stále 30
procent energie pochází z tuku.
Pokud chcete pít mléko, pak netučné mléko (mléko, které obsahuje 0,5 % tuku) je v tomto
ohledu nejlepším řešením. Obsahuje velice málo tuku, nepatrné množství cholesterolu a
všechny další živiny běžně přítomné v mléce.

A co vápník? Není mléko důležitým zdrojem vápníku?

Je fakt, že mléko obsahuje hodně vápníku, ale dříve, než se rozhodnete jej pít, zvažte všechny
výhody a nevýhody jeho konzumace.

•

Výskyt srdečních onemocnění narůstá se zvyšující se konzumací mléčných výrobků.
Potvrdily to mezinárodní srovnávací studie. Plnotučné mléko, bohaté na nasycené tuky
a cholesterol, se podílí na vzniku srdečních onemocnění.

•

Populace, které mají nejvyšší spotřebu mléka a mléčných výrobků, jsou nejvíce
postiženy osteoporózou, onemocněním, které se zřídka vyskytuje v té populaci, která
mléko vůbec nepije. Zdá se, že vysoká spotřeba mléka a mléčných výrobků nejenže
nechrání před osteoporózou, ale dokonce spíš přispívá k jejímu rozvoji. Důvodem je
pravděpodobně nadměrné množství živočišných bílkovin, k jejichž zpracování je
nutný vápník.

•

Složení mléka u každého živočišného druhu odpovídá rychlosti jeho růstu. Ve
srovnání s jinými savci, lidské mládě roste velice pomalu, čemuž také odpovídá
složení mateřského mléka. Je možné, že konzumace kravského mléka přispívá k
předčasnému dospívání dnešních dětí.

•

Po odstavení mnoho dětí ztrácí schopnost trávit mléčný cukr - laktózu, což se
projevuje nadměrnou plynatostí, křečemi nebo i průjmem. Tomuto stavu se říká
laktózová intolerance a vyskytuje se až u 75 procent světové populace.

•

Mléko je nejčastějším zdrojem potravinových alergií. Při normálním trávení
kravského mléka je uvolněno více než 100 různých antigenů (látek vyvolávajících
specifickou imunitní reakci). Mnozí z těch, kteří trpí astmatem, revmatoidní artritidou
nebo sennou rýmou, udělají lépe, když přestanou pít mléko.

•

Většina lidí u nás konzumuje nadměrné množství bílkovin, a mléko patří k potravinám
s vysokým obsahem bílkovin.

•

Mléko patří rovněž k potravinám způsobujícím zácpu.

•

Mléko může být zdrojem celé řady nebezpečných bakterií, pokud není sterilované.
Č

asto může také obsahovat zbytky antibiotik, růstových hormonů, pesticidů či jiných

léků, které se přidávají do krmných směsí.
Z těchto, ale i dalších důvodů dnes mnoho lidí volí jiné zdroje vápníku, jako jsou
obiloviny, luštěniny, tmavě zelená listová zelenina a v případě potřeby i vápníkové
výživové doplňky.

Chcete snad naznačit, že dospělí nepotřebují mléko?

Mnozí prožili ve zdraví celý život, aniž by pili mléko nebo konzumovali jakékoli mléčné
produkty. Pokud chceme přesto mléko konzumovat, tak spíše nízkotučné nebo netučné, v
menším množství k vaření nebo na cereálie. Praktickým kompromisem je také orientace na
nízkotučné nebo netučné zakysané mléčné výrobky.

Maso - Opravdové jídlo pro opravdové muže?

Eva se rozhodla, že k snídani uvaří své rodině něco zdravého. "Oves, ty ses snad zbláznila,
copak jsem kůň?" ohodnotil její úsilí manžel. "Já chci maso - to je přece opravdové jídlo!"

Opravdové jídlo? Co to ale znamená?

Pro mnoho lidí je jediným "opravdovým" jídlem maso. A pokud možno vepřové nebo hovězí.
Přitom tohle "opravdové" jídlo je doslova zásobárnou živočišného tuku a cholesterolu.
200gramový hovězí řízek - podle toho, zda pochází z libového nebo tučného masa - zatíží váš
metabolismus 11 až 50 gramy tuku (především nasyceného) a navíc 140 mg cholesterolu.
Nebo je libo vepřový sendvič od McDonalda - ten vám zase dodá 50 g živočišného tuku a
kolem 100 mg cholesterolu.

Není ale maso důležitým zdrojem bílkovin?

To ano, maso je dobrým zdrojem bílkovin, ale jeho konzumace přináší hned několik
problémů:
Většina lidí např. konzumuje více bílkovin, než kolik ve skutečnosti potřebuje. Doporučená
denní dávka bílkovin pro dospělé činí 45 až 60 gramů, kdežto průměrný český občan sní
mnohdy dvojnásobné nebo i trojnásobné množství. Naprostá většina bílkovin přitom pochází
právě z potravin živočišného původu - masa, vajec a mléčných výrobků.
Během několika posledních desetiletí u nás došlo k dramatické změně skladby jídelníčku.
Dnes jíme třikrát více masa a tuků než na začátku století. Došlo tak ke kuriózní situaci, kdy
moderní člověk západní kultury žije hlavně na potravinách živočišného původu, s nízkým
podílem zeleniny, ovoce, obilovin a luštěnin.
Ještě závažnější než nadměrný příjem bílkovin je přemíra tuků (hlavně nasycených) a
cholesterolu, daná konzumací masa a masných výroků. Věda dnes naprosto jednoznačně
prokázala, že na tuky bohatá strava je hlavním viníkem dnes nejčastěji se vyskytujících
civilizačních chorob.
Náš organismus postrádá ochranný mechanismus proti velkému množství tuků a cholesterolu,
jaký mají masožravá zvířata. U lidí se přemíra tuků začne hromadit v tepnách, a to vede k
chorobnému procesu označovanému jako ateroskleróza nebo někdy také arterioskleróza. Ve
stěnách tepen přitom dochází k celé řadě změn, jejichž výsledkem je vytvoření tzv.
aterosklerotického plátu neboli ateromu. Ten způsobuje, že množství krve protékající
postiženou tepnou se snižuje. Dosáhne-li snížení kritických hodnot, anebo pokud zúžený úsek
uzavře náhle vytvořená krevní sraženina (trombus) nebo vmetek krevní sraženiny (embolus),
dojde k náhlému postižení - např. srdečnímu infarktu, mrtvici nebo i náhlé smrti.

Takže bezmasá strava je zdravější?

Miliony lidí na celém světě zcela vystačí pouze s potravinami rostlinného původu. Zde je
několik výhod bezmasé stravy:
Nižší riziko onemocnění:

U vegetariánů byl zaznamenán podstatně nižší výskyt civilizačních

chorob.
Dlouhověkost:

Statistiky potvrzují, že vegetariáni jsou štíhlejší, zdravější a žijí déle než běžná

populace.
Menší riziko nákazy:

•

Jakmile je zvíře zabito, enzymy přítomné v jeho těle nastartují hnilobný proces. Proto
je důležité, aby bylo maso co nejrychleji určitým způsobem zakonzervováno.

•

Zvířata zkonzumují a pak i koncentrují ve svém organismu nejrůznější chemické látky
jako pesticidy a umělá hnojiva, která se používají na produkci krmiv.

•

Maso může obsahovat zbytky antibiotik a růstových hormonů. I když existují zákony,
podle kterých by měla být tato rezidua kontrolována, je velice obtížné je prosazovat.

•

Většina zvířat dnes pochází z velkochovů, kde jsou zavřena v malých klecích bez
možnosti pohybu. Maso těchto zvířat obsahuje 7-10krát více skrytého tuku než maso

divokých zvířat. Dobře vykrmenou domácí kachnu již nelze označit jako zdroj
živočišných bílkovin, ale spíše jako obrovskou zásobárnu tuku.

•

Na jatkách veterináři většinou nemají dostatek času k důkladnému prohlédnutí
č

erstvého masa.

Ochrana životního prostředí:

Na produkci jednoho kilogramu pšenice je zapotřebí

přibližně 190 litrů vody, zatímco produkce jednoho kilogramu hovězího vyžaduje
přibližně 19 000 litrů vody.
Vyřešení otázky hladu:

V rozvinutých zemích je přibližně 80 až 90 procent produkce

obilí použito na krmení zvířat. Kolik bychom mohli ušetřit vody, obilí a sóji,
kdybychom se více orientovali na rostlinné potraviny. Navíc bychom mohli zachránit
mnoho hladovějících v zemích třetího světa.

Jak je to tedy s tím opravdovým jídlem?

Důkazů o škodlivosti masa a masných výrobků přibývá. Věda o výživě zároveň potvrzuje, že
strava založená pouze na potravinách rostlinného původu je nejen plnohodnotná, ale také
zdravější.
Kdybychom připustili postupnou změnu výživových návyků směrem k vegetariánství, mělo
by to významný dopad na zemědělsko-potravinářský komplex, který je zdrojem výdělku pro
č

ást populace. Protože z produkce nezdravých potravin plynou do státní kasy nezanedbatelné

prostředky, samotný stát se větším změnám brání. A tak budeme i nadále bombardováni
reklamou na produkty, u kterých jsou vědomě zamlčovány důsledky jejich konzumace.
Konečným výsledkem této nesmyslné a krátkozraké politiky jsou pak stále vyšší výdaje na
zdravotnictví.
Lidé se nerodí s pudem zabíjet. Je tedy pouze přirozené, že se nám sbíhají sliny spíše nad
č

ervenými hrozny než nad kusem syrového masa. Strava sestávající z ovoce, zeleniny,

luštěnin a obilovin perfektně odpovídá našim anatomickým i fyziologickým potřebám.
Ti moudří mezi námi nebudou hledat opravdové jídlo na jatkách. Opravdové jídlo lze najít
spíše v zahradách a farmách naší krásné země.

Tuky - Mnoho povyku pro nic?

Jeden zákeřný padouch tiše a systematicky zabíjí a mrzačí v naší zemi desetitisíce lidí ročně.
O koho jde? O tuk v našem jídle.

Rád přeháníte, že? Proč by nás měl zabíjet tuk?

Přemíra tuku je jedním z nejškodlivějších faktorů současného způsobu stravování. Vysoká
konzumace tuků a nedostatek vlákniny mají přímou souvislost s celou řadou chorob jako je
ischemická choroba srdeční, žlučníkové kameny, zánět slepého střeva, rakovina tlustého
střeva, dna a další.

Cožpak už neplatí, že tuk potřebujeme k tomu, abychom zůstali zdraví?

Tuk je neoddělitelnou součástí každé živé buňky a zároveň je to pro organismus důležitý
záložní zdroj energie. Bez tuku není možné být zdravý. Problém je však v tom, že většina z

nás jí tuku příliš mnoho a navíc ve formě, kterou organismus jenom těžko dokáže zpracovat.
Všichni chápeme, že k tomu, aby naše auto dobře fungovalo, potřebuje určitý druh pohonných
látek. Je samozřejmě možné se pokoušet jet s benzinovým motorem na topný olej, ovšem
výsledkem bude, že auto zničíme. K něčemu podobnému dochází i v našem organismu,
ovšem důsledky se neprojeví tak rychle, protože zdravé tělo má úžasné rezervy. Může být
zničeno dokonce až 90 procent jaterní nebo ledvinové tkáně, než orgán začne selhávat. V
okamžiku, kdy člověk pocítí první bolest na prsou nebo kdy dostane srdeční infarkt, může být
průměr jeho srdečních tepen snížen až o 80 či 90 procent.

Jakým způsobem tuk poškozuje organismus?

Nadměrné množství tuku v potravě vytváří podmínky pro chorobný proces zvaný
ateroskleróza - kornatění a zužování tepen. Přemíra tuku způsobuje, že krev je hustší, což
vede ke zpomalení cirkulace a k tomu, že červené krvinky mají tendenci se k sobě vzájemně
"lepit". Takto slepené krvinky mají omezenou schopnost přenášet kyslík a jenom s obtížemi
se protlačují přes nejmenší kapiláry. To vede k tomu, že některé tkáně nejsou dostatečně
zásobené živinami a kyslíkem a jsou náchylnější ke zranění či onemocnění; hrozí jim
odumření.
Většina velmi tučných jídel obsahuje navíc také hodně cholesterolu. Tak se může stát, že
buňky (především jaterní), které pro svou potřebu vychytávají cholesterol, jsou přesyceny.
Proto začnou omezovat tvorbu cholesterolových receptorů. To vede k hromadění cholesterolu
v krvi, kde je jeho část chemickými pochody změněna na cholesterol oxidovaný. Oxidovaný
cholesterol již normální buňky nejsou schopné vychytat. Proto nastupuje obranný
mechanismus ve formě tzv. makrofágů (druh bílých krvinek), které tento pozměněný
cholesterol pohlcují. V tomto dlouhodobém procesu, při kterém se makrofágy shlukují na
vnitřních stěnách tepen, dochází ke vzniku tzv. tukových proužků. Ty se pak zvětšují, probíhá
v nich celá řada složitých změn, na konci kterých je vytvoření aterosklerotického plátu. Ten
pak může růst tak dlouho, až způsobí ucpání tepny. Když se toto stane u srdeční tepny, dojde
k srdečnímu infarktu. V případě ucpání mozkové tepny se mluví o mrtvici.
Některé vedlejší produkty trávení tuků (žlučové kyseliny) jsou pravděpodobně zodpovědné za
vznik určitých druhů nádorů. Tyto látky způsobují podráždění stěny střevní a podílejí se na
vzniku kolitidy (zánětu tlustého střeva) a rakoviny tlustého střeva. Při dostatečné konzumaci
vlákniny stolice střevem rychle prochází a neposkytuje nejrůznějším karcinogenům
dostatečný čas k působení na stěnu střevní.
Studie prokázaly, že přemíra tuku v krvi je jedním z faktorů, který způsobuje snížení
účinnosti imunitního systému.
Strava s vysokým podílem tuku znemožňuje organismu správné využití inzulinu, což může
vést k rozvoji cukrovky. Jedním z nejmocnějších činitelů, které zvyšují hladinu cholesterolu v
krvi, je vysoký obsah nasycených tuků v potravě.

Existuje nějaká ochrana?

Nejdůležitější je omezit spotřebu tuků. Máslo, stejně jako margaríny (Rama, Perla, Flora,
Ceres aj.), ale i sádlo či rostlinné oleje obsahují téměř 100 procent energie ve formě tuku.
Maso, sýry, vejce a plnotučné mléko obsahují pak v průměru 50 až 80 procent energie ve
formě tuku.
Dále potřebujeme výrazně zvýšit příjem vlákniny. Ovoce, zelenina, celozrnné výrobky a
luštěniny získávají na popularitě. Protože tyto potraviny rostlinného původu obsahují hodně
vlákniny, málo tuku a žádný cholesterol, představují ideální způsob stravování.
Naše kuchyně plná tuku nás doslova zabíjí. Dnes již víme, že mnozí díky tomu zbytečně
umírají, někteří i relativně velmi brzo. A víme také, že tuto nepříznivou situaci lze změnit

náhradou tuku za přirozené, nerafinované potraviny.
Taková strava vám pomůže předejít řadě civilizačních nemocí nebo se i vyléčit z ischemické
choroby srdeční či dokonce cukrovky II. typu. Celkově se budete cítit zdravější, budete mít
více energie!

Cholesterol - Módní strašák

Cholesterol - životně důležitá látka, ale také nebezpečný jed. Nejdůležitější je jeho množství -
žít bez něj nemůžeme, ale jeho nadbytek nás může zabít.
Látka, která je základem pohlavních hormonů, podílí se na tvorbě silných kostí a pomáhá
organismu zvládnout stres prostřednictvím hormonů kůry nadledvin, hraje významnou roli při
trávení veškerých tuků, ale rovněž má schopnost ucpat životně důležité tepny a způsobit smrt.
Hladina cholesterolu v krvi je nejdůležitějším rizikovým faktorem úmrtí v důsledku srdečního
infarktu. U člověka s hladinou celkového cholesterolu 6,8 mmol/l je čtyřikrát větší
pravděpodobnost úmrtí na srdeční infarkt než u toho, kdo má cholesterol "pouze" 5,1 mmol/l.

Není koncentrace cholesterolu v krvi vrozená?

V České republice žije kolem 20 tisíc lidí postižených tzv. familiární hypercholesterolémií
(geneticky od narození zvýšená hladina cholesterolu v krvi). Jinak hladina cholesterolu v krvi
závisí obvykle na kvalitě potravy a celkovém životním stylu - může se výrazně zvyšovat nebo
snižovat v přímé závislosti na tom, co jíme.

Jak může cholesterol způsobit srdeční infarkt?

Nadbytek cholesterolu se stává organismu přítěží, s níž se dokáže vyrovnat jedině tak, že toto
nadbytečné množství "uloží", a to především ve stěnách tepen. Tomuto stavu se říká
ateroskleróza.
Většina srdečních infarktů je způsobena aterosklerotickými pláty, které jsou vytvořeny z
cholesterolu a tuků. Pláty jsou jako záplaty na pneumatice. Je to reakce organismu na
poškození vnitřní stěny tepen. Jako reakce na další poškozování stěny tepny se plát pomalu
zvětšuje ve snaze přikrýt celou poškozenou plochu.
Růstem aterosklerotického plátu dochází ke zužování průsvitu postižených tepen a v důsledku
toho ke snižování množství protékající krve. Pokud zúžení dosáhne kritického stupně, může
dojít ke katastrofě v podobě náhlé srdeční smrti, akutního srdečního infarktu nebo mozkové
mrtvice.
Je-li je hladina celkového cholesterolu pod 4,1 mmol/l, nehrozí tepnám velké nebezpečí.
Pokud ale hladina cholesterolu stoupne nad 5,1 mmol/l, cholesterol se může snadněji ukládat
na vnitřní stěně tepen a tím způsobovat vytvoření plátu.
Rozsáhlé epidemiologické studie zdokumentovaly, že hladina celkového cholesterolu v krvi
nejspolehlivěji signalizuje zužování tepen v důsledku tvorby aterosklerotických plátů.
Výzkum na emigrantech potvrdil, že ateroskleróza je z větší části nemocí životního stylu.
Pokud se lidé, kteří byli dříve chráněni svým jednoduchým způsobem stravování, přestěhují
na Západ, s místní kulturou si osvojí také západní stravovací návyky; tak se zvýší jejich
hladina cholesterolu a brzy u nich dochází k rozvoji civilizačních nemocí.

Cožpak naše tělo nepotřebuje cholesterol?

To ano, ale my ho nepotřebujeme přijímat v potravě. Naše játra vyprodukují všechen
cholesterol, který organismus potřebuje. Žel, většina lidí u nás přijímá v potravě denně 400 až
500 mg cholesterolu navíc. A to je ten cholesterol, který nám pak způsobuje potíže.

Které potraviny obsahují cholesterol?

To je celkem jednoduché - cholesterol se nachází pouze v potravinách živočišného původu.
Potraviny rostlinného původu žádný cholesterol neobsahují.

Slyšel jsem, že i kokosový a palmový olej může zvyšovat hladinu cholesterolu.

To je pravda. Přestože tyto oleje neobsahují žádný cholesterol, mají vysoký obsah nasycených
tuků. Nasycené tuky pak mají schopnost zvyšovat hladinu cholesterolu tím, že stimulují játra
k jeho větší produkci.
Nasycené tuky se nacházejí především v potravinách živočišného původu jako je maso, vejce
a mléčné výrobky.

Jaká je bezpečná hladina cholesterolu v krvi?

Aby nedocházelo k rozvoji aterosklerózy, doporučují odborníci krevní hladinu cholesterolu
nižší než 4,1 mmol/l.

Jak lze snížit hladinu cholesterolu v krvi?

•

Snížením konzumace cholesterolu.

Denní dávka cholesterolu by neměla přesáhnout

100 mg. To předpokládá, že výrazně omezíte konzumaci masa, vnitřností, masných
výrobků (salámů, uzenin), vajec a většiny mléčných výrobků.

•

Snížením konzumace nasycených tuků.

Jedná se o tuky, které jsou při pokojové teplotě

tuhé - sádlo, lůj, tuk obsažený v mase. Kromě potravin živočišného původu se
nasycené tuky nacházejí také v kokosovém a palmovém oleji.

•

Udržováním si ideální hmotnosti.

Obezita patří mezi závažné rizikové faktory

aterogeneze (rozvoje aterosklerózy). Snažte se omezit konzumaci vysoce rafinovaných
a upravovaných potravin, tuků, olejů, cukru a alkoholu.

•

Zvýšením konzumace vlákniny.

Potraviny bohaté na vlákninu pomáhají snižovat

hladinu cholesterolu. Jezte proto hodně čerstvého ovoce, zeleniny, obilovin,
celozrnných výrobků, luštěnin a brambor.

•

Cvičením.

Pravidelný pohyb pomáhá snižovat hladinu cholesterolu a je důležitý pro

kontrolu nadváhy.

•

Užíváním léků.

Konzultujte se svým lékařem, zda není potřebné, abyste užívali léky

snižující hladinu krevního cholesterolu.

Zapamatujte si, že hladina cholesterolu v krvi je přímo závislá na tom, co jíte. Strava chudá na
tuky (obsahující pouze 15 procent energie z tuků) a bohatá na vlákninu dokáže snížit hladinu
krevního cholesterolu během jednoho měsíce o 20 až 35 procent.
Pokud nevíte, jaká je vaše hodnota cholesterolu v krvi, navštivte svého praktického lékaře
nebo preventivní oddělení hygienické stanice. Pokud bude výsledek nad 4,1 mmol/l, je načase
začít něco dělat.

Vláknina - Kouzelník odšťavovač

Určitě jste se už setkali s reklamou na odšťavovač. Vypadá to báječně. Třeba i několik
kilogramů různobarevné zeleniny nebo ovoce se nechá projít malým přístrojem a v okamžiku
máte chutnou šťávu. A tak my, lidé dvacátého století, zvyklí na nejrůznější technické zázraky,
s úžasem a obdivem přijímáme další "bleskový" způsob, jak dosáhnout dokonalého zdraví.

Znamená to tedy, že reklama na odšťavovače přehání?

Do jisté míry ano. Je pravdou, že pomocí odšťavovače získáte velice výživné a zdravé nápoje
- to všechno ale za cenu ztráty důležité látky zvané vláknina.
Zpracováním pěti kilogramů čerstvé zeleniny nebo ovoce sice získáte přibližně dva litry
lahodné šťávy, ovšem téměř všechna vláknina, kterou organismus tolik potřebuje, je ve třech
kilogramech drtě, kterou nakonec vyhodíte.
Trochu to připomíná proces vymílání zrna, se kterým se začalo před sto lety. Odstraněním
klíčků a otrub vzniká bílá mouka, potravina, která obsahuje již málo živin a ještě méně
vlákniny. Tato znehodnocená mouka pak tvoří základ naší stravy.

Co je to vláknina?

Pojmem vláknina jsou označovány části rostlin a jejich plodů, které nejsou štěpeny žlázami
trávicího traktu člověka. Chemicky se jedná o nejrůznější komplexní sacharidy jako je
celulóza, pektin, lignin apod. Protože vláknina jenom prochází naším organismem, aniž by
byla trávena a vstřebávána, dlouho se její význam hluboce podceňoval. Odstraněním vlákniny
totiž roste energetická hodnota potravin a také rychlost, s níž se jednotlivé živiny vstřebávají.
Vlákninu lze rozdělit do dvou základních skupin - na vlákninu ve vodě rozpustnou (např.
pektin) a ve vodě nerozpustnou (např. celulóza, hemicelulóza).

Jaká je funkce vlákniny v organismu?

Vlákninu lze přirovnat ke generálovi, který kontroluje mnoho důležitých tělesných pochodů.

•

Nerozpustná vláknina je schopna absorbovat velké množství vody - přibližně čtyř- až
šestinásobek svého vlastního objemu. Tím vytvoří v žaludku a střevech měkkou
houbovitou hmotu. Výsledkem je pocit sytosti, který se dostaví podstatně dříve než při
konzumaci potravin s nízkým obsahem vlákniny. Vláknina tak představuje přirozenou
obranu proti přejídání.

•

Vláknina se ve střevě chová jako vodou nasáklá mycí houba. Zvyšuje objem střevního
obsahu a stimuluje střeva k větší aktivitě. Místo aby zbytky potravy zůstávaly v
tlustém střevě třeba i několik dnů, a to ve formě tvrdých boulí, jak se tomu děje u
potravin s nízkým obsahem vlákniny, měkká houbovitá hmota projde celou délkou
tlustého střeva za 24 až 36 hodin. Tímto způsobem je vláknina schopna vyléčit většinu
případů zácpy a přispět k výraznému zlepšení u hemoroidů a divertikulózy.

•

Protože dochází ke zrychlení střevní pasáže, je také omezen hnilobný proces ve
střevech. Nejrůznější karcinogeny a jiné škodlivé látky nemají čas dráždit střevní
stěnu. To vysvětluje, proč lidé konzumující hodně vlákniny jsou daleko méně ohroženi
rakovinou tlustého střeva.

•

Vláknina prodlužuje vstřebávání nejrůznějších živin. Působí jako stabilizační faktor
při vstřebávání glukózy, zabraňuje náhlým vzestupům a následným poklesům hladiny

glukózy v krvi, zaručuje stálý zdroj energie v průběhu celého dne. Pomáhá při léčbě
hypoglykémie (nízká hladina glukózy v krvi), ale také hyperglykémie (vysoká hladina
glukózy v krvi), která vzniká při cukrovce.

•

Ve vodě rozpustná vláknina má schopnost snižovat hladinu cholesterolu v krvi.

Ve kterých potravinách se nachází hodně vlákniny?

Velké množství vlákniny se nachází ve všech potravinách rostlinného původu. Když budete
jíst různé ovoce, zeleninu, celozrnné produkty, luštěniny (fazole, čočku a hrách), můžete si
být jisti, že konzumujete dostatek vlákniny.
Pro lidi, kteří nemohou kousat, existují odšťavovače, které čerstvou zeleninu nebo ovoce
pouze rozdrtí. Tím nedochází ke ztrátě vlákniny. Vznikne tak hustá šťáva, kterou si lze
rozředit vodou. Nevýhodou je vysoká pořizovací cena těchto přístrojů.

A co maso a mléčné výrobky?

Většina lidí je velice překvapena tím, že potraviny živočišného původu neobsahují žádnou
vlákninu. Protože maso, ryby, vejce a mléčné produkty tvoří více než 30 procent energie
získané ze stravy a zbytek pak pochází z cukru a dalších rafinovaných potravin, není divu, že
lidé u nás konzumují pouze jednu třetinu doporučeného množství vlákniny.

Pomohlo by přidávat si do jídla otruby?

Přidávat si do jídla otruby je řešením pro špatně se stravující lidi. Většina z nás však
nepotřebuje doplňovat jídelníček o sušenou vlákninu, vlákninové tablety nebo jiný drahý
výživový doplněk. Museli byste sníst celé balení vlákninových tablet, kdybyste chtěli
zkonzumovat stejné množství vlákniny, jaké obsahuje miska celozrnných cereálií s jahodami.
Vláknina není něco, čím si můžete posypat řízek nebo volské oko a tím je prohlásit za zdravé.
Jídla s nízkým obsahem vlákniny jsou zdraví nebezpečná. Soustřeďte se proto na celozrnné
cereálie a pečivo, čerstvé ovoce, zeleninu a dostatek luštěnin. To je ten nejzdravější,
nejbezpečnější a nejlevnější zdroj vlákniny.

Sůl - Sůl nad zlato?

Lidé žijící v rozvinutých zemích světa konzumují 10-20krát více soli než organismus
potřebuje. Výsledkem je hypertenze neboli vysoký krevní tlak, srdeční selhání, mrtvice a
všechny další problémy způsobené zadržováním vody v organismu.

Znamená to tedy, že sůl nepotřebujeme?

Sůl se skládá ze dvou minerálů - sodíku a chlóru (1 g soli obsahuje 0,4 g sodíku a 0,6 g
chloru). Tím důležitým je sodík. Sodík je obsažen v každé buňce našeho těla i ve všech
tělesných tekutinách. Bez sodíku by neexistoval život. Tento minerál, tak důležitý pro
látkovou výměnu, může ovšem způsobit i problémy.
Chcete-li zjistit, kolik obsahuje vámi konzumovaná sůl sodíku, pak k výpočtu můžete použít
následující jednoduchý vzorec:

Množství soli x 0,4 = obsah sodíku

Např. 2500 mg soli obsahuje:
2500 x 0,4 = 1000 mg sodíku.

Jak může sůl zvyšovat krevní tlak?

Přemíra sodíku ve tkáních způsobuje, že se na něj váže voda. Tak vznikají otoky a zároveň se
zvyšuje krevní tlak. Srdce se tak musí více namáhat. Každý pátý občan České republiky trpí
vysokým krevním tlakem.
Japonsko patří k zemím s nejvyšším příjmem soli na světě a také výskytem vysokého
krevního tlaku. Nejčastější příčinou smrti v Japonsku je mrtvice, jako častá komplikace
hypertenze.
U těch populací, kde je příjem soli nízký, jako např. u amazonských Indiánů nebo u
venkovských obyvatel v Ugandě, je hypertenze nemocí zcela neznámou, a to platí i pro
jedince v pokročilém věku. Dr. Lot Page, uznávaná autorita na hypertenzi, říká: "Nízký krevní
tlak se jednoznačně vyskytuje u těch vrstev populace, které konzumují málo soli. A platí to i
obráceně, vysoká konzumace soli předchází častý výskyt hypertenze."

Platí to pro každého - bez rozdílu?

Ne každý je stejně citlivý na sůl. Jsou lidé, kteří jí mohou jíst kolik chtějí bez nežádoucích
účinků. Přibližně 50 procent lidí je však na sůl do určité míry senzitivních. Přitom zatím
neexistuje test, který by dokázal dokonale určit tuto citlivost.
Citliví lidé zadržují v organismu sodík, což způsobuje otoky; někteří lidé nosí dva až tři
kilogramy extra váhy v podobě vody vázané na sůl. Snížení konzumace soli jim umožní
zbavit se této přebytečné vody.
Mnoho lidí s mírnou formou hypertenze může normalizovat hodnoty krevního tlaku pouze
tím, že omezí konzumaci soli na maximálně pět gramů denně.
Kromě redukce váhy a snížení krevního tlaku, strava s nízkým obsahem soli působí příznivě
také u premenstruačního syndromu a některých bolestí hlavy.

A co léky proti hypertenzi?

Dnes existuje celá řada antihypertenzních léků, které dokáží účinně snížit krevní tlak.
Poslední výzkumy však odhalily, že některé z nich mohou přispívat k rozvoji srdečních
onemocnění tím, že zvyšují hladinu cholesterolu v krvi. Při delším užívání mohou vést i k
poškození ledvin, rozvoji dny a zhoršování cukrovky. Zbavit se nadbytečné vody přirozenými
prostředky je rozhodně bezpečnější způsob léčby.

Nemusí lidé trpící vysokým krevním tlakem užívat antihypertenzní léky po celý život?

Nejnovější výzkumy potvrzují, že až 85 procent všech lidí s vysokým krevním tlakem by
mohlo přestat užívat léky, kdyby přešlo na stravu s nízkým obsahem soli a tuků
kombinovanou s redukcí nadváhy a každodenní delší procházkou.

Neslané jídlo mi ale nechutná!

Chuť na slané nám není vrozená. Je to naučený zlozvyk, který podporujeme konzumací
slaných jídel. Chuť soli často přehluší přirozenou chuť jídel. Zkuste používat více přirozeného
koření. Udělejte pokus: omezte na tři týdny konzumaci soli a možná zjistíte, že vám nakonec
vyhovuje přirozená slanost potravin.

Která jídla obsahují hodně soli?

K potravinám s vysokým obsahem soli patří nakládaná zelenina, různé slané pochoutky jako
bramborové lupínky, slané oříšky, krekry či preclíky, solená nebo uzená masa, konzervy,
tavené sýry, přísady do polévek jako glutamát sodný, různé instantní nebo konzervované
polévky, vývary v kostkách a jídla s rychlou úpravou jako pizza, hamburgery, hranolky apod.

Jaká je bezpečná denní dávka soli?

Většina lidí je upřímně překvapena, když se dozví, jak malá je denní potřeba soli - průměrně
pouze kolem půl gramu. Sodík se totiž v přirozené formě nachází v zelenině, ovoci,
obilovinách či luštěninách. Ovšem snížit tak rapidně příjem soli by bylo asi příliš drastické.
Místo dosavadních 12 g se proto snažte snížit spotřebu na jednu kávovou lžičku denně (5 g).
To představuje bezpečné množství pro většinu lidí.
Zde je několik nápadů, jak můžete snížit obsah soli ve stravě:

•

Jezte více čerstvého ovoce a zeleniny. Nepotřebujete je přisolovat. Navíc svým
vysokým obsahem draslíku přispívají ke snižování krevního tlaku.

•

Přeorientujte se na neslané pochoutky.

•

Naučte se přichucovat jídla citronovou šťávou, čerstvě posekanými bylinkami,
pažitkou, petrželí, česnekem nebo cibulí místo solení.

•

Naučte se používat různé zeleninové soli s omezeným obsahem sodíku.

•

Nepoužívejte polévková koření (masox, sójová omáčka aj.) k přisolování jídel.

Staňte se těmi, kdo pochopili, že trvalé omezení kuchyňské soli je ta nejjednodušší změna,
přitom však s velkým významem pro naše zdraví.

Vitamíny a minerály - Když méně znamená více

Tisíce lidí se dnes snaží dosáhnout optimálního zdraví užíváním vysokých dávek vitamínů,
minerálů a dalších výživových doplňků. Je však možné, že tímto způsobem svůj organismus
spíše zatěžují.

Není však jednoduché toto téma objektivně zhodnotit. Kde má člověk hledat pravdu?

Problémů je tady hned několik. Po mnoho let v každé zemi odpovědné orgány (u nás
Ministerstvo zdravotnictví, ve Spojených státech Národní akademie věd) stanovovaly tzv.
výživové doporučené dávky (VDD), které udávají pouze minimální doporučené množství pro
vitamíny a minerály. Přitom se však neuvádí horní hranice bezpečného množství té či oné
látky. Důvodem je mimo jiné i ten fakt, že vitamíny jsou považovány spíše za potravinu než
za lék.

Jaké tedy mohou být důsledky nadbytku vitamínů a minerálů?

Poměrně rozšířený je názor, že vysoké dávky některých vitamínů nebo minerálů mohou
zabránit vzniku takových onemocnění, jako je rakovina, srdeční choroby a osteoporóza.
Nadbytek jednoho vitamínu nebo minerálu ale může narušovat vstřebávání jiných. Například
nadbytek železa může snižovat vstřebávání zinku. Přemíra zinku zase narušuje vstřebávání
mědi.
Č

tyři vitamíny jsou rozpustné v tucích (vitamín A, D, E a K). Jejich přebytek nelze vyloučit, a

tak je ukládán v tělesném tuku. Megadávky vitamínu A (20násobek doporučené dávky)
mohou způsobit bolesti hlavy, suchou kůži, popraskané rty, bolesti kloubů a vypadávání
vlasů. Těhotné ženy, které by užívaly tak vysoké dávky vitamínu A, mohou ohrozit zdraví
svého plodu.
Megadávky vitamínu D (tři- až pětkrát vyšší než doporučená dávka) mohou poškozovat
vnitřní výstelku tepen a dokonce podporovat rozvoj aterosklerotických plátů.
Vitamíny rozpustné ve vodě (B komplex a C) byly dlouho považovány za bezpečné, protože
se předpokládalo, že jejich nadbytek může být vyloučen močí. Toto pravidlo přestalo platit v
roce 1983, kdy se potvrdilo, že megadávky vitamínu B6 mohou způsobit poruchy nervového
systému. Nadměrné dávky ve vodě rozpustných vitamínů způsobují, že organismus začne
velice plýtvat v hospodaření s nimi.
Megadávky vitamínu C mohou rovněž u některých lidí vyvolat vznik ledvinových kamenů.
Nikdo také neví, jaké jsou důsledky dlouhodobého užívání megadávek různých vitamínů a
minerálů. Zde se dostáváme na neprobádanou půdu. Proto někteří odborníci přirovnávají
konzumaci nadměrného množství vitamínů a minerálů k svévolnému nezodpovědnému
užívání léků.

Existuje tedy bezpečný způsob, jak si zajistit dostatek vitamínů a minerálů?

Nejpřirozenějším a ideálním zdrojem všech živin by pro nás měla být strava. Přirozené
potraviny jsou plné vitamínů a minerálů a navíc ve formě a množství odpovídajícím potřebám
organismu. Jakmile začneme ze stravy oddělovat jednotlivé složky a koncentrovat se pouze na
ně, vždy je reálné nebezpečí, že porušíme přirozenou rovnováhu.

Mohou být někdy vitamínové tablety i prospěšné?

Problémem není to, když si člověk dá každý den multivitamínovou tabletu obsahující
vitamíny, minerály a další stopové prvky v množství přibližně odpovídajícím VDD.
Vitamínové doplňky mohou být dokonce dobrou pomocí při nemoci či v zimním období při
nedostatku ovoce a zeleniny.

A co je pravdy na tom, že větší dávky vitamínů nám pomohou lépe zvládat stres a dodají nám vitalitu?

Zatím neexistují vědecké důkazy o tom, že by vitamínové a minerálové přípravky objektivně
zvyšovaly vitalitu a odbourávaly stres. Tyto látky totiž nepůsobí na náš organismus žádným
mystickým způsobem. Jejich nadbytek nezpůsobí zrychlení biologických pochodů v
organismu, stejně jako více benzinu v nádrži nezpůsobí, že auto pojede rychleji, než kolik mu
dovolí výkon motoru. Energie pochází ze sacharidů (obsažených v obilovinách, luštěninách a
bramborách), ne z vitamínů a minerálů.
Každý z nás potřebuje vitamíny a minerály k životu a optimálnímu zdraví - stačí však jen
velice malé množství.

Stres - Umění zvládnout stres

Přemíra stresu je dnes považována za spoluviníka téměř všech nejčastěji se vyskytujících
onemocnění - srdečního infarktu, vysokého krevního tlaku, žaludečních vředů, bolestí hlavy,
bolestí zad, astmatu a dokonce i rakoviny. Na druhé straně nepřítomnost stresu může být také
důvodem únavy, nudy, nespokojenosti, apatie a deprese. Je důležité najít vyváženost mezi
oběma extrémy.

Co je to stres?

Ke stresu dochází v každé situaci, která od nás vyžaduje přizpůsobení se změně. Stres spojený
s vítězstvím v soutěži, zvýšením platu nebo povýšením v nás vyvolá pocit silné radosti. Jiné
stresy sice možná nejsou tolik vzrušující, nicméně jsou rovněž schopné vyvolat silný pocit
uspokojení, ať už je to třeba romantický večer, pochvala od spolupracovníka či dobré
vysvědčení u dítěte.
Další stresy vyvolávají zase spíše únavu, třebaže samy o sobě nejsou ničím záporným (např.
svatba či větší rodinná oslava).
A pak jsou samozřejmě stresy, které pro nás mohou být značně vyčerpávající - např. výpověď
ze zaměstnání, rozvod či smrt někoho blízkého.
Zdraví, to je schopnost přizpůsobit se stresu, který nám přináší život. Zdraví lidé našli ten
správný způsob, jak se vyrovnávat s každodenním stresem.

Nemyslíte, že je stále těžší zvládat stres, který na nás doléhá?

Moderní způsob života nás zajisté nutí ke stále většímu tempu. Ze všech stran slyšíme
nabídky - navštivte nás co nejdříve, kupte si to hned teď, užívejte si okamžitě. Reklama nás
neustále vybízí - užívejte si, dokud můžete, žijete přece jenom jednou. Ovšem přejde několik
let a vy se už po všem tom shánění, trmácení, cestování i užívání si možná cítíte trochu
unaveni nebo i podvedeni. Cenou, kterou jste za to zaplatili, je chronická únava, dluhy,
podlomené zdraví, deprese a celková ztráta chuti do života. Mnozí z nás jsou vtaženi do
tohoto zlomyslného soukolí moderního způsobu života.

Jak je tedy možné čelit stresu?

K poškození zdraví dochází teprve při dlouhodobém, chronickém působení stresu. Proti
škodlivým účinkům stresu se lze bránit několika jednoduchými způsoby a technikami. K těm
nejdůležitějším patří:

•

Pravidelný tělesný pohyb

alespoň 30 minut denně. Při cvičení dochází k vylučování

endorfinů, které navozují příjemné pocity a tím chrání tělo před účinky stresu. Zvlášť
prospěšný je pohyb na čerstvém vzduchu, který spolu se slunečním zářením rovněž
podporuje produkci endorfinů.

•

Jednoduchý, vegetariánský způsob stravování.

Tento způsob stravování představuje

nejmenší zátěž pro lidský organismus a je pro člověka nejpřirozenější. Výsledkem je
více energie, větší výkon a výdrž.

•

Abstinence od tabáku, alkoholu, kofeinu či jiných škodlivých drog.

Za užívání všech

těchto látek budete muset dříve nebo později zaplatit svým zdravím.

•

Dostatek odpočinku.

To znamená především dostatečně dlouhý spánek (v noci), ale

také čas na rozptýlení a dovolenou. Nezapomeňte na jeden den odpočinku koncem
týdne.

•

Voda v hojné míře - vnitřně i zevně.

Pijte tolik vody, aby vaše moč byla vždy

průhledná (to odpovídá 6 až 8 hrnkům nebo 1,8 až 2,4 l vody denně). Den začínejte
vždy sprchou - střídavě teplou a studenou - nebo umytím do půl těla.

•

Pevný životní základ.

Víra v Boha, smysl života, klidný a harmonický domov,

smysluplná práce, dobří přátelé - to všechno jsou účinné prostředky proti stresu.

•

Radostná mysl.

Představte si rozmrzelého muže, jak kráčí v dešti do práce a celou

dobu nadává. A pak si představte trojici radujících se dětí, které si hrají - rovněž v
dešti. Kdo z nich je vystaven většímu stresu? Rozdíl nespočívá v okolnostech, ale v
našem postoji k nim.

Život nám většinou dává na vybranou. Rozhodněte se proto radovat se z životních prožitků
tak, jak přicházejí. Zkuste se radovat z maličkostí, ze slunečného dne, ale třeba i z deště.
Usmívejte se a vracejte úsměvy. Prospějete tak sobě i svému okolí.
"Poznal jsem, že není pro člověka nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro."
(Kazatel 3,12)

Deprese - Když se všechno zdá být smutné

Deprese patří mezi velké problémy dnešní vyspělé společnosti. Psychologové, psychiatři a
další odborníci zabývající se duševním zdravím odhadují, že přibližně 30 procent obyvatel
vyspělých zemí trpí závažnými stavy úzkosti a depresemi. Lidé spolykají každoročně doslova
tuny nejrůznějších uklidňujících prášků v marné touze překonat svůj strach a sklíčenost.

Nejsou občasné pocity úzkosti nebo smutku také přirozenou součástí našeho života?

Přestože mnozí z nás při náhlých změnách nálady k horšímu mluví o "depce", ve většině
případů nejde o pravou depresi. Krátkodobé stavy úzkosti i depresivní nálady jsou celkem
normální. Pokud jsou však tyto pocity intenzivní a trvají nepřiměřeně dlouho, mohou být
příznakem celé řady duševních či jiných nemocí.

Kdy se deprese stává skutečným nebezpečím?

Depresi lze charakterizovat jako pocit smutku, melancholie, méněcennosti, nechuti do života,
č

asto doprovázený únavou, ztrátou chuti k jídlu a nedostatkem fyzické aktivity. Mezi

nejčastější typy deprese patří:

•

Reaktivní deprese

jako reakce na těžkou životní krizi (smrt partnera, ztráta zaměstnání,

rozvod či závažné onemocnění - např. rakovina). Nemocný potřebuje podporu a v
případě déletrvající deprese i odpovídající léčbu antidepresivy.

•

Endogenní deprese

je většinou dědičná. Objevuje se bez zjevné příčiny. Může trvat

mnoho měsíců a vyžaduje odpovídající léčbu. Na tento typ deprese většinou dobře
zabírají antidepresiva.

•

Maniodepresivní psychóza,

která se projevuje periodickým střídáním depresivních a

manických (nadmíru optimistických) nálad. Tato forma deprese vždy vyžaduje
profesionální péči a užívání léků.

Existují nějaké přírodní prostředky proti depresi?

•

Racionální výživa.

Jednoduchá, přirozená strava podávaná v pravidelných intervalech

snižuje fyzický stres. Zkuste třeba ovocný den - jeden nebo dva dny jezte pouze
č

erstvé ovoce; možná budete překvapeni, jak se vám pročistí mysl a navrátí životní

elán.

•

Odpočinek.

Periodický odpočinek je velice důležitý v dnešním uspěchaném životě.

Většině lidí vyhovuje, když si mohou denně dopřát 7 až 8 hodin spánku.

•

Pohyb.

K pozoruhodným objevům posledních let patří nové poznatky o blahodárných

účincích tělesného cvičení. Pravidelné cvičení zlepšuje náladu, zvyšuje pocit pohody,
zlepšuje spánek, uvolňuje napětí a pomáhá v prevenci celé řady nemocí. Každodenní
rychlá hodinová procházka prospěje mnoha depresivním lidem více než užívání léků.

Lze proti depresi bojovat ještě nějak jinak?

Psychologické faktory jsou také velice důležité:

•

Pravidelný režim.

Všichni lidé, ať již jsou depresivní nebo ne, potřebují ve svém

životě určitý pravidelný režim. Ten vede k lepšímu výkonu a větší vyrovnanosti.

•

Vědomí užitečnosti.

Všichni lidé mají výraznou touhu dělat něco užitečného - třeba

ř

ídit vlastní firmu, čas od času umýt auto či uvařit dobré jídlo. Osoby trpící depresí

potřebují především prožít pocit užitečnosti a uspokojení nad něčím, co vykonali.

•

Cíle.

Vybídněte člověka trpícího depresí, aby si udělal seznam přitažlivých a

zajímavých činností a pak mu pomozte je postupně realizovat. Když se mu určitou
aktivitu podaří splnit, označte to na seznamu.

•

Možnost volby.

I člověk v těžké depresi má každý den možnost volby: zda vstane z

postele, nebo zůstane celý den ležet; zda bude celý den sledovat televizi, anebo dělat
něco smysluplnějšího; zda se učeše a obleče, anebo bude celý den chodit v županu.
Tyto zdánlivé maličkosti, které musíme dělat každý den znovu, jsou velice důležité,
protože ovlivňují náš život a naši budoucnost. I lidé se závažnými duševními
problémy se mohou naučit se rozhodovat, kudy povede jejich život.

•

Duchovní kořeny.

Náš život musí mít smysl. Jinak se zákonitě dostaví pocit prázdnoty

a zoufalství. Duchovní růst vám pomůže zvládnout pocity úzkosti, strachu, viny či
záště. Pomůže vám získat novou chuť do života.
Například Bible je plná povzbuzení a ujištění o Boží lásce a zájmu o nás: "Netrapte se
žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti
Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v
Kristu Ježíši."

(Filipským 4,6.7) Každá životní krize má svůj konec. Zde jsou pak ve

výhodě věřící lidé, jak to potvrzují i lékařské výzkumy. Vědomí, že i v těch nejtěžších
chvílích našeho života je Bůh s námi, pomáhá čelit beznaději.

A co léky?

Jsou situace, které si žádají užívání antidepresiv či jiných léků. Ovšem onemocnění musí být
přesně diagnostikováno a léky se užívají pouze omezenou dobu. Jejich dlouhodobé užívání by
totiž mohlo vést k vytvoření závislosti a zdravotní stav ještě více zhoršit.
Deprese již dávno není tak obávanou nemocí, jakou byla v minulosti. Zlepšením tělesného

zdraví, pozitivním myšlením a rozvíjením duchovního života se mnoho lidí dokázalo
vypořádat i s tímto nepříjemným onemocněním.

Emoce - Endorfiny - nositelé radosti

Látky, po kterých se cítíme lépe, se nám zdají být neodolatelné. Od amfetaminů přes kokain,
kofein až po marihuanu a celou řadu dalších drog dnes stále více lidí hledá pomoc, jak zmírnit
stres a napětí způsobené moderním stylem života. Současně se ale množí důkazy o škodlivosti
těchto drog. Je proto dobrou zprávou, že vědci objevili látku, kterou produkuje sám
organismus a která má schopnost zlepšovat náladu a tím podporovat zdraví.

Náš organismus si vyrábí vlastní "léky"?

Ano. Jestliže léky definujeme jako chemické látky, pak jich organismus vyrábí denně desítky
tisíc. A rovněž v případě, že bychom tuto definici zpřísnili a označili léky jako látky určené k
léčbě nejrůznějších onemocnění, by odpověď stále zůstala kladná. V organismu neustále
probíhá samoozdravný program.

Jaké léky vyrábí náš organismus?

Nejsilnější léky, které vyrábí farmaceutický průmysl a po kterých se budete cítit lépe, se
nazývají narkotika. Narkotika blokují bolest a vyvolávají pocit extrémního blaha. Tyto léky
jsou velice užitečné při tišení silných bolestí, ale při delším užívání vyvolávají silnou
závislost.
Vědci zjistili, že náš organismus si vytváří látky podobné narkotikům, které byly nazvány
endorfiny. Chcete vědět, jak tyto látky fungují? Až se příště udeříte do palce, všimněte si, jak
rychle intenzivní bolest ustoupí a jak brzy ji nahradí příjemné znecitlivění. Lidé, kteří utrpěli
úraz při nějaké nehodě, nebo vojáci zranění ve válce si málokdy uvědomí závažnost svého
poranění. Byly popsány případy sportovců, kteří si v zápalu boje zlomili kost a přitom do
konce zápasu necítili bolest. To je pouze několik příkladů, jak působí endorfiny.
Ještě jiný příklad "léku". Dr. Hans Selye zjistil, že strach nebo hněv způsobuje vyplavení
adrenalinu do krve. Větší dávka adrenalinu způsobí mobilizaci všech sil a poskytne člověku
možnost bojovat nebo utéct před nebezpečím.
Výzkum ale prokázal, že dlouhodobá přítomnost strachu nebo zlosti organismus poškozuje.
Pokud negativní emoce jako smutek, nenávist, hořkost či zášť trvají delší dobu, mohou vést k
vyčerpání energetických zásob a oslabení odolnosti vůči nemocím.

Pokud nám negativní emoce škodí, prospívají nám pak ty pozitivní?

Když se Američan Norman Cousins v 60. letech sám vyléčil ze závažného onemocnění, a to
především díky pocitům radosti, lásky, vděčnosti a na základě víry, vytvořil tak vlastně úplně
nový vědecký obor. Dnešní psychoneuroimunologové izolovali mnoho chemických látek,
které produkuje mozek pod vlivem emocí. Endorfiny ale dokáží podstatně víc než jen
blokovat bolest. Posilují imunitní systém, navozují pocit dobré nálady a podporují rychlejší
léčbu.

Takže emoce mohou organismus buď poškozovat, anebo mu prospívat?

Pocity jsou pevnou součástí našeho života. Zatímco však orientace na ty negativní může
podporovat rozvoj různých onemocnění, zaměření se na pozitivní pocity naopak prospívá
celému organismu. Například lékaři se musí naučit taktnímu jednání, aby smrtelně nemocným
pacientům nevzali neuváženými slovy všechnu naději a nepodporovali tím jejich negativní
emoce. Lékař, který s důvěrou a optimismem řekne svému pacientovi: "Věřím, že právě vy
budete ten jeden z deseti, který zvítězí nad touto nemocí!", bude možná sám překvapen, když
se vyplní jeho vlastní "proroctví". Hlavně je to něco úplně jiného než poznámka typu: "Máte
pouze 10procentní šanci na přežití."

Existuje způsob, jak podpořit vylučování endorfinů?

Již dlouho známe prospěšnost cvičení pro zdraví. Vědci ale zjistili, že příjemné prožitky
spojené s cvičením se nedají vysvětlit pouze zvýšeným pohybem. Je ještě něco dalšího, co
vyvolává pocit pohody - endorfiny, vyplavované do krve v průběhu tělesné aktivity.
Účinek narkotik nebo endorfinů může být zrušen určitou chemickou látkou. U osoby, která
užila proti bolesti narkotikum morfin, po podání této chemické látky morfin přestal účinkovat.
Podobně také příjemný účinek endorfinů lze podáním této chemické látky zrušit.
Produkci endorfinů lze naopak podpořit pozitivním myšlením. Snažit se vyřešit
nedorozumění, nepodporovat nenávist a zášť, pěstovat laskavý, štědrý, vděčný postoj k
životu, mít pevnou víru a smysl života - to všechno podpoří tvorbu endorfinů v mozku a zvýší
vaši odolnost vůči nemocem. Pokud vám to nestačí a chcete endorfinů ještě více, dejte si
svižnou procházku nebo půlhodinku aerobiku.

Síla myšlení - Co myslím, to jsem

K jednomu z nejznámějších výroků filozofa Aristotela patří: "V zdravém těle zdravý duch."
Zda to však platí i naopak - tedy že psychické problémy vyvolávají onemocnění těla, není
zcela jednoznačné.

To mne ovšem překvapuje, myslel jsem si, že tento princip je dnes již všeobecně uznávaný?

Ano i ne. Někteří vědci jsou stále ještě na pochybách, zda tady existuje přímá souvislost,
protože dodnes nebyli schopni jednoznačně prokázat, že způsob našeho myšlení je schopen
způsobit anebo naopak vyléčit určité specifické onemocnění.
V jedné věci se ale naše poznání významně posunulo kupředu, a to pokud jde o činnost
imunitního systému. Ačkoli vědci nejsou schopni najít přímou souvislost mezi emocemi
(např. hněvem) a určitou chorobou (např. srdečním infarktem), dokáží dnes již měřit reakci
imunitního systému na určité specifické stresy.

Jak pracuje imunitní systém?

Zjednodušeně lze imunitní systém popsat na příkladu fungování vojska či armády. Lidský
organismus je chráněn doslova miliony malých vojáků-bojovníků, kteří neustále cirkulují v
krvi. Těchto bojovníků je několik typů a každý z nich má svoji zvláštní funkci. Generální štáb
může uvést celý systém do pohotovosti a poslat bojovníky do boje tam, kde se nemoc snaží

proniknout do organismu. V dobách míru je ale počet bojovníků omezen a v krvi kolují pouze
policejní hlídky.

Co všechno má vliv na imunitní systém?

Racionální výživa, pravidelný pohyb a pozitivní stav mysli - to jsou faktory, které mohou
posilovat imunitu. Na druhé straně však nemoc, drogy a nadměrný stres imunitu oslabují.

A co naše psychika a imunita?

Vědci zjistili, že lidé, kteří trpí depresí nebo jejichž mysl je zcela zaplněna negativními
myšlenkami či emocemi, jsou zvlášť náchylní k určitým onemocněním, jako je např. astma,
revmatoidní artritida nebo rakovina.

Jak tedy může psychika ovlivnit naše zdraví?

Vědci zjistili, že existuje tzv. placebo efekt. Jeho fungování lze nejlépe ozřejmit na základě
příběhu, který popisuje jistý muž: Jednou jsem pracoval dlouho do noci a strašně se mi chtělo
spát. Vzpomněl jsem si, že moje sekretářka má vždycky ve stole instantní kávu. Nabral jsem si
tedy několik lžiček prášku, zalil je horkou vodou, vypil a čekal. A skutečně jsem v průběhu asi
10 minut ucítil nový příval energie. Kofein zmobilizoval můj krevní cukr. Necítil jsem se také
tak unavený, protože kofein začal účinkovat na můj nervový systém. Za chvíli jsem si musel
dojít na toaletu, což mi jenom potvrdilo, že kofein je také močopudný. Povzbudivý účinek kávy
trval asi tři hodiny, což mi stačilo k dokončení mého projektu.
Příští ráno jsem o tom vyprávěl své sekretářce. Vyslechla mě a pak se začala smát: "Jsem
velice ráda, že vám ta káva pomohla, ale to jste si nevšiml, že byla bez kofeinu?"

Ta káva mu pomohla, protože věřil, že mu pomůže.

Přesně tak. Placebo efekt je léčebný výsledek vyvolaný přesvědčením pacienta, že užívá
skutečný lék. Využívá se při testování nových léků.
Jedna skupina pacientů dostane skutečný lék, druhá pouze neúčinnou náhražku. Již mnohokrát
se stalo, že lidé užívající placebo měli lepší výsledky než ti, kteří užívali skutečný lék.
Myšlení a emoce významně ovlivňují činnost organismu. Existují zprávy o lidech, kteří byli
přesvědčeni, že zemřou - a skutečně se tak stalo, ačkoliv nikdy nebyla objasněna pravá příčina
smrti. Na druhé straně existují lidé, kteří věřili, že svoji nemoc či vážné zranění překonají a k
údivu ostatních se jim to také podařilo.

Dokáží pozitivní pocity posílit imunitní systém?

Poslední studie naznačují, že vyrovnaný emocionální život a pozitivní postoj k životu jsou pro
dobré zdraví stejně důležité jako racionální výživa, pravidelný pohyb, abstinence od alkoholu,
tabáku a jiných drog.
Pozitivní pocity a rozumné životní návyky dokáží stimulovat produkci endorfinů. Tyto
chemické látky produkované mozkem navozují pocity pohody a navíc podporují imunitní
systém. Endorfiny vám umožní cítit se dobře a navíc vás také léčí.

Takže se člověk může léčit příjemnými myšlenkami?

Je rozumné využít všechny dostupné přirozené léčebné prostředky. Přestat kouřit, zhubnout,
více se pohybovat, dát prostor pozitivním pocitům a myšlenkám, případně pravidelně užívat

potřebné léky - to všechno jsou důležité věci na cestě ke zdraví.
Důležitost radosti a pozitivního naladění pro život zdůrazňoval před dávnými věky již král
Šalomoun:
"Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti." (Přísloví 17,22)

V podobném duchu píše i apoštol Pavel:
"Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoliv je hodné lásky, co má
dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu." (Filipským 4,8)

Rostlinná strava - Dokonalá výživa

Statistiky potvrzují trvale rostoucí zájem o vegetariánství (bezmasý způsob stravování). Podle
průzkumu agentury Soffres-Factum se v České republice považuje za vegetariány přibližně
103 000 lidí. Kdysi se na vegetariány hledělo jako na nebezpečné fanatiky. Po nástupu
komunismu v roce 1948 bylo v Praze - až na jedinou výjimku - postupně zavřeno všech šest
vegetariánských jídelen. Doba se však mění. Dnes je vegetariánství celosvětově považováno
za zdravější a ekologičtější životní styl.

Skutečně si myslíte, že se vyplatí stát se vegetariánem?

Sedm z deseti obyvatel České republiky zemře předčasně na jedno z následujících tří
onemocnění: srdeční infarkt, mrtvice, rakovina. V roce 1988 MUDr. C. Everett Koop, ministr
zdravotnictví USA, vydal knihu Výživa a zdraví. Jde o souhrn poznatků, který vychází z
několika set epidemiologických studií a v němž dokládá, že způsob stravování běžný v
rozvinutých zemích je hlavní příčinou civilizačních onemocnění. Hlavními viníky jsou přitom
nasycené tuky a cholesterol konzumované v nadměrném množství. Kniha upozorňuje na to,
že největším zdrojem nasycených tuků a jediným zdrojem cholesterolu jsou především
potraviny živočišného původu, které jsou konzumovány namísto potravin bohatých na
komplexní sacharidy jako jsou obiloviny, ovoce či zelenina.
Riziko ischemické choroby srdeční u muže, jehož strava zahrnuje maso, vejce a mléčné
výrobky je v průměru 50procentní. Pokud by tento muž přestal jíst maso, riziko klesne na 15
procent. U vegetariána, který nekonzumuje maso, vejce ani mléčné výrobky, ovšem hodnota
klesá na pouhá 4 procenta.
V jednom úvodníku prestižního amerického časopisu Journal of the American Medical
Association

autor konstatuje, že při vegetariánském způsobu stravování lze předejít 90

procentům případů mrtvice a z 97 procent také srdečnímu infarktu.
A prevencí to zdaleka nekončí. Dr. Dean Ornish publikoval studie, které dokazují, že díky
nízkotučné vegetariánské stravě lze zvrátit průběh srdečního postižení dokonce i u pacientů,
kterým byla navržena operace bypass.
Riziko onemocnění rakovinou prostaty, prsu a tlustého střeva je u lidí, kteří denně konzumují
maso, vejce a mléčné výrobky, tři- až čtyřikrát vyšší než u těch, kdo je konzumují zřídka nebo
vůbec. V přímém rozporu s populárním názorem na způsob stravování a osteoporózu, ženy-
vegetariánky mají silnější kosti, riziko zlomenin je u nich nižší a stárnutím ztrácejí méně
kostní hmoty.
Studie mezi takovými populacemi vegetariánů, jako jsou např. Hunzové, kteří se ve zdraví
dožívají vysokého věku, jsou v příkrém kontrastu k průzkumům prováděným mezi aljašskými

Eskymáky, kteří při svém způsobu stravování - jedí především to, co vyloví z moře - trpí
mnoha nemocemi a umírají mladí.

A co potřeba bílkovin a dalších živin? Je doopravdy možné žít bez masa?

Docela snadno. Výživové doporučené dávky (VDD) pro dospělé v České republice uvádějí,
že potřebujeme 60 až 100 gramů bílkovin denně, což představuje přibližně 12 procent našeho
denního energetického příjmu (v zájmu objektivity je ale nutné přiznat, že VDD pro bílkoviny
jsou u nás zbytečně vysoké; VDD Světové zdravotnické organizace uvádějí jako bezpečné
množství pro muže i ženy 30 až 60 g bílkovin na den; ve Spojených státech jsou VDD v
rozmezí 44 až 61 g bílkovin na den, tedy přibližně 10 procent denního energetického příjmu).
Hovězí řízek vám dodá přibližně 25 procent své energetické hodnoty ve formě bílkovin,
nicméně průměrný obsah bílkovin u většiny čerstvé zeleniny přesahuje 20 procent její celkové
energetické hodnoty a u obilí jde přibližně o 10 procent. Navíc luštěniny jako fazole nebo
hrách obsahují téměř 25 procent své energetické hodnoty ve formě využitelných bílkovin.
Potraviny rostlinného původu obsahují tedy dostatečné množství bílkovin a kromě toho ještě
vlákninu, málo tuku a žádný cholesterol.
Studie prokázaly, že lidé, jejichž jídelníček je sestaven z potravin rostlinného původu, netrpí
nedostatkem bílkovin a dalších živin. Pouze vegani (lidé nekonzumující vejce ani mléčné
výrobky) mohou čas od času potřebovat menší dávky vitamínu B12.

Když se začnu stravovat vegetariánsky, ovlivní tato změna moji hmotnost?

Pokud nahradíte maso koblihami, větrníky, hranolky a dalšími potravinami s vysokým
obsahem tuků, pak s největší pravděpodobností přiberete.
Pokud se ovšem rozhodnete pro jednoduché a chutně připravené pokrmy ze zeleniny, ovoce,
obilovin a luštěnin, dá se předpokládat, že se zbavíte nadbytečných kilogramů a udržíte si
ideální váhu.

Jaké jsou ekologické výhody tohoto způsobu stravování?

Větší posun k vegetariánskému způsobu stravování by do velké míry omezil znečišťování
životního prostředí způsobené naší na maso orientovanou kulturou. Znečištění prostředí
způsobené živočišnou velkovýrobou je dokonce větší než znečištění způsobené průmyslem.
Důsledky americké "hamburgerové vášně", která již zasáhla i naši republiku, postihují
všechny formy života na této planetě. Aby se získaly pastviny pro dobytek určený k porážce a
transportu do Spojených států (Američané ročně spotřebují přibližně jeden milion tun
hovězího masa dovezeného ze střední Ameriky), kácejí se rozsáhlé oblasti amazonských
deštných pralesů a středoamerické džungle. Toto neustálé ničení přírody způsobí denně zánik
tří vzácných druhů zvířat a rostlin.
Kdyby se zemědělství v České republice v takové míře neorientovalo na živočišnou výrobu,
nemuseli bychom dovážet obilí na krmení a byli bychom zcela soběstační.

Trávení - Nejdokonalejší chemická továrna

Bílkoviny, tuky a sacharidy představují tři hlavní složky naší potravy. Jsou také hlavním
zdrojem energie pro náš organismus. Ten je schopen je systematicky zpracovávat, avšak ne
všechny stejně rychle.
Nejrychleji probíhá trávení jednoduchých sacharidů (cukrů), zatímco nejdelší je trávení tuků.
Potrava s vysokým obsahem tuků se zdržuje v žaludku až 6 hodin, zatímco potrava obsahující
převážně jednoduché sacharidy opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny. Délka trávení bílkovin a
komplexních sacharidů (škrobů) leží někde uprostřed mezi cukry a tuky.

Je prospěšné konzumovat odděleně sacharidy a bílkoviny tak, jak to např. doporučuje Hayova dělená
strava?

Když se podíváte do přírody, pak tam nenajdete podporu pro tuto teorii. Všechny potraviny,
ať rostlinného, či živočišného původu, jsou vždy kombinací sacharidů, bílkovin a tuků. Např.
fazole obsahují v hojnosti především bílkoviny, zatímco třeba švestky zase sacharidy a
avokádo tuky. To ale neznamená, že ve fazolích nejsou také sacharidy a tuk, a naopak i
švestky obsahují určitý podíl bílkovin a tuků, stejně jako avokádo obsahuje malé množství
sacharidů a bílkovin.
Č

istým sacharidovým jídlem by byl například krystalový cukr anebo škrobovitý zbytek, který

zůstane po odstranění lepku z bílé mouky. Za jídla skládající se výlučně z bílkovin je pak
možné považovat např. vaječný bílek nebo nejrůznější práškové proteinové preparáty. A
pokud jde o tuk, to byste museli sníst několik polévkových lžic másla nebo oleje. Čistá jídla v
tomto smyslu slova se v přírodě nevyskytují. Nicméně je možné je vyrobit.

Jak se ale dokáže žaludek vypořádat s těmito rozdílnými složkami naší stravy? Nevede to k zažívacím
poruchám?

Trávení je proces, při kterém se potrava rozkládá na její základní složky, takže ze sacharidů a
škrobů se stane glukóza, tuky se rozloží na mastné kyseliny a bílkoviny na aminokyseliny.
Krví se pak tyto živiny dostávají ze střev do celého organismu.
Pouze jedna část trávení probíhá v žaludku - zbytek se děje v ústech a ve střevech. Sacharidy
jsou tráveny již v ústech prostřednictvím slin, dále tento proces pokračuje v žaludku.
Bílkoviny se začínají trávit v žaludku a trávení pokračuje ve střevech. Tuky jsou tráveny
pouze ve střevech.

Ovlivňuje kyselost nebo zásaditost potravy proces trávení?

Žaludek plní tři základní funkce:

•

Pomocí svalové činnosti rozmělňuje a promíchává rozkousanou potravu, aby z ní
vytvořil kašovitou hmotu.

•

K žaludečnímu obsahu přidává nebo z něj vstřebává tekutiny, aby natrávenina měla
správnou konzistenci (hustotu).

•

Vylučováním trávicích šťáv, jejichž součástí je kyselina chlorovodíková, se celý obsah
žaludku stává vysoce kyselým. Přitom dochází k trávení bílkovin prostřednictvím
enzymu pepsin, který ke své činnosti potřebuje kyselé prostředí.

Když se natrávená potrava dostane do horní části tenkého střeva (dvanácterníku), promíchá se
s pankreatickou šťávou a žlučí, které způsobí její změnu z povahy kyselé na zásaditou.
Trávení je pak dokončeno ve střevech.
Ve své originální teorii Dr. Hay tvrdil, že se poruší zákon trávení, konzumují-li se společně
bílkoviny a sacharidy. Zdůvodňoval to tím, že konzumace bílkovin vyvolá v žaludku produkci

kyseliny chlorovodíkové a pepsinu a tyto šťávy omezují činnost enzymu amylázy ze slin.
Pokud jíme pouze sacharidy, žaludek vylučuje málo kyselých šťáv, účinnost amylázy zůstane
zachována a tak mohou být sacharidy lépe tráveny.
Dr. Hay, který zformuloval svoji teorii ve třicátých letech, však do velké míry přecenil
význam amylázy ve slinách. K hlavnímu trávení sacharidů dochází totiž především
prostřednictvím amylázy slinivky břišní v tenkém střevě.

Není ale pravdou, že některá jídla dokáží zpomalit proces trávení?

Jídla obsahující hodně tuků jsou v tomto směru nejhorší. Organismus nemůže strávit tuky,
dokud nejsou alkalizované (převedené z povahy kyselé na zásaditou - to se děje
prostřednictvím enzymů přítomným v pankreatické šťávě) a emulgované (to se děje
prostřednictvím žluči; jde o podobný proces, jako když odstraňujete tuk z rukou - musíte jej
nejprve emulgovat pomocí mýdla a horké vody).
Má-li proces emulgace probíhat dokonale - tak, aby organismus nebyl přetížen, odměřuje se
množství tuku procházející ze žaludku do střev. Pokud konzumované jídlo obsahuje málo
tuku, proces trávení proběhne rychle. Silně tučným jídlům však trvá podstatně déle, než
projdou trávicím traktem.

Jak by tedy měl vypadat vyvážený způsob stravování?

Náš organismus dokáže bez větších problémů strávit jídlo skládající se ze tří nebo čtyř
různých druhů přirozených potravin. Složitější jídla se zažívají déle a organismus na to musí
vynaložit více energie.
Jedením mezi jídly narušujete proces trávení a zatěžujete žaludek. Pokud budete jíst
jednoduchá jídla, poskytnete žaludku dostatek času k trávení a dokonce mu dovolíte si mezi
jídly i trochu odpočinout. Rozhodně přitom nebudete trpět různými zažívacími problémy.
Ideální by bylo stravovat se ve čtyř- až pětihodinových intervalech.

Takže bychom mezi jídly neměli nic jíst?

Pijte čistou vodu. Voda nevyžaduje žádné trávení. Projde rychle vnitřními orgány a navíc je
dobře očistí a propláchne. Pokud nemůžete vydržet a potřebujete něco na zub, snězte kousek
č

erstvého ovoce nebo syrové zeleniny.

Zázračné potraviny? - Vzestup a pád ovsa

Jako zázračné jídlo, které dokáže snížit vysokou hladinu cholesterolu v krvi, se oves v krátké
době stal miláčkem médií a hitem číslo jedna.
Výrobci potravin se rozhodli využít této jeho vlastnosti a ze dne na den zjistili, že vše chutná
lépe, když se do jídla přidají ovesné otruby. Byla vyhlášena neoficiální "ovesná válka".
Ovesné produkty začaly rychle mizet z regálů v obchodech a jejich cena se postupně
zvyšovala.

Existují vědecké důkazy, které by potvrzovaly tyto zázračné účinky ovsa?

I když připustíme, že "módní vlny" nepostrádají jistou míru zveličení, musíme přiznat, že
ovesné otruby se před několika lety Američanům zdály být úžasně účinné.
V jedné studii skupina mužů, u nichž byla zjištěna vysoká hladina cholesterolu v krvi,
konzumovala denně jednu misku ovesných vloček a pět vdolečků upečených z ovesných
otrub jako přídavek ke své obvyklé stravě. Zástupci kontrolní skupiny s podobně vysokými
hodnotami cholesterolu konzumovali pouze svou obvyklou stravu. Po deseti dnech byl u
skupiny konzumující oves zaznamenán 13procentní pokles hladiny cholesterolu v krvi.

V čem spočívalo tajemství úspěchu ovsa?

Především ve vláknině, kterou oves obsahuje. Vlákninu můžeme rozdělit do dvou základních
skupin. Do té první patří vláknina, která se rozpouští ve vodě, druhou skupinu tvoří vláknina
ve vodě nerozpustná.
Nerozpustná vláknina se chová v trávicím traktu jako mycí houba, absorbuje vodu, zvětšuje
objem stolice a urychluje její pasáž střevy. Má mírně projímavý účinek a pomáhá stabilizovat
hladinu glukózy v krvi.
Naopak rozpustná vláknina je ta, která je schopna ovlivňovat hladinu cholesterolu v krvi.
Cholesterol je vedlejší produkt trávení. Bez činnosti ve vodě rozpustné vlákniny, která
pomáhá vylučovat cholesterol z těla ven, by se jeho větší část opět vstřebala a tím by se
zvýšila jeho hladina v krvi, tak jak je to běžné u většiny obyvatelstva rozvinutých zemí.
Předpokládalo se, že vláknina ovsa má neobvykle velikou schopnost vázat na sebe přebytečný
cholesterol.

To zní velice slibně. V čem byl tedy problém?

Přední lékařský časopis New England Journal of Medicine tehdy publikoval studii, která
zastavila tuto novodobou posedlost ovsem. Všemocný oves, jak se ukázalo, nebyl tím, čím se
jevil. Nemluvě o tom, že lidé jej už začínali mít plné zuby. Konec konců, i těch ovesných
vdolečků se nakonec přejíte.

Takže to všechno byla jenom jedna veliká nafouknutá bublina?

Ne tak docela. Nová studie pouze postavila oves do správného světla. Ukázala, že to není
žádný magický lék, který vyčistí tepny zanesené cholesterolem, nebo který můžeme přidávat
k nezdravým jídlům a tím je prohlásit za zdravé.
Studie ukázala, že když si místo slaniny, vajec, sýrů či uheráku dáte k snídani velkou misku
jakýchkoliv obilných cereálií, tak tím samozřejmě významně omezíte množství
zkonzumovaného tuku a cholesterolu.
Jiné studie potvrdily, že ve vodě rozpustná vláknina opravdu snižuje hladinu cholesterolu v
krvi, ale oves není v tomto směru účinnější než jiné rostlinné potraviny, jako např. fazole
nebo ovoce.
Výsledky těchto studií jsou logické. Každá změna jídelníčku, kde potraviny rostlinného
původu, bez cholesterolu, chudé na tuk a bohaté na vlákninu, nahradily tučné potraviny
živočišného původu s vysokým obsahem cholesterolu, se opakovaně ukázala jako vysoce
efektivní při snižování hladiny cholesterolu v krvi.

Co z toho vyplývá?

Lidé, kteří jedí hodně potravin rostlinného původu, konzumují také dostatečné množství
vlákniny, rozpustné i nerozpustné. Pro lidi, kteří se z nejrůznějších příčin nemohou nebo
nechtějí stravovat tímto způsobem, je prospěšné přidávat si do jídla ovesné otruby.

A jaké z toho všeho plyne poučení? Je bláhové se soustředit výhradně na jednu živinu nebo
jedno jídlo. Podobným příkladem byla v České republice po určitou dobu "posedlost"
sójovými výrobky. Ty jsou samozřejmě dobré, ale pouze jako součást zdravého stravování,
nikoli jako jeho hlavní náplň. Ani dobré věci se nemají přehánět. Dejte jim proto správné
místo ve vaší kuchyni. I když senzační objevy a zjednodušená řešení komplexních
zdravotních problémů jsou miláčkem médií a reklamy, na příkladě ovsa si můžeme uvědomit
důležitost propagace široké škály potravin rostlinného původu pro naše zdraví. Obiloviny v
téměř jakékoliv podobě jsou zdravé. Zdůrazňování a přeceňování jediné potraviny tak, jak to
bylo v případě ovsa, ovšem vede k jednotvárné výživě.
Z mnoha studií vyplývá, že bezmasá, na tuky chudá a na vlákninu bohatá strava je schopna u
většiny lidí v průběhu čtyř až osmi týdnů snížit hladinu cholesterolu v krvi o 20 až 35 procent.
Přidávat ovesné otruby do takovéto stravy je téměř bezcenné.
Oves a ovesné otruby (v České republice pak již výše zmíněná sója a její produkty) jsou
bezpochyby velice zdravé potraviny. Měly by být vždy součástí racionální výživy. Ovšem
přílišný důraz na nové objevy a především naše touha po rychlém účinku vede někdy k
extrémním způsobům řešení zdravotních problémů.
Harmonický a vyvážený životní styl se sice nikdy nedostane na titulní stránky novin či do
televize, ale může vám přinést trvalé zdraví.

Snídaně - Začněte správně svůj den

Mnoho lidí se ráno po probuzení na jídlo nemůže ani podívat. Pouze šálek kávy vypitý v
rychlosti - to je standardní snídaně mnoha z nás. Alarmující je navíc stále se zvyšující počet
dětí, které také přicházejí do školy bez snídaně.

Je snídaně skutečně tak důležitá?

Skupina vědců strávila deset let studiem vlivu snídaně na zdraví lidí všech věkových skupin.
Dospěli k názoru, že vydatná snídaně může dětem i dospělým pomoci k tomu, aby byli
výkonnější, rozhodní a méně podráždění.
Další studie dokonce zjistily, že lidé, kteří snídají, méně trpí chronickými nemocemi, žijí déle
a jsou celkově zdravější.
Když mluvíme o vydatné snídani, pak tím myslíme takové jídlo, které vám poskytne
minimálně jednu třetinu vašeho denního energetického příjmu. Snídaně by proto měla
sestávat z celozrnných obilovin, celozrnného chleba a několika kousků čerstvého ovoce. Sami
zjistíte, že takto pak můžete být po celé dopoledně výkonnější.

Ale moment, co je vlastně špatného na bílém rohlíku s máslem a čajem?

Potřebujete něco, co obsahuje vlákninu. I když ji náš organismus není schopen strávit,
vláknina vstřebává vodu při svém průchodu žaludkem a střevy. Tak vzniká hmota podobná
mycí houbě, která působí jako jemná bariéra, aby se živiny z potravy nevstřebávaly příliš
rychle.
Na druhé straně potraviny, které neobsahují žádnou vlákninu, především sladká jídla a nápoje,
se velice rychle vstřebají do krevního oběhu. Tím způsobí rychlý vzestup a následný pokles
koncentrace glukózy v krvi. To vysvětluje, proč můžete často během dopoledne zaznamenat

pokles výkonnosti, jestliže vaše snídaně obsahovala pouze potraviny s nízkým obsahem
vlákniny.

Já mám hlad obvykle až kolem desáté!

Pravděpodobně nejčastějším důvodem, proč se lidé takto cítí, je příliš pozdní a příliš vydatná
večeře. Mlsání u televize je také častým viníkem! Při odchodu na lůžko je žaludek
zaneprázdněn trávením potravy. Žaludek si ale také potřebuje odpočinout. Není pak divu, že
vyčerpaný žaludek, který pracuje celou noc, není nadšen vydatnou snídaní.
A řešení tohoto problému?

•

Jezte lehčí večeři nejpozději čtyři hodiny před spaním, nebo ji někdy můžete úplně
vynechat.

•

Mezi večeří a spánkem už nic nejezte a nepijte - snad kromě vody, případně kousku
ovoce.

Pokud budete dodržovat tyto dvě jednoduché zásady, zakrátko se - po dlouhé noci - začnete
znovu těšit na snídani.

Když vynechám snídani, nepomůže mi to zhubnout?

Právě naopak. Studie prováděná v americkém státě Iowa prokázala, že vynechání snídaně
nepředstavuje v žádném případě výhodu při hubnutí. Lidé, kteří nesnídají, jsou během dne
hladoví, proto častěji mlsají a v konečném důsledku toho snědí v průběhu dne více. V
dopoledních hodinách jsou také méně výkonní.

Já ale skutečně nemám na snídani čas!

Mnoho lidí dlouho ponocuje a pak ráno spí tak dlouho, jak je to jen možné. Někdo sice může
být v noci výkonnější, ovšem většině z nás tento způsob života nesvědčí.
Snažte se večer ulehnout včas, abyste se mohli ráno probudit odpočatí a měli čas se nasnídat.
Začněte den tím, že vypijete dvě sklenice vody či teplého bylinkového čaje - tím propláchnete
a osvěžíte žaludek. Pohodlně se oblečte a zacvičte si nebo se rychle projděte. Osprchujte se
nebo se omyjte do půl těla a připravte si teplou snídani.
Tento návod je vhodný také pro děti. Uložte je večer do postele včas, aby pak ráno měly
dostatek času na snídani.
V případě, že vás vaše zaměstnání nutí vstávat brzo, noste si zdravou, doma připravenou
snídani do práce. Nasnídejte se až později během přestávky, např. kolem deváté hodiny.
Vydatná snídaně vám dodá více energie, zlepší koncentraci a celkově přispěje k větší pohodě.
Budete v menším pokušení mlsat. Dokonce budete schopni lépe ovládat své emoce.
Není to krásný způsob, jak zahájit každý nový den?

Pohyb - Elixír mládí

Mnoho středověkých učenců strávilo celý život marnou snahou objevit elixír mládí. Postupem
č

asu se proto tento elixír stal symbolem nesplnitelného snu. To je ovšem minulost - dnešní

věda nám alespoň částečně umožnila dosáhnout jeho naplnění.

Co tím myslíte?

Když středověcí mágové hledali tajemství věčného mládí, většina lidí již v mladém věku
umírala na infekční nemoci. Dnes, díky lepším hygienickým podmínkám a díky antibiotikům
se nám podařilo eliminovat velké množství těchto onemocnění. Problémem dneška jsou
civilizační nemoci. Tyto nemoci nás okrádají o životaschopnost, mrzačí nás a p-o-m-a-l-u nás
zabíjejí.
Dobrou zprávou je, že více životního elánu, lepší zdraví a delší život lze získat pravidelnou
fyzickou aktivitou.

Fyzická aktivita? Tohle všechno pohyb opravdu dokáže?

Podívejme se na některá fakta. Lidové rčení "Co se neužívá, to zakrnívá" neplatí pouze pro
svaly a kosti, ale také pro srdce, plíce, mozek, cévy, klouby a kteroukoliv jinou část lidského
těla. Sedavý způsob života je ta nejrychlejší cesta k předčasné invaliditě a smrti. Nedostatek
pohybu nás doslova zabíjí.
Dobrý genetický základ sice pomáhá některým lidem zmírnit nepříznivý dopad jejich
nezdravého způsobu života, ovšem žít co nejdéle již dávno není naší jedinou starostí. Lidi
dnes vedle dlouhověkosti zajímá také vitalita, dobré zdraví, užitečnost a vůbec celková kvalita
života.

Jak nám tedy pomáhá pravidelné tělesné cvičení žít zdravěji a déle?

Zde je hned několik důvodů, proč je pohyb zdravý:

•

Cvičení vám pomůže cítit se lépe! Váš život bude radostnější. Při cvičení se totiž v
mozku vylučující endorfiny, hormony vyvolávající pocit blaženosti. Tyto hormony
mají všeobecně blahodárné účinky na zdraví.

•

Cvičení posiluje srdce. To je velice důležité v naší kultuře, kde každý druhý člověk
umírá na onemocnění srdce a cév.

•

Cvičení má schopnost snižovat krevní tlak a klidovou srdeční frekvenci, což chrání
srdce i cévy.

•

Cvičení snižuje hladinu LDL cholesterolu v krvi a zároveň zvyšuje hladinu HDL
cholesterolu, čímž snižuje riziko srdečně-cévních onemocnění (LDL je "zlý
cholesterol" a HDL je "hodný cholesterol").

•

Cvičení posiluje kosti, a to tak, že v nich pomáhá zadržovat vápník a další důležité
minerály. Lidé žijící sedavým způsobem života ztrácejí po čtyřicítce ve zvýšené míře
vápník a kostní hmotu.

•

Cvičení zahání depresivní náladu. Cvičení na čerstvém vzduchu nebo v tělocvičně
patří mezi nejcennější léky proti chmurné náladě.

•

Cvičení pomáhá zvládat stres. V naší uspěchané společnosti je tělesná aktivita účinnou
protilátkou proti tomuto neduhu.

•

Cvičení zvyšuje celkovou životaschopnost a efektivnost ve všech oblastech života.

•

Cvičení pomáhá dosáhnout a udržet si ideální hmotnost. Podporuje růst svalů, pomáhá
s redukcí nadbytečného tuku. Cvičení střední intenzity tlumí chuť k jídlu tím, že
přechodně způsobuje zvýšení hladiny glukózy v krvi.

•

Cvičení zlepšuje krevní oběh, což se projevuje pohotovějším myšlením, lepším
spánkem a dokonce i rychlejším hojením ran.

Jaký druh tělesné aktivity máte na mysli? Ne každý může běhat maratón.

Každou z výše uvedených výhod můžete získat pouhou chůzí. Chůze je přímo ideální druh
pohybu. Je levná, bezpečná, zábavná. A provozovat ji může téměř každý. Sami se můžete
rozhodnout, jak dlouho chcete chodit. Když se cítíte unaveni, můžete si odpočinout. Po
získání lepší kondice můžete chůzi pomalu zrychlovat a prodlužovat délku procházek.
K dalším vhodným formám pohybu patří plavání, jízda na kole či zahrádkaření. Pro lidi s
dobrou kondicí je vhodný běh, běh do schodů, skákání přes švihadlo nebo běh na lyžích. Za
špatného počasí vám pomohou stacionární kola nebo můžete chodit či běhat na místě.
Má-li být vaše aerobní cvičení (aerobní cvičení způsobuje, že organismus spotřebovává větší
množství kyslíku po delší dobu) co nejefektivnější, je potřebné, abyste byli dostatečně aktivní
(měli byste se zpotit) a cvičení by mělo trvat alespoň 15 až 20 minut. To je pro většinu lidí cíl
zcela dosažitelný. Při 30-40minutovém programu denní tělesné aktivity získáte většinu výhod,
o kterých jsme se zmínili výše. Chcete-li zhubnout, je potřebné prodloužit dobu cvičení na
jednu hodinu denně. Pokud vám to vyhovuje, je také možné během dne cvičit např. třikrát po
20 minutách.

Je pravda, že člověk musí dosáhnout určité hodnoty tepové frekvence, aby bylo možné považovat cvičení
za efektivní?

Byly vyvinuty nejrůznější léčebné cvičební režimy. Existuje rovnice, podle které si můžete
vypočítat vaši optimální tréninkovou tepovou frekvenci (ve 2. části knihy je tato rovnice
uvedena), kdy aerobní cvičení nejvíce prospívá vašemu srdci a krevnímu oběhu. To důležité
ale je: i mírné formy cvičení, jako např. rychlá chůze, zlepší vaši kondici a jsou schopny snížit
riziko srdečního infarktu až o 30 procent. Každý krok se počítá!

Mne ale cvičit nebaví. Je to nuda!

Každý den děláme spoustu nudných úkonů: čistíme si zuby, uklízíme, myjeme nádobí nebo
chodíme do práce. Tyto úkony děláme proto, že nám poskytují určitou odměnu: hezké, bílé
zuby; čistý, uklizený byt nebo dům; pravidelnou výplatu. Po určité době se většina těchto
aktivit pro nás stane rutinou - stanou se nedílnou součástí našeho života.
Na tělesnou aktivitu můžete pohlížet ze stejné perspektivy. A užitek, který takto získáte, vám
vydrží po celý život.

Nejzdravější nápoj - Zázrak bez energie

Když nutíte organismus, aby pracoval s omezeným množstvím tekutin, je to stejné jako snažit
se mýt nádobí po večeři v hrnku vody. Nemáte-li dostatek tekutin, pak nutíte organismus
vylučovat všechny odpadní látky v koncentrovanější formě, což způsobuje nepříjemný tělesný
zápach, nečistý dech a páchnoucí moč.

Chcete snad říct, že většina lidí pije málo vody?

Možná vás to překvapí, ale průměrný člověk vypije více piva a sladkých limonád než vody.
Zkuste si vzpomenout, kdy se vám naposledy stalo, že by vám třeba v restauraci či jídelně
nabídli k pití pouze vodu nebo minerálku?

Proč na tom tolik záleží, jaké nápoje piji? Cožpak neobsahují všechny vodu?

Organismus dokáže využít vodu ve všech možných formách, u některých nápojů je to však
problematické. Obsahují mnoho energie, a proto musí být zpracované jako jídlo. Tato
nadbytečná energie pak vede k nadměrnému ukládání tuků, výkyvům hladiny glukózy v krvi
a ke zpomalení procesu trávení. Pokud jde o čistou vodu, ta žaludkem jenom projde, aniž by
vyžadovala jakékoli zpracování či trávení; nedráždí a neruší žádné tělesné pochody a hlavně
neobsahuje vůbec žádnou energii.
Ovšem cukr obsažený v limonádě vyžaduje ke svému zpracování další vodu. Většina běžných
nápojů přispívá k překyselení žaludku. Nápoje typu cola obsahují navíc fosfor, který
podporuje větší vylučování vápníku z organismu a tím přispívá k rozvoji osteoporózy.

A co nápoje, které neobsahují cukr?

Do všech nápojů, ať již obsahují cukr nebo ne, se přidávají nejrůznější chemické látky kvůli
barvě, chuti, konzervaci nebo i z dalších důvodů. Některé z těchto látek působí dráždivě na
sliznici žaludku, mnohé pak pro svou detoxikaci a vyloučení z organismu vyžadují dobrou
č

innost jater a ledvin.

Pitím čisté vody vyřešíte všechny tyto problémy. Nebudete se potýkat s žádnými
nadbytečnými kaloriemi, které by zpomalovaly trávení a způsobovaly nadváhu, s žádnými
látkami, které by dráždily sliznici žaludku a střev nebo nepříznivě ovlivňovaly váš
organismus.

Kolik vody bychom měli denně vypít?

Právě tolik, aby vaše moč byla průhledná. Organismus denně ztratí kolem 10 až 12 sklenic
vody (přibližně 3 litry), která odchází kůží, plícemi, močí a stolicí. Potravou přijmeme 2 až 4
sklenice (0,6-1,2 l), což znamená, že bychom denně měli vypít 6 až 8 sklenic vody (1,8-2,4 l).
Zvykněte si pít hodně vody. Pijte ráno - po probuzení, během dopoledne i odpoledne, ale i
večer. Každý doušek vody, který vypijete, je pro váš organismus jako vnitřní sprcha.
Začněte den tím, že ještě před snídaní vypijete jednu nebo dvě sklenice vody nebo
bylinkového čaje, do kterého můžete přidat pár kapek citronu. Během dne, dopoledne i
odpoledne, si pak místo kávy dejte znovu čistou vodu. Večer pak znovu vypijte sklenici,
abyste zahnali ospalost a pokušení mlsat.
Voda je přesně to, co váš organismus potřebuje, aby mohl optimálně pracovat. Je to dokonalý
nápoj, jedno z velkých požehnání v našem životě.
Až se vás příště někdo zeptá, co budete pít, odpovězte: "Vodu, čistou vodu - je dobrá a
zdravá."

Minerálka, nebo "voda z kohoutku"? - Není voda jako voda

Jak se má člověk zachovat při všech těch zprávách o znečištění životního prostředí těžkými
kovy, nukleárním odpadem, syntetickými hnojivy, pesticidy, herbicidy apod.? A to už vůbec
nemluvíme o špatném stavu vodovodní sítě. Není divu, že někteří lidé se bojí pít vodu, která
teče z jejich vodovodního kohoutku.

Jaké tedy existují alternativní zdroje pitné vody?

Definice balených vod je přesně stanovena zákonem, který říká:

•

Balenou přírodní minerální vodou

se rozumí zvláštní druh podzemní vody získaný z

přirozených nebo uměle navrtaných schválených zdrojů minerální vody původní
č

istoty, s obsahem obvykle 1,0 g/l a více rozpuštěných minerálních látek a dalších

fyziologicky významných složek, vhodný jako nápoj. Mnohé minerální vody jsou i
přirozeně perlivé, to znamená, že se nemusí sytit kysličníkem uhličitým. Protože v
naší zemi je mnoho přírodních pramenů, bylo u nás vždy dobrým zvykem pít
minerální vody.

•

Balenou kojeneckou vodou

se rozumí vybraný druh kvalitní pitné vody z podzemního

zdroje, určený pro přípravu stravy i nápojů kojenců a k trvalému přímému požívání
dětmi a některými dalšími skupinami populace.

•

Balenou stolní vodou

se rozumí vybraný druh kvalitní pitné vody z podzemního

zdroje, vyhovující i podmínkám pro trvalé přímé užívání dětmi a některými dalšími
skupinami populace s vybranými zdravotními potížemi. Balených stolních vod je na
našem trhu celá řada, jako např. Dobrá voda, Aquila, Toma voda, Evian apod.
Většinou se prodávají ve velkých 1,5litrových plastových lahvích v neperlivé či
perlivé formě.

•

Balenou pitnou vodou

se rozumí druh pitné vody určený ke spotřebě obyvatelstvem.

Vybrané balené vody musí být čiré a bezbarvé; pouze přírodní minerální voda může
být nejvýše slabě nažloutlá nebo se slabým zákalem či sedimentem.

Dále pak existuje:

•

Destilovaná voda

- je ze všech nejčistší. Všechny minerály byly odstraněny pomocí

destilace nebo osmózy, což způsobuje její nevalnou chuť. Je to právě tvrdost vody
způsobená přítomnými minerály, která vytváří charakteristickou chuť té či oné vody.

•

Filtry na dodatečnou úpravu pitné vody.

Existují ve dvojí formě. Buď je filtr

umístněn na kuchyňské lince v blízkosti dřezu a voda je do něj přivedena přepínačem
umístněným na přívodu studené vody. Takový filtr prodává např. firma Dionela.
Anebo si lze zakoupit malé filtry firmy Brita plněné aktivním uhlím, kterými se voda
ve speciální nádobě profiltruje a zbaví některých nečistot.

Je balená stolní voda opravdu chutnější a bezpečnější než voda z kohoutku?

Mnoho lidí o tom musí být přesvědčeno, protože tato voda jde na odbyt stále více a po celých
kartonech.
Je třeba vědět, že voda připravovaná ve vodárnách musí splňovat velice přísná kritéria, aby
mohla být distribuována do vodovodní sítě jako pitná a její rozdíl oproti balené stolní vodě
(alespoň po stránce chemického složení) je malý. (…)

Jak tedy mohu zjistit, zda je voda z kohoutku v oblasti mého bydliště bezpečná?

Existuje hned několik způsobů, jak můžete chránit sebe a svoji rodinu:

•

Kvalita pitné vody, která je distribuována do vodovodní sítě, je několikrát denně
kontrolována výrobcem. Na každé Okresní hygienické stanici (OHS) nebo přímo u
výrobce by vám na požádání měli poskytnou informace o kvalitě a tvrdosti pitné vody.
(…)

•

Pokud máte vlastní studnu, měli byste si ji nechat otestovat na OHS nebo v některé
akreditované laboratoři, abyste měli jistotu, že voda, kterou pijete, je nezávadná.

Co mám dělat, když zjistím, že voda z mého vodovodního kohoutku je závadná?

Pokud žijete v oblasti se závadnou pitnou vodou, jednou z možností je pořídit si účinný
filtrační systém. Problém je v tom, že většina filtračních zařízení je dost drahá a vyžadují
pravidelnou výměnu filtračních vložek. Jinak je nutné si kupovat vodu balenou.
Mnoho lidí vodu z kohoutku nepije z toho důvodu, že je chlorovaná. Když ale necháte vodu
ve sklenici chvíli odstát, chlor se vypaří a tím se výrazně zlepší její chuť. (…)

A co dusičnany? Slyšel jsem, že jejich vysoká koncentrace ve vodě může být dokonce smrtelná.

To ano, ale pouze pro kojence nebo staré lidi. Dusičnany jsou anorganické sloučeniny dusíku
a jejich negativní působení spočívá v tom, že omezují schopnost krevního barviva -
hemoglobinu - přenášet kyslík. Této nemoci se říká methemoglobinémie a byla pozorována u
kojenců, u kterých se k přípravě umělé výživy používala voda s vysokým obsahem dusičnanů.
Z toho důvodu se u nás prodává balená kojenecká voda z pramenů s nízkým obsahem
dusičnanů. Mnohem významnějším zdrojem nezdravých dusičnanů v naší potravě jsou - ve
srovnání s vodou - uzeniny nebo nadměrně hnojená zelenina. Proti působení dusičnanů se lze
bránit dostatečným příjmem přírodních antioxidantů - betakarotenu, vitamínů C a E.

Všechno mi to připadá příliš komplikované. Vůbec se nedivím, že spousta lidí se bojí pít vodu z kohoutku!

Ironií tohoto přístupu je, že většina z nás si nedostatečným přísunem vody způsobuje větší
újmu na zdraví, než jakou by utrpěla pitím kontaminované vody. Voda z vodovodního
kohoutku je stokrát levnější než balená a většinou ji máme vždy po ruce. Pokud jste si jisti, že
vaše pitná voda je nezávadná, tak se ji nebojte pít. Jinak si kupujte vodu balenou. Hlavně se
však snažte jí denně vypít alespoň 6 až 8 sklenic. Na vaše zdraví!

Slunce - Polibek života nebo smrti

Zdá se, že éra opalování pomalu končí. Nadměrné opalování může mít za následek vznik
karcinomů nebo melanomů kůže, dvou nejčastějších forem kožních nádorů, a dále nadměrnou
tvorbu vrásek a předčasné stárnutí kůže. Počet karcinomů a melanomů kůže v populaci se
každých 10 let zvýší o 5 až 10 procent. V přiměřeném množství však může být sluneční lázeň
vašemu zdraví velice prospěšná.

Jaké jsou příznivé účinky slunečního záření na lidský organismus?

Je jich celá řada. Sluneční světlo má sterilizační účinek, to znamená, že má schopnost zabíjet
některé bakterie a viry. Proto je důležité čas od času protřepat a nechat na slunci ležet peřiny,
deky a další věci, které tak často nepereme.

Sluneční světlo má schopnost většině z nás zlepšit náladu a tím vyvolat pocit spokojenosti a
pohody. Jenom to zase nepřežeňte, abyste se nespálili. Spolu s cvičením je sluneční světlo
důležitým přírodním lékem při léčbě chronické deprese.
Náš organismus je schopen působením slunečního záření tvořit v kůži vitamín D. Tento
vitamín pomáhá organismu využít vápník z potravy ke stavbě zdravých, silných kostí.
Dostatek vitamínu D je důležitý v prevenci křivice u dětí a osteomalacie u dospělých, a
č

ástečně i v prevenci osteoporózy.

Sluneční záření má dále tyto příznivé účinky:

•

působí pozitivně na imunitní systém,

•

zlepšuje hojení ran,

•

zmírňuje bolest oteklých kloubů při artritidě,

•

pomáhá zmírňovat některé symptomy premenstruačního syndromu,

•

snižuje hladinu glukózy v krvi u cukrovky a upravuje její hladinu u hypoglykémie
(snížená hladina glukózy v krvi).

Některé studie dokonce naznačují, že sluneční světlo má schopnost mírně snižovat hladinu
cholesterolu v krvi.

A které jsou ty škodlivé účinky?

V první řadě je to předčasné stárnutí kůže, která se stává vrásčitá, nepravidelně pigmentovaná,
tenká a nepružná. Sluneční záření patří mezi hlavní rizikové faktory rakoviny kůže, především
u lidí se světlou barvou pleti.
Spálení kůže podporuje vznik melanomu. Uvádí se, že je nebezpečné spálit si kůži až ke
vzniku puchýřů zejména v dětství. Bylo zjištěno, že 80 procent slunečního záření z celkového
množství za celý život získá člověk právě během dětství. Pro vznik karcinomu kůže je zase
nebezpečná dlouhodobá expozice slunečnímu záření. Dalším postiženým orgánem je oko.
Nadměrné působení slunečního záření podporuje vznik šedého zákalu a melanomu na sítnici
oka.
Některé novější studie naznačují, že strava bohatá na tuky kombinovaná se slunečním zářením
je také schopna podporovat vznik a rozvoj rakoviny kůže.

Existují tedy nějaká doporučení pro bezpečné opalování?

•

Poznejte svůj fototyp (jsou popsány v 2. části knihy), abyste věděli, jak vaše kůže
reaguje na sluneční záření. Především lidé se světlou barvou kůže a vlasů a rusovlasí
jedinci by si měli dát veliký pozor a nevystavovat kůži silnému slunci déle než několik
minut denně.

•

Nevystavujte se přímému slunečnímu záření v době od 10 do 15 hodin. Nikdy se
neopalujte déle než 90 až 120 minut denně.

•

Snažte se pokud možno zabránit spálení kůže. Noste klobouk nebo slunečník a vhodný
oděv, nejlépe světlé barvy, která odráží sluneční paprsky. Buďte zvlášť opatrní, když
jste u vody a na sněhu - kvůli odrazům slunečního záření.

•

Používejte při opalování krémy s UV filtrem s SPF faktorem minimálně 15, lépe však
30. Natírejte se již před opalováním. Zvlášť pečlivě aplikujte krém na místa chronicky
vystavená slunci - na nos, krk, uši, rty, oční víčka, horní a dolní končetiny.

•

Chraňte před slunečním zářením především děti a veďte je k tomu, aby se dokázaly
před sluníčkem chránit i samy.

•

Opalování v soláriích není zdravé. Vůbec nejškodlivější je kombinace slunečního
záření a solária. Pokud se bez solária neobejdete, pak se již raději neopalujte na slunci.

•

Nechte si alespoň jednou ročně vyšetřit kůži dermatologem. Sledujte pečlivě všechny
změny pigmentových skvrn. Zvlášť opatrní by měli být ti lidé, v jejichž rodině se již
kožní nádor vyskytl.

•

Studie naznačují, že pro dostatečnou tvorbu vitamínu D stačí, aby na váš obličej a ruce
svítilo slunce v průběhu letních měsíců dva- až třikrát týdně, po 10 až 15 minutách.

•

Když svítí slunce, otevřete okna a pusťte ho dovnitř. Prospěje to vašemu zdraví a
zlepší se vám nálada.

Po tisíce let bylo slunce považováno za zdroj života. Dnes víme, že dokáže léčit, ale i škodit.
Slunce pro nás může být polibkem života, ale i smrti. Záleží pouze na nás, jak tento dar
použijeme.

Tabák - Kouření - zlozvyk přitahující nemoci

Každý rok zemře v České republice asi 120 000 osob. Z toho téměř pětina (22 tisíc) na
nemoci způsobené kouřením - srdečně-cévní choroby, různé nádory a chronická onemocnění
průdušek. Z těchto 22 tisíc úmrtí způsobených tabákem připadají dvě třetiny (15 tisíc) na
osoby středního věku (35 až 69 let). Netýkají se tedy žádných starců.

Nemyslíte, že se riziko spojené s kouřením příliš zveličuje?

Myslím, že je to spíš naopak! Statistiky naznačují, že kouření je bez přehánění zlozvyk
přitahující nejrůznější onemocnění. Od začátku padesátých let do současnosti bylo
celosvětově publikováno již nejméně 60 000 odborných prací, které prokázaly celou řadu
negativních zdravotních důsledků kouření.
Lidé, kteří kouří, jsou také častěji nemocní. Výzkum prováděný Státním zdravotním ústavem
dokázal, že lidé, kteří vykouří 20 a více cigaret denně, jsou nemocní průměrně 37 dnů v roce.
Škodlivost kouření se dá jen stěží k něčemu přirovnat. Kouření zabíjí čtyřikrát více lidí než
všechny ostatní preventabilní příčiny úmrtí dohromady (preventabilní jsou ty, kterým lze
předejít; patří k nim úrazy, dopravní nehody, sebevraždy, vraždy, drogy a AIDS). Kouření
navíc každoročně zabíjí i mnoho pasivních, nedobrovolných kuřáků, kteří jsou nuceni dýchat
znečištěný vzduch.

Proč způsobuje kouření rakovinu plic?

Dýchací cesty jsou vystlány miliony drobných jemných vlásků, kterým se říká cilia. Tato cilia
fungují jako malinká košťata - neustále očišťující dýchací cesty od prachu, dehtu a různých
dalších cizorodých částic tím, že vše posouvají směrem nahoru, abychom to mohli vyplivnout
nebo vykašlat.
Jakmile jsou však cilia zasažena cigaretovým kouřem, jejich pohyb se zpomalí nebo dokonce
zastaví. Výsledkem je, že dehet z cigaretového kouře začne dráždit jemnou sliznici dýchacích
cest a postupem času může toto chronické dráždění vyvolat rakovinné bujení.
Tato proměna trvá mnoho let. Když ale jednou začne, nádorové bujení prorůstá stále hlouběji
do plicní tkáně a ve chvíli, kdy je rakovina objevena, je již většinou pozdě.´

Znamená to tedy, že rakovina plic je u kuřáků hlavní příčinou úmrtí?

Ne. Na rakovinu plic a průdušek u nás ročně umírá asi 5600 osob. Kouření má na svědomí
především 30 procent úmrtí na ischemickou chorobu srdeční (ročně jde o více než 10 tisíc
případů úmrtí a dále ještě o dalších 5500 úmrtí na mrtvici.)
Nikotin a kysličník uhelnatý jsou dva hlavní viníci v tabákovém kouři, zodpovědní za rozvoj
srdečně-cévních onemocnění. Nikotin vyvolává pocit uvolnění a pohody, ale také zužuje
tepny zásobující srdce, mozek, plíce a další důležité orgány. Nikotin je látka vyvolávající
závislost.
Kysličník uhelnatý se váže na červené krvinky a omezuje jejich schopnost přenášet kyslík. To
způsobuje dušnost, malou výdrž a podporuje zužování a tvrdnutí tepen i tepének.

To je hodně špatných zpráv. Doufám, že již nemáte další?

Žel, ještě jich je mnoho.

•

Kouření není pouze příčinou rakoviny plic, ale může způsobit také rakovinu rtu, ústní
dutiny, hltanu, hrtanu, jícnu, žaludku, jater, slinivky břišní, močového měchýře,
ledvin, čípku děložního, tlustého střeva, kůže, pohlavního údu a leukémii.

•

Kouření způsobuje rozedmu plic - onemocnění, při kterém je plicní tkáň postupně
zničena a dochází ke smrti udušením.

•

Kuřáci mají o 60 procent více případů žaludečních a dvanácterníkových vředů než
nekuřáci.

•

Kouření podporuje vylučování vápníku z kostí, a proto urychluje rozvoj osteoporózy.

•

Kouření v průběhu těhotenství má silně negativní účinky na rozvoj plodu a zvyšuje
riziko úmrtí po narození o 35 procent.

Když někdo kouřil mnoho let, má vůbec ještě cenu přestat?

Více než 80 procentům všech případů rakoviny plic a 50 procentům případů rakoviny
močového měchýře by bylo možné předejít, kdyby lidé přestali kouřit.
Proces hojení začíná u kuřáka ve chvíli, kdy přestane kouřit. S tím, jak se tělo očišťuje od
nikotinu a kysličníku uhelnatého, významně klesá riziko srdečního postižení. I když riziko
rakoviny klesá pomaleji, nebezpečí se zmenšuje s přibývajícími týdny a měsíci.
K tomu všemu se přidají další výhody: pocit vítězství nad cigaretami, zvýšené sebevědomí,
příjemný dech, větší výkonnost, lepší zdraví, více energie, celkový pocit pohody a svobody od
nepříjemného, nepopulárního a drahého zlozvyku. Protože stále přibývá pracovišť, na něž
kuřáky nepřijímají, je možné, že když přestanete kouřit, naskytnou se vám také lepší pracovní
příležitosti. Lidé jsou mnohdy velice úzkostliví, jsou-li vystaveni daleko menšímu riziku,
např. když cestují letadlem, přitom však přehlížejí závažnější ohrožení svého zdraví a života.
Více než 30 procent kuřáků umírá předčasně na některé z nemocí spojených s tímto
zlozvykem.
V průměru si zkrátí život o 8,3 let, což odpovídá 12 minutám za každou cigaretu, kterou
vykouřili. Přesto se však mnozí dokážou trápit představou, že by mohli dostat rakovinu
například z určité chemické látky přítomné v pitné vodě.
Zkusme se na svůj život podívat realisticky. Tu největší službu, kterou můžete prokázat
svému tělu, svému okolí a rodině je, když přestanete kouřit a začnete opět dýchat čistý
vzduch.
"Mějte na paměti, že vaše tělo je chrámem. Ať tedy i vaše tělo dělá Bohu čest!" (1. list
Korintským 6,19-20)

Alkohol - Tak na vaše zdraví! Opravdu?

V pití piva mají Češi celosvětový primát. Například pro rok 1997 vychází průměrná spotřeba
piva na jednoho obyvatele (včetně dětí a abstinentů) na 157 litrů. Nárůst spotřeby alkoholu u
nás po roce 1989 je alarmující.

V jednom časopise jsem četl, že mírné pití alkoholu prospívá srdci.

Je fakt, že zprávy o ochranném účinku mírné konzumace alkoholu na srdce a cévy jsou
oblíbeným bonbónkem médií. Již s menším nadšením se reportéři zmiňují o studiích, které
poukazují i na negativní důsledky mírného pití alkoholu. Co je důvodem takové
jednostrannosti? Jednou z příčin může být to, že i sami reportéři se rádi napijí. Výjimečně se
někteří z nich dokonce přiznají anebo i pochlubí tím, že jsou mírnými pijáky. Háček je ale v
tom, že i většina silných alkoholiků se považuje za mírné konzumenty alkoholu. Je těžké najít
č

lověka, který přizná, že má problém s alkoholem. A ještě něco. Konzumace alkoholu a

kouření jsou rozšířeny rovněž mezi politiky, soudci či právníky. Možná i to může být
důvodem, proč se v naší zemi tak obtížně prosazují zákony, které by vedly k omezení kouření
a konzumace alkoholu.
V této souvislosti se často uvádí tzv. francouzský paradox. Francouzi konzumují více tuků než
např. Američané nebo Britové, ale přitom mají podstatně nižší úmrtnost na srdečně-cévní
choroby. Vysvětlení zní - větší konzumace červeného vína. Je ovšem nutné zohlednit i další
životní a výživové faktory. Francouzi sice jedí více másla, sádla a mají v průměru vyšší
koncentraci cholesterolu v krvi a vyšší krevní tlak než Američané, ale minimálně ve dvou
dalších faktorech mají proti Američanům výhodu. Francouzi především pijí velice málo
mléka. Mezinárodní srovnávací studie potvrdily, že výskyt srdečních onemocnění narůstá se
zvyšující se konzumací mléčných výrobků. Nižší konzumace mléčného tuku může částečně
vysvětlit nižší výskyt srdečně-cévních chorob ve Francii. Dále je Francie země s vysokou
spotřebou ovoce a zeleniny. Zelenina a ovoce obsahují celou řadu vitamínů, minerálů a
dalších fytochemických látek, které působí jako ochrana srdce a cév. Je zajímavé, že o těchto
rozdílech se nemluví a zdůrazňuje se pouze pití červeného vína.

Jak je to tedy s tím červeným vínem?

Alkohol má schopnost zvyšovat hladinu HDL cholesterolu ("hodného cholesterolu") a tím
snižovat riziko srdečního onemocnění. Když ale zohledníme všechna rizika spojená třeba i s
mírnou konzumací alkoholu, je krajně nezodpovědné doporučovat jeho konzumaci jako
prevenci srdečních onemocnění. Navíc výzkum prokázal, že za ochranný účinek červeného
vína jsou z velké části zodpovědné látky zvané flavonoidy. Tyto látky jsou stejně tak přítomné
v červeném hroznovém víně a moštu. Jedná se především o flavonoidy quercetin a rutin, které
mají schopnost zabránit oxidaci LDL cholesterolu ("zlého cholesterolu"), mají ještě silnější
antioxidační účinky než vitamín E a dokážou snižovat agregabilitu (lepivost) krevních
destiček. To všechno vede ke snížení nemocnosti a úmrtnosti na srdečně-cévní onemocnění.
V bílém hroznovém víně byla zase objevena látka zvaná resveratrol, která má schopnost
snižovat hladinu cholesterolu v krvi, zvyšovat hladinu HDL cholesterolu a bránit oxidaci LDL
cholesterolu. Flavonoidy se navíc nacházejí i v mnoha dalších druzích zeleniny a ovoce, takže

je opravdu zcela zbytečné, aby člověk sahal po takových ochranných prostředcích jako je
alkohol.

Jaké tedy mohou být důsledky mírného pití alkoholu?

Všeobecně se věří, že pití vína a piva není tak škodlivé jako konzumace tvrdého alkoholu.
Pravdou je, že většina negativních účinků alkoholu závisí na celkovém zkonzumovaném
množství a ne na tom, o jaký druh alkoholického nápoje se jedná.
Nejvíce zdravotních problémů mají samozřejmě silní pijáci a alkoholici, ale protože počet
občasných nebo mírných konzumentů alkoholu je daleko větší než počet alkoholiků, nejvíce
onemocnění způsobených alkoholem je právě v této skupině.
Vědecké studie prokázaly, že i mírná konzumace alkoholu způsobuje:

•

zvýšenou hladinu triglyceridů v krvi, zvýšený krevní tlak a zvýšené riziko mrtvice

•

sníženou funkci imunitního systému

•

zvýšené riziko úrazů, dopravních nehod a sebevražd

•

rakovinu dutiny ústní, hrtanu, jícnu, jater, prsu, tlustého střeva a konečníku

•

zhoršení premenstruačního syndromu a bolestivé menstruace

•

zvýšené riziko osteoporózy, obezity, gastritidy (zánět žaludeční sliznice), dny,
chronické únavy a bolestí hlavy

•

zvýšené riziko fetálního alkoholového syndromu a leukémie u dětí, jejichž matky
konzumovaly alkohol v průběhu těhotenství

•

mozkovou atrofii; působí negativně na schopnost správně se rozhodovat, na
prozíravost a morální vlastnosti

Co lze vůbec ještě nazvat mírným pitím? Pro někoho to může znamenat sklenku vína, pro
jiného pět piv. Průměrná roční spotřeba čistého alkoholu u nás je 18,2 l u mužů a 4,7 l u žen.
Muži jsou především konzumenty piva, a to v průměrném množství 0,5 l denně. Podle
amerických psychiatrů je alkoholikem již ten, kdo denně konzumuje množství alkoholu
obsažené v půl litru piva.
Také Světová zdravotnická organizace (WHO) se stala silným propagátorem abstinence. Ve
svých oficiálních dokumentech dnes užívá obratu "čím méně budete pít, tím lépe". WHO dále
uvádí, že lidem, kteří jinak žijí zdravým životním stylem, pití alkoholu nepřináší žádné další
výhody. V dnešní osvícené době, vezmete-li v úvahu všechny dostupné informace, je jediným
správným a zdravým rozhodnutím úplná abstinence.
"Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo při nich blouzní, ten moudrý není."
(Přísloví 20,1)

Kofein - Chyceni do pasti?

Každé ráno devět z deseti občanů naší země dobrovolně užívá jistou psychostimulační látku
(látku povzbuzující nervovou činnost). Asi už tušíte, kam mířím. Ano, jde o kofein.

Vy už zase přeháníte. To mi musíte vysvětlit.

Kolik znáte lidí, kteří každý den nevypijí alespoň jeden šálek kávy nebo černého čaje? Anebo
alespoň jednu Coca-Colu, Pepsi-Colu, Kofolu či jinou limonádu tohoto typu? I když se
vyrábějí i nápoje typu cola bez kofeinu, jsou velice zřídka k sehnání. Také mnoho léků,
především proti bolesti, obsahuje značné množství kofeinu.

Já ale přece potřebuji tu a tam trochu povzbuzení. A kofein snad nevyvolává závislost, nebo ano?

V případě kofeinu lze hovořit o závislosti dvojího druhu: psychické a fyzické. I malé dávky
kofeinu užívané pravidelně po mnoho let vytvoří určitý stupeň závislosti.
Dobrý způsob, jak zjistit, zda jste závislí na kofeinu je, když ho na několik dní přestanete
užívat. Mezi nejčastější fyzické příznaky abstinenčního syndromu patří bolest hlavy - od
mírné po silnou. Někdy vás může přepadnout i záchvat migrény. Mezi další fyzické příznaky
patří pocit vyčerpání, nechutenství, zvedání žaludku a někdy i zvracení. Tyto symptomy
většinou trvají jeden až pět dnů.
Mezi psychické příznaky závislosti patří deprese. Mnoho lidí si zvyklo sahat pro tuto berličku
několikrát denně. Je to podobné, jako když máte chuť na cigaretu.

Je kofein opravdu tak škodlivý?

•

Kofein způsobuje podráždění nervového systému, které může vést až k třesu,
nervozitě, úzkosti a problémům se spánkem. Postupem času se mohou objevit i
příznaky chronické vyčerpanosti, nedostatku energie a úporné nespavosti.

•

Nápoje obsahující kofein dráždí žaludek. To mají na svědomí především různé další
přídavné látky, jimiž jsou tyto nápoje obohacovány. Samotný kofein způsobuje
zužování cév - to může být příčinou horšího trávení; vysoké dávky kofeinu mohou
dokonce vyvolat zvracení.

•

Nápoje obsahující kofein stimulují žaludek k větší produkci kyseliny chlorovodíkové,
což může vést k překyselení žaludku. Vedle pálení žáhy se přitom mohou zhoršit i
problémy s žaludečními a dvanácterníkovými vředy.

•

Bylo zjištěno, že kofein může negativně ovlivňovat vstřebávání vápníku a železa. K
tomu je potřeba přihlédnout především u žen ohrožených osteoporózou a anémií
(chudokrevností).

•

Kofein zvyšuje hladinu glukózy v krvi a spolu se svými psychostimulačními účinky
vyvolává pocit větší energie. I když se tento jeho účinek může zdát žádoucí, rychlý
vzestup glukózy v krvi vede k vyloučení inzulinu, který někdy může vyvolat dokonce
hypoglykémii - rychlý pokles hladiny glukózy v krvi pod normální hodnoty. Lékem na
hypoglykémii je pak napít se něčeho sladkého - a to je důvod, proč po vypití jedné
plechovky Coca-Coly po chvíli mnozí sahají ještě po další a další.

•

Kofein je diuretikum - to znamená, že dráždí ledviny k většímu vylučování moče.
Některé studie naznačují, že nadměrná konzumace kofeinu by mohla být zodpovědná
za rakovinu ledvin, močového měchýře, prsu, tlustého střeva, slinivky břišní a
vaječníků.

•

Kofein může u některých lidí způsobit astmatický záchvat a přivolat alergickou reakci.

Existují nějaké zdravější alternativy než kofein?

Samozřejmě. Když se ráno probudíte, místo kávy se zkuste omýt či osprchovat střídavě
horkou a studenou vodou a na závěr ještě promasírujte pokožku froté ručníkem. Uvidíte, jak
se vám rozproudí krevní oběh.
V práci se vždy po hodině na chvíli zastavte a protáhněte se, několikrát se zhluboka
nadechněte. Po obědě si dopřejte krátkou rychlou procházku.

Dále si zvykněte vypít během dne několik hrnků studené či vlažné vody nebo bylinkového
č

aje. Čas od času se projděte k oknu a nechte svůj zrak odpočinout pohledem na vzdálené

objekty. Je-li to možné, upravte vaše pracoviště tak, aby vypadalo podle vašich představ a
zkuste uplatnit i další kreativní nápady, jak bojovat proti stereotypu a únavě bez kofeinu. To
vše přispěje k tomu, že se budete cítit lépe.

Jednou za čas, když musím do noci pracovat, si dám kávu. Myslíte si, že je to špatné?

Příležitostná malá dávka kofeinu rozhodně nepředstavuje žádné zdravotní riziko. Problém je
spíš v tom, že většina z nás neví, kdy přestat.

Léky - Jak zabít pavouka kladivem

Způsob, jakým někteří lidé užívají léky, je podobný snaze zabít pavouka kladivem. Zkoušeli
jste to někdy? Bude z toho více škody než užitku.
Podobně mnoho lidí zapomíná, že každý lék, i ten nejobyčejnější, který si můžeme koupit v
lékárně bez předpisu, má určité vedlejší, někdy i velice nebezpečné účinky.

Myslím, že zase přeháníte.

Velice bych si přál, aby tomu tak bylo! Vezměte si třeba tak obyčejný lék, jako je Acylpyrin
nebo další podobné preparáty jako Anopyrin, Aspirin, Aspro a Upsarin. Mnoho lidí je užívá
při bolestech hlavy, zubů, svalstva, kloubů, při chřipce nebo zvýšené teplotě. Mimochodem,
každých 24 hodin u nás lidé zkonzumují přibližně 198 kg těchto léků!
Při vyšších dávkách nebo dlouhodobém užívání existuje riziko postižení ledvin, jater a
nebezpečí krvácení ze žaludeční sliznice. Děti mladší deseti let jsou ohroženy nebezpečným
jaterním selháním (Reyeův syndrom), a proto se nedoporučuje jim tyto léky podávat.
Paracetamol, účinná látka, která je součástí běžně používaných a prodávaných léků proti
bolesti, vysoké teplotě nebo chřipce (známý Paralen nebo Tylenol), může v extrémních
případech a při dlouhodobém užívání vést k poruchám funkce jater nebo ledvin.

Jsou léky na předpis bezpečné, když se užívají přesně podle návodu?

Ve světě medicíny jsou téměř denně objevovány a uváděny na trh nové a stále efektivnější
léky, zatímco starší léky se vylepšují a zdokonalují.
Ovšem cíl - vyvinout naprosto bezpečný lék, který by neměl žádné vedlejší účinky - stále
míjíme.
Podívejme se spolu například na léky proti vysokému krevnímu tlaku. Patří do skupiny
nejužívanějších a také nejúčinnějších léků. Každý z nich má ale celou řadu vedlejších účinků,
jako je např. slabost, únava, ospalost, bolesti hlavy, deprese, závratě, nadýmání, nadměrné
pocení, poruchy trávení, emoční labilita, trhavá řeč, zvýšená hladina krevního cholesterolu a
impotence.
Lidé užívající tyto léky musí mnohdy vyzkoušet několik druhů, než najdou ten, který jsou
schopni snášet.
Neexistuje absolutně bezpečný lék. I život zachraňující antibiotika mají vedlejší účinky jako
zvedání žaludku, zvracení, průjem a další alergické reakce.

Proč potom lidé tak rádi užívají léky?

Přestože většinu dnešních civilizačních nemocí lze vyléčit změnou životního stylu (především
změnou stravování a pravidelným cvičením), lékaři, kteří doporučují tyto principy, se
setkávají spíše s nepochopením. Lidé jsou většinou netrpěliví, chtějí rychlé výsledky, a ne
opravdové řešení problému. Když jim lékař nepředepíše žádaný lék, najdou si jiného.
Jednoduše řečeno, dnešní člověk má sklon věřit v zázračný lék, který vyléčí jeho nemoc.
Máme téměř dětinskou víru v léky, které nás povzbudí, uklidní, pomohou nám zhubnout a
vyléčí všechny naše neduhy.

Chcete tím naznačit, že bychom neměli užívat léky?

To ne. Avšak každý, kdo užívá nějaký lék, by měl porovnat nezbytnost jeho užívání s riziky,
kterým se takto vystavuje. Pokud mám zápal plic, pak riziko, které podstupuji, kdybych
antibiotika neužíval, převažuje nad rizikem spojeným s jejich užíváním. Na druhé straně by
zřejmě bylo lepší, kdybychom na každou, i mírnou bolest hlavy hned neužívali léky, ale vyšli
si třeba na kratší procházku, vypili šálek vhodného bylinkového čaje, anebo zkusili
hydroterapii (vodoléčbu).

Existuje nějaký návod, jak užívat léky rozumně?

Rozumné je například rezervovat si léky pro závažnější onemocnění, které nelze vyléčit
mírnějšími prostředky. Je např. zbytečné užívat antibiotika, když máte pouze obyčejnou rýmu.
Rovněž teplá koupel a hrnek meduňkového čaje je lepší než hned sahat po lécích na spaní. A
naopak, když se chcete probudit, studená sprcha či masáž třením studenou žínkou a rychlá
procházka je rozhodně lepší než užívaní nejrůznějších stimulačních látek.
Pokud již léky musíte užívat, bylo by dobré znát jejich hlavní, ale i vedlejší účinky, a rozumět
rizikům spojeným s jejich užíváním. Dále byste měli vědět, kdy a jaké množství máte užívat a
jaké jsou příznaky předávkování. Je-li to možné, nemíchejte dohromady různé léky a
především neriskujte vytvoření fyzické a psychické závislosti na léku tím, že ho budete užívat
déle, než je potřebné. Pokud vás léčí více lékařů, měl by alespoň váš praktický lékař vědět o
všech lécích, které současně užíváte.
Nakonec - přistupujte k lékům s úctou, kterou si zaslouží. Vyhraďte si je skutečně pro situace,
kdy jsou nezbytné. Je již načase přestat se pokoušet zabít pavouka kladivem.

Vzduch - Pozor! Dýchat nebezpečno!

Pokojové rostliny umí podstatně více než pouze vylepšit vzhled našich bytů nebo kanceláří.
Obohacují vzduch kyslíkem, pohlcují oxid uhličitý a některé vynikají dokonce schopností
odstraňovat ze vzduchu určité toxické látky.

Chcete říct, že vzduch v našich domovech a na pracovištích je také znečištěn?

Ve stále větší míře. Mnohé moderní domy a kanceláře jsou velice účinně izolovány z důvodu
šetření energií. Tato výhoda se však někdy obrací proti nám v podobě nedostatečné ventilace
a možné akumulace nejrůznějších toxických látek ve vzduchu. Nejškodlivější je samozřejmě
tabákový kouř. K jedovatým látkám však patří například i formaldehyd, který se může
vypařovat z dřeveného nábytku; další chemické látky se uvolňují z koberců, kopírek, tiskáren,

č

alounění, nejrůznějších čistících prostředků, šatů, které jsme právě přinesli z čistírny. Oxid

uhelnatý a oxid dusičitý, dva jedovaté plyny, se nacházejí ve zplodinách unikajících z topných
těles (topidel) na plyn, olej nebo uhlí, z krbů či malých benzinových kamínek.
Další problémy mohou vznikat z prachu, různých drobných nečistot, plísní a hub, ozonu,
olova, azbestu, zbytků pesticidů a v některých oblastech i z radonu. Radon je přírodní
radioaktivní plyn, který je přítomný na celém zemském povrchu. V budovách se může
hromadit a dosahovat vysokých koncentrací.

Jak tyto látky působí na lidi?

K příznakům patří pálení očí, bolesti v krku, bolesti hlavy, kašel, slabý výkon, zvedání
žaludku, závratě, pocit vyčerpání nebo i deprese. Někdy se skupině těchto příznaků říká
"syndrom nemocné budovy".

Jak se proti tomu můžeme bránit?

Způsoby ochrany lze rozdělit do dvou základních skupin. Dokonalá, stoprocentní ochrana
samozřejmě neexistuje, ale rozhodně můžeme různé vlivy výrazně omezit.
V první řadě je to kontrola expozice:

•

Přísně dodržujte zákaz kouření v uzavřených místnostech. Tabákový kouř obsahuje
stovky škodlivých látek.

•

Přesvědčte se, zda všechna topidla na plynná, kapalná i tuhá paliva mají dokonale
těsnící odvod zplodin. Totéž platí i pro krby. Je-li to možné, dejte si k plynovému
sporáku namontovat digestoř (odsávací zařízení v kuchyni).

•

Dbejte na dobrou údržbu všech topidel i klimatizačních zařízení. Pravidelně
vyměňujte vzduchové filtry.

•

Dbejte na to, aby komín pro odvod zplodin byl vždy ve vyhovujícím stavu.

•

Je-li to možné, omezte užívání osvěžovačů vzduchu.

•

Nenechávejte běžet dlouho motor auta v garáži nebo v blízkosti otevřeného okna.

Za druhé - lepší větrání:

Nejjednodušší řešení problému znečištěného vzduchu v bytě je otevřít okna a zajistit
dostatečné větrání. Čerstvý vzduch nejenom zředí koncentraci nejrůznějších škodlivých látek
přítomných v místnosti, ale přivane také více kyslíku. Mnohdy si neuvědomujeme, že v
uzavřených prostorech je tentýž vzduch mnohokrát opakovaně vydýcháván. Tím samozřejmě
klesá podíl kyslíku a naopak se zvyšuje podíl oxidu uhličitého a dalších odpadních látek, což
může vést ke zvýšené únavě, malé výkonnosti a dokonce i bolestem hlavy.
Zde je několik nápadů:

•

Pokud máte např. v kanceláři centrální klimatizaci nebo topení, nastavte si ventilaci o
něco víc, abyste měli dostatečný přívod čerstvého vzduchu. Bude vás to sice stát víc
peněz, ale pocit zdraví a větší výkonnost vám to vynahradí.

•

Alespoň jednou denně pořádně vyvětrejte. Pokud žijete v oblasti s větším znečištěním
ovzduší, pak větrejte raději v noci nebo brzo ráno.

•

Studie potvrzují, že hladina smogu se prudce snižuje po západu slunce.

•

Spěte u otevřeného okna. Je-li to možné, zajistěte, aby vaší ložnicí volně proudil
vzduch. Ráno se probudíte svěžejší.

Co si myslíte o čističkách vzduchu?

Problémem těchto přístrojů je, že jsou drahé a některé mají pouze omezenou účinnost. U osob
s alergiemi a astmatem nicméně používání čističek snižuje nemocnost. Lze je také doporučit
každému, kdo je nucen vdechovat tabákový kouř, ať už doma nebo na pracovišti.

Jak ovlivňuje naše zdraví vzduch, který dýcháme?

Vzduch obsahuje asi 21 procent kyslíku, zbytek tvoří dusík a několik dalších plynů. Protože
lidský organismus je na kyslíku závislý, každá z našich 100 trilionů buněk ho musí dostat v
dostatečném množství, jinak odumře. Kyslík ze vzduchu je vychytáván (absorbován) v plicích
a dopravován prostřednictvím červených krvinek až k buňkám. Buňky dostatečně zásobené
kyslíkem jsou zdravé buňky, které budou přispívat k celkovému zdraví a pohodě. Škodlivé je
naopak vše, co omezuje vstup kyslíku do plic anebo schopnost organismu dopravit jej k
buňkám.
Molekuly vzduchu mohou být nabité pozitivně nebo negativně. Znečištěný vzduch obsahuje
obvykle více pozitivně nabitých iontů. Takový je například vzduch kolem dálnic a letišť nebo
v uzavřených, špatně ventilovaných místnostech.
Vzduch s převahou negativně nabitých iontů můžeme dýchat v oblastech, kde jsou vodní či
zalesněné plochy - kolem jezer, poblíž řek a vodopádů, na mořské pláži, v lese, ale také po
bouřce. Vdechování takového vzduchu přináší organismu velké osvěžení.
Další způsob, jak se můžete cítit lépe, je čas od času si udělat přestávku v práci a několikrát se
zhluboka nadechnout. To dodá vašemu organismu "extra dávku kyslíku" a lépe se zbavíte
oxidu uhličitého.
Další způsob, jak občerstvit organismus kyslíkem, je pohyb. Tělesné cvičení rozproudí krev a
tím se okysličí celý váš organismus.
A nezapomeňte na domácí rostliny. Doporučuje se přibližně na každých 10 m2 umístit jednu
rostlinu. Živé rostliny nejenom očistí vzduch od některých toxických látek a obohatí ho
kyslíkem, ale jako bonus vám možná přidají i několik negativně nabitých iontů!

Odpočinek - Klid v neklidné době

Život v moderní době je rychlý a vzrušující - ale i vyčerpávající. Chronická únava se stává
téměř epidemií. Bereme sedativa či jiné léky na uklidnění, toužíme po odpočinku, chceme
znovu získat ztracenou energii.

Proč jsem pořád unavený?

Možná vás trápí nějaká nemoc, možná máte chřipku nebo trpíte chudokrevností, která vás
obírá o vaši životní energii. Možná, že trpíte depresí. Mnozí jinak docela zdraví lidé dnes mají
zaměstnání, které jim přináší trvalý stres. Stále dokola se jim hromadí řada neodkladných
problémů, čekají je uzávěrky. Když ráno vstanou z postele, vůbec se necítí odpočatí.
Většinou si přitom nedokážou představit, že by se obešli bez obvyklé kávy, černého čaje nebo
Coca-Coly. Kofein obsažený v těchto nápojích působí povzbudivě na centrální nervový
systém a patří mezi časté důvody chronické nespavosti.

A co chronická únava?

Chronicky unavení lidé jsou ve zvýšené míře podráždění. Žijí v emocionálním vypětí, jsou
netrpěliví. Na všechno, co dělají, musí vynaložit větší úsilí, až nakonec i ty nejjednodušší
životní úkony jim připadají naprosto vyčerpávající.
Chronická únava potlačuje schopnost koncentrace, nápaditost i zdravý úsudek. To vše může
vést až k naprostému vyčerpání a hluboké depresi. V 80. letech byla v USA poprvé popsána
nová, dosud neznámá nemoc, která dostala název chronický únavový syndrom. Z anglického
názvu se zkracuje jako CFS. Tato nemoc se projevuje intenzivní únavou, která trvá nejméně
šest měsíců a snižuje aktivitu člověka přinejmenším o 50 procent. Lékaři přitom nedokážou
tento stav nijak vysvětlit.

Proč je odpočinek tak důležitý?

•

Odpočinek umožňuje tělu se zregenerovat. Dochází k vylučování odpadních látek,
doplňují se zásoby různých enzymů, dochází k obnově životní síly.

•

Odpočinek podporuje proces hojení při poranění, infekci a mnoha jiných obtížích
včetně stresu a emocionálních traumat.

•

Odpočinek posiluje imunitní systém, a tak se aktivně podílí na boji proti různým
nemocem.

•

Přiměřený odpočinek může prodloužit život. Velká populační studie prokázala, že u
lidí, kteří pravidelně spali 7 až 8 hodin denně, byla nižší pravděpodobnost úmrtí než u
těch, kteří spali méně než 7 nebo více než 8 hodin denně.

Kolik hodin denně bych měl spát?

To závisí na naší individuální potřebě - ta může být přitom i značně rozdílná. Zatímco kojenci
spí 16 až 20 hodin denně, malé děti potřebují 10 až 12 hodin spánku. Dospělým většinou stačí
průměrně 7 až 8 hodin spánku denně.
Během 2. světové války zavedla Velká Británie 74hodinový pracovní týden. Brzy se však
zjistilo, že taková pracovní zátěž je pro člověka neúnosná.
Po kratším experimentování se dospělo k 48hodinovému pracovnímu týdnu, s pravidelnými
přestávkami a jedním celým volným dnem. Takové pracovní zatížení pak vedlo k největší
výkonnosti.
I dnešní společnost si uvědomuje důležitost odpočinku. Proto se už jako samozřejmost chápe
volná sobota a neděle a několik týdnů dovolené.

A co léky na spaní? Je vhodné je užívat?

Spánek ani zdaleka není stav nevědomí a pasivity, jak nám to někdy může připadat. V
průběhu spánku organismus několikrát prochází obdobím mělkého a poté hlubokého spánku.
Během mělkého spánku se nám zdají sny. Tato fáze je velice důležitá, protože při snění
dochází k přirozenému uvolnění stresu a napětí, které se nahromadilo během dne.
Léky na spaní sice dokáží vyvolat stav klidu a nevědomí, nejsou však schopné navodit fázi
mělkého spánku, při kterém dochází ke snění. Může se zdát, že člověk tvrdě spal, ráno se však
přesto necítí čerstvý a odpočatý. Léky na spaní by se měly používat skutečně pouze ve
výjimečných případech. Dlouhodobé užívání vede k závislosti a chronické únavě.
Č

asto užívaná látka, která je schopná navodit stav uvolnění a pomáhá při usínání, je také

alkohol. Ovšem ani spánek vyvolaný alkoholem nedokáže nahradit ten přirozený.

Jak by tedy měl vypadat správný odpočinek?

•

Je-li to možné, zařaďte ve své práci krátké přestávky. Přitom se trochu projděte,
napijte se vody, několikrát se zhluboka nadechněte.

•

Zařaďte do svého denního programu 30 až 60 minut fyzického cvičení. Cvičení působí
relaxačně, vede k obnovení energie, pomáhá v boji s depresí a uvolňuje nervové
napětí.

•

Je-li možné, snažte se dodržovat pravidelný režim buzení se, jídla, cvičení a ukládání
se ke spánku. Všichni jsme otroci svých zvyků - a tělu nejlépe prospívá pravidelný
denní režim.

•

Alespoň čtyři hodiny před usnutím nic nejezte. Prázdný žaludek je nejlepší zárukou
osvěžujícího spánku.

•

Pokud nemůžete usnout, dejte si vlažnou koupel. To je velice prospěšné pro celkovou
relaxaci.

•

Zkuste léčivé byliny. Je známo, že např. čaj z meduňky, mateřídoušky či levandule
pomáhá při nespavosti.

•

Naplňte svou mysl radostí a vděčností.

Denní a týdenní odpočinek je důležitá součást našeho životního rytmu. Podobně jako
tanečník, který se pohybuje v rytmu hudby, i vy dosáhnete souladu sami se sebou - tak, jak
jste byli stvořeni, budete-li v jednotě s rytmem vašeho života.

Důvěra - Jak žít plný život

"A to je vše?" povzdechne si možná leckterý novodobý kapitalista obklopený svým
bohatstvím. Možná i on se záhy ztotožnil s filozofií pro nás nového kapitalismu "nahrab" si co
nejvíc, a pořídil si spoustu věcí, po kterých jeho srdce prahlo. Nakonec se ale kupodivu cítí
prázdný a zklamaný

Není to však obecný lidský problém?

Ano, a tento trend se prohlubuje. Žijeme sice déle a zdravěji - jako snad nikdy předtím v
historii lidstva - a přesto průzkumy ukazují, že stále více lidí je nespokojených.
Naše naděje a tužby jsou "nafukovány" velkolepou, avšak ne příliš realistickou reklamou,
mnohými šarlatány či psychotroniky, kteří slibují i "modré z nebe". Tak se utvrzuje naše
naivita i dětinská víra v medicínu, která bude jednou schopna vyléčit všechny nemoci. Tak
jdeme životem a snažíme se pochopit smysl toho všeho.

Lze skutečně dosáhnout spokojenosti?

Na začátku sníme o bohatství, slávě a úspěchu, o tom, že bychom rádi měli všechno, co si
přejeme, a mohli dělat to, co se nám líbí. Dokážete si ale představit bohatého podnikatele,
který by se nehonil za ještě větším bohatstvím, za dalším velkým obchodem? Anebo
burzovního makléře, který by nechtěl prodat ještě více akcií a rozmnožit své konto o další
peníze?
A v jiném ohledu - znáte dospívajícího, který by byl spokojen se svým vzhledem? Nebo se
svým oblečením? Se svými kamarády? Zdá se, že naše touhy jsou trvale nenasyceny.

Myslíte si, že i to může být důvod, proč tolik lidí utíká k drogám?

V dnešním uspěchaném světě jsou lidé mnohdy vystaveni velkému tlaku, stresu, bolesti či
zklamání. Ve své bezradnosti jsou pak nezřídka ochotni dát v sázku svoje zdraví či život - a to
jenom proto, aby prožili alespoň na chvíli úlevu. "Následuj své pocity", slyší kolem sebe.
"Jestliže ti to je příjemné, tak je to správné." "Zkus všechno, co ti život nabízí."
Nezapomínejme přitom, že drogy nejsou jen problém mladých anebo těch, co žijí na okraji
společnosti. Možná bychom byli překvapeni, kdybychom věděli, kolik slušných lidí utápí v
alkoholu své omyly a životní zklamání. Na každého dospívajícího, který hledá tiché a odlehlé
místo, kde by si mohl píchnout další dávku drogy, připadá jeden dospělý, který tlumí svou
bolest a žal léky z lékárny.
Štěstí a duševní či tělesnou pohodu si ale nelze "píchnout" ani ji nelze "šňupat" jako drogu.
Vyrovnanost, vděčnost, pohodu nenajdete na ulicích či diskotékách u dealerů drog, ale ani na
policích lékáren či drogérií.

Jak je tedy možné získat životní harmonii a další důležité "věci"?

Bible říká, že lze snadno poznat toho, kdo se nechává vláčet svými přirozenými sklony - kdo
v sobě nosí nenávist, kariérismus, neúctu k životu (Galatským 5,19-22). Bible však říká i to,
že lze získat mnohem lepší věci - pokoj, radost a lásku; ty nám mohou být dány díky rozvoji
naší duchovní podstaty.

Myslíte si, že náboženství má dnes nějaký význam?

Ano, určitě. Podívejte se například na alkoholismus. Vědecký a technologický pokrok, který
jsme zaznamenali v medicíně dvacátého století, se téměř vůbec nedotknul léčení tohoto
onemocnění. Naproti tomu Alcoholic Anonymous (AA) - dvanáctibodový program léčení
alkoholismu, poskytuje v současnosti nejefektivnější formu léčby s nejlepšími dlouhodobými
výsledky. AA přitom používá velice jednoduchých metod: přiznání lidské slabosti, která si
není sama schopna pomoci, a přijetí pomoci od vyšší Síly. Podobné programy, založené na
filozofii AA, se začínají objevovat v téměř každé oblasti lidského strádání. Přinášejí úlevu a
vyléčení tisícům, u kterých selhaly dřívější pokusy o uzdravení.

Nemůže to být zase jenom určitý módní výstřelek?

I kdyby to byl jenom výstřelek, pak je rozhodně založen na správném poznání reality; jeho
úspěšnost potvrzují statisíce zachráněných a změněných životů lidí, kteří se ocitli na samém
okraji propasti. Jedním z nejvýznamnějších novodobých poznatků je rozpoznání vzájemných
těsných vazeb mezi tělesnou, duševní a duchovní sférou lidského bytí.
Je známo, že emoce jako hněv, strach, nenávist, stejně jako nedůvěra mohou oslabovat
imunitní systém organismu a tím podporovat vznik nejrůznějších onemocnění. A naopak,
pozitivní emoce jako láska nebo radost, ale i víra (důvěra) dokážou stimulovat produkci látek,
které pozitivně ovlivňují imunitní systém, a tím chrání tělo před nemocemi. Zatrpklost,
nenávist, pěstování negativních myšlenek či pocitů mohou přivodit nemoc; pozitivní
myšlenky a pocity však mohou mít doslova uzdravující vliv.

Co to vlastně znamená, když se řekne "duchovní růst"?

Může to znamenat např. to, že se blíže seznámíte s Biblí, zazpíváte si nějakou duchovní či
děkovnou píseň a budete se modlit za zvláštní "ovoce Ducha", které vám chce Bůh darovat -
to jest lásku, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěru a sebeovládání
(Galatským 5,22-23).
Tělesné zdraví a dobrá kondice, to zdaleka není všechno. A stejně tak bohatství, sláva,

atraktivní vzhled a moc. Zdravý životní styl zahrnuje také duchovní rozvoj a růst. To nás
naučí spokojenosti. Protože když nebudeme spokojeni s tím, co máme dnes, nebudeme
spokojeni ani s tím, čeho chceme dosáhnout v budoucnosti.
Dovolte, aby se u vás rozvinuly ty hluboké, možná nevysvětlitelné touhy po tom Jediném,
který může dát vašemu životu smysl i naději. Duchovní rozvoj bude schopen zaplnit prázdná
místa vašeho žití. Výsledkem bude po všech stránkách plnohodnotný život, který začíná zde a
pokračuje až na věčnost.