Karel Èapek:

OBYÈEJNÝ ŽIVOT

„Ale jdìte,“ podivil se starý pan Popel. „Tak on už

umøel? A co mu vlastnì bylo?“

„Sklerosa,“ øekl doktor krátce; chtìl nìco dodat o vìku,

ale podíval se úkosem na starého pána a neøekl nic.

Pan Popel chvilinku pøemítal, že u nìho je, chválabo-

hu, zatím všechno v poøádku; ne, necítí nic, co by jaksi

ukazovalo na to nebo ono. „Tak on už umøel,“ opakoval

roztržitì. „Vždy mu nemohlo být ani sedmdesát, že?

Byl jen o nìco mladší než já. Já jsem ho znal... my jsme

se znali jako hoši ve škole. Pak jsem ho nevidìl léta le-

toucí, až když pøišel do Prahy do ministerstva. Sem tam

jsem ho potkával... jednou nebo dvakrát za rok. Takový

øádný èlovìk to byl!“

„Hodný èlovìk,“ povídal doktor a uvazoval dál rùžièku

k tyèi. „Já jsem ho poznal tady na zahradì. Jednou na mì

nìkdo volá pøes plot: Promiòte, který je to Malus, co vám

tamhle kvete? ,To je Malus Halliana,’ povídám, a pozval

jsem ho dovnitø. To víte, jak se dva zahradníci sèuch-

nou. Nìkdy se tu stavil, když vidìl, že nemám nic jiného

na práci, - a vždycky o kytièkách. Ani jsem nevìdìl, kdo

a co i vlastnì je, až když mì dal zavolat. - To už s ním

bylo tuze špatné. Ale zahrádku mìl pìknou.“

„To je mu podobné,“ mínil pan Popel. „Co ho pamatuju,

byl takový spoøádaný a svìdomitý èlovìk. Dobrý ouøada

a tak. Èlovìk vlastnì ví hroznì málo o takových slušných

lidech, že?“

„On to napsal,“ øekl doktor najednou.

„Co napsal?“

„Svùj život. Loni u mne našel nìjakou slavnou biogra-

fii a øíkal, mìl prý by se jednou napsat životopis obyèej-

ného èlovìka. A když zaèal stonat, dal se do sepisování

svého vlastního života. Když... když se mu pøitížilo, dal

mi to. Asi nemìl, komu by to odkázal.“ Doktor malièko

váhal. „Já bych vám to dal pøeèíst, když jste jeho starý

kamarád.“

Starý pan Popel se jaksi dojal. „To byste byl moc hod-

ný. To víte, že bych mu to rád udìlal…“ Patrnì mu to

pøipadalo jako nìjaká služba mrtvému. „Tak on, chudák,

napsal svùj vlastní životopis!“

„Hned vám to pøinesu,“ dìl doktor, odlamuje pozornì

vlka na kmínku rùže. „Koukejme, jak by ten kmínek chtìl

být šípkem. Poøád se v nìm musí potlaèovat ta druhá

rùže, ta planá.“ Doktor se vztyèil. „Aha, já jsem vám slíbil

ten rukopis,“ øekl roztržitì a obhlédl svou zahrádku, nežli

šel, jakoby nerad.

Tak on umøel, myslil si tesklivì starý pán. To tedy musí

být docela obyèejná vìc, umøít, když to i takový pravidel-

ný èlovìk dovede. Ale jistì šel nerad - proto snad, psal

ten svùj životopis, že na tom životì lpìl. Kdo by to øekl:

takový spoøádaný èlovìk, a ryc, umøe.

„Tak tady to máte,“ øekl doktor. Byl toho dùkladný, èis-

tì srovnaný svazek archù, peèlivì ovázaný stužkou jako

fascikl vyøízených aktù. Pan Popel to vzal dojatì do ru-

kou a listoval první stránky. „Jak je to èistì psáno,“ vy-

dechl skoro zbožnì. „To je vidìt starého byrokrata;

za jeho èasù, pane, ještì nebyly psací stroje, všechno

se psalo rukou; tehdy se tuze dbalo na pìkný a èistý ru-

kopis.“

„Dál už to není tak èistì psáno,“ bruèel doktor. „To už

hodnì škrtal a pospíchal - Ani rukopis není potom tak

plynulý a pravidelný.“

To je divné, myslil si pan Popel; èíst písmo nebožtíka, to

je jako se dotýkat mrtvé ruky. I na tom písmu je nìco

umrlého. Nemìl bych si to brát domù. Nemìl jsem øíkat,

že si to pøeètu.

„Stojí to celé za ètení?“ ptal se nejistì. Doktor pokrèil ra-

meny.

I

Pøed tøemi dny jsem pøiklekl na zahrádce k rozkvetlému

trsu dlužichy, abych ji oèistil od plevele; mìl jsem slabou

závra, ale to se mi stávalo èastìji. Snad ta závra zpù-

sobila, že se mi to místo zdálo krásnìjší než kdy dosud:

jiskøivì rudé klásky dlužichy a za nimi bílé, chladivé laty

tavolníkù, - bylo to tak krásné a skoro tajemné, že mi šla

hlava kolem. Na dva kroky ode mne sedìla na kameni

pìnkavka, hlavièku na stranu, a dívala se na mne jed-

ním okem: co ty vlastnì jsi? Ani jsem nedýchal, bál jsem

se, že ji zaplaším; cítil jsem, jak mi bouchá srdce.

A najednou to pøišlo. Nevím, jak bych to popsal, ale byl

to strašnì silný a jistý pocit smrti.

Skuteènì to neumím jinak vyjádøit; myslím, že jsem

zápasil o dech èi co, ale jediné, èeho jsem si byl vìdom,

byla nesmírná úzkost. Když to polevilo, kleèel jsem ješ-

tì, ale mìl jsem plné ruce urvaného listí. Opadlo to jako

vlna a nechalo to ve mnì smutek, který nebyl nepøíjem-

ný. Cítil jsem, jak se pode mnou smìšnì tøesou nohy;

šel jsem si opatrnì sednout a øíkal jsem si se zavøený-

ma oèima: Tak tady to máme, už je to tady. Ale nebyla to

žádná hrùza, jenom pøekvapení, a vìdomí, že si to mu-

sím nìjak vyøídit. Potom jsem se už odvážil otevøít oèi

a pohnout hlavou; bože, jak se mi ta zahrádka zdála krás-

ná, jako nikdy, jako nikdy; vždy já nechci nežli takto se-

dìt a dívat se na svìtlo a stín, na odkvétání tavolníkù

a na kosa, který se potýká se žížalou. Kdysi dávno, vèera

to bylo, jsem si umiòoval, že pøíštího jara vyndám dva

trsy ostrožek, napadené padlím, a nahradím je jinými.

Už to asi neudìlám, a napøesrok tu vyrostou sazenice

znetvoøené jako malomocenstvím. Bylo mi toho líto, bylo

mi líto mnoha vìcí; byl jsem jaksi mìkce dojat nad tím,

že mám odejít.

Trápilo mì, že bych snad mìl o tom øíci své hospody-

ni. Je to hodná paní, ale rozèiluje se jako kvoèna; bude

zdìšenì pobíhat s tváøí napuchlou pláèem a všechno jí

bude padat z rukou. Jen žádné nepøíjemnosti a žádný

zmatek; èím hladèeji se to vyøídí, tím lépe. Musím dát

do poøádku své vìci, øekl jsem si s úlevou; chválabohu,

mám tedy na pár dní co dìlat. Mnoho-li práce dá èlovì-

ku, který je vdovec a pensista jako já, aby si udìlal po-

øádek ve svých krámech? Už asi nevymìním ostrožky

a nezmladím v zimì zababèené døevo døišálu; ale

v mých zásuvkách bude èisto a nebude v nich nic, co

by pøipomínalo nevyøízený akt.

Zapisuji podrobnosti té chvíle proto, aby bylo zøejmo,

jak a proè ve mnì vyvstala ta potøeba dát své vìci do po-

øádku. Mìl jsem pocit, že jsem nìco podobného už za-

žil, a dokonce ne jenom jednou. Kdykoli jsem na své

úøední dráze byl pøeložen nìkam jinam, dával jsem

do poøádku psací stùl, který jsem opouštìl, abych na nìm

nenechal nic nehotového a pøeházeného; naposledy to

bylo, když jsem odcházel do pense; desetkrát jsem

všechno list po listu prohlédl a pøerovnal, a ještì jsem

otálel a znovu chtìl všechno probrat, nezapadl-li tam

nìjaký papírek, který tam nenáleží nebo mìl být vyøí-

zen. Odcházel jsem, abych si odpoèinul po tolika letech

služby; ale mé srdce bylo tìžké a ještì dlouho se mi vra-

cívala starost, nezùstalo-li po mnì nìco bùhvíkde zalo-

ženého nebo nepotvrzeného posledním Vidi.

To tedy jsem už nìkolikrát prožíval, a proto se mi i nyní

ulehèilo, že mohu konat nìco známého; pøestal jsem

se bát, a pøekvapení, které mi zpùsobil pocit smrti, se roz-

plynulo v úlevì jakési známosti a dùvìrnosti. Myslím, že

proto lidé mluví o smrti jako o spánku nebo odpoèinku,

aby jí dali tváø nìèeho, co znají; proto doufají v setkání

s drahými zesnulými, aby se nedìsili toho kroku do ne-

známa; snad i poslední poøízení dìlají proto, že se tím

ze smrti èlovìka stává dùležitá hospodáøská událost. Hle,

není èeho se bát; to, co je pøed námi, má podobu vìcí,

jež dobøe a osobnì známe. Udìlám si poøádek ve svých

vìcech, nic víc, nic jiného; nu, chválabohu, tahle mi ne-

bude tak tìžké.

Dva dny jsem se probíral ve svých papírech; nyní jsou

srovnány po poøádku a ovázány stužkami. Jsou tam vše-

chna má vysvìdèení od první tøídy obecné školy; bože,

co tam je tìch jednièek, které jsem vítìzoslavnì nosil

domù a za které mì tatínek hladíval tlustou rukou

po vlasech, øíkaje pohnutì: Jen se drž, hochu! Køestní

a domovský list, oddací list, jmenovací dekrety, všech-

no je srovnáno a nic nechybí; div že jsem to neopatøil

jednacími èísly a literami. Všechny dopisy mé nebožky

ženy; je jich malièko, nebo málokdy a jen krátce jsme

nebývali spolu. Nìco dopisù od pøátel - a to je všechno.

Je to nìkolik ovázaných svazeèkù v zásuvce stolu. Ne-

chybí nic, než abych ještì napsal na arch papíru èisto-

pis žádosti: X Y, státní úøedník na odpoèinku, žádá

o pøeložení na onen svìt. Viz doklady A až Z.

Byly to tiché a skoro milé dva dny, když jsem se za-

býval svými lejstry; krom té bolesti u srdce mnì odlehlo

- snad to dìlal ten klid, stinný a chladný pokoj, venku

èiøikání ptáèkù a pøede mnou na stole staré a trochu

dojemné listiny: krasopisná školní vysvìdèení, dívèí pís-

mo mé ženy, tuhý papír úøedních dekretù, - byl bych

toho rád proèetl a urovnal víc, ale mùj život byl jednodu-

chý; mìl jsem vždycky rád poøádek a nikdy jsem ne-

schovával zbyteèné papíry. Mùj bože, nemám ani co

uspoøádat; takový to byl nesložitý a obyèejný život.

Už není co rovnat, ale ještì je ve mnì ta - jak bych to

øekl? - manie poøádku. Zbyteènì natahuju hodiny, které

jsem už natáhl pøed chvílí, a zbyteènì otvírám zásuvky,

není-li v nich ještì nìco, co jsem pøehlédl. Vzpomínám

na své nìkdejší úøady: nezùstalo tam nìco, co bych byl

nedokonèil a neovázal stužkou? Už nemyslím na pìn-

kavku, která na mne pohlédla jedním okem, jako by øí-

kala: Co ty vlastnì jsi? Ano, všechno je pøipraveno, jako

bych odjíždìl na cesty a èekal, až pøijede vùz; náhle je

èlovìku nìjak pusto, neví, co ještì vzít do rukou,

a rozhlíží se pln nejistoty, zda na nìco nezapomnìl. Ano,

to je to, neklid. Hledal jsem, co bych ještì dal do poøád-

ku, a nic už tu nebylo: jenom ten nepokoj, nepøehlédl-li

jsem nìco dùležitého; taková hloupost, ale bobtná to jako

úzkost, jako fysická tíseò u srdce. Budiž, tady už není, co

rovnat; ale co teï? A tu mne napadlo: dám do poøádku

svùj život, a je to. Zkrátka a dobøe to napíšu, abych to

srovnal a ovázal stužkou.

Zprvu mnì to pøišlo skoro k smíchu: proboha tì pro-

sím, naè to a co s tím? Pro koho bys to psal? Takový

obyèejný život; co je tady vùbec co psát? Ale to už jsem

vìdìl, že to budu psát, jenom jsem se ještì bránil, jaksi

ze skromnosti nebo èeho. Jako dítì jsem vidìl

v sousedství umírat staøenu; maminka mì tam posílala,

abych jí donesl nebo podal, kdyby nìco chtìla. Byla to

samotáøská bába, nikdy ji nebylo vidìt na ulici nebo

s nìkým mluvit; dìti se jí trochu bály, že byla tak sama.

Jednou mi maminka øekla: Teï tam nesmíš, je u ní pan

faráø a zpovídá ji. Nemohl jsem pochopit, z èeho se ta-

ková osamìlá babièka mùže zpovídat; mìl jsem chu

pøitisknout nos na sklo jejího okýnka, abych vidìl, jak

se zpovídá. Pan faráø tam byl nekoneènì a tajemnì dlou-

ho. Když jsem tam potom pøišel, ležela s oèima zavøe-

nýma, a její tváø mìla výraz tak pokojný a slavnostní, že

mi bylo úzko. Chcete nìco? vyhrkl jsem; zavrtìla jenom

hlavou. Teï vím, že také ona udìlala poøádek ve svém

životì, a v tom že je svátost umírajících.

II

Je to pravda: proè by se nemìl napsat takový docela

obyèejný život? Pøednì je to má soukromá vìc; snad

bych to nepotøeboval psát, kdybych to mìl komu vypra-

vovat. Tu a tam se èlovìku pøiplete do øeèi vzpomínka

na nìco minulého, i kdyby to bylo jen na to, co vaøívala

maminka. Pøi každé takové zmínce kývala má hospody-

nì soucitnì hlavou, jako by øíkala: Ano, ano, mnoho jste

zkusil; já to znám, já mìla také tìžký život. S ní se nedá

mluvit o takových obyèejných vìcech; je pøíliš lítostivé

povahy a hledá na všem jen to, èím se dojmout. Jiní zase

naslouchají vzpomínkám na pùl ucha a netrpìlivì, aby

mohli skoèit do øeèi: To u nás a za mých mladých let bylo

tak a tak. Mívám dojem, že se lidé svými vzpomínkami

jaksi vychloubají; honosí se tím, že za jejich dìtství pa-

noval záškrt nebo že zažili tu velikou vichøici, jako by to

náleželo k jejich osobním zásluhám. Snad každý èlovìk

má potøebu vidìt ve svém životì cosi pozoruhodného,

dùležitého a pøímo dramatického; proto rád upozoròuje

na zvláštní události, které prožil, a oèekává, že se pro

nì stane pøedmìtem zvýšeného zájmu a obdivu.

V mém životì se nestalo nic mimoøádného

a dramatického; mám-li naè vzpomínat, tedy jen na klid-

ný, samozøejmý, skoro mechanický prùbìh dnù a let až

po koneèný bod, který je pøede mnou a který bude, dou-

fám, stejnì málo dramatický jako to ostatní. Musím øíci,

že pøi pohledu nazpìt nalézám pøímo zalíbení v té pøí-

moèaré a jasné cestì, která je za mnou; má to svou krásu

jako dobrá a rovná silnice, na níž nelze zabloudit. Jsem

skoro hrd na to, že je to taková správná a pohodlná cesta;

mohu ji obsáhnout jediným pohledem až po dìtství

a znovu se potìšit její zøetelností. Jaký krásný, obyèej-

ný a nezajímavý život! Nikde žádné dobrodružství, žád-

ný boj, nikde nic výjimeèného nebo tragického. Je to tak

pìkný a dokonce silný pohled jako na správnì bìžící

stroj. Zastaví se, aniž zahrkal; nic nebude skøípìt, do-

bìhne tiše a odevzdanì. Tak to má být.

Po celý život jsem byl ètenáøem knížek. Co jsem pøe-

èetl podivuhodných dobrodružství, co potkal tragických

lidí a zvláštních povah - jako by nebylo o èem jiném mluvit

a psát než o neobyèejných, výjimeèných a ojedinìlých

pøípadech a náhodách! Vždy pøece život není mimo-

øádné dobrodružství, nýbrž obecný zákon; to, co je v nìm

neobyèejného a nevšedního, je jenom zaskøípìní v jeho

soukolí. Nemìli bychom vlastnì oslavovat život v jeho

normalitì a obyèejnosti? Je snad ménì životem proto,

že to v nìm nezaskøípìlo a nezaúpìlo a nehrozilo

se rozletìt? Zato jsme udìlali hromadu práce a splnili

všechny náležitosti od narození až do smrti. Byl to cel-

kem šastný život, a já se nestydím za to malé

a pravidelné štìstí, které jsem nacházel v pedantické

idyle svého života.

Vzpomínám si na pohøby v mìsteèku, kde jsem

se narodil. V èele ministrant v komži a s køížkem; pak

muzikanti, lesklá køídlovka, roh, klarinet a ze všeho nej-

krásnìjší helikon; potom faráø v bílé rochetce a s kvad-

rátkem, rakev, kterou nese šest mužù, a èerný zástup,

všichni vážní, slavnostní a jaksi podobní loutkám. A nad

tím vším mocnì, vysoko vlál smuteèní pochod, køik køíd-

lovky, kvílení klarinetu a hluboký náøek trub andìlských;

byla toho plná ulice a plné mìsteèko, a klenulo se to až

do nebes. Všichni lidé odložili své dílo a vyšli pøed dùm,

aby se sklonìnou hlavou vzdali èest èlovìku, který od-

chází. Kdopak to umøel? Je to nìjaký král nebo vévoda,

byl to nìjaký hrdina, že ho nesou tak slavnì a vysoko?

Ne, byl krupaøem, dej mu Bùh vìènou slávu; hodný èlo-

vìk a spravedlivý, nu, však už mìl svá léta. Nebo to byl

koláø, byl to kožišník; tak už dodìlali svou práci a toto je

jejich poslední cesta. Já, klouèek, chtìl bych nade vše

být tím ministrantem v èele prùvodu, nebo ne, to už být

radìji tím, co ho nesou v rakvi. Vždy je to taková sláva,

jako by nesli krále; celý svìt se sklonìnou hlavou vzdá-

vá èest triumfální cestì øádného èlovìka a souseda,

zvony hlaholí jeho oslavu a køídlovka vítìznì pláèe, —

padl bys na kolena pøed svatou a velikou vìcí, která

se jmenuje èlovìk.

III

Tatínek byl truhláø. Má nejstarší vzpomínka: že sedím

v teplých pilinách na dvorku dílny a hraju si se stoèený-

mi kadeøemi hoblin; otcùv tovaryš Franc se na mne zubí

a jde ke mnì s poøízem v ruce: Pojï, já ti uøíznu hlavu.

Asi jsem natahoval moldánky, protože maminka vybìh-

la a vzala mì do náruèí. Ten pìkný, hluèný ruch truhláø-

ské dílny oblévá mé celé dìtství: bouchání fošen, svist

hoblíku zadrhujícího o suky, suchý šelest hoblin a øezavý

chrapot pil; vùnì døeva, klihu a fermeže; dìlníci

s vyhrnutými rukávy u košil, tatínek nìco kreslící na prk-

nech tlustými prsty a tlustou tesaøskou tužkou. Košile

se mu lepí na široká záda, funí a naklání se nad svým

dílem. Co to bude? Ale skøíò; prkno se složí k prknu,

falce do sebe zapadnou, a je to skøíò; tatínek znalec-

kým palcem pøejíždí hotové dílo po hranách i po rubu,

dobré je to, hladké jako zrcadlo. Nebo je to rakev, ale to

už není tak dùkladná práce; to se jen tak sbije, nalepí

se na to ozdob, a teï to, lidi, natøete a nalakujte, aby

se to hodnì lesklo. Rakve tatínek nehladí, jen když je to

taková lepší, dubová, tìžká jako fortepiano.

Vysoko na hromadì fošen sedí klouèek. Kdepak, jiní

kluci nemohou sedìt tak vysoko a nemají na hraní špa-

líèky ze døeva ani hedvábnì lesklé hobliny. Øeknìme

sklenáøùv kluk nemá nic, protože se sklem není žádná

hra. Nech ty støepy, poøežeš se, øekla by maminka. Nebo

u malíøe pokojù, to také nic není; leda že bys vzal štìtku

a pomazal stìnu barvou, ale to zase fermežová barva

je lepší, líp drží. Heè, to my máme modrou barvu, vy-

chloubá se malíøùv kluk, a všechny barvy na svìtì; ale

synek truhláøùv se nedá zviklat. Jaképak barvy, vždy je

to jen prášek v papírových pytlíkách. Pravda, malíøi pøi

práci zpívají, ale truhláøství je èistší. Na sousedním dvor-

ku je hrnèíø, ale ten nemá žádné dìti; hrnèíøství je také

pìkná práce. Èlovìk se má naè dívat, jak bìží to kolo

a hrnèíø uhlazuje palcem vlhkou hlínu, až je z toho hr-

nec; má jich stát na dvorku dlouhou øadu, ještì mìk-

kých, a když se nedívá, je možno do nich otisknout klu-

kovský prst. Zato kamenictví už není tak zábavné: díváš

i se hodinu, jak tluèe kameník døevìnou palièkou do dlá-

ta, a poøád není nic vidìt, poøád nevíš, jak se z toho ka-

mene udìlá socha kleèícího andìla se zlomeným pal-

movým listem.

Vysoko na hromadì fošen sedí klouèek; prkna jsou na-

rovnána až do korun starých sliv, chytneš se rukama a už

sedíš v rozsochách stromu. To je ještì výš, jaksi už zá-

vratnì vysoko; teï už klouèek nenáleží ani k tomu truh-

láøskému dvorku, má svùj svìt pro sebe, který s tím dru-

hým svìtem souvisí jenom tím jedním pnìm. Je to tro-

chu opojné; sem už nepøijde tatínek ani maminka, ba

ani dìlník Franc; a malý èlovíèek pije po prvé víno sa-

moty. Jsou ještì jiné svìty, které má dítì samo pro sebe:

na pøíklad nìkde jsou mezi delšími prkny narovnána krat-

ší, a vznikne malièká sluj, má to svùj strop a stìny, voní

to pryskyøicí a vyhøátým, døevem; sem by se nikdo ne-

vmìstnal, ale je tu dost místa pro klouèka a jeho tajem-

ný svìt. Nebo se zapíchají tøísky do zemì jako plot, ohra-

da se vysype pilinami a do nich se nastrká hrstièka ba-

revných bobù; to jsou slepice, a ten nejvìtší bob, ten

kropenatý, to je kohout. Za truhláøským dvorkem je sice

skuteèný plot a za ním kdákají skuteèné slepice se sku-

teèným zlatým kohoutem, jenž stojí na jedné noze

a rozhlíží se planoucíma oèima, ale to není to; klouèek

sedí na bobku nad svou malièkou ohradou ilusí, sype

piliny a tiše volá: Na pu pu pu! To je jeho hospodáø-

ství, a vy velcí musíte dìlat, jako byste to nevidìli; zruši-

li byste to kouzlo, kdybyste se podívali.

Ale k nìèemu jsou ti velcí pøece jen dobøí: napøíklad,

když na kostelní vìži zvoní poledne, pøestanou dìlníci

øezat, vytáhnou pilu z naøíznutého prkna a sednou si

ze široka na hromadu fošen, aby jedli. Tu se vydrápe

klouèek na záda silného dìlníka France a usedne ob-

kroèmo na jeho vlhký týl; to je jeho vydržené právo

a náleží to k slávì celého dne. Franc je nebezpeèný rváè

a ukousl už v pranici komusi ucho, ale to klouèek neví;

zbožòuje ho pro jeho sílu a pro své právo trùnit na jeho

šíji v poledním triumfu. Je tam druhý dìlník, øíká se mu

pan Martinek; je tichý a hubený, má svislé kníry a krásné,

veliké oèi; s ním si klouèek nesmí hrát, protože prý má

souchotiny; klouèek neví, co to je, a cítí cosi jako rozpa-

ky nebo strach, když se na nìho pan Martinek pøátelsky

a krásnì podívá.

A jsou také výpravy do jejich svìta. Maminka øekne:

„Jdi, hošo, pøines mi od pekaøe chleba.“ Pekaø je tlustý,

zamouèený muž; nìkdy ho je z krámu sklenìnými dveø-

mi vidìt, jak bìhá kolem díže, míse kopistí tìsto. Kdo by

to do nìho øekl, takový veliký, tlustý èlovìk, a bìhá

do koleèka, až mu pantofle mlaskají na patách. Kluk nese

domù jako svátost pecen ještì teplý, boøe se bosými tlap-

kami do teplého prachu silnice, a èichá uchvácenì zla-

tou vùni bochníku. Nebo jít k øezníkovi pro maso;

na hákách visí strašné, krvavé kasy masa, øezník

i øeznice se lesknou v tváøích, pøesekávají široèinou rù-

žové kosti a plesk s tím na váhu; že si nìkdy neutnou

prsty! A to zase u kupce je docela jiné: voní to zázvo-

rem, perníkem a kdeèím, paní kupcová mluví tiše

a jemnì a váží malinkými závažíèky koøení; a èlovìk do-

stane od cesty dva vlašské oøechy, z nichž jeden bývá

èervivý a seschlý, ale to je jedno; jen když to má dvì

skoøápky - když nic jiného, tedy se na takovou skoøápku

dupne, a dá to ránu.

Vzpomínám si na ty dávno mrtvé lidi a chtìl bych je

ještì jednou vidìt tak, jak jsem je vídal tehdy. Každý mìl

svùj vlastní svìt a v nìm svou tajemnou práci; každé

øemeslo bylo jako svìt pro sebe, každý z jiné látky a s

jinými obøady. Nedìle byla divný den, protože lidé ne-

mìli na sobì zástìry ani vyhrnuté rukávy, ale èerné šaty,

a vypadali skoro jeden jako druhý; zdáli se mi jaksi cizí

a nezvyklí. Nìkdy mì tatínek poslal se džbánkem pro

pivo; zatím co hospodský natáèel pìnu do zroseného

džbánu, pokukoval jsem ostýchavì do kouta; sedìl tam

u stolu øezník, pekaø, holiè, nìkdy i èetník, tlustý

a rozepnutý, s puškou opøenou o zeï, a mluvili nahlas

a hømotnì. Bylo mnì divné vidìt je mimo jejich dílny

a krámky; zdálo se mi to trochu nepatøièné a nepoøádné.

Dnes bych øekl, že mì to mátlo a znepokojovalo, když

jsem vidìl prostupovat se jejich uzavøené svìty. Proto

snad tak hluèeli, že porušovali jakýsi øád.

Každý mìl svùj svìt, svìt svého øemesla. Nìkteøí byli

tabu, jako pan Martinek, jako obecní blázen, který buèel

na ulici, jako kameník, kterého mlèky isolovalo, že byl

nemluva a duchaø. A mezi tìmi svìty velikých mìl své

malièké, vyhrazené svìty klouèek; mìl svùj strom, svou

ohradu z tøísek, svùj koutek mezi prkny; to byla tajuplná

místa jeho nejhlubšího štìstí, o které se s nikým nedì-

lil. Skrèen na bobku a taje dech - a teï se to všechno

slévá v jeden širý a pøíjemný halas: bouchání prken

a tlumený ruch øemesel, u kameníka to uká a u klem-

píøe øinèí plech, v kovárnì a zvoní kovadlina, nìkdo na-

klepává kosu a nìkde pláèe miminko, v dálce pokøik dìtí,

slepice rozèilenì kdákají a maminka volá na zápraží:

„Kdepak jsi?“ Ono se øekne mìsteèko, a zatím je to ta-

ková spousta života, jako veliká øeka; skoè do své lodiè-

ky a ani nedutej, a tì to kolébá, a tì to unáší, až ti

pùjde hlava kolem a bude ti skoro úzko. Schovat

se všem, - i to je výprava do svìta.

IV

Spoleèný svìt dìtí, to je nìco docela jiného. Osamìlé

dítì ve své høe zapomíná na sebe a na všecko, co je ko-

lem, a jeho zapomenutí je mimo èas. Do spoleèné hry dìtí

je vtaženo i širší okolí a jejich pospolitý svìt je ovládán zá-

kony roèních dob. Žádná dlouhá chvíle nepøinutí kluky, aby

si v létì hráli v kulièky. V kulièky se hraje z jara, když roz-

mrzne pùda; to je záhon vážný a neodmluvný jako ten,

který káže kvést snìženkám nebo maminkám péci veliko-

noèní mazance. Teprve pozdìji se hraje na honìnou

a schovávanou, kdežto školní prázdniny jsou doba dobro-

družných eskapád: do polí chytat cvrèky nebo se tajnì kou-

pat v øece. Žádný své cti dbalý kluk nepocítí v, létì potøebu

pálit ohníèek; to se dìlá až s podzimem, v dobì, kdy

se pouštìjí draci. Velikonoce, prázdniny a vánoce, jarmark,

pou a posvícení, to jsou dùležitá data a hluboké pøedìly

v èase. Rok dìtí má svùj øád, je obøadnì rozèlenìn podle

roèních období; osamìlé dítì si hraje s vìèností, kdežto

dìtská smeèka s èasem.

V té smeèce nebyl truhláøùv klouèek osobností, která by

stála v popøedí; byl ponìkud pøezírán, vytýkalo se mu, že

je maminèin a že se bojí. Ale což nemìl na velikonoce kla-

paèku, kterou mu vyøezal pan Martinek, nemohl opatøit døe-

vìné štìpiny na meèe a mít špalíkù, kolik chtìl? Døevo je

cenný materiál. Co byl proti tomu sklenáøùv kluk se svými

špinavými hrudkami tmele? Malíøùv syn, to bylo nìco jiné-

ho; jednou si natøel celý oblièej blankytnou modøí a od té

doby požíval zvláštní vážnosti. Ale na truhláøském dvoøe

byla prkna, na nichž bylo možno se vážnì a mlèky hou-

pat; není-liž i to jakési odpoutání od zemì a tudíž úkon,

který splòuje veškeré touhy? A si kluk malíøùv natøel ob-

lièej modøí: nebyl nikdy pozván, aby se pohoupal.

Hra je hra, vìc vážná, vìc cti; není žádné rovnosti

ve høe, je buï vynikání nebo podrobení. Budiž øeèeno,

že jsem nevynikal; nebyl jsem ani nejsilnìjší, ani nej-

smìlejší ze smeèky a myslím, že jsem tím trpìl. Málo

platno, že mému tatínkovi místní strážník salutoval, kdež-

to malíøi pokojù nikoli. Když si mùj tatínek oblékl dlouhý,

èerný kabát, aby šel do mìstské rady, chopil jsem se jeho

tlustého prstu a chtìl jsem dìlat stejnì dlouhé kroky jako

on; to koukáte, kluci, jaký pán je mùj tatínek - dokonce

o vzkøíšení nese jednu tyè nebes nad panem faráøem;

a veèer pøed jeho jmeninami pøijdou místní muzikanti

a vyhrávají na jeho poèest. Tatínek stojí na zápraží, ten-

tokrát bez zástìry, a dùstojnì pøijímá oslavu svého svát-

ku. A já opojen sladkou trýzní pýchy, se rozhlížím po ka-

marádech, kteøí pobožnì poslouchají, prožívám

s mrazením tento vrchol pozemské slávy a dotýkám

se tatínka, aby každý vidìl, že náležím k nìmu. Den nato

kluci už nechtìli o mé slávì vìdìt; zase jsem byl ten,

který nièím nevynikal a kterého nikdo nechtìl poslou-

chat, leda že bych je pozval, aby se šli houpat k nám

na dvorek. A naschvál ne, radìji se sám nebudu hou-

pat; a z lítosti a vzdoru jsem si umínil vynikat aspoò

ve škole.

* * *

Škola, to je zase docela jiný svìt. Tam už se dìti neliší

podle svých tatínkù, ale podle svých jmen; už nejsou

urèeny tím, že jeden je sklenáøùv a druhý ševcùv, ale

tím, že jeden se jmenuje Adamec a druhý Beran. Pro

klouèka truhláøova to byl otøes, na který si dlouho ne-

zvykl. Dotud náležel k rodinì, k dílnì, k domu a ke své

klukovské partì; nyní tady sedìl strašnì sám mezi ètyøi-

ceti klouèky, z nichž vìtšinu neznal a se kterými nemìl

žádný spoleèný svìt. Kdyby s ním sedìl tatínek nebo

maminka, nebo aspoò tovaryš Franc, nebo i smutný

a dlouhý pan Martinek, to by bylo nìco jiného; držel by

je za cíp kabátu a neztratil by souvislost se svým svì-

tem; cítil by jej za sebou jako ochranu. Byl by se rozpla-

kal, ale bál se, že by se mu ti druzí vysmáli. Nikdy ne-

splynul se svou tøídou. Ti druzí se zakrátko skamarádili

a šouchali se pod lavicemi, ale jim bylo hej; oni nemìli

doma truhláøskou dílnu ani ohradu z tøísek, vysypanou

pilinami, ani siláka France, ani pana Martinka; nemìli,

po èem by se jim tak hroznì stýskalo. Truhláøùv synek

sedìl v hemžení tøídy zaražený a s hrdlem sevøeným.

Pan uèitel se nad ním zastavil. „Ty jsi hodný a tichý chla-

pec,“ øekl uznale. Klouèek se zaèervenal a do oèí mu

vstouply slzy štìstí dotud nepoznaného. Od té doby

se stal ve škole hodným a tichým chlapcem, což ho, ro-

zumí se, oddìlovalo tím hloubìji od tìch druhých.

Ale v životì dítìte znamená škola ještì jednu velikou

a novou zkušenost: tady se dítì po prvé setkává

s hierarchickým øádem života. Do té doby, pravda, musí

ledaskoho poslouchat; maminka porouèí, ale maminka

je naše, a maminka tu je proto, aby vaøila, a maminka

také líbá a hladí; tatínek se nìkdy rozkatí, ale jindy je

možno mu vylézt na kolena nebo se držet jeho tlustého

prstu. Jiní velcí nìkdy okøikují nebo nadávají, ale z toho

si èlovìk mnoho nedìlá a uteèe. Pan uèitel, to je nìco

jiného; pan uèitel tu je jen proto, aby napomínal

a porouèel. A nemùžeš utéci a nìkde se schovat, mu-

síš se jenom èervenat a hrozit se své hanby. A nikdy mu

nevylezeš na klín, nikdy se nechytneš jeho vymydleného

prstu; vždycky je nad tebou, nedostupný a nedotknutelný.

A pan faráø, to je ještì víc; když tì pohladí po hlavì, nejsi

jenom pohlazen, ale vyznamenán a povýšen nad všech-

ny ostatní, a mᚠco dìlat, aby se ti samou vdìèností

a pýchou nezalily oèi. Do té doby mìl klouèek svùj svìt

a kolem nìho bylo množství uzavøených, tajemných svì-

tù: pekaøùv, kameníkùv a tìch ostatních. Nyní se celý

svìt rozestupuje ve dva stupnì: v jeden vyšší svìt,

ve kterém je pan uèitel, pan faráø a pak ještì ti, kdo s nimi

smìjí mluvit: pan apatykáø a doktor a notáø a soudce;

a pak ten obyèejný svìt, ve kterém jsou tatínkové a jejich

dìti. Tatínkové žijí v dílnách a krámech a vycházejí je-

nom na zápraží, jako by se musili držet svých domù; ti

z toho vyššího svìta se potkávají prostøed námìstí, zdra-

ví se velkým obloukem a postojí spolu nebo se kousek

cesty doprovázejí. A pro nì je v hostinci na rynku bíle

prostøený stùl, kdežto jiné ubrusy jsou èervenì nebo

modøe kostkované; vypadá to skoro jako oltáø. Dnes vím,

že ten bílý ubrus nebyl tak nevýslovnì èistý, že pan fa-

ráø byl ušòupaný, tlustý dobrák a pan uèitel venkovský

starý mládenec s èerveným nosem; ale tehdy pro mne

byli ztìlesnìním nìèeho vyššího a témìø nadlidského;

bylo to první rozèlenìní svìta podle hodnosti a moci.

Byl jsem tichý a pilný žáèek, dávaný ostatním za pøí-

klad; ale potají jsem choval rozechvìlý obdiv ke klukovi

malíøovu, darebovi šibeniènímu, který svým rošáctvím

uvádìl uèitele v nepøíèetnost a kousl faráøe do palce. Báli

se ho skoro a nevìdìli si s ním rady. A ho tøískali, jak

chtìli, kluk se jim smál do oèí; bylo pod jeho divošskou

dùstojnost, aby zaplakal, dìj se co dìj. Kdož ví: snad to

rozhodlo nejvíc v mém životì, že si mne kluk malíøùv

nevzal za kamaráda. Byl bych dal za to nevím co, kdy-

by chodil se mnou. Jednou, èert ví, co provádìl, mu roz-

drtil prsty trám; ostatní dìti se daly do køiku, ale on nic,

jen zbledl a zaal zuby. Vidìl jsem ho, když se vracel

domù a nesl tu krvavou levièku druhou rukou, jako by to

byla trofej. Kluci houfem za ním a jeèeli: „Spadl na nìj

trám!“ Byl jsem bez sebe hrùzou a útrpností, tøásly se mi

nohy, dìlalo se mi špatnì. „Bolí tì to?“ vydechl jsem

zdìšenì. Podíval se na mne pyšnýma, planoucíma, vý-

smìšnýma oèima. „Co je ti po tom?“ vycedil mezi zuby.

Zùstal jsem stát odmítnut a pohanìn. Poèkej, já ti uká-

žu, já ti ukážu, co vydržím! Šel jsem do dílny a strèil jsem

levou ruku do stahováku, kterým se stahují prkna; pøitá-

hl jsem šroub, to budete koukat! Slzy mi vyhrkly z oèí,

tak, teï mì to bolí jako jeho; já mu ukážu! Pøitáhl jsem

šroub ještì víc, ještì víc; už jsem necítil bolest, ale vytr-

žení. Našli mì v dílnì omdlelého, s prsty skøípnutými

ve stahováku; podnes mám poslední èlánky prstù na levé

ruce zchromlé. Teï je ta ruka svrasklá a suchá jako kro-

caní paøát, ale dosud je na ní napsána památka - èeho

vlastnì? Mstivé dìtské nenávisti nebo vášnivého pøá-

telství?

V

V té dobì se stalo, že k našemu mìsteèku pøitrhla

železnice. Stavìla se už dlouho, ale teï to bylo docela

blízko; i na truhláøském dvorku bylo slyšet, jak odstøelují

na stráních kámen. Byly pøísné zákazy, že tam my dìti

nesmíme chodit, jednak proto, že se tam støílí dynami-

tem, a jednak, že jsou tam všelijací divní lidé; èert vìø té

holotì, øíkalo se. Po prvé mì tam vedl tatínek, prý a

vidíš, jak se staví dráha. Držel jsem se ho køeèovitì

za prst, bál jsem se „tìch lidí“; bydleli v prkenných bará-

cích, mezi kterými viselo na provazech roztrhané prá-

dlo, a ten nejvìtší barák byla kantina s mìchatou a zlou

ženskou, jež ustaviènì nadávala. Na trase kopali polo-

nazí lidé s krumpáèi v rukou; volali nìco na tatínka, ale

ten jim neodpovídal. Potom tam stál jeden s èerveným

praporkem v ruce. „Vidíš, tady se bude støílet,“ øekl tatí-

nek, a já jsem se ho chytl ještì køeèovitìji. „Neboj se,

vždy jsem tady,“ povídá tatínek spolehlivì, a já cítím

s blaženým vzdechem, jak je mocný a silný; nic se ne-

mùže stát tam, kde je on.

Jednou se u plotu naší dílny zastavila otrhaná holèiè-

ka, strkala nos mezi latì a nìco brebentila. „Co to poví-

dáš?“ ptal se Franc. Holèièka zlostnì vyplázla jazyk

a brebentila dál. Franc na to zavolal tatínka. Tatínek

se opøel o plot a povídá: „Co chceš, malá?“ Malá to opa-

kovala ještì rychleji. „Já ti nerozumím,“ øekl tatínek váž-

nì, „kdopak ví, co ty jsi za národ. Poèkej tady!“ A zavolal

na to maminku. „Podívej se, jaké má to dítì oèi.“ Mìla

veliké, èerné oèi s pøedlouhými øasami. „Ta je krásná,“

vydechla maminka s úžasem. „Chceš jíst?“ Holèièka nic,

jen se na ni dívala tìma oèima. Maminka jí donesla kra-

jíc chleba s máslem, ale malá zavrtìla hlavou. „Tøeba je

to Taliánka, nebo Maïarka,“ mínil tatínek nejistì. „Nebo

Rumunka. Kdopak ví, co chce.“ A šel po svém. Když byl

pryè, vyndal pan Martinek z kapsy šesták a podal jej beze

slova holèièce.

Druhý den, když jsem pøišel ze školy, sedìla na na-

šem plotì. „Pøišla za tebou,“ smál se Franc, a já jsem

se hroznì zlobil; vùbec jsem si jí nevšímal, aèkoliv vylo-

vila z èehosi, co snad byla kapsa, lesklý šesták a dívala

se na nìj, abych si ho všiml. Otoèil jsem na hromadì

fošen jedno prkno napøíè, aby to byla houpaèka,

a uvelebil jsem se na jednom konci; a trèí ten druhý

konec do nebe, co mi je po tom; obrátil jsem se zády

k celému svìtu, zamraèen a jaksi rozlícen. A náhle

se prkno se mnou zaèalo váhavì zvedat; neohlédl jsem

se, ale zalilo mì nesmírné, skoro bolestné štìstí. Vy-

houplo mì to do výše, blaženého až k závrati; naklonil

jsem se, abych pøevážil houpaèku na své stranì k zemi,

druhý konec lehce a plavnì odpovídal, sedí tam rozkroè-

mo holèièka a neøíká nic, houpe se mlèky a slavnostnì,

na opaèném konci mlèky a slavnostnì kluk, nedívají

se na sebe a oddávají se houpání tìlem i duší, nebo

se milují; aspoò hoch miluje, i když by to tak nedovedl

nazvat, je toho pln, je to krásné a trýznivé zároveò; a tak

se houpou beze slova a skoro obøadnì, co nejpomaleji,

aby to bylo slavnìjší.

Byla vìtší a starší než já, èernovlasá a tmavá jako èer-

ná koèka; nevím, jak se jmenovala a jakého byla náro-

da. Ukázal jsem jí svou ohradu z tøísek, ale ani si jí ne-

všimla, snad nepoznala, že ty boby jsou mé slepice;

bolelo mì to ukrutnì a od té doby mì má ohrada pøe-

stala tìšit. Zato chytla sousedovo kotì a tiskla je k sobì,

udìšené a s vyjevenýma oèima; a dovedla z kousku pro-

vázku splést v prstech takovou hvìzdici, že to bylo jako

èarování. Chlapec nevydrží ustaviènì milovat, láska je

cit pøíliš tìžký a trýznivý; obèas je nutno ji odlehèit

v pouhé kamarádství. Kluci se mi posmívali, že kama-

rádím s holkami, bylo to pod jejich dùstojnost; nesl jsem

to stateènì, ale propast mezi mnou a jimi se šíøila. Jed-

nou poškrábala kluka sedláøova; byla z toho rvaèka, ale

zasáhl syn malíøùv a vycedil pohrdavì mezi zuby: „Nech-

te ji, vždy je to holka!“ A odplivl si jako tovaryš. Kdyby

tehdy byl pokynul, byl bych šel za ním místo zatím èer-

ným hùdìtem; ale obrátil se ke mnì zády a vedl svou

tlupu k jiným úspìchùm. Byl jsem bez sebe urážkou

a žárlivostí. „Nemysli si,“ vyhrožoval jsem, „kdyby na nás

šli, já bych jim dal!“ Ale ona tomu stejnì nerozumìla;

vyplázla za nimi jazyk a vùbec dìlala, jako bych já byl

pod její ochranou.

Byly prázdniny, a nìkdy jsme spolu bývali po celé dny;

až s veèerem ji pan Martinek odvádìl za ruku

k prkenným barákùm za øekou. Nìkdy nepøišla, a tu jsem

nevìdìl zoufalstvím, co si poèít; zalezl jsem s knihou

do své skrýše mezi prkny a dìlal jsem, jako bych èetl.

Z dálky bylo slyšet ryk klukù, ke kterým jsem už nepat-

øil, a rány odstøelovaných skal. Pan Martinek se naklonil,

jako by poèítal prkna, a bruèel soucitnì: „Co že dnes

nepøišla?“ Dìlal jsem, jako bych neslyšel a jenom zuøi-

vì èetl; ale cítil jsem skoro slastnì, jak mi krvácí srdce

a že to pan Martinek ví. Jednou jsem to už nevydržel

a vypravil jsem se za ní; bylo to hrozné dobrodružství;

musil jsem pøes lávku za øeku, která toho dne se mi zdála

strašná a divoká jako nikdy. Srdce mi prudce tlouklo a šel

jsem jako ve snách k barákùm, které se zdály opuštì-

né; jen tlustá kantinská nìkde vøískala a ženská v košili

a sukni vìšela prádlo, hlasitì zívajíc jako øezníkùv veli-

ký pes. Èerná holèièka sedìla pøed jedním barákem

na bedýnce a sešívala nìjaké cáry, mrkala dlouhými

øasami a samou pozorností vyplazovala špièku jazyka.

Udìlala mi bez okolkù místo vedle sebe a poèala rych-

le, pìknì povídat svou cizí øeèí. Nikdy jsem nemìl pocit,

že jsem tak bezmeznì daleko od domova; jako by tohle

byl jiný svìt, jako bych se už nikdy nemìl vrátit domù;

byl to pocit zoufalý a heroický. Vzala mì tenkou, holou

paží kolem krku a dlouho, vlhce, lechtivì mi šuškala

do ucha; snad mi øíkala svou cizí øeèí, že mì má ráda,

a já jsem byl k umøení šasten. Ukázala mi uvnitø barák,

ve kterém patrnì žila; byl k udušení rozžhaven sluncem

a páchl jako psí bouda; na høebíku visel mužský kabát,

na zemi hadry a nìjaké bedny místo nábytku. Bylo tam

šero, a její oèi se na mne upíraly tak blízce a krásnì, že

bych byl zaplakal, já nevím èím: láskou, bezmocí nebo

hrùzou. Sedla si na bednu, kolena pod bradou, šeptala

cosi jako písnièku a dívala se na mne tìma upøenýma,

širokýma oèima; bylo to, jako by èarovala. Vítr pøirazil

dveøe, a najednou byla docela tma; bylo to strašné, mnì

tlouklo srdce až v krku, já nevím, co se teï stane: tichoun-

ce to potmì zašustilo a dveøe se otevøely stála v nich proti

svìtlu a dívala se bez hnutí ven. Pak to znovu zadunìlo

v odstøelovaném prùseku stránì, a ona opakovala: „Bum.“

Najednou byla zase veselá a ukazovala mi, co umí dìlat

z provázkù; bùhví proè se ke mnì zaèala chovat jako

nìjaká maminka nebo chùvièka; vzala mì dokonce

za ruku a chtìla mì vést domu, jako bych byl malièký.

Vytrhl jsem se jí a jal jsem se co nejsilnìji pískat, aby vi-

dìla, co jsem zaè; dokonce jsem se na lávce zastavil

a plival jsem do vody, to abych jí ukázal, že jsem veliký

a že se nièeho nebojím. Doma se mì ptali, kde jsem

se toulal; zalhal jsem to, ale aèkoli jsem lhal èasto

a snadno jako každé dítì, cítil jsem, že tentokrát je má

lež jaksi vìtší a t잚í; proto jsem lhal až pøíliš horlivì

a pøekotnì - divím se, že to nepoznali.

Den nato pøišla jakoby nic a pokoušela se pískat našpu-

lenými rty; uèil jsem ji tomu, obìtavì ji odevzdávaje kus

své pøevahy; pøátelství je veliké. Zato se mi snadnìji pu-

tovalo za ní k barákùm; pískali jsme na sebe už z dálky,

což neobyèejnì posílilo naše kamarádství. Drápali jsme

se do strání, odkud bylo vidìt pracovat kopáèe; høála

se v kamení na slunci jako zmije, zatím co já jsem

se díval na støechy mìsteèka a na cibulovou báò koste-

la. Jak je to daleko! Tam, co je vidìt tu lepenkovou støe-

chu, je truhláøská dílna; tatínek funí a odmìøuje nìco

na prknech, pan Martinek kašle a maminka na prahu

kroutí hlavou: kde zase vìzí ten zpropadený kluk? Tady,

nikde, já jsem schovaný; tady na té sluneèní stráni, co

kvete divizna, hadinec a lví tlamièky; tady na druhém

bøehu, kde to zvoní krumpáèi a bouchá dynamitem a kde

je všechno docela jiné. Tady je takové tajné místo: od-

tud je vidìt všechno a sem nevidí nikdo. A dole už polo-

žili kolejnièky a odvážejí kámen a hlínu v huntech; je-

den vyskoèí na vozík a jede to samo po kolejích, to bych

také chtìl, a mít na hlavì takový turban z èerveného

kapesníku. A bydlet v prkenné boudì, tu by mnì pan

Martinek udìlal. Èerná holèièka se na mne upøenì dívá,

to je hloupé, že jí nemohu nic øíci. Zkusil jsem promluvit

na ni tajnou øeèí: „Javra tivri nìvrecovro povrovivrim,“

ale nerozumìla ani tomu. Nezbývá než vyplazovat

na sebe jazyky a dìlat jeden o druhém ne hrozné gri-

masy, aby tím byla projevena shoda myslí. Nebo házet

spoleènì kamením. V tuto chvíli je øada na vyplazování

jazyka: její jazyk je mrštný a tenký jalo èervené hádì;

vùbec jazyk je divný, zblízka je to, jako by byl udìlán

ze samých rùžových krupièek. Dole je køik, ale tam je

poøád køik. A kdo se komu vydrží dýl dívat do oèí? To je

zvláštní, její oèi vypadají èerné, ale zblízka mají v sobì

takové zlaté a zelené vìci; a ta hlavièka uprostøed, to

jsem já. A najednou se jí oèi rozšíøily jako údìsem, vy-

skoèila, zakøièela nìco a bìžela se stránì dolù.

Dole na terase se posunoval zmatený hlouèek lidí

ke kantinì. Zùstaly tam po nich jen rozházené krumpá-

èe.

Veèer se v mìsteèku rozechvìnì povídalo, že jeden

z „tìch lidí“ zapíchl v hádce partafíru; prý ho odvedli èet-

níci, mìl na rukou øetízky, a za nimi bìželo jeho dítì.

Pan Martinek obrátil po mnì své veliké, krásné oèi

a mávl rukou. „A kdopak ví, který z nich to byl,“ bruèel.

„Ti lidé jsou každou chvíli na jiném místì.“

Víckrát jsem ji nevidìl. Èetl jsem ze smutku

a opuštìnosti, co mi padlo do rukou, ukryt mezi prkny.

„To máte hodného hocha,“ øíkali sousedé, zatím co tatí-

nek s otcovskou skromností namítal: „Jen aby k nìèemu

byl!“

VI

Tatínka jsem mìl rád, protože byl silný a jednoduchý.

Sáhnout si na nìho, to byl takový pocit jako se opírat

o zeï nebo o mocný sloup. Myslel jsem si, že je nejsil-

nìjší ze všech lidí; bylo ho cítit laciným tabákem, pivem

a potem, a jeho mohutná tìlesnost mì plnila jakousi roz-

koší z bezpeèí, spolehlivosti a síly. Nìkdy se rozkatil

a pak byl hrozný, burácel jako bouøe; tím sladší byla ta

troška hrùzy, se kterou jsem potom vylézal na jeho klín.

Mnoho nemluvil, a když už, tedy ne o sobì: nikdy jsem

se nezbavil pocitu, že kdyby chtìl, mohl by povídat

o velikých a hrdinných èinech, které dìlal, a já bych po-

ložil dlaò na jeho mocný, zarostlý hrudník, abych cítil,

jak to v nìm duní. Žil široce a dùkladnì ve své truhlaøi-

nì; a byl velmi šetrný, nebo mìøil peníze prací, kterou

na nì vynaložil. Pamatuji se, jak nìkdy v nedìli vytáhl

ze zásuvky spoøitelní knížky a díval se do nich; bylo to,

jako by se uspokojenì díval na øádnì srovnané hroma-

dy dobrých, poctivých fošen; v tom je, hochu, hromada

práce a potu. Utrácet peníze, to je jako maøit hotovou

práci; je to høích. A k èemu jsou, tati, ty našetøené pení-

ze? Na stará kolena, øekl by asi tatínek; ale to není to, to

se jen tak øíká; peníze jsou na to, aby na nich bylo vidìt

tu práci, tu životní ctnost píle a odøíkání. Tady si to mù-

žeš pøeèíst, je to výsledek celého života; tady je napsá-

no, že jsem žil pøièinlivì a šetrnì, jak se sluší. Pøišel èas,

kdy tatínek mìl už tuze stará kolena; maminka dávno

spala na høbitovì pod mramorovým pomníèkem (však

stál hromadu penìz, øíkal tatínek pietnì) a já mìl své

dobré postavení; a tatínek se ještì poøád na tìžkých,

opuchlých nohou šoural po truhláøském dvorku, na kte-

rém už nebylo málem co dìlat, spoøil, poèítal a v nedìli,

sám a sám v bývalém rodinném hnízdì, vyndával spo-

øitelní knížky a díval se na èíselný úhrn svého poèest-

ného života.

Maminka nebyla tak jednoduchá; byla daleko citovìj-

ší, popudlivá a pøekypující láskou ke mnì; byly chvíle,

kdy mì k sobì køeèovitì tiskla a sténala, ty mùj jediný,

já bych pro tebe umøela! Pozdìji, když jsem byl klukem,

mì ty výbuchy lásky jaksi obtìžovaly; stydìl jsem se, že

by kamarádi i mohli vidìt, jak mì maminka náruživì líbá;

ale dokud jsem byl docela malý, uvádìla mì její prudká

láska v jakési nevolnictví nebo ujaømenost, mìl jsem ji

strašlivì rád. Když jsem zaplakal a ona mì vzala

do náruèi, byl to pocit, jako bych se rozplýval; hroznì

rád jsem štkal na jejím mìkkém, uslintanými dìtskými

ústy a slzami zmáèeném krku; nutil jsem ze sebe vzly-

ky, pokud to šlo, až všechno roztálo v blaženém, ospa-

lém mumlání: maminko! maminko! Vùbec maminka byla

pro mne spojena s potøebou plakat a být chlácholen,

s pøecitlivìlou potøebou kochat se ve své bolesti. Tepr-

ve když jsem se stával malinkým, pìtiletým mužem, rostl

ve mnì odpor k takovým ženským projevùm citu; odvra-

cel jsem hlavu, když mì tiskla k òadrùm, a myslel jsem

si, co na tom má; to tatínek je lepší, je cítit tabákem

a silou.

Protože byla nadmíru citová, prožívala všechno jaksi

dramaticky; malé rodinné hádky se konèívaly napuchlý-

ma oèima a tragickým mlèením; a tatínek, bouchaje dveø-

mi, se dal do práce se zuøivou úporností, zatím co

z kuchynì volalo do nebe hrozné a žalující ticho. Zalíbi-

lo se jí v myšlence, že jsem slabé dítì, že se mi mùže

stát nìjaké neštìstí nebo že mohu umøít. (Skuteènì jí

umøelo první dítì, mùj neznámý bratøíèek.) Proto poøád

vybíhala podívat se, kde jsem a co dìlám; pozdìji jsem

se na to mužsky mraèil, že mì tak hlídá, a odpovídal

jsem jí neochotnì a zarputile. A poøád se ptala: Není ti

nìco? Nebolí tì žaludeèek? Zprvu mi to lichotilo; èlovìk

je tak dùležitý, když stùnì a dostává obklady; a maminka

ho køeèovitì pøivíjí k òadrùm, ty mùj nejdražší, ty mnì

nesmíš umøít! Nebo mì vodila za ruku do zázraèného

poutního místa, aby se modlila za mé zdraví; obìtovala

za mne Panence Marii malinké voskové poprsí, že prý

jsem slabý na prsa. Stydìl jsem se nesmírnì, že za mnì

obìtuje ženské poprsí, pokoøovalo mì to v mé mužské

hrdosti; vùbec to bylo divné putování, maminka se tiše

modlila nebo vzdychala s oèima ztrnulýma a plnýma slz;

cítil jsem nejasnì a trapnì, že nejde jenom o mne. Pak

mi koupila rohlík, který byl ovšem onaèejší a vzácnìjší

než rohlíky doma; ale pøesto jsem na ty pouti chodil ne-

rad. Ta pøedstava mi zùstala po celý život: maminka, to

má co dìlat s nemocí a bolestí. Myslím, že i dnes bych

se radìji opøel o tatínka s jeho pachem tabáku a mužství.

Tatínek byl jako sloup.

Nemám, pro koho bych zkrášloval domov svého dìt-

ství. Byl obyèejný a dobrý jako tisíce jiných domovù; ctil

jsem svého otce a miloval svou matku, a vida, dobøe

se mi vedlo na zemi. Udìlali ze mne øádného èlovìka

k svému obrazu; nebyl jsem tak silný jako tatínek ani

tak veliký v lásce jako maminka, ale aspoò pracovitý

a poèestný, citlivý a do jakési míry ctižádostivý - ta cti-

žádost je jistì dìdictví po maminèinì živosti; vùbec to,

co ve mnì bývalo zraòováno, je asi po mamince. A vidíš,

i to bylo na místì a bylo to k nìèemu dobrému; vedle

èlovìka, jenž se pøièiòuje, byl ve mnì èlovìk, který sní.

Toto na pøíklad jistì není po tatínkovi, že se dívám do své

minulosti jako do zrcadla; tatínek byl tak naprosto ob-

jektivní; nemìl pokdy na nic jiného než na pøítomnost,

protože žil v práci. Vzpomínání a budoucnost náleží tìm,

kdo mají náklonnost snít a kdo se víc zabývají sebou

samými. To je maminèin podíl v mém životì. A když

se teï dívám, co ve mnì bylo tatínkovo a co maminèi-

no, shledávám, že oba šli se mnou po celý život a že

se mùj domov nikde nekonèí; že i dnes jsem dítì, které

má svùj tajný svìt, zatím co tatínek pracuje a poèítá

a maminka mne sleduje pohledem strachu a lásky.

VII

Protože jsem se dobøe uèil a že jsem z opuštìnosti

a nedružnosti ležel v knížkách, dal mì tatínek študovat;

ostatnì se to jaksi rozumìlo samo sebou, už proto, že

si vážil pánù a že hmotný i spoleèenský vzestup byl pro

nìho nejsvìtìjším a samozøejmým úkolem øádného èlo-

vìka a jeho potomkù. Pozoroval jsem, že nejzdatnìjší

dìti (ve smyslu životní kariéry) jsou zpravidla v tìch sna-

živých støedních vrstvách, které teprve zaèaly skromné

a odøíkavì zakládat cosi jako nárok na lepší život; náš

vzestup je tlaèen úsilím našich otcù. Nemìl jsem tehdy

žádnou pøedstavu, èím bych chtìl být; leda nìèím vel-

kolepým, jako byl provazochodec houpající se jednoho

veèera nad naším námìstíèkem, nebo dragoun na koni,

který se jednou zastavil u našeho plotu a na nìco

se nìmecky ptal; maminka mu podala sklenici vody, dra-

goun salutoval, kùò tanèil a maminka byla èervená jako

rùžièka. Chtìl bych být dragounem, nebo tøeba kondukté-

rem, který pøibouchává dvíøka u vlaku a pak se s nesmír-

nou elegancí vyhoupne na jeho stupátko, když už se vlak

rozjíždí. Ale èlovìk neví, jak se to dìlá, aby se stal kon-

duktérem nebo dragounem. Jednou mi tatínek pohnutì

ohlásil, že mne teda po prázdninách dá na študie, ma-

minka plakala, pan uèitel ve škole øekl, abych si vážil

toho, že budu vzdìlaným èlovìkem, a pan faráø mi po-

èal øíkat: „Servus, študente.“ Zrudl jsem pýchou, bylo to

všechno takové slavné; už jsem se stydìl hrát si a s kníž-

kou v ruce, bolestnì, osamìle jsem dozrával li chlapecké

vážnosti.

* * *

Zvláštní, jak následujících osm let na gymnasiu mnì pøi-

padá irrelevantní - aspoò ve srovnání s dìtstvím doma.

Dítì žije naplno, nebere své dìtství, svùj pøítomný oka-

mžik jako nìco doèasného a pøechodného: a je doma, to

jest, je dùležitou osobou, která vyplòuje své místo, jež

mu náleží právem vlastnickým. A jednoho dne odstìhují

venkovského klouèka na školy do mìsta. Osm let mezi

cizími lidmi, tak by se to mohlo nazvat; nebo tady už

nebude doma, bude. cizím èlovíèkem a nikdy nebude mít

jistotný pocit, že sem náleží. Bude se cítit hroznì nedùle-

žitý mezi tìmi cizími lidmi, bude se mu poøád pøipomínat,

že ještì nic není; škola i cizí okolí v nìm budou pìstovat

pocit pokoøené malosti, pøikrèeností a ménìcenností,

pocit, který bude pøekonávat døíèstvím nebo - v nìkterých

pøípadech a až pozdìji - zuøivým odbojem proti kantorùm

a školácké kázni. A ve škole se mu vštìpuje ustaviènì,

že toto všecko je jenom pøíprava, na to, co teprve pøijde;

rok primánùv není než pøípravou na rok sekundánùv,

a kvartán je na svìtì jen na to, aby postoupil na kvintána,

bude-li ovšem dost pozorný a pilný. A tìch celých osm

dlouhých let je zase jenom pøíprava na maturitu, a teprve

potom, študenti, se vám zaène to pravé uèení. Pøipravu-

jeme vás pro život, káží páni profesoøi, jako by to, co se vrtí

pøed nimi ve škamnech, nebylo žádným životem hodným

toho jména. Život je to, co pøijde teprve po matuøe: to je

zhruba ta nejmocnìjší pøedstava, kterou v nás pìstuje

støední škola; a proto ji opouštíme, jako bychom byli pro-

puštìni na svobodu, místo abychom trochu dojatì cítili,

že tímto odchodem se louèíme se svým chlapectvím.

Snad proto jsou naše vzpomínky na školu tak kusé

a roztržité; a pøece, jaká vnímavost v tìch letech! Jak

pøesnì a živì se pamatuju na své profesory, na smìšné

a polopomatené pedanty, na dobráky, kteøí se marnì sna-

žili ovládnout rozpoutané hejno klukù, a na nìkolik ušlech-

tilých, uèených mužù, u jejichž nohou i chlapec nejasnì

a skoro s mrazením cítil, že nejde o pøípravu, nýbrž

o poznání, a že se už v této chvíli nìèím a nìkým stává.

Vidím i své spolužáky, poøezané lavice, chodby staré bu-

dovy scholarum piarum, tisícerou vzpomínku živou jako

živý sen; ale celý ten vìk školy, tìch osm let, jako celek je

podivnì bez tváøe a skoro beze smyslu; byla to léta mládí

prožitá netrpìlivì a zbìžnì, jen aby už bylo po nich.

A zase: jak dychtivì a silnì prožívá chlapec v tìch le-

tech cokoli, co není škola; cokoli, co není „pøíprava pro

život“, nýbrž jest život sám: a je to pøátelství nebo tak

zvaná první láska, konflikty, èetba, náboženská krise

nebo skotaèení. Tady je nìco, do èeho se muže vrhnout

cele a co je jeho už teï a ne až po matuøe nebo až, jak

se na škole øíká, „bude hotov“. Vìtšina vnitøních otøesù

a tìch rùzných, tragicky vážnì prožívaných volovinek

mládí je, myslím, následek toho suspendovaného živo-

ta, v nìmž se odehrává naše mladost. Je to skoro msta

za to, že nejsme bráni vážnì. Ze vzpoury proti tomu

chronickému provisoriu dychtíme aspoò nìco žít co nej-

víc plnì a doopravdy. A proto je to tak; proto se v letech

mladosti tak zmatenì a nìkdy bolestnì skrze sebe pro-

lamuje hloupé klukovství a tragická, pøekvapující váž-

nost. Život nepostupuje tak, že by se z dítìte povlovnì

a skoro neznatelnì stával muž; najednou jsou v dítìti

strašnì hotové a krvavì zralé kusy èlovìka; nejde to

dohromady, není to v nìm zorganisováno; støetá se to

v nìm tah nesouvisle a nelogicky, že to vypadá skoro jako

bláznovství. Na štìstí my staøí jsme zvyklí dívat se na tento

stav shovívavì, a chlapcùm, kteøí poèínají brát život

na smrt vážnì, dáváme chlácholivì najevo, že je to pøe-

jde.

(Jaká hrubost, když mluvíme o šastném mládí! Myslí-

me pøitom patrnì na své tehdejší zdravé zuby a zdravé

žaludky; co na tom, že nás pro kdeco bolela dušièka!

Mít pøed sebou tolik života jako tehdy: hned bychom

mìnili, a jsme co jsme. Já vím, byla to vlastnì má nej-

ménì šastná doba, má doba stesku a opuštìnosti; ale

já vím, i já bych mìnil, obìma rukama bych sáhl po tomto

stísnìném mládí, - co na tom, že by mì zas tak bez-

meznì, tak zoufale bolela dušièka!)

VIII

To vše se dálo se mnou jako s každým hochem, ale

snad míò bouølivì, ne tak výraznì jako u druhých. Pøe-

devším mnoho z té zjitøenosti mládí se u mne rozplýva-

lo v tom ustavièném stesku po domovì, v osamìlosti

venkovského chlapce v prostøedí cizím a jaksi nadøadì-

ném. Tatínek šetøil, dal mì na byt k malé, ustarané krej-

èovské rodinì; mìl jsem po prvé pocit, že jsem vlastnì

nemajetný a témìø chudý žáèek, kterému je usouzeno,

aby se uskromòoval a držel stranou. A byl jsem ostýcha-

vý venkovský hoch, který cítil, že je pøezírán kurážnými

mìstskými panáèky; jak ti se tu cítili doma, co ti všech-

no znali a mìli spoleèného! Protože jsem se jim nedo-

vedl pøiblížit, vzal jsem si do hlavy, že budu nad nimi

aspoò vynikat; stal jsem se školním døíèem, jenž našel

jakýsi smysl života, jakousi odvetu, jakési vítìzství v tom,

že postupoval z tøídy do tøídy summa cam laude sledo-

ván nelibostí spolužákù, kteøí v mé osamìlé a tìžké píli

vidìli odporné šplhání. Tím víc jsem se zapeklil a døel

jsem své lekce s pìstmi na uších, v suchém dusnu

krejèovských žehlièek, v zápachu kuchynì, kde vzdy-

chající paní krejèová vaøila bledé a vìènì jaksi nakyslé

jídlo. Uèil jsem se do zpitomìní; kudy jsem chodil, ševe-

lil jsem rty ve stálém opakování lekcí, ale jaký tichý

a hluboký triumf, když jsem ve škole umìl a usedal

do lavice za omrzelého a nevlídného mlèení tøídy! Ani

jsem se neohlédl, ale cítil jsem, jak se na mne všichni

nepøátelsky dívají. A tato malá ctižádost mì pøenášela

pøes krise a pøelomy mládí; unikal jsem sám sobì, když

jsem se uèil nazpamì Sundské ostrovy nebo øecká ne-

pravidelná slovesa. To byl ve mnì tatínek naklonìný nad

svou prací, až soustøedìním a horlivostí supìl; tatínek

zkoumající palcem hotové dílo, dobré je to, nikde žádná

mezera. A už není vidìt na uèení, je soumrak, otevøe-

ným oknem je slyšet èepobití z kasáren; v oknì stojí hoch

s palèivýma oèima a dusí se strašnì krásným a zoufalým

smutkem. Proè vlastnì? Ono to nemá jméno, je to tak

rozsáhlé a hluboké, že se v tom rozpouštìjí pichlavé jeh-

lièky všech tìch malých urážek a ponížení, neúspìchù

a zklamání, které se do nesmìlého chlapce zabodávají

odevšad. Ano, tohle je zase maminka, toto pøetékání

bolestí a láskou. To soustøedìné a døíèské je tatínek, toto

bez bøehu rozcitlivìlé, a vášnivì nìžné je maminka: jak

to dvoje smìstnat a srovnat v úzké chlapecké hrudi?

Jedné doby jsem mìl kamaráda, se kterým mì pojilo

blouznivé pøátelství; byl to venkovský hoch, starší než já,

se svìtlým chmýøím na bradì, úžasnì nenadaný a jemný;

jeho matka ho zaslíbila Pánu Bohu jako dìkovnou obì

za otcovo uzdravení, a mìl se uèit na knìze. Když byl

vyvolán, byla to hotové tragedie dobré vùle a paniky; tøá-

sl se jako list a nebyl s to vykoktat slovo. Uèil jsem ho

v usilovné snaze pomoci mu; poslouchal mì s otevøenými

ústy a upíral na mne krásné, zbožòující oèi. Když ho zkou-

šeli, trpìl jsem za nìho nevýslovné a zbìsile; celá tøída

se snažila mu pomáhat a napovídat, i já byl vzat na mi-

lost a šouchali do mne, ty, jak je to? Pak sedìl rudý

a znièený; já šel k nìmu s oèima plnýma slz a tìšil jsem

ho, vidíš, už to bylo trochu lepší, už jsi to skoro øekl, jen

poèkej, že to pùjde! Pøi školních úlohách jsem mu posílal

na stoèeném papírku napsaný úkol, sedìl v opaèném rohu

tøídy; má štafeta putovala z ruky do ruky, a nikdo ji neroz-

balil, to bylo pro nìho; mládí bývá surové, ale je rytíøské.

Protloukli jsme ho spojenými silami až do tercie, pak ne-

odvratnì propadl a odešel domù; slyšel jsem, že se doma

obìsil. Ten hoch byl snad nejvìtší a nejvášnivìjší láska

mého života. Vzpomínal jsem na ni, když jsem pozdìji

èítal povídání o sexuálních pohnutkách mladého pøátel-

ství. Bože, jaké hlouposti! Stìží jsme si neobratnì podali

ruce, prožívali jsme skoro zdrcenì a pøetíženì úžasný fakt,

že jsme dušemi; plnilo nás štìstím, že se mùžeme dívat

na stejné vìci. Mìl jsem pocit, že se uèím pro nìho, abych

mu mohl pomáhat; to byla jediná doba, kdy jsem se uèil

opravdu rád a kdy to všechno mìlo krásný a dobrý smy-

sl. Ještì dnes slyším svùj vlastní naléhavý, horlivý hlá-

sek: „Koukej, opakuj to po mnì: rostliny jednosnubné

dìlíme na jednodìložné, dvoudìložné a bezdìložné.“

„Rostliny dìlíme na jednosnubné,“ bruèel mùj veliký ka-

marád hlasem už mužským a upíral na mne èisté, vìrné,

psovsky oddané oèi.

O nìco pozdìji jsem mìl jinou lásku, jí bylo ètrnáct let

a mnì patnáct; byla to sestra jednoho mého spolužáka,

který propadl v latinì a øeètinì, veliký rošák

a budižknièemu. Jednou na mne na chodbì školy èekal

ošumìlý, trudnomyslný a mírnì opilý pán, smekl, pøed-

stavil se jako podúøedník ten a ten, klepala se mu pøi tom

brada; a že prý jsem takový výteèný študent a tož kdy-

bych prý byl té dobroty a trochu pomohl jeho synkovi

v latinì a øeètinì. „Preceptora mu zaplatit nemùžu,“ kok-

tal, „ale kdybyste byl tak vzácnì laskav, pane -“ Øekl mnì

„pane“, to staèilo; mohl-liž jsem žádat víc? Chopil jsem

se s nadšením nového úkolu a pokoušel jsem se uèit toho

ježatého ulièníka. Byla to nìjaká divná rodina, otec byl

vìènì v úøadì nebo pil a matka chodila šít do rodin èi co;

bydleli v úzké, vykøièené ulièce, kde s veèerem vycháze-

ly pøed dùm tlusté a staré holky, kolébající se jako kach-

ny. Doma býval nebo také nebýval kluk a jeho mladší

sestøièka, èisounká, plachá, úzkých tváøí a svìtlých, krát-

kozrace vypouklých oèí, které vìènì naklánìla

k nìjakému vyšívání nebo prolamování. S tím uèením to

dopadalo žalostnì, kluk se nehodlal uèit a basta; zato jsem

se po uši a bolestnì zamiloval do toho plachého dìvèe-

te, jež sedìlo tichounce na stolièce s vyšíváním u samých

oèí. Vždycky je zvedla náhle a jakoby vydìšenì, a pak to

jaksi omlouvala chvìjícím se úsmìvem. Kluk už ani ne-

ráèil pøijímat mé repetice, velkomyslnì dovolil, abych mu

dìlal úkoly, a šel po svém. Hrbil jsem se nad jeho sešity,

jako by mi daly bùhvíco práce; když jsem zvedl hlavu,

klopila rychle oèi, èervena až po vlasu; když jsem pro-

mluvil, tu její oèi skoro vyjekly leknutím a na rtech se jí

zatøásl žalostnì plachý úsmìv. Nemìli jsme si co øíci, bylo

to všechno hroznì rozpaèité; na stìnì tikaly hodiny

a chrèely místo bití; nìkdy jsem nevím kterým smyslem

vycítil, že ona z èista jasna rychleji dýše a rychleji prota-

huje nit výšivkou; tu i mnì zabouchalo srdce a neodvážil

jsem se zvednout hlavu, jenom jsem zaèal zbyteènì lis-

tovat v klukových sešitech, aby se aspoò nìco dálo. Sty-

dìl jsem se do krve za své rozpaky a umiòoval jsem si:

zítra jí nìco øeknu, nìco, aby se se mnou dala do øeèi.

Mìl jsem vymyšleno na sta hovorù, i to, co by mohla øíci

ona; tøeba: ukažte mi tu výšivku, a naè to bude, nebo tak.

Ale když jsem tam byl a chtìl jsem to øíci, poèalo mi tlouci

srdce, hrdlo se mi stáhlo a nedostal bych ze sebe slova;

a ona zvedla vydìšené oèi, a já jsem se nahrbil nad seši-

tem, bruèe mužským hlasem, že je tam plno chyb. A pøitom

cestou domù, doma, ve škole jsem toho mìl plnou hlavu:

co jí øeknu, co udìlám; pohladím ji po vlasech, budu dá-

vat za peníze kondice a koupím jí prstýnek, zachráním ji

nìjak z toho jejího domova; sednu si vedle ní, vezmu ji

kolem krku a já nevím co ještì. Èím víc jsem si toho na-

vymýšlel, tím víc mi bouchalo srdce a tím bezmocnìji jsem

propadal panice rozpakù. A kluk nás nechával o samotì

s úmyslností už okázalou; budeš mnì napovídat, øekl

vydìraèsky a vypadl z domu. A jednou, ano; teï ji polí-

bím, teï ji políbím; pùjdu k ní a udìlám to; teï vstanu

a pùjdu k ní. A najednou si zmatenì, skoro s hrùzou

uvìdomuju, že skuteènì vstávám a jdu k ní. A ona vstá-

vá, ruce s vyšíváním se jí tøesou, ústa pootevøena údì-

sem; ducli jsme o sebe èely, víc nic; odvrátila se a poèala

prudce vzlykat: „Já vás mám tak ráda, já vás mám tak

ráda!“ Chtìlo se mi také plakat, nevìdìl jsem si rady; Kris-

te Pane, co mám teï dìlat? „Nìkdo jde,“ vyhrkl jsem hlou-

pì; pøestala štkát, ale to i byl také konec veliké chvíle;

vracel jsem se ke stolu rudý a rozpaèitý, a poèal jsem

skládat sešity. Sedìla s vyšíváním tìsnì u oèí, kolena se jí

tøásla. „Tak já jdu,“ koktal jsem, a na jejích rtech se za-

chvìl pokorný a ustrašený úsmìv. Druhý den mi kluk øekl

znalecky a na pùl huby: „Však já vím, co dìlᚠs mou

sestrou!“ A zamrkal chlapsky jedním okem. Mládí je po-

divnì nekompromisní a dùsledné. Vícekrát jsem tam ne-

šel.

IX

Konec koncù bìh života je posunován hlavnì dvìma

silami: zvykem a náhodou. Když jsem udìlal maturu (sko-

ro zklamán, že to bylo tak snadné), nemìl jsem žádnou

urèitou pøedstavu, èím bych vlastnì chtìl být; ale proto-

že jsem pøed tím už dvakrát nìkoho uèil (a v obou pøí-

padech to byly doby, kdy jsem se cítil dùležitý a veliký),

bylo to pøede mnou to jediné, co mìlo aspoò trochu po-

dobu zvyku: uèit jiné; proèež jsem se rozhodl, že se dam

zapsat na filosofii. Tatínek s tím byl spokojen; být profe-

sorem, to je pøece jen úøad a je to pod pensí. To už jsem

byl dlouhý a vážný mladík, smìl jsem sedìt u bíle pro-

støeného stolu s panem faráøem, notáøem a ostatní ho-

norací, a nadouval jsem se nesmírnì; teï je pøede mnou

život. Najednou jsem vidìl, jak je ta místní honorace ma-

lomìstská a zvenkovštìlá; cítil jsem se povolán, abych

to dotáhl nìkam výš než oni, a tváøil jsem se tajemnì

jako èlovìk, který má své veliké plány; ale i to byla je-

nom nejistota a trochu strach z toho kroku do neznáma.

Myslím, že to byla nejt잚í chvíle mého života, když

jsem vystoupil v Praze z vlaku se svým kuføíkem

a najednou jsem ztratil hlavu: co teï a kam se vrtnout?

Zdálo se mi, že se všichni lidé ohlížejí a smìjí, jak tu

stojím bezradnì s kuføíkem u nohou; pøekážel jsem no-

sièùm, strkali do mne lidé, drožkáøi na mne volali, kam

raète, mladý pane? Popadl jsem v panice kuføík a poèal

jsem putovat ulicemi. Hej, jdìte s tím kufrem z chodníku,

volal na mne strážník. Prchal jsem do postranních ulic,

ztracený a bez cíle, pøendávaje kuføík z ruky do ruky.

Kam vlastnì bìžím? Já nevím, a proto musím bìžet;

kdybych se zastavil, bylo by to ještì horší. Koneènì mi

vypadl kuføík z prstù ztrnulých køeèí a bolestí. Byla to

tichá ulice, mezi dláždìním vyrážela tráva jako u mís

doma na rynku; a zrovna pøed mýma oèima na vratech

prùjezdu byla pøibita cedulka: Pokoj pro svobodné pány

k pronajmutí. Oddechl jsem si nesmírnou úlevou: Tak

vida, pøece jsem to našel.

Vzal jsem ten pokoj u staré, nemluvné báby; byla tam

postel a pohovka, páchlo to zasmušile, ale to bylo jed-

no; byl jsem aspoò v bezpeèí. Mìl jsem horeèku

z rozèilení, nemohl jsem jíst a nic; ale aby se neøeklo,

dìlal jsem, že jdu jako nìkam jíst, a toulal jsem

se po ulici, pln strachu, abych neztratil svùj pøístav. Tu

noc ještì nervová horeèka mátla a bortila mé sny; k ránu

jsem se probudil, a na pelesti mé postele sedìl tlustý

mládenec, páchl pivem a recitoval nìjaké verše. „To

koukáš, co?“ øekl a recitoval dál. Myslel jsem, že je to

ještì sen, a zavøel jsem oèi. „Bože, to je hovado,“ dìl mlá-

denec a poèal se svlékat. Posadil jsem se na posteli; mlá-

denec sedìl na pelesti a zouval si boty. „Zas abych si zvy-

kal na jiného vola,“ naøíkal. „Co mnì to dalo práce, než

jsem umlèel toho, co tu byl pøed tebou, a ty mnì tu budeš

spát jako døevo,“ stìžoval si hoøce. Byl jsem nesmírnì

rád, že na mne nìkdo mluví: „Které to byly verše?“ ptal

jsem se. Mládenec se rozzuøil. „Verše! Ty mnì budeš mlu-

vit o verších, ty saláte! Poslechni,“ koktal, „chceš-li

se mnou vyjít, tedy chraò tì pámbu, abys na mne šel s tím

pitomým parnasismem. Víš hovno, co je poesie.“ Sedìl

s botou v ruce a díval se do jejích hlubin; poèal tiše

a uchvácenì øíkat jakousi báseò. Mrazilo mne okouzle-

ním, bylo to všechno pro mne, nekoneènì nové a divné.

Básník hodil botou do dveøí na znamení, že je konec,

a vstal. „Bída,“ vzdychl. „Bída.“ Zhasil petrolejku a lehl si

tìžce na pohovku; bylo ho ještì slyšet, jak si nìco šeptá.

„Ty,“ ozval se po chvíli ze tmy, „jak je to dál: Andìle boží,

strážce mùj -? Ty to taky nevíš? Až budeš takové prase

jako já, bude ti to taky chybìt, poèkej, jak ti to bude chybìt

-“

Ráno ještì spal, odulý a rozcuchaný. Když se probudil,

mìøil mì mraènýma oèima. „Dát se zapsat na filosofii?

Naè to? Èlovìèe, že se ti chce!“ Pøesto mne protektorsky

dovedl na universitu, tady mᚠtohle, tady to, a vem tì

èert. Byl jsem zmaten a fascinován. - Tohle tedy je Praha

a takoví lidé tady jsou; asi to patøí k vìci a musím se pod-

le toho choval. Za pár dní jsem se obeznámil s rutinou

universitních pøednášek; škrabal jsem do sešitu uèené vý-

klady, kterým jsem dosud nemohl rozumìt, a v noci jsem

debatoval s opilým básníkem o poesii, o holkách

a o životì vùbec; to i to uvádìlo mou venkovskou hlavu

v jakousi závra, jež nebyla nepøíjemná. Mimo to bylo

mnoho, naè se dívat. Bylo toho vùbec pøíliš mnoho na-

jednou, zaplavilo mì to chaoticky a pøekotnì; snad bych

byl znovu zalezl do svého spolehlivého a samotáøského

døíèství, nebýt tlustého, opilého pocty a jeho povzbuzují-

cích kázání. To mᚠsamou sraèku, øekl s jistotou, a vìc

byla vyøízena; jen poesie byla èásteènì vyòata z jeho di-

vokého opovržení. Osvojoval jsem si dychtivì jeho cynic-

kou svrchovanost nad vìcmi života; pomáhal mnì vítìz-

nì pøekonat tu spoustu nových dojmù a nedostupných

vìcí; mohl jsem se dívat s hrdostí a uspokojením, naè

na všechno kašlu. Což mi to nedávalo ohromný pocit pøe-

vahy nad èímkoliv, co popírám? Což mì to neosvobozo-

valo z romantického a bolestného snìní o životì, jenž pøes

všecku mou slavnou svobodu a úøednì ovìøenou zralost

se poøád ještì nedal chytit do rukou? Mladý èlovìk chce

všechno, co vidí, a zlobí se, že to nemùže mít; proèež

se mstí na svìtì i na lidech a hledá, co by jim napøel. A pak

se snaží dokázat svou bouølivost sám sobì; nastanou fla-

mendrovské noci, výpravy na okraje života, dìsnì žvani-

vé debaty a sháòka po zkušenostech lusky, jako by to byly

ty nejslavnìjší trofeje mužství.

Snad to bylo i jinak; snad se ve mnì nahromadilo divo-

kosti a nesmyslu za tìch pøikrèených a školáckých osm

let, a teï to muselo ven. Snad to patøí prostì k mládí

jako rùst vousù a mizení brzlíku. Bylo patrnì nutné

a pøirozené prožít to; ale mìøeno celým životem, bylo to

období divné a vyšinuté, velkolepé maøení èasu a cosi

jako radost, že se nám podaøilo porušit smysl života. Už

jsem ani nebyl zapsán na universitì; psal jsem verše,

myslím, že špatné; pøesto vycházely v èasopisech,

o kterých už dávno nikdo neví. Jsem rád, že jsem je ne-

schovával a že po nich nezùstalo památky ani v mé pa-

mìti.

Rozumí se, že to prasklo. Tatínek za mnou pøijel

a ztropil ukrutný tartas; a že když tak, tedy nebude tako-

vý blázen, aby posílal synáèkovi peníze na flámování.

Nadul jsem se uraženì, patrnì ze špatného svìdomí;

já mu ukážu, že se uživím sám. Podal jsem k øeditelství

železnic žádost, abych byl pøijat za úøednického aspi-

ranta, a k svému pøekvapení jsem dostal vyøízení klad-

né.

X

Byl jsem pøidìlen na nádraží Františka Josefa v Praze,

abych se zauèil v dopravní i kanceláøské službì: kan-

celáø, která mìla okno na tmavý peron a kde se musilo

po celý den svítit; strašná a beznadìjná díra, kde jsem

pøepoèítával transitní poplatky a takové vìci. Pøed ok-

nem se míhají lidé, kteøí na nìkoho èekají nebo nìkam

jedou; má to svou nervosní, skoro pathetickou atmosfé-

ru odchodù a pøíchodù, zatím co èlovìk za oknem škrá-

be pitomé, dokonale lhostejné cifry. Nechte to být, nìco

na tom je. A obèas si protáhnout kosti na peronì,

s lhostejnou tváøí, nebo já jsem tady doma, abyste vì-

dìli. Jinak nesmírná, trudná, pustá otrava; jediné hlubo-

ké uspokojení: že už jsem tedy mužem, který se sám živí.

Ano, hrbím se pod lampou, jako když jsem psával poèet-

ní úkoly; ale tehdy to byla jenom pøíprava na život, kdežto

teï je to sám život. To je ohromný rozdíl, pane. Poèal

jsem pohrdat kumpány, se kterými jsem probíjel minulý

rok; jsou to nezralí, nesamostatní hoši, kdežto já jsem

se stal mužem, který už stojí na vlastních nohou. Vùbec

jsem se jim vyhýbal; radìji jsem zapadl do fotrovské hos-

pody, kde si tatíci vykládali své starosti a rozumy. Páno-

vé, ani já tu nesedím jenom tak; jsem dospìlý a hotový

èlovìk, který se živí úmornou a neradostnou prací. Vždy

je to hrozné, co musím dìlat, abych se uživil; celý den

se tam svítí syèící plynovou lampou, to pøece nelze vydr-

žet; aspirant nebo neaspirant, já už vím, pánové, co je to

život. Proè jsem se na to dal? To máte tak, rodinné ohle-

dy a podobnì. Za mého dìtství u nás stavìli železnici,

a já jsem se chtìl stát konduktérem nebo tím chlapíkem,

co vozí na huntu odstøílený kámen. Víte, klukovský ideál;

proto škrábu avisa a takové vìci. - Nikdo si mì nevšímal,

každý zralý èlovìk má své vlastní starosti; bál jsem

se prostì jít domù, protože bych z únavy musel lehnout

do postele, a pak bych zase dostal noèní horeèku a tekl

by po mnì ten nesmyslný pot; to je z té tmavé kanceláøe,

víte? Nikdo to nesmí vìdìt, aspirant nesmí stonat, nebo

by ho propustili; musí si nechat pro sebe, co s ním v noci

je. Ještì dobøe, že jsem nadìlal dost všelijakých zkuše-

ností, má se mi aspoò co zdát. A jaké tìžké sny: všechno

se prostupuje a mate; je to obludné. Tohle je tak opravdi-

vý a vážný život, pánové, že z toho chcípám. Èlovìk musí

život jaksi zahodit, aby pochopil jeho cenu.

Toto období mého života, to byl jakýsi ustavièný mono-

log; monolog je hrozná vìc, trochu jako sebenièení, nìco

jako pøetínání pout, která nás vážou k životu; èlovìk, kte-

rý vede monolog, už není jenom osamìlý, nýbrž je vyøa-

dìn nebo ztracen. Bùhvíjaký to byl ve mnì vzdor nebo

co: nalézal jsem ve své kanceláøí jakousi vzteklou záli-

bu už proto, že mì nièila; k tomu ten rozèilený spìch

pøíjezdù a odjezdù, poøád ten chvat, poøád ten nepoøá-

dek; nádraží, jmenovitì nádraží velkého mìsta, je pøe-

krvená, trochu jako zjitøená uzlina - èert ví, proè se sem

táhne tolik pakáže, zlodìjíèkù, pasákù, cour a divných

individuí; snad proto, že lidé, kteøí pøijíždìjí nebo odjíž-

dìjí, jsou už tím vyšinuti ze svých zvykových kolejí

a stávají se, abych tak øekl, pøíznivou pùdou, na které

mùže bujet veškerá neøest. Èichal jsem s uspokojením

ten slabý pach rozkladu, hodilo se to k mé horeèné ná-

ladì, k tomu mstivému pocitu zániku a chcípání. A pak,

víme, bylo tu ještì jedno vítìzné zadostuèinìní; tady

na tom peronì jsem vystoupil, je tomu nìco víc než rok,

vydìšený venkovský jelimánek s døevìným kuføíkem,

nevìdoucí, kudy kam; a teï jdu pøes koleje mávaje avi-

sy, nedbalý a blaseovaný; jak daleko jsem za tu dobu

došel, kde jsem nechal svá hloupá a nesmìlá léta! Jak

daleko, skoro až na konec!

Jednoho dne jsem nad svými lejstry vykašlal do ka-

pesníku kus krve, a zatím co jsem se na ni pøekvapenì

díval, pøišla toho ještì vìtší, ohromná porce. Sebìhli

se kolem mne, polekaní a bezradní, jeden starý oficiál

mi utíral ruèníkem zpocené èelo; pøipadal jsem si jako

pan Martinek u nás doma, chytlo ho to pøi práci, a pak

sedìl na hromadì prken, strašnì bledý a zpocený,

s oblièejem v dlaních; díval jsem se na nìho z dálky,

nesmírnì zaražen a polekán, - teï jsem mìl stejnì silný

pocit hrùzy a dálky jako tehdy. Ten starý oficiál, brejlatý,

podobný èernému a pomalému brouku, mì pak dovedl

domu a uložil do postele; chodil mì dokonce navštìvo-

vat, protože vidìl, že se bojím. Za nìkolik dní jsem vstal,

ale bùh ví, co se se mnou stalo: mìl jsem dìsnou touhu

žít, i kdyby to bylo tak tiše a pomalu jako ten oficiál; touhu

sedìt u stolu a pøevracet lejstra, zatím co plynová lampa

tiše a úpornì syèí -

Tehdy byl „nahoøe“ v úøadì nìkdo moc rozumný; ne-

dìlali dlouhé okolky s vyšetøováním mého zdravotního

stavu a pøeložili mì služebnì na železnièní stanièku

v horách.

XI

Byl to svým zpùsobem konec svìta; tady se konèila

tra; kousek za nádražíèkem bylo nárazištì, kde poslední

rezavá kolej zarùstala pastuší tobolkou a suchou metli-

cí. Dál se nejede; dál už huèí zelená horská øíèka v ohybu

tìsného údolí. Tak, tady jsme jako na dnì kapsy, konec,

dál není nic. Myslím, že sem byla železnice postavena

jen proto, aby vozila fošny z pily a dlouhé, rovné pnì

spoutané øetìzem. Krom nádraží a pily tam byla hospo-

da, nìkolik døevìných domkù, Nìmci jako polena a lesy

dunící vìtrem jako varhany.

Pøednosta stanice byl mrzutý èlovìk, podobný mroži;

mìøil mì podezíravì - kdopak ví, proè sem pøesadili mlá-

dence z Prahy, asi z trestu; nutno se mu dívat na prsty.

Dvakrát za den pøijíždìl osobní vláèek se dvìma vozy,

z nichž vylezl hlouèek vousáèù s pilami a sekerami,

se zelenými klobouky na zrzavých palicích; když odzvonil

signál jeho pøíjezdu, bim bim bim, bim bim bim, vychá-

zelo se na peron, aby se asistovalo velké události dne.

Pøednosta s rukama za zády mluví s vlakvedoucím, stroj-

vùdce jde na pivo, topiè dìlá, jako by otíral špinavým

hadrem lokomotivu, a je zas ticho; jen kousek dál bou-

chají prkna nakládaná na vagony.

Ve stinné kanceláøièce tiká telegrafní aparát, to nìjaký

pán z pily ohlašuje svùj pøíjezd; veèer bude stát pøed

nádražím koèárek s kníratým koèím, jenž bude zádum-

èivì odhánìt koneèkem bièe mouchy s plece ryšavých

koní. „Na, prrr,“ øekne chvílemi tenkým hlasem, konì

pøešlápnou a je zase ticho. Pak pøisupí vláèek se dvì-

ma vozy, pan pøednosta trochu uctivì a trochu dùvìrnì

salutuje tomu velmoži z pily, který si jde sednout do ko-

èárku, mluvì nápadnì hlasitì; ti druzí smrtelníci mluví

na nádraží jenom tlumenými, huhlavými hlasy. Tak, a to

už je konec dne; teï nezbývá než jít do hospody, kde je

jeden stùl prostøen bílým ubrusem pro pány z nádraží,

z pily a z lesní správy; nebo ještì chvíli courat po kole-

jích až tam, kde zarùstají trávou a pastuší tobolkou, sed-

nout si na hromadu fošen a dýchat bøitký vzduch. Vyso-

ko na hromadì prken sedí klouèek, ne, už to není tak

vysoko, a z klouèka je pán v upjaté úøední bluze, s úøední

èepicí na hlavì a se zajímavým knírkem v zajímavì ble-

dé tváøi; èert ví, proè ho sem poslali, myslí si pan pøed-

nosta poslední stanice na svìtì. Hlásím, pane pøednosto,

za tím úèelem ho sem poslali: aby sedìl na prknech, jako

sedával doma. Èlovìk musí mnoho ujít, aby se dostal

zase domù. Musí se mnoho uèit a prodìlat mnoho hlou-

postí, musí vykašlat kus života, aby se zase našel

na fošnách vonících døevem a pryskyøicí. Prý je to zdra-

vé na plíce, øíká se. A už se dìlá tma, na nebi vyskakují

hvìzdy; doma také bývaly hvìzdy, ale ve mìstì ne. Co

jich tady je, ne, co jich je, to je k nevíøe. A pak si èlovìk

myslí, kdoví oè že nejde, kdoví co všechno že nemá

za sebou; a ono zatím, takové spousty hvìzd! A toto je

opravdu poslední stanice na svìtì: kolej dobíhá v trávì

a pastuší tobolce, a pak už je hned vesmír. Hned za tím

nárazištìm. Èlovìk by øekl, to huèí øeka a les, a zatím to

huèí vesmír, hvìzdy šelestí jako listy olší a horský vítr

provívá mezi svìty; pane, to se to dýše!

Nebo jít s prutem mezi pstruhy, sedìt nad kvapnou øíè-

kou a dìlat, že jako rybaøíme; a zatím, jenom se dívat

do vody, co toho uplyne; je to poøád tហvlna a poøád

nová, poøád tហa nová, a nikde žádný konec; èlovìèe,

co toho s tou vodou uplyne! Jako by se v tobì nìco od-

dìlovalo, nìco se z tebe vyplavovalo, a už to bere voda.

Kde se toho v èlovìku nabere; poøád to odnáší s sebou

nìjaký jeho rmut a smutek, a poøád ho zbývá dost na-

podruhé. Jenom té samoty co uplynulo, a nikde žádný

konec. Mladý èlovìk sedí nad vodou a vzdychá samo-

tou. To je dobøe, praví v nìm nìco, jen hodnì vzdychej,

a hodnì zhluboka; to je zdravé pro plíce. A rybáø pstru-

hù vzdychá hojnì a hluboce.

Ale, budiž øeèeno: nepoddal se lehko a nesmíøil se jen

tak s poslední stanicí na svìtì. Pøednì je nutno ukázat,

že pøišel z Prahy a že není ledaskdo; dìlí mu dobøe být

trochu tajemný a tváøí se pøed lesními adjunkty

a rudonosými bradáèi z lesù jako muž, který má mnoho

za sebou; jen se podívejte, jaké hluboké a ironické rýhy

mu vyryl život u huby. Nechápali to dobøe, byli pøíliš zdra-

ví; renomovali svými dobrodružstvími s holkami na ma-

linách nebo z vesnických tancovaèek; dovedli se napro-

sto zabrat do hry v kuželky po celá nedìlní odpoledne.

Zajímavì bledý muž na konec shledal, že ho mírnì a klid-

nì poutá dívat se na bìh koule a pád kuželek; poøád

totéž a poøád nové, jako ty vlny na øece. Kolej zarùstají-

cí metlicí a pastuší tobolkou. Hromady prken odveze-

ných, a jsou tu zas hromady nové. Poøád totéž a poøád

nové. A paní; chytil jsem pìt pstruhù, kde? hned za ná-

dražím, takovíhle chlapíci. Nìkdy jsem se zhrozil: tohle

že je život? Ano, to je život, dva vláèky dennì, slepá

kolej zarostli trávou a za ní hned vesmír jako stìna.

A zajímavý mladý muž, sedící na hromadì fošen,

se spokojenì shýbl pro kamínek, aby jím hodil po vý-

hybkáøovì slepici. Tak, a teï se rozèiluj, ty hloupá; já už

jsem vyrovnaný èlovìk.

XII

Teï to vidím: to celé skøípìní a øinèení, to byl jenom

pøejezd pøes výhybku; myslel jsem, že se rozletím, jak

to ve mnì lomozilo, a zatím jsem už vjíždìl na tu pra-

vou a dlouhou kolej života. V èlovìku se nìco brání, když

se jeho život dostává do své definitivní dráhy: pøedtím

mìl ještì neurèitou možnost být tím nebo oním, jít tam

nebo onam, ale nyní má být rozhodnuto s platností vyš-

ší, než je jeho vùle. Proto se vnitønì vzpouzí a lomcuje

sebou, nevìda, že ty jeho otøesy jsou právì údery kol

osudu vjíždìjících na svou správnou kolej.

Teï to vidím, jak je to všechno pìknì a souvisle rozvi-

nuto už od dìtství; nic, skoro nic nebylo pouhá náhoda,

nýbrž èlánek v øetìzu nutností. Øekl bych, že o mém

osudu bylo rozhodnuto, když se v kraji mého dìtství

poèala stavìt dráha; malinký svìt starého mìsteèka byl

náhle zapojen do prostoru, otvírala se cesta do svìta,

mìsteèko si obouvalo sedmimílové boty; zmìnilo

se ukrutnì od té doby, narostlo tam továren, penìz

a bídy, byl to zkrátka jeho dìjinný pøerod. I když jsem

tomu tehdy tak nerozumìl, okouzlovaly mì ty nové, hluè-

né, chlapácké vìci, které vtrhly do uzavøeného svìta dí-

tìte, ty hulákající tlupy barabù, sebranka z celého svì-

ta, rány dynamitem a rozstøílené stránì. Myslím, že ta

veliká dìtská láska k cizí holèièce byla z nejvìtší èásti

výrazem toho okouzlení. Zùstalo to ve mnì podvìdomì

a neodvolatelnì: proè jinak bych byl pøi první pøíležitosti

pøišel na to, ucházet se o místo pøi železnici?

Léta studií, já vím: to byla jako jiná kolej; ale což se mi

dost nestýskalo a nebyl jsem jako ztracený? Ale zato

jsem nalézal uspokojení a jistotu v plnìní povinností; bylo

mi úlevou držet se pøedepsané cesty hodin a úkolù; byl

tu jakýsi øád, ano, byla tu pevná kolej, po které jsem

se mohl rozjet. Jsem patrnì úøednická povaha; potøe-

buju, aby mùj život byl øízen povinností, abych mìl po-

cit, že dobøe a naplno funguju. Proto to dopadlo tak

katastrofálnì, když jsem s pøíchodem do Prahy ztratil

pøesné a bezpeèné koleje, které by mì vedly. Najednou

jsem nebyl ovládán žádným rozvrhem hodin a žádným

úkolem, který musí být do zítøka do rána hotov. Protože

mì hned neuchopila jiná autorita, oddal jsem se divoké

autoritì tlustého, opilého básníka. Bože, jak je to jedno-

duché, a já jsem se tehdy domýšlel, kdovíco že nepro-

žívám. I básnì jsem psal, jako každý druhý student

za onìch èasù, a myslel jsem, že koneènì jsem našel

sebe sama. Když jsem se ucházel o místo u dráhy, dì-

lal jsem to tehdy ze vzdoru a abych ukázal tatínkovi;

ve skuteènosti jsem už, nevìdomky a slepì, hledal pod

nohama pevnou a svou cestu.

A je tu ještì ta zdánlivá malièkost, nevím, zda si ji ne-

zvelièuju: mé vyšinutí se zaèalo v té chvíli, když jsem

s kufrem v ruce uvízl na peronu, bezradný a ubohý, div

že jsem neplakal hanbou a rozpaky. Dlouho jsem

se palèivì stydìl za tuto porážku. Kdož ví: tøeba jsem

se stal pánem u dráhy a nakonec i ponìkud vyšším ko-

leèkem v železnicích také proto, abych sám pøed sebou

odèinil a napravil ten trapný a pokoøující okamžik

na peronu.

* * *

Pravda, toto jsou dodateèné výklady; ale nìkdy jsem

míval intensivní a podivnou zkušenost, že chvíle, kterou

prožívám teï, odpovídá nìèemu dávnému v mém živo-

tì; že se v ní naplòuje nìco; co bylo žito už døív. Tøeba

to, když jsem se pod syèící lampou hrbil nad avisy: bože,

vždy to je totéž, jako když jsem se lopotil se školními

úkoly, hryzaje násadku a pohánìn hrùzou, že to musí

být hotovo. Nebo pocit svìdomitého žáka, kterého jsem

se nezbavil po celý život: že mám udìlány všechny úlo-

hy. Je zvláštní, že chvíle, kdy jsem si uvìdomoval tento

daleký a podivnì jasný vztah k nìèemu dávno minulé-

mu, mì rozechvívaly jako zjevení èehosi tajemného

a velikého; život se mi v nich zjevoval jako hluboká

a nutná jednota, prostoupená neviditelnými vztahy, jež

postihujeme jenom výjimeènì. Když jsem na poslední

stanicí svìta sedal na fošnách, které mi pøipomínaly ta-

tínkùv truhláøský dvùr, poèal jsem po prvé s úžasem

a odevzdanì prožívat krásný a jednoduchý poøádek ži-

vota.

XIII

Po náležité dobì jsem byl pøeložen na stanici vyšší tøí-

dy. Byla to, pravda, nevelká a prùbìžná stanice, ale byla

na hlavní trati; šestkrát dennì tudy projíždìly veliké ex-

presy, aniž tu ovšem zastavovaly. Pøednosta byl Nìmec

a veliký dobrák; po celý den kouøil gypsovku, ale když

byl signalisován rychlík, postavil ji do kouta, okartáèoval

se a odebral se na peron, aby vzdal náležitou èest me-

zinárodnímu spoji. Nádraží jako z cukru, ve všech ok-

nech petunie, všude košíky s lobelkou a lichoøeøišnicí;

zahrada plná šeøíku, jasmínu a rùží, a ještì podél skla-

dištì a hradel samý záhon, samý kvetoucí mìsíèek,

samá pomnìnka, samé hledíky. A všechno se muselo

jenom lesknout, okna, lampy, zelenì natøené pumpy, ji-

nak se starý pán hroznì rozèiloval: „Copak to je,“ hartu-

sil, „tady jezdí mezinárodní rychlíky, a vy tu máte takové

svinstvo!“ To svinstvo byl tøeba pohozený papírek, ale

nesmí to být, nebo se blíží veliká chvíle: tamhle za ohy-

bem se s chraptivým houknutím vynoøuje mohutná, vy-

soká hruï rychlíkové lokomotivy, starý pán popojde tøi

kroky vpøed, a už to burácí mimo, strojvùdce zdraví ru-

kou, na stupátkách rychlíku salutují konduktéøi, starý pán

stojí v pozoru, paty u sebe, boty vyleštìné jako zrcadlo,

a zvedá dùstojnì ruku k èervené èepici. (Pìt krokù vza-

du, ten zajímavì bledý úøedník s vysokou èepicí, v kal-

hotech vyleštìných sedìním a salutující trochu nedba-

leji, to jsem já.) Pak se starý pán širokým, hospodáø-

ským pohledem podívá na modré nebe, èistá okna, kve-

toucí petunie, uhrabaný písek, své záøící boty a koleje,

které se lesknou, jako by je zvl᚝ za tím úèelem dal

vycídit, pohladí si spokojenì nos, nu, dobré to bylo,

a jde si zase zapálit gypsovku. Tento obøad se konal

šestkrát dennì, vždycky se stejnou pompou a stejnì

slavnostnì. Železnièní národ z celé monarchie znal sta-

rého pána a jeho vzorné nádraží; ten slavný prùjezd

byl vážná a milá hra, na kterou se všichni tìšili. Každé

nedìle odpoledne bylo na krytém peronì sváteèní kor-

so; místní lid, nastrojen a naškroben, promenoval tiše

a zpùsobnì pod košíky lobelií, zatím co starý pán pøe-

cházel s rukama na zádech u kolejí jako šéf podniku

dohlížející, je-li všechno v poøádku. Bylo to jeho ná-

draží, jeho hospodáøství; a kdyby se mohly dít zázra-

ky, aby se dostalo odmìny a slávy spravedlivým du-

ším, jednoho dne by se zastavil mezinárodní rychlík (ten

ve 12.17) na peronì a z nìho by vystoupil císaø pán;

zvedl by dva prsty k èepici a øekl by: „Máte to tu pìkné,

pane pøednosto. Už jsem i se na to vaše nádraží moc-

krát díval.“

Mìl rád svoje nádraží, mìl rád všechno, co náleželo

k železnicím, a ze všeho nejradìji mìl lokomotivy. Znal

všechny podle èísel jejich serií i podle jejich ctností. Ta

a ta trochu špatnì stoupá, ale zato, pane, ta postava!

A tahle, koukejte, jaká délka, pane na nebi, to je kotel!

Mluvil o nich jako o dìvèatech, uznale a rytíøsky. Prav-

da, tahle krátká a bachratá šestatøicítka s baòatým ko-

mínem, vy se jí smìjete; ale zato jak je stará, vy mladí-

ku! K rychlíkovým strojùm choval obdiv naprosto vášni-

vý; ten krátký, atletický komín, ten vysoký hrudník a ta

kolesa, kamaráde, to je krása! Jeho život byl pøímo pa-

thetický tím, že ho ta krása míjela jenom v letu, jako hrom;

a pøece pro ni si leštil boty, pro ni zdobil okna petuniemi

a dozíral, aby nikde nebylo poskvrnky. Bože, jaký jed-

noduchý recept pro šastný život: to, co dìláme, dìlat

z lásky k vìci.

A ví bùh, jakým divem se na tom nádraží sešla taková

sbírka dobrákù. Telegrafista, plachý a zajíklý mládenec,

který sbíral poštovní známky a hroznì se za to stydìl;

vždycky je honem schovával do zásuvky, zardìlý až

po vlasy; dìlali jsme všichni, že o tom jako nevíme,

a trousili jsme potají po jeho stole, mezi jeho papíry, mezi

stránky knihy, kterou mìl rozeètenou, kdejakou známku

jsme sehnali. Ty známky nám dodávali vlakoví pošáci.

Asi je odlepovali se všech dopisù z ciziny, které šly je-

jich rukama; protože to nemá být, tváøil se starý pán, že

o tam nemá nejmenšího vìdomí, a bylo na mnì, abych

vyøizoval nedovolenou èást našeho tajného podniku;

naèež s ohromným nadšením pomáhal strojit úklady

na ostýchavého telegrafistu. Nešastný mládenec nachá-

zel známky z Persie v kapse starého kabátu nebo Kon-

go ve zmuchlaném papíøe, ve kterém si pøinesl pøesní-

dávku; pod lampou našel èínskou známku s drakem a z

kapesníku vytøepal modrou Bolivii. Vždycky se ukrutnì

zaèervenal a oèi se mu zalily slzami pohnutí a úžasu;

šilhal po nás, ale my nic, kdepak; my nemáme ani zdá-

ní, že by tady nìkdo sbíral známky. Šastní dospìlí, kte-

øí si hrají.

Vìènì bublající portýr, jenž desetkrát dennì kropí pe-

ron esovitým èùrkem vody a vadí se s lidmi, kteøí

na nádraží pøedstavují nepolepšitelný živel nepoøádku

a zmatku. Kdyby to tak šlo, nepustit sem nikoho; ale co

má èlovìk dìlat s tìmi bábami a jejich nùšemi a ranci.

Poøád pouští hrùzu a poøád se ho nikdo nebojí; jeho ži-

vot je tìžký a rozèilený, a jenom když stanicí rachotí

mezinárodní rychlík, pøestává hudrovat a vypne prsa.

Abyste vìdìli, tady já jsem na to, aby tu byl poøádek.

Starý lampáø, melancholický a náruživý ètenáø; krásné

a jímavé oèi, jako mìl pan Martinek doma nebo mùj ne-

božtík kamarád ze školy; vùbec mi je èímsi pøipomínal,

a proto jsem nìkdy zapadl k nìmu do døevìné lampár-

ny, vysedal na úzké lavièce a zavádìl se starým nemlu-

vou roztržité a pomalé meditace: tøeba proè jsou žen-

ské takové nebo co mùže být po smrti. Konèilo se to re-

signovaným vzdechem: a vùbec, kdopak ví, ale i to bylo

nìjak uklidnìné a smírné; prosím vás, chudý èlovìk musí

pøijmout. pozemské i záhrobní vìci, a jsou tak nebo tak.

Zøízenec ze skladištì, otec asi devíti nebo kolika dìtí;

ty dìti byly také vìtšinou ve skladišti, a když tam nìkdo

pøišel, mizelo to honem za bednami jako myši. Ono to

nemìlo být, ale co si poèít s takovým požehnaným otec-

tvím. V poledne to sedìlo na rampì skladištì podle ve-

likostí, jedno svìtlovlasejší než druhé, a jedlo to koláèe

s povidly, patrnì proto, aby to mohlo mít povidlové kníry

od ucha k uchu. Nedovedu si vzpomenout, jak vypadal

a jaký byl jejich táta; vidím jenom jeho plandavé kalhoty

s hlubokými záhyby, které se zdály vyjadøovat samou

oteckou starostlivost. A tak dále: samí takoví øádní, svì-

domití, citliví lidé - i to patrnì náleží k obyèejnosti mého

života, že jsem poznal tolik hodných lidí.

Jednou jsem stál za vlakovou soupravou; po druhé

stranì šel lampáø s výhybkáøem, nevidìli mì a mluvili

o mnì.

„...hodný èlovìk,“ øekl výhybkáø.

„Takový dobrák,“ bruèel pomalý lampáø.

Nu tak. Tak tady to máme, a teï už jsme doma.

A honem se schovat pøed lidmi, abych se vyrovnal s tím,

že jsem vlastnì šastný a jednoduchý èlovìk.

XIV

Takové nádraží je svìt pro sebe; souvisí víc se všemi

stanicemi, s nimiž je pojí koleje, než s tím svìtem, co je

na druhé stranì plotu. Ještì tak ten plácek pøed nádra-

žím, kde èeká žlutá poštovní kára, náleží tak trochu

k nám; ale do mìsta se chodí jako do cizí konèiny, tam

už nejsme na své pudì a nemáme s tím skoro nic spo-

leèného. Tady je nápis Cizím vstup zakázán, a co je za tou

tabulkou, je jenom pro nás; a vy druzí, buïte rádi, že vás

pustíme na peron a do vlakù. Vy si nemùžete dát pøi vcho-

du do mìsta nápis Cizím vstup zakázán, vám není dáno

takové výluèné a uzavøené království. My jsme jako ost-

rov zavìšený na železných kolejích, na nichž jsou navle-

èeny další a další ostrovy a ostrùvky; to všechno je naše

a oddìleno od druhého svìta ploty a závorami, tabulka-

mi a zákazy.

Proèež všimnìte si, že po této své uzavøené pùdì krá-

èíme jinak než jiní lidé, dùležitìjší a s nedbalostí, jež

se velmi liší od vašeho zmateného chvatu. Zeptáte-li

se nás na nìco, nakloníme trochu hlavu, jako bychom

se divili, že na nás mluví tvor z jiného prostøedí. Ano,

øekneme, vlak èíslo 62 má sedm minut zpoždìní. Chtìli

byste vìdìt, o èem mluví stanièní úøedník

s vlakvedoucím, jenž se vyklání ze služebního vozu?

Chtìli byste vìdìt, proè stanièní úøedník, stojící

na peronì s rukama za zády, se náhle otoèí a dlouhými,

rychlými, rozhodnými kroky odchází do své kanceláøe?

Každý uzavøený svìt se stává svìtem ponìkud tajupl-

ným; do urèité míry je si toho i vìdom a požívá to

s hlubokým uspokojením.

Když si vzpomínám na tu dobu, vidím to nádraží jako-

by shora, jako malou a èistou hraèku; ty druhé krychliè-

ky, to je skladištì, to je lampárna, to jsou hradla

a domeèky tratových hlídaèù; tady uprostøed bìží hraè-

kové kolejnice, a ty škatulky, to jsou jako vagony a vlaky.

Š-š-š, š-š-š, po hraèkových kolejích bìhají malinké lo-

komotivy. Ta drobná, tlustá figurka je pan pøednosta,

právì vyšel z nádraží a stojí u tìch miniaturních kolejí.

A ten druhý, s vysokou èepicí a nohama napjatýma, až

se prohýbají, to jsem já, ten modrý je portýr a ten

v halenì lampáø; všichni jsou hodní a sympatiètí

a vyznaèují se milou zøetelností. Š-š-š, š-š-š, pozor, teï

jede rychlík. Kde jsem to už zažil? Ale vždy to je, jako

když jsem byl klouèek na tatínkovì dvoøe: do zemì

se zapíchají tøísky jako plot, ohrada se vysype èistými

pilinami a do toho pár barevných bobù; to jsou slepice,

a ten nejvìtší bob, ten kropenatý, je kokeš. Klouèek

se naklání nad svou ohradou, nad svým malièkým svì-

tem, samým soustøedìním tají dech a šeptem volá:

Na pu pu pu! Jenže klouèek nemohl do své ohrady

pojmout druhé lidi, ty veliké; ti mìli každý svou jinou hru,

hru na øemesla, na domácnost, na mìsteèko; ale teï,

když jsme velcí a vážní, hrajeme všichni svou spoleè-

nou hru, hru na naše nádraží. A proto jsme si to tak vy-

šòoøili, aby to bylo ještì víc naše a ještì víc hraèka;

a proto, ano; všechno souvisí, i to, že to byl takový uza-

vøený svìt, obehnaný plotem a zákazy. Každý uzavøený

svìt se stává ponìkud hrou; proèež si tvoøíme výluèné,

jen naše, žárlivì ohrazené oblasti svých zálib a koníèkù,

abychom se mohli oddat své znejmilejší høe.

Hra, to je vìc vážná, má svá pravidla a svùj závazný

øád. Hra je pohøížené, nìžné nebo náruživé soustøedì-

ní na nìco, na jenom nìco; proto budiž to, naè se upou-

táváme, isolováno ode všeho ostatního, vydìleno svý-

mi pravidly a vyòato z té okolní skuteènosti. A proto,

myslím, má hra zálibu ve zmenšeném mìøítku; je-li nìco

udìláno malinkým a zdrobnìlým, je to vyòato z té druhé

skuteènosti, je ta víc a hloubìji svìtem pro sebe, naším

svìtem, ve kterém mùžeme zapomenout, že je ještì

nìjaký jiný. Tak, a teï se nám podaøilo odtrhnout

se od toho druhého svìta, nyní jsme uprostøed èarov-

ného kruhu, jenž nás oddìluje; je svìt dítìte, je škola, je

bohémská parta básníkova, je poslední stanice na svìtì;

je èisounké nádraží vysypané pískem a celé i vroubené

kvìtinami, a tak dále, až nakonec je zahrádka pensistova,

poslední vydìlený svìt, poslední tichá a soustøedìná hra;

èervené klásky dlužichy, chladné laty tavolníkù a na dva

kroky dál na kameni pìnkava, hlavièku na stranu, a dívá

se jedním okem: Co ty vlastnì jsi?

Ohrada z tøísek zapíchaných do zemì, hraèkové ko-

leje, jež se rozbíhají a zase sbíhají, hraèka nádraží,

krychlièky skladiš a hradel; hraèky semaforù a výhybek,

barevných signálù a pump; krabièky vagonù a dýmající

mašinky; hudrující modrá figurka kropící peron, tlustý

pán s èervenou èepicí; ten panáèek s nohama napjatý-

ma, až se mu prohýbají, to jsem já. Nahoøe v oknì

za kvetoucími petuniemi hraèka panenky, to je dcera sta-

rého pána. Panáèek salutuje, panenka rychle kývne hla-

vou, a je to. S veèerem vyjde panenka a sedne si

na zelenou lavièku pod kvetoucími bezy a jasmíny. Ten

ve vysoké èepici stojí u ní, nohy napjaty, až se mu pro-

hýbají. Dìlá se tma, na kolejích svítí èervená a zelená

svìtýlka, po peronech se klátí železnièáøi s rozžatými lu-

cernami. V ohybu kolejí to chraptivì zahoukne, to už je

veèerní rychlík a drandí si to se všemi okny svítícími.

Ten ve vysoké èepici se ani neohlédne, má tady nìco

dùležitìjšího; ale oba mladé lidi to pøejede divnì

a rozechvìnì jako dálka a dobrodružství, i bledé panen-

ce potmì zasvítí oèi. Ano, už musí jít domù, a podává

tomu ve vysoké èepici prsty tøesoucí se a trochu vlhké.

Z lampárny vychází dìda lampáø a mumlá nìco, asi:

A vùbec, kdopak ví. Na peronì stojí ten ve vysoké èepici

a dívá se nahoru do jednoho okna. Jakýpak div, vždy je

to jediné dìvèe tady na tom ostrovì, jediná mladá žena

v tomto uzavøeném království; už to jí propùjèuje vzác-

nost ohromnou a výjimeènou. Je pìkná mládím a èistotou;

její tatík je takový dobrák a máma dùstojná a skoro vzne-

šená, vonící jakoby cukrem a vanilkou. Panenka je Nìm-

kynì, ale to jí dodává trochu jako cizokrajnosti. Bože, vždy

i to už tady bylo, tehdy to hùdì neznámého jazyka; tak

tedy opravdu je celý život udìlán jako z jednoho kusu?

A pak už ti dva sedají na lavièce vedle sebe a mluví

nejvíc o sobì samotných; to už nekvete jasmín, ale pod-

zimní jiøiny. Všichni dìlají, jako by ty dva tam vzadu ne-

vidìli; starý pán v tu stranu radìji ani nejde, a lampáø,

když tudy musí projít, kašle z dálky, pozor, to jsem já.

Ach, vy dobøí, naè tolik okolkù; jako by to bylo nìco ne-

obyèejného a vzácného, že nìkdo je po uši zamilován

do dcery svého pøednosty! To se stává, to už náleží

k tomu obyèejnému a konvenènímu životu; vždy je to

jako v pohádkách pro dìti: ucházet se tak trochu o prin-

ceznu. Všecko je jako na dlani; ale i to náleží k poesii

pøípadu, rozechvìnì otálet a netroufat si, jako by šlo

o nìco nedostupného. I panenka je v tom až po uši, ale

má v sobì hluboce napsána pravidla hry; nejdøív, podat

jen koneèky neklidných prstù; vyhlížet za petuniemi,

a pak dìlat, jakoby nic. Potom vyjde najevo, že ten dru-

hý byl tìžce, hroznì, smrtelnì nemocen; když je tomu

tak, lze ho držet mateøsky za ruku a domlouvat mu hor-

livì a dojatì: Musíte se šetøit, musíte být zdráv; tolik bych

vám chtìla pomoci! A už je tu most, po kterém pøecházejí

s bøehu na bøeh celé houfy dojatých, velkodušných

a dùvìrných citù; už pro nì nestaèí ani ten most, je nut-

no si tisknout ruce, aby se to sdìlovalo i beze slov. Po-

èkat, kdypak už tohle bylo, kdypak jsem už prožíval tuto

rozkoš být hýèkán a litován ve své bolesti? Ano, to bylo,

když maminka zvedala øvoucí dítì, ty mé zlato, ty jediný

na svìtì! Kdybych teï zastonal, už by ke mnì nechodil

starý oficiál, který nemìl žádný krk a vypadal jako èerný

brouk; to bych ležel bledý a horeèný, do svìtnice by

vklouzla panenka s uplakanýma oèima, a já bych dìlal,

že spím; a ona, sklonìna nade mnou, by najednou za-

štkala: Ty mùj jediný, ty mnì nesmíš umøít! Ano, jako

maminka. I panence dìlá dobøe být jaksi maminkou

a opøádat toho druhého svou rozlítostnìnou starostí;

myslí si s oèima plnýma slz, kdyby stonal, jak bych o nìho

peèovala! Ani neví, jak si ho tím pøisvojuje, jak si ho hle-

dí podrobit; chce, aby byl její, aby se nemohl bránit a pod-

dal se strašlivé obìtavosti její lásky.

My øíkáme láska, ale on to je celý zástup citù, ani je

v tom houfu nemùžeme všechny rozeznat. Na pøíklad

nejen potøeba být litován, ale zároveò potøeba impono-

vat. Abys vìdìla, panenko, já jsem silný a temný chlap;

silný a hrozný jako život. Ty jsi tak èistá a naivní, ty ne-

víš, co to je. A jednoho èerného veèera, který zastøel

vše, se poène muž na lavièce zpovídat. Renomuje tím

nebo je pokornì zdrcen andìlskou èistotou té panenky,

kterou drží za ruku? Já nevím, ale je nutno øíci vše. Lás-

ky, které byly. Pustý a hanebný život tam v Praze, holky,

sklepnice a takové zkušenosti. Panenka ani nedutá, vy-

trhla tomu druhému ruku a sedí ztrnule; bùh ví, jaké zá-

stupy citù prožívá. A to je všechno, v mé duši je èisto

a vykoupenì; co mi øeknete, dìvèátko nejèistší, co mi

na to øeknete? Neøekla nic, jen krátce, køeèovitì, jako

v prudké bolesti stiskla mi ruku a utekla. Den nato, žád-

ná panenka za petuniemi v ohnì. Všechno je ztraceno,

jsem špinavé a hrubé prase. A zase je tak èerná noc,

na lavièce pod jasmíny se bìlá panenka; ten ve vysoké

èepici si ani netroufá k ní usednout a prosebnì bruèí;

ona odvrací hlavu, má asi uplakané oèi, a dìlá vedle

sebe místo. Její ruka je jako mrtvá, nelze z ní dostat

slova, ó bože, co si poèít? Prosím vás, prosím vás, ne-

mohla byste zapomenout, co jsem vám vèera øekl? Na-

jednou se ke mnì obrátila, ducli jsme do sebe èely (jako

tehdy, to dìvèe s vylekanýma oèima), ale nìjak jsem

našel její sevøená, køeèovitá ústa. Nìkdo jde po peronì,

ale teï je všechno jedno; panenka mì bere za ruku, kla-

de ji na svá malá, mìkká òadra a tiskne ji k nim skoro

zoufale - tu mne máš, tady, a musí-li i toto být, a je to!

není jiných žen, tady jsem já; já nechci, abys mohl mys-

let na jiné. Byl jsem bez sebe lítostí a láskou. Bùh chraò,

panenko, abych pøijal takovou obì; nic takového nemusí

být, staèí líbat uplakané oèi, rozmazávat slzy, být strašnì

a slavnostnì dojat. Panenka je nesmírnì pohnuta tímto

rytíøstvím, je za to tak vdìèna, tak vdìèna, a ze samé nad-

šené vdìènosti a dùvìry by byla s to se oddat ještì víc.

Proboha, takhle to dál nepùjde; i ona to ví, ale v ní je po-

øádek vìcí zapsán hloubìji; bere mì moudøe za ruku

a povídá: Kdy se vezmeme?

Toho veèera ani neøekla, že už musí domù; naè to,

nyní jsme klidní a rozumní; od této chvíle je v našich ci-

tech dokonalý a krásný poøádek. Rozumí se samo se-

bou, že ji doprovázím až ke dveøím, stojíme ještì

a nemáme žádný spìch s rozlouèením. Broukající por-

týr mizí v nìjakých jiných dveøích, a teï jsme jenom my

dva, to všecko je naše: nádraží, koleje, èervená a zelená

svìtýlka a spící øady vagonù. Už se nebude panenka

schovávat za petuniemi; vždycky se tam ukáže, když

z nádraží vyjde na peron ten ve vysoké èepici, mrkne

do okna a s vypjatou hrudí, šastný a spolehlivý, bude

konat to, èemu se øíká služba.

Ale obrame to, obrame to; nebyla to jenom hraèka,

vùbec to nebyla hraèka; veliká a tìžká je láska, a i ta

nejšastnìjší je hrozná a zdrcující svou pøemírou. Ne-

mùžeme milovat bez bolesti, kéž bychom umøeli láskou,

kéž bychom zmìøili utrpením její nesmírnost, nebo žád-

ná radost nedosáhne dna. Jsme bez míry šastni

a tiskneme si ruce témìø zoufale: ty, zachraò mì, nebo

miluju pøíliš. Ještì že jsou nad námi hvìzdy, ještì že je

dost místa pro nìco tak velikého, jako je láska. Mluvíme

jen proto, aby nás to mlèení nezdrtilo velikostí vìcí. Dob-

rou noc, dobrou noc, jak tìžko je pøetrhnout tu vìènost

na kousky èasu! Nebudeme spát, bude nám pøetìžko

a hrdlo nám bude svírat pláè lásky. Kéž by už byl den,

bože, kéž je den, abych ji mohl pozdravit v oknì!

XV

Brzo po svatbì jsem byl pøeložen na velkou stanici;

snad se za to pøimluvil starý pán, který mì ochotnì

a skoro s apetitem dobrého jedlíka pøijal do svého otec-

kého srdce. Teï jsi náš, øekl, a bylo to. Paní byla reser-

vovanìjší; pocházela ze staré úøednické dynastie a byla

by si patrnì pøála vyvdat svou dceru do vyšší státní služ-

by; poplakala si trochu zklamáním, ale protože byla ro-

mantická a sentimentální, usmíøilo ji, že je to taková ve-

liká láska.

Stanice, na kterou jsem pøišel, byla pochmurná

a hluèná jako továrna; dùležitá køižovatka, kilometry ko-

lejí, skladiští a výtopen, tìžký nákladní provoz; všude

na prst uhelného prachu a sazí, celá stáda dýmajících

lokomotiv, staré a tìsné nádraží; nìkolikrát dennì se to

zadrhlo a musilo se to nakvap rozplétat, jako když

se s prsty už do krve odøenými rozvazuje zauzlené lano.

Nervosní a popuzení úøedníci, mruèící personál a vùbec

tak trochu peklo. Èlovìk do toho chodil jako havíø do dolu,

ve kterém se dìlají trhliny; každou chvíli to mùže spad-

nout, ale je to práce pro chlapa; tady se aspoò cítí mu-

žem, køièí, rozhoduje a nese svou odpovìdnost.

A pak domù, po pás se drhnout a zaøièet si rozkoší

z èisté vody; žena už èeká s ruèníkem v rukou a usmívá

se. To už není bledý a zajímavý mladík; to je široký dìl-

ník, udøený a chlupatý, ale hrudník, pane, jako skøíò;

po každé ho poplácá po mokrých zádech jako veliké

a dobré zvíøe. Tak, teï jsme umyti, teï už neumažeme

svou èistou panièku; ještì hubu utøít, aby na ní nezùsta-

lo nìco, co bylo øeèeno mezi kolejemi, a pak slušnì

a slavnostnì políbit paní manželku. Tak, a teï povídej.

Inu, zlosti byly, to a to, mìlo by se to celé nádraží zbou-

rat, nebo aspoò ty magaciny vzadu; hned by bylo místo

pro šest nových kolejí, a líp by se pracovalo; øíkal jsem

to dnes tomu a tomu, ale jen po mnì støelil oèima: ty

nám budeš nìco povídat, a jsi tu sotva pár mìsícù! -

Kývala s pochopením hlavou; je to jediný èlovìk,

se kterým je možno o všem mluvit. - A co ty jsi, miláèku,

dìlala? - Usmívá se, taková hloupá mužská otázka! co

dìlají ženy? to a ono, a pak èekají na svého muže. - Já

víra, má drahá; ono to není vidìt, samá malièkost, tady

pár stehù a tady nakoupit veèeøi, ale dohromady to dìlá

domov; kdybych ti políbil prsty, poznal bych na svých

rtech, že jsi šila. - A jak je pìkná, když podává veèeøi;

veèeøe je sice støídmá, nìmecká, ale ona sama, ona má

hlavu v polostínu a jenom její ruce se pìknì a pøívìtivì

pohybují ve zlatém kruhu domácího svìtla. Kdybych je

políbil v pøedloktí, ucukla by a snad by se zardìla, že

se to jako nepatøí; a tak jenom šilhám, jaké má dobré,

ženské ruce, a broukám chválu veèeøe.

Nechtìli jsme ještì teï mít dìti. Tady, øíkala, je pøíliš

mnoho kouøe; to by nebylo pro dìtské plíce. Jak je tomu

dávno, co byla nevìdomou, patheticky bezradnou panen-

kou? A teï je to taková rozumná, pokojná žena, která

ví, èeho je tøeba; i ve své manželské lásce klidná

a laskavá, jako když hezkýma, po loket holýma rukama

podává veèeøi. Slyšela nebo èetla kdesi, že tuberkulos-

ní lidé bývají v lásce náruživí; proto u mne znepokojenì

sleduje známky èehokoliv, co se jí zdá pøílišnou vášni-

vostí. Nìkdy se na mne zachmuøí: Nesmíš tak èasto. -

Ale jdi, miláèku, proè? - Smìje se mi pøátelsky do ucha:

Byl bys zítra ve službì roztržitý, a není to zdravé. Spi

jen, spi. - Dìlám, jako bych spal, a ona vážnì, starostli-

vì se dívá do tmy a myslí na mé zdraví a na mùj životní

postup. Nìkdy, nevím, jak bych to øekl; nìkdy bych si byl

hroznì pøál, aby nemyslila jen na mne; to není jen pro

mne, ty drahá, to je i pro tebe; kéž bys mi zašeptala

do uchy, ty mùj jediný, jak jsem po tobì toužila! A nyní

spí, a zase já nespím; myslím na to, jak je mi s ní dobøe

a bezpeènì, nikdy jsem nemìl tak spolehlivého pøítele.

Byla to dobrá a silná doba; mìl jsem svou tìžkou, od-

povìdnou práci, ve které jsem se mohl osvìdèit; a mìl

jsem svùj domov, zase takový uzavøený svìt, svìt je-

nom pro nás dva. My, to už není nádraží, to nejsou mu-

žové ve spoleèné službì, to jsme jen my dva, žena a já.

Nᚠstùl, naše lampa, naše veèeøe, naše lože: to „naše“

je jako pøíjemné osvìtlení, jež dopadá na vìci domova

a èiní je jinými, pìknìjšími a vzácnìjšími než všechny

druhé. Koukej, drahoušku, ty záclony by se u nás pìk-

nì dìlaly, nemyslíš? A takto tedy postupuje láska: nej-

døív nám staèilo pøisvojit si sebe, to bylo to jediné

na svìtì, na èem záleželo; a když jsme si jeden druhé-

ho pøisvojili tìlem i duší, pøisvojujeme si vìci pro náš

spoleèný svìt; máme nesmírnou radost, když nìco no-

vého uèiníme naším, a kujeme plány, co si jednou poøí-

díme, aby toho našeho bylo víc. Pojednou nalézám nebý-

valou zálibu ve vlastnictví; dìlá mi radost hospodaøit,

šetøit a ukládat nìjaký ten krejcar, - vždy je to pro nás

a je to má povinnost. I v úøadì mi narùstají lokte a deru

se nahoru ze vší síly; ti druzí se na mne dívají úkosem

a skoro nepøátelsky, jsou zlí a nedružní, ale to je jedno;

na to má èlovìk domov a rozumnou ženu, na to má svùj

vlastní, soukromý svìt dùvìry, sympatie a pohody, a ty

druhé mùže vzít èert. Tady, èlovìk sedí ve zlaté glorii

domácí lampy, dívá se na bílé, pøíjemné ruce své ženy

a chutì vykládá o tìch závistivých, zlovolných

a neschopných lidech v úøadì; to víš, do cesty by

se chtìli stavìt. Žena souhlasnì a uznale pokyvuje hla-

vou; s ní je možno mluvit o všem a pochopí to; ví, že to

všechno je pro nás. Tady se èlovìk cítí silný a dobrý.

Jen kdyby nìkdy v noci zašeptala do ucha, zmatená

a matoucí: Ty milý, tolik jsem po tobì toužila!

XVI

A potom už jsem dostal pìknou a dobrou stanici; byl

jsem pomìrnì mladý pøednosta, ale což jsem nebyl co

nejlépe zapsán nahoøe? Snad i tchán trochu pomohl, to

dobøe nevím; ale byl jsem teï jako na vlastním gruntì;

mìl jsem své nádraží, a když jsem se tam se ženou

nastìhoval, cítil jsem s hlubokým a slavnostním uspo-

kojením: Zdrávi došli, nyní jsme ve svém, a to už je, dá-

li bùh, pro celý život.

Byla to dobrá stanice, køižovatka dopravy víc jen osob-

ní; pìkný kraj, vlhká luèní údolí, klapající mlýny a hluboké

panské lesy s lovèími zámeèky. Veèer to vonìlo otavou

z luk a v kaštanových alejích hrèely panské koèárky.

S podzimem pøijíždìlo panstvo na hony, dámy

v lodenových šatech, páni v mysliveckém, se strakatý-

mi psy a s puškami v nepromokavých pouzdrech; kníže

ten a ten, pár hrabat a sem tam extra host z nìjakého

panujícího domu. To už èekaly pøed nádražím koèáry

s bílým spøežením, s groomy, lokaji a tuhými, vzpøíme-

nými koèími. V zimì tu bývali kostnatí lesmistøi s fròousy

mohutnými jako lišèí ocasy, a velmožní øeditelé panství,

kteøí obèas jeli do mìsta slavnì a skvìle si zahýøit. Zkrát-

ka byla to stanice, ve které musí všechno bezvadnì kla-

pat; ne už takový opentlený lidový svátek, jako bylo ná-

draží starého pána, ale dùstojná a tichá stanice, kde

nehluènì zastavují rychlíky, aby z nich vystoupil jeden

nebo dva páni s kamzièími štìtkami za kloboukem, a kde

i konduktéøi zavírají dvíøka vagonù tiše a uctivì. Sem by

se nehodily naivní a žvatlavé záhonky starého pána; toto

nádraží má jinou duši, trochu jako nádvoøí zámku; i budiž

tu pøísný poøádek, všude èistý písek a žádné kuchyòské

øinèení života.

Dalo to dost práce a pilování, než jsem ze svého ná-

draží udìlal své dílo. Do té doby to byla spoøádaná, ale

bezvýrazná stanice; nemìlo to, abych tak øekl, žádnou

invenci; ale dokola byly staré, krásné stromy a táhla tudy

vùnì luk. A já z toho udìlám nádraží èisté a tiché jako

kaple, pøísné jako nádvoøí zámku. To jsou sta malých

problémù, jak upravit službu, jak pøedìlat poøádek vìcí,

kde parkovat prázdné vozy a kdesi cosi; nedìlám své

krásné nádraží z kytièek jako starý pán, ale z vlakových

souprav, z krásného poøádku, z hladké a tiché cirkula-

ce. Každá vìc je krásná, je-li na svém místì; ale takové

místo je vždycky jenom jedno a není každému dáno je

nalézt. A najednou je tu jakoby vìtší a volnìjší prostor,

vìci mají svùj èistší obrys a nabývají èehosi jako vzne-

šenosti; tak, teï je to to pravé. Stavìl jsem své nádraží

bez zedníkù, jen z toho, co tu už bylo; a pøišel èas, kdy

jsem byl se svým dílem spokojen. Starý pán se pøijel

podívat, zvedl oboèí a hladil si skoro pøekvapenì nos.

„Nu, mᚠto tu pìkné,“ bruèel a šilhal po mnì neklidnì;

zdálo se, že si v tu chvíli není jist, jsou-li jeho záhonky to

pravé.

Ano, teï je to vpravdì mé nádraží, a po prvé v životì

mám pocit, nìèeho hluboce svého, silný a dobrý pocit

vlastního já. Žena cítí, že jí unikám a toto že dìlám je-

nom pro sebe; ale je rozumná a popouští s úsmìvem,

nu, jdi si, je to tvá vìc, ty mᚠsvé a já budu støežit to

naše. - Mᚠpravdu, drahoušku, snad jsem se drobátko

odcizil tomu, co bývalo naše; sám to cítím a proto asi

jsem k tobì tak hroznì pozorný, když mám chvilinku

pokdy; ale vždy vidíš, co mám práce! - Dívá se na mne

pøívìtivì a s mateøskou shovívavostí. Jdi, vždy já vím,

že to u vás mužských jinak nejde; zažerete se do svého

díla, jako - Jako když si hrají dìti, ne? - Ano, jako když si

dítì hraje. - Toto vše víme beze slov, není tøeba o tom

mluvit; marná sláva, nìco z toho našeho bylo obìtová-

no tomu, co je jenom mé. Mé dílo, má ctižádost, mé

nádraží. A ona ani nevzdychne, jenom nìkdy složí ruce

v klín a dívá se na mne s laskavou starostí. „Ty,“ øekne

váhavì, „snad bys nemìl tak pøíliš mnoho pracovat; to

pøece není zapotøebí -“ Trochu se mraèím; co ty víš, èeho

všeho je zapotøebí, má-li tady být vzorné nádraží! Moh-

la bys nìkdy øíci: jsi chlapík a dovedeš udìlat dobrou

práci; a ne poøád: šetøi se a tak. - V takových chvílích

jsem se, loudal znovu ven, jaksi se znovu pøesvìdèit, že

je všechno v poøádku a že to stojí za tu práci; ale trvalo

to nìjakou chvíli, než jsem zase našel ve vìcech tu pra-

vou radost.

Ale to nic: bylo to vzorné nádraží, lidé tu chodili skoro

po špièkách jako v nìjakém zámku; takové všechno èisté

a pøehledné - Panstvo v zelených kloboucích si nejspíš

myslelo, že to dìlám pro nì; chodili mi potøást rukou

jako hoteliérovi, se kterým jsou velmi, velmi spokojeni,

i dámy v lodenových šatech na mne kynuly pøátelsky

a uznale, ba i ti jejich strakatí psi zavrtìli zdvoøile oca-

sem, když tudy šel pán v úøední èepici. Ach vy, jen nechte

na hlavì; tohle já dìlám sám pro sebe, víme? Co mnì

je po vašich pitomých hostech z panujících domù! Když

to musí být, salutuju a prohnu nohy, a dost. Víte vy, co

to jsou vùbec železnice, co je takové nádraží, co je po-

øádek a takhle hladce fungující provoz? Starý pán, ten

nìèemu rozumí, jeho pochvala nìco znamená; to je, jako

když tatínek pohladil dlaní kus nábytku, dobré je to. To

nikdo z vás nemùže ocenit, co je mé nádraží a co jsem

do nìho dal. Ani vlastní žena tomu nerozumí; chce mì

mít pro sebe, a proto øíká, šetøi se. Obìtavá je, jen co je

pravda; dovede se obìtovat èlovìku, ale nìjaké poøád-

né, veliké vìci, to ne. Teï si myslí, kdyby tu byly dìti,

však by ten mùj tu službu tak nežral a byl by víc doma.

A vidíš, jako z udìlání: dìti nejsou. Já vím, co se o tom

napøemýšlíš; a proto ty poøád: abych se nepøepracoval,

a kdesi cosi, a krmíš mì jako drvoštìpa. Tloustnu, jsem

jako hrom, a ono nic. A ty pak sedíš se suchýma oèima

a šití ti klesne do klína - jako mamince, ale maminka mìla

poøád slzy na krajíèku. Leží to mezi námi jako mezera;

nic platno, teï se ty sama ke mnì køeèovitì tiskneš, ale

ta mezera zùstává. Pak ležíš a nespíš, ani já nespím,

ale mlèíme, aby snad nepadlo slovo, že tu nìco chybí.

Já vím, ty hodná, je to trochu nespravedlivé: já mám

svou práci, své nádraží, mnì to staèí, ale tobì ne.

A pán v úøední èepici, pøecházející po peronì, trochu

rozhodí rukama: inu, co dìlat; ale aspoò to nádraží je

opravdu mé, je vzorné a èisté a funguje jako dokonalý

stroj, bìžící tiše v naolejovaných èepech: Co dìlat, na-

konec muž je nejvíc doma ve svém díle.

XVII

Nu vida, všechno se èasem poddá; èas je pøece jen

nejvìtší síla života. Žena si zvykla a smíøila se s tím, co

je; už si nedìlá nadìje na dìti, ale za to si nalezla jiné

životní poslání. Jako by si øekla: Mùj muž má svou práci,

a já mám svého muže; on udržuje v poøádku takový kus

svìta, a já udržuju v poøádku jeho. Vynašla celou spoustu

vìcí, které mnì nevím proè imputovala jako mé zvyky

a nároky; toto jí mùj rád a toto mu nedìlá dobøe; chce

mít takto a ne jinak prostøeno, tady mít pøipravenu vodu

a ruèník, zde mají stát jeho støevíce; polštáø pro nìho

musí být položen takto a noèní košile uchystána takhle

a nijak jinak. Mùj chce mít všechno po ruce, mùj je zvyklý

na svùj poøádek a tak dále. A já pøicházím domù, a hned

mì obklopí pedantní øád mých zvykù; ona je vymyslela,

ale já je musím plnit, abych vyhovìl její pøedstavì, že to

tak chci. Nevìda sám jak, zapadám do té soustavy zvy-

ku pøipravených pro mne; mimovolnì se cítím hroznì

dùležitý a dùstojný, nebo to všechno se toèí kolem mé

osoby; zvedl bych udivenì oboèí, kdyby mé støevíce

na mì èekaly o coul jinde než obvykle. Uvìdomuju si,

že se mne má žena zmocòuje skrze mé zvyky a èím dál

víc mì jimi ovládá; poddávám se tomu rád, jednak

z pohodlí a jednak proto, že to vlastnì lichotí mé sebe-

úctì. A nejspíš i trochu stárnu, nebo se poèínám cítit

silnì a dobøe doma ve svých zvycích.

A mou ženu tìší, že takto kraluje v prvním patøe ná-

draží za okny plnými bílých petunií. Každý den má svùj

ustálený a skoro posvátný prùbìh; znám zpamìti všech-

ny ty malé, každodenní, pøíjemné zvuky; teï potichu

vstává žena, obléká si župan a jde po špièkách

do kuchynì. Tam už chraptí mlýnek na kávu, šeptem

se dávají rozkazy, nìèí ruce potichu kladou mé vykartá-

èované šaty na lenoch židle; já se poslušnì tváøím, jako

bych ještì spal, až do té chvíle, kdy pøijde žena, uprave-

ná a pìkná, a vysouká žaluzie. Kdybych otevøel oèi

o nìco døív, zarmoutila by se a øekla by: „Já jsem tì pro-

budila?“ A tak je to den za dnem, rok za rokem; øíká

se tomu „mùj poøádek“, ale ona jej stvoøila a bdí nad ním

èilýma oèima; ona je tu paní, ale všechno se dìje pro

mne, - tak je to poctivì manželsky rozdìleno. Já jsem

v úøední èepici dole, obcházím stanici od hradel

k hradlùm, to je mé hospodáøství; jsem asi mocný

a pøísný pán, nebo všichni jsou náramnì pøesní a horliví,

když jsem v dohledu; dívat se, to je má hlavní práce.

Pak si jdu potøást rukama s vousatými lesmistry; jsou to

zkušení lidé, kteøí vìdí, co je po øádek. Panstvo

v zelených kloboucích už pokládá za svou povinnost jít

podat ruku pøednostovi stanice; teï už náleží k tomu

místu tak jako faráø nebo místní doktor, proèež se sluší

promluvit s ním o zdraví a o poèasí. A veèer se mimo-

chodem øekne: „Byl tu hrabì ten a ten, špatnì vypadá.“

Žena pokývne hlavou a míní, to že dìlá vìk. „Jakýpak

vìk,“ protestuju s uraženým pocitem muže, kterému táh-

ne na padesátku, „vždy mu je teprve šedesát!“ Usmìje

se a podívá se na mne, jako by øíkala: copak ty, ty jsi

právì v nejlepší síle; to dìlá ten klidný život. A pak je

ticho; lampa bzuèí, já ètu noviny a žena nìmecký ro-

mán. Já vím, je to nìco tklivého o velké a èisté lásce;

ète takové vìci ještì poøád nesmírnì ráda a nijak jí ne-

vadí, že to v životì vypadá jinak. Manželská láska, to je

pøece nìco docela jiného; náleží to k poøádku a je to

zdravé.

Píšu toto, když už je, chudák, dávno pod zemí. Vzpomí-

nám na ni bùhvíkolikrát dennì; nejmíò na ty mìsíce pøed

smrtí, když tak tìžko stonala - tomu se radìji vyhýbám;

kupodivu málo na naši lásku a na první léta soužití; nej-

víc právì na tuto pokojnou a nemìnnou dobu na našem

nádraží. Mám hodnou hospodyni, která se o mne stará,

jak mùže; ale když hledám tøeba jen kapesník nebo lo-

vím pod postelí støevíc, tu teprve vidím, bože, co lásky

a pozornosti bylo v tom poøádku a v tom všem, a cítím

se hroznì osiøelý, až mi to svírá hrdlo.

XVIII

Potom pøišla válka. Mé nádraží bylo dost dùležitý uzlík

pro transporty vojákù a materiálu, a tož tam dali vojan-

ského komandanta, jakéhosi ožralého setníka

v polovièním deliriu. Od rána øval, pokud byl vùbec pøi

sobì, pletl se do mých vìcí a tasil šavli na tramistra;

žádal jsem nahoru, aby sem poslali nìkoho pokud mož-

no ménì šíleného, ale když to nepomohlo, nezbylo, než

mávnout nad tím rukou. Mé vzorné nádraží chátralo,

žalno se podívat; zaplavil je pustý nepoøádek války, zá-

pach lazaretu, zacpané transporty a ohavný rmut špíny.

Na peronech rance a rodiny z evakuované fronty, v èe-

kárnách, na lavièkách, na poplivaných podlahách spí

vojáci jako mrtví. A poøád tudy patrolují ochraptìlí, rozlí-

cení èetníci a hledají desertéry nebo chudáky, kteøí si

vezou v batohu trochu brambor; poøád nìjaký køik

a lamento, lidé na sebe podráždìnì ryèí nebo jsou nì-

kam strkáni jako ovce, uprostøed toho zmatku trèí dlou-

hý a strašnì tichý vlak s ranìnými a odnìkud je slyšet,

jak opøen o vagon dáví a zvrací ožralý setník.

Bože, jak jsem to poèal nenávidìt! Válku, železnice,

své nádraží a všechno. Ošklivily se mi vagony páchnoucí

špínou a desinfekcí, s rozbitými okny a poèmáranými

stìnami; ošklivilo se mi to zbyteèné pobíhání a èekání,

vìènì ucpané koleje, tlusté samaritánky a vùbec všech-

no, co mìlo co dìlat s válkou. Nenávidìl jsem to zbìsile

a bezmocnì; zalézal jsem mezi vagony a div jsem ne-

plakal nenávistí a hrùzou, Kriste Ježíši, tohle pøece ne-

vydržím, tohle nemùže nikdo vydržet! Doma jsem o tom

nemohl mluvit, nebo žena vìøila nadšenì a s planoucí-

ma oèima ve vítìzství císaøe pána. U nás, jako všude

za vojny, chodily dìti chudých na uhlí do jedoucích vla-

kù; jednou jeden klouèek spadl a pøejelo mu to nohu;

slyšel jsem jeho dìsný øev a vidìl rozdrcenou kostièku

v krvavém mase. Když jsem o tom øekl ženì, zbledla

trochu a vyhrkla prudce: „Bùh ho potrestal!“ Od té chví-

le jsem s ní nemluvit o nièem, co se týkalo války; nu,

vidíš pøece, jak jsem unaven a hotov se svými nervy.

Jednou se ke mnì pøihlásil na peronì èlovìk, kterého

jsem hned nepoznal; ukázalo se, že jsme byli spolu

na gymnasiu a že je nìèím v Praze. Muselo to ze mne

ven, tady jsem o tom s nikým nemohl mluvit. „Èlovìèe,

ta válka se prohraje,“ sípìl jsem mu do ucha, „dej si øíci,

tady máme ruku jako na tepnì.“ Poslouchal mì chvíli

a pak tajemnì huèel, že by chtìl se mnou o nìèem mlu-

vit. Smluvili jsme se v noci za nádražím, bylo to bezmá-

la romantické. Prý on a nìkolik èeských lidí mají spojení

s tou druhou stranou; potøebovali by pravidelné zprávy

o transportech váleèných sil, o stavu zásob a takové vìci.

„A to já vám udìlám,“ vyhrklo ze mne; sám jsem se toho

hroznì polekal a zároveò jsem pocítil nesmírnou úlevu

v té køeèovité nenávisti, jež mì dusila. Já vím, tomu

se øíká vlastizrada a je na to provaz; tak já vám budu ty

zprávy dodávat, a je to.

Byla to zvláštní doba; byl jsem jako bez sebe a pøitom

skoro jasnozøivý; mìl jsem pocit, že ne já, ale nìco sil-

ného a cizího ve mnì dìlá plány, dává pokyny a myslí

na vše. Mohl bych skoro øíci, já nic, to ono. Mìl jsem to

zakrátko scuknuto, jedna radost; všichni jako by jenom

èekali, že to nìkdo vezme do rukou; my Èeši pøece

musíme nìco udìlat. S rukama za zády, pøed oèima

èetníkù a škytajícího komandanta jsem pøijímal raporty

vlakvedoucích, i pošákù a konduktérù, kam se diriguje

støelivo a kanony, jak se pøemisují armádní jednotky

a takové vìci. Mìl jsem v hlavì celou dopravní sí, a s

pøimhouøenýma oèima, pøešlapuje po peronì, jsem si to

dával dohromady. Byl tam jeden brzdaø, otec pìti dìtí,

smutný a tichý èlovìk; tomu jsem vždycky povìdìl, co

má øíci dál, ten to vyøídil v Praze svému bratrovi, který

byl knihaøským dìlníkem, a jak to šlo dál, to nevím. Bylo

to napínavé, tohleto dìlat pøed oèima všech a pøitom to

mít tak dobøe zorganisováno; každou chvíli to mùže

prasknout, a my všichni, my vousáèi a tátové, desítky

nás jsou v tom po krk; mládenci to by byl krachec! My to

víme a tak trochu na to myslíme, když lezeme do duchen

k svým ženám; ale co vìdí báby, co je chlap! Chválabo-

hu, na nose nám není vidìt, naè myslíme. Na pøíklad,

jak se dá tuhle nebo tamhle zablokovat nádraží, a na-

jednou všechno køièí a vzteká se a trvá to dva dny, než

se to zase rozplete. Nebo je špatné váleèné mazání; kdo

za to mùže, když se zavaøí osy vozù? Máme plné ná-

draží vyøadìných vagonù a chromých lokomotiv; neraè-

te se zbláznit s tìmi telegramy, nedá se nic dìlat, ne-

mùžeme nic vypravit. Se zatajeným dechem naslouchá-

me, jak to dostává trhliny.

Starému pánovi se na jeho nádraží stalo neštìstí; mìl

to zablokováno a najel mu do toho vlak s dobytkem

na Frontu; nic velkého, bylo nìkolik ranìných, a krávy

se musily porazit na místì, ale starý pán, takový pravý

železnièáø, se z toho pomátl a zakrátko umøel. Žena mi

v noci plakala na ramenì, hladil jsem ji a bylo mi ne-

smírnì smutno. Vidíš, tobì já nemohu øíci, co myslím

a co dìlám; tak dobøe jsme spolu žili, a teï jsme si tak

zatracenì daleko. Jak to pøijde, že se mohou lidé sobì

tak ukrutnì odcizit!

XIX

Konec války, konec monarchie; zatím co žena plaètivì

posmrkávala (u ní to bylo v rodì, ta služba císaøi pánu),

dostal jsem z Prahy výzvu, abych šel do nového minis-

terstva železnic a vìnoval své vynikající zkušenosti or-

ganisaci drah mladého státu. Vzhledem k tìm vynikají-

cím zkušenostem jsem poslechl; mimo to mé nádraží

za války tak sešlo, že mi nebylo tìžko odejít.

To tedy je poslední odstavec obyèejného života. Byl

jsem od svých dvaadvaceti let u dráhy, a byl jsem u ní

rád; našel jsem tam svùj svìt, svùj domov a hlavnì uspo-

kojení, že dìlám nìco, co dobøe a spolehlivì dovedu.

A nyní jsem byl povolán, abych znovu užil zkušeností

toho celého života. Tak vida, nebyly nadarmo. Znám to

všechno tak dobøe, od odstøelování skal a stavìní trasy,

od poslední stanice na svìtì a døevìné boudy lampá-

øovy po zmatek a vøavu velkých nádraží; znám nádraž-

ní haly podobné zkamenìlým zámkùm a stanièky

v polích, vonící rmenem a øebøíèkem; èervená a zelená

svìtýlka, zpocená tìla lokomotiv, semafory, signály

a nárazy kol na výhybce; nic nebylo nadarmo, všechno

se sèetlo a slilo v takovou jednotnou a rozsáhlou zku-

šenost; rozumím železnicím, a to rozumìní, to jsem já,

to je mùj život. Teï je tu všechno, co jsem žil, pohroma-

dì v mé zkušenosti; mohu jí znovu a plnì využít, a to je,

jako bych znovu prožíval svùj život v jeho souètu. Cítil

jsem se ve svém novém úøadì - nemohu øíci šastný,

na to tu bylo pøíliš mnoho chaosu, ale na svém místì.

Byl to obyèejný, ale celý a svým zpùsobem dovršený

život; a když se nyní dívám nazpátek, vidím, jak se ve

všem, co bylo, uskuteèòoval jakýsi poøádek nebo zá

XX

Tøi nedìle jsem nepsal; pøepadly mì znovu ty potíže

se srdcem, když jsem sedìl u psacího stolu, právì upro-

støed slova (mìlo to být zákon nebo zámìr? už ani ne-

vím). Tentokrát ke mnì zavolali doktora; neøekl dohro-

mady nic, prý nìjaké zmìny na arteriích, tohle budete

užívat, a hlavnì klid, pane, klid. A tak tedy ležím

a pøemýšlím - nevím, je-li to ten pravý klid, ale nemám,

co bych dìlal jiného. Teï už je to lepší, a proto chci do-

psat, co jsem zaèal; už toho mnoho nezbývá, a nikdy

jsem po sobì nenechal nedodìlané rety. Péro mi vy-

padlo z ruky, zrovna když jsem se chystal napsat veli-

kou lež; patøí mi to, že na mne pøišel ten záchvat. Ne-

mám pøece, komu a proè lhát.

Je pravda, že jsem míval rád železnice; ale pøestal jsem

je mít rád, když je zasvinila válka, pøestal jsem je mít

rád, když jsem na nich organisoval sabotáž, a nejvíc jsem

je pøestal mít rád, když jsem pøišel do ministerstva.

Ze srdce se mi nechutila ta papírová a z vìtší èásti mar-

ná práce, které se øíkalo reorganisace našich drah; jed-

nalo jsem pøíliš dobøe vidìl do všelijakých nepoøádkù

zdola i shora, kterých se dìsilo mé byrokratické svìdo-

mí, jednak jsem zaèal cítit nìco neodvratnìjšího, trage-

dii železnièní dopravy, kterou èeká osud formanù

a dostavníkù; marná sláva, velká doba železnic je ta tam.

Zkrátka tahle práce mì naprosto netìšila; tìšilo mì jen

to, že jsem dost velké úøední zvíøe, že mám jakýsi titul

a že mohu mnoha lidem ukazovat svou moc; nebo ko-

nec koncù to je ten pravý a jediný úèel života; dotáhnout

to pokud možno vysoko a tìšit se ze své cti a svého

postavení. Tak, a toto je celá pravda.

* * *

Napsal jsem to a dívám se na to trochu vyjevenì. Jak

to, celá pravda?

Inu tak, celá pravda o tom, co jsme nazvali dovršením

života. To nebyla žádná radost, sedìt v tom úøadì; to

bylo jenom uspokojení, že jsme se k nìèemu vydrápali,

a žárlivý vztek, že ti šikovnìjší, ti politicky mazanìjší

se dostali ještì výš. A to je celá historie obyèejného ži-

vota.

Poèkej, poèkej, to není celá historie. (To se hádají dva

hlasy, rozeznávám je docela zøetelnì; ten hlas, který

mluví teï, jako by nìco hájil.) Mnì pøece nešlo v životì

- o nìjaký postup a takové vìci!

Že nešlo?

Nešlo. Já jsem byl pøíliš obyèejný na nìjakou ctižádost.

Nikdy jsem nechtìl vynikat; žil jsem svùj život a dìlal jsem

svou práci -

Proè?

Protože jsem ji chtìl dìlat dobøe. Pohladit palcem po líci

a rubu, a dobré je to. To je ten pravý obyèejný život.

Aha; a proto jsme sedìli nakonec v tom úøadì, aby-

chom nepìstovali už nic jiného než své postavení.

To - to bylo nìco jiného; to už vlastnì nepatøilo k tomu,

jak to bylo pøed tím. Èlovìk se k stáru mìnívá.

Nebo se k stáru prozradí, ne?

Nesmysl. To by se musilo už dávno ukázat, že se nìjak

deru do popøedí èi co.

Tak dobøe. A kdopak to byl, ten klouèek, který se trápil,

že nevyniká nad své kamarády? Kdopak to tak prudce

a bolestnì nenávidìl syna malíøova, protože byl silnìjší

a smìlejší, pamatuješ se?

Poèkej, docela tak to nebylo; vždy ten klouèek si hrál

vìtšinou sám; našel si svùj malinký svìt, svùj dvoreèek

z tøísek a svùj kout mezi prkny; to mu docela staèilo,

a tam zapomínal na všecko. Já to pøece vím.

A proè si hrál sám?

Protože to bylo v nìm. Po celý život si dìlal svùj malý

a uzavøený svìt. Kout pro svou samotu a pro své oby-

èejné štìstí. Svou ohradu z tøísek, své nádražíèko, svùj

domov: vidíš pøece, že to poøád bylo v nìm!

Ta potøeba ohradit svùj život, že?

Ano, ta potøeba mít svùj vlastní svìt.

Tak víš, proè mìl svou ohradu z tøísek? Protože ne-

mohl vynikat mezi druhými kluky. To byl truc, to byl únik

klouèka, který nebyl dost silný a smìlý, aby se mohl mìøit

s tìmi druhými. Dìlal si svùj svìt ze slabosti a smutku;

cítil, že v tom vìtším, v tom otevøeném svìtì nebude

nikdy nìèím velkým a smìlým, èím by chtìl být. Ctižá-

dostivý strašpytlíèek, to je to celé. Jen si poøádnì pøeèti,

co jsi o nìm napsal!

Tam nic takového není!

Je, a celá hromada; jenom že jsi to poschovával mezi

øádky, abys to ukryl sám pøed sebou. Na pøíklad ten hod-

ný a pilný žáèek na obecné škole: jak nemùže splynout

se svou tøídou, jak je zaražený a nekurážný; je hodný,

protože se mu stýská a že se chce vyznamenat. A jak

ten vzorný chlapeèek div nepuká pýchou, když ho po-

chválí pan uèitel nebo pan faráø! Tehdy mu stoupají

do oèí „slzy štìstí dosud nepoz-naného“; pozdìji to už

pùjde bez slz, ale jak se mu bude dmout hruï, když bude

otvírat jmenovací dekrety! Pamatuješ se, s jakou nevý-

slovnou blažeností si nosil domù vysvìdèení

s jednièkami?

To bylo proto, že mìl z toho nebožtík tatínek takovou ra-

dost.

Tak dobrá, tatínek; a to se podívejme na tatínka. Ta-

kový byl silný a veliký, nejsilnìjší ze všech lidí, že? Ale

„vážil si pánù“; pøesnìji øeèeno, zdravil je poníženì, tak

poníženì, že se i ten klouèek za to èervenal. A poøád

dojatì kázal; jen aby z tebe, hochu, jednou nìco bylo;

to je jediný smysl života, nìèím se stát. Èlovìk musí døít,

mamonit a bohatnout, aby si ho ti druzí vážili a aby nì-

èím byl. Jen co je pravda; mìl klouèek doma pøíklad; to

je po tatínkovi, to celé.

Tatínka nechat! Tatínek, to byl docela jiný pøíklad: být

silný a žít ve své práci -

Ano; a v nedìli mìøit na vkladních knížkách, kam jsme

to už pøivedli. Jednou bude ten klouèek sedìt v úøadì

a mìøit. sebe sama hodností, do níž zestaral. To by mìl

chudák tatínek ze mne radost; teï jsem víc než notáø

a ta ostatní honorace. Koneènì se toho klouèek dožil,

že nìkým je; koneènì se našel, a splnila se „veliká

a nová zkušenost“, kterou udìlal v dìtství: že jsou dva

svìty, jeden vyšší, ve kterém jsou páni, a pak ten poní-

žený svìt obyèejných lidí. Koneènì jsme cosi jako pán;

ale v tu chvíli se ukáže, že nad námi jsou zase ještì vìtší

páni, sedící u stolù ještì vznešenìjších, a že my jsme

zase jenom malý a obyèejný èlovìk, kterému není sou-

zeno vyniknout. Marná sláva: je to porážka, a porážka

zatracená a koneèná.

XXI

A poøád to je, jako bych rozeznával dva hlasy, které

se sváøí; jako by se dva lidé tahali o mou minulost

a každý si jí chtìl pøisvojit co nejvìtší kus.

A co ta léta na gymnasiu, pamatuješ se?

Ano; a abys vìdìl, já ti je nechám. Beztoho nestála

za mnoho; ta nezralost a ten bolavý pocit ménìcennos-

ti, to celé døíèství venkovského študenta - prosím, jen si

to nech!

Nu, nu, jen nemluv; jako by to nic nebylo, to sklízení škol-

ních vavøínù; ta rozkoš, být první ve tøídì, vždycky mít ho-

tové úkoly a vždycky umìt; aspoò v nìèem být nad ty dru-

hé, nad ty živìjší a kurážnìjší, že? A pro tyhle úspìchy

sedìt až do tmy s pìstmi na uších a døít, - vždy na to padlo

celých osm let!

Celých ne, to zase neøíkej; byly také jiné vìci, hlubší.

Na pøíklad?

Na pøíklad to pøátelství s tím chudákem kamarádem.

Ach, ten; já vím, ten tìžkopádný, nenadaný hoch. Krás-

ná pøíležitost cítit nad nìkým svou ohromnou pøevahu

a vìdìt, že je uznávána. To nebylo pøátelství, èlovìèe;

to byla horoucí a náruživá vdìènost za to, že nìkdo

na svìtì pokornì uznává tvé vynikání.

Ne, tak to nebylo! A co ta láska k tomu plachému,

krátkozrakému dìvèeti?

Nic, hloupost; jednoduše puberta! To nebyla jenom pu-

berta!

A k tomu nedostatek odvahy. Ti druzí, holenku, to do-

vedli s dìvèaty jinak, všaks jim ne málo závidìl jejich

kuráž; a ty, nu: co jiného, než zalézt do kouta a udìlat si

tam svou ohradu z tøísek, svùj uzavøený svìt. Protože

v tom otevøeném bys to, víme, nevyhrál. Ani u dìvèat,

ani mezi hochy. To mᚠpoøád tu historii: poøád to zkla-

mané dítì, které má svùj svìt a uchvácenì šeptá: Na pu

pu pu!

Pøestaò!

* * *

A tak tedy mi vysvìtli ten rok v Praze, ten zmaøený

a pitomý rok v Praze. Ten rok, kdy jsem se flákal

s básníkovou partou a psal verše a kašlal na všecko.

- - Nevím. Ten rok mnì dost nejde dohromady.

Mnì také ne.

Poèkej, nìco se pøece jen vysvìtlit dá. Tady máme sna-

živého mládence; vychodil školu a myslí si, teï že mu

patøí svìt. Doma by už mohl dìlat pána a cítit se dùležitý

a veliký; ale sotva pøijde do mìsta, i pro Kristovy rány, teï

teprve do toho jak náleží spadl, do té paniky ménìcen-

nosti, bezradnosti, ponížení a já nevím èeho. Kdyby byl

mìl pokdy, aby kolem sebe udìlal svou idylickou ohradu

z tøísek, byl by se do ní zachránil -

Jenže bohužel se ho ujal básník.

Ano. Ale jen si vzpomeò, jak to bylo. Vždy to byl také

tahový uzavøený koutek; ty hospùdky, ten kroužek pìti

nebo kolika lidí, - èlovìèe, to bylo po èertech malé, menší

než truhláøský dvorek. A kašlat na všecko, to aspoò je

iluse vynikání.

A psát verše?

Ty byly špatné. Psal verše, aby se mohl stavìt

na špièky. To byla jenom maska jeho zranìného

a neukojeného sebecitu. Mìl se poøádnì uèit, a bylo mu

dobøe; byl by dìlal s úspìchem zkoušky a cítil by se jak

o malý pánbùh.

Poèkej, to bych se nebyl dostal k železnicím; musil jsem

nìjak vyklouznout z university, abych mohl hledat místo

u dráhy. Bylo pøece nutno, abych se dostal k železnicím,

že?

Nebylo nutno.

Prosím tì, to je k smíchu; co bych mohl dìlat jiného?

Cokoliv. Èlovìk s lokty se ujme všude.

* * *

Proè jsem tedy hledal zrovna místo u dráhy?

Nevím. Snad náhodou.

Tak já ti povím: z náklonnosti. Protože stavba železni-

ce, to byla nejvìtší událost mého dìtství.

- - -

A když jsem byl na gymnasiu, byla to má nejmilejší

procházka naveèer: jít na most, který pøepínal nádraží,

a dívat se dolù na èervená a zelená svìtýlka, na koleje

a lokomotivy -

Já vím. Po tom mostì chodívala stará, ohavná prosti-

tutka; vždycky se o tebe otøela, když chodila sem a tam.

To sem ovšem nepatøí.

Ne, to sem ovšem nepatøí.

* * *

Èestné slovo: to byla má pøedurèená cesta; mìl jsem

železnice rád, to je to celé. Proto jsem se k nim dal.

Nebo proto, že kdosi v Praze na nádraží prožil takové

pokoøení, pamatuješ se? Holenku, zjitøený sebecit je

strašná síla, jmenovitì, víme, u nìkterých snaživých

a ctižádostivých lidièek.

Ne, tak to není! Já vím, já vím, že to bylo z lásky k vìci:

Což bych jinak mohl být ve svém povolání tak šasten?

- - Já o žádném zvláštním štìstí nevím.

Prosím tì, co ty vlastnì jsi?

Já jsem pøece ten s lokty.

A to bylo jakkoli: uznej aspoò to, že jsem ve své práci

našel sebe sama a svùj pravý život.

Nìco na tom je.

Tak vidíš.

Jenže ono to není tak jednoduché, kamaráde. Cože

tehdy pøedcházelo? Verše a holky, takové to náramné

opojení životem, viï? Dohromady chlast a poesie, svin-

stvo a velikášství, revolta proti já nevím èemu a ožralý

pocit, že v nás kypí nìco bùhvíjak ohromného

a odpoutaného. Jen si vzpomeò.

Já vím.

A to je ta pøíèina. V tom to vìzí, abys vìdìl.

Poèkej, cože v tom vìzí?

To je jasné, ne? Tys pøece cítil, že tvé verše nestojí

za nic a že nìèím takovým nemùžeš vyniknout. Že na to

nemᚠani dost nadání, ani dost osobnosti. Že

se nevyrovnᚠtìm druhým kumpánùm v pití,

v cynismu, v holkách a v nièem. Oni byli ti silnìjší

a smìlejší, a ty, ty ses pokoušel je napodobit; já vím,

co tì to stálo, ty strašpytle. Snažil ses, jen co je prav-

da, ale to bylo jenom z jakési ctižádosti: koukejte, i já

jsem prokletý básník se vším všudy, co k tomu náleží.

A pøi tom byl v tobì poøád takový støízlivý, malodušný

a varovný hlásek: pozor, nestaèíš. To už se v tobì sví-

jelo tvé ješitné sebevìdomíèko, to už byla zklamána

tvá snaživost nìkým být. To byla porážka, èlovìèe. Pak

už ti nezbylo než koukat, jak by ses z toho zachránil;

nu, chválabohu, našlo se místeèko u železnic,

a vystøízlivìlý poeta byl tuze rád, že se mùže obrátit

zády k své krátké sice, ale dostateènì prohrané bohém-

ské minulosti.

To není pravda! Dostat se k železnicím, to byla má

vnitøní nutnost.

Ale ano. Ta porážka byla také vnitøní nutnost, a ten

útìk byl také vnitøní nutnost. A jak si ten bývalý poeta

liboval, že se koneènì stal celým a zralým mužem! Jak

povýšenì a útrpnì se najednou dívá na své vèerejší

kumpány, na ty nezralé flákaèe, kteøí ještì nevìdí, co je

pravý a vážný život! Už ani mezi nì nejde a zapadá

do strejcovských hospùdek, kde si poèestní tatíci vyklá-

dají své starosti a rozumy. Najednou se hledí pøipodob-

nit tìm malým. rozšafným lidem; to se ví, dìlá ctnost

ze svého ústupu; už žádné velikášství, jenom tak trochu

se vypínat svou hoøknu, jizlivou resignací; to si ještì vy-

lévá žáhu, ale èasem pøejde i to. Od té doby se nepodíval

ani na jediný verš; pohrdá jimi a skoro je nenávidí, ne-

bo je považuje za nìco nedùstojného zralých, praktic-

kých a reálních mužù.

Nenávidí, to je trochu silné slovo.

Tedy øeknìme: cítí k nim odpor. Pøipomínají mu totiž

jeho porážku.

* * *

A tady jsi u konce. Dál už byl ten pravý, skromný a dù-

kladný život, ten obyèejný a dobrý život.

Až na tu poslední stanici na svìtì.

To byla rekonvalescence, to souviselo s plicemi. Nech

být, èlovìk nedozrává tak rychle. Ale tam a potom na ná-

draží starého pána, to už jsem vjel na tu pravou kolej

života.

Poslechni, proè sis vlastnì namluvil pøednostovu dce-

ru?

Protože jsem ji miloval.

Já vím; ale já (já jsem ten druhý, víš?) - já jsem si ji

namluvil proto, že byla pøednostovou dcerou. Ono

se tomu øíká kariéra per vaginam, že? Vzít si bohatou

nebo vzít si dceru nadøízeného, to známe; „ucházet

se tak trochu o princeznu,“ což? Èlovìk tím jaksi zvyšu-

je svou vlastní hodnotu.

To je lež! Na to jsem nepomyslel ani ve snu!

Ale já ano, a dokonce náramnì bdìle. Starý pán je

oblíbený a mùže zeovi pomáhat; nebude špatné pøiže-

nit se mu do rodiny.

To není pravda! Ty nevíš, èlovìèe, jak jsem ji mìl rád;

byla to dokonalá žena, hodná, rozumná a milující;

se žádnou jinou bych nemohl být šastnìjší.

Ale ano; rozumná žena, která mìla veliký zájem o postup

svého manžela, - opravdu, veliký zájem; ohromnì chá-

pala i jeho ctižádost a snaživost, to se jí musí nechat.

A pomáhala, kde to šlo. Tys to tak pìknì, nevinnì napsal

o svém prvním stupínku nahoru: „snad se za to pøimluvil

starý pán.“ A po druhé zase tak: „snad i tchán trochu po-

mohl, to dobøe nevím.“ Ale já to vím docela dobøe, holen-

ku; starý pán vìdìl, co se od nìho èeká.

Budiž; byl to veliký dobrák a mìl mì rád jako vlastního

syna; ale mezi mnou a ženou nebylo nic takového; jen

láska, jen dùvìra, jen takový silný a dobrý cit vìrnosti.

Ne, mé manželství nechej!

Copak o to, bylo to dobré manželství; teï byli na to

dva, na to úsilí vydrápat se o nìco výš. Jen se èlovìk

oženil, a už v sobì našel „nebývalou zálibu

ve vlastnictví“; je hroznì rád, že na to má tu pravou

a slušnou záminku: „je to pro nás,“ že? A hned mu „na-

rùstají lokty v úøadì“; dere se nahoru ze vší síly, jedny

hledí stùj co stùj pøedstihnout a tìm druhým, tìm naho-

øe se horlivì zavdìèit, - proè ne, to všechno se dìje „pro

nás“ a je to hluboce v poøádku. Proto se cítí tak šast-

ným: že mùže sledovat své pøirozené sklony, aniž se za

nì musí nìjak hanbit. Manželství je dobrá instituce.

Byla má žena - - také taková?

- - Byla to dobrá manželka.

* * *

Nakonec øekneš, že jsem to své nádraží, to své umì-

lecké dílo tak vzornì vypiplal také - proè vlastnì? Pro

kariéru? Abych byl nahoøe dobøe zapsán? Nebýt války,

byl bych tam zùstal asi až do smrti.

To bylo zèásti pro to panstvo.

Pro jaké panstvo?

Pro ta hrabata v zelených klobouècích. Vytáhnout

se pøed nimi a ukázat, co jsme zaè. Málo-li se pan pøed-

nosta naèekal a našilhal, kdy si panstvo všimne, jaké to

je vzorné nádraží! A vida, všimli si; dokonce ráèil podat.

ruku kníže ten a ten, hrabì ten a onen. Ono to, víme,

jaksi høálo, i když se pan pøednosta sám pøed sebou tvá-

øil, že mu na tom èerta záleží. Tak vida, hrabata

a bùhvíkdo ještì; to už je pøece jenom ten vyšší svìt, to

u nás doma ani nebylo. A tohle, prosím, není žádná pro-

tekce; svou vlastní prací a zásluhou se pan pøednosta

dostal tak vysoko. Teï mu je jeho dílo víc než jeho žena,

ta už mu nemùže pomáhat, už jí není zapotøebí; také jí

to dal cítit, a proto to doma zaèalo vychládat.

To není pravda!

Jakpak ne; vždy je to tam napøed psáno, jen si to pøe-

èti. „Mám pocit nìèeho hluboce svého, krásný a silný

pocit vlastního já ... Žena cítí, že jí unikám ... Marná

sláva, nìco z toho našeho je obìtováno tomu, co je je-

nom mé.“ A tak dále. „Leží to mezi námi jako mezera.“ -

To už jde muž za svým, už se odpoutal; je mu leda ne-

pøíjemné, že se žena pokouší mít ho ještì pro sebe.

Na štìstí je to rozumná paní; nedìlá žádné scény

a odpláèe si to suchýma oèima; naèež „si zvykne a smíøí

se s tím,“ to jest podøídí se a poène sloužit svému muži.

To ona sama chtìla!

Já vím; ale co jiného jí zbývalo? Buï by se musili ro-

zejít èi nenávidìt se; èlovìèe, jako se dovedou nenávi-

dìt manželé, potlaèenì a zuøivì; nebo ona pøijme jeho

pravidla hry a pøistoupí na to, aby on byl pánem a všecko

aby se toèilo kolem nìho. Když už ho nepoutá nic spo-

leèného, hledí ho držet tím, co je jeho: jeho pohodlím,

jeho zvyky a potøebami. Teï je jenom on, nic jiného než

on; domov, øád života i láska manželská slouží jenom

jeho pohodlí a velikosti; je pánem stanice i rodiny, - prav-

da, je to malièký a uzavøený svìt, ale je to jeho a koøí

se mu. Tehdy to byla vlastnì nejšastnìjší doba jeho ži-

vota; proto, když bule jednou vzpomínat na svou nebož-

ku ženu, bude to právì na tuto dobu, která tak „silnì

a dobøe“ ukájela jeho sebecit.

* * *

A to, co bylo potom -

Za války?

Ano. To jsem také dìlal ze ctižádosti?

Tìžko øíci. Možné to je; ono se mohlo poèítat s tím, že

to císaø pán prohraje, ale bylo v tom tuze mnoho risika.

Mnì to nepasuje do našeho pøípadu. Do tvé historie to

ovšem taky nepasuje.

Proè ne?

Koukej, ten idylický pan pøednosta není taky žádný hr-

dina; není to v jeho linii. Ale já ti povím, proè musela být

napsána ta tvá historie. Právì pro tu váleènou episodu.

Tøeba to bude nìkdo èíst a shledá, hle, tady byl jeden

pøednosta stanice, který jednal tak a tak. Dokonce na-

sazoval život za svùj národ, takový skromný hrdina. Jen

drobátko, jen tak na pùl huby a nenápadnì pøipomenout

svou zásluhu, - proto se pøece píší memoáry, ne?

Lžeš! Lžeš! Já jsem psal pamìti obyèejného života!

A to hrdinství -?

To je právì také obyèejný život.

Dobøe øeèeno. Škoda, že to není poslední slovo. To už

nebyl, holenku, žádný hrdina, kdo sedìl potom nahoøe

v tom úøadì. Tam jsem sedìl já, kamaráde. Tam sedìlo

takové snaživé, ješitné a služebné já, které to chtìlo

nìkam pøivést. Takové malé já, které se snažilo být vìt-

ší.

Nech to být, i tam to byl dobrý a svìdomitý pracovník.

Hlouposti. Dìlal všechno možné, jen aby byl vážen

a vydrápal se ještì o kousek výš. Po celý život myslel

jenom na sebe, na nic jiného než na sebe. Co jsem

se proto poctivì nadøel, Kriste Ježíši! Vzorný žák

a vzorný úøedník, - co jsem se toho napolykal! Vždy mì

to stálo celý život, všecko jsem tomu obìtoval; a nakonec

èlovìk vidí takové chytráky, kteøí to dotáhli ještì výš, -

proè? Jen proto, že byli silnìjší a smìlejší! Ani nemuseli

prošoupat kalhoty ve službì, døít se nemuseli, a vidíš,

kam to pøivedli; èlovìk aby uctivì vstával, když pøijdou

do úøadu! Naè to tedy bylo, že mì už na obecné škole

dávali za pøíklad druhým, a potom zas, a mé nádraží si

ukazovali, naè to? Svìt je pro ty silnìjší a smìlejší, a já

jsem to prohrál. Abys vìdìl, to bylo to celé dovršení

obyèejného života: že jsem se mohl podívat na svou

porážku. Na to se èlovìk musí dostat trochu nahoru, aby

ji vidìl.

A teï se za to mstíš.

Ano, teï se za to mstím; teï vidím, že to bylo marné

a tudíž také malé, ubohé a ponižující. Copak ty, ty jsi

jinaèí, tobì je hej; ty si dovedeš hrát s kytièkami,

se zahrádkou, se svou ohradou z tøísek; ty dovedeš pro

samou hru zapomenout sám na sebe, ale já ne, já ne.

Já jsem ten, který byl poražen, a toto je mùj obyèejný

život. Ano, mstím se; a nemám proè? copak jsem neo-

dešel skoro s hanbou? Kriste, vždy mne vyšetøovali! Já

jsem pøece vìdìl, že tam jsou dìsné nepoøádky -

v dodávkách a tak; ale to dìlali ti druzí, ti kurážnìjší - Já

to vìdìl, ale mlèel jsem; mám vás v ruce, holenkové,

a až bude potøeba, vyjdou to najevo vìci! Zatím to prasklo

a vyšetøovali mne, mne, prosím: vzorného a bez-

úhonného úøedníka! To se rozumí, museli uznat - ale

do pense jsem šel. Porážka, èlovìèe; a pak se nemám

mstít! Proto pøece píšu tyhle pamìti. -

Jen proto?

Ano. Aby bylo øeèeno, že jsem byl bez viny. Mìlo to

být dokázáno podrobnì, a ne poøád: obyèejný život, idyla

a takové hlouposti. Tohle je to jediné, oè šlo: ta hrozná

a nespravedlivá porážka. To nebyl šastný život, to byla

hrùza, copak nevidíš, že to byla hrùza?

XXII

Takto bych nemohl dál, musím s tím pøestat; jde to pøí-

liš na nervy nebo co, - když se ty dva hlasy hádají, za-

ène se ve mnì tøepetat srdce, a potom cítím takovou

uléhavou, sklièující bolest tady v prsou. Byl tu doktor,

mìøil mi krevní tlak a mraèil se. „Co to dìláte,“ zlobil se,

„krevní tlak nám stoupá. Musíte zachovávat klid, napro-

stý klid.“ Zkusil jsem nechat psaní a jen tak ležet; ale to

mi zase vyskakují v hlavì úryvky dialogu, zas se to hašte-

øí o nìjakou hloupost, a já musím znovu domlouvat sám

sobì: Ticho, vy tam, a nehádejte se; to i to je pravda,

bylo to tak; ale copak není v èlovìku, copak není i v tom

nejobyèejnìjším životì dost místa pro rùzné pohnutky?

Vždy je to docela jednoduché: èlovìk mùže myslit so-

becky a zarytì na svùj vlastní prospìch; za chvíli na to

zapomene, zapomene na sebe sama a není pro nìho

nic než práce, kterou dìlá.

Poèkat, tak jednoduché to není: to jsou pøece dva na-

prosto rùzné životy. O to jde, o to jde!

Oè totiž?

O to, který z nich je ten pravý.

* * *

Tak dost s tím, nedìlá mi to dobøe. Jsem zvyklý dávat

na sebe pozor; od té doby, kdy na mne tehdy na nádraží

pøišlo to chrlení krve, øíkám si, pozor. Skoro po celý ži-

vot jsem se díval do kapesníku, není-li v mých chrchlech

niteèka krve; zaèal jsem s tím na té poslední stanici svìta

a pak to ve mnì utkvìlo, ta ustavièná starost o mé zdra-

ví, jako by to byl ten nejdùležitìjší zákon života.

Ten nejdùležitìjší zákon života; a což, byl-li jím oprav-

du? Když se dívám zpátky na svùj celý život, - to vlast-

nì byl ten nejhlubší otøes, když ze mne tehdy na nádraží

vyhrkla èervená krev, a já pak sedìl znièený, bylo mi

nesmírnì slabo a bídnì, a podìšený oficiál mi utíral èelo

namoèeným ruèníkem. Bylo to strašné. Ano, to byla nej-

silnìjší a nejvíc pøekvapující zkušenost mého života: ten

hrozný podiv a údìs, a potom ta zoufalá touha žít, i kdyby

to byl sebenepatrnìjší a pokornìjší život; po prvé to byla

vìdomá, pøesilná láska k životu. Tehdy se vlastnì zmì-

nil mùj celý život, i já jsem se stal jakoby jiným èlovì-

kem. Do té doby jsem své dny jen tak utrácel nebo té-

mìø nepozornì odžíval; teï jsem si najednou nesmírnì

vážil toho, že žiju, a poèal jsem se docela jinak dívat

na sebe a na všechno kolem. Staèilo mi tøeba sedìt

na fošnách a nazírat na rezavou kolej, zarostlou pastu-

ší tobolkou a metlicí; nebo po celé hodiny pozorovat vlnu

v øíèce, jak je poøád nová a poøád táž. A pøitom si sto-

krát dennì opakovat: zhluboka dýchej, je to zdravé. Teh-

dy jsem poèal mít rád všechny ty malé, pravidelné vìci

a tichý chod života; ještì jsem trochu šarapatil bohém-

ským cynismem a uškleboval jsem se ledaèemus, ale

to jsem si ještì nebyl jist, že budu žít; to byl ještì poøád

mrazivý a divoký kousek zoufalství. Jal jsem se tiše

a spokojenì lnout k životu, tìšit se z milých, dùvìrných

vìcí a dávat pozor na sebe. Tím se vlastnì zaèala idy-

liènost mého života: rekonvalescencí. To byla ta dùleži-

tá a rozhodující výhybka.

* * *

Vlastnì ani ne výhybka. Teï to vidím lépe, teï to vidím

docela jasnì. To bych musel zase zaèít se svým dìt-

stvím: s maminkou, která co chvíli vybíhala na zápraží,

zda se mi nic nestalo; s panem Martinkem, ke kterému

jsem se nesmìl moc pøibližovat, protože prý má sou-

chotiny, a kterého jsem se proto bál. Maminka byla po-

sedlá úzkostlivou pøedstavou, že jsem ohrožen, že jsem

slabé a neduživé dítì; byla, chudák, taková pathetická

a vášnivá; když jsem zastonal, tiskla mì k sobì, jako by

mì chtìla chránit, v noci se nade mnou vydìšenì sklá-

nìla, padala na kolena a nahlas se modlila za mé zdra-

ví. Stonat, to byla vìc dùležitá a slavná; všechno se to-

èilo kolem klouèka, i pily a kladiva na dvoøe znìly nìjak

tlumenì, i tatínek smìl bruèet jen polohlasem. Samou

láskou ve mnì vychovala domnìní, že jsem nìco

køehouèkého, køehèího než jiné dìti, nìco, co se musí

zvl᚝ chránit; proto jsem si netroufal na žádné siláctví klu-

kù, myslil jsem, že nesmím tak divoce bìhat, nesmím ská-

kat do øeky, nesmím se prát, protože jsem slabý

a choulostivý. Byl bych se tím i vypínal, pøipadal jsem si

jaksi vzácnìjší a jemnìjší než oni, ale na to jsou kluci pøíliš

muži; jim se líbí být silný a stateèný. To tedy byla mamin-

ka; to maminka ve mnì vypìstila ten stav životní nesmì-

losti a nedùvìry v sebe, ten fysický pocit ménìcennosti,

se kterým jsem rostl; to maminèina chorobná láska ve mnì

pøipravila náklonnost vidìt sám v sobì pøedmìt vìèného

ošetøování a hýèkání, náklonnost, do které jsem se uvelebil

skoro s libostí, když ani k tomu dalo pøíležitost první uknu-

tí skuteèné nemoci. Tehdy, ano, tehdy jsem v sobì našel

to starostlivé, hypochondrické já, které se s vážnou pozor-

ností dívá na své chrchle, mìøí svùj tep, miluje bezpeèný

poøádek života a lne k dobré, pohodlné pohodì vìcí. To-

hle tedy byl - neøeknu mùj celý život, ale veliká, dùležitá

a stálá souèást mého života. Teï to vidím.

Tatínek, to bylo nìco jiného; tatínek byl silný a pevný

jako pilíø a nesmírnì mi tím imponoval. Kdyby chtìl, pøe-

pral by každého na svìtì. Tenkrát jsem ovšem dobøe

nechápal jeho úzkostlivou spoøivost, - byla to vlastnì

skoro lakota; po prvé jsem si to uvìdomil, když pan

Martinek, který byl jenom dìlník, dal té holèièce šesták,

ale tatínek ne, tatínek dìlal, jako by to nevidìl; tehdy

klouèkem otøáslo nìco divného a hrozného jako opovr-

žení. Dnes vidím, že nebyl, chudák, tak silný, že

se vlastnì bál života; šetøit je ctnost defensivní; je to tou-

ha po životì zajištìném, je to strach z vìcí pøíštích,

z risika a náhod; lakota se ukrutnì podobá jakési hypo-

chondrii. Jen študuj, hochu, øíkal dojatì a slavnostnì,

pùjdeš do úøadu a budeš to mít jisté. To je asi tak vrchol

toho, co lze od života žádat: jistota a bezpeènost, dùvì-

ra, že se nám nemùže nic stárl. Když tohle cítil tatínek,

který byl velký a mohutný jako strom, kde by se vzala

kurហv chabém a zhýèkaném synáèkovi? Vidím, že to

bylo ve mnì dùkladnì nachystáno už z dìtství; staèil prv-

ní fysický otøes, a èlovìk, strachem zalezlý do sebe; na-

šel v sobì tu obrannou úzkost o život a udìlal z ní svùj

životní øád.

* * *

Bùh ví, muselo to ve mnì vìzet hloubìji, než jsem sám

vìdìl; vždy mì to v životì vedlo skoro jako instinkt, tak

slepì a tak najisto. Myslím teï na svou nebožku paní:

jak je to zvláštní, že jsem našel právì ji, ženu, která

se bezmála narodila k tomu, aby nìkoho ošetøovala.

Snad to v ní dìlalo to, že byla velmi sentimentální

a pøitom velmi rozumná; peèovat o nìkoho, to je taková

rozumová, støízlivá a praktická forma lásky. Vždy

se do mne horoucnì zamilovala v tu chvíli, kdy zjistila,

že pøicházím s prahu smrti a že moje zajímavá bledost

má své hlubší pøíèiny; tehdy to v ní propuklo najednou

jako samaritství, láska i mateøství, nastalo pøekotné zrání

citù; bylo to všecko dohromady: udìšená holèièka, žen-

ský soucit i horlivost mámy, milostné blouznìní i náramnì

vìcná, naléhavá starost, abych hodnì jedl a pøibýval

na váze. Bylo stejnì dùležité a krásné mluvit o lásce jako

tloustnout; tiskla mi køeèovitì ruku ve stínu noci a šeptala

s oèima plnýma slz: Prosím vás, prosím vás, musíte

strašnì mnoho jíst; pøísahejte mnì, že budete na sebe

dávat pozor! - Nemohu se nad tím usmát ani dnes; mìlo

to svou sladkou a dokonce pathetickou poesii... pro nás

oba. Mìl jsem pocit, že se uzdravuju jenom pro ni, pro

její radost, a že to je ode mne krásné a velkodušné; zá-

pasím o své zdraví jen proto, abych ji udìlal šastnou.

A ona vìøí, že mì zachraòuje a vrací mi život; nejsem-li

tedy její, právem i osudem? Bože, já vím: byla to jistì

jen náhoda, že jsem byl pøidìlen právì na to nádraží;

ale je podivné a jaksi úžasné, jak se tím nutnì a hluboce

naplòoval poøádek mého života. Do té doby jsem musel

tajit svou hypochondrickou úzkost a stydìt se za ni jako

za slabost; teï už ne, teï to byla spoleèná a ukrutnì

dùležitá záležitost dvou lidí, teï to náleželo k naší lásce

a dùvìrnosti; už to nebylo cosi jako nedostatek nebo

porucha, nýbrž nìco kladného a závažného, co dává

životu smysl a øád.

Myslím na naše manželství, jak se to v nìm tiše a sa-

mozøejmì našlo. Má žena od první chvíle vzala na sebe

tu úzkost o mé zdraví, jako by øekla: to není tvá mužská

vìc, to je ženská starost; ty na to nemusíš myslit a nech

to na mnì. Ano, bylo to tak; mohl jsem se sám pøed se-

bou tváøit, já nic, to ona; ona je taková starostlivá

a hygienická, nu, nechme ji, když ji to tìší; a pøi tom si

tiše lebedit a hovìt v tom pocitu bezpeèí, že je o nás

postaráno a že se toho tolik dìlá pro naše zdraví. Když

na mne èekala s ruèníkem, než se vydrhnu, aby mì po-

plácala po mokrých zádech, ono to, víme, vypadalo tak

pøíjemnì manželsky, ale byla to každodenní zdravotní

prohlídka; nikdy jsme si to neøekli, ale vìdìli jsme to

oba, a vždycky jsem po ní zašilhal, tak co? Usmála

se a pokývla hlavou, dobré je to. A ta její umírnìná, zdr-

ženlivá láska, to bylo také to: kladla mnì urèité meze,

abych si je nemusil ukládat sám ze strachu o sebe: Ne-

být tak divoký, øekla skoro mateøsky, a pìknì spát; žád-

né kruhy pod oèima a takové vìci. Zlobíval jsem

se nìkdy, ale v hloubi duše jsem jí byl za to vdìèný; uzná-

val jsem, že je to tak pro mne lépe. Už jsem nemusil

úzkostlivì pozorovat své tìlesné stavy, to si vzala

na starost sama; zato živila mou ctižádost, - i to je patr-

nì zdravé a zvyšuje to zájem o život; zdá se, že mužský

bez toho nemùže ani dýchat. Povídej mi, cos dìlal po celý

den; to se pak pracuje chutìji. Nebo si dìlejme plány

pro budoucnost; také optimismus je zdravý a náleží

k dobré životosprávì. To všechno bylo na pohled tako-

vé samozøejmé, manželské a dùvìrné; teï to vidím ji-

nak, teï není nikoho, kdo by se mne sòal ten hrozný

a bezmocný strach, neboj se, tady jsi doma, mᚠtu

všechno, co potøebuješ, tady jsi chránìn a v bezpeèí.

Pak na svém nádraží, to už jsem se nejspíš cítil zdráv

jako tuøín; myslím, že proto jsem jí už tak nepotøeboval a v

tom že byla ta trocha odcizení. Cítila to a hledìla mì udr-

žet pro sebe; a proto tak starostlivì: Mìl by ses víc šetøit,

a tak. Teï by mnì chtìla i dìti dát, nebo je dobré být tá-

tou; nu, dìti nepøišly. Když nemohla jinak, tedy aspoò des-

poticky dbala o mé pohodli a mùj poøádek; udìlala z toho

pøímo Veliký Zákon, abych dobøe jedl, dlouho spal a mìl

všechno na svém místì. Život, který se stane zvykem, je

jaksi bezpeèný a pevnì zakoøenìný; pìstovat své zvyky,

to taky je jakási forma péèe o sebe. A zase to vzala na sebe

ona: ona se stará o mé zvyky, a já to jenom shovívavì

a dobromyslnì pøijímám; to já jen kvùli tobì, staroušku,

žes to tak pìknì nachystala. Zapla pánbùh, èlovìk nemu-

sí být sobcem, když nìkdo o nìho tak dobøe peèuje; má

poèestné a mužnì vìdomi, že nemysli na své pohodlí,

nýbrž jenom na své dílo. A pak na konci svých dnù øekne:

žil jsem pro svou práci a mìl jsem hodnou ženu; byl to

obyèejný a dobrý život.

* * *

Tak to máme tøetího, povídá ve mnì ten svárlivý hlas.

Jakého tøetího?

Inu, jeden byl ten obyèejný, šastný èlovìk; druhý, to

byl ten s lokty, co se chtìl vydrápat nahoru; a ten hypo-

chondr, to už je tøetí. Nech si sloužit, èlovìèe, to jsou tøi

životy, a každý je jiný. Absolutnì, diametrálnì a zásadnì

jiný.

Nu vidíš, a dohromady to byl jeden všední

a jednoduchý život.

Já nevím. Ten s lokty nebyl nikdy šastný; ten hypo-

chondr se nemohl tak úpornì drápat nahoru; a šastný

èlovìk nemohl pøece být hypochondrem, to dá rozum.

Marná øeè, tady jsou tøi figury.

A jenom jeden život.

To je to. Kdyby to byly tøi samostatné životy, bylo by to

jednodušší. Pak by každý z nich byl celý a pìknì sou-

vislý. každý by mìl svùj zákon a smysl - Ale takhle to

máš, jako by se ty tøi životy prostupovaly, chvíli ten a chvíli

zase onen.

Ne, poèkej, to ne! Když se nìco prostupuje, to je jako

horeèka. Já to znám, já jsem míval noèní horeèky - Kris-

te, jak se mi všechno ve snách ohavnì mátlo

a prostupovalo! Ale to už pøece dávno pøešlo, už jsem

se uzdravil; nemám pøece horeèku, že ne, že nemám

horeèku?

Aha, to zas je hypochondr. Èlovìèe, ten to taky projel!

Co projel?

Všechno. Prosím tì, když má hypochondr umøít -

Ale tak pøestaò!

XXIII

Tøi dny jsem nespal; stalo se nìco, nad èím už tøetí

den kroutím hlavou. Nebyla to žádná veliká a slavná

událost, - takové se v mém životì nedìjí; spíš bezmála

trapný pøípad, ve kterém jsem, myslím, dìlal figuru tro-

chu smìšnou. Onehdy odpoledne mi hlásila hospody-

nì, že prý chce se mnou mluvit nìjaký mladý pán. Zlobil

jsem se: co já s ním, mohla jste mu øíci, že nejsem doma,

nebo tak nìco; nu, teï ho sem puste.

Byl to mládenec toho druhu, který mi vždycky býval

protivný; zbyteènì veliký, sebejistý a vlasatý, zkrátka ta-

ková nádhera; hodil høívou nazad a zatroubil nìjaké jmé-

no, které jsem ovšem ihned zapomnìl. Stydìl jsem se,

že jsem neoholen a bez límce a že tu sedím v papuèích

a odøeném županu, svrasklý jako mìchuøina; i zeptal

jsem se ho pokud možno nevlídnì, co si ráèí pøát.

Spustil trochu pøekotnì, že právì dìlá disertaèní prá-

ci. Thema je, poèátky básnických škol v letech devade-

sátých. To je ohromnì zajímavá doba, ujistil mì pouè-

nì. (Mìl veliké èervené ruce a hnáty jako polena: vyslo-

venì protivný.) Teï prý sbírá materiál a proto si dovolil

pøijít -

Díval jsem se na nìho s jakýmsi podezøením; èlovíè-

ku, to sis nìjak spletl nebo co; co mnì je po tvém mate-

riálu?

A prý ve dvou revuích z té doby našel básnì podepsané

mým jménem. Jménem, které v literárních dìjinách zapad-

lo, øekl vítìzoslavnì. To je mùj objev, pane! - Shánìl

se po tom zapomenutém autorovi; jeden pamìtník, ten

a ten, mu øekl, že pokud se pamatuje, stal se onen autor

železnièním úøedníkem. Šel za tou stopou dál, nu, až zjistil

na ministerstvu mou adresu. A najednou na mne vypálil

rovnou: „Prosím vás, jste to vy?“

Nu tak, tady to máme! Mìl jsem silnou touhu zvednout

udivenì oboèí a øíci, to že je asi nìjaký omyl, kdepak já

a verše! Ale teï už nebudu lhát. Mávl jsem rukou a bruèel

jsem cosi jako, že to byla jen taková hloupost; toho jsem,

pane, už dávno nechal.

Mládenec zazáøil a pohodil vítìznì høívou. „To je skvì-

lé,“ zatroubil. A nemohl bych prý mu øíci, psal-li jsem ještì

do jiných revuí? A kde jsem tiskl své básnì v pozdìjších

letech?

Vrtìl jsem hlavou. Nic dál, pane, ani øádek. Bohužel

nemohu sloužit, pane.

Dusil se nadšením, jezdil si prstem kolem límce, jako

by se škrtil, a èelo se mu zalesklo potem. „To je bájeè-

né,“ køièel na mne. „To je jako Arthur Rimbaud! Poesie,

která zaplane jako meteor! A nikdo na to nepøišel! Pane,

to je objev, ohromný objev,“ povykoval a prohrábl si pa-

èesy tou èervenou prackou.

Mìl jsem zlost, mám nerad hluèné a vùbec mladé lidi;

není v nich jaksi poøádek ani míra. „Hlouposti, pane,“

øekl jsem suše. „To byly špatné verše, nestály za nic a je

lépe, že o nich nikdo neví.“

Usmál se na mne útrpnì a skoro zvysoka, jako by mì

odkazoval do mých mezí. „To zas ne, pane,“ ohradil se.

„To je vìc literární historie. Já bych tomu øekl èeský Rim-

baud. Podle mne je to nejzajímavìjší básnický úkaz

devadesátých let. Ne že by to mohlo založit nìjakou

školu,“ øekl a mhouøil znalecky oèi. „Vývojovì to zname-

nalo málo, nenechalo to žádný hlubší vliv. Ale jako osobní

projev to je prostì úžasné, nìco tak svého a intensivního

- Na pøíklad ta báseò, jak zaèíná: Když v kokosových

palmách drnèí bubínky -“ Vykulil na mne uchvácené oèi.

„Jistì se pamatujete, jak je to dál.“

Dotklo se mì to skoro trýznivì, jako nìjaká nepøíjem-

ná vzpomínka. „Tak vidíte,“ bruèel jsem. „Jakživ jsem

nevidìl kokosové palmy. Taková pitomost!“

Témìø se rozèilil. „To pøece je jedno,“ koktal, „že jste

žádné palmy nevidìl! To máte naprosto nesprávný názor

o poesii!“

„A jak mohou,“ povídám, „drnèet bubínky v nìjakých

palmách?“

Byl bezmála uražen mou nechápavostí. „To pøece jsou

kokosové oøechy,“ vyhrkl popuzenì jako ten, kdo je nu-

cen vysvìtlovat samozøejmosti. „To je, jak ty oøechy

chøestí ve vìtru. Když v kokosových palmách drnèí bu-

bínky - slyšíte to? Nejdøív ta tøi k, to jsou ty jednotlivé

nárazy; potom se to rozplyne v hudbu - drnèí bubínky.

A to tam jsou náhodou daleko krásnìjší verše.“ Umlkl

rozmrzele a hodil nazad høívou; vypadal, jako by v tìch

verších hájil svùj vlastní, a nejdražší majetek; ale

za chvilku mì zase vzal na milost, - mládí je velkoduš-

né. „Ne, vážnì,“ øekl, „jsou tam ohromné verše. Zvlášt-

ní, silné, ohromnì nové vìci - ovšem na tehdejší dobu,“

dodával s vìdomou pøevahou. „Ani ne tak nové ve formì,

ale ty obrazy, pane! Vy jste si totiž pohrával s klasickou

formou,“ zaèal horlivì, „ale porušoval jste ji z nitra. For-

málnì bezvadné, ukáznìné, pravidelné verše, ale uvnitø

nabité strašnou fantasií.“ Zatínal èervené pìsti, aby to

nìjak znázornil. „Vypadá to, jako byste se chtìl posmívat

té ukáznìné a pøesné formì. Takový pravidelný verš, ale

uvnitø to svìtélkuje - jako mršina nebo co. Nebo to øeøa-

ví tak dìsnì, že èlovìk èeká, teï se to musí roztrhnout.

Je to jako nebezpeèná hra, ta spoutaná forma, a to pek-

lo uvnitø - Vlastnì je mezi tím konflikt, hrozné vnitøní na-

pìtí nebo jak bych to øekl, rozumíte? Ta fantasie by

se chtìla rozletìt, ale zatím se vtlaèuje do nìèeho tak

pravidelného a sevøeného - Proto to tìm volùm ušlo, že

to je napohled takový klasický verš; ale kdyby si všimli,

jak se tam tím vnitøním tlakem pøesunují caesury -“ Na-

jednou nebyl už tak sebejistý, potil se námahou a díval

se na mne psíma oèima. „Nevím, jestli jsem se pøesnì

vyjádøil... Mistøe,“ koktal a zaèervenal se; ale já jsem

se zaèervenal ještì víc, stydìl jsem se nesmírnì a mrkal

jsem na nìho, myslím, nìjak vydìšenì.

„Ale to pøece,“ breptal jsem zmaten, „ty verše byly špat-

né... proto jsem toho nechal, a vùbec -“

Zavrtìl hlavou. „To není tak,“ øekl a poøád se na mne

tak upínal oèima. „Vy... vy jste toho musel nechat. Kdy-

byste... tvoøil dál, musel byste rozbít formu, roztøíštit - Já

to tak silnì cítím,“ vyhrkl s úlevou, nebo mladým lidem

je vždycky snazší mluvit o sobì. „To byl pro mne ohrom-

ný dojem, tìch osm básní. Já jsem tehdy øekl své dív-

ce... ostatnì to je vedlejší,“ mumlal zmatenì a vjel si

obìma rukama do vlasù. „Já nejsem básník, ale... do-

vedu si to pøedstavit. Takové básnì mùže napsat jenom

mladý èlovìk…, a jen jednou v životì. Kdyby psal dál,

musel by se ten rozpor nìjak vyrovnat - To je vlastnì

ten nejúžasnìjší básnický osud: jednou se tak strašnì

silnì, z takové pøemíry vyslovit, a konec. Já jsem si vás

vlastnì pøedstavoval docela jinak,“ vyhrkl neoèekáva-

nì.

Byl bych si bezmeznì pøál slyšet ještì nìco o tìch

básních; kdyby ten trulant aspoò nìkterou citoval! Ale

stydìl jsem se ptát se na to, a ze samých rozpakù jsem

se zaèal hloupì a konvenènì vyptávat, odkud je mláde-

nec, a takové vìci. Sedìl jako uvaøený, shledával patr-

nì, že s ním mluvím jako se školákem. Nu, nu, mraè se;

nebudu se tì pøece ptát, co na tìch básních bylo a kdesi

cosi. Jako bys o tom nemohl zaèít sám; copak nene-

chávám dost dlouhé a dost trapné pausy v hovoru?

Koneènì s úlevou vstal, zase tak zbyteènì veliký. „Tak

já letím,“ oddychl si a hledal klobouk. Nu, le si; já vím,

mládí neumí pøijít ani odejít. Venku na nìho èekalo dìv-

èe, zavìsili se do sebe a rozbìhli se k mìstu. Co že mají

mladí vždycky tak naspìch? Ani jsem mu nemohl øíci,

aby nìkdy zase pøišel; takový splašenec, nevím ani, kdo

je -

To bylo to celé.

XXIV

To bylo to celé, a teï si mùžeš ukroutit hlavu, je-li ti

libo. Tak vida, básník; kdo by si to byl pomyslil? Že to

øekl mládenec, to nic neznamená, èert aby vzal mláden-

ce; mládí nadsazuje a musí nadsazovat, sotva hubu ote-

vøe. Mìl bys jít do universitní knihovny a podívat se na to

sám; ale doktor øekl klid, klid, nu tak seï doma a kru

hlavou. Marná sláva, nevzpomeneš si ani na jeden verš,

co tam, to tam; kam se to tak mohlo propadnout! „Když

v kokosových palmách drnèí bubínky“ - z toho se nedá

nic poznat; leda jen kroutit hlavou, - pro pána, èlovìèe,

kdes vzal ty palmy a co ti vùbec bylo po kokosových

palmách? Kdopak ví, tøeba v tom a právì v tom je poe-

sie, že èlovìku z nièeho nic je nìco po kokosových pal-

mách nebo øeknìme po královnì Mab. Tøeba to jsou

špatné verše a mládenec je vùl; ale faktum je, že tady

byly kokosové palmy a bùhvíco ještì. „Strašná fantasie,“

øíkal mládenec; tak to tam musila být spousta vìcí,

a jakých divných vìcí: prý svìtélkujících a øeøavých.

Na tom nezáleží, zda ty verše byly dobré nebo špatné;

ale vìdìt, co v nich bylo, protože ty vìci, to jsem byl já

sám. Byl jednou jeden život, ve kterém byly kokosové

palmy a podivné vìci, svìtélkující a øeøavé. Tady to máš,

èlovìèe, a teï si s tím poraï; chtìls dát svùj život do poøád-

ku, nu, tak nìkam zastrè ty kokosové palmy, nìkam na dno

zásuvky, kde by nepøekážely a kde bys na nì nevidìl, viï?

Tak vidíš, tak vidíš; to už teï nepùjde. Už nemùžeš jen

tak mávnout rukou, hlouposti, byly to špatné verše, a to

jsem rád, že už o nich nevím. Nic platno, byly kokosové

palmy drnèící jako bubínky, a bùhvíco ještì. A kdybys

mával obìma rukama a køièel, že ty verše nestály za nic,

ty palmy nevyvrátíš a neodstraníš ze svého života vìci

svìtélkující a øeøavé. Ty víš, že byly, a mládenec nelhal;

mládenec není vùl, i když ví houby, co je poesie. Já to

vìdìl, tehdy jsem vìdìl nesmírnì dobøe, co to je. Tlustý

básník to také vìdìl, ale nedovedl to; proto se tak zou-

fale posmíval. Ale já jsem to vìdìl; a teï si, èlovìèe,

ukru hlavu, kde se to v tobì vzalo! Nikdo tomu nerozu-

mìl, ani tlustý básník ne; èetl mé básnì praseèíma oè-

kama a køièel, ty svinì zatracená, kdes tohle vzal? A pak

se šel ožrat na oslavu poesie a plakal: koukejte

se na toho blba, to je básník! Takový tichošlápek, a co

dovede napsat! Jednou se rozzuøil a šel na mne s ku-

chyòským nožem: teï mì øekneš, jak se to dìlá! - Jak

by se to dìlalo! Poesie se nedìlá, poesie prostì jest; je

tak jednoduše a samozøejmì, jako když je noc nebo jako

když je den. To není žádná inspirace, to je jenom taková

rozsáhlá jsoucnost. Vìci prostì jsou. Je, naè si vzpo-

meneš, tøeba kokosové palmy nebo andìl mávající køí-

dly; a ty, ty jenom nazývᚠjmény to, co jest, jako Adam

v ráji. Je to hroznì jednoduché, jenomže toho je tak

mnoho. Jsou nesèíslné vìci, je jejich rub i líc, je bezpoè-

tu životù; v tom je ta celá poesie, že to všecko jest, a ten,

kdo to ví, je básník. Vida ho, jako by èaroval, neøád:

vzpomene si na kokosové palmy, a tady jsou, vlají

ve vìtru a chøestí hnìdými oøechy; ale ono to je stejnì

samozøejmé jako dívat se na hoøící lampu. Jaképak èáry:

bere, co je, a pohrává si s vìcmi svìtélkujícími a øeøa-

vými z toho božsky prostého dùvodu, že tady jsou; jsou

v nìm nebo nìkde mimo, to je jedno. To tedy je naprosto

jednoduché a samozøejmé, ale jenom za jedné podmín-

ky: že se nacházíš v tom zvláštním svìtì, který

se nazývá poesie. Jakmile jsi z nìho venku, najednou

to všecko zmizí a èert to vzal; není kokosových palem,

není vìcí rozžhavených a svìtélkujících. „Když

v kokosových palmách drnèí bubínky,“ - bože, co s tím?

Taková pitomost! Nikdy nebylo žádných palem ani bu-

bínkù, a nebylo nic øeøavého. A mávnul nad tím rukou.

Kriste pane, jaké nesmysly!

Vidíš, to je to: teï je ti líto, že to vzal èert. Ani už nevíš,

co tam bylo krom tìch kokosových palem; a nikdy

se nedomyslíš, co tam ještì mohlo být a co jsi ještì sám

v sobì mohl uzøít vìcí, kterých už neuvidíš. Tehdy jsi je

vidìl, protože jsi byl básník; i vidìl jsi vìci divné a strašné,

mršinu v rozkladu a výher žíøivou, a bùhví, bùhví, co vše-

chno jsi ještì mohl uzøít, tøeba vìøícího andìla nebo ho-

øící keø, jenž mluví hlasem. Tehdy to bylo možno, proto-

že jsi byl básník a vidìl jsi, co je v tobì, a mohl jsi to

nazývat jmény. Tehdy jsi vidìl vìci, které jsou; teï je

s tím konec, už není palem a neslyšíš chøestit oøechy

kokosové. Kdo ví; èlovìèe, kdo ví, co by se i dnes v tobì

mohlo najít, kdybys ještì chvíli mohl být básníkem. Hroz-

né vìci nebo andìlské, èlovìèe, vìci od pánaboha, ne-

sèíslné a nevýslovné vìci, o kterých nemᚠpotuchy; co

vìcí, co životù a vztahù by se v tobì vynoøilo, kdyby

na tebe ještì jednou pøišlo hrozné požehnání poesie!

Marná vìc, už nic z toho nepoznáš; zapadlo to v tobì

a konec. Vìdìt jenom, proè; vìdìt, proè jsi tehdy jaksi

støemhlav utekl od tuho všeho, co bylo v tobì; èeho jsi

se tak podìsil? Snad toho bylo pøíliš mnoho, nebo to bylo

pøíliš øeøavé a zaèalo ti to pálit prsty; nebo to svìtélkovalo

pøíliš podezøele, nebo, kdo ví, tøeba zaèal pøihoøívat ohni-

vý keø, a ty ses bál hlasu, který by promluvil. Bylo v tobì

nìco, èeho jsi se zhrozil; i vzal jsi nohy na ramena

a nezastavil ses až - kde vlastnì? Na poslední stanici

svìta? Ne, tam to ještì trochu svìtélkovalo. Teprve

na svém nádraží, kde ses ukryl v bezpeèném poøádku

vìcí. Tady už to nebylo; chválabohu, tadys už mìl pokoj.

Bál ses toho jako... øeknìme, jako smrti; a kdo ví, tøeba to

byla smrt, tøebas cítil, pozor, ještì pár krokù dál po téhle

cestì, a zblázním se, znièím se, umru. Prchej, èlovìèe,

z toho ohnì, který tì stravuje. Nejvyšší èas: za pár mìsí-

cù z tebe vyhrkne èervená a mìls co dìlat, aby se to na-

køáplé zacelilo. A pak už se pevnì držet toho hodného,

solidního, pravidelného života, který èlovìka nestravuje.

Už si vybírat jen to, co je potøebné pro život, a nevidìt, co

všechno je; nebo mezi tím je také smrt, byla v tobì mezi

tìmi strašnými a nebezpeènými vìcmi, kterým jsi dával

jména. Tak, teï je to zaklopeno víkem a už to nemùže

ven, a se to jmenuje život nebo smrt. Je to zaklopeno, je

to pryè a není to; jen co je pravda, zbavil ses toho náleži-

tì a právem jsi nad tím mávl rukou: hlouposti, jaképak

palmy; to ani není dùstojno zralého a èinného muže.

A teï tady kroutíš hlavou, tak vida, kdo by to byl øekl:

tøeba ty verše nebyly tak špatné a nebyla to vùbec tako-

vá hloupost. Snad bys z toho mohl mít i radost a trochu

se nadouvat, tak vida, i verše jsem psal a nebyly nej-

horší. Ale ty, takový smutek. Dokonce ani ten svárlivý

hlas se neozývá, nejde mu to asi do krámu; mìl theorii,

že to byla porážka a žes toho nechal, jelikož jsi na to

nemìl, víme, ani to nadání, ani tu osobnost. Vidíš, teï

to vypadá docela jinak, spíš jako útìk pøed sebou sa-

mým, jako hrùza, abys nepropadl tomu, co bylo v tobì.

Zazdít to jako hoøící šachtu, a se to, potvora, udusí

samo. Tøeba to už zhaslo, kdopak ví; teï už si prsty ne-

pøipálíš, teï už si ruce neohøeješ. Abys nevidìl sebe

sama, poèal jsi se zabývat vìcmi a udìlals z nich své

povolání a svùj život; dobøe se ti to povedlo, unikl jsi sám

sobì a stal jsi se øádným èlovìkem, jenž svìdomitì

a spokojenì prožil svùj obyèejný život. Co chceš, dobré

to bylo; naè tedy, prosím tì, ta lítost?

XXV

Ne, tak docela se to pøece jen nepovedlo. Nechme bás-

níka; básníka vzal èert; ale bylo tu ještì nìco neviòouè-

kého a neškodného, èeho jsem se nikdy nezbavil

a patrnì ani nechtìl zbavit. Bylo to tu dávno pøed básní-

kem, vlastnì už od dìtství, bylo to už v té ohradì z tøísek;

nic zvláštního, jenom takové snìní, taková romantiènost,

okouzlení fikcemi nebo jak tomu øíci. Copak, u dítìte je

to docela pøirozené; divnìjší je, že je to stejnì pøirozené

u dospìlého a vážného muže. Dítì má své fazulky,

ve kterých vidí poklady, slepièky a všecko, co ráèí; vìøí,

že tatínek je hrdina a že v øece je nìco divokého

a hrozného, èeho je radno se bát. Ale koukejte na pana

pøednostu; kráèí energickými, trochu nedbalými kroky

po peronì a dívá se vpravo a vlevo, jako by dával

na všechno pozor; zatím myslí, co by bylo, kdyby

se do nìho na první pohled vášnivì zamilovala princez-

na, ta v lodenových šatech, co pøijela na hony. Pan pøed-

nosta má sice hodnou ženu, kterou má upøímnì rád, ale

to mu v tuto chvíli nevadí; toho okamžiku je mu pøíjem-

nìjší rozmlouvat s princeznou, zachovávat nejuctivìjší

reservu a pøi tom tak trochu sám trpìt mukami její lásky.

Nebo kdyby se srazily dva rychlíky: co by dìlal, jak by

zakroèil, jak by ovládl jasnými, velitelskými rozkazy ten

zmatek a tu hrùzu. Sem, rychle sem, tady je v troskách

žena! A sám v èele všech páèit stìny vagonu, ku podivu,

kde se v nìm bere ta obrovská síla! Cizinka dìkuje své-

mu zachránci, chce mu líbat ruku, ale on, kdepak! to je

jen má povinnost, Madame, a už zase øídí záchranné

práce jako kapitán na velitelském mùstku. Nebo koná

daleké cesty, je vojákem, najde u trav zmuchlaný lístek,

na kterém je chvatnì napsáno: Zachraòte mi. - Èlovìk

do toho sklouzne, ani neví jak; najednou je v tom, koná

veliké èiny a prožívá neobyèejná dobrodružství; teprve

když se z toho musí probudit, tak jím to skoro trhne

a rupne to nepøíjemnì, jako by odnìkud spadl; cítí

se ochablý a rozladìný a trochu se stydí.

A vida, nad tìmihle pošetilostmi pan pøednosta nemá-

vá rukou a nesnaží se ubránit se jim; nebere je sice váž-

nì a na pøíklad za nic na svìtì by se k nim nepøiznal své

ženì, ale bezmála se na nì pøedem tìší. Možno øíci, že

kromì té doby, kdy byl zamilován, si každý den vysní

nìjaký dìj svého života; k nìkterým se vrací se zvláštní

zálibou, rozpøádá je do nových a nových podrobností

a prožívá je jaksi na pokraèování. Má celou øadu vedlej-

ších a fiktivních životù, vesmìs milostných, heroických

a dobrodružných, ve kterých on sám je nemìnnì mladý,

silný a rytíøský; nìkdy umírá, ale vždycky ze stateènosti

a obìtavosti; vyznamenav se nìjak, ustupuje do pozadí,

sám konec koncù dojat nad svým nesobeckým

a šlechetným jednáním. Pøes tuto skromnost procítá ne-

rad do toho druhého, skuteèného života, ve kterém nemá,

èím se vyznamenat, ale také ne, èeho se šlechetnì

a obìtavì odøíkat.

Nu ano, romantika; ale vždy právì proto jsem mìl že-

leznice rád, že ve mnì byl ten romantik; to bylo pro ten

zvláštní, trochu exotický opar, který železnice mají, pro

tu náladu dálky, pro to každodenní dobrodružství pøíjez-

dù a odjezdù. Ano, to bylo nìco pro mne, to byl pravý

rám pro mé nekoneèné snìní. Ten druhý, tem skuteèný

život, to byla více ménì jenom rutina a dobøe bìžící

mechanismus; èím dokonaleji klapal, tím míò mì rušil

v mých vysnìných pøíbìzích. Slyšíš to, ty svárlivý hla-

se? Proto, jen proto jsem si poøídil to vzorné, bezvadnì

fungující nádraží, abych za zvonìní signálù a tikotu

Morseových znaèek, mezi pøíjezdy a odjezdy lidí spøádal

fikci svého života. Èlovìk se dívá, jak bìží koleje, nìjak

ho fascinují a samo od sebe se to v nìm rozjede do dálky;

a už se ubírá nekoneènou cestou dobrodružství poøád

týchž a poøád jiných. Já vím, já vím: proto žena cítila, že jí

unikám, že tam dole mezi kolejemi žiji nìjaký svùj á život,

ve kterém pro ni není místa a který pøed ní tajím. Copak

jsem jí mohl øíkat o princeznách v lodenových šatech,

o krásných cizinkách a takových vìcech? Nu, nemohl; co

dìlat, má drahá, ty mᚠmé tìlo, aby ses o nì starala, ale

má mysl je jinde. Vzala sis pøednostu stanice, ale roman-

tika ne, romantika nemùžeš nikdy mít.

Já vím, ten romantik ve mnì, to byla maminka. Ma-

minka zpívala, maminka se nìkdy zadívala, maminka

mìla nìjaký skrytý a neznámý život; a jak byla krásná

tehdy, když podávala dragounovi pít, tak krásná, že mnì

klouèkovi se srdce svíralo. Øíkali vždycky, že jsem po ní.

Tehdy jsem chtìl být po tatínkovi, silný jako on, velký

a spolehlivý jako tatínek. Asi jsem se nevydaøil. To není

po nìm, ten básník, ten romantik a kdo ví co ještì.

XXVI

Kdo ví, co ještì: vždy ty dobøe víš, co ještì, ne?

Ne, nic už nevím, hlase svárlivý. Nevím nic, co bych

ještì pøidal.

Protože nechceš vìdìt, viï?

Ne, nechci vìdìt; už je toho dost na tak obyèejný

a jednoduchý život. Vždy jsem ti nádavkem pøidal ro-

mantika, ne? Tak se podívej, mìla to být docela prostá

historie, pøíbìh obyèejného a šastného èlovìka; a teï,

koukej, kdo se nám tu všechno tlaèí: obyèejný èlovìk,

ten s lokty, hypochondr, romantik, bývalý básník

a bùhvíkdo ještì; je jich celý houf, a každý osobì øíká,

že to jsem já. Copak to nestaèí? V málo-li kusù jsem

rozbil svùj život jenom tím, že jsem se na nìj díval?

Poèkej, tu a tam jsi nìco vynechal.

Nevynechal!

Vynechal. Mám ti pøipomenout to nebo ono?

Ne, není tøeba. To jsou nahodilosti, které nic neøíkají.

Nezapadají prostì do celku a nemají žádnou souvislost.

To je to slovo: souvislost. Život èlovìka pøece musí mít

nìjakou souvislost.

A proto se z nìho musí ledacos vyhodit, že?

To je, jako když se vyhodí moucha ze sklenice vody.

Copak jsem si mohl poruèit, aby mi pøinesli na tácu nový

život? Nìco do nìho spadne, co tam nepatøí; nu bože,

tak se to vyndá a je to.

Nebo se o tom aspoò nemluví.

Ano, nebo se o tom nemluví. Prosím tì, co vlastnì

chceš a kdo vlastnì jsi?

To je jedno; já jsem vždycky ten druhý, ten, na koho

mᚠzlost. Nevíš, kdy se to zaèalo?

Co kdy se zaèalo?

To, o èem se nemluví.

Nevím.

To musilo být nìkdy dávno, že?

- - Nevím.

Hroznì dávno. Divné, jaké zkušenosti nìkdy dìlá dítì.

Ale pøestaò!

Já nic. Já jsem si jenom vzpomnìl na tu èernou holèiè-

ku.

Ona byla starší než ty, že? Pamatuješ se, jak sedìla

na bednièce a èesala si vlasy; maèkala v høebenu vši,

s jazýèkem povyplazeným, lup, lup, jen to lupalo. Ty klu-

ku, tys trochu cítil ošklivost a trochu - ne, to nebyla ošk-

livost; spíš touha mít také vši nebo co. Touha mít vši,

není to divné? Jen to nech, èlovìèe, bývají takové tou-

hy.

Prosím tì, v dìtství!

Já nemluvím o dìtství. Jak jste se jednou dívali, co dìlá

za kantinou partafír s tou machnou kantinskou. Ty sis my-

slel, že ji škrtí, jak sebou tak zmítali; chtìls hrùzou køièet,

ale holèièka tì šouchala do zad, a jak jí hoøely oèi, pa-

matuješ se? Krèili jste se za tím plotem bez dechu, a tobì

div oèi nevypadly. Taková to byla strašlivá bába, prsy se jí

koulely po bøiše a nadávala, kudy chodila; ale tehdy byla

tiše, jenom supìla.

Tak dost!

Já nic. Já jen, jaks šel jednou v nedìli navštívit holèiè-

ku. Bylo tam jako po vymøení, všechno bylo v kantinì

nebo chrápalo v kotcích. V baráku nikdo, jen to smrdìlo

jako psí bouda. Pak nìkdo šel, a ty ses tam schoval

za bednu; potom vešla holèièka a za ní mužský, a zavøel

dveøe na petlici.

To byl její tatínek!

Já vím. Pìkný tatínek, jen co je pravda. Zavøel dveøe

a bylo tam tma; nic nebylo vidìt, ale slyšet bylo, èlovì-

èe, slyšet bylo, jak holèièka úpí a mužský hlas konejší

a okøikuje; tys nechápal, co to je, a cpal sis pìstièku

do úst, abys nezaèal pištìt zoufalou hrùzou. Pak ten

mužský vstal a odešel; tys ještì dlouho byl skrèen za tou

bednou a srdce ti strašnì bouchalo; paks šel potichu

k té holèièce, ležela na hadrech a vzlykala. Bylo ti úzko,

byl bys chtìl být veliký, mít vši a vìdìt, co to vùbec zna-

mená. Za chvilku jste si hráli pøed barákem s kolíky

na prádlo; ale byla to zkušenost, èlovìèe, byla to taková

zkušenost, - já nevím, jak ji mùžeš vypustit ze svého

života.

Ano. Ne. Nemohu.

Já vím, že nemùžeš. Však už potom vaše hry nebyly

tak nevinné, jen si vzpomeò. A to ti nebylo ani osm let.

Ano, osm let.

A jí asi devìt, ale zkažená byla jako èert. Nìjaká ci-

kánka nebo co. Holenku, taková zkušenost v dìtství, to

v èlovìku zùstane.

Ano, zùstane.

Jak ses potom díval na maminku - skoro zvìdavì, je-

li také taková. Taková, jako ta kantinská nebo to cikánì.

A je-li tatínek také tak divný a odporný. Zaèals je pozoro-

vat, co a jak - Poslyš, ono to mezi nimi nebylo nìjak

v poøádku.

Maminka byla - já nevím; nìjaká nešastná èi co.

A tatínek byl slaboch, žalostný slaboch. Nìkdy

se rozzuøil, ale jinak - to bylo hrozné, co si od maminky

nechávat líbit. Bùh ví, èím musel být vinen, že se od ní

nechával tak ponižovat a trýznit. Tebe ona mìla ráda,

ale jeho - èlovìèe. ta ho nenávidìla! Nìkdy se zaèali

hádat o nìjakou hloupost - a tebe strèili za dveøe, jdi

a hrej si. A pak mluvila maminka, a pak tatínek bìžel ven,

rudý a rozlícený, práskl dveømi a dal se do práce jako

zatracenec, beze slova, jen funìl. A maminka doma pla-

kala vítìznì a zoufale, jako ten, kdo všecko rozbil, tak,

teï je konec. A nebyl konec.

To bylo peklo!

To bylo peklo! Tatínek byl dobrák, ale byl nìèím vinen.

Maminka byla v právu, ale byla zlá. A klouèek to vìdìl,

to je hrozné, co všechno takové dítì pozná; neví jenom,

proè to je. A tak se jen zaraženì dívá, že se dìje nìco

divného a zlého, co ti velcí pøed ním ukrývají. Nejhorší

to bylo asi v tu dobu, kdy klouèek chodil s tím cikánì-

tem; sedí se u stolu, tatínek nemluví a jí; najednou ma-

minka dostane takové prudké a trhavé pohyby, bouchá

talíøi a povídá zadrhlým hlasem, jdi, hošo, jdi si hrát. A pak

si to ti dva spolu vyøizují, bùhví po kolikáté a bùhví co

tìžkého a nenávistného; a klouèek, opuštìný

a bezradný, se slzami v oèích putuje za øeku, kde je ta

cikánská holèièka. Budou si hrát v neèistém kotci, roz-

žhaveném sluncem a páchnoucím jako psí bouda; ze hry

zavrou dveøe na petlici, je èerná tma a dìti si hrají zatra-

cenì divnou hru; už není tak tma, svítí to škvírou mezi

prkny; aspoò že je vidìt, jak tìm dìtem žhnou oèi. V tu

chvíli se tatínek dívá doma do práce jako zatracenec

a mamince tekou z oèí vítìzné a zoufalé slzy. A klouèek

cítí témìø úlevu, heète, teï já mám také své tajemství,

nìco divného a zlého, co se ukrývá. Už ho tak nemuèí,

že ti velcí mají nìco tajného, Pøed èím ho vystrkují

za dveøe. Teï má sám nìco tajného, co nevìdí zas oni;

teï si to s nimi vyrovnal a jaksi se jim pomstil. To bylo

po prvé -

Co?

To bylo po prvé, kdy jsi okusil požitku ze zla. Pak už jsi

za tou cikánkou chodil jako omámený; nìkdy tì bila

a rvala ti vlasy, nìkdy tì kousala do uší jako psík, až tì

rozkoší mrazilo v zádech; zkazila tì naskrz, kluka osmi-

letého, a od té doby to bylo v tobì -

Ano.

- - Jak dlouho?

- - Po celý život.

XXVII

A co potom?

Potom nic. Potom jsem byl zakøiknutý, nesmìlý žá-

èek, který døel s rukama na uších. To nebylo nic, to ne-

bylo docela nic.

Nìkam jsi veèer chodil.

Na most, na takový most pøes nádraží.

Proè?

Protože tam chodila jedna ženská. Nevìstka. Byla stará

a mìla smrtí hlavu.

A ty ses jí bál.

Hroznì. Díval jsem se dolù pøes zábradlí, a ona

se o mne otøela sukní. Když jsem se obrátil - Když vidì-

la, že jsem jenom chlapec, šla dál.

A protos tam chodil.

Ano. Protože jsem se jí bál. Protože jsem poøád èekal,

až se mne dotkne tìmi suknìmi.

Hm. To není mnoho.

Je. Vždy øíkám, že byla strašná!

A co bylo s tím tvým kamarádem?

Nic, to nebylo nic takového. Èestné slovo.

Já vím. Ale proè jsi mu bral víru v Pánaboha, když mìl

jít na knìze?

Protože - protože jsem ho chtìl od toho zachránit!

Zachránit! Jak se mìl uèit, když jsi mu vzal víru? Jeho

matka ho zaslíbila Bohu, a tys mu dokazoval, že žádný

není. Pìkné, že? Chudák z toho ztratil hlavu; pak se div,

že ze sebe nemohl ve škole vykoktat slovo! Pomohl jsi

kamarádovi, jen co je pravda; obìsil se ve svém šest-

náctém roce -

Pøestaò!

Prosím. A jak to bylo s tím krátkozrakým dìvèetem?

Vždy víš. To byl takový ideální cit, až hloupì èistý, až

- nu, zrovna nadsmyslný èi co.

Ale chodilo se tam ulièkou, kde ve dveøích stály pro-

dejné holky a šeptaly: Šel ke mnì, mladý pane!

To je vedlejší! To s tím nemìlo co dìlat!

Jakpak ne. Vždys tam mohl chodit druhou stranou,

ne? Bylo by to dokonce blíž; ale ty, ty ses loudal ulièkou

dìvek se srdcem ukrutnì tlukoucím -

Nu a co? Nikdy jsem k nim, nešel.

Ne, to ses ovšem neodvážil. Ale to byl takový divný, za-

tracený požitek: ta ideální láska a ta laciná, špinavá neøest -

Nést své andìlské srdce alejí kurev, to bylo to. To byly ty

svìtélkující a øeøavé vìci, já vím. Jen to nech, vypadalo

to v tobì prapodivnì.

- - Ano, bylo to tak.

Tak vidíš. A potom jsme se stali básníkem, že? Ta

kapitola má také nìco, o èem se nemluví.

- - Ano.

Nevíš, co to bylo?

Co by to bylo: holky byly. Ta sklepnice se zelenýma

oèima, a to dìvèe, co mìlo souchotiny, - jak se vždycky

zlomila láskou a jektala zuby, to bylo hrozné.

Dál, dál!

A to dìvèe, bože, jak se jmenovalo, ta, co šla z ruky

do ruky -

Dál!

Myslíš tu, co byla posedlá èertem?

Ne. Víš, co bylo divné? Ten tlustý básník, ten nìco

snesl; byl prase a cynik, jakých je málo; nevíš, proè

se na tebe nìkdy díval s hrùzou?

To nebylo pro to, co jsem dìlal!

Ne, to bylo pro to, co bylo v tobì. Pamatuješ se, jak

se jednou tøásl ošklivostí a øekl: Ty zvíøe, kdybys nebyl

takový básník, tak bych tì utopil v kanále!

To bylo - to jsem byl opilý a jenom jsem nìco povídal.

Ano, nìco, co bylo v tobì. To je to, èlovìèe: že to nej-

horší a nejzvrhlejší zùstalo v tobì. Muselo to být - - nìco

zatraceného, co už ani nemohlo ven. Kdo ví, kdo ví,

kdybys byl tehdy neobrátil - Ale ty jsi se sám toho podì-

sil a „støemhlav jsi utekl od toho, co bylo v tobì“. „Zaklo-

pil jsi to v sobì víkem;“ ale to nebyly kokosové palmy,

holenku, to byly horší vìci. Možná že i andìl s køídly, ale

také peklo, èlovìèe. Také peklo.

Ale to byl konec!

Nu ovšem, to byl jaksi konec. Pak už jsi jenom koukal,

jak se zachránit. Ještì štìstí, že pøišlo to chrlení krve;

ohromná pøíležitost zaèít nový život, viï? Pøilnout

k životu, prohlížet své chrchle a chytat pstruhy. Dívat

se s mírným a umoudøelým zájmem, jak lesní mládenci

hrají v kuželky, a pøitom je trošièku otravovat tím náram-

nì podezøelým, co bylo v tobì. Hlavnì ten vesmír dìlal

dobøe; pøed vesmírem se vypaøí i všechno zlé, co je

v èlovìku. Vesmír je dobrá instituce.

XXVIII

A potom na tom nádraží u starého pána, když jsem

se zamiloval - bylo to i tam ve mnì, já myslím, to zlé?

A vidíš. Vùbec ne. To je to divné. To byl docela šastný

a obyèejný život.

Ale ta láska k panence - mnoho-li chybìlo, abych ji

svedl?

To nic, to se stává.

Já vím, že jsem se k ní choval... celkem slušnì; ale

má žádost nebyla - nebyla - nu, nebyla docela v mezích

-

Jdi, to už náleží k vìci.

Bral jsem si ji proto, abych se vydrápal nahoru?

To zas je jiná historie. Tady jde o ty hlubší vìci, víš?

Na pøíklad, proè jsi svou ženu tak nenávidìl?

Já? Copak jsem si ji nevzal z lásky?

Vzal.

A nemìl jsem ji rád po celý život?

Mìl. A pøi toms ji nenávidìl. Jen si vzpomeò, kolikrát

jsi ležel vedle ní, ona spala a ty sis myslel: Bože, takhle

ji zardousit! Zmáèknout obìma rukama ten krk a svírat,

svírat - Jenže co potom s mrtvolou, to je ta otázka.

Nesmysl! To vùbec nebylo - a kdyby! Copak mùže èlo-

vìk a takové nápady? Tøeba nemùže usnout a zlobí se,

že ona tak klidnì spí. Prosím tì, proè bych ji nenávidìl?

To je právì to. Tøeba proto, že nebyla jako ta malá

cikánka - nebo jako ta sklepnice, víš? ta moèálovitá po-

tvora se zelenýma oèima. Že byla tak klidná a vyrovnaná.

U ní bylo všechno tak rozumné, a jednoduché - jako

povinnost. Láska manželská je vìc poøádku a hygieny,

tak jako jíst nebo èistit si ústa. Dokonce nìco jak

o obyèejná a vážná svátost. Taková èistá, slušná, do-

mácí záležitost. A tys ji, èlovìèe, v ty chvíle nenávidìl

køeèovitì a zbìsile.

- - Ano.

Ano. V tobì pøece byla touha mít vši a hrát si

v páchnoucí boudì na bezednou a udýchanou hru. Aby

to bylo neèisté a divoké a hrozné. Strašná touha

po nìèem, co by tì nièilo. Kdyby aspoò jektala zuby,

kdyby tì rvala za vlasy, kdyby jí to temnì a nepøíèetnì

zahoøelo v oèích! Ale ona nic, jen zatne zuby do spodního

rtu a vzdychne, a pak usne jako døevo, jako èlovìk, kte-

rý, chválabohu, splnil své povinnosti. A ty sám - jenom

zíváš; žádná chu nìèeho zlého, nìèeho, co by nemìlo

být. Bože, zmáèknout obìma rukama ten krk, - jestlipak

by aspoò zachroptìla jako zvíøe a vydala ze sebe nelid-

ský skøek?

Kriste, jak já jsem ji nìkdy nenávidìl!

Tak vidíš. A. to nebylo jen proto, èlovìèe. To bylo pro-

to, že ona byla vùbec taková spoøádaná a rozšafná. Jako

by se vdala jen za to, co bylo v tobì rozumné

a úctyhodné, schopné úøedního postupu a pøístupné

tomu, aby se o to vzornì a domácky peèovalo. Snad ani

nemìla ponìtí, že je v tobì ještì nìco jiného, - nìco

po èertech jiného, èlovìèe! Ani nevìdìla, že to pomáhá

zatlaèit do kouta - A to teï sebou trhalo jako na øetìze

a tiše, nenávistnì to skuèelo. Zmáèknout obìma ruka-

ma ten krk, a takové vìci. Jednoho dne se pustit po ko-

lejích a jít, jít až nìkam, kde se trhá skála; po pás nahý,

s kapesníkem na hlavì, a lámat krumpáèem kamení;

spát v neèistém kotci, jenž páchne jako psí bouda; tlus-

tá kantinská; jíž se koulejí prsy po bøiše, rajdy ve spod-

nièkách, holèièka zavšivená a kousající jako psík; zavøít

se tam na petlici, nekøiè, malá, hubu drž, nebo tì zabije!

A zatím tady tiše, pravidelnì oddychuje vzorná manželka

poèestného a trochu hypochondrického pana pøednosty;

což takhle zmáèknout ten krk -

Pøestaò s tím!

A nebyls jí nevìrný, nebyls na ni hrubý, nic; jenoms ji

tajnì a vytrvale nenávidìl. Pìkný rodinný život, co? Je-

nom jednou ses na ní trochu vymstil: kdyžs dìlal škodu

císaøi pánu. Já ti dám, ty Nìmkynì! - Ale jinak - vzorné

manželství a všecko; to už je tak tvùj zpùsob: být zlý

a zvrhlý potají; umìt to ukrýt dokonce sám pøed sebou -

a jenom se tìšit z toho, že by to tøebas mohlo být. Po-

èkej, jak to bylo, kdyžs byl tam nahoøe v ministerstvu?

- - Nic nebylo.

Já vím, docela nic. Jenom si s hrùzou, ale docela

pøíjemnou hrùzou øíkat, pane na nebi, tady by se dala

dìlat korupce! To by mohly být miliony, èlovìèe, miliony!

Staèilo by jenom naznaèit, že by se s námi dalo mluvit -

A udìlal jsem to?

Chraò bùh. Bezúhonný úøedník. Naprosto èisté svì-

domí po té stránce. To byla jen taková rozkošná pøed-

stava, co by mohlo být a jak by se to dalo provádìt.

Docela podrobný a dùmyslný plán: to by se muselo za-

onaèit tak a tak, a tak dále; když už, tak už. A pak to

neudìlat, pak pronést svou úøední integritu bez poskvr-

ny tím pokušením vpravo i vlevo. Bylo to, jako kdyžs

putoval za svou èistou láskou ulièkou holek, šel ke mnì,

mladý pane! Nebylo jediného úøedního zloèinu, který by

sis nevymyslil, kterého by ses v duši nedopustil; vyèer-

pals všechny možnosti, a neprovedls žádnou. Inu prav-

da, ve skuteènosti by toho èlovìk ani nemohl tolik natro-

pit, musel by se omezit na ty a ty pøípady; ale když na to

jenom myslí, nejsou mu dány meze a mùže se dopustit,

všeho. Jen si vzpomeò na ty písaøky!

To je lež!

Pomalu. Pomalu. Jen to nech, byls dost mocný pán

v tom ministerstvu; jenom se zamraèit, a tìm dìvèatùm

se tøesou kolena. Zavolat si takovou a øíci, sleèno, tady

máte plno chyb, nejsem s vámi spokojen; nevím, ne-

vím, mìl bych požádat, aby vás propustili. A tak dále:

u všech by se to mohlo zkusit. A k tomu ještì mít ty bláz-

nivé miliony, co jsou na dosah ruky! Co v téhle dobì ta-

kové dìvèe neudìlá za tu gážièku a za tìch pár hed-

vábných hadrù! Jsou mladé a jsou závislé -

Udìlal jsem to?

Kdepak! Až na to, žes na nì pouštìl hrùzu, sleèno,

nejsem s vámi spokojen, a tak. Málo-li se jim tøásla pøed

tebou kolena, málo-li k tobì obracely oèi o smilování!

Jen je vlídnì pohladit a bylo by to. Ale to byla jen taková

možnost, se kterou si dìdek rozkošnicky pohrával. Ono

tam tìch písaøek bylo, ani je èlovìk nemìl spoèítané;

když už, tak už: všechny je probrat, jednu po druhé.

Najmout si nìkde na periferii pokojík, ponìkud hnusný

a ne pøíliš èistý. Nebo kdyby tak šlo mít døevìný kotec,

rozžhavený sluncem a páchnoucí jako psí bouda; zavøít

se tam na petlici, je tam tma jako v pekle; je jenom sly-

šet hlas, který sténá, a hlas, který hrozí a konejší.

Víc už nevíš?

Víc už nevím. Ono se to nestalo, vùbec nic se nestalo;

takový obyèejný život. Jenom jednou to bylo naprosto

skuteèné, to bylo tehdy, když ti bylo osm let, s tou cikán-

skou holèièkou; tehdy ti nìco spadlo do života, co tam

snad opravdu nepatøilo. A od té doby, nu: poøáds to vy-

hazoval, a poøád to tam bylo. Poøáds to chtìl ještì jed-

nou mít, a už se to nikdy nestalo. Èlovìèe, tohle je také

souvislá historie života, nemyslíš?

XXIX

Souvislá historie života. Mùj bože, co s tím teï mám

dìlat? Vždy pøece je pravda, že jsem byl obyèejný a cel-

kem šastný èlovìk, jeden z tìch, kteøí dìlají poctivì svou

práci; to je to hlavní. Vždy tenhle život se ve mnì utvá-

øel od malièka; v nìm nechal svou stopu tatínek v modré

zástìøe, naklonìný nad fošnami a hladící hotové dílo;

a ti všichni kolem, kameník a hrnèíø, kupec, sklenáø

a pekaø, vážnì a pozornì zabraní do své práce, jako by

nic jiného na svìtì nebylo. A když bylo nìco tìžkého

a bolestného, prásklo se dveømi a šlo se dìlat tím horli-

vìji. Život, to nejsou události, to je práce, to je naše usta-

vièné dílo. Ano, je to tak; i mùj život bylo takové dílo,

do kterého jsem se zabral až po uši. Nebyl bych si vì-

dìl rady bez nìjakého kutìní; když už jsem musel jít

na odpoèinek, loupil jsem si tady ten domek a zahrádku,

abych mìl co robit; sázel jsem a kypøil, plel a zaléval,

chválabohu, byla to práce, do které se èlovìk zabere,

až neví o sobì a o nièem než o tom, co dìlá; ano, byla

to tak trochu malinká ohrada z tøísek, ve které jsem se-

dìl na bobeèku jako dítì; ale dožil jsem se na ní mnohé

radosti, dožil jsem se i pìnkavky, která se na mne podí-

vala jedním okem, jako by se ptala: Co ty vlastnì jsi? -

Já jsem takový obyèejný èlovìk, pìnkavko, jako ti druzí,

co žijí za plotem; teï jsem zahradník, ale tomu mì nau-

èil starý pán - ono se skoro nic nedìje nadarmo, takový

je ve všem divný a moudrý poøádek, taková je to rovná

a nutná cesta. Od malièka až sem. Tak, to je ta souvislá

historie o èlovìku. Tahle prostá a pedantická idyla, ano.

Amen a ano, je to pravda. Ale ona je tady ještì jedna

historie, která je taky souvislá a taky tak pravdivá. To je

ta historie o nìkom, kdo chtìl jaksi vyniknout nad to malé

prostøedí, v nìmž se narodil, nad ty truhláøe a kameníky,

nad své kamarády, nad svou školní tøídu, poøád a poøád.

To je taky od malièka a jde to až po sám konec. A je to

život udìlaný z docela jiné látky, takové neuspokojené

a nafukující se, která chce poøad víc místa pro sebe.

Èlovìk už nemyslí na práci, ale sám na sebe a na to,

aby byl víc než druzí. Neuèí se proto, že by ho to tìšilo,

ale proto, že chce být první. I když chodí s panenkou

pøednostovou, nadýmá se v duchu, že má nìco víc než

telegrafista nebo pokladník. Poøád to já, jenom to já.

Vždy, i v manželství zabírá pro sebe poøád víc a víc

msta, až je jen on a všechno se toèí kolem nìho. Tak

teï by mohl mít dost, ne? To je právì to, že nemá; když

všeho dosáhl, èeho mu bylo tøeba, musí si najít nové

a vìtší místo, kde by se zase pomalu a jistì rozpínal.

Ale jednou to má konec, to je to smutné, a špatnì to

dopadlo; z nièeho nic je èlovìk starý a k nièemu a sám,

a je ho èím dál tím menší hromádka. Tak tohle byl celý

život, pìnkavko, a já nevím, byl-li ze šastné látky.

Pravda, potom je tady tøetí pøíbìh, taky tak souvislý

a taky už od malièka; to je ten o tom hypochondrovi.

V téhle historii vìzí maminka, já vím; to ona mì tak roz-

mazlila a naplnila strachem o sebe. Tenhle èlovìk, to byl

jakoby slabý a neduživý bratøíèek toho s lokty; oba sob-

ci, jen co je pravda, ale ten s lokty byl výbojný a ten hypo-

chondr defensivní; ten se jenom bál o sebe a chtìl to

mít tøeba skromné, jenom když bezpeèné. Nikam

se nedral, hledal jen pøístav a závìtøí - patrnì proto

se stal úøedníkem a oženil se a ohranièil sebe sama.

Nejlíp se snášel s tím prvním èlovìkem, s tím obyèej-

ným a hodným; práce se svou pravidelností mu dávala

dobrý pocit jistoty a skoro útulku. Ten s lokty byl dobrý

k tomu, že opatøoval jakýsi blahobyt, i když jeho neu-

spokojená ctižádost nìkdy rušila opatrné pohodlí hypo-

chondrovo. Vùbec ty tøi životy se jakž takž srovnávaly,

tøebaže spolu nesplývaly; ten obyèejný èlovìk dìlal svou

práci, nestaraje se o nic jiného; ten s lokty ji dovedl pro-

dat, ale také ponoukal, dìlej tohle, a tamto nedìlej, z toho

nic nekouká; nu, a hypochondr, ten se nanejvýš ustara-

nì chmuøil: jen se nepøetrhnout a všeho s mírou. Tako-

vé tøi rùzné nátury, a nebylo celkem mezi nimi svárù;

shodly se mlèky a snad i na sebe braly jisté ohledy.

Ty tøi osoby, to byly, abych tak øekl, mé životy legitimní

a manželské; o nì se sdílela má žena a vešla s nimi

ve svazek vìrný a solidární. Pak tu byla další historie,

to byl ten romantik. Øekl bych: kamarád hypochondrùv.

Osobnost velmi potøebná, aby jaksi vynahradila, èeho si

hypochondr odpíral: dobrodružství a velkodušnost.

S tìmi druhými o tom nebyla øeè; ten s lokty byl pøíliš

vìcný a støízlivý, kdežto ten obyèejný èlovìk byl - nu,

takový obyèejný a bez fantasie. Zato hypochondr, ten to

mìl ukrutnì rád; nìco se prožije, nìco napínavého

a nebezpeèného, a èlovìk je pøitom v bezpeèí doma; je

dobøe mít v reservì takové dobrodružné a rytíøské já.

Provázelo mì od dìtství, náleželo nutnì a hluboce

do mého života, ale ne do mého manželství; o téhle

osobnosti má žena nesmìla vìdìt. Snad mìla také své

jiné já, které nemìlo co dìlat s jejím domácím životem

ani s její láskou manželskou; o tom však nic nevím.

Ale potom je tu ten pátý dìj, a tahle historie je taky

souvislá a pravdivá; zaèíná se už v mém chlapectví. To

byl ten zavržený život, se kterým žádný z tìch druhých

nechtìl mít nic spoleèného. Ani vìdìt se o nìm nesmì-

lo, jen nìkdy... v nejpøísnìjší samotì a skoro potmì,

potají a úkradem se to smìlo tak trochu prožívat; ale bylo

to tu poøád, zlé a všivé a nesmírnì zavržené, a žilo to

na svou pìst. To už jsem nebyl já ani nìjaký on (jako byl

ten romantik), nýbrž jakési ono, nìco tak nízkého

a potlaèeného, že už to nedávalo žádnou osobnost.

Všecko, co bylo ponìkud já, se toho s odporem strani-

lo; snad se toho dokonce hrozilo - jako nìèeho, co je

proti mému já, co je zkáza nebo sebeznièení, nevím, jak

bych to øekl. Já víc nevím, já víc nevím; vždy já to sám

neznám, nikdy jsem to nevidìl celé, vždycky jenom jako

nìco, co tápá naslepo a potmì - Nu ano, jak v boudì

zavøené na petlici a neèisté, jež páchne po zvíøeti.

A pak tu byl - ne celý pøíbìh, ale jenom fragment. Pøí-

pad básníkùv. Nemohu si pomoci: cítím, že ten básník

mìl víc co dìlat s tím nízkým a utajeným než s èímkoliv

jiným, co bylo ve mnì. V nìm bylo ovšem nìco vyššího,

- ale stál na tamté stranì a ne na mé. Bože, kdybych to

dovedl øíci! Jako by to chtìl nìjak vysvobodit, jako by

se pokoušel udìlat z toho èlovìka nebo ještì víc než

èlovìka. Ale na to by snad musela být nìjaká boží mi-

lost nebo zázrak, - proè poøád myslím na andìla máva-

jícího køídly? Snad že to nevykoupené zápásilo

s nìjakým andìlem spásy; nìkdy to toho andìla vyvá-

lelo ve svinstvu a nìkdy se snad zdálo, že to zlé

a zavržené bude oèištìno. Jako by do té tmy vnikalo štìr-

binami nìjaké prudší a oslòující svìtlo, tak krásné, že

i ta neèistota se zdála nìèím silnì a úžasnì záøit. Snad

se to nevykoupené mìlo stát ve mnì duší, já nevím. Vím

jenom, že se to nestalo; zavržené zùstalo zavrženo,

a básníka, jenž nemìl co èinit s tím, co bylo mé uznané

a legitimní já, vzal èert; nebylo pro nìho místa v tìch

druhých historiích.

To tedy je inventáø mého života.

XXX

A ještì docela ne. Ještì zbývá jeden pøíbìh - nebo

spíš kousek pøíbìhu. Episoda, která nezapadá do žádné

jiné souvislé historie a stojí sama o sobì, kde se vzala,

tu se vzala. Pro pána, jaképak okolky, nebudu poøád brát

ohled na svou skromnost. To, co jsem dìlal za války, byla

zatracená kuráž, - øeknìme tøeba, i hrdinství. Vždy na to

byl váleèný soud a oprátka, to bylo jako houska

na krámì, a já to docela dobøe vìdìl. Ani jsem to nepro-

vozoval moc opatrnì, až na to, že jsem nedával nic pí-

semného; mluvil jsem o tìch vìcech s desítkami kon-

duktérù, mašinistù i pošákù, - kdyby se nìkterý podøe-

kl nebo to píchnul, bylo zle pro mne i pro ty druhé. Pøitom

jsem necítil nic hrdinského a povznášejícího, žádná ná-

rodní povinnost, žádné obìtovat život nebo jiné takové

vznešené myšlenky; jenom jsem si øekl, že by se nìco ta-

kového mìlo dìlat, nu a tak se to dìlalo, jako by se to ro-

zumìlo samo sebou. Dokonce jsem se trochu stydìl, že

jsem s tím nezaèal døív: vidìl jsem, že ti druzí, ti tatíci, ti

konduktéøi a topièi na to jen èekali, aby nìco mohli dìlat.

Na pøíklad ten brzdaø, pìt dìtí mìl, a øekl jenom: „Jo, pane

pøednosta, nemaj starost, já to vyøídím.“ Také on mohl vi-

set, a vìdìl to. Ani jsem už nemusel našim øíkat, a pøišli

sami, sotva jsem je znal. „Munice jde na Itálii, pane pøed-

nosto, tam se nìco semele.“ A bylo to. Teï vidím, jak to

bylo neopatrné - od nich i ode mne, ale to tehdy nepadalo

vùbec na váhu. Øíkám tomu hrdinství, protože ti lidé byli

hrdinové; já jsem nebyl o nic lepší než oni, jenom jsem

tomu dával trochu té organisace.

Zablokovali jsme všechna nádraží, kde to šlo, i stanici

starého pána. Stalo se mu tam neštìstí, a starý pán

se z toho pomátl a zemøel. Vìdìl jsem, že jsem mu to

udìlal já, mìl jsem ho upøímnì rád, ale v tu chvíli mi to

bylo docela jedno. To, èemu se øíká hrdinství, není žád-

ný veliký cit, nìjaké nadšení èi co; je to jakýsi samozøej-

mý a skoro slepý mus, takový strašnì objektivní stav;

pohnutky sem, pohnutky tam, jde se do toho a basta.

Ani vùle to není, èlovìk je tím jako vleèen a radìji o tom

moc nepøemýšlí. A žena o tom nesmí vìdìt, to není pro

ženské. Tedy to všecko je docela jednoduché a nepo-

tøeboval bych se k tomu vracet; ale teï jde o to, jak to

souvisí s tìmi druhými životy, které jsem vedl.

Ten idylický pan pøednosta, ne, to nebyl žádný hrdina;

nejmíò mu zajisté leželo, aby øídil cosi jako sabotហsvých

milovaných drah. Ovšem idylický pan pøednosta byl té

doby témìø ztracen; jeho vzorné nádraží uvedl delirant-

ní setník ve stav špinavého blázince; pro svìdomitého

pana pøednostu už nebylo v tomto svìtì místo. Ten

s lokty, ne; ten by tolik neriskoval a øekl by si, co já z toho

mám: ono to, víme, mohlo dopadnout špatnì a zdálo

se vìtšinou, že to císaø pán spíš vyhraje. A pak, v téhle

vìci èlovìk nemohl a nesmìl myslet na sebe; jakmile

by zaèal uvažovat, co ho èeká, spadlo by mu srdce

do kalhot, a byl by konec. Spíš to byl takový pocit, èert

mne vem a pendrek záleží na mém životì: jen lak se to

dalo vydržet. Ne, ten s lokty s tím nemìl co dìlat.

A hypochondr, který se vìènì bál o svùj život, teprve ne;

divné, že se tomu podnikání ani nebránil. Romantik, ne.

Ono to nebylo za mák romantické, ani špetka nìjakého

snìní nebo dobrodružství; tak naprosto støízlivé a vìcné

to bylo, jen docela malièko divoké, jen potud, že jsem

cítil potøebu pít rum; ale to snad náleželo k tomu

chlapství, které nás pojilo. Byl bych se chtìl držet s tìmi

brzdaøi a konduktéry kolem krku, pít s nimi a hlaholit,

hoši, kluci drazí, zazpívejme si! Já, který jsem byl po celý

život samotáø! To bylo to nejkrásnìjší na vìci, to splývá-

ní s tìmi druhými, ta mužská láska ke kamarádùm. Žád-

né sólové hrdinství, ale radost z té nádherné party, kru-

ci, my železnièáøi, my jim to ukážeme! Ne že by o tom

padlo slovo, ale cítil jsem to, a myslím, že jsme to cítili

všichni. Tak vida, teï se naplnilo, co chybìlo mému dìt-

ství; už nesedím u své ohrady z tøísek, já jdu s vámi,

hoši, jdu s sebou, kamarádi, a je to, do èeho chce! Roz-

plynula se má osamìlost, byla tu naše spoleèná vìc; už

nebylo jenom já, a to se to šlo, pane, to byl ten nejlehèí

kus cesty. Ano, lehèí a dobøejší než láska.

Myslím, že tenhle život vùbec nesouvisel s tìmi dru-

hými.

* * *

Mùj bože, a ještì jiný život, na který bych byl nadobro

zapomnìl. Jiný a skoro opaèný než tenhle a než všech-

ny ostatní, - vlastnì jenom takové divné okamžiky, které

jako by náležely do docela jiného života. Na pøíklad -

taková touha být nìco jako žebrák u chrámových dveøí;

touha nic nechtít a všeho se vzdát; být chudý a sám a v

tom nacházet zvláštní radost nebo svatost, - nevím, jak

bych to øekl. Na pøíklad jako dítì, ten kout mezi prkny;

mìl jsem to místo hroznì rád, že bylo takové malé

a opuštìné, a bylo mi tam krásnì a dobøe. U nás chodili

každého patku místní žebráci hromadnì žebrat od domu

k domu; chodíval jsem s nimi, nevím proè, a modlil jsem

se jako oni a jako oni jsem huhlal „zapla pámbu, nadìl

pámbu“ u každých vrat. Nebo to plaché, krátkozraké dìv-

èe, - v tom byla taky ta potøeba nìèeho pokorného, chudé-

ho a opuštìného, i ta zvláštní, skoro pobožná radost. A to

bylo poøád: tøeba to nárazištì na poslední stanici svìta, nic

než rezavé koleje, pastuší tobolka a suchá travina, nic než

právì konec svìta, místo opuštìné, a k nièemu dobré; tam

mnì bylo nejlíp. Nebo ty besedy v lampáøovì boudì: byla

tak malá a tìsná, bože, tady by se dalo dobøe žít! I na svém

nádraží jsem mìl takový kout, bylo to mezi skladištìm

a plotem; nic než rez, støepy a kopøivy, - sem už nepøijde

nikdo, leda Bùh, a je to smutné a usmíøené jako marnost

všeho. A pan pøednosta u toho nìkdy stál tøeba hodinu

s rukama na zádech a nazíral marnost všeho. Pøibìhli zøí-

zenci, - máme to snad uklidit? Ne, jen to nechte, jak to je.

Toho dne už jsem se nedíval napravo a nalevo, co lidé

dìlají. Naè poøád robit to nebo ono? Prostì být a nic víc: to

je taková tichá a moudrá smrt. Já vím, bylo to svým zpùso-

bem popírání života; právì proto to nespadá do žádné jiné

souvislosti; bylo to jenom a nedálo se to, nebo není žád-

ných událostí, kde vše je marnost.

XXXI

Tak kolik je to životních dìjù: ètyøi, pìt, osm. Osm živo-

tù, které skládají mùj život; a já vím, kdybych mìl víc

pokdy a jasnìjší hlavu, že by se jich našla ještì øada,

tøeba docela nesouvislých, tøeba takových, které byly jen

jednou a trvaly jenom okamžik. A možná že ještì víc je

tìch, na které vùbec nedošlo; kdyby mùj život probíhal

jinak, kdybych byl nìèím jiným nebo mì potkaly jiné pøí-

hody; snad by se ve mnì vynoøily ještì docela jiné - øekl

bych osoby, schopné poèínat si jinak než já. Kdybych

tøeba mìl jinou ženu, mohl ve mnì vyvstat èlovìk svár-

livý a popudlivý; nebo za nìkterých okolností bych

se snad choval jako lehkomyslný èlovìk; nemohu to vy-

louèit, nemohu vylouèit nic.

Pøitom vím docela dobøe, že nejsem nìjaká zajímavá

a složitá, rozpolcená nebo bùhvíjaká osobnost; myslím,

že to nikdy nikoho o mnì nenapadlo. Co jsem kdy byl,

byl jsem naplno, a co jsem dìlal, dìlal jsem, jak se øíká,

celou duší. Nikdy jsem o sobì nehloubal, nebylo ani proè;

je tomu nìkolik nedìl, co jsem zaèal toto psát, a sám

jsem se tìšil, jaký to bude pìkný a jednoduchý dìj, udì-

laný jako z jednoho kusu. Pak jsem na to pøišel, že jsem

té jednoduchosti a jednolitosti tak drobet napomáhal, tøe-

ba bezdìky. Èlovìk prostì má urèitou pøedstavu sám

o sobì a o svém životì, a podle toho vybírá nebo i trochu

upravuje fakta. aby mu tu pøedstavu potvrdila. Myslím,

že jsem zprvu chtìl psát cosi jako apologii obyèejného

životního údìlu, tah jako slavní a neobyèejní lidé píší

ve svých vzpomínkách apologii svých neobyèejných

a vynikajících osudù; øekl bych, že oni také všelijak na-

pomáhají své životní historii, aby z ní udìlali jednotný

a pravdìpodobný obraz; ono to vypadá možnìjší, když

se tomu dá nìjaká jednotící linie. Teï to vidím: jakápak

možnost! Život èlovìka je spousta rùzných možných ži-

votù, ze kterých se uskuteèní jenom jeden, nebo jenom

nìkolik, zatím co ty druhé se projeví jen kuse, na chvíli

nebo vùbec nikdy. Tak nìjak si teï pøedstavuju historii

každého èlovìka.

Øeknìme mùj pøípad, - a já nejsem jistì nic zvláštní-

ho. To bylo nìkolik osudù, které se ustaviènì proplétaly;

jednou pøevládal ten a jednou onen; pak byly nìkteré,

které už nebyly tak trvalé a zdají se být spíš jenom ost-

rovy nebo episodami v tom úhrnném životì - jako tøeba

pøípad básníkùv nebo pøíbìh hrdinský. A zase jiné, kte-

ré byly jenom takovou trvalou a neurèitì prokmitající

možností, jako ten romantik nebo ten, jak bych tomu

øekl, žebrák u chrámových dveøí. Ale pøi tom, a jsem žil

kterýkoli z tìch údìlù nebo byl kýmkoli z tìch figur, byl

jsem to vždycky já, a to já bylo poøád totéž a nemìnilo

se od zaèátku až do konce. To je to divné. Je tedy to já

cosi, co je nad tìmi figurami a jejich osudy, nìco vyšší-

ho, jediného a jednotícího, je to snad to, èemu øíkáme

duše? Ale vždy to já nemìlo žádný svùj obsah, jednou

bylo tím hypochondrem a jednou tím hrdinou, a nebylo

nièím, co by se vznášelo nad nimi! Vždy bylo samo

o sobì prázdné, a aby vùbec bylo nìjaké, muselo si vy-

pùjèit jednu z tìch postav a její život! Bylo to trochu tak,

jako když jsem, klouèek malièký, vylezl na ramena to-

varyši Francovi a pak jsem se cítil silný a veliký jako on;

nebo když jsem se vedl za ruku s tatínkem a cítil jsem

se vážný a dùstojný jako on. Nejspíš se to já jenom vezlo

na tìch životech; tuze chtìlo a potøebovalo být nìkým,

a proto si musilo pøisvojit ten nebo onen život -

Ne, ještì jinak. Øeknìme, že èlovìk je nìco jako zá-

stup lidí. V tom zástupu putuje, dejme tomu, obyèejný

èlovìk hypochondr, hrdina, ten s lokty a bùhvíkdo ještì;

je to pomíchaný houfec, ale má spoleènou cestu. Vždyc-

ky nìkdo z nich je v èele a vede kus cesty; a aby bylo

vidìt, že vede, mysleme si, že nese v ruce standartu,

na které je napsáno Já. Tak, teï on je Já. Je to jen slo-

vo, ale takové mocné a velitelské slovo; dokud je tím

Já, je pánem zástupu. Potom se protlaèí dopøedu zase

nìkdo jiný z houfu, nu, a teï on nese tu standartu a je

tím vedoucím Já. Øeknìme, že to Já je jenom taková

pomùcka, takový prapor udìlaný jen proto, aby ten hlou-

èek mìl nìco v èele, co pøedstavuje jeho jednotu. Kdy-

by nebylo zástupu, nebylo by tøeba ani toho spoleèného

odznaku. Zvíøe snad nemá žádné já, protože je jedno-

duché a žije jenom svou jedinou možnost; ale èím jsme

složitìjší, tím víc musíme sami v sobì uplatòovat to Já

a zvedat je co nejvýš: pozor, toto jsem Já.

Tak vida, zástup; zástup, který má svou jednotu i své

vnitøní napìtí a konflikty. Tøeba nìkdo v nìm je ten nej-

silnìjší, tak silný, že vyniká nad všechny druhé. Ten po-

nese to Já od zaèátku do konce a nepøenechá je jiným

rukám. Takový èlovìk se bude co živ jevit jako udìlaný

z jednoho kusu. Nebo je v tom houfu nìkdo, kdo se líp

než druzí hodí pro to povolání nebo prostøedí, ve kterém

èlovìk žije, a ten potom bude tím vedoucím Já. Jindy nese

to Já ten z hlouèku, kdo vypadá nejdùstojnìji a jaksi re-

presentativnì; pak si èlovìk s potìšením øekne, vida, jak

jsem mužný a ušlechtilý! Nebo je v tom houfu tahová je-

šitná, umínìná, samolibá osobièka; ta bude hledìt, aby

ona mìla v rukou tu standartu, a bude se v èlovìku vrtìl

a nadouvat, jen aby mìla vrch; a pak si èlovìk myslí, já

jsem takový a takový, já jsem korektní úøedník nebo já

jsem muž zásad. Nìkteøí v tom houfu se nemají rádi; nì-

kteøí zase drží dohromady a tvoøí kliku nebo vìtšinu, kte-

rá se potom dìlí o to Já a nepustí ty druhé k moci. U mne

to býval ten obyèejný èlovìk, ten s lokty a hypochondr,

kteøí se spolèili v jakousi partu a podávali si mé Já z ruky

do ruky; mìli to dobøe scuknuto a podrželi vrch po vìtšinu

mých dnù. Nìkdy byl ten s lokty zklamán, nìkdy ten oby-

èejný èlovìk povolil z dobroty nebo rozpakù, nìkdy se-

lhal hypochondr z chabosti vùle; pak pøešla má standarta

na chvíli do jiných rukou. Ten obyèejný èlovìk byl nejsil-

nìjší a nejvytrvalejší, takový tahoun; proto byl mým Já

èasto a nejdéle. To nízké a zlé se nestalo nikdy mým Já;

když pøišla jeho chvíle, byla standarta, abych tak øekl,

sklonìna k zemí; nebylo žádného Já, byl jenom chaos

bez vedení a jména.

Já vím, je to jen obraz; ale je to jediný obraz, na kterém

mohu vidìt celý svùj život, ne rozvinutý v èase, ale celý na-

jednou, se vším, co bylo, a ještì s nekoneènì mnohým, co

nad to mohlo být.

Mùj bože, takový zástup, vždy je to vlastnì drama!

Po celý èas se to v nás potýká a vyøizuje si to svùj vìè-

ný spor. Každá z tìch vedoucích osob by se chtìla zmoc-

nit celého života, chce být v právu a stát se tím uzna-

ným Já. Ten obyèejný èlovìk chtìl opanovat mùj celý

život i ten s lokty i ten hypochondr; to byl zápas, to byl

tichý a zuøivý zápas o to, kým mám být. Takové divné

drama, kde lidé na sebe nekøièí a nejdou na sebe s noži;

sedí u jednoho stolu a dohovoøují se o bìžných

a lhostejných vìcech; ale jak to mezi nimi leží, Kriste,

jali napjatì a nenávistnì to mezi nimi leží! Ten obyèejný

dobrák tím trpí mlèky a bezmocnì; nemùže zakøièet,

nebo je povaha trochu služebná; je rád, když se mùže

po uši zabrat do práce, aby zapomnìl na ty druhé. Hy-

pochondr, ten si smoèí jen nìkdy; myslí pøíliš na sebe

sama a roztrpèuje ho, že jsou také jiné zájmy než on;

bože, jaká otrava, ti druzí se svými hloupými starostmi!

A ten s lokty dìlá, jako by necítil tu nepøátelskou

a dusnou atmosféru; naparuje se, ironisuje a ví všech-

no líp, to by mìlo být takhle a ono onak, toto je zbyteèné

a mìlo by se dìlat tam to, z èeho kouká nìjaký úspìch.

A romantik, ten vùbec neposlouchá, myslí na nìjakou

krásnou cizinku a neví, co se dìje. Pak je tam z milosti

trpìn chudý a pokorný pøíbuzný, takový žebráèek boží;

ten nic nechce a nic nemluví, jenom si šeptá, kdo ví, co

si to šeptá tajemného a tichého; tøeba by mohl ošetøo-

vat hypochondra a šeptat mu to do ucha, ale ti páni ho

neberou na vìdomost, kdepak, takového slabomysl-

ného, trpného prosáèka! A ještì je tam nìco, o èem

se nemluví; nìkdy to nìkde zaharaší a zalomcuje jako

strašidlo, ale ti páni u stolu se jen trochu zamraèí a mluví

dál o svých záležitostech, jako by se nic nestalo; jen

po sobì støílí oèima o nìco podráždìnìji a nenávistnìji,

jako by jeden druhému kladl za vinu, že tu je nìco, co

lomcuje a straší. Divná domácnost. Jednou tam vtrhl

nìkdo, byl to básník; obrátil všechno vzhùru nohama

a strašil hùø než to strašidlo; ale ti druzí, ti sebe dbalí ho

nìjak vytlaèili z té slušné a skoro ctihodné domácnosti,

- to už je dávno, hroznì dávno. A jednou tam pøišel je-

den takový chlap, to byl ten hrdina; nedìlal žádné okol-

ky a zaèal komandovat jako v pevnosti, hoši, musí

se do toho, a tak. A vida, jaké to bylo mužstvo: ten s lokty

se mohl pøetrhnout samou horlivostí, a obyèejný èlovìk

mìl síly za dva, a hypochondr najednou cítil s úlevou,

pendrek záleží na mém životì. To byla doba, hoši, to

byla chlapácká doba! A pak bylo po válce a ten hrdina

tu už nemìl co dìlat; to si ti tøi, paneèku, oddychli, když

byl ten vetøelec ten tam! Tak, teï je to tady, chválabohu,

zase naše.

Vidím to jako nìjakou scénu, tah živì a urèitì. To tedy

je ten celý život, tohle drama bez dìje, a teï už je pomalu

konec; už i ten vìèný spor se jaksi vyøídil. Vidím to jako

nìjakou scénu. Ten s lokty už nemluví povýšenì, neká-

že, co by se mìlo dìlat, má hlavu v dlaních a dívá

se do zemì, Ježíši Kriste, Ježíši Kriste! Ten obyèejný

dobrák neví, co by øekl; je mu strašnì líto toho muže,

toho ctižádostivého egoisty, který mu zkazil život; nu, co

dìlat, nebyl to úspìch a už na to nemysli. Ale zato sedí

u stolu ten žebráèek boží, ten chudý, který nic nechce,

drží za ruku hypochondra a nìco šeptá, jako by se modlil.

XXXII

Byly ve mnì vìci, o kterých jsem vìdìl, tohle je tatí-

nek, a jiné, ze kterých jsem cítil, toto je maminka. Ale

v tatínkovi a mamince žili zase jejich otcové a matky,

které jsem skoro neznal; jenom jednoho dìdeèka, který

prý býval veliký divous, samé ženské a kumpáni, a jednu

babièku, ženu svatou a pobožnou. Snad i oni jsou nì-

èím pøítomni ve mnì a nìkdo v tom zástupu má jejich

rysy. Snad to množství, které je v nás, jsou naši pøedko-

vé do bùhvíkolikatého kolena. Ten romantik, to vím, to

byla maminka, ale ten žebrák u chrámových dveøí, to

mohla být ta pobožná babièka, a ten hrdina tøeba nìja-

ký pradìd, dobrý piják a rváè, kdopak ví. Je mi teï líto,

že nevím nic bližšího o svých pøedcích; kdybych aspoò

vìdìl, èím bývali a koho si brali, - i z toho by se mohlo

ledacos poznat. Tøeba každý z nás je souèet lidí, jenž

narùstá z pokolení do pokolení. A tøeba už je nám úzko

z toho nekoneèného rozrùznìní; proto mu chceme unik-

nout a pøijímáme nìjaké davové já, které by nás zjedno-

dušilo.

Bùh ví, proè musím myslet na svého bratøíèka, který

zemøel, sotva se narodil. Trápí mì pøedstava, jaký by

asi byl. Jistì docela jiný než já; bratøi si nejsou nikdy

rovni. A pøece byl by zrozen z týchž rodièù a za stejných

podmínek dìdiènosti jako já. Rostl by na tomtéž truhláø-

ském dvorku s týmž tovaryšem Francem i panem Mar-

tinkem. Pøesto by byl možná nadanìjší než já nebo své-

hlavìjší, pøivedl by to dál nebo nikam, kdopak to mùže

vìdìt. Patrnì by si z té spousty možností, se kterými

pøicházíme na svìt, vybral nìkteré jiné, a byl by to do-

cela jiný èlovìk. Možná, že se už biologicky rodíme jako

mnohost, jako takový zástup, a teprve vývojem, prostøe-

dím a okolnostmi se z nás udìlá více ménì jeden èlo-

vìk. Jistì že by mùj bratøíèek uskuteènil osudy, na které

jsem já už nestaèil, a snad bych i na nich poznal leda-

cos, co je ve mnì.

Je hrozné, když si èlovìk pøedstaví tu nahodilost živo-

ta. Mohly se setkat dva jiné z milionù zárodkù, a byl by

to jiný èlovìk; nebyl bych potom já, nýbrž jakýsi nezná-

mý bratr, a bùh suï, co by to bylo za divného chlapa.

Mohl se narodit nìkterý jiný z tisícù nebo milionù mož-

ných bratøíèkù; nu, byl jsem to já, kdo vytáhl ten pravý

los, a oni ostrouhali koleèka; co dìlat, nemohli jsme

se narodit všichni. A co, èlovìèe, je-li ta mnohost osu-

dù, která je v nás, zástupem tìch možných

a nenarozených bratøí? Tøeba jeden z nich by byl truh-

láøem a druhý hrdinou; jeden by to pøivedl daleko a jiný

by žil jako žebrák u chrámových dveøí; a nebyly to je-

nom mé, nýbrž také jejich možnosti! Možná, že to, co

jsem prostì bral jako svùj život, byl nᚠživot; nás, kteøí

jsme dávno žili a umøeli, i nás, kteøí jsme se ani nenaro-

dili a jenom jsme mohli, být. Bože, to je hrozná pøedsta-

va, hrozná i krásná; ten obyèejný života bìh, který tak

dobøe a nazpamì znám, se najednou na mne dívá do-

cela jinak, zdá se nesmírnì velký a tajemný. To jsem

nebyl já, to jsme byli my. Ani nevíš, co jsi žil, èlovìèe, ani

nevíš, co všechno jsi žil!

* * *

Tak teï jsme tady všichni, a je nás tu plno. Tak vida,

celý nᚠrod; a co že jste si na mne všichni vzpomnìli?

Inu, my jsme se pøišli rozlouèit; to víš -

Co?

Nu, nežli se rozejdeme. Mᚠto tu pìkné.

Tak tak. Moji milí, moji milí! Musíte odpustit, že jsem

vás neèekal -

Pìkný nábytek, hochu. Musel stát hromadu penìz.

Stál, tatínku.

Je vidìt, chlapèe, žes to nìkam pøivedl. Mám z tebe

radost.

Mùj jediný, mùj hošíèku, jak špatnì vypadáš! Není ti

nìco?

A, to je maminka! Maminko, mami, já mám nìco se srd-

cem, víš?

Ach bože, se srdcem? Vidíš, já jsem taky mìla tram-

poty se srdcem. To je po mém tatínkovi.

A ten tu není?

Je. To je pøece ten špatný dìdeèek. Však to byl, chu-

dák, on, co tu strašil, to je u nás v rodì.

Ukažte se, zpropadený dìdeèku! Tak to jste vy, ten

høíšník? Kdo by to do vás øekl!

Nu, jen nech. Kdo by to øekl do tebe! V tobì to taky

bylo.

A1e v mamince ne.

Prosím tì, v ženské! To pøece není pro ženské. Co

dìlat, mužský se musí vybouøit.

A vy to máte jednoduché, dìdeèku!

Mám. Já jsem byl pravý chlap, holenku. Nu co, zado-

vádìl jsem si nìkdy.

A tahal jste babièku za vlasy po zemi.

Tahal.

Tak vidíte; a mnì pak vyèítají, že jsem chtìl uškrtit svou

nebožku ženu! To je po vás, dìdeèku.

Ale nemìls tu sílu po mnì, hochu. Tys podìdil náturu

spíš po ženských. Proto to bylo v tobì... takové divné

a tajné.

To mùžete mít pravdu. Tak vida, po ženských! To vy

jste mìl za ženu tu pobožnou a svatou babièku?

Kdepak. Já jsem mìl tu veselou babièku. Copaks o ní

neslyšel?

Už vím! To byla ta veselá babièka, co strojila samý

šprým. - Já jsem ta veselá babièka. Pamatuješ se, jak

jsi škádlil toho telegrafistu? To bylo po mnì.

A po kom byl ten pokorný a svatý èlovìk?

To bylo taky po mnì, hochu. Já jsem mnoho

od chudáka dìdeèka zkusila, co je to platno. Èlovìk musí

mít trpìlivost, nu, a smíøí se.

A co ta druhá babièka, ta pobožná a svatá?

To byla, chudák, zlá ženská. Plná zlosti, závisti a lakoty,

a proto ze sebe dìlala svatou. To pøece mᚠpo ní!

Co?

Inu, že jsi každému závidìl a chtìl být ten nejlepší

ze všech, ty mùj ubohý brouèku.

A co mám po tom druhém dìdeèkovi?

Tøeba to, že jsi sloužil. Ten byl, holenku, ještì nevolní-

kem a robotil na panském, tak jako jeho táta a dìd -

A po kom byl ten básník?

Básník? To v nás nebylo v rodì.

A ten hrdina?

Žádný hrdina. My jsme byli, synáèku, samí obyèejní

lidé. Vždy nás bylo a je jako na pouti.

Máte pravdu, babièko, máte pravdu, jako na pouti. A pak

se nemá èlovìk rodit jako prùmìr z tolika lidí! Z každého

má nìco, a dohromady je to takové obyèejné a prùmìrné

- Chválabohu!

Chválabohu!

Chválabohu, že jsem byl ten obyèejný èlovìk. Vždy

to je právì to ohromné, - v tom právì jste byli vy, vy

všichni, tolik vás v Pánu zesnulých!

Amen.

A co nás je, - jako na pouti. Tolik lidí pohromadì, vždy

je to jako veliký svátek! To by èlovìk neøekl, bože, to by

si ani nepomyslil, že život je - taková sláva!

* * *

A co my, my možní bratøíèkové?

Kdepak jste? Já vás nevidím -

Ne, nás vidìt není, nás si mùžeš jen myslet. Na pøí-

klad -

Co na pøíklad?

Na pøíklad já bych byl truhláøem a pøevzal bych dílnu

po tatínkovi. Nemysli si, dnes by to už byla velká dílna,

dvacet dìlníkù - a tìch mašin! To by se musil pøikoupit

dvorek hrnèíøùv, však beztoho už tam není hrnèíøská

dílna.

Tatínek na to myslel.

Pravdaže myslel, ale když nemìl syna truhláøem! Ško-

da té truhlárny. Nech to být, nebylo by to špatné.

Nebylo.

A to já ne, já bych byl nìco jiného. Èlovìèe, já bych byl

ukázal tomu klukovi malíøovu! Franc by mì nauèil, jak

se má èlovìk prát, a bylo by to. Ten by jich dostal, ten

kluk malíøská!

A èím bys chtìl být potom?

To je jedno. Tøeba lámat krumpáèem skálu, po pás

nahý, plivnout si do dlaní a kopat. Ty svaly, paneèku, to

bys koukal.

Jdi nìkam, lámat skálu! To já bych šel do Ameriky nebo

kam. A ne jenom fantasírovat o nìjakých dobrodruž-

stvích, to nic není. Zkusit to, sakra, zkusit své štìstí

a pustit se do svìta - Èlovìk aspoò nìco užije a pozná.

Nìco užít, to mᚠjenom se ženskými. Mládenci, já bych

se dal na to. A by to byla coura nebo princezna v lodeno-

vých šatech -

I ta kantinská?

I ta kantinská s prsy až na bøicho.

I ta nevìstka na mostì?

I ta, èlovìèe. Ta musila být, kruci!

I ta... holèièka s udìšenýma oèima?

Ta zvl᚝, ta zvl᚝! Tu bych byl pøece nepustil jen tak!

A vùbec - Èert to vem, zadovádìl bych si.

A co ty?

Já nic.

Èím bys byl?

Nu, nic, nièím. Já jen tak; víš?

Žebral bys?

Tøeba i žebral.

A ty?

Já?... Já bych umøel ve tøiadvaceti letech. Urèitì.

A nic bys neužil?

Nic. Jenom to, že by mì všichni litovali.

Hm, to já bych padl až na vojnì. Hergot, je to blbé, ale

èlovìk je aspoò s kamarády. A když chcípá, tak aspoò

cítí takový vztek, takový strašný a krásný vztek, jako by

nìkomu plival do tváøe. Potvory, co jste to udìlali!

A básníkem by nebyl nikdo z vás?

Kuš! Když už, tak být nìèím poøádným. Copak ty, tys

byl skoro ten nejslabší z nás, ty bys namohl to, co my -

Nu, dobøe, že sis na nás vzpomnìl, bratøíèku. Jsme pøe-

ce jenom všichni jedna krev. Ty, žebrák, dobrodruh, truh-

láø, rváè a dìvkaø, ten, který padl, i ten, který pøedèasnì

zemøel -

- všichni jsme jedné krve.

Všichni. Vidìls už, bratøíèku, nìkoho, kdo by nemohl

být tvým bratrem?

XXXIII

Ještì tak být básníkem, ten to má dobré; básník vidí,

co je v nìm, a mùže tomu dát jméno i tvar. Není žádné

fantasie, nikdo nemùže vymyslet, co by nebylo v nìm.

Uzøít a uslyšet, v tom je ten celý zázrak a celé zjevení.

A domyslet do konce, co je v nás jenom naznaèeno.

I najde celého èlovìka a celý život v tom, co je pro jiné

jenom záchvìv nebo okamžik. Je tak pøelidnìn, že to

musí vysílat do svìta. Jdi, Romeo, a miluj zbìsilostí lás-

ky, vraždi, žárlivý Othello, a ty, Hamlete, váhej, jako jsem

váhal já. To všechno jsou možné životy, jež èiní nárok,

aby byly žity. A básník jim toho mùže dopøát se zázraè-

nou a všemohoucí plností.

Kdybych mohl, jako básníci, dát vùli tìm osudùm, které

byly ve mnì, tu by vypadaly jinak, Kriste, to bych z nich

udìlal nìco jiného! Ten obyèejný èlovìk by nebyl pøednos-

tou stanice; byl by sedlákem, hospodáøem, který pracuje

na své pudì; své konì by høebelcoval a zaplétal by jim

høívu, tìžkým a ryšavým valachùm s ohony po zem; své

volky by popadl za rohy a vùz by nadzvedl rukou, takový

hromotluk. A dvorec bíle natøený s èervenými støechami,

a na zápraží žena, utírá si ruce zástìrou, a pojï jíst, hos-

podáøi. Mìli bychom dìti, ženo, nebo naše pole by plodi-

lo. Jakápak práce, když to není na svém? - Byl by to pa-

lièatý a prchlý sedlák, jako ras na èeleï, ale zato ten pìk-

ný dvorec, a tìch zvíøat, toho život, co se tu hemží! To už

není; pane, ohrada z tøísek, to je pravý kus svìta a pravá

práce. Na to se mùže každý podívat, jaké dílo jsem tady

pro sebe udìlal. - To tedy byla ta pravá historie a ta celá,

plná, nepolovièatá pravda o èlovìku obyèejném. Ten hos-

podáø by patrnì položil krk za svùj statek: ne proto, že by

to bylo tragické, naopak, že je to samozøejmé; copak ten

krásný grunt nestojí za život èlovìka? Tøeba dìlá na poli,

a ve vsi zvoní na poplach, u nìkoho hoøí. A tu bìží starý

sedlák, srdce mu neslouží, ale sedlák bìží; to je hrozné,

co takové srdce mùže dìlat. Jako by se mìlo rozpuknout,

jako by se strašnì sevøelo a nemohlo se zase otevøít, ale

sedlák bìží. Ještì nìkolik krokù, - ale to už není srdce, to

už je jenom taková nesmírná bolest. A tady jsme, tady

jsou vrata a dvùr, bílé stìny a èervené støechy, co že se to

tak toèí vzhùru nohama? Ne, to pøece nejsou bílé stìny,

to je obloha. Vždy tady vždycky býval dvùr, diví

se hospodáø; ale to už ze stavení vybíhají lidé a pokoušejí

se zvednout tìžké tìlo èlovìka.

Nebo ten s lokty: to by taky byla docela jiná historie.

Pøednì by to pøivedl dál, nestaèil by mu nìjaký úøední

stùl; ani nevím, èím by musel být, aby to vyjádøilo jeho

ctižádost. A byl by bezohlednìjší, byl by hrozný ve své

vùli k moci; šel by pøes mrtvoly, aby dosáhl svého; všec-

ko by obìtoval své velikostí, štìstí, lásku, lidi i sebe sama.

Nejdøív malý a ponížený, drápal by se stùj co stùj naho-

ru; vzorný žáèek, který všecko nadøel a pomáhá uèite-

lùm do kabátu; snaživý úøedníèek, který žere práci, li-

chotí nadøízeným a denuncuje kolegy; potom už sám

mùže porouèet jiným a pøijde tomu na chu. Pánovitý

a bezcitný, týrá lidi, takový otrokáø práskající bièem; to

se rozumí, teï se stává osobou dùležitou a užiteènou

a roste èím dále tím rychleji, poøád osamìlejší a mocnìjší

a poøád víc nenávidìný. A ještì toho nemá dost, nikdy

nemùže být dost pánem, aby vyhladil poníženost svých

poèátkù; ještì se musí nìkolika lidem klanìt a div se pøi

tom nepøerazí samou horlivostí a úctou; tak to je ještì to

malé a služebné v nìm, co dosud nepøekonal. Nu tak

dál, ještì o kousek výš, všechny síly napnout, - a v tu

chvíli ten s lokty o nìco brkne, a už je dole, je v hanbì

a ponížení, a konec. To je trest za to, že chtìl být veliký,

to je spravedlivý trest. Tragická figura, koukejme; tako-

vý to byl pøísný pán, a teï sedí a tiskne si ruku k srdci.

Copak mìl nìkdy srdce? Inu, nemíval, a najednou tu je

nìco, co silnì a hluboce bolí. To tedy je srdce, ta bolest

a úzkost; kdo by byl vìøil, že mùže být v èlovìku tolik

srdce!

Nebo ten hypochondr: jen ho poøádnì dodìlat, a byla

by to pìkná nestvùra. Jeho pøíbìh, to by byla obludná

tyranie slabostí a strachu, nebo slaboch je nejhroznìj-

ším tyranem. Všechno by se musilo kolem nìho toèit za-

køiknutì a po špièkách. Nikdo se nezasmìj, nikdo se netìš

ze života, nebo tady je nemocný. Jak mùže, jak smí nì-

kdo být zdráv a veselý! Zatrhnout vám to, neøádi, kéž by

vám tváøí zacukala bolest, kéž byste schli strachem

a sklíèeností! Aspoò vám nejbližším budu otravovat dny

a noci tisícerou sekaturou, aspoò vás pøinutím, abyste

sloužili mé nemoci a slabosti, což nejsem chorý a nemám

na to právo? Tak vida je, oni umrou døív! Dobøe jim tak, to

mají, z toho, že byli zdrávi! A nakonec zbývá jen on, jen

hypochondr; všechny je pøežil, a už nemá, koho by trápil;

nyní je skuteènì nemocen, a je na to sám; není tu nikdo,

na koho

A co by se dalo udìlat z toho hrdiny, - ten by nevyvázl

se zdravou koží; jednou v noci by ho zatkli vojáci, - jak

by se na nì podíval pyšnýma, planoucíma, výsmìšný-

ma oèima, jako ten syn malíøùv; byl by na místì zastøe-

len, patrnì ranou do srdce; jen takové jedno bolestné

cuknutí, a ležel by mezi kolejemi, tváøí vzhùru. Šílený

setník s revolverem - Odneste toho psa do lampárny!

Ètyøi železnièáøi vlekou to tìlo, hergot, jak je takový mrt-

vý èlovìk tìžký! - V tu dobu by už byl básník dávno mr-

tev, upil by se; umíral by ve špitále, odulý a hrozný; co

to tak šustí, jsou to kokosové palmy nebo køídla? Modlí

se nad ním milosrdná sestra, drží ho za ruce, aby tak

netìkaly v deliriu. Sestøièko, sestro, jak je to dál: Andìle

boží, strážce mùj -? A romantik, což ten: nìco by

se semlelo, nìjaké velké a neobyèejné neštìstí; a on by

umíral, jistì pro tu krásnou cizinku; mìl by hlavu na jejím

klínì a šeptal by: Ne pleurez pas, Madame - Ano, to by

byl ten pravý konec, to jsou ty pravé a celé životy, jak

mìly být.

To už jsou všichni, a všichni mrtvi? Ne, ještì zbývá ten

žebráèek boží; copak ten ještì neumøel? Ne, neumøel,

možná, že je vìèný. Vždycky byl tam, kde byl konec

všeho; i bude snad na konci všeho, a bude se dívat.

XXXIV

Každý z nás je my, každý je zástup, který se vytrácí

do nedohledna. Jen se na sebe podívej, èlovìèe, vždy

jsi málem celé lidstvo! To je to strašné: když høešíš, padá

vina na nì na všechny, a každou tvou bolest i malost nese

ten ohromný zástup. Nesmíš, nesmíš tolik lidí vést ces-

tou ponížení a marnosti. Ty jsi Já, ty vedeš, jsi za nì od-

povìdný; tyhle všechny jsi mìl nìkam pøivést.

Ano, ale co dìlat, když je tìch osudù tolik, když je tolik

tìch možností! Copak je mohu všechny vést za ruku?

Což se mám vìènì dívat sám do sebe a zobracet svùj

život políci i rubu, - není tam ještì nìco? nepøehlédl jsem

snad nìjakou pøikrèenou osobièku, která se bùhvíproè

schovává za tìmi druhými? Mám snad ze sebe vytaho-

vat kdekterý záprtek možného života? Vždy jich bylo

nejmíò pùl mandele, tìch, které bylo možno jakž takž

rozeznat a pojmenovat, a už to je víc než dost; každý by

staèil na celý život, - naè hledat dál! To už by èlovìk ani

nežil a jenom by se pøehrabával v sobì -

A tak už nech toho pøehrabávání, nikam by to neved-

lo. Copak nevidíš, že všichni druzí lidé, a jsou, co chtì-

jí, jsou jako ty, že také oni jsou zástupové? Vždy ani

nevíš, co všechno mᚠs nimi spoleèného; jen se podívej,

- vždy jejich život je také jeden z tìch nesèíselných

možných, které jsou v tobì! I ty bys mohl být to, co je

ten druhý, mohl bys být pán nebo žebráte nebo nádeník

po pás nahý; mohl bys být tím hrnèíøem nebo tím peka-

øem nebo tím tátou devíti dìtí, umazaných povidly

od ucha k uchu. To všechno jsi ty, protože v tobì jsou

takové ty rozmanité možnosti. Mùžeš se dívat na všech-

ny lidi a na nich rozeznávat, co všechno je, èlovìèe,

v tobì. Každý z nich žije nìco tvého, i ten chlap trhan,

kterého vedou èetníci s øetízky na rukou, i ten moudrý

a tichý lampáø, i ten ožralý setník, který zapíjí své hoøe,

všichni. Dívej se, dívej se dobøe, abys koneènì vìdìl,

co všechno bys mohl být; dáš-li pozor, uvidíš v každém

kus sebe sama, a pak v nìm s úžasem poznᚠsvého

pravého bližního.

Ano, je to tak, chválabohu, je to tak; a už nejsem tak

sám ve svém já. Lidi, já už mezi vás nemohu, nemohu

se na vás podívat zblízka; jenom vyhlížím oknem - tøe-

ba nìkdo pùjde: listonoš nebo dítì ze školy, nebo me-

taø, nebo žebrák. Nebo tudy ještì pùjde ten mládenec

se svou dívkou, budou strkat hlavy k sobì a ani

se neohlédnou po mých dveøích. A už ani nemohu stát

u okna, mám tak nabìhlé a nevládné, jakoby chladnou-

cí nohy ; ale ještì mohu myslit na lidi, a je znám nebo

neznám, - je jich jako na pouti, takový nesmírný zástup!

Bože, tìch lidí! A jsi kdokoliv, poznávám tì; vždy tím

jsme si nejvíc rovni, že každý z nás žije nìjakou jinou

možnost. A jsi kdokoliv, jsi mé nesèíslné já; jsi to špat-

né nebo to dobré, co je také ve mnì; i kdybych tì nená-

vidìl, nezapomenu nikdy, jak jsi mnì strašnì blízký. Mi-

lovati budu bližního svého jako sebe samého; i hrozit

se ho budu jako sebe i odporovat mu budu jako sobì

samému; jeho bøímì budu cítit, jeho bolestí budu sužo-

ván a budu úpìt pod bezprávím, které se dìje na nìm.

Èím mu budu blíž, tím najdu víc sebe sama. Budu klást

meze sobci, nebo jsem sobec, a sloužit nemocnému

budu, nebo sám jsem nemocný; neminu žebráka

u chrámových dveøí, jelikož jsem chudý jako on, a budu

se pøátelit se všemi, kdo pracují, nebo jsem jeden z nich.

Jsem to, co dovedu pochopit. Èím víc lidí poznám v jejich

životì, tím víc se naplní mùj vlastní. A budu vším, èím

jsem mohl být, a to, co bylo jen možné, bude skuteè-

nost. Budu tím víc, èím míò bude toho já, jež mì omezu-

je. Vždy to já bylo jako zlodìjská lampièka, - nebylo nic

než to, co bylo v jeho okruhu. Ale nyní jsi ty a ty a ty, je

vás tolik, je nás tolik, jako na pouti; baže, oè ten svìt

naroste druhými lidmi! èlovìk by neøekl, že to je taková

rozloha, taková sláva!

A to je ten pravý obyèejný život, ten nejobyèejnìjší ži-

vot, ne ten, který je mùj, ale ten, který je náš, nesmírný

život nás všech. Všichni jsme obyèejní, když je nás tolik;

a pøesto - taková slavnost! Snad i Bùh je docela obyèej-

ný život, jen ho uzøít a poznat. Snad bych ho našel

v druhých, když jsem ho nenašel nebo nepoznal v sobì;

tøeba se mùže potkat mezi lidmi, tøeba má docela oby-

èejnou tváø jako my všichni. Snad by se ukázal... tøeba

na truhláøském dvorku; ne že by se zjevil, ale najednou

by èlovìk vìdìl, že je tady a všude, a nic by nevadilo,

že bouchají fošny a sviští hoblík; tatínek by ani nezvedl

hlavu, Franc by ani nepøestal hvízdat, a pan Martinek

by se díval krásnýma oèima, ale nic zvláštního by nevi-

dìl; byl by to docela obyèejný život, a pøitom taková ne-

smírná, úžasná sláva. Nebo by to bylo v døevìné bou-

dì, zavøené na petlici a páchnoucí jako zvíøe; taková tma,

jen štìrbinou tam vniká svìtlo, a tu se poène všechno

rýsovat v záøi podivné a oslòující, všechno to svinstvo

a ta bída. Nebo poslední stanice na svìtì, rezavá kolej

zarùstající pastuší tobolkou a metlicí, nic dál a konec

všeho; a ten konec všeho, to by byl právì Bùh. Nebo

koleje bìžící do nekoneèna a v nekoneènu se setkáva-

jící, koleje, jež hypnotisují; a už bych se po nich neroz-

jíždìl za kdovíjakým dobrodružstvím, ale rovnì, rovnì,

docela rovnì do nekoneèna. Možná, že to tam bylo, že

i to bylo v mém životì, ale já jsem to pøehlédl. Tøeba je

noc, noc s èervenými a zelenými svìtýlky, a na stanici

stojí poslední vlak; žádný mezinárodní rychlík, ale do-

cela obyèejný osobní vláèek, takový krcálek, co staví

na každé stanici; proè by takový obyèejný vlak nemohl

jet do nekoneèna? Bim, bim, zøízenec oukává kola kla-

dívkem, po peronì kmitá lucerna lampáøova a pan pøed-

nosta se dívá na hodinky, už by byl èas. Bouchají dvíøka

vagonù, všichni salutují, hotovo, a vláèek se rozjíždí pøes

výhybky do tmy na tu nekoneènou kolej. Poèkejte, vždy

tam je plno lidí, sedí tam pan Martinek, opilý setník spí

v koutì jako døevo, èerná holèièka tiskne nos na okno

a vyplazuje jazyk a z budky na posledním voze zdraví

praporkem ten brzdaø. Poèkejte, já jedu s sebou!

* * *

Doktor byl na zahradì, když mu pan Popel pøišel vrátit

ten rukopis, zase tak peèlivì ovázaný, jako by to byl sva-

zek vyøízených aktù.

„Pøeèetl jste si to?“ ptal se doktor.

„Pøeèetl,“ bruèel starý pán, a nevìdìl, co øíci dále. „Po-

slouchejte,“ vyhrkl po chvíli, „vždy mu to nemohlo dìlat

dobøe, psát tyhle vìci! To je vidìt na tom písmu, jak je

na konci roztøesené, jako by mu ruka skákala.“ Podíval

se na svou vlastní ruku; ne, chválabohu, ještì se tak moc

netøese. „Já myslím, že ho to muselo rozèilovat, ne? Pøi

jeho zdravotním stavu -“

Doktor krèil rameny. „To víte, že mu to škodilo. Ještì to

leželo na stole, když mì k nìmu zavolali. Asi to právì

dopsal, - je-li to vùbec dopsáno do posledního puntíku.

- To se rozumí, že by bylo pro nìho líp, kdyby si byl vy-

kládal karty nebo tak.“

„Tøeba mohl být ještì živ, ne?“ vyzvídal pan Popel na-

dìjnì.

„Ale ano,“ brumlal doktor. „Ještì pár týdnù nebo nìja-

ký mìsíc -“

„Chudák,“ øekl pan Popel dojatì.

Bylo ticho na zahrádce, jen nìkde za plotem výskalo

dítì. Starý pán uhlazoval zamyšlenì ohnuté rùžky ruko-

pisu. „Prosím vás,“ øekl najednou, „co bych já musil øíci

o svém životì! Holenku, to nebylo tak jednoduché a...

obyèejné jalo u nìho. Vy jste ještì mladý, vy nevíte, co

všechno èlovìk dovede. Kam bych pøišel, kdybych to

všechno chtìl nìjak vysvìtlit! Nu, bylo to, a jaképak øeèi.

A vy, vy jistì taky —“

„Já na takové vìci nemám kdy,“ dìl doktor. „Párat

se v sobì nebo tak. Dìkuju uctivì, já mám dost toho

svinstva v druhých lidech.“

„Tak vy øíkáte,“ naèínal pan Popel váhavì, „radìji si

vykládat karty -“

Doktor po nìm støelil oèima; to víš, budu ti tady dìlat

ordinaci! „Pøijde na to,“ øekl nevlídnì, „co komu dìlá nej-

líp.“

Starý pán zamyšlenì mrkal. „Takový to byl hodný, spo-

øádaný èlovìk -“

Doktor se obrátil a dìlal, jako by uštipoval odkvetlý kvìt.

„Abyste vìdìl,“ bruèel, „ty ostrožky jsem mu tam na za-

hrádce vymìnil. Aby po nìm zùstalo všecko v poøádku.“