Karel Èapek:

HORDUBAL

KNIHA PRVNÍ

I.

Je to ten druhý od okna, ten v pomaèkaných šatech:

kdo by do nìho øekl, že je to Amerikán? Nepovídejte,

Amerikáni pøece nejezdí osobním vlakem: jedou si

v rychlíku a ještì se jim to zdá málo, to prý v Americe

jsou onaèejší vlaky, o mnoho delší vozy, a v nich takový

bílý waiter podává ledovou vodu a ice-creamy, víte?

Haló, boy, huláká takový Amerikán, dones sem pivo,

rundu piva, všem ve voze sklenici, a to stojí tøeba pìt

dolarù, damn! Kdepak, lidièky, v Americe, to je život,

marno tady mluvit!

Ten druhý od okna klímá s otevøenými ústy, zpocen

únavou, a hlava se mu klátí jako neživá. Ach bože, ach

bože, to už je jedenáct, tøináct, ètrnáct, patnáct dní; pat-

náct dní a nocí prosedìt na kufru, spát na podlaze nebo

na lavici, lepkavý potem a zdøevìnìlý, ohlušený buše-

ním mašin; toto už je patnáctý den; kdybych mohl as-

poò natáhnout nohy, nastlat si pod hlavu sena a spát,

spát, spát...

Tlustá židovka u okna se štítivì tiskne do kouta. To tak,

ještì to usne a svalí se to na mne jako pytel; kdopak ví,

co s ním je, - vypadá, jako by se válel v šatech po zemi

nebo kde; a ty jsi mi nìjaký divný, hned bych si sedla

jinam, ach bože, kdyby už byl konec cesty! A ten druhý

od okna se naklání, padá kupøedu a trhnutím se probou-

zí.

„To je horko,“ navazuje opatrnì hovor staøík s tváøí kra-

máøe. „Kam jedete?“

„Do Krivé,“ vypravil ze sebe èlovìk.

„Do Krivé,“ opakuje kramáø znalecky a blahovolnì. „A

z daleka, z daleka?“

Ten druhý od okna neodpovídá, utírá si špinavou prac-

kou zvlhlé èelo, je mu mdlo slabostí a závratí. Kramáø

uraženì zafuní a odvrací se k oknu. Ten druhý si netroufá

podívat se oknem, schovává oèi na poplivané podlaze,

èeká, že se ho zeptají ještì jednou. A pak jim to øekne.

Z daleka. Až z Ameriky, pìknì prosím. Ale jdìte, až

z Ameriky? A to jedete tak daleko na návštìvu? Ne, já

se vracím domù. Do Krivé. Mám tam ženu a holèièku,

Hafia se jmenuje. Hafia. Tøi roky byla stará, když jsem

odejel. Tak vida, z Ameriky! A jak jste tam byl dlouho?

Osm let. Osm let už tomu je. A po tu celou dobu jsem

mìl džob na jednom místì. Jako majner. V Johnstownu.

Já tam mìl krajana. Michal Bobok se jmenoval. Michal

Bobok z Talamáše. Toho to zabilo, je tomu pìt let. Od té

doby jsem nemìl s kým mluvit, - pìknì prosím, jak jsem

se mìl s nimi dorozumìt? Copak Bobok, ten se nauèil

po jejich, ale to víte, když má chlap ženu, myslí na to,

jak by jí jedno po druhém vypravoval, a to v takové cizí

øeèi nejde. Jmenuje se Polana.

A jak jste tam mohl pracovat, když jste se nemohl

dorozumìt? Nu, jak: øekli mi jen Ellou, Hordubal, a ukázali

mi mùj džob. Až sedm dolarù dennì jsem bral, prosím

pìknì. Seven. Ale draho je v Americe, páni. Nestaèí ani

dva dolary na živobytí. Pìt dolarù týdnì na nocleh. A tu

øekne ten pán naproti: Ale to jste, pane Hordubal, musel

našetøit krásné peníze! Ach ja, daly by se našetøit. Ale já

je posílal domù ženì - øekl jsem vám, že se jmenuje

Polana? Každého mìsíce, pane, padesát, šedesát, až

devadesát dolarù. Ale to šlo, dokud byl Bobok živ, proto-

že Bobok dovedl psát. Šikovný èlovìk, ten Bobok, ale

zabilo ho to pøed pìti lety, trámy na nìho spadly. Pak už

jsem nemohl peníze posílat domù a dával jsem je

do benku. Pøes tøi tisíce dolarù, pìknì prosím, a ty mnì

ukradli. Ale to není možné, pane Hordubal! co to øíkáte?

Yessr, pøes tøi tisíce dolarù. A vy jste je nežaloval? Pìk-

nì prosím, jak žalovat? Nᚠformen mne dovedl k nìja-

kému lojerovi; ten mi plácal na rameno, okej, okej, ale

musíš platit advans; a formen mu øekl, you’re a swine,

a zas mì strkal po schodech dolù. Tož tak to je v Americe,

prosím, marno mluvit. Jezus, Jezus, pane Hordubal, tøi

tisíce dolarù? To jsou velké peníze, to je celý majetek,

Bože nebeský, takové neštìstí! Tøi tisíce dolarù, kolik je

to na naše peníze?

Juraj Hordubal cítí mocné uspokojení: to byste se všich-

ni po mnì ohlíželi, vy všichni tady, kdybych vám zaèal

povídat; z celého trejnu by se sbíhali lidé podívat

se na èlovìka, kterého v Americe okradli o tøi tisíce do-

larù; yessr, to jsem já. Juraj Hordubal zvedá oèi a rozhlíží

se po lidech; tlustá židovka se tiskne do kouta, kramáø

se uraženì dívá z okna a nìco bezzubì pøežvykuje, tet-

ka s košem na klínì pozírá na Hordubala, jako by

s nìèím hluboce nesouhlasila.

Juraj Hordubal se zase zavírá do sebe. Taky dobøe, já

se vás neprosím; pìt let jsem s nikým nemluvil, a šlo to.

A to se, pane Hordubal, z té Ameriky vracíte bez groše?

Kdepak, já mìl dobrý džob, ale peníze jsem už nedával

do benku, you bet! Do kufru, pane, klíèek zavìsit pod

košili, a je to. Sedm set dolarù si vezu domù. Well, sir, já

bych tam byl zùstal, ale ztratil jsem employment. Po osmi

letech, pane. Lock out, sir. Pøíliš mnoho uhlí nebo co.

Z našeho pitu dostalo šest set mužù leave, pane.

A všude, všude jen propouštìli lidi. Nikde roboty pro èlo-

vìka. Proto jedu zpátky. Domù, víte? Do Krivé. Mám tam

ženu a nìco polí. A Hafii, té byly tøi roky, Sedm set dola-

rù si vezu pod košilí a zaènu zase gazdovat... nebo pù-

jdu do nìjaké factory. Nebo døíví kácet.

A to se vám, pane Hordubal, po ženì a dítìti nestýs-

kalo? Jej Bohu, stýskalo; ale já jsem jim, pìknì prosím,

posílal peníze a myslel jsem, toto na krávu, toto na strych

pole, toto Polanì na cosi, však sama bude vìdìt. Kaž-

dý dolar byl na nìco. A když jsem dával peníze do benku,

to už bylo jako stádo krav. Yessr, a to mnì ukradli. A psala

vám nìkdy vaše žena? Nepsala. Neumí psát. Ale vy jste

jí psal? No, sir. Can’t write, sir. Od té doby, co zemøel

Michal Bobok, jsem jí neposílal nic, jen peníze ukládal.

Ale telegrafoval jste jí aspoò, že pøijedete? Ale co, ale co,

na to je škoda penìz. Lekla by se, kdyby pøišel posel, ale

mne se nepoleká. Haha, kdežpak! Tøeba si myslí, že jste

mrtev, pane Hordubal: to víte, když tolik let od vás nedo-

stala ani zprávièku - Mrtev? Takový chlap jako já, a mrtev?

Juraj Hordubal se dívá na své uzlovité pìsti. Takový chlap,

co si to myslíte! Polana je moudrá, Polana ví, že se vrá-

tím. Inu, jsme všichni smrtelní; co když se Polana nedo-

žila? Shut up, sir; bylo jí tøiadvacet, když jsem jel, a silná,

pane, silná jako øemen - to neznáte Polanu; za ty pení-

ze, za ty dolary, co jsem posílal, za ty aby nebyla živa?

No, thank you.

Nakvašený kramáø u okna si stírá modrým šátkem pot.

Tøeba zase øekne: To je horko! Horko, pane? Tomu øíká-

te horko? MìI byste být, pane, na lowerdecku; nebo dole

v šaftu na antracit... Tam posílají niggery; ale já to vy-

držel, yessr. Za sedm dolarù. Hallo, Hordubal! Hallo, you

niggash! Ach, pane, èlovìk mnoho vydrží. Kùò ne. Tam

dolù už nemohli dát konì, aby tahali káry. Pøíliš horko,

pane. Nebo takový lowerdeck na lodi... Èlovìk mnoho

vydrží, jen kdyby se aspoò mohl domluvit. Nìco na tobì

chtìjí, nevíš co; a oni køièí, vztekají se, krèí rameny -

Prosím pìknì, jak se mám v Hamburku doptat, kudy

se jede do Krivé? Oni mohou køièet, ale já ne.

Do Ameriky, to se vám jede jakoby nic; jeden vás naloží

na loï, jeden vás èeká tam - ale zpátky, pane, zpátky

vám nepomùže nikdo. No, sir. Tìžká, pane, je cesta

domù.

A Juraj Hordubal kývá hlavou, teï už se mu kývá sama,

klátí se tìžce a neživì, a Juraj usíná. Tlustá židovka

u okna sevøela pohoršenì rty; tetka s košem na klínì

a uražený kramáø na sebe významnì pohlédli: Ja ja, ta-

koví jsou dnes lidé. Jako dobytek.

II

Kdopak to jde, kdopak je to tam na druhém boku doli-

ny? Vida ho, pána v botách, snad montér nebo kdo, nese

si èerný kuføík a šlape do vrchu - kdyby nebyl tak dale-

ko, dal bych ruce k ústùm a zahoukal na nìho: Pochvá-

len Ježíš Kristus, pane, kolik je hodin? Dvì s poledne,

pasáèku; kdybych nebyl tak daleko, zavolal bych na tebe,

èí že paseš krávy, a ty bys tøeba ukázal: ta lyska, ta stra-

ka, ta hvìzda, ta malina, tato jalùvka patøí Polanì Hor-

dubalové. Tak tak, hochu, pìkné kravky, radost pohle-

dìt; jen je nepouštìj dolù k Èornopotoku, tam je tráva

kyselá a voda hoøká. Tak vida, Polanì Hordubalové; inu,

døív mívala jen dvì krávy; a což, hochu, nemá ona

i nìjaké voly? Ach, Hospodine, a jaké voly, podolské,

rohy jako napøažené paže; dva voly, pane. A což ovce?

I barany i ovce, pane, ale ty se pasou nahoøe na Durné

Poloninì. Moudrá a bohatá je Polana. A muže nemá?

Co mávᚠrukou? Nemá Polana hospodáøe? Ach, jaký

hlupák, nepozná èlovìka; stíní si oèi dlaní a pozírá, po-

zírá jako paøez.

Juraj Hordubal cítí srdce tepat až v hrdle; musí

se zastavit a vydechnout, ahah! ahah! Je toho až pøíliš,

je to tak náhlé, zalyká se tím jako èlovìk, který padl

do vody: najednou, najednou je doma, to jen udìlal krok

pøes ten kamenitý výmol a už ho to zaplavilo se všech

stran: ano, ten výmol tu vždycky byl, bylo tu køoví trnko-

vé a i tehdy bylo ožehlé ohnìm pasákù; a zas kvetou

v ssuti divizny, cesta se vytrácí v suché trávì a suché

mateøídoušce, tady ten balvan zarostlý jafurou, encyán,

jalovec a kraj lesa, suché kravince a opuštìná salaš; už

není Ameriky a není osmi let; je všecko, co bylo, lesklý

brouk v hlavièce bodláku, klouzavá tráva a z dálky zvon-

ce krav, sedlo nad Krivou, hnìdé trsy ostøice a cesta

domù -

- cesta mìkkými kroky horala, jenž nosí opánky a nebyl

v Americe, cesta vonící kravami a lesem, vyhøátá jako

chlebová pec, cesta do údolí, cesta kamenitá

a vyšlapaná stády, rozbahnìlá prameny, seskakující

po kamenech, ach, Hospodine, jaká správná pìšina,

prudká jako potok, mìkká trávou, drolící se štìrkem,

mlaskající v mokøinì, shýbající se pod koruny lesa; no,

sir, žádný škvárový chodník, co pod botou skøípe, jako

v Johnstownu, žádné rejlings, žádné zástupy mužù šla-

pající k majnì, ani èlovíèka nikde, ani èlovíèka, jen ces-

ta dolù, potok a zvonìní stád, cesta domù, padání k do-

movu, zvonky telátek a u potoka modrý omìj -

Juraj Hordubal sestupuje dlouhými kroky, jakýpak kuf-

øík, jakýchpak osm let; tady je cesta domù a po té se to

bìží samo, jako se vrací stádo za soumraku s plnými

vemeny, bim bam krav a zvoneèky telátek: což sednout

tady a vyèkat do soumraku, pøijít do vsi se zvonìním

stád, v hodinu, kdy báby vycházejí na zápraží a chlapi

se opírají o plot: koukejte, koukejte, kdo sem jde? Ale já

- jako stádo s pastvy - rovnou do otevøených vrat. Dobrý

veèer, Polano. Ani já se nevracím s prázdnou.

Nebo ne, vyèkat až do tmy, až pøejde boží dobytek, až

všechno usne; a zaklepat na okno, Polano! Polano! Jezu

Kriste, kdo je tam? Já, Polano, abys byla první, kdo mne

vidí: sláva ti, Bože. A kde je Hafie? Hafie spí; mám ji

probudit? Ne, nech ji spát. Buï pochválen Bùh.

A Hordubal vykroèil ještì rychleji. Jej Bohu, to se to

jde, když se tak èlovìku rozbìhnou myšlenky! Ani jim

nestaèí, marnì natahuješ nohy; hlava tì pøedbìhne a je

už u jeøabin na kraji dìdiny, huš, husy, huš a už jsi doma.

Mìl bys zatroubit na hubu: kde jste kdo, pozírejte, kdo

to jde, jaký Amerikán tramtará, to koukáte, boys, hallo!

A teï ticho, tady jsme doma, Polana na dvorku vytlouká

len, pøikrást se odzadu a zakrýt jí oèi - Juraj! Jak jsi mne,

Polano, poznala? Chvála Bohu, abych nepoznala tvé

ruce!

Hordubal bìží dolinou, kuføíku v ruce necítí, tam je

složena celá ta Amerika, modré košile, šaty z manchestru

a Teddy-bear pro Hafii; a tohle, Polano, pro tebe, látka

na šaty, jaké se nosí v Americe, voòavé mýdlo, hand-

bag s øetízkem, a toto, Hafie, je flashlight, zmáèkneš tuto

ten knoflík a svítí to, a tady ti vezu obrázky vystøíhané

z novin - ach, dìveèko, já jich mìl, po osm let jsem pro

tebe schovával, co jsem kde našel; musel jsem je ne-

chat tam, už se mi nevešly do sjutkejsu. Ale poèkej, ješ-

tì tam v kufru je vìcí!

A tady už, chvála Bohu, vede cesta pøes potok; žádná

železná lávka, ale jen kameny ve vodì, musí se skákat

s kamene na kámen a rukama házet, é, chaso, tamto

v koøání olší jsme chodili na raky, kalhoty vykasány

a mokøí až po uši; a je-li tuto v ohybu cesty ještì ten køíž?

Pochválen Ježíš Kristus, je tu, sklonìn nad vozovou

cestou, mìkkou teplým prachem a vonící stádem, slá-

mou a žitem; a to už tu musí být plot Michalèukova sadu,

a je tu, zarostlý bezem a oøeším jako tehdy, a je vyvrá-

cený, tak jako byl; sláva ti, Hospodine, to už jsme ve vsi,

zdrávi došli, Juraji Hordubale. A Juraj Hordubal se za-

stavuje, èert ví, co že ten kuføík je najednou tak tìžký,

jen setøít pot a Jezus Maria, proè jsem se neumyl

u potoka, proè jsem nevytáhl z kuføíku bøitvu a zrcátko,

abych se oholil u potoku! Vypadám jistì jako cikán, jako

tulák, jako zbojník, což abych se vrátil umýt se, než

se ukážu Polanì? Ale to už nejde, Hordubale, dívají

se na tebe; za Michalèukovým plotem, za pøíkopem lo-

puchovým se nehnutì a vyjevenì dívá dítì. Zavoláš

na nì, Hordubale? Øekneš, hej ty, jsi-li ty Michalèukùv?

A dítì, pleskajíc bosými tlapkami, se dává na útìk.

Což obejít dìdinu, myslí si Hordubal, a dostat se domù

zadem? To tak, aby na mne vybìhli, ty jeden, kam to

lezeš? Hybaj na cestu, nebo dostaneš bièem! Co dìlat,

musí èlovìk jít støedem dìdiny; ach, ty Bože, jen kdyby

ten kuføík tak netížil! Tváø tetky v oknì za muškátem,

vyjevené pohledy sluneènic, babka na dvorku nìco vy-

lévá, jako by se ohlížela zadnicí, dìti se zastavují a civìjí,

hele, hele, jde nìkdo cizí, dìda Kyryl mele naprázdno

bradou a ani oèí nezvedne, ještì jedno bodnutí u srdce,

Bùh s námi, a vejdi se sklonìnou šíjí do branky domo-

va.

Ej, ty hlupáku, jak jsi se tak mohl zmýlit! To pøece není

Hordubalovic døevìná chalupa, døevìný chlév a stodola

z trámù; toto je hotový dvorec, zdìné stavení a støecha

z tašek, na dvorku železná pumpa, z železa pluh a brány

železné, nu, dvorec jakýsi; chytro, Hordubale, chytro

se ztra i s tím svým èerným kuføíkem, než pøijde gazda

a øekne: Nu co, co ty tady okouníš? Dobrý den, hospo-

dáøi, nebývala tady Polana Hordubalová? Prosím

za odpuštìní, pane, nevím, kam jsem dal oèi.

Na zápraží vychází Polana a stane jako zkamenìlá,

oèi vytøeštìny, ruce pøesilnì tiskne k prsùm a prudce,

jíkavé vydechuje.

III

A teï neví Juraj Hordubal, co by øekl: tolik zaèátkù si

vymyslil, co to, že se sem žádný nehodí? Nezakryje

dlanìmi oèi Polanì, nezauká v noci na okno, nevrátí

se se zvonìním stád a se slovy požehnání; ale ježatý

sem vráží a neumytý, nu, jaký div, že se ženská pole-

ká? I hlas by ze mne vyšel divný a neškrcený - poraï,

Hospodine, co se dá øíci takovým svìtu nepodobným

hlasem.

Polana ustupuje ze zápraží, až pøíliš daleko ustupuje,

ach, Polano, já bych byl proklouzl i tak; a øíká hlasem,

který skoro není hlas a skoro není její: „Pojï dál, já -

zavolám Hafii.“ Ano, Hafii, ale døív bych chtìl tobì polo-

žit ruce na ramena a øíci, nu, Polano, nerad jsem tì po-

lekal; sláva Bohu, že už jsem doma. A vida, jak jsi

se zaøídila: nová je postel a vysoko nastlaná, stùl nový

a tìžký, na stìnì svaté obrazy, inu, brachu, to ani

v Americe nemají lepší; podlaha z prken a v oknech

muškát, dobøe jsi, Polano, gazdovala! Juraj Hordubal

potichouèku usedá na svùj kuføík. Moudrá je Polana a ví

si rady; jak to tu vyzírá, hádal bys, že má dvanáct krav,

dvanáct i víc - Chvála Bohu, ne nadarmo jsem robotil;

ale to horko v shaftu, dušinko, kdybys vìdìla, jaké pek-

lo!

Polana nejde; Juraji Hordubalovi je nìjak tísnivì jako

tomu, kdo sám a sám je v cizí jizbì. Poèkám na dvorku,

øíká si, snad abych se zatím umyl. Joj, svléknout košili

a napumpovat si studené vody na plece, na hlavu,

do vlasù, pøehojnì støíkat vodou kolem a zaøièet libostí,

hej! ale to by se jaksi nehodilo, ještì ne, ještì ne; jen

trochou vody z železné pumpy (bývalo tu døevìné rou-

bení a okov na vahadle, a ta hluboká tma dole, a jak to

vlhce a chladnì dechlo, když se èlovìk naklonil nad rou-

bení) (toto je jako v Americe, tam mívají farmáci takové

pumpy) (s plným okovem do chléva a napájet krávy, až

se jim nozdry lesknou vlhkostí a hlasitì frkají), jen tro-

chou vody smáèí umolousaný kapesník a utírá si èelo,

ruce, týl, achachach, to chladí, ždímá kapesník a hledá,

kam jej povìsit, ještì ne, ještì tu nejsme doma, a mokrý

jej cpe do kapsy.

„Tady mᚠtatínka, Hafie,“ slyší Hordubal, a Polana

k nìmu strká jedenáctileté dìvèátko poplašených, bledì-

modrých oèí. „Tak ty jsi Hafie,“ bruèí Hordubal rozpaèitì

(jej Bohu, pro tak velké dítì Teddy-bear!) a chce jí sáh-

nout po vlasech, jen tak prstem, Hafie; ale dìvèátko

uhýbá, tiskne se k matce a nespouští s oèí toho cizího

mužského. „Tak pozdrav pøece, Hafie,“ praví Polana tvr-

dì a žïuchá holèièku do zad. Ach, Polano, nech ji - co

na tom, že se dítì poleká! „Dobrý den,“ šeptá Hafie

a odvrací se. Jurajovi je náhle nìjak divnì, oèi se mu

zalily, tváø dítìte se pøed ním tøese a rozplývá; ale, ale,

copak to - e nic, to nic není, jen že jsem už tolik let nesly-

šel ‚dobrý den‘. „Pojï se podívat, Hafie,“ praví honem,

„co jsem ti pøivezl.“

„Jdi, hloupá,“ strká ji Polana.

Hordubal kleèí u kufru, matièko boží, to se to všechno

cestou zmuchlalo, a hledá elektrickou baterku, to se bude

Hafie divit! „Tak vidíš, Hafie, tady stiskneš ten gombík,

a svítí to.“ Nu copak, copak, ono to nechce svítit; Hor-

dubal maèká na knoflík, obrací baterku se všech stran

a zesmutní. „Copak se s tím stalo? Aha, to asi vyschlo

tam uvnitø, co je ta elektrika, - víš, bylo tak horko

na lowerdecku - Inu, - jasnì to svítilo, Hafie, jako sluníè-

ko. Ale poèkej, já jsem ti pøinesl obrázky, to nìco uvi-

díš!“ Hordubal loví z kuføíku listy z magazinù a novin,

kterými proložil tìch pár kouskù šatstva. „Pojï sem,

Hafie, a vidíš, jak vypadá Amerika.“

Dìvèátko se rozpaèitì kroutí a ohlíží se po matce.

Polana suše a pøísnì ukazuje hlavou: jdi! Dítì se ne-

smìle, nerado šourá k tomu dlouhému cizímu pánovi -

ach, vystøelit ze dveøí a bìžet, bìžet k Marice, k Žofce,

k holkám, které tam za humny zavíjejí do peøinky tako-

vé utìšené malé štìòátko -

„Podívej se, Hafie, tady ty dámy - a tu, pozírej, jak ti

se bijí, haha, co? To je football, víš? Taková hra, co

se hraje v Americe. A toto, ty vysoké domy –“

Hafie se ho už dotýká ramenem a nesmìle šeptá: „A

co je toto?“

Juraje Hordubala to zaplavilo radostí a dojetím: tak

vida, dítì si už zvyká! „To... víš, to je Felix the cat.“

„Ale vždy je to maèka,“ protestuje Hafie.

„Haha, to se rozumí, že je to maèka! Ty jsi moudrá,

Hafie! Ano, to je... takový americký kocour, all right.“

„A co on to robí?“

„To... to vylizuje tin, rozumíš? Takovou plechovou kra-

bici od konservy. To je advertisment na konservy, víš?“

„A co je tady napsáno?“

„To je... to bude nìco po americku, Hafie, tomu ty ne-

rozumíš; ale tuto, hleï, ty lodì,“ odvádìl honem øeè

Hordubal. „Po takové jsem plul.“

„A co je toto?“

„To jsou komíny, víš? Ty lodì mají uvnitø parní mašinu,

a vzadu takový... takový propeller...“

„A co tu je napsáno?“

„To si pøeèteš jindy, umíš pøece èíst, že?“ uhýbá Hordu-

bal. „A toto, vidíš, to se srazily dvì káry - -“

Polana stojí na zápraží, ruce složeny na prsou,

a suchýma upøenýma oèima se dívá po dvorku. Tam

vzadu v jizbì se k sobì schylují dvì hlavy, pomalý muž-

ský hlas se namáhá vyložit, co je toto a co ono, „to tak

dìlají v Americe, Hafie, a toto, hleï, to jsem sám jednou

vidìl,“ a pak ten hlas vázne, váhá a bruèí: „Jdi, Hafie, jdi

se podívat, kde je maminka.“

Hafie vyrazí na zápraží jako vysvobozená.

„Poèkej,“ zadrží ji Polana, „zeptej se ho, chce-li nìco

jíst... nebo pít.“

„Není tøeba, dušinko, není tøeba,“ hlaholí Hordubal

a hrne se na práh. „To jsi hodná, že sis vzpomnìla, dì-

kuju mnohokrát, ale to nespìchá. Tøeba mᚠnìjakou

jinou práci -“

„Co robit je poøád, “ podotýká Polana neurèitì.

„Tak vidíš, Polano, nu tak vidíš, nebudu tì vyrušovat;

jen si hleï svého, a já zatím - což já -“

Polana k nìmu zvedá oèi, jako by chtìla nìco øíci, jako

by toho chtìla øíci najednou nìjak mnoho, až jí to cuká

rty; ale spolkne to a jde po svém, nebo je vždycky co

robit.

Hordubal stojí ve dveøích a dívá se za Polanou: což

abych šel za ní do kùlny - ještì ne, ještì ne; kùlna je

tmavá, nu, nehodí se to jaksi. Osm let, brachu, je osm

let. Rozumná žena je Polana, neskoèí ti kolem krku jako

mladice; chtìl by ses jí zeptat na to a ono, na pole,

na dobytek, ale Bùh s ní, když má co robit. Vždycky byla

Polana taková. Do práce, hbitá, moudrá.

Zamyšlenì se díval Hordubal na dvorek. Èistý dvorek,

mochnièkou a rmenem prokvetlý, ani stružka moèùvky

nevytéká. Což o to, poohlédnout se po hospodáøství -

ještì ne, ještì ne; však Polana øekne sama, pojï

se podívat, Juraji, jak jsem gazdovala: všecko murova-

né a železné, všecko nové, tolik a tolik to stálo - A já

øeknu: Dobøe, Polano. I já ti nesu nìco do hospodáøství.

Dobøe to Polana dìlá; a rovná je, rovná jako mladice,

Hospodine, jaká rovná záda! Vždycky tak rovnì nesla

hlavu, už jako dívèí - Hordubal vzdychl a podrbal

se v týle: tož tak, Polano, a je po tvém; osm let jsi byla

svou paní, to se nedá jen tak lámat; sama øekneš, dobrý

je muž v domì.

Zamyšlenì se dívá Hordubal na dvorek. Všecko je jiné

a nové, zdárnì si Polana vedla; ale ta mrva, holenku, ta

mrva se mi nechce líbit. To není chlévský hnùj; to je mrva

stájová. Na zdi dva chomouty, na dvoøe kobylince - ani

se Polana nezmínila, že chová konì; ale poslyš, konì,

to pøece není pro ženskou. Do stáje patøí chlap, tak je

to. Hordubal vraští starostlivì èelo: ano, toto je úder ko-

pyta o prkenné pažení; hrabe si kùò kopytem, snad by

chtìl pít; donesl bych mu vody v plátìném vìdru, ale

ne: až mi Polana øekne, pojï se, Juraji, podívat po na-

šem hospodáøství. V Johnstownu mìli konì tam dole

ve štolách; chodil jsem je poplácat po hubì - to víš, Po-

lano, tam krávy nebyly; chytit takovou krávu za roh

a potøást jí hlavou, na - na na, stará, héta! Héta! Ale kùò

- nu, buï Bohu chvála, že tu budeš mít chlapa.

Ale teï zavonìlo nìco známého a starého, nìco, co

tu vonívalo od dìtství. Hordubal dlouze a s povdìkem

èichá: døevo, smolná vùnì døeva, vùnì smrkových po-

len na slunci. Juraje to táhne k té hromadì polen, dobrá

je hrubé ruce hrubá kùra, je tu i špalek se zaatou seky-

rou, døevìný kozlík a pila, jeho stará pila, vyhlazená jeho

prackami. Juraj Hordubal zhluboka vydechl, zdrávi došli

a pìknì vítám domù, svléká si kabát a vkliòuje poleno

do pevných ramen kozlíku.

Zpocen a šasten øeže Juraj døíví na zimu.

IV

Juraj se napøimuje a stírá si pot. Inu pravda, toto je jiná

práce a jiná vùnì než tam dole v pitu; pìkné, smolné døevo

má Polana, žádné paøezy, žádnou souš. Rachají kaèeny,

s køikem se ženou husy, nìjaký vùz tryskem rachotí a hrne

se slavnì do ulièky. Polana vybíhá z kùlny a bìží, bìží (ach,

Polano, vždy ty klusᚠjak dìvèe), dokoøán otvírá vrata

do dvorku. Kdopak to je, kdopak to k nám jede? Prásk bi-

èem, hý, vysoko letí zlatý a teplý prach, do dvorku se øítí

spøežení, žebøiòák øinèí a na nìm pìknì po maïarsku

stojí chlapík, vysoko drží opratì, vysoko zpívá brrr, se-

skakuje s vozu a plochou dlaní uhodí konì po mokré šíji.

Od vrat se blíží Polana, bledá a jaksi odhodlaná. „To

je Štìpán, Juraji. Štìpán Manya.“

Èlovìk sklonìný nad postraòky se prudce vzpøímil

èelem k Jurajovi. Jsi ty mi nìjaký èerný, diví se Hordu-

bal, Hospodine, jaký havran!

„Byl tu za èeledína,“ dodává Polana tvrdì a zøetelnì.

Èlovìk zamumlal a sklonil se k postraòkùm, odpíná

váhy a vyvádí konì, drží je oba jednou rukou u huby

a druhou z nièeho nic podává Hordubalovi. „Zdrávi do-

jeli, hospodáøi.“

Hordubal si honem utírá ruku o nohavici a podává ji

Štìpánovi; cítí se zmaten a nìjak velice polichocen,

upadá do rozpakù, brumlá cosi a ještì jednou potøese

Štìpánovi rukou po americku. Nevelký je Štìpán, ale

sporý; jde Jurajovi jen po ramena, ale dívá se mu do oèí

drze a palèivì.

„Pìkné konì,“ bruèí Hordubal a chce je pohladit po noz-

drách; ale konì se vzpínají a poèínají tanèit.

„Pozor, hospodáøi,“ varuje Manya a v oèích mu výsmìš-

nì blýskne. „Jsou to uheráci.“

Ach, ty èerný, myslíš, že se nevyznám v koních? Nu

pravda, nevyznám, ale zvyknou si konì na gazdu.

Konì trhají hlavami, jen jen vyrazit; ruce do kapes, Hor-

dubale, a neuhýbej, a si ten èerný nemyslí, že se bojíš.

„Toto je tøíroèek,“ povídá Manya, „z vojenského høeb-

ce, o - o - oj, “ trhá hubou konì, „c - c - c! Eé, èerte!

Ajda!“ Kùò jím smýká, ale Štìpán se jen smìje; a Polana

pøistupuje ke koni a podává mu kus chleba. Štìpán po ní

blýskne zuby a oèima a pøidrží konì za øetízek udidla.

„Ej, ty! S - s - s!“ Vypadá to, jako by vrýval konì do zemì,

v zubech mu syká úsilí; kùò stojí s krásnì vypjatou šíjí

a chòapá pysky po dlani Polaninì. „Hý,“ volá Manya

a poklusem, zavìšen na hlavách koní, vede je do stáje.

Polana se dívá za nimi. „Ètyøi tisícky za nìj nabízejí,“

praví oživenì, „ale nedám ho; Štìpán øíká, že stojí

za osm. Tu klisnièku budeme na podzim krýt -“ Nu, ví

èert, proè se zarazila, jako by se kousla do jazyka. „Mu-

sím jim pøichystat obroku,“ povídá a váhá, neví, jak ode-

jít.

„Tak tak, obroku,“ souhlasí Juraj. „Pìkný koník, Pola-

no; a což, je dobrý do tahu?“

„Toho je k vozu škoda,“ dí Polana podráždìnì. „To není

selský tahoun.“

„Nu proto,“ nutí se Hordubal. „Pravda, škoda by ho bylo,

junáka. Pìkné konì máš, dušinko, radost se podívat.“

Tu již vychází Manya ze stáje a nese dvì plátìná vìd-

ra na vodu. „Osm tisíc za nìj bude, hospodáøi,“ praví

s jistotou. „A ta klisnièka by se mìla na podzim krýt. Mám

pro ni slíbeného høebeèka, ej, jaký satanáš!“

„Brutus nebo Hegüs?“ obrací se Polana v polou cesty.

„Hegüs. Brutus je tìžký,“ Manya ukazuje zuby pod èer-

nými vousisky. „Já nevím, jak vy, hospodáøi, ale já mno-

ho nedám na tìžké konì. Sílu mají, ale žádnou krev,

pane. Žádnou krev.“

„Nu ano,“ praví Hordubal nejistì. „S krví je to tak. A což

kravky, Štìpáne?“

„Krávy?“ diví se Štìpán. „Aha, vy myslíte krávy. A - áno,

hospodynì má dvì krávy, prý pro mléko, øíká. Vy jste

ještì nebyl ve stáji, pane?“

„Ne, já - víš, já jsem se pøed chvilkou vrátil,“ dí Hordu-

bal a upadá do rozpakù - inu, ta hromada poøezaného

døíví se nedá zapøít; ale zároveò má radost, že tak šast-

nì zaèal Štìpánovi tykat jalo gazda èeledínovi. „Ano,“

povídá, „právì jsem se tam chystal.“

Štìpán ho úslužnì vede, nesa vìdérce s vodou. „Máme

tam - - hospodynì tam má nové høíbátko, tøínedìlní

a jednu plnou klisnu; dva mìsíce tomu, co byla u krytí.

Tudy, pane. Tady ten valach už je napolo prodán, dva

a pùl tisíce, pane. Dobrý kùò, ale já musím zapøahovat

tøíroèka, aby se vybìhal. Nechce stát.“ Manya zas cení

zuby. „Valach pùjde na vojnu. Všichni konì od nás šli

na vojnu.“

„Tak, tak,“ povídá Juraj. „Nu, mᚠtu èisto. A byl jsi ty,

Štìpáne, na vojnì?“

„U jízdy, pane,“ zubí se Manya a napájí tøíroèka. „Po-

zírejte, hospodáøi, jaká suchá hlava, jaký zadek - ejda!

no tak, c - c - c, - pozor, pane! och, jaký zbojník,“ povídá

a uhodí konì pìstí po šíji. „Ach, pane, to je kùò!“

Hordubal se necítí doma v ostrém výparu konírny; bra-

chu, to jinak je cítit kravín, mrvou a mlékem, pastvou

a domovem - - „Kde mᚠto høíbátko?“ ptá se.

Høíbátko je ještì kudrnaté a právì saje, jsou to samé

nohy; kobyla se otáèí hlavou a moudrýma oèima po Hor-

dubalovi: Nu, co ty jsi zaè? Juraj jihne a hladí klisnu

po kýtì; je teplá a hladká jako samet.

„Dobrá klisna,“ praví Štìpán, „ale tìžká. Hospodynì ji chce

prodat - to víte, hospodáøi, sedlák konì nezaplatí, a na voj-

nì chtìjí jen horkou krev. Neosvìdèují se chladní konì. Lepší

je stejnorodá stáj,“ míní Štìpán. „Já nevím, jak se na to dí-

váte vy, pane -“

„Nu, Polana tomu rozumí,“ bruèí Hordubal váhavì. „A

což voly, voly Polana nemá?“

„Naè voly, pane?“ šklebí se Manya. „Na pole staèí klis-

na a valach - Maso špatnì platí, hospodáøi. Ještì tak

chov bagounù - Vidìl jste, jakého má hospodynì kan-

ce? Šest bahnic, pane, a ètyøicet selat. Selata se dobøe

prodávají, z daleka sem docházejí prasátníci. Svinì jako

sloni, èerný rypák, kopyta èerná -“

Hordubal kývá povážlivì hlavou: „A což mléko - kde

pro nì berete mléko?“

„Od sedlákù, pìknì prosím,“ smìje se Manya. „Ech

ty, ty že chceš našeho kance na tvou špinavou svini?

Takového spolehlivého kaneèka není v celém kraji. Ko-

lik konví mléka, kolik pytlù brambor za to dáš? - Inu, pane,

zbyteènì se tady døít. Daleko do mìsta, špatnì

se prodává. Hloupý lid, pane. Pìstuje všechno jen

do huby. A dává, když neumí prodat.“

Hordubal neurèitì pokyvuje. Pravda, pravda, málo

se tady prodávalo, ještì tak husy a kury. Inu, toto je nì-

jaký jiný svìt: Polana si ví rady, jen co je pravda.

„Daleko prodat,“ rozumuje Štìpán, „a jen to, co stojí

za to. Kdo by chodil na trh s hrudkou másla? Je ti na nose

vidìt, že nic nemáš, nu tak slev, nebo jdi k èertu!“

„A odkud jsi ty?“ diví se Juraj. „Tady dole, z Rybárù,

znáte, pane?“

Nezná Hordubal, ale kývá: tak tak, z Rybárù; co by

neznal gazda?

„Jiný kraj, pane, bohatý, a jaká rovina! Na pøíklad ry-

bárský moèál - celý zdejší kraj by se do nìho vešel jako

køivák do kapsy; a tráva, pane, tráva až po prsa.“ Ma-

nya mávl rukou. „Ech, všivý kraj tady, zaoøeš a jen ka-

mení obracíš. U nás kopeš studnu a poøád èerná pùda.“

Hordubal se zasmušil. Co ty víš, ty Tatare - já, já jsem

tu oral a obracel kamení; ale zato ty lesy, Hospodine,

a ty pastviny! Rozmrzen vychází Juraj ze stáje. Všivý

kraj prý tak co sem, èerte, lezeš? Špatnì-li je tu stá-

dùm? Nu, chvála Bohu, však toto je hodina stád; už klin-

kají v dolinì a vyzvánìjí na kraji dìdiny; zvonce køapla-

vé, hluboké a pomalé, pomalé jako krok krávy; jen vy-

soké zvoneèky telátek bìží pøekotem - nu, nu, i ty bu-

deš krávou a pùjdeš vážnì a tìžce jako stádo, jako i my.

Zvonìní stád se blíží, a Juraj by smekl klobouk jako pøi

klekání, Otèe náš, jenž jsi na nebesích; jako øeka se blíží

zvonìní, dìlí se v tìžké krùpìje, rozlévá se po celé dì-

dinì; kráva za krávou se oddìluje od stáda a bimbam

bimbam míøí do svého chléva, vùnì prachu a mléka, bim-

bam ve vratech, a kývajíce hlavami stoupají dvì kravky

do dvora Hordubalù, zvíøata moudrá a mírná, a míøí

do dveøí chléva. Hordubal si hluboce oddechl: Nu, i já

už jsem doma, sláva ti, Bože; toto je návrat domù. Kle-

kání stád se rozptyluje dìdinou a dozvání, netopýr kli-

katým letem se vydává za mouchami po stopách stáda,

dobrý veèer, gazdo; z chléva se táhlým huèením ozývá

kravièka. Nu, nu, už jdu. Potmì vchází Juraj do chléva,

ohmatává rohy, tvrdé a chundelaté èelo, mokrou papulu

a nozdry, mìkce zøasenou kùži na krku; nahmatává ple-

cháè a trojnožku, usedá k plnému vemeni a dojí po stru-

ku struk, až mléko crèí do plecháèe; a tence, polohla-

sem poèíná Juraj zpívat.

Ve dveøích chléva se rýsuje temná postava. Hordubal

nedozpíval. „To jsem já, Polano,“ bruèí omluvnì. „Aby si

na mne dobytek zvykl.“

„Pùjdeš už k veèeøi?“ ptá se Polana.

„Až podojím,“ mluví Hordubal ze tmy. „Štìpán bude jíst

s námi.“

V

Juraj Hordubal usedá v èelo stolu, spíná ruce a øíká

modlitbu. Tak to má být, když jsi teï gazdou. Polana

svírá rty, ruce sepnuty, Hafie vyvaluje oèi a neví, co dì-

lat, Štìpán se mraènì a zarytì dívá k zemi - ech, vy,

což jste se nemodlívali, Polano? Inu, od jiné víry je asi

Štìpán, ale u stolu se sluší modlitba. Vida je, rozmrzeli

se, jedí rychle a mlèky, Hafie se tak tak dloubá v talíøi, -

„Jez, Hafie,“ káže suše Polana, ale sama dá stìží co

do úst; jen Štìpán hlasitì srká, sklonìn nad talíøem.

Po jídle kouká Manya, jak a kudy ven. „Poèkej ještì,

Štìpáne,“ pobídl ho Hordubal. „Co jsem chtìl øíci - Ano,

a jaká je letos úroda?“

„Otava byla dobrá,“ uhýbá Manya.

„A žita?“

Polana rychle pohlédne na Štìpána. „Žita,“ souká

ze sebe Manya. „Ano, hospodynì totiž prodala ta pole

nahoøe. Nestálo to za práci, pane. Samý kámen.“

V Hordubalovi hrklo. „Samý kámen,“ bruèel, „pravda,

že samý kámen; ale pole, Polano, je základ - -“

Štìpán sebejistì ukazuje zuby. „Nic to neneslo, hospo-

dáøi. Lepší jsou louky u øeky. Kukuøice tam narostla co

chlap vysoká.“

„U øeky,“ diví se Hordubal, „tys koupila, Polano, pùdu

v rovinì?“

Polana chce nìco øíci, ale spolkne to. „Panské louky,

hospodáøi,“ vysvìtluje Manya. „Pùda jako mlat, hlubo-

ká, øepná - Ale øepa se špatnì platí. Všechno se špatnì

platí, pane. Radìji vsadit na konì: vydaøí se kùò,

a dostane se víc penìz než za rok selské roboty. Mít ještì

kus roviny, a postavit stáje tam dole -“ Štìpánovi blýs-

kají oèi. „Kùò patøí do roviny, pane. Kùò není koza.“

„Statkáø by prodal ty louky,“ podotýká Polana zamyšlenì

a poèítá nahlas, co by stály; ale Hordubal neposlouchá,

Hordubal myslí na pole žitná a bramborová, jež Polana

prodala. Pravda, samý kámen, ale nebyl-liž tam kámen

odjakživa? To už, kamaráde, patøí k té práci. Dva roky

pøedtím, než jsem odejel, jsem obrátil kus úhoru v pole -

ech, co ty víš o selské robotì!

Hafie se pøikradla k Štìpánovi a opírá se mu loktem

o rameno. „Strýèku Štìpáne,“ šeptá.

„Co je?“ smìje se Manya.

Malá se ostýchavì vrtí. „Já jen tak.“

Štìpán ji bere mezi kolena a kolébá jí: „Nu tak, Hafie,

co jsi chtìla øíci?“

Hafie mu šeptá do ucha: „Strýèku Štìpáne, já ti dnes

vidìla krásné štìòátko!“

„Ale jdi,“ diví se dùležitì Manya. „A já jsem ti vidìl za-

jeèici s tøemi mladými zajíèky.“

„Jé,“ žasne Hafie, „a kde?“

„V jeteli.“

„A budeš je na podzim støílet?“

Štìpán úkosem na Hordubala: „Nu, nevím.“

Hodný èlovìk, myslí si Juraj s úlevou, dítì ho má rádo;

ke mnì by tak nepøišla. Což, zvykne si dítì; ale že se ani

nezmínila o tìch obrázcích, co jsem jí dovezl z Ameriky.

Mìl bych nìco dát Štìpánovi, napadá Hordubala, a hledá

oèima svùj døevìný kuføík.

„Mᚠsvé vìci srovnané na lavici,“ praví Polana - vždyc-

ky byla tak peèlivá, myslí si Juraj, a jde vážnì k té hro-

mádce z Ameriky. „Tak toto je pro tebe, Hafie, ty obráz-

ky a tady ten Teddy-bear -“

„Co to je, strýèku?“ vydechne Hafie.

„To je medvìd,“ vysvìtluje Manya. „Vidìlas už nìkdy

živého medvìda? Tam vzadu v horách jsou.“

„A tys je vidìl?“ naléhá Hafie.

„Nu, vidìl. Dìlají brumbrum.“

„Toto je, Polano, tobì,“ mumlá nesmìle Hordubal. „Jsou

to hlouposti, nu, ale nevìdìl jsem, co...“ Juraj se odvra-

cí a pøehrabuje, co by ze svého vybral Manyovi. „A toto,

Štìpáne,“ praví rozpaèitì, „by se snad hodilo tobì: ame-

rický nùž a fajeèka americká -“

„Ach, ty,“ vyhrkla zdušenì Polana, oèi se jí zalily slza-

mi a vybìhla ven - nu, Polano, co je?

„Dìkuju uctivì, hospodáøi,“ klaní se Manya, ukazuje

všechny zuby a podává Jurajovi ruku. Ej ty, jakou ty máš

sílu v ruce! S tebou by stálo za to se mìøit. Nu, chvála

Bohu, oddychl si Hordubal, toto by bylo odbyto.

„Ukaž mi ten køivák, strýèku,“ žadoní Hafie.

„Hleï,“ honosí se Štìpán, „to je nùž až z Ameriky, tím

ti vyøežu americkou panenku, nechceš?“

„Jé, strýèku,“ piští Hafie, „ale jistì.“

Juraj se široce a blaženì usmívá.

VI

Ale ještì není vše vyøízeno, Juraj ví, co se sluší. Když

se èlovìk vrací z Ameriky, musí se ukázat v krèmì,

se sousedy se pøivítat a nabídnout pálenky. A každý vidí,

že ne s prázdnou a ne s hanbou se vrací. Hej, hospo-

do! Každému skleníku a chytro nalévej, což neznᚠHor-

dubala a nejsem já majner z Ameriky? A se rozkøikne

po dìdinì, kdo že se to vrátil, ej, pùjdeme se podívat

na Hordubala, ženo, halenu sem a širák - -

„Já se vrátím brzo, Polano, však jdi spat a neèekej,“

domlouvá Juraj a ze široka, okázale se hrne èernou dì-

dinou do krèmy. Èím vším to voní dìdina: døevem

a kravami, slámou a senem, a toto je pach husí, a toto

èpí rmenem a kopøivami. Není už v krèmì starý Salo

Berkoviè, jakýsi žid zrzavý vstává od stolu a nedùvìøivì

se ptá: „Pøeje si pán?“

V koutì sedí jeden, kdo by to mohl být, mohl by to být

Pjosa, pravdaže, Andrej Pjosa, øeèený Husár, zírá na Ju-

raje, jako by chtìl køiknout: Jsi ty to, Juraji? I jsem to já,

Andreji Husáre, jak mì tu vidíš. - Nu, nezakøikl Pjosa

a zírá; a Hordubal, aby ukázal, že je zdejší: „Živ-li starý

Berkoviè, krèmáøi?“

Pihovatý žid staví na stùl sklenku koøalky. „Šest let

tomu, co je pochován.“ Šest let? Ech, Pjoso, dlouhá to

doba; co zbude z èlovìka po šesti letech - a co po osmi?

Osm let, krèmáøi, jsem nepil pálenky; jej Bohu, byl bych

ji nìkdy pil - hoøe zapít, naplivat na cizotu, víš? Ale za-

kázali pálenku v Americe. Aspoò jsem poslal víc dolarù

Polanì; a vidíš, konì koupila a prodala pole. Prý samé

kamení. A ty, Husáre, tys pole neprodal? Inu, vidìt, žes

nebyl v Americe.

Žid stojí u pultu a zírá na Juraje. Mám se s ním dát

do øeèi? myslí si žid. Hovorný asi není, hledí jaksi taksi,

radìji ho nechat; kterýpak ze zdejších by to mohl být?

Matìj Pagurko má syna kdesi, tøeba je to syn Matìjùv;

èi že by to byl Hordubal, muž Polany Hordubalové, ten,

co je v Americe -

Juraj zamžoural oèima. Žid se odvrací, musí rovnat

sklenky na pultì; a co ty, Pjoso, co schovávᚠoèi pod

oboèím? Mám tì zavolat jménem? To mᚠtak, Andreji

Pjoso: èlovìk si odvykne mluvit, huba mu zdøevìní, ale -

inu, i kùò, i kráva chce slyšet lidské slovo. Pravda, vždyc-

ky bývala Polana tichá, a osm let nepøidá øeèi, samota

mluvit nenauèí; sám nevím, kde zaèít: neptá se ona -

nepovídám, nepovídá ona - nechci se ptát. Ech co, Štì-

pán je dobrý èeledín, i mluvení obstará za hospodyni.

Pole prodala hospodynì, koupila pustu v rovinì, a máš

to.

Hordubal upíjí a pokyvuje hlavou. Pálí ta potvora, ale

èlovìk si zvykne. Štìpán - hodný chlap, zdá se; rozumí

koním a má rád Hafii; a co se týèe Polany - i zvykne si

ženská, a samo pøijde, co pøijít má. Ech, Pjoso, a co tvá

žena - divná-li je nìkdy? Nu, nabiješ jí, ale Polana je

jako zemanka, Andreji. Tak je to. Moudrá je; pilná a èistá

- chvála ti, Bože. Pravda, že divná. A nese se, brachu,

jako žádná druhá bába na dìdinì. Neumím s ní, Husá-

re. Jako vítr jsem mìl vtrhnout domù a zatoèit s ní, až

by ztratila dech. Tak se to dìlá, Andreji. Ale já - vidíš,

nešlo to; podìsila se, jako bych byl strašidlo. I Hafie

se nìjak podìsila. I ty, Pjoso. Nu, tady mne máte, co

dìlat? Když nepuknou ledy, sejdou pomalu. Na zdraví,

Andreji!

Andrej Pjosa, øeèený Husár, vstává a jde ke dveøím,

jako by nevidìl; ve dveøích se obrací, støelí oèima zpát-

ky a vyhrkne: „Zdrávi došli, Juraji!“ Jsi ty podivín, Husá-

re; jako bys nemohl pøisednout - nemysli si, že jsem

se vrátil jako žebrák: mám pìkných pár set dolarù, ani

Polana to ještì neví. Hle, poznal mne Pjosa; tak vida,

samo to pøišlo, samo pøijde i ostatní, zaradoval

se Hordubal. Žide, nalej mi ještì jednu!

Dveøe se rozletí a hrne se do nich chlap, hrne se jako

velká voda - ale vždy je to Vasil Geriè Vasilù, kamarád

nejlepší; jen pozøí a už ke stolu, Vasile! Juraji! Škrábe

takové chlapské pocelování a smrdí tabákem, ale dob-

ré je; ech, ty Vasile! „Vítám tì, Juraji,“ povídá nìjak sta-

rostlivì, „a co že jsi pøijel?“ „A co, ty somáre, mìl jsem

tam umøít?“ smìje se Hordubal. „Inu,“ povídá Geriè vy-

hýbavì, „není teï sedlákùm dobøe. Zdráv, pravda? Chvá-

la Bohu aspoò za to.“ Divný jsi, Vasile, sedᚠjen na pùl

zadku a sklenku do sebe hore dnem pøevracíš. Co no-

vého? Nu, starý Kekerèuk zemøel, ten týden po velké

noci, dej mu Bùh vìènou slávu, a v nedìli si bral mladý

Horolenko Michalèukovu holku; loni nám èert nadìlal slin-

tavku - Ja, Juraji, udìlali mne tu starostou, bíro jsem, to

víš, jen pro zlost - Hovor se trhá, Vasil Vasilù neví jaksi,

co by povídal; vstává a podává tlapu Jurajovi: „Bùh tì

potìš, Juraji; musím už jít.“

Juraj se usmívá a otáèí sklenku v tìžkých prstech. Není

už Vasil, jako býval, ach, Pane na nebi, jak ten dovedl

pít, až okna øinèela; ale pøišel a poceloval - kamarád.

Bùh tì potìš, Juraji; co ty tak, mám snad napsáno

na nose, že se mi nepovedl návrat? Hej, že nepovedl,

ale to ještì pøijde; pomalu, pomalu se budu navracet,

každý den o kousek, a vidíš, najednou budu doma. Mám

peníze, Vasile; i pole mohu koupit, i krávy, dvanáct krav,

když budu chtít; sám je vy ženu na pastvu, tøebas

na Volov Chrbát, dvanácti zvonci budu veèer zvonit,

a Polana bystøe pobìží otvírat vrata. jako dívèí - -

V krèmì ticho, žid døíme za pultem, což, dobrá je èlo-

vìku taková samota; toèí se mu hlava, toèí, ale tím se,

kamaráde, srovnají myšlenky. Vracet se krokem,

a pomalu, jako se vrací stádo; ale což, pøihnat se jako

spøežení, šturmem vtrhnout do dvora, až trysknou jiskry

- vysoko stát, vysoko držet opratì a seskoèit - tu jsem,

Polano, a teï tì nepustím; vysoko na rukou tì donesu

domù a pøitisknu tì, až ti dech zajde. Hebká jsi, Polano.

Osm let, osm let jsem na tebe myslel; a teï teprve pù-

jdu k tobì. Hordubal zatíná zuby, až mu nabíhají svaly

ve tváøi. Hý, konì divoké, hý! A vidí Polana - kolena

se jí zachvìjí lekem a radostí, a vidí: muž se vrací.

VII

Opilý jde Hordubal mìsíèní nocí; opilý, nebo odvykl

pálence, nebo odvykl takovým myšlenkám, nebo jde

k ženì. Co mrazíš, mìsíci - což nejdu dost ticho, tak

lehce, tak lehce, že bych ani rosu na trávì nesetøel? Ej,

psiska po celé dìdinì, to jde Juraj Hordubal, po osmi

letech se vrací chlap a ruce nese obloukem, aby vzal

do nich ženu: tak, teï tì mám plnou náruè a ještì to je

málo, bral bych tì do úst a koleny svíral, mezi prsty bych

tì chtìl cítit, Polano, Polano! A co mrazíš, ty jeden? Prav-

da, že jsem opilý, protože jsem pil na kuráž, protože

se chci po hlavì vrhnout - domù; zavøít oèi, zamávat ru-

kama a skoèit po hlavì - tu mì máš, Polano, tu a tu a tu,

všude, kde jsou tvé ruce, tvé nohy, tvá ústa; ech, jak -jsi

veliká, co tì je od hlavy k patì, kdy já tì poberu celou.

Hordubal jde mìsíèní nocí a chvìje se po celém tìle.

Nezavolal bys, nepromluvil bys v noci mìsíèní, neudì-

lᚠkol na této hladinì; ticho, ticho, ten svìtlý stín jsi ty,

nejmenuj mne, to jsem já; tak tiše tì držím, jako když

roste strom, a neudìlám kol na této hladinì, nepromlu-

vím, nevydechnu; ach, Polano, bylo by slyšet, jak padá

hvìzda.

Ale ne, k nám mìsíc nesvítí, u nás nemrazí mìsíc; svítí

nad èerným lesem, a u nás je tma, taková tma, co dýchá;

musíš potmì šátrat rukama a najdeš ženu, spí - nespí, ne-

vidíš ji a je jí tu plno, tiše se ti smìje a dìlá ti místo; jaképak

místo pro takového kolohnáta, nevejdeš se, musíš se vtisk-

nout mezi její paže; a ona ti šeptá do ucha, nevíš co øeè je

chladná, ale teplý je šepot a temný, hned je tu ještì hustší

tma, tak hustá a tìžká, že ji hmatᚠa je to žena, tu vlasy,

tu ramena, a dýchá, syká mezi zuby, dýchá ti temnì

do tváøe - Ech, Polana, vyhrkl Hordubal, ach ty!

Tiše otvírá Juraj branku do dvora a chvìje se. Na zá-

praží sedí Polana v svìtle mìsíèním a èeká. „Ty, Pola-

no,“ bruèí Hordubal a srdce mu klesá. „Proè nespíš?“

Polana se zatøásla chladem. „Èekám na tebe. Chtìla

jsem se tì zeptat - Loòského roku jsme dostali za pár

koní sedm tisíc; tak co ty - co myslíš -“

„A - áno,“ míní Hordubal váhavì. „Dobré je to, což,

zítra si o tom povíme -“

„Já chci teï,“ praví Polana tvrdì. „Proto èekám. Já už

nechci sloužit kravám... robotu na poli... nu, nechci!“

„Nebudeš,“ povídá Hordubal a dívá se na její ruce, bílé

ve svìtle mìsíèním. „Teï jsem tu já, abych robil.“

„A co Štìpán?“

Juraj mlèí, vzdychá, proè zrovna teï o tom mluvit? „Nu,“

bruèí, „nebude tu dost práce pro dva.“

„A co konì?“ namítá Polana rychle. „Musí být nìkdo

u koní, a ty koním nerozumíš -“

„Pravda,“ uhýbá Hordubal. „A co, nìjak bude.“

„Já to chci vìdìt,“ naléhá Polana a zatíná pìsti. Ech

ty, jaká jsi prudká!

„Jak ty chceš, Polano, jak ty chceš,“ slyší Juraj svùj

vlastní hlas. „Zùstane Štìpán, dušinko... Abys vìdìla,

nesu peníze... Všechno ti udìlám.“

„Štìpán rozumí koním,“ slyší Hordubal, „nenašel bys

takového. Pìt let tu slouží -“ Polana vstává, divná a bledá

v svìtle mìsíèním. „Dobrou noc. Jdi tiše, Hafie spí.“

„Co - co ty - kam jdeš?“ udivil se Hordubal.

„Na pùdu spat. Ty spíš v jizbì, ty jsi - gazda.“ Nìco

tvrdého, nìco zlého je v Polaninì tváøi. „Štìpán - spí

v konírnì.“

Bez hnutí sedí Hordubal na zápraží a zírá do mìsíèní

noci. Tak, tak. Hlava nechce myslet, zdøevìnìla: a co

mi to sedí v krku, že se to nedá spolknout? Ty spíš v jizbì,

ty jsi gazda. Tak je to.

Nìkde v dálce štìká psisko, ve chlévì zaøinèel øetìz

krávy. Ty spíš v jizbì. Ech, hlava pitomá! mùžeš jí krou-

tit a nic, nic - trne jen. Prý gazda. To všecko je tvé, gaz-

do, ty bílé stìny, dvùr, všecko; jaký jsi ty pán, celou jizbu

mᚠpro sebe, sám se rozvalíš na posteli - inu, gazda!

A co že nemohu vstát, co že mám hlavu tak tupou - to

snad ta pálenka, døevìný líh mnì nalil žid zrzavý, ale

nešel-li jsem z krèmy, jako bych tanèil? Tož tak, v jizbì.

To chce Polana uctít gazdu, jako host bude spát - Ne-

smírná únava padá na Hordubala. Nu ano, chce ona,

abych si odpoèinul, abych si pohovìl po cestì; ba, vždy

nemohu vstát, hloupé, mít nohy jako z rosolu. A mìsíc

už zalezl za støechu.

„Odbila jedenáctá ho-di-na, chval každý duch Ho-spo-

dina -“ To vyvolává ponocný - v Americe se nevolá, div-

ná je Amerika. A mne tu nevidí, hanba by byla, lekl

se Hordubal a tiše jako zlodìj se krade do jizby. Svléká

kabát a slyší slabounký dech - sláva ti, Bože, Polana jen

žertovala a spí tady; ach, já hlupák, a já zatím jako pa-

øez na dvorku! Juraj se ticho, ticho krade k posteli

a hmatá: to jsou vlásky, to paže tenouèká a chabá - Hafie.

Dítì zavrnìlo a zarylo se tváøí do podušky. Pravda, Ha-

fie. Juraj si ticho sedl na kraj postele, pøikreju nožièky

dítìti: ech, bože, jak si mám lehnout? Dítì bych Ieda

vzbudil. To asi Polana chtìla, aby si dítì zvykalo na tátu.

Tož tak, tatko a dítì v jizbì a ona na pùdì.

Nìco zasvitlo v Jurajovi a - nu, nedá to pokoj. Øekla:

Jdu spat na pùdu. A tøeba to øekla naschvál: ty hloupý,

mùžeš pøijít za mnou, víš, kde jsem, jdu na pùdu spat.

Na pùdì není Hafie. Hordubal stojí ve tmì jako sloup

a srdce mu buchá. Polana je hrdá, neøekne: tady mì

máš; sám musíš za ní jako za dívèí, potmì budeš šátrat

a ona se potichu zasmìje, ach, Juro, ty hloupý, osm let

na tebe myslím.

Ticho, ticho leze Juraj na pùdu. Ach, jaká tma, Polano,

kde jsi, slyším ti buchat srdce. „Polano, Polano,“ šeptá

Hordubal a hmatá do èerna. „Jdi, jdi pryè,“ zasténalo,

zajektalo to ze tmy, „já tì nechci! Prosím tì, prosím tì,

Juraji, prosím tì -“

„Já nic, Polano,“ bruèí Hordubal nesmírnì zmaten. „Já

jen... zeptat se, dobøe-li tu spíš -“

„Prosím tì, jdi pryè, jdi,“ jektá to ze tmy hrùzou.

„Chtìl jsem ti jen øíci,“ koktá Hordubal, „... všecko zù-

stane, dušinko, jak budeš chtít... i roviny mùžeš pøikou-

pit -“

„Jdi, jdi pryè,“ køièí Polana beze smyslù a -

- Juraj neví, jak se dostal dolù, tak nìjak, jako by støem-

hlav padal do propasti. Ale kdež, nepadá, sedí na po-

sledním schodku a padá do propasti. Tak hluboko, Kris-

te Ježíši, tak hluboko padat! A kdo to tu jíká? To ty, to ty.

Já nehekám, já se jen pokouším dýchat a nemohu za to,

že to tak zaúpí, a zas, a zas! Nu jen si hekej, jsi doma,

jsi gazda -

Hordubal se zastavil ve svém pádu, sedí na schodku

a civí do tmy. Ty spíš v jizbì, øekla, jsi gazda. Tedy tak

ty, Polano: osm let jsi byla svou paní, a teï se zlobíš, že

mᚠmít gazdu nad sebou. Ech, dušinko, podívej se,

jaký to gazda: sedí na schodku a fòuká, nos bys mu utøe-

la zástìrou, takový je to hospodáø. Hordubal cítí nìco

na hubì, sahá na to, i mùj ty Bože, vždy je to úsmìv.

Hordubal se usmívá do tmy; jakýpak gazda, èeledín.

Pøišel èeledín ke kravám, paní, a ty, Polano, budeš jako

statkáøka. Nu, vidíš, všechno se to dá srovnat: konì

i krávy, Štìpán i Juraj. Krávy ti vypìstuju, Polano, ra-

dost se na nì podívat - a ovce; všeho budeš mít, nad

vším budeš gazdovat.

Tak vida, už to jde dýchat a neheká to; mùžeš do sebe

nabrat vzduchu jako kováøùv mìch. Kdežpak, hospody-

nì, èeledín nepatøí do jizby; pùjde spat ke kravám, tam

je jeho místo. Èlovìk není aspoò tak sám, slyší nìkoho

dýchat; stane se mu, že z nièeho nic promluví nahlas

a sám se toho lekne, ale ke krávì se mùže promluvit:

otoèí hlavu a poslouchá. Dobøe se v kravínì spí.

Ticho, ticho jde Juraj do chléva; teplý pach krav ho

ovane, pohnul se øetìz na žebøi. Héta, kravièky, héta, to

jsem já; chvála Bohu, slámy dost pro èlovìka.

„Odbila dvanáctá ho-di-na, chval každý duch Hos-po-

dina, i Ježíše, jeho syna -“ Ne, to v Americe nebylo. „Opa-

trujte svìtlo, oheò, by nebyl nikomu škoden -“

Tú - tú - tú ponocného roh, jako když buèí kráva.

VIII

Štìpán zapøahá konì k vozu. „Dobrý den, hospodáøi,“

volá, „nechcete se podívat dolù na louky?“

Juraj se trochu mraèí: což jsem já panský správèík, abych

jezdil vozem obhlížet pole? A což, není co robit, není kam

jít s kosou na žita; proè bych se nepodíval na Polanino

gazdovství?

Široké plátìné gatì má Štìpán a modrou zástìru, -

vidìt, že je z roviny; a èerný je jako cikán. „C - c,“ mlask-

ne na konì, a už to s rachotem a øinèením letí, Juraj

se má co držet žebøiny; ale Štìpán stojí, klobouèek na-

zad, opratì vysoko a pohrává bièem nad šíjemi koní.

Nu, nu, pomalu, není tak naspìch.

„Ech ty,“ povídá Juraj nespokojenì, „co tak táhneš konì

u huby? Vidíš, jak melou pysky, bolí je to.“

Štìpán se obrací a zubí se. „To se musí, pane,“ poví-

dá. ,,Aby nesli hlavu nahoru.“

„A k èemu,“ namítá Hordubal. „A nesou hlavu, jak jim

narostla.“

„To se dobøe platí, hospodáøi,“ vysvìtluje Štìpán. „Kaž-

dý kupec se dívá, nese-li kùò hlavu hore. Pozírejte, pane,

pozírejte, teï bìží dobøe: po zadních nohách,

a pøedníma jen tak hrabou po zemi. C - c.“

„A nežeò je tak,“ volá Hordubal.

„Uèí se bìhat,“ praví Manya lhostejnì. „A se uèí. Co,

pane, s pomalým konìm?“

Vozí-li Štìpán takto Polanu? pøemítá Hordubal. Celá

dìdina se ohlíží: to jede Hordubalova žena, inu, jako

statkáøka; ruce založí a jede si. A co by nezpychla? myslí

si Juraj. Chvála Bohu, je jiná než druhé ženštiny, tvrdá

a rovná jako sloup; zøídila dvorec jako kaštel, sedm tisíc

stržila za pár koní, tak co, má proè nést hlavu nahoru.

To se, brachu, dobøe platí.

„Tak tady je ta rovina,“ ukazuje Štìpán bièem. „Až po ty

akáty patøí paní.“

Hordubal slézá s vozu jako rozlámaný. Roztøásl jsi mne,

èerte. Tak to je ta rovina; pravda, tráva až po pás, ale

suchá a tvrdá - nepovídej, to není øepná pùda, to je step.

Manya se drbe na šíji. „Pøikoupit té roviny až tamto,

hospodáøi, tøicet koní by se tu dalo pást.“

„Nu - u,“ namítá Hordubal, „žír to, holenku, zrovna není.“

„Jaký žír?“ šklebí se Manya. „Kùò má být, pane, su-

chý. Èi chcete krmit konì pro øezníka?“

Hordubal neodpovídá a jde ke koním, plácá je po lysi-

nì. „No - no - no, malý, neboj se, jsi chlapíèek. Co, støí-

hᚠušima? A ty, ach, ty jsi moudrá! Co hrabeš, co bys

chtìla?“

Štìpán vypøahá konì, vztyèí se a povídá nìjak ostøe:

„Nemluvit na konì, pane. Zmìknou.“

Hordubal se k nìmu prudce obrací: Co ty tak na gaz-

du! A co, to on tøeba jen tak, aby si na mne konì ne-

zvykli. A já se ti do tvých koní míchat nebudu, ty somá-

re; nu, nu, nemusíš se mraèit.

Štìpán nechává konì volnì pást a bere kosu, bude

kosit seno; jaký hlupák, nevzal s sebou ani druhou kosu.

Juraj povzdychl a zírá pøes rovinu k vrchùm nad Krivou.

Tam jsou aspoò poøádná pole - pravda, samý kámen,

ale jsou to pole: brambory, ovsy, žita - nìkde žito ještì

stojí, nìkde už vážou snopky - „A kdože, Štìpáne, kou-

pil to naše pole nahoøe?“

„Nìjaký Pjosa,“ povídá Manya.

Aha, Pjosa, Andrej Pjosa Husár; a proto on se v krèmì

nehlásil, stydìl se, že ženskou pøipravil o pole. Juraj zírá

k vrchùm, divné, jako by pole Hordubalù sebìhla s hor

a sedla si do roviny -

„A Rybáry jsou tady dole?“ ptá se Juraj.

„Tady dole,“ povídá Štìpán. „V tuto stranu, tøi hodiny

cesty odtud.“

Tøi hodiny cesty, vida, daleko ještì do Rybár. Hordu-

bal z dlouhé chvíle utrhne stéblo trávy a žvýká je; je na-

kyslé jaksi a skøípavé - to tráva tam nahoøe,

na poloninách; chutná docela jinak, koøennì, mateøí-

douškou. Juraj se loudá po lukách dál a dál; jaká rovi-

na, nic nevidìt než oblohu, ale není to taková obloha

jako tam nahoøe, je jakási zaprášená. A tady lán kukuøi-

ce, pravda, co chlap je vysoká, samý chøást; ach, Hos-

podine, co že kukuøice vypadá tak nepoøádnì - pustit

do ní svinì, to by to chrochtalo! Kdežto žitné pole, to je

jako kožich. Akáty - Juraj nemá rád akáty; tam nahoøe

jsou trnky a brsleny, jeøáby, jalovèí, a žádný takový ni-

èemný akát. Už není vidìt ani Manyu v té jeho zástìøe

a vysokých botách. Jaképak nemluvit na konì! I kùò je

moudré zvíøe, stejnì jako kráva; øeèí se nauèí mírnosti.

Pøed Jurajem leží rovina, pøepadá ho stesk, je to sko-

ro jako moøe, co tam! co tam! Obrací se k vrchùm, ech

vy, i vás rovina užírá, dìlá vás malé a hloupé; ale šlapat

nahoru, kamaráde, to aspoò poznáš, co je to zemì! A už

to tu Juraj nevydrží, uhání k dìdinì a nechává za sebou

Štìpána s celým jeho spøežením. Podívám se na žita,

myslí si, ale bìží hodinu, a vrchy jsou poøád ještì kdesi;

a to horko tady, ani vìtérek nevane - to mᚠtu tvou rovi-

nu. Kdo by byl øekl, že mì Štìpán tak daleko zavezl?

Jenom c - c, a už jsme byli kraj svìta. Rychlé konì má

Polana: co, pane, s pomalým konìm?

Hordubal bìží už dobré dvì hodiny, a tu koneènì je

kraj vsi: cikáni, holota jedna, válí se to mezi blínem

a durmanem, a tuto už kovárna pøi silnici - - Hordubal

se zastavuje, cosi ho napadá, ej, Polano, já ti ukážu!

A už se hrne do kovárny. Hallo, mistøe, udìlejte mi hák,

nu, jaký hák: hák jako závoru, ke dveøím hák, poèkám si

na nìj. Kováø nepoznává Hordubala, je tu tma a nevidí

pro výheò. Když hák, tož hák; a kuje hák jako hrom.

A což, kováøi, dobré konì má Hordubalová? Inu, konì

jako èerty, ale panské: nic k práci strýèku. Ale kovat je,

aha! dva chlapi aby takovou potvoru drželi.

Hordubal se dívá na ten rozžhavený kousek železa.

Nìco ti pøinesu, Polano, nìco do domácnosti. A co mùže,

kováøi, takový kùò stát? Bùh mne netrestej, odplivuje

kováø, chtìjí prý za nìj osm tisícek! Tolik penìz za konì!

Zchromí se ti divoch, a co máš? Lepší je huculský ko-

ník, nebo takový ten tìžký valach, zadek jako oltáø a prsa

jako varhany - ba, bývali to døív konì ve dvoøe! ale teï -

traktor! Však prý statkáø prodává louky: naè prý seno,

naè konì, teï jsou mašiny -

Hordubal pokyvuje hlavou. Pravda, mašiny - jako

v Americe. Musím dát pozor, aby Polana neudìlala hlou-

post. Pøijdou mašiny, a co ty potom s koòmi? Aha, tak

vidíš; ne, ne, Polano, nedám dolary za louky. Pole

a krávy, to je nìco jiného, - mašin se lidé nenajedí. A prý

to nic nenese. Inu, tøeba i nenese, ale mᚠmléko a zrní.

Tak je to.

Hordubal se vrací domù a nese kus železa ještì hor-

ký. Polana - asi vaøí obìd; a Juraj se krade po schodech

k pùdì a pøidìlává hák na vnitøní stranu dvíøek. Tak, ještì

tuto ten kroužek - Po schùdkách vystupuje Polana, vraští

oboèí a hledí, co to, co to tam Juraj pøitlouká, což, zeptá

se? nezeptá, jen upøenì hledí. „Už je to, Polano,“ mruèí

Hordubal. „Pøidìlal jsem ti jenom hák, aby ses mohla

zavøít.

IX

A už je ti to hloupé, Juro, Juraji: chodíš po dvoøe, pozí-

rᚠa nevíš, co dìlat. Kapustu pìstovat? To není robota

pro chlapa. Sypat slepicím? Svinì krmit? Ech, práce pro

báby. Všechno døevo už je poøezáno a naštípáno, vy-

spravil jsi plot, to ono urobil z polen, lelkuješ jako starý

Kyryl, co mele naprázdno bradou tamto na dvorku

u Michala Herpáka. A sousedky pokukují, to je pìkný

gazda, ruce v kapsách a zívá, i bodejž ti èelist vypadla!

Tam dole na lukách - je Manya: co tam? Nemluvit

na konì a tak. Buï si tam ty sám, co mnì je rovina?

Vida ho, èeledín odkudsi a øekne si, to a to kdybyste

udìlal, hospodáøi. A vidíš, udìlám; nemᚠmnì co po-

rouèet, ale když to je ze døeva, urobím to. Døív - lesy

se kácely; a prý se už døevo neprodává, hnije v lese, pily

stojí -

Hospodine, jednou zase krávy pást! Ne dvì kravièky,

to by bylo pro smích lidem, ale dvanáct krav, a hnát je

tøeba až na Volov Chrbát, v ruce topor na medvìda -

A nikdo neøekne: nemluvit na krávy. Musí se zakøièet

na hovádka.

Ale Polana ani slyšet - prý osm stovek ti dá øezník

za krávu, a ještì s tím dìlá milosti. Nu, co øezník - pro

sebe bych pìstoval dobytek: ale když nechceš, dobrá.

Peníze do roviny ti vrážet nebudu.

Nebo zapøáhnout krávy do vozu a jet do polí úrodu svá-

žet. Èlovìk jde, jde, jednu ruku na jhu, hybaj! O - ou!

Žádný spìch, jen tolik, co krávy staèí. Ani v Americe jsem

si nezvykl na jiný krok: jen jako když krávy jdou. A s ná-

kladem úrody dolù, kolo zachycovat za paprsky, celý

naložený vùz držet v ruce - chvála Bohu, èlovìk aspoò

ví, že má pracky. To je, Polano, chlapská robota. Ach,

slituj se, Bože, jaká marnost - jen ruce jednomu zmìk-

nou; a jaké jsou to šikovné ruce, tvrdé americké.

Což, Polano, tobì se to bìží, mᚠpoøád co dìlat, tu

slípky, tu svinì, tu cosi v komoøe, ale chlapovi je hanba

stát u plotu. Kdybys aspoò øekla, ty, Juraj, to a to bys

mohl udìlat; ale ty jako šipka, nelze na tebe ani promlu-

vit. Mohl bych ti vypravovat - tøeba to: v Americe, Pola-

no, smí chlap zametat, nádobí smí umýt a utírat podla-

hu, a není mu hanba; dobøe se mají báby v Americe. Ale

ty - mraèíš se, jak jen nìco vezmu do ruky, a prý se to

nehodí, budou se ti lidé smát. A což, a se smìjí, hlupá-

ci. Dìlám nìco ve stáji, nakrmím a napojím konì - zas

Štìpán se mraèí; prý nemluvit na konì a tak. To víš, ty!

A vùbec se mraèí - nu, nu, jen mne nesežer tìma oèi-

ma. Ani s hospodyní nemluví, hubu stìží otevøe a jen

tìma oèima - Zlost má, je zlostí celý žlutý, sám se užírá.

- I Polana se ho bojí, øíká: Jdi, Hafie, øekni Štìpánovi, a

udìlá to a to, zeptej se Štìpána na to a ono - Hafie se ho

nebojí. Strýèku, øekne mu, a on ji pohoupe na kolenou,

takto, Hafie, skáèe høíbì, takto se kolébá kobyla - a zpívá;

ale jak nìkoho uvidí, jako by mu zatrhl, a už zaleze

do stáje.

Hordubal se drbe v týle. A èert ví, mne se Hafie bojí.

Hraje si, hraje, ale jak pøijdu - konec, nespustí se mne

oka, a jen pryè - Nu, bìž si. Ej, Hafie, vyøezával bych ti

hraèky, jen kdyby ses mi opøela o rameno a dívala se -

jé, co to bude? A co bych ti mohl vypravovat o Americe,

dìvèe: èernoši jsou tam a mašin takových - i Bùh s tebou,

Hafie, a jdi si za tím svým Štìpánem. Nežïuchej ji, Po-

lano, bitím nikoho neochoèíš; ale kdybys ty nìkdy used-

la, kdybychom spolu hovoøili, pøišla by Hafie

a poslouchala by, o koleno by se mi opøela loktem - le-

dacos bych mohl povídat, s otevøenou papulí by dítì po-

slouchalo. Inu, v zimì snad, v zimì u kamen -

Dole ze vsi poplašený køik husí a øinèení vozu - to

se vrací Manya. Juraj mávl rukou a klidil se za stodolu.

Co tady budu stát, nosem proti nosu! Vezeš hromádku

sena a hluku s tím nadìláš, jako bys bùhvíco vezl. -

A tady je ticho, tady je èlovìk celému svìtu za chrbátem.

Nechali sad pøestárnout, hrušky tu zrávaly a slívy, a teï

nic. Mìly by se vyøezat ty pøestárlé stromy a s podzi-

mem vysadit mladé, ale ne; už tu není nic starého, nic,

co tu bývalo døív, než ty neplodné stromy: jen tu spá-

nembohem zùstaòte. Stinný sádek tu býval, ale teï tu

ryjí svinì; a ty kopøivy, Pane Bože!

Nemysli si; ledacos jsem v Americe vidìl; díval jsem

se, a vida, to nebo to by šlo zaøídit i doma. Pìkné vìci

tam mají, šikovné, - jen toho náøadí všelijakého! Nebo

tohle - pìstovat zeleninu. Nebo králíky. Ale králíky nej-

líp, až když mᚠdost chrástu od zeleniny. A což, šlo by

ledacos, všechno bych zaøídil, jen kdybys, Polano, jen

kdybys mrkla okem, co to Juraj robí. A co to bude, Jura-

ji? Klece pro králíky, Hafie bude mít radost, i kožíšek jí

ušiješ. Nebo na pøíklad holubník. A což, nechtìla bys

vèelièky? Mohl bych vyøezat úly, ne špalíky, ale úly

s takovým sklíèkem vzadu, aby bylo vidìt dovnitø na vèel-

stvo. V Johnstownu byl majner, Polák, veliký vèelaø; po-

važ, i drátìnou kuklu mìl na hubì. Èlovìk se mnoho

nauèí. Kdybys chtìla, Polano, kdybys jen pozøela - bylo

by ledacos. Nebo zeptat se: jak to a to dìlají v Americe?

Inu, neptᚠse, tìžko ti co øíci. Èlovìku je hanba robit

nìco jen pro svou radost; sám pro sebe - jako by si je-

nom hrál; ale pro nìkoho druhého - plivne do dlanì

a ještì si píská. Tak je to, Polano.

Sláva ti, Bože, toto už zvoní krávy, už je veèer; teï

pøijdou i naše kravky, tøeba je pøivázat, napojit, pohladit,

Hafie zavolá, Štìpáne, tatko, k veèeøi; Štìpán hlasitì

srká, Polana mlèí, Hafie šeptá se strýèkem Štìpánem,

nu, co dìlat, dobrou noc všici. Hafie v jizbì, Polana

na pùdì, Štìpán ve stáji - ještì obejít dvùr a zalézt

do chléva spat. A tam, ruce pod hlavou, se mùže øíkat

i nahlas, co by se dalo robit a jak by co mohlo být.

A kravky - jako by rozumìly: otoèí hlavu a hledí.

X

„Vyøiï, Hafie, že pøijdu až veèer.“

Tak, kus chleba a slaniny a už je to, hajdy do vrchù.

Hordubalovi je volno a až teskno jako dìcku, když utek-

lo mamce. A stojí nad dìdinou, jako by se tu cosi zmì-

nilo. Co je? Že toto bývalo pole Hordubalovo? Pravda,

že bývalo - samý kámen prý, a pøece tu sklidil Pjosa žito,

brambory tu má a políèko Inu; vida, jak se spojilo Pjoso-

vo pole s Hordubalovým! Ale tuto výše, u té jeøabiny -

odtud je vidìt celou dìdinu. Tady je co se divit boží moud-

rosti: Krivá se jmenuje dìdina, a skuteènì je køivá, sto-

èená do oblouku, jako když kráva leží. Støecha za støe-

chou, všechny stejné, jako stádo ovec; ale ten bílý dvo-

rec je Polanin. Jako by se sem ani nehodil, myslí si Ju-

raj; støecha èervená, nová øeklo by se, kdopak se to sem

pøistìhoval? Ale kdosi z rovny, takoví lidé tam jsou, co

døeva nemají a musejí z cihel -

Rovina. Odtud je vidìt i rovinu. Modrá, rovná - jako

moøe, inu, taková pustina. Proto oni tak rychlo jedou:

smutná jim je cesta, èlovìk jde - jde a jako by šlapal

na jednom místì. Nešel by se do roviny jen tak dívat;

kdežto tady - jako svátek, èlovìk mùže jít jenom

za nosem a poøád má proè jít dál: tuto za ten ohyb ces-

ty, za bystøinu. tam k tomu smrku, pøes tuto pastvinu hore,

a když už je tady, tož do lesa; k poledni hledí les, samý

buk, pnì šedé a svìtlé, jako by tu ležela mlha; a tu, tam,

všude jako zardìlé plamínky kvete bramboøík. A tuto,

poèuj, jaký plavý høib, nadzvedá suché listí, ej, jaká sil-

ná a bílá noha; a víš, ty, co? nechám tì tu, høibe, høiba-

ne, nenatrhám ani kukaèek a zvoneèkù, ale kytku jahod

pro Hafii, dole na kraji lesa, kde jsou nejsladší. Hordu-

bal stane a tají dech: srní; tam na druhém boku stojí srna,

plavá a svìtlá jako to loòské lupení, stojí v kapradí a jistí:

co jsi ty, èlovìk èi pahýl? Paøez jsem, pahýl, jakási èerná

vìtev, jen neprchej; což i ty se mne bojíš, zvìøi divoká?

Ne, nebojí se; utrhne lístek, dívá se, mele hubou jako

koza. Bek bek, povídá, zadupe kopýtky a kluše dál.

A Juraj je nìjak náhle pøešasten, lehko se mu jde hore

a na nic nemyslí. Jde jen, jde, a je mu dobøe. Srní jsem

vidìl, øekne veèer Hafii - jé, a kde? Inu, tam nahoøe, -

v rovinì, Hafie, není srní.

A tuto už je to - nikdo neví, co vlastnì: jakýsi srub roz-

padlý, rozvalené trámy, ale trámce, Pane Bože, zvonice

by se z nich dala sroubit, lilkem zarostlé a vraním okem,

divokou lilií, kýchavicí, kapradím a kakostem, vìru, div-

né místo a jako zaèarované, - tady se les obrací

k pùlnoci: èerný les, les zarostlý mechem, èerná je pùda

a mokvající, ano, prý tu i straší; a jakési houby bìlavé,

prùsvitavé, jako rosol, zajeèí jetel a tma, vždycky tako-

vá tma; ani veverku tu neslyšet, ani mušku, takový je to

èerný les, nerada tudy jdou dìcka a i chlap se pokøižu-

je. Ale tuto je už kraj lesa, po kolena se brouzdᚠborùv-

èím a zvedᚠvìtve, a co toho lišejníku tu visí, ostružiní

tì chytá za nohy, ech, èlovìèe, ne lehko tì pustí les

na poloninu, musíš se prodrat houštím jako kanec;

a hejdy! jako by tì z lesa vystøelil, jako by tì sám les

vyplivl, stojíš na poloninì, pochválen Pán Ježíš Kristus,

tady jsme.

Širá je polonina: tu onde smrky, velké a mocné jako

církev, èlovìk by smekl širák a nahlas pozdravil; a tráva

hladká, klouzavá, kratièká, mìkce se po ní šlape jako

po koberci; dlouhá a lysá polonina mezi lesy, klene

se široko daleko, nebe nad sebou a lesy shrnula na bok:

jako když chlap si rozhalí prsa a leží, leží si a hledí Pánu

Bohu do oken, ah, ahah, to se mu dýchá! A Juraj Hor-

dubal je najednou malinký jako mraveneèek a bìží

po širé poloninì, kampak, kam, mraveneèku? Inu tam,

hore na temeno, vidíš tam pást. se ty malièké, èervené

mravence? tam já mám zamíøeno. Širá je polonina.

Širá je, Pane: øekl bys, stádo volù? Ty èervené teèky?

Dobré to má Hospodin: dívá se dolù a øekne si, ta èerná

teèka tuto je nìjaký Hordubal, ta svìtlá teèka tamto je

Polana; musím se podívat, potkají se ty dvì teèky? èi

mám je k sobì postrèit prstem? A tuto s úboèí letí nìco

èerného a pøímo sem; bìží to, kutálí se to po svahu, co

ty jsi zaè? a ty jsi èerné psisko, hubu si mùžeš roztøepit,

i jdi ty, vypadám já jako zbojník? Pojï sem, jsi stateèný

psík; jdu se podívat k baèovi hore. Už slyšet zvonìní

stáda. „Hajza,“ volá pastucha, voli velkýma, klidnýma

oèima pozírají na Juraje, mávnou ocasem a pasou

se dál; baèa stojí bez hnutí; jako jalovec stojí a vyhlíží

pøíchozího.

„Hej,“ volá Juraj, „jsi to ty, Míšo? Nu, chvála Bohu!“

Míša nic, hledí jen.

„Neznᚠmne? Jsem Hordubal.“

„A, Hordubal,“ povídá Míša a nepodiví se; kdo by

se èemu divil?

„Z Ameriky jsem se vrátil.“

„Co?“

„Z Ameriky.“

„A, z Ameriky.“

„Èí voly to paseš, Míšo?“

„Co?“

„Èí jsou to voli?“

„A, èí voli. Z Krivej.“

„Tak tak, z Krivej. Pìkná zvíøata. A co ty, Míšo, zdráv?

Pøišel jsem se na tebe podívat.“

„Co?“

„Nu, podívat se.“

Míša nic, jen mrká; odvykne se hovoøit tady nahoøe.

Hordubal uléhá do trávy opøen o loket, a bere do úst sté-

bélko; tady - jiný svìt, ani mluvit se nemusí, není tøeba.

Od dubna do záøí tu pase Míša, èlovíèka nevidí, jak je

týden dlouhý -

„A co, Míšo, byl jsi nìkdy už tamto dole, co je rovina?“

„Co?“

„Byl jsi v rovinì, Míšo?“

„A, v rovinì. Nebyl.“

„A tamto nahoøe, na Durnom, jsi byl?“

„Byl.“

„A tuto za tím vrchem jsi nebyl?“

„Nebyl.“

Tak vidíš, a já - až do Ameriky; a co z toho mám? Ani

své ženì nerozumím -

„Tam - to už jsou jiné pastviny,“ povídá Míša.

„A poslyš,“ ptá se Juraj, jako se ptával, když byl chlap-

cem. „Co to bývalo, ten srub v lese?“

„Co?“

„Ten srub tady v lese.“

„A, ten srub.“ Míša zamyšlenì bafá ze zapekaèky. „Kdo

ví. Prý zbojníci si tam chtìli hrad postavit. Ale cožpak

lidé vìdí.“

„A pravda, že tam straší?“

„A, to,“ øekl Míša neurèitì.

Hordubal se pøevrátil na záda. Dobøe je tady, myslí si;

a co tam dole - už ani sám nevíš. Hemží se tam lidé

na dvorku, jeden pøekáží druhému, jen jen že

se neservou jako kohouti; až tì huba bolí, jak ji svíráš,

aby ses nerozkøikl -

“Mᚠženu, Míšo?“

„Co ?“

„Máš-li ženu?“

„Nemám.“

V rovinì nejsou taková oblaka; tam je nebe prázdné,

ale tady - jako krávy na pastvì; èlovìk leží na zádech

a pase. A jako by pluly, a on by plul s sebou, odplýval

jaksi, divné, že je tak lehký a mùže se vznášet s nimi.

Kam to jdou mraky, kam se dìjí veèer? Jako by se roz-

plynuly, ale což se mùže nìco jen tak ztratit?

Hordubal se opøel o loket. „Chtìl jsem se tì zeptat,

Míšo - neznᚠnìjaké byliny na lásku?“

„Co?“

„Bylinu laskavec, co vzbuzuje lásku. Aby se tøeba dìvèe

do tebe zamilovalo.“

„A,“ bruèí Míša, „to nechci.“

„Ty ne, ale jiný by tøeba chtìl.“

„A naè to,“ zlobí se Míša. „Není tøeba.“

„Ale znᚠtakové byliny?“

„Neznám.“ Míša odplivl. „Nejsem cikánka.“

„Ale léèit, Míšo, umíš, viï?“

Míša nic, mrká jen. „A co ty víš, naè umøeš,“ povídá

najednou.

Hordubal se posadil se srdcem tlukoucím. „Myslíš,

strýèku Míšo, že - brzo?“

Míša zamyšlenì mrká. „A, Bùh ví. Dlouho-li žije èlo-

vìk?“

„A jak ty jsi stár, Míšo?“

„Co?“

„Jak jsi stár?“

„A, to nevím. Naè vìdìt?“

Ba, naè vìdìt, oddychl si Juraj; naè vìdìt - øeknìme,

co si myslí Polana? Tam dole se tím èlovìk muèí; ale

tady - nu, mysli si, co chceš, dušinko; kdybys byla šast-

ná, nemyslila bys. Divné, jak to všechno je odtud dale-

ko, tak daleko, až teskno. Èlovìk sám - jako by se i na

sebe díval s takové veliké výšky, jak pobíhá po dvorku,

vzteká se a pøemýšlí, a zatím je jenom takový mrave-

neèek podráždìný, co neví, kudy kam.

Veliký mír pøichází na Juraje, tak veliký, že až nìjak

bolí. Hleïte ho, takový chlap rozsocháè, a vzdychá, vzdy-

chá pod bøemenem posily. Ach, teï bych ještì nechtìl

vstát a nést to dolù do údolí, a cože nechtìl: nemohl.

Tiše, tiše ležet, aby se to ve mnì slehlo a srovnalo; snad

dny a týdny takto ležet a èekat, až to samo do sebe za-

klesne; a se toèí nebesa, a skloní vùl hlavu k lidské

tváøi a zafrká, a pozøí sviš, je-li to kámen? kámen je to

a hupky na nìj, panáèkovat a vìtøit. Ruce rozpjaty, leží

Hordubal naznak: není Hordubala, není ani Polany - jen

obloha a zemì, vítr a zvonìní stád. Rozplývají se obla-

ka a nic po nich nezbude, ani jako když na sklo dech-

neš. Myslí si volek, cože má sháòky, a je to jen z dálky

zvonìní. Naè vìdìt? Zírej. I Bùh zírá. Jaké veliké oko,

pokojné jako pohled hovada. Ten vítr, to jako by sám

èas tekl a huèel; kde se ho tolik nabere? A naè to vì-

dìt?

Bude veèer, a Juraj se vrací dolù, jde poloninou

a zapadá do lesa, lehce a dlouze si jde; už se v nìm

srovnalo bøímì míru a nemusí ani dávat pozor. Dobøe,

Polano, dobøe, už ti nebudu podbíhat na oèi, malý je

dvorek pro dva. Najde se u nìkoho práce, a ne-li, sed-

nu tu nìkde nahoøe a poèkám, poèkám až do veèera.

Proè ne, - dlouho-li žije èlovìk? Naè, prosím tì, by si

pøekáželi dva mraveneèci, vždy místa je, ani nechá-

peš, kde se ho tolik nabere; a já - i z dálky se mohu dí-

vat. Chvála Bohu, dost je tu vrchù, odkud se mùže èlo-

vìk dívat domù. Stvoøiteli až na límec mùže vylézt a dívat

se dolù na sebe sama. Tak jako mraky stoupají

a rozplynou se jako dech.

Už zvoní klekání stád, a Hordubal ještì sedí na mezi

dymiánové s kytièkou jahod v ruce a hledí dolù na tu

novou èervenou støechu. I dvorek je vidìt jako dlaò; vzít

sem Hafii a ukázat jí - poèuj, Hafie, není-li to jako hraè-

ka. Na dvorek vychází malininká svìtlá postavièka a stojí,

stojí. A tu, hle, i ze stáje vychází tmavá postavièka, jde

k ní a stojí také. A nehýbají se - jako hraèky. Mravenci

by mávali tykadly a pobíhali by, kdežto lidé - jsou divnìj-

ší: stojí proti sobì a nic. Naè vìdìt, myslí si Hordubal;

ale divné, že tak dlouho, tak nehnutì stojí; až úzko je

èlovìku - strašné, že stojí tak bez hnutí. A to že byl, Ju-

raji, mír, co jsi nesl v sobì tam shora? ta tíha, která tì

sráží? Nabral jsi tam až pøíliš nìèeho, a je to smutek;

ruce jsi rozpøáhl, a teï neseš køíž. A ti dva tam dole sto-

jí, stojí, - ach, Jezus, a už se pohnou! A tu se svìtlá

postavièka utrhla a zašla; ta tmavá stojí, nehýbá se, a,

sláva Bohu, už je ta tam.

S kytièkou jahod se vrací Hordubal - nemá nic než tu

kytièku, a ještì ji zapomene na dvorku. Ètyøi lidé u veèer-

ního stolu; málem by zaèal, vidìl jsem srní, Hafie, ale

neøekne to, slova mu rostou v ústech jako sousta, Pola-

na nejí. bledá, jako by ji z kosti vyøezal, Štìpán se mraèí

nad talíøem, køiví hubu, drtí chléb v prstech, najednou

praští nožem a bìží ven, jako by se dusil.

„Co je strýèkovi Štìpánovi?“ vydechla Hafie.

Polana nic, sbírá talíøe se stolu, zsinalá, až jí zuby jek-

tají.

A Hordubal se odklízí ke kravkám, lyska se po nìm toèí

hlavou, až øetìzem rachotí, co je, gazdo, co tak hlasitì

dýcháš? Ech, lysko, naè vìdìt, naè vìdìt - ale je to tìž-

ké, t잚í než øetìz. Tam nahoøe bychom zvonili zvon-

cem, ty i já - co tam je místa, i Bùh se tam vejde; ale

mezi lidmi je tìsno, dva - tøi lidé, lysko, a tak tìsno mezi

nimi! což neslyšet rachotit jejich øetìzy?

XI

Ožral se tu noc Manya, jako zvíøe se ožral; ne tady

v Krivé, ale až v Tolèemeši u žida, pobil se s parobky

a prý se i pobodal, kdož ví; až k ránu se vrátil, zpuchlý

a pobitý, a teï vyspává ve stáji. Konì by se mìli napo-

jit, myslí si Juraj, ale nebudu se ti plést do tvých vìcí.

Když nemluvit na konì, tož dobøe; sám si je obstarej.

A Polana - jako stín, radìji jí nevidìt. Nu, jsou to vìci,

kaboní se Hordubal; co robit?

A horko, horko jako pøed bouøí, mouchy zlobí, och, jaký

mrzký den! Juraj se loudá do sadu za stodolou; ale i tady

jaksi - co tu? Jen kopøivy èpí, a naè tu tolik støepù, cigán-

stvo takové - Jako stín je Polana: døepí kdesi v komoøe

a nic - Bùh s tebou; ale víš, je tu tìžko èlovìku. Hordu-

bal si mne starostlivì vlhký týl. Inu, bouøka bude, mìl by

Štìpán sklidit domù seno -

Pøes plot Hordubal a obchází dìdinu zadem; podívat

se po nebi, co a jak. Dìdina odzadu - jako když se od-

spodu dívᚠna stùl, samé hrubé døevo a roubení; a jako

by tì nikdo nevidìl, jako by sis hrál s celým svìtem

na schovávanou; jen ploty a lopuch, kapusta ožraná hou-

senkami, a tu jakési smetištì, blín, durman a cikáni, ci-

kánské chajdy za dìdinou - Juraj se zastavil a váhá: jej

Bohu, kam jsem to zašel! Sama je Polana, Štìpán bez

sebe ve stáji... Hordubalovi se rozbouchalo srdce. Èert

vem cikánku! zrovna tu sedí na zemi, machna stará,

hrozná, a víská cikánì.

„A co by chtìl pán?“ skøehotá cikánka.

„Cikánko, cikánko,“ trne Juraj, „mohla-li bys uvaøit ná-

poj lásky?“

„Hej že mohla,“ šklebí se cikánka, „a co mi dáš!“

„Dolar, americký dolar,“ vyhrkl Hordubal, „dva dolary -

“

„Joj ty mrchatý,“ køièí cikánka, „za dva dolary, povedzme,

ani psa nespaøíš, za dva dolary, povedzme, nezaèaruješ ani

krávu -“

„Deset dolarù,“ šeptá Hordubal rozèilenì, „deset, ci-

kánko!“

Cikánka se rázem uklidnila. „Dej sem,“ povídá a nata-

huje špinavou pracku.

Jurajovi se tøesou prsty, jak se horeènì hrabe v penì-

zích. „Ale udìlej dobré kouzlo, cikánko, ne pro jednu

noc, ne na mìsíc, ne na rok - Aby se srdce obmìkèilo,

aby se rozvázal jazyk, aby mne ráda vídala -“

„Hej,“ brumlá cikánka. „Ilko, rozdìlej oheò!“ Hrabe

se v pytli, ruce má svrasklé jako pták paøáty. Ach, jaká

hanba! Nebe se zakaluje, bude bouøe. Dìlej, cikánko,

dìlej chytro - Ech, Polano, hleï, kam jsi mì dostala!

Cikánka brebentí a hází špetky z pytle do kotlíka; mrzce

to páchne, a co to ta cikánka mumlá, potøásá hlavou

a paøáty èaruje - hrozno je Jurajovi, kéž se na místì

propadnu! To pro tebe, Polano, jen ty, jen ty - Jaký høích!

Juraj bìží domù, kouzlo nese a bìží, bude bouøka. Po-

klusem krávy s nákladem úrody, cvalem dìcka domù,

zvedá se prach. Uøícen otvírá Hordubal vrátka domova

a musí se opøít, srdce mu buchá, to pro tebe, Polano.

A náhle ze stáje vybíhá tøíroèek, stane, øièí a tryskem

k vratùm.

„O - o - ó!“ køièí Juraj a máchá proti nìmu pažemi.

Z domu vybíhá Polana.

Na zadní nohy kùò, toèí se, pádí dvorkem, vysoko hruï

a zadek pøièaplý, a ryje kopyty do zemì.

A kde se vzala Hafie, bìží pøes dvorek k maminì, piští

hrùzou a padá. Vykøikla Polana a zaøval Hordubal. Och,

nohy døevìné! což neudìlám skok - A tu ze stáje letí

Manya, bílé rukávy vlají, kolmo se vzepjal kùò a v høívì

mu visí chlap, rve ho, ech, nestøeseš, jako divoká koèka

na šíji. Kùò odskakuje, hází hlavou, vyhazuje zadkem;

bums, Manya k zemi, ale drží se høívy, kleèí a rve konì

zpìt. A teï teprve se rozvázaly nohy Hordubala a bìží

pro Hafii. Kùò vleèe Manyu dvorkem, ale tu vzepøel Štì-

pán paty a tahá, tahá za høívu. Hordubal tiskne dítì

na prsa, chtìl by je odnést a zapomíná - takový je to

pohled: muž a zvíøe. Polana, ruce na srdci - Tu se Manya

vysoce zasmál, zaøièel jako kùò a cvalem, skokem od-

vádí frkajícího høebce do stáje.

„Na, vezmi dítì,“ povídá Hordubal, ale Polana neslyší.

„Polano, slyšíš, Polano!“

Po prvé jí klade Juraj ruku na rameno. „Polano, Ha-

fia!“ Zvedla oèi - ach, což jsi kdy mìla takovéto oèi, což

jsi kdy takto dýchala ústy pootevøenými? Jak jsi zkrás-

nìla - a teï už to pohaslo.

„Nic se jí nestalo,“ mumlá a odnáší vzlykající dítì domù.

Ze stáje vychází Manya, utírá si rukávem krev z nosu,

vyplivuje krev z úst. „Už je dobøe,“ povídá.

„Pojï,“ brumlá Hordubal, „pojï, Štìpáne, natoèím ti

vodu na hlavu.“

Štìpán frká rozkoší pod proudem vody a hojnì, vese-

le støíká. „Ale to bylo, co?“ drmolí oživenì. „Vzøíjel høe-

beèek, hospodáøi, proto tak zdivoèel.“ Manya se zubí,

mokrý a rozcuchaný. „Ej, to bude høebec!“

Juraj by chtìl øíci Štìpánovi, nu, jsi chlapík, dobøe jsi

koníka pokrotil; ale mezi chlapy - není tøeba øíkat. „Bude

bouøka,“ bruèí a loudá se za stodolu. Na jihu èerná nebe,

nedobré jsou bouøe zdola. Høebeèek vzøíjel, a co to, èlo-

vìk ani na nohy nemùže, aby dítì zvedl. Snad už jsem

stár, Polano, èi co - Divné, nohy zdøevìnìjí, jako by je

zaklel.

Hospodine, jaká èernava! už i hømí - Cikánka èaruje,

a vida, on zaøíje høebeèek; a já neskoèím koni do høívy,

nic, jen trnu a zevluju. Já ne, ale Štìpán skoèí. Proè by

neskákal, když je mladý? Ach, Polano, Polano, proè jsi

se tak dívala, proè jsi tak zkrásnìla!

A už je to tu, už je to tu: bouøe - jako se žene splašený

kùò, pod kopyty jiskry, a øièí. Už neskoèíš koni do høívy,

neptají se tì nohy, a samy váhají. Neskoèíš, nezajucháš;

to Štìpán. A fuj, mrzké je kouzlo cikánù: høebeèek vzøíjí

a tak. A ty myslíš: to Polana, Tak proè ty jsi neskoèil

na konì? Dívala by se Polana, ruce na prsou, a oèi - jako

nikdy.

Juraj mrká, ani necítí teplé krùpìje na šíji. Nebe se trhá,

tøesk a rachot, Hordubal se letmo køižuje a do nohou mu

vjede spìch. Ještì ne, ještì vylít do kopøiv cikánèino

kouzlo. A potom skokem pod kùlnu a vyzírat, jak venku

bouøí.

XII

Kde by jinde byl? zalezl za stodolu a hloubá. Na pøí-

klad pøemýšlí: nu, dejme tomu, že jsem stár; ale pìknì

prosím, jak to pøijde? Žiješ, nic nevíš, jsi stejný dnes

jako vèera, a najednou - starý. Jako by tì zaklel. Už ne-

skoèíš splašenému koni do høívy, nepobiješ se v krèmì;

ty - zvedᚠdítì, místo abys chytal konì. Možná, že døív

bych byl konì chytal. A abys vìdìla, kdysi jsem se i v

krèmì pobil, slavnì pobil, však s Gerièem, zeptej

se Vasila, Polano. A najednou - starý. Polana není sta-

rá.

A co, tøeba i starý. I dítì je dobøe zvednout. Ech, Pola-

no, mohl bych ti ukázat - na pøíklad, jaký jsem gazda.

Mohla by ses mít jako zemanka, dìveèky na robotu, a jen

porouèet: hej, Marika, sypej slepicím, hybaj, Axeòa, dej

kravám vody. Pravda, o tøi tisíce dolarù mne okradli, ale

mám ještì sedm set, ledacos by se dalo zaèít. Á, dušin-

ko, nebyl jsem darmo v Americe; mladý nemladý, aspoò

jsem poznal, jak a co ve svìtì. A že prý se nevyplácí

chovat krávy, a kdesi cosi. Což to, ale musí se umìt pro-

dat. V Americe, øeknìme - tam sedlák neèeká, až pøijde

øezník; ale sám jede do mìsta a udìlá smlouvu: tolik

a tolik kusù do roka, tolik a tolik vessels mléka dennì,

all right. Tak se to dìlá. Proè by to, prosím pìknì, nešlo

i tady? Koupit vozík a koníka prodej si své konì, Pola-

no: já chci koníka, se kterým se dá mluvit - a jezdit

do mìsta. Nu, Amerikán, vyzná se, ne darmo byl

ve svìtì; vozí plný opasek penìz domù. A i sousedé

pøijdou - mohl-li bys, Juraj, prodat ve mìstì pár husí?

Proè bych nemohl, ale ne takto, husu pod paždí a na-

bízet; ale padesát, sto husí týdnì - urobí se posady

a hajdy s nákladem hus do mìsta. Tak se, sousedé, robí

business. Nebo døevo na otop, padesát vozù s døívím.

Brambory - na vagony. Vida Hordubala, jaký rozum si

pøivezl z Ameriky! Však i ty, Polano, øekneš, Juraj je

moudrý, žádný mladík by nebyl hbitìjší; hej, Marika,

Axeòa, zujte gazdovi boty, vrátil se z trhu. A co tys dìla-

la celý boží den, dušinko? Statek jsem ti spravovala,

s èeledí se vadila, a pak, nu, pak jsem èekala, Juraj,

na tebe.

Hordubal sedí na jakémsi paøezu a mrká. Zkusit to, proè

ne? Chlap je mlád, dokud nìco zaèíná. A ne-li to, tedy

jinak. Tøeba koupit skálu pod Menèulem - kámen jako

mramor, a kvádry vozit do mìsta; což mají v rovinì jaký

kámen? Jen bláto a prach, i nebe mají zaprášené. A sám

tøeba lámat kámen - málo-li jsem se nalámal v Americe?

I s dynamitem, brachu, dovedu zacházet. Vydlabeš díru

a založíš katriži, - pryè všiti, hybajte - a bum! Nu, Pola-

no, to je chlapská robota, což? Co je proti tomu chytat

høebeèka? A s èerveným praporkem v ruce, pozor, støílí

se - Slavnì budu bouchat, a ty druhý - ty si chytej po poli

konì.

Á, tady by se ještì našlo vìcí? Co máte v rovinì? Nic,

rovinu. Ale tady - u Kyslé Vody železo, voda samou rzí

hnìdá. Pod Tatarukou - jakýsi kámen lesklý, jako smo-

la. Øíkají báby, prý poklady v horách. Pochodit ty vrchy

až za Durný, tuto za Èornyvrch, za Tatinskou, za Tupou,

kdož ví, co by se nenašlo. Á, brachu, dnes se hledá i pod

zemí. Doma nic, ani slova. Zítra, Polano, jedu do Prahy,

s pány mluvit o èemsi - a dost. A pak pøijedou páni a rov-

nou k Hordubalovùm: Dobrý den, doma-li pan Hordu-

bal? A pane Hordubal sem, pane Hordubal tam, našel

jste poklad, takový minerál, který už padesát let hledá-

me. - Nu, proè ne? Prý samý kámen - á, víš ty, z èeho

ten kámen je? Nevíš, tak nemluv.

Hordubal se nìjak zastydìl. Tøeba jsou to hlouposti;

ale kámen pod Menèulem - není hloupost. To bych mu-

sel mít voly, pár, dva páry volù - tøebas ty podolské, šedé,

s rohy jako paže, oj, jaká zvíøata! A s nákladem kamene

do roviny - jít pøed voly a jen hajc hó, hajzá! Hybaj

od seba! A ty s tvými koníky - vyhni se volùm až

za pøíkop! A èí jsou to voli? Hordubalovi, nikdo v kraji

nemá taková zvíøata.

Hordubal vyndává ze záòadøí sáèek a pøepoèítává

peníze. Sedm set dolarù, to je - pøes dvacet tisícek: pìkné

peníze, Polano! S tím se dá zaèít nový život. Však uvi-

díš sama, jaký chlapík je Juraj. I rozum je síla. Draho

se platí kùò, co nese hlavu nahoru, ale pozírej, takový

vùl: hlavou kývá, nese jho na chrbátì, ale víc udìlá ro-

boty.

Juraj kývá hlavou a loudá se na dvorek. Na dvorku Po-

lana vylupuje hrášek; jen oboèí zvedne, smete s klína

prázdné lusky a zachází do domu.

XIII

Hordubal sedí v krèmì a raduje se. Chvála Bohu, dnes

je tu hluèno: Michalèuk je tu i Varvarin, Poderejèuk Me-

chajlù, Herpák zvaný Kobyla, Fedeleš Michal i Fedeleš

Gejza, Feduk, Hryc, Alexa, Hryhorij a Dodja hájník, samí

sousedé. a prý divoké svinì støílet, dìlají škody na po-

lích. Hryhoriji patøí skála pod Menèulem, bude dobøe

s ním promluvit, zdaleka zaèít a opatrnì: na pøíklad, že

je tøeba spravit cestu do polí kamenem. Ech, zamrzel

se Juraj, vždy už nemám polí. Pjosa je má, tamto sedí

a mraèí se. Nemám polí, co je mi po jejich diviacích? A

si je sami zaženou; co já - ani sem nepatøím, kaboní

se Hordubal; mìjte si své starosti, já mám své.

Chlapi zatím, co a jak, kdy vyrazit a odkud. Juraj po-

malu upíjí a myslí na své starosti. Jen oboèí zvedla

a domù. Dobøe, Polano; jednou tøeba ty budeš chtít za-

èít, a co, Juraji, to a co ono; a já zvednu oboèí a pùjdu

do krèmy. A víš i ty, jak to chutná. Což mám prašivý

rypák, což mi z oèí teèe èi mám hubu strašlivou jako

žebravý Lásló? Ano, starý jsem a všude se mi zažralo

uhlí; samý kloub jsem, nic jiného ze mne nezbylo; samý

høbet, jak jsem po ètyøech, lezl v majnì; samé pracky

a samá kolena - kdybys vìdìla, v jakých škvírách jsem

musel vytloukat uhlí! Ještì teï kašlu èerné chrchle, Po-

lano. Inu, není na mnì mnoho, co by se ti mohlo líbit;

ale dovedu robit, dušinko, a budeš vidìt -

„Hej, Amerikáne,“ šklebí se Fedeleš Gejza, „ještì ses

neukázal. Tak co, pøišel jsi poèastovat rodáky?“

Hordubal kývá hlavou: „Pøišel, pøišel, ale pohostit

po americku. Žide, dones Gejzovi sklenku vody! A je-li ti

to málo, Gejzo, tedy celé vìdro, alespoò si hubu umy-

ješ.“

„A co je ti po mé hubì?“ smìje se Gejza. „Jen když

se líbí mé ženì.“

Juraj se zachmuøil: co je mi po tvé ženì? Vida ho, po-

èastovat! A což, poèastoval bych; jej Bohu, sousedé, rád

bych s vámi pil, držel se s vámi kolem ramen a zpíval,

zpíval, až bych oèi zavíral. Ale na jiné vìci já mám dola-

ry; takovou myšlenku mám, sousedé, dobrou, americ-

kou. Však poèkejte, až zaènu odstøelovat kámen. Hele

Hordubala, zbláznil se? málo-li nám tu roste kamení?

A po èase - vida, Amerikán, i ze skály dovede dojit sme-

tanu.

Fedeleš Michal zaèíná zpívat, druzí pøizvukují; ach,

dobøe je èlovìku mezi chlapy. Jak dlouho už jsem nesly-

šel - jak dávno už - - Juraj pøivírá oèi a polohlasem pøi-

zvukuje, tajda - tajda - tajda; a náhle, èert ví, co se tak

rozkokrhal, zpívá, zpívá na celé kolo, až trupem do tak-

tu klátí.

„Hej, ty,“ køikl Fedeleš Gejza. „Kdo s námi nepije, a

s námi ani nezpívá. Zpívej si doma, Hordubale!“

„Nebo sem pošli Štìpána,“ pøipletl se Jura Feïuk. „Ten

prý dovede zpívat líp než ty.“

Hordubal vstává, není mu konce, skoro až po strop sahá.

„Jen zpívej, Gejzo,“ povídá mírnì. „Já už jsem stejnì chtìl

jít domù.“

„A co bys doma,“ šklebí se Fedeleš Michal. „Mᚠtam

èeledína.“

„Velký pán,“ utrousil Gejza. „Èeledína si vzal na ženu.“

Hordubal se prudko obrátil. „Gejzo,“ mezi zuby: „O kom

to?“

Gejza se výsmìšnì kolébá na nohou. „O kom? Je tu

jen jeden takový gazda.“

Chlapi vstávají. „Nech ho, Gejzo,“ domlouvá Varvarin;

nìkdo bere Juraje za rameno a pøátelsky ho tahá ven.

Hordubal se vytrhl a na Fedeleše, div se ho nedotýká no-

sem.

„O kom to?“ chraptí.

„Takový trula je jen jeden,“ opakuje Fedeleš Gejza zøe-

telnì a náhle, jako by švihl: „- ale kurev, jako je Polana,

je víc.“

„Pojï ven,“ zachroptìl Hordubal a razí si mezi rameny

chlapù cestu z krèmy. Gejza za ním, v kapse otvírá køi-

vák. Pozor, Hordubale, pozor na záda. Ale Hordubal nic,

tlaèí se ven, a Gejza za ním, køivák v hrsti, až se mu potí

dlaò.

Všichni se hrnou z krèmy, Juraj se obrací k Fedelešovi.

„Ty,“ zamruèel. „Tak pojï!“

Gejza, ruku s køivákem za zády, temnì funí a chystá

se skoèit; ale Hordubal, paže jako táhla od studny, ho

popadá kolem bokù, ruce neruce, zvedá ho, toèí

se a sráží Gejzu k zemi. Gejza dopadá na nohy a vztekle

syká. Znovu s ním Hordubal do výše a k zemi, do výše

a k zemi, jako by chtìl Gejzou tlouci štìrk; najednou

se Gejzovi podlomí kolena a na zem letí chlap, ruce roz-

taženy, a krach! hlavou do jakési putny, a leží tu èlovìk,

jako by byl jen hromadou šatù.

Hordubal tìžce supí a hledá podlitýma oèima lidi. „Ne-

vìdìl jsem,“ bruèí omluvnì, „že je tam putna.“

Vtom dostal latí po hlavì, a zas, a zas. Dva, tøi, ètyøi lidé

bijí mlèky Hordubala po hlavì, až to duní. „Hybajtì,“ øve Hor-

dubal a máchá potmì rukama, bije do nìèího nosu, klesá

k zemi a pokouší se vstát. „Bijou se,“ jeèí nìkdo; Hordubal

vstává a nemùže, vstává pod ranami a heká, oj - oj, ještì

se pokouší vstát -

„Co vy tady,“ rychlý a udýchaný hlas, a prásk býkovcem

do supìjícího hlouèku. A po hlavách! Nìkdo vzteky zaøièel,

pozor na nože! Vasil Geriè Vasilù mocnì oddychuje a po-

trhává býkovcem nad tìlem Hordubalovým. Juraj se po-

kouší vstát. „A pryè a jste, vy,“ burácí starosta a pošvihuje

býkovcem. Ech, kdybys ty nebyl bíro, a co bíro! ale slavný

rváè je Vasil Geriè Vasilù. Už i báby se odvažují na ulici,

ruce založeny a pozírají ke krèmì.

Juraj Hordubal se pokouší vstát, má hlavu na klínì Vasi-

lovì a nìkdo mu umývá tváø, Pjosa je to. „To nebyl poctivý

fajt, Vasile,“ mruèí Amerikán. „Oni od zadu, a dva proti

jednomu -“

Ech, Juraji, šest jich bylo, holomkù, a všichni latìmi

od plotu; mᚠdubovou hlavu, že se ti nerozpukla. „A co

Gejza?“ stará se pobitý.

„Gejza má zatím dost, odnesli ho,“ povídá starosta.

Juraj uspokojenì oddychl. „Dá si teï pozor na tlamu,

bagán jeden,“ bruèí a pokouší se vstát; chvála Bohu, už

to jde, už stojí a drží se za hlavu. „Co oni tak do mne,“

diví se. „Pojï ještì popít, Vasile. Nenechali mne zpívat,

mrchy!“

„Jdi domù, Juro,“ domlouvá starosta. „Doprovodím tì,

tøeba na tebe kdesi èekají.“

„Budu-li se jich bát,“ kasá se Hordubal a vrávorá domù.

Ne, nejsem opilý, Polano, ale pobili mne v krèmì. Proè

že mne pobili? Jen tak, dušinko, z veselosti, žertem jsme

sílu mìøili s Fedelešem Gejzou.

„A víš ty, Vasile,“ vykládá Juraj nìjak rozjaøenì, „i v Ame-

rice jsem mìl fajt, šel na mne s kladivem jeden majner.

Nìmec, èi co; ale ti druzí - vzali mu kladivo a postavili

se v kruhu, a teï fajtuj, ale jen holýma rukama. Ech, Va-

sile, já jich dostal po pysku, ale Nìmec šel na zem. A ni-

kdo se nám do toho nepletl.“

„Ty, Juraji,“ povídá vážnì Geriè, „nechoï tady do krè-

my, nebo zase bude bitka.“

„A proè?“ diví se Hordubal. „Já jim pøece nic nedìlám.“

„Inu,“ uhýbá starosta, „s nìkým se musí bít - Jdi spat,

Juraji; a zítra - dej pryè toho èeledína.“

Hordubal se zachmuøil. „Co mi to povídáš, Gerièi? Co

i ty se pleteš do mých vìcí?“

„Naè mít doma pøespolního,“ podotýká Vasil vyhýba-

vì. „Jdi, jdi do postele. Ech, Juraji, Polana nestojí za to,

aby ses pro ni bil.“

Hordubal stojí jako sloup a mrká. „Tak i ty jsi tak mrzký

jako oni,“ vypravil ze sebe koneènì. „To neznᚠPolanu,

ty - Jen já ji znám, a ty - ty se neopovaž -“

Vasil mu klade vážnì ruku na rameno. „Juraji, osm let

ji máme na oèích -“

Hordubal se mu prudce vytrhl: „Jdi, jdi, nebo - - Gerièi,

dokud jsem živ, jako je Bùh nade mnou, neznám tì, a byl

jsi mùj nejlepší pøítel.“

A už se Hordubal neotoèí a vrávorá domù. Geriè jen

zafrkal a dlouho, potichu klne do noci.

XIV

Ráno zapøahá Štìpán konì k vozu, pojede dolù do ro-

viny. Z chléva vychází Hordubal, je divný, oteklý a oèi

má krvavé. „Jedu s tebou, Štìpáne,“ povídá krátce.

C - c, vùz letí dìdinou, ale Juraj se nedívá na lidi ani

na konì. A kousek za dìdinou „Zastav,“ káže, „a slez

s vozu, nìco ti povím.“

Štìpán si drze, palèivì prohlíží pobitou tváø gazdovu.

Nu, copak?

„Poèuj, Manyo,“ zaèíná Hordubal váhavì, „jsou tako-

vé mrzké øeèi - o Polanì - a o tobì. Já vím, jsou to klepy

ale tøeba je zarazit. Rozumíš?“

Štìpán krèí rameny. „Nerozumím.“

„Musíš od nás, Štìpáne. Je to - kvùli Polanì. Lidem

zacpat huby. Musí to být, rozumíš?“

Štìpán upírá drzé oèi na uhýbavé oèi gazdovy. „Rozu-

mím.“

Juraj mávl rukou. „Tak, a teï si jeï.“

Manya stojí, svírá ruce, vypadá, jako by se chtìl bít.

„Mᚠsvou práci, Štìpáne,“ bruèí Hordubal.

„Taky dobøe,“ sykl Štìpán, vyhoupl se na vùz, zatoèil

bièem a prásk! konì pøes hlavu.

Konì zacouvali, vzepjali se a vyrazili splašeným trys-

kem; a vùz letí a øinèí, jako by se mìl rozskoèit na tisíc

kusù.

Hordubal stojí na silnici a polyká prach; pak se poma-

lu obrací k dìdinì a jde s hlavou schýlenou domù. Ech,

Juraji takto chodí staøí.

XV

Za ten týden Hordubal zhubl, kostmi by mohl chrastit.

A jak by ne, pìknì prosím: což je toto malièkost, ráno

poklidit, prasata nakrmit, konì høebelcovat, poslat krávy

na pastvu, vyèistit chlév a dítì vypravit do školy; pak

s koni dolù do roviny, je èas sklízet kukuøici; a v poledne

domù, uvaøit nìco dítìti k obìdu, konì napojit, nasypat

slepicím; a zas do roviny, na kousek roboty, a pøed ve-

èerem rychle domù, pøipravit veèeøi, o dobytek se po-

starat, ba i Hafii hrubým prsty zašít sukénku; inu, hraje

si dìcko, brzo-li si potrhá šaty. Tìžko být na tolika mís-

tech najednou, tìžko nezapomenout jedno pro druhé;

jako kus døeva padá veèer do slámy, a ještì neusne sta-

rostmi, zdali na nic nezapomnìl. Ach Bože, zapomnìl,

muškáty v oknì nezalil; a hekaje vstává Hordubal zalít

vonièky.

A Polana - jako by nebyla; zamkla se v komoøe a vzdo-

ruje. Co dìlat, myslí si Hordubal rozpaèitì; zlobí

se hospodynì, že jsem se s ní neporadil, co tomu øíkáš,

Polano, chci dát èeledína pryè. Ech, ženská, mìj pøece

rozum: mohl-li jsem ti øíci, Polano, takové a takové øeèi

jsou o tobì? A co ti to budu povídat; nu, dal jsem pryè

èeledína, zlob se; holí tì do práce honit nebudu. Och

jej, chybí tu ruce Polaniny; jen týden - a jako by všechno

zchátralo; kdo by si byl pomyslel, co roboty udìlá tako-

vá žena, - ani polovinu toho chlap nezastane. Však sama

to uvidí, pøejde jí zlost a zasmìje se: jaký somár je Ju-

raj, neumí ani poklidit a uvaøit - inu, co chcete od chla-

pa!

Jednou - ji zahlédl; vrátil se pro cosi, a stála ve dve-

øích. Jako stín. Kruhy pod oèima a na èele kolmou rýhu.

Hordubal se odvrátil, já nic, dušinko, já tì nevidìl.

A zmizela - jako stín. V noci, když Hordubal zaleze

do slámy, slyší, jak se ticho otvírají kdesi dveøe. To Po-

lana. Vychází na dvorek a stojí, stojí - A Juraj, ruce pod

hlavou, mrká do tmy a trne.

Krávy, konì, Hafie, slípky, prasata, pole, vonièky - Hos-

podine, dost je toho; ale nejt잚í je zachovat zdání. Aby

lidské huby nemìly co povídat, že u Hordubalù kdesi

cosi. Má sestru vdanou Hordubal, pomohla by, uvaøila

by, ale ne, dìkuju pìknì, není tøeba. Souseda kývá pøes

plot - pošlete mi, Hordubale, Hafii pøes den, postarám

se o ni. Dìkuju, sousedo, dìkuju pìknì, ale neobtìžujte

se; Polana jen malièko zastonala a polehává, rád ji za-

stanu. Co ty, já ti dám slídit! Potkám Gerièe, dívá

se po èlovìku, má na hubì napsaný pozdrav. Jdi si, ne-

znám tì. A Hafie se bojí; hledí, ani nemrká, - inu, chybí jí

Štìpán. Co platno, dítì, ale takové øeèi byly, pøièti to li-

dem.

Krávy, konì, kukuøice, prasata - pravda, poklidit svin-

èík a sviním dát vody. A tuto, vida, vyèistit stružku, aby

mohla odtékat neèistota. Hordubal se do toho dá, funí

horlivostí, teï není na svìtì nic než svinèík; poèkej,

Polano, podivíš se, až sem pøijdeš - svinèík jako jizba.

Teï ještì èerstvou vodu - A Hordubal jde s putýnkou

ke studni.

Na dvorku na oji vozu sedí Manya, pohupuje na klínì

Hafii a nìco jí povídá.

Juraj staví putýnku na zem, a, ruce v kapsách, jde rov-

nou k Štìpánovi.

Manya jednou rukou odsunul Hafii a druhou sahá

do kapsy; sedí, má oèi zúžené jako kmín a nìco mu

èouhá z hrsti proti bøichu Jurajovu.

Hordubal se zašklebil - holenku, znám já z Ameriky,

jak se støílí z revolveru. Tu máš, vyndá z kapsy zavøený

køivák a hodí jej na zem. Manya zastrkuje ruku do kapsy

a nespouští oèí s hospodáøe.

Hordubal se opøel rukou o žebøinu a dívá se shùry dolù

na Manyu. Co já tady s tebou, myslí si, Hospodine, co si

s ním mám poèít?

Ani Hafie neví, jak to dopadne, a zírá vyjevenì s táty

na Štìpána a se Štìpána na tátu.

„Nu, Hafie,“ zabruèel Hordubal, „jsi ráda, že za tebou

pøišel Štìpán?“

Holèièka nic, jen obrátila oèi na Manyu.

Hordubal si nejistì hladí týl. „A co tu sedíš,“ povídá

pomalu. „Jdi napojit konì.“

XVI

A rovnou ke komoøe a bouchá na dveøe: „Otevøi, Pola-

no!“

Dveøe se otevøou a stojí tu Polana - jako stín.

Hordubal si sedl na truhlici, ruce opøeny o kolena,

a dívá se k zemi. „Manya se vrátil,“ povídá.

Polana nic, jen rychle dýchá.

„Byly - jakési øeèi,“ mumlá Juraj. „O tobì... a o èele-

dínovi. Proto jsem ho dal pryè.“ Hordubal rozmrzele za-

funìl. „A vrátil se, kašpar jeden. To tak nemùže zùstat,

Polano.“

„Proè?“ vyhrkla prudce Polana. „Kvùli tìm hloupým øe-

èem?“

Hordubal vážnì kývá hlavou. „Kvùli tìm hloupým øe-

èem, Polano. Nejsme tu na samotì. Štìpán - je chlap,

a se lidským hubám brání sám; ale ty - Ech, Polano,

jsem pøece jen tvùj muž - aspoò pøed lidmi. Tak je to.“

Polana se opírá o veøeje, nohy jí klesají, a mlèí.

„Zdá se,“ bruèí Hordubal, „zdá se, že Hafie je na Štì-

pána zvyklá - Je hodný na dítì. A konì - schází jim Ma-

nya. Byl na nì tvrdý, ale i v tom se hovadùm zalíbilo.“

Juraj zvedl oèi. „Co bys tomu øekla, Polano - zasnoubit

Hafii Štìpánovi?“

V Polanì hrklo. „Ale to pøece - není možno,“ vydechla zdì-

šenì.

„Inu, pravda, Hafie je malièká,“ dumá Hordubal. „Ale

zasnoubit - není vydat. Za starých èasù, Polano,

zasnubovali i dìti v kolébce.“

„Ale vždy Štìpán - Hafie je o patnáct let mladší než

on,“ brání se Polana.

Juraj kývá hlavou. „Jako ty, dušinko. To bývá. Ale Ma-

nya tu nemùže zùstat jako cizí èlovìk. Jako Hafiin že-

nich - á, to už je jiné: patøí k rodinì, ženièku si vysluhuje

-“

Polanì se zaèíná rozbøeskovat. „A to by tu tedy zù-

stal,“ praví, napjatá jako luk.

„Zùstal. Proè by nezùstal? Jako u rodièù by byl. Jaký-

pak cizí èlovìk? Ze je to. A lidem se zacpe huba. As-

poò budou vidìt, že... že vedli jen mrzké øeèi. To kvùli

tobì, Polano. A jinak - nu, zdá se, že má rád Hafii -

a koním rozumí. Není do práce, pravda - ale zbohatne-

li pracovitý?“

Polana usilovnì pøemýšlí, až vraští èelo. „A myslíš, že

Štìpán bude chtít?“

„Bude, dušinko. Mám peníze - což, mùže je mít on.

Prosím tì, co já s penìzi? A Štìpán - je chtivý; chtìl by

mít louky, konì, rovinu, až kam dohlédneš - zrovna mu

oèi zasvítí. Sedne si do tepla - bude on se rozmýšlet!“

A Polanina tváø je zase neproniknutelná. „Nu, jak mys-

líš, Juraji. Ale já mu to nebudu øíkat.“

Juraj vstává. „Sám mu øeknu. Nestarej se, i s advoká-

tem se poradím, jak a co. Jakási smlouva musí, mys-

lím, být. Což, i to obstarám -“

Hordubal otálí, snad si myslí, že Polana ještì nìco

øekne. Ale do Polany náhle vjíždí spìch: „Musím chys-

tat veèeøi.“ A Juraj se loudá za stodolu, jako druhdy.

XVII

Manya veze hospodáøe do Rybár, prý s rodièi promlu-

vit. C - c. A konì, hlavy nahoru, radost pohledìt.

„A tak ty, Štìpáne,“ mluví Hordubal zahloubanì, „máš

jednoho bratra staršího, jednoho mladšího a sestru

provdanou. Hm, dost vás. A pravda, u vás je rovina?“

„Rovina,“ povídá ochotnì Štìpán, a zuby mu blýskají.

„Hlavnì buvoli se u nás pìstují - a konì. Buvoli rádi v mo-

èále, hospodáøi.“

„Moèál,“ pøemýšlí Juraj. „A nešel by vysušit? Vidìl jsem

takovou práci v Americe.“

„Naè vysušit?“ smìje se Štìpán. „Pùdy je, pane, na-

zbyt. A škoda by bylo moèálu, roste tam proutí; u nás

se v zimì pletou koše. Místo prken máme proutí. Vùz -

košatina; ploty, chlévy - samá košatina. Však potírejte,

tamto ten košiar.“

Jurajovi se rovina nelíbí, nemá konce, ale co dìlat. „A

otec živ, øíkáš.“

„Živ. Bude se divit, koho mu vezu,“ praví Manya nìjak

pyšnì, chlapecky. „Však tuto, to už jsou Rybáry.“ A klo-

bouèek nazad, prásk bièem, a jako barona veze Juraje

do dìdiny a do dvorce Manyù.

Z chalupy vychází krátký a sporý parobek. „Poèuj, Ïu-

la,“ volá Štìpán, „postav konì do stínu a dej jim obroku

a vody. Tudy, hospodáøi.“ Hordubal si jen tak po oèku

prohlíží dvorec: stodola rozvalená, po dvoøe se prochá-

zí prasnice, tuto se èepýøí krùty; do pažení dveøí zabod-

nuto jakési veliké šídlo -

„To je jehla, pane, jehla na pletení košù,“ vysvìtluje

Štìpán. „A novou stodolu budeme stavìt z jara.“

Na prahu stojí starý Manya s dlouhými vousisky pod

nosem.

„Vedu vám, tatko, hospodáøe z Krivé,“ hlásí Štìpán

a jaksi se nadýmá. „Chce s vámi mluvit.“

Starý Manya vede hosta do jizby a nedùvìøivì èeká,

co bude. Hordubal dùstojnì usedá, jen na pùl zadku,

aby bylo vidìt, že není ještì ruka v rukávì, a káže: „Nu,

øekni, Štìpáne, co a jak.“

Štìpán ukazuje zuby a vyklopí celou tu velikou novi-

nu: že by mu tuto hospodáø dal svou jedinou dceru Ha-

fii, až dospìje; a že proto chce mluvit s tatkou, aby

se dohodli -

Hordubal kývá hlavou: ano, tak.

Starý Manya ožil. „Hej, Ïula, dones pálenky! Vítám

vás, Hordubale; a což, byla dobrá cesta?“

„Dobrá.“

„Chvála Bohu. A pìkná u vás úroda?“

„I pìkná.“

„A zdrávi všichni?“

„Dìkujeme pìknì, zdrávi.“

Když takto bylo øeèeno, co se sluší, povídá starý Ma-

nya: „A tak vy máte jen jednu dcerku, Hordubale?“

„Inu, jen jedna se urodila.“

Staøík se pochechtává, ale oèima zkoumá. „Neøíkejte,

Hordubale, ještì mùže pøijít syn. Odpoèaté pole dobøe

plodí.“

Juraj jen potrhl rukou, jako by chtìl mávnout.

„Narodí se tøeba synek, dìdic,“ šklebí se staøík a slídí

oèkama, „A dobøe vypadáte, Hordubale; ještì padesát

let budete gazdovat.“

Hordubal si hladí pomalu týl. „Nu, jak Bùh dá. Což,

Hafie nebude muset èekat na dìdictví. Chvála Bohu,

vìno bych pro ni mìl.“

Starému Manyovi svítí oèka. „Jak by ne, povídá se tak.

V Americe prý jen sbírat peníze na zemi, že?“

„Tak lehké to není,“ míní Hordubal starostlivì. „A to

víte, Manyo, peníze. Mᚠje doma - ukradnou ti je; dáš

je do benku - ukradnou také. Lepší by bylo hospodáø-

ství.“

„Svatá pravda,“ souhlasí starý Manya.

„Dívám se tady,“ pokraèuje Hordubal rozvážnì. „Mno-

ho lidí u vás pùda neuživí. Samý moèál a výbìh. Há-

dám, tady jeden hospodáø aby mìl desítky jiter pusty,

má-li být z toho živ.“

„Inu pravda,“ brouká opatrné staøík. „Tìžko tady dìlit

hospodáøství. Nᚠnejstarší, jako Michal, by mìl podìdit

gazdovstvo, a ti druzí dva - jenom podíly.“

„Kolik?“ vystøelil Juraj rovnou.

Starý Manya pøekvapenì zamrkal. Ech ty, co nenecháš

èlovìku pokdy? „Tøi tisícky,“ bruèel, šilhaje rozmrzele po Štì-

pánovi.

Hordubal si to narychlo pøepoèítal. „Tøikrát tøi - tedy

devìt, deset tisíc, øíkáte, má vaše hospodáøství cenu?“

„Jak to, prosím, tøikrát tøi?“ zlobí se staøík. „I dcera má

dostat podíl.“

„Pravda,“ uznává Hordubal. „Tedy øeknìme - tøináct.“

„A ne, to ne,“ vrtí hlavou staøík. „A to vy, Hordubale,

jen tak žertem?“

„Nic žertem,“ stojí na svém Hordubal. „Já bych chtìl

vìdìt, Manyo, co asi stojí takové hospodáøství v rovinì?“

Starý Manya je zmaten, Štìpán vyvaluje oèi: chce snad

boháè Hordubal koupit usedlost Manyù?

„Takový statek byste nedostal ani za dvacet tisícek,“

øekl starý váhavì.

„Se vším všudy?“

Staøík se zachechtal. „Vy jste dobrý, Hordubale. Mívá-

me ètyøi pìt koní ve dvoøe.“

„Já myslím bez koní.“

Starý Manya zvážnìl. „A co vy vlastnì, Hordubale -

pøišel jste statek kupovat nebo zasnoubit dceru?“

Hordubal zrudl. „Statek kupovat - já, a kupovat statek

v rovinì? Bláto budu kupovat, ne? Pruty na p횝alky,

ech? Dìkuju uctivì, Manyo, ale já rovnou. Dohodneme-

li se my dva, zasnoubí-li se vᚠŠtìpán s Hafií, odkáže-

te vy svùj dvorec Štìpánovi. Po svatbì - dostane váš

Michal ode mne vyplacen svùj podíl. A Ïula také.“

„A Márja?“ vydechl Štìpán.

„A Márja - už nikoho víc nemáte? A si Štìpán gazduje

tady v Rybárech.“

„A co Michal?“ ptá se staøík nechápavì.

„Nu, dostane podíl, a jde spánembohem. Mladý èlo-

vìk - radìji vezme peníze než pùdu.“

Starý Manya vrtí hlavou. „Ne, ne,“ mruèí, „to nepùjde.“

„A proè by to nešlo?“ vyhrkl horlivì Štìpán.

„A ty táhni odtud, hybaj!“ rozkøikl se staøík. „Co ty

se mᚠco plést do øeèi?“

Brumlaje uraženì loudal se Štìpán na dvorek. Ïula

rozumí se - u koní.

„Tak co, Ïulo?“ plácl ho Štìpán po rameni.

„Pìkný koník,“ oceòuje znalecky parobek. „Mohl bych

se na nìm projet?“

„Pøíliš dobrý pro tvou øi,“ cedí Štìpán a ukazuje hla-

vou k jizbì. „Nᚠstarý -“

„Co?“

„Ech, nic. Dìlá, co mùže, aby mi zkazil štìstí.“

„Jaké štìstí?“

„A, žádné. Co ty víš!“

Ticho je na dvorku, jen svinì chrochtá sama pro sebe;

od moèálu je slyšet chøástaly, i žáby už zaèínají -

„A zùstaneš v Krivej, Štìpáne?“

„Snad - ještì jsem se nerozhodl,“ naparuje se Štìpán.

„A gazdová?“

„Co ti je po tom?“ dìlá tajnosti Štìpán. Ech, komáøi!

a vlaštovky div nebrousí bøichem po zemi. Štìpán zívá,

jen že si nevymkne èelist. Co ti dva staøí tam uvnitø -

Bodejž si nosy ukoušete!

Štìpán ze zlosti a z dlouhé chvíle vytáhne košikáøskou

jehlu z pažení dveøí a zabodává ji ze vší síly. „Tak, teï ji

vytáhni,“ pobízí Ïulu.

Ïula ji vytáhne. „Pojï, kdo hloub?“ Chvilku je baví za-

bodávat jehlu do dveøí, až z nich lítají tøísky.

„A co,“ povídá Ïula, „pùjdu za dìvèaty. S tebou už nic

není.“

Pomalu je soumrak, obzor nad celou rovinou se zardí-

vá fialovou mlhou. Mám jít dovnitø? myslí si Štìpán. A na-

schvál ne. - Hybaj, øekne mi starý, neple se do øeèi! Na-

bízí Amerikán Hordubal jemu svou dcerku èi mnì? Do-

vedl bych já se o sebe postarat, a zatím - hybaj! A co mi

mᚠco porouèet, vzteká se Štìpán, do jiné už patøím

rodiny!

Koneènì se hrne Hordubal ze dveøí, je podroušen

pálenkou, dohodli se asi staøíci; starý Manya ho dopro-

vází a pleská ho po zádech. Štìpán - stojí u hlav koní

a drží je za øetízek udidel, inu, jako štolba; ani Horduba-

lovi to neušlo a kývl pochvalnì na Štìpána.

„Tak v nedìli ve vároši,“ volá starý Manya, a c - c, vùz

se rozjel. „Šastnou cestu!“

Štìpán pokukuje po oèku na hospodáøe, nechce

se ptát; snad sám zaène -

„Tamto - naše øeka,“ ukazuje bièem. „A tam, ten vùz

s rákosem, to je asi nᚠMichal. U nás steleme palachem

místo slámou.“

„Tak.“

A nic. Štìpán drží konì, jak pìknì jen dovede, ale

hospodáø - jen hlava se mu klátí. Koneènì to Manya

nevydržel. „Tak co, hospodáøi, kolik jste jim dal?“

Hordubal zvedl oboèí. „Co?“

„Kolik jste jim upsal, pane?“

Hordubal nic. Teprve po chvilce: „Po pìti tisíckách kaž-

dému.“

Štìpán pøemítá, a pak utrousí mezi zuby: „To vás okrad-

li, hospodáøi. Po tøech tisíckách - bylo by dost.“

„Mm,“ bruèí Hordubal. „Tvùj otec - jako dubový paøí-

zek.“

Ech ten, myslí si Štìpán; druhým dává a mnì - jako by

to bral.

„A tobì - také pìt tisícek,“ dodává Hordubal. „Abys prý

mìl do hospodáøství.“

Dobøe, myslí si Štìpán. Ale teï, když jsem skoro jeho

syn - jak to bude se mzdou? Nemùže mì už platit jako

èeledína. Snad by mi mohl dát to høíbì? Prodej si je,

Štìpáne, nejsi-li už jako nᚠvlastní?

„A jeï poøádnì!“ káže Hordubal.

„Ano, pane.“

XVIII

A už jedou z vároše, teï je to zpeèetìno. Dùkladnou

smlouvu urobili u žida advokáta, však stála dvì stì ko-

run; a to tam dejte, pane velkomožný, a i toto tam napí-

sajte - Inu, sedlák je opatrný na majetek, holenku, nedá

se obelstít; a ještì na toto se musí pamatovat, Hafii pøi-

psat polovinu statku v Rybárech - Dobøe, povídá pravo-

tár, dáme tam takovou klau-su-li. Aha, brachu, i ta tam

je. A pak to všichni podepsali: Juraj Hordubal - tøi køížky,

ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Starý Manya - tøi

køížky. A Michal Manya, kytka za klobouèkem, nafukuje

tváøe a dùležitì se podpisuje plným jménem. Márja, pro-

vdaná Jánoš, s hedvábným šátkem na hlavì, a Štìpán,

celý sváteèní - A ještì nìkdo podepíše? Ach ne, Ïula

musí být u koni, a není ani plnoletý. Tak hotovo, páno-

vé, a mnoho štìstí vám pøejeme. Dvì stovky to stálo;

inu, dùkladná robota, i klau-su-le tam je.

A pak všichni do krèmy, popít aldamáše. Chtìj nechtìj

tyká si teï Juraj Hordubal se starým Manyou, ba se i po-

hádali, jako mezi pøíbuznými. „A jeï, Štìpáne!“ Štìpán

by rad s Hordubalem jako s otcem, ale což je s ním jaká

øeè? Sedí na žebøinì, obìma rukama se jí drží, oèi pod

oboèím, a stìží odpoví. Ech, divné to zásnuby, myslí si

Štìpán, není èlovìku volno s hospodáøem. C - c.

A už vjíždìjí do Krivé, pìknì tryskem, jen podkovy cva-

kají. Juraj Hordubal vzhlédne zpod oboèí, a najednou

ruku nad hlavou, luská prsty a zpívá, juchá, výská jako

o fašangu. A to asi je opilý, ohlížejí se lidé, co se tak

Hordubal Amerikán rozjaøil? Na návsi dìvèat a parobkù,

musí se jet krokem; Juraj se zvedá, rukou objímá Štì-

pánovo rameno a volá dolù na lidi: „To si vezu zetì, co?

Ej, juch!“

Štìpán hledí setøást jeho ruku a syèí: „Tiše, hospodáøi!“

Hordubal mu sevøel rameno, div že Manya nevyjekl

bolestí. „Poèujte,“ huláká Juraj, „mám zetì pro Hafii, sla-

víme zásnuby -“

Prásk do koní! Štìpán se mraèí a kouše si rty div ne

do krve. „Vzpamatujte se, hospodáøi, jste ožralý!“

S rachotem zatáèí vùz do dvorka Hordubalù. Juraj

pouští Štìpána, tichý najednou a vážný.

„Proveï konì,“ káže suše. „Zapotili se.“

XIX

A Polana neví, co si myslet o Jurajovi. Štìpána chce

vytáhnout do hospody, a co prý, už nejsi èeledín, jsi jako

nᚠsyn. A místo, aby zalezl za stodolu, chodí po dìdi-

nì, zastavuje se a s tetkami dává se do øeèi: prý Hafii

jsem zasnoubil, inu, je ještì dítì, ale pøilnula k Štìpánovi,

když nemìla otce doma; a Štìpán, sousedo, má Hafii

za svatý obrázek - ech, je radost z takových dìtí.

A Štìpána chválí do nebe, jak se má k práci, bude prý

z nìho dobrý gazda, dvorec v Rybárech podìdí po otci.

Po vsi má plno øeèí, ale doma - jako by zaøezal, to a to

udìlej, Štìpáne, a dost.

Juraj chodí po dìdinì a hledá, koho ještì nezastavil;

i na Fedeleše Gejzu kynul rukou, jen Gerièovi se vyhnul.

A Geriè už natahoval ruku, ale Juraj se odvrátil. Pokud

živ budu, neznám tì: co mnì mᚠco povídat, nechci

vìdìt, co si myslíš.

Tetky se smìjí: divné zásnuby. Ženich se mraèí jako

kakabus a øeèi jen urývá, žere se vztekem. Nevìsta -

u potoka si hraje s dìtmi, sukýnky vykasány po pás, ani

stydìt se ještì neumí. A Hordubal rozkládá rukama

na návsi, honosí se budoucím zetìm. Jen Polana - div-

ná ženská sic, ale chmuøí se, vidí, že tu je lidem nìco

pro smích, neukáže ani nos pøed stavením. Tak je to,

lidi, a neøíkejte, že tu je všecko v poøádku.

Cože Hordubal ani nevidí, že se Štìpán mraèí? I vidí

to snad, ale vyhýbá se mu. Jen tak mu poruèí pøes ra-

meno, co má robit, a už míøí kamsi. A Štìpán za ním

pozírá, jako by mu chtìl ukousnout hlavu.

Ale teï už se Manya nedá, èeká na hospodáøe, zuby

zaaty, až mu to cuká v tváøi pod kùží. Gazda jde po dvor-

ku. „Mìl bys, Štìpáne, jet dolù.“ A už zase chce pryè,

ale Manya se mu staví do cesty. „Musím s vámi, hospo-

dáøi, o nìèem mluvit.“

„Nu, co zase?“ uhýbá Hordubal. „Hleï si radìji své-

ho!“

Štìpán je až popelavý vztekem - divné, vždycky býval

žlutý. „Co vy to povídáte o mnì a o Hafii?“ vyhrkl prud-

ce.

Hordubal zvedá oboèí. „Cože povídám? Že jsem dcer-

ku zasnoubil èeledínovi.“

Manya supí zlostí. „A proè - proè vy - Teï se mi lidé

posmívají, kam pøijdu. Brzo-li prý budou køtiny, Štìpáne,

a utíkej, Štìpáne, tvou nevìstu honí houser -“

Hordubal si poèíná hladit týl. „Nech je, a se smìjí.

Omrzí je to.“

„Mne, mne to omrzelo, hospodáøi,“ drtí mezi zuby Ma-

nya. „Já - nechci být lidem pro smích.“

Hordubal nìjak tìžce oddychuje. „Ani já - nechci být

lidem pro smích. Proto jsem tì zasnoubil. Tak co?“

„Já nechci,“ skøípe Manya. „Já - já tady nebudu pro

smích jako ženich usmrkaného dìcka!“

Hordubal, ruku ještì za týlem, ho mìøí shùry oèima.

„Poèkej, cos to øekl? Že nebudeš?“

Manyovi je vztekem do pláèe. „Nebudu! Nechci! Dì-

lejte si, co chcete, ale já -“

„Nebudeš?“

„Nebudu!“

Hordubal zafunìl nosem. „Poèkej tady!“

Manya se zalyká, je mu hanba být pro posmìch celé

dìdinì; radìji utéci odtud èi co -

Hordubal vychází z chléva a prudce trhá v rukou ja-

kousi listinu; trhá ji na menší a menší kousky, vzhlídne

na Manyu a hodí mu útržky do tváøe. „Tak, už nejsi že-

nich. Mùžeš øíci starému, že jsem roztrhal smlouvu.“ Paže

v bílé košili letí nahoru a ukazuje: „A tamto jsou dveøe,

hybaj!“

Manya rychle oddychuje, oèi se mu zužují jako kmín.

„Nepùjdu odtud, hospodáøi!“

„Pùjdeš. A kdybys ještì jednou pøišel - mám pušku!“

Štìpán rudne. „A co - když nepùjdu?“

Hordubal hrudí na nìho, Manya ustupuje. „Dejte si po-

zor!“ syèí.

„Nepùjdeš?“

„Dokud neøekne gazdová - ne!“

Hordubal jaksi zavrèel a najednou - kolenem Manyu

do bøicha, Manya se bolestí sehne, a tu ho jedna prac-

ka popadá za límec, druhá za kalhoty, zvedají ho, a pøes

plot s ním, do kopøiv.

„Tak,“ oddychuje Hordubal. „Když jsi nenašel vrátka,

tož pøes plot.“ A klátí se zpátky, hladí si týl; takové divné

horko v týle -

Nìkde za plotem sousedovým zachechtnutí.

XX

Polana, to se rozumí, zavøená v komoøe, a ticho, jako

by byla mrtva.

Hordubal hned zrána zapøahá do vozu, tøíroèka a tìž-

kého valacha, nerovné spøežení: valach kývá hlavou,

høebeèek hlavou nahoru - divný pár.

„Vyøiï mamce, Hafie, že jedu do mìsta; až veèer

se vrátím, dá-li Bùh.“

A buèí krávy hladem, a tlukou konì kopyty, a svinì

chrochtají a podsvinèata kvièí: však pøestane Polana

vzdorovat, nedá jí to, je pøece jen selka; pùjde a poslouží

zvíøatùm, a možno-li se hnìvat, když jsi s božími tvory?

Valach kývá hlavou a høebeèek ji nese hore. I Štìpán

tak hlavu nosí - tøíroèka zapøahoval s klisnièkou, dobøe

prý jdou k sobì. Na na, co hryzeš valacha, ty bagáne?

Však vyjde Polana, když nejsem doma, nakrmí zvíøata

a potìší se. A vidíš, i pomalu dojedeš do mìsta.

Nejprv k advokátovi, a pane velkomožný, rád bych uro-

bil poslední vùli; èlovìk nikdy neví. Tož takovou posled-

ní vùli: mám ženu, Polana se jmenuje; sluší se, aby

manželka dìdila po èlovìku.

A co jí odkazujete, pane Hordubal: dvorec, peníze,

cenné papíry -

Hordubal nedùvìøivì pozírá: naè ty to chceš vìdìt?

Napiš jen: všecko, co mám.

„Nu, napíšeme tedy: veškeré jmìní movité i nemovité

-“

Hordubal kývá hlavou: tak, pane velkomožný, tak, dù-

kladnì je to øeèeno, veškero jmìní movité i nemovité,

za všechnu její vìrnost a lásku manželskou.

A podepsat, ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého.

Hordubal ještì otálí. „A co, pane velkomožný, možno-li

znovu se stìhovat do Ameriky?“

Á, kdežpak, pane Hordubal, v Americe mají pøíliš mno-

ho robotníkù, nikoho tam teï nepouštìjí -

Hm, tak. A není snad nìjaká factory tady ve mìstì?

Á, fabrika. Jsou tu fabriky, ale stojí, nepracují. Zlé èasy,

pane Hordubal, vzdychá advokát, jako by sám nesl bøí-

mì zlých èasù.

Hordubal kývá hlavou. Co dìlat, není už tøeba lidí. Ni-

kdo nepotøebuje takového Hordubala; škoda tìch šikov-

ných rukou. Ale snad koní potøebují, koní, co nesou hla-

vy hore.

Juraj Hordubal hledá pana komandýra od vojákù. Tam-

to prý; v kasárnách. A co, strýèku, hledáte tu syna? Ne

syna, ale prodal bych tuto tøíroèka, pane dragoune. Tady

se nekupují konì, povídá voják, ale ruce mu jedou

po koníkovi, ohmatává mu nohy a šíji - - Koník jako srna,

báèi.

A už je tu nìjaký pan oficír a vrtí hlavou. Prodat konì?

Tìžká vìc, sousede, teï není odvod koní. Už z jara byl

vᚠkoník odveden, øíkáte? Pìkné zvíøe, a je-li už ojež-

dìno? Není, pravíte, nemìlo dosud sedla, jen bosky je

projíždìl vᚠèeledín. A už tu stojí asi pìt oficírù a co,

strýèe, možno-li zkusit koníka? Proè ne, na to Hordubal,

ale je to divoký kùò, pane. A co prý, divoký; dejte mu,

hoši, uzdu a deku, to bychom se podívali, že by shodil

Toníka.

Než bys øekl pìt, sedí pan oficír koni na høbetì. Høebe-

èek poskoèil, vzepjal se, a pan oficír na zem. Šikovnì padl,

na zadek, smìje se jenom, a teï, hoši, chytejte koníka

po kasárenském dvoøe. Tlustý pan komandýr se smìje, až

se mu houpe bøicho. „Inu, sousede, znamenitý kùò; ale

nechte si ho ještì doma, my musíme napsat jakousi žá-

dost, aby nám povolili koupit konì -“

Hordubal se chmuøí a zapøahá koníka k vozu. „Co dì-

lat, pane. Prodám ho tedy cikánovi - èi øezníkovi.“

Komandýr se drbe na hlavì. „Poslyšte, škoda høebce.

Což vy se ho chcete stùj co stùj zbavit?“

„Tak, zbavit,“ bruèí Hordubal. „Nehodí se mi.“

„A tak ho nechte tady,“ rozhodl se pan komandýr, „a

my vám dáme... takovou listinu, že máte u nás konì.

A pozdìji vám napíšeme, co za nìj. Hodí se vám to tak?“

„Hodí, proè by se nehodilo,“ povídá Juraj. „Je to pìkný

koník, pane, hlavu nese hore. Prý osm tisícek -“

„To si ho zas vemte,“ praví honem komandýr.

„Nu, snad by i pìt,“ váhá Hordubal. Je tam jiný tlustý

vojenský pán, malièko kývne hlavou. „To by šlo,“ povídá

komandýr. „My vám ještì napíšeme. Kdybyste nechtìl -

mùžete si konì odvést. Platí? A teï vám dáme tu listi-

nu.“

Hordubal jede domù, má na prsou listinu s razítky a pyt-

lík se svými dolary. Valach klusá a kývá hlavou. - Už není

høebeèka. Jako by Štìpán po druhé odešel; když je tøí-

roèek pryè. I klisnièku radìji prodat, i kobylu s høíbìtem

- Hý, valášku, jen otìžemi tì polechtám na zadku a bìžíš.

A co že nemluvit s konìm. Když èlovìk promluví, kùò

otoèí hlavu a pohne ocasem; vidìt, že rozumí. I hlavou

kývá, protože pøemýšlí. Dlouhá ještì cesta, milý, ale

nahoru se dobøe bìží. Na - a, neboj se, to jenom teèe

stružka pøes cestu. Nech ováda, sám ho zaženu. Hý!

A Juraj poèíná tiše, táhle zpívat.

Valach obrací velké oko po hospodáøi: co to bruèíš?

Hordubal kývá hlavou a zpívá.

„A, Polana, Polana,

á, Polana neblahá,

nech tì Pán Bùh potìší,

á, Polana, Polana -“

XXI

Hordubal jako by nemìl stání: hned ráno se vytratí, a

se Pán Bùh stará o hospodáøství, a èert ví, kde se po-

tlouká. Tuhle - až v Tibavì, a co, Geleteji, nepotøeboval

bys èeledína ke kravám èi na pole? Jakého èeledína,

Hordubale, mám dva syny; pro koho to, bratranèe, hle-

dᚠmísto? Nebo v tatinském revíru, horár Stoj je tam,

a prý jsou-li kde jaké stromy kácet. Žádné stromy, bra-

chu, tisíce metrù døeva hnijí v lese. Tož tak, a s Pánembo-

hem. A což nikde se nesaví dráha èi silnice, nikde

se neodstøeluje skála? Kdepak tady, strýèku, tady na nás

všici zapomnìli; pro koho co stavìt?

Inu, co dìlat, sednout si nìkde a èekat až do soumra-

ku. Z dálky je slyšet zvonce stád; pasák práská bièem;

jako by støílel; kdesi poštìkává ovèákovo psisko. V polích

- nìkdo zpívá. Co dìlat, èlovìk sedí a poslouchá, jak

bzuèí mušky; zavøe oèi a mùže hodiny poslouchat,

a nikde není ticho, poøád se žije; tøeba zafrèí brouk nebo

se veverka durdí, a všude stoupá k nebesùm mírné zvo-

nìní božího dobytku.

A s veèerem loudavì domù. Hafie pøinese jídlo - ech,

jaképak jídlo, ani pes by to nežral; ale stejnì není hladu.

Pravda, Polana nemá pokdy strojit veèeøi. Už je noc,

dìdina šla spat, a Hordubal obchází s lucernou a robí,

co se dá: chlévy poklidit, srovnat hnojištì, vody nanést -

Tiše, aby nikoho nevzbudil, kutí Juraj, co tak kde je pro

chlapa na práci. Už bije jedenáctá hodina, chval každý

duch Hospodina, a Juraj potichu zalézá do chléva. Nu,

kravky, nu, bude pro Polanu ráno kus roboty hotov.

A zase až do Volova Polje hledat práci. Hej, Harèáre,

nepotøebujete-li robotníka? Co ty, zbláznil ses èi tì pus-

tili z kriminálu? Teï po žních hledᚠrobotu? - A co si

otvírᚠhubu, myslí si Hordubal, mám v sáèku penìz, že

bych mohl pùl tvého dvorce koupit; nemusel by ses tak

naparovat. Pomalu se klátí Hordubal domù, a co doma?

A jen tak, pøejít pøes ty vrchy, co tady v cizinì?

Juraj sedí na kraji lesa nad polem Varvarinovým. I tady

je slyšet zvonce stáda, to asi z Lehotského chotáru. Co

on Mísa nahoøe na poloninì? Dole potok, a u potoka -

stojí ženièka. Juraj chmuøí oboèí, aby lépe vidìl. Nevy-

padá-li jako Polana? Ach, ne, to ne, kde by se tu vzala

Polana. Z takové dálky - každá bába by se podobala

Polanì. A z lesa bìží èerné chlapisko - to není Manya,

soudí Juraj, jak by mohl pøijít Štìpán s této strany? Èer-

ný se zastavuje u ženièky, stojí a hovoøí - Že si mají tolik

co povídat, diví se Hordubal. Nìjaké dìvèe asi a její milý

- pøespolní, z Lehoty èi z Volova Polje; scházejí ‚se po-

tají, aby mu nenabili domácí parobci. A ti dva stojí dole

a povídají; nu, mluvte si, nedívám se. Slunce je nad Men-

èulem, brzo-li bude veèer? A, ti dva stojí dole a povídají.

A což zkusit ještì - tøeba by v solných dolech mìli práci

pro majnera. Pravda, daleko jsou doly; ale komu bude

vadit, jak daleko? Ti dva stojí dole a povídají. Marné bude

pøeptat se v dolech -

Ne, nepovídají. A vždy tam stojí jen jeden a vrávorá

jaksi. Ale ne, dva to jsou a vrávorají, jako by se potýkali.

A to se tak strašnì tìsnì drží, že vypadají, jako by se tam

jen jeden potácel. V Hordubalovi se zastavilo srdce.

Pobìžím tam dolù. Ne, pobìžím domù, je-li Polana

doma. Jistì je doma, kde jinde by byla? Hospodine, co

že ty nohy - jako z olova. Hordubal vstává a bìží podle

lesa, pádí polní pìšinou, uhání k dìdinì. Achich, to pí-

chá v boku, jako by jehlou bodal - takovou košikáøskou

jehlou. Hordubal už nemùže popadnout dechu a bìží,

bìží ze všech sil. Sláva ti, Bože, tady už je dìdina; Juraj

jde ostrým krokem (co to tak píchá, Bože, jen a dojdu!),

jen kousek ještì, tamto už jsou vrata; vší silou tisknout

ruku tuto na žebra, aby to nemohlo tak bodat,

a vybìhnout k vratùm -

Hordubal uøícen se opírá o pilíø vrat, hlava se mu toèí,

oddychuje, jako by vzlykal. Dvorek - prázdný; Polana je

asi v komoøe èi kde - Jurajovi je pojednou k smrti lhos-

tejno, kde je, nedošel by ke komoøe, nevypravil by

ze sebe hlasu; jen sípavì vydechuje a má se co .držet,

aby se mu nepodlomily nohy.

Vrátka se pootevøela a do dvorce vklouzla Polana, udý-

chaná, zardìlá; zarazila se, když uvidìla Juraje, zasta-

vila se a povídá nìjak pøekotnì: „Byla jsem jenom

u sousedy, Juraji, u - u Herpákové - podívat se na dìc-

ko -“

Juraj se narovnává po celé délce, zvedá oboèí: „Ne-

ptal jsem se, Polano.“

XXII

A chtìl by za stodolu jako obyèejnì, ale nemùže, pí-

chá ho u srdce. I tváøí se, jako by se mu zachtìlo právì

tady sedìt, právì na tom patníku u vrat, a vzhlížet

na dvorek. Polana - najednou má plné ruce práce: sype

slípkám, mete zápraží a kdesi cosi - „Holèièka se naro-

dila Herpákové,“ sdílí hovornì - ech, Polano, co že ti je

najednou tak do øeèi?

„Mm,“ bruèí Juraj roztržitì.

Padá soumrak, Polana otvírá vrata, to už pùjdou krav-

ky s pastvy. „Ty, Juraji,“ zaèíná váhavì, „øíkal jsi, že bys

pøikoupil nìjaké krávy -“

„Není tøeba,“ mumlá Hordubal.

Kývajíce hlavami jdou kravky do chléva, bimbam, bim-

bam. Juraj vstává, chvála Bohu, jde to už. „Dobrou noc,

Polano,“ povídá.

„Co - ty nebudeš veèeøet?“

„Ne.“

Polana se mu staví do cesty. „Juraji, já ti ustelu v jizbì.

Co tomu øeknou lidé, že ty, gazda, spíš u krav!“

„Nech lidi,“ praví Juraj neurèitì. „Ještì ledacos øek-

nou.“

Zachmuøenì hledí za ním Polana, jak zachází do chlé-

va. Jaká stará záda má Juraj!

Hordubal se ukládá do slámy. Už to v boku nepíchá,

ale - tìžké je srdce, tlaèí. Dvorec utichá nìjak rozpaèitì,

i Hafie štìbetá polohlasem, jako by ji nìkdo okøikl, ticho

buï, nemluv tak nahlas! Jako by tu nìkdo tìžko stonal.

A ticho, dvorec spí, dìdina spí. Hekaje hrabe se Hordu-

bal ze slámy, rozžíhá chlévskou svítilnu a jde se poohléd-

nout, je-li kde jaká robota. A zase to píchá, potvora. Stáj by

se mìla vyèistit a koním dát èerstvé stlaní, ale Juraj jenom

dumá, udìlal bych, udìlal, ale co to, že se mi dnes ne-

chce? Obchází kurník, svinský kotec, stodolu, leze po žebøi

na seník, což, kdyby se seno zahøálo; ach, píchá to v boku.

Obchází dvorek a jde i na sad. Co tam? A, jen tak, tøeba

není-li tam nìkdo. Kdo by tam byl? Inu; nikdo, ale èlovìk

neví. A co pùda - Polana už nespí na pùdì, je tam teï ku-

kuøice; Polana se pøestìhovala do komory. Hordubal tají

dech, aby nezasténal, a vystupuje i na pùdu; chce otevøít

dveøe, ale nejde to, je slyšet jakýsi sypký šum, když jimi

pohne. Á, to se hromada kukuøice sesula a zavalila dve-

øe. Tam tedy také nikdo není. A kdo by se tam schová-

val? Jaká hloupost!

Hordubal stojí na dvorku jako èerný kùl a hladí

se rozpaèitì v týle. A co já vlastnì, diví se, proè tu bì-

hám? Tolik let tu Manya žil, nu, a nehlídal jsem, nebìhal

se svítilnou po dvorku; naè tedy teï? - Hordubalovi je

nìjak tupì a lhostejnì. Kdybych teï ležel v chlévì

a slyšel nìjaké kroky - vstal bych? I nevstal. Zavolal bych,

kdo tam? Nezavolal, jenom dech tajil. Ach, Hospodine,

což mám hlídat dospìlé lidi? Inu, hlídal jsem, pravda,

a dìlal, jako bych kdesi cosi robil potmì. Copak mùžeš

srdce nìkomu uhlídat? Hloupý jsi, hloupý!

Nu což, a se Manya vrátí - co na tom? Vždy je to už

jedno, všecko je jedno. Všecko pøestalo bolet. Vyhoøel

dùm, není už dìravé støechy.

U Herpákù zaplakalo dìcko. Tak vidíš, tøeba je to prav-

da, že Polana se byla podívat u sousedù na dìcko. Proè

ne: ženské - jako divé po dìtech. To teï Herpáková dává

dítìti prs. - Pamatuješ se, Polano, jak jsi kojila Hafii?

Jen hnula ramenem a prs zase vklouzl do košile - jede-

náct let je tomu. A ty - do Ameriky. - Hloupý jsi, hloupý. -

Hordubal mrká na hvìzdièky, Hospodine, co jich je -

co jich tu pøibylo za ta léta! Døív jich nebývalo tolik, že by

ses jich až dìsil. Všecko je jedno. Jako by všecko s tebe

spadávalo, jedno po druhém. Byla Amerika, byl návrat

domù. Byl Geriè, Fedeleš, Manya - co toho bylo; a už

není nic. Všecko jedno. Nu, chvála Bohu, odlehlo èlovì-

ku.

Tú - tú - tú, vytrubuje v dálce ponocný; a hvìzd tolik,

že èlovìk trne.

Dobrou noc, dobrou noc, Polano, dobrou noc!

XXIII

Èasnì zrána, než se kdo probudil, má Juraj dìdinu

za sebou a míøí do hor. K Míšovi. A co tam? Ale jen tak,

promluvit s èlovìkem. Je ještì mlha, hor nevidìt. Juraje

trochu mrazí, ale už ho nepíchá v hrudi; jenom se špat-

nì dýchá, to asi ta mlha. Stoupá hore, co bývalo pole

Hordubalových, a musí se zastavit, aby vydechl; Pjosa

už má zoráno - prý samý kámen, a vida, i Pjosovi stojí

pole za tu robotu. Hordubal tìžce dýchá a stoupá

do vrchù. Mlhy se zvedly a pøevalily se pøes høebeny

lesù; jen malièko ještì, a bude podzim. Hordubal stou-

pá a tiskne ruku k boku; inu, píchá to, ale teï už je to

jedno, nahoru nebo dolù. A nejsou to mlhy, mraky jsou

to, tady už je cítit po èichu, jak jsou napity vodou. Pozor

na hlavu, abys do nich nenarazil. A teï se to pøevalilo

pøes kopec, a už jsi v nich; na tøi kroky nevidíš a jen šla-

peš, protlaèuješ se hustou mlhou, nevíš, kde jsi.

A Hordubal sípavì oddechuje a tìžce, pomalu stoupá

do oblak.

Poèalo sychravì pršet. Nahoøe na poloninì si Míša pøe-

hodil pøes hlavu pytel a práskaje bièem, hajza hó, shání

voly k salaši. Ani nepoznáš, zvíøe-li to, keø nebo balvan;

ale moudré psisko je Èuvaj, sám obìhne stádo a žene

voly, jen zvonìní je slyšet z mlhy.

Míša sedí na prahu koliby a zírá do mlhy; páry na chvíli

proøidnou a je vidìt, jak se k sobì tisknou voli; pak se vše

zase zaklopí parami a jen d隝 šelestí. Kolik mùže být

hodin? jistì k polednímu. A tu vyskoèí Èuvaj, vìtøí

do mlhy a slabì vrèí.

Z mlhy se vynoøuje stín èlovìka. „Jsi tady, Míšo?“ volá

chraptivý hlas.

„Jsem.“

„Chvála Bohu!“

Je to Hordubal, promoklý na kost, a jektá zuby; s klo-

bouku mu teèe voda stružkou jako z okapu.

„Co ty tu v dešti?“ zlobí se Míša.

„Ráno... nepršelo...“ sípe Juraj. „Taková jasná noc

byla... A dobøe, že prší, je tøeba vláhy.“

Míša zamyšlenì mrká. „Poèkej, rozdìlám oheò.“

Hordubal sedí v senì a zírá do ohýnku; døíví praská

a dýmá, Juraje zalévá teplo, to Míša mu ještì pøehodil

pytel pøes záda; uf, až je horko èlovìku, horko, jako tam

dole v majnì. Juraj jektá zuby a hladí mokrého Èuvaje,

který mu smrdí po boku; i co, sám páchnu jako zmoklý

pes. „Míšo,“ drkotá Juraj, „a co je to, ten srub v lese?“

Míša vaøí v kotýlku vodu a hází do ní nìjaké bylinky.

„Já vím, není ti dobøe,“ brouká. „A co bìhᚠv dešti, hlu-

páku?“

„To byla v majnì štola,“ povídá pøekotnì Juraj, „tam po-

øád kapala voda, poøád. Tak - tak - tak, jako když tikají

hodiny. A - víš-li pak, Herpákové se narodilo dìcko, Pola-

na se byla podívat. - A nikde žádná robota, Míšo, prý už

není tøeba lidí.“

„A pøece se rodí noví,“ bruèí Míša.

„Musí se rodit!“ drtí Juraj. „To je proto, že jsou ženské.

Ty nejsi ženat, ty nic nevíš, ty nic nevíš - Co ty mᚠco

mluvit, když nemᚠženu? Á, brachu, na všecko se musí

myslet. Tøeba aby tam napsali - za její lásku a vìrnost

manželskou. Jinak Bùh ví, jaké øeèi by lidé vedli. A škoda,

o tøi tisíce dolarù mne okradli; mohla být jako zemanka,

øekni? Øekni, Míšo?“

„Nu, pravda,“ mumlá Míša a dmýchá do ohnì.

„Tak vidíš; a pak se øekne hlupák. Závidí mnì, že mám

takovou ženu, co nosí hlavu hore jako koèárový kùò.

Takové mᚠlidi: chtìjí èlovìku ublížit. A zatím byla jen

u sousedy, podívat se na dìcko. Samé mrzké øeèi, Míšo.

Øekni jim, že sám jsem ji vidìl vycházet od sousedy.“

Míša kývá vážnì hlavou. „Povím, všecko povím.“

Juraj si oddychl. „Proto jdu za tebou, víš? Ty nemáš

ženu, ty nemᚠproè se mstít. Oni - ani by nevìøili; ale ty

jim to dosvìdèíš, Míšo. To dá rozum, že musela vzít èe-

ledína, když je hospodáø pryè; ale zamykala se na pùdì,

petlice jako hrom, sám jsem to vidìl. A takový Geriè bude

nìco povídat! Prý osm let a tak. Øekni, kdo ji zná líp -

Geriè nebo já? Jen ramenem hnula, a prs byl pod košilí.

A ten tam dole, ten u potoka, to byl synek z Lehoty, já

ho vidìl, pøišel od Lehoty. A lidé - hned klepy.“

Míša potøásá hlavou. „Na, vypij toto, to je zdravé.“

Juraj srká horký odvar a zírá do ohnì. „Mᚠto tu pìk-

né, Míšo. A øekni jim to, na tebe dají, ty prý jsi vìdoucí.

Že to byla hodná a vìrná žena.“ Kouø štípe do oèí, Jura-

ji tekou slzy; nìjak mu špièatì trèí nos. „Jen já, jen já

vím, jaká je! Ech, Míšo, hned bych šel zase do Ameriky,

a peníze pro ni -“

„Jen to vypij rázem,“ nutí Míša, „zahøeje tì to!“

Hordubalovi vyvstal na èele bohatý pot, je mu slabo

a blaze. „Já bych toho mohl povídat o Americe, Míšo,“

povídá. „Mnoho jsem už zapomnìl, ale poèkej, vyvzpo-

menu si -“

Míša tiše pøikládá na oheò; Hordubal rychle oddychu-

je a brebentí ze spánku. Venku ustává d隝, jen ze smr-

kù za kolibou padají tìžké krùpìje; ale mlhy se valí dál.

Chvílemi zabuèí vùl, a Èuvaj se jde podívat, je-li stádo

v poøádku.

Míša cítí nìco v zádech, jsou to oèi Hordubalovy; Ju-

raj už chvíli nespí a hledí zapadlýma oèima.

„Míšo,“ chraptí, „a co, smí si èlovìk sám vzít život?“

„Co?“

„Smí-li si èlovìk život vzít?“

„Naè to?“

„Aby ušel myšlenkám. Jsou takové myšlenky, Míšo,

které - do tebe nepatøí. Myslíš si... dejme tomu... že za-

lhala, že nebyla u sousedy...“ Jurajovi se jaksi zkøivila

ústa. „Míšo,“ zachroptìl, „jak se toho mám zbavit?“

Míša zahloubanì mrká. „A, tìžká vìc. Mysli až do kon-

ce.“

„A co, když na konci je... jenom konec? Mùže si pak

èlovìk sám udìlat konec?“

„Není tøeba,“ praví Míša pomalu. „Naè to? I tak umøeš.“

„A - brzo?“

„Když to chceš vìdìt - brzo.“

Míša se zvedl a jde z koliby ven. „A spi teï,“ obrací

se ve dveøích a mizí - jako v oblacích.

Hordubal se pokouší vstát. Chvála Bohu, už je líp, jen hla-

va se nìjak motá a tìlo takové divné, zplihlé, jako by bylo

jen z hadrù.

Juraj se potácí ven, do mlhy; vidìt není, jen slyšet zvo-

nìní stád, tisíce volù se pasou v oblacích a bimbají zvon-

ci. Juraj jde, jde, a neví vlastnì kam; vždy se mám vrátit

domù, myslí si, a proto musí jít. Jenže neví, jde-li hore èi

dolù; snad dolù, protože - jako by padal; snad poøád

nìkam nahoru, protože jde s námahou a tìžko dýchá.

A, to je jedno, jen domù. A Juraj Hordubal se ponoøuje

do oblak.

XXIV

Našla ho Hafie ve chlévì. Krávy byly neklidné, a Polana

ji poslala, jdi, podívej se tam. Ležel na slámì a chrèel.

A už nic nenamítal, když ho vedla Polana do jizby, jen

se pokoušel zvednout oboèí. Svlékla ho a uložila

do postele.

„Chceš nìco?“

„Ne,“ jektal a jen zase spát; nìco se mu zdálo a vyrušily

ho - co to bylo? Geriè pøece nebyl v Americe, všecko to

popletly, teï zase zaèínat se vším od zaèátku. Jen kdy-

by to tak netížilo na prsou, to asi to psisko Èuvaj, zrovna

na prsa si mi lehl a spí. Juraj si hladí neklidnou rukou

zarostlá prsa: jen spi, chlupáèi, a jak ti srdíèko tluèe! Ach,

potvoro, ale jsi tìžký!

Chvilku spal, a když otevøel oèi, stála Polana ve dve-

øích a zkoumavì hledìla. „Jak je ti?“

„Líp, dušinko.“ Bál se promluvit, aby se to neztratilo,

aby se to zase nezmìnilo v jeho kumbál v Johnstownu.

Vždy toto je - jako doma: malovaná skøíò, dubový stùl,

dubové židle - Hordubalovi zabouchalo srdce: vždy já

jsem se koneènì vrátil domù! Hospodine, jaká dlouhá

cesta, ètrnáct dní na lowerdecku a ve vlaku - èlovìk je

jako pøelámaný. Ale pohnout se nesmím, nebo to zase

zmizí; radìji zavøít oèi a vìdìt jen, že je to tady -

A pak se zase všechno popletlo: majneøi v Johnstownu

- Harèár - bijí Hordubala; Juraj prchá štolou, klièkuje,

chytá se šachetního žebøíku a drápe se nahoru; shora

letí klec, rozbije mu hlavu, urèitì rozbije, a Hordubal

se probouzí vlastním vyheknutím. Radìji nespat, tady

je líp; vytøeštìnýma oèima se Juraj zachycuje pokojné-

ho nábytku. Tady je líp. Hordubal kreslí prstem

do vzduchu a povídá Míšovi o Americe. Brachu, mne

na nejt잚í práce, jen hallo, Hordubal, a už jsem šel.

Jednou se sesypala štola, ani tesaøi tam nechtìli jít.

Dvacet dolarù jsem tehdy dostal, sám inženýr mnì po-

tøásl rukou, takto, Míšo, takto potøásl. A teï sjíždí Hor-

dubal tìžní klecí dolù, poøád dolù; sedí tu tlustá židovka

a nìjaký staøík a pøísnì se dívají na Hordubala. Sto

osmdesát jedna, osmdesát dvì, osmdesát tøi, poèítá

Juraj a køièí: dost, dost už, doleji to nejde, to už je konec

šachty! Ale klec sjíždí stále, stále; horka pøibývá, nelze

dýchat, ti bagáni jedou až do pekla, Jurajovi se zdá, že

se udusí, a procitá.

Svítá, ve dveøích stojí Polana a napjatì hledí.

„Už je to lepší,“ mumlá Hordubal a oèi mu žehnou. „Ne-

zlob se, Polano, já hned vstanu.“

„Jen lež,“ povídá Polana a jde blíž. „Bolí tì nìkde?“

„Nebolí. V Americe jsem to mìl taky. Prý flue, øekl dok-

tor. Flue. A za dva dny - jako ryba. Zítra vstanu; dušinko.

Dìlám ti tu nepoøádek, že?“

„Chtìl bys nìco?“

Hordubal vrtí hlavou. „Mnì je docela dobøe. Jen - jen

do okovu vody; ale sám bych mohl -“

„Hned ti donesu.“ A jde.

Hordubal si nastlal podušek za záda a upravil si

na prsou košili. Aby mne Polana nevidìla tak rozhale-

ného, myslí si. A kdybych se mohl umýt a oholit! Už pøi-

jde Polana, už tu bude. Snad si sedne i na pelest, zatím

co budu pít. Juraj dìlá místo, aby si mohla sednout,

a èeká. Snad zapomnìla, myslí si; má chudák, plno práce

- kdyby se aspoò Štìpán vrátil! Øeknu jí, až pøijde: A což,

Polano, aby se vrátil Manya?

Do dveøí vchází Hafie a nese sklenici vody, nese ji tak

opatrnì, že samou pozorností vyplazuje jazýèek.

„To jsi hodná, Hafie,“ vydechl Hordubal. „A což, strý-

èek Štìpán tu není?“

„Není.“

„A co dìlá mamka?“

„Stojí na dvoøe.“

Hordubal už neví, co by øekl, i napít se zapomnìl. „Nu,

jdi,“ bruèí, a Hafie skokem ze dveøí.

Juraj tiše leží a naslouchá. Konì ve stáji dusají kopyty

- dá-li jim Polana vody? Ne, dává sviním, slyšet spoko-

jené chrochtání. Co krokù taková ženská musí udìlat,

diví se Hordubal. Mìl by se vrátit Štìpán; pojedu

do Rybár a øeknu mu, co ty, lenochu, hybaj ke koním,

Polana nezastane všechnu robotu. Tøeba odpoledne po-

jedu, myslí si Juraj, a pak se mu pøed oèima natáhly ta-

kové závoje, a všechno mizí.

Do dveøí nakoukla Hafie, chvilku pøešlapuje a pryè

zase. „Spí,“ šeptá mamce na dvoøe. Polana nic, zahlou-

banì myslí na cosi.

K polednímu Hafie znovu po špièkách do jizby. Hordu-

bal leží, ruce za hlavou, a mrká do stropu.

„Maminka se nechá ptát, chcete-li nìco?“ odøíkává

Hafie.

„Myslím, Polano,“ povídá Juraj, „že by se Štìpán mohl

vrátit.“

Dìvèátko otevøelo nechápavì papuli. „A jak prý vám

je?“ vydechlo.

„Dobøe, dìkuju uctivì.“

Hafie bìží ven. „Prý je mu dobøe,“ hlásí Polanì.

„Docela dobøe?“

„No,“ míní dìvèátko.

A pak se udìlalo odpolední ticho. Hafie už neví, co

robit. Prý doma budeš, kdyby gazda nìco potøeboval -

Hafie si hraje na zápraží s pannou, kterou jí vyøezal Štì-

pán. Nesmíš ven, povídá panence, hospodáø si lehl,

musíš hlídat dvùr. A neplaè, nebo ti naplácám.

Hafie se jde po špièkách podívat do jizby. Hospodáø

sedí na posteli a kývá hlavou.

„Co dìlá mamka, Hafie?“

„Šla nìkam.“

Hordubal kývá hlavou. „Øekni jí, aby se Štìpán vrátil.

A toho høebeèka že mùže Štìpán dostat zpátky. Chtìla

bys králíèky?“

„Chtìla.“

„Udìlám ti klec na králíky, takovou, jakou mìl majner

Jensen. Ech, Polano, v Americe je takových vìcí - Všech-

no urobím.“ Hordubal kývá hlavou. „Poèkej, já tì vezmu

nahoru na poloninu, tam ti je takový podivný srub - ani

Míša neví, co to bylo. Jdi, jdi, øekni mamce, že se Štì-

pán vrátí.“

Hordubal je jaksi spokojen, lehá si a zavírá oèi. To je

tma, jako ve štole. Buch buch, to do skály kladivem.

A Štìpán se šklebí, prý samý kámen. Áno, ale zato ty

nevíš, hlupáku, co je to robota. Po robotì se pozná chlap.

A jaké to, dušinko, mᚠdøíví na dvorku? Samá rovná

polena. A já - paøezy jsem štípával. To je robota pro chla-

pa, štípat paøezy. Nebo kamení dobývat ze zemì. Hor-

dubal je spokojen. Mnoho jsem se narobil, Polano, jej

Bohu, mnoho. Dobøe je to, v poøádku. A Juraj, ruce køí-

žem, pokojnì usíná.

Probudil se za soumraku, protože šero tlaèí. „Hafie,“

volá, „Hafie, kde je Polana?“ Ticho, jen z dálky zvonìní;

to se stáda vracejí s pastvy. Hordubal vyletìl z postele

a natahuje si kalhoty: musím kravám otevøít vrata. Hla-

va se èlovìku motá, to od toho ležení. Juraj tápe ven,

na dvorek, a otvírá dokoøán vrata; divnì je mu, udýchal

se, ale chvála Bohu, už jsme venku. Zvonìní se blíží,

valí se jako øeka: jako by se všecko rozezvonilo krav-

skými zvonci a cinkáním telátek. Juraj má chu kleknout,

ještì nikdy neslyšel tak slavné a veliké zvonìní. Kývají-

ce hlavami, jaksi ohromné, vcházejí dvì kravky do dvora

s plnými a svìtlými vemeny. Juraj se opírá o vrata, a je

mu tak dobøe, tak smírnì, jako by se modlil.

Do vrat vbìhla Polana, rychlá, udýchaná. „Ty jsi už

vstal?“ vybrkla. „A kde je Hafie?“

„Nu, vstal,“ mumlá Juraj omluvnì. „Je mi už dobøe.“

„Jdi, jdi ještì ležet,“ káže Polana. „Ráno - budeš do-

cela zdráv.“

„Jak chceš, dušinko, jak chceš,“ praví Juraj poslušnì

a pøívìtivì. „Zbyteènì bych tu pøekážel.“ Ještì zavøít

vrata, zahákovat, a pomalu zašel do jizby.

Když mu nesli veèeøi, spal.

KNIHA DRUHÁ

I

„Juraje Hordubala zabili!“

Bíro Geriè si honem natahuje halenu. „Bìž, chlapèe,

pro žandáry,“ káže rychle. „Aby šli k Hordubalovùm.“

Na Hordubalovì dvoøe pobíhá Polana a lomí rukama.

„Ach, Hospodine, Hospodine,“ bìduje, „kdo mu to udì-

lal! Zabili gazdu, zabili!“

Hafie v koutì vytøeštìná, pøes ploty trnou sousedky, hlou-

èek mužù se tísní ve vrátkách. Starosta rovnou k Polanì

a položil jí ruku na rameno. „Pøestaòte, gazdová. A co

se mu stalo? Kde má ránu?“

Polana se zachvìla: „Ne - nevím, já tam nebyla, já ne-

mohla -“

Starosta se na ni pozornì podíval. Byla bledá a tuhá,

to se jen nutila tak pobíhat a hoøekovat. „A kdo ho vi-

dìl?“ Polana sevøela rty; ale tu už jsou èetníci a zavírají

lidem vrátka pøed nosem. Je to starý tlustý Gelnaj, roze-

pnutý a bez pušky, a Biegl, nový èetník; celý se leskne

novotou a horlivostí.

„Kde je,“ ptá se Gelnaj polohlasem. Polana ukazuje

k jizbì a kvílí.

Hordubal Amerikán leží na posteli, jako by spal. Gel-

naj smekl pøilbu, a aby to tak nevypadalo, utírá si pot.

Geriè trèí zasmušile ve dveøích. Jenom Biegl jde

k ležícímu èlovìku a naklání se nad postelí. „Koukejte,

tady na prsou,“ povídá. „Trochu krve. Vypadá to, jako

by ho nìèím probodli.“

„Domácí robota,“ bruèí starosta.

Gelnaj se pomalu obrátil. „Co tím myslíte, Gerièi?“

Starosta potøásl hlavou. „Nic.“ Chudák Juraj, myslí si.

Gelnaj se drbe v týle. „Podívejte se, Karlíèku, rozbité

okno.“ Ale Karlíèek Biegl odlepuje košili na prsou mrtvé-

ho a nakukuje pod ni. „Se divím,“ cedí mezi zuby. „Nùž

to nebyl. A že tak málo krve -“

„To okno, Biegl,“ opakuje Gelnaj. „To je nìco pro vás.“

Biegl se obrací k oknu. Je zavøeno, jen v jedné tabul-

ce vymáèknutý otvor. „A hele,“ øekl potìšenì. „Tak tudy

- Jenže tou dírou by nikdo neprolezl, Gelnaji. A tady jsou

ve skle rýpance od diamantu, ale z vnitøku! A to je leg-

race!“

Geriè jde po špièkách k posteli. Ech, ty chudáku, jak ti

èouhá nos! A oèi zavøeny, jako by spal -

Biegl opatrnì otvírá okno a vyhlíží ven. „To jsem si mys-

lel,“ ohlašuje spokojenì. „Støepy jsou venku, Gelnaji.“

Gelnaj zafunìl. „Tak vy, starosto,“ øekl rozvážnì, „že je

to domácí robota, co? A Štìpána Manyu jsem tu nevi-

dìl.“

„Bude snad doma, v Rybárech,“ míní starosta nìjak ne-

ochotnì.

Bieglovi jede nos po všech koutech. „Nikde nic

pøeházeno, nic vypáèeno -“

„Mnì se to nelíbí, Karlíèku,“ øekl Gelnaj.

Biegl se zazubil. „Pøíliš hloupé, že? Ale poèkejte, dá

se to pìknì zpracovat. Já mám, Gelnaji, rád jasné pøí-

pady.“

Gelnaj se valí na dvorek, tlustý a dùstojný. „Pojïte sem,

Hordubalová. Kdo byl tuto noc v domì?“

„Jen já - a Hafie tuto, dcerka.“

„Kde jste spala?“

„V komoøe, s Hafií.“

„Tuto ty dveøe na dvorek byly zamèeny, pravda?“

„Zamèeny, prosím.“

„A ráno - zamèeny? Kdo je otvíral?“

„Já - když svítalo.“

„A kdo první našel mrtvolu?“

Nic. Polana sevøela rty.

„Kde je vᚠèeledín?“ najednou Biegl.

„Doma, prosím, v Rybárech.“

„Jak to víte?“

„Nu, - myslím si jen -“

„Neptám se, co si myslíte. Jak víte, že je v Rybárech?“

„- - Nevím.“

„Kdy tu byl naposledy?“

„Pøed... desíti dny. Dostal výpovìï -“

„Kdy jste ho vidìla naposledy?“

„Pøed desíti dny.“

„Lžete,“ spustil Biegl bez míøení. „Vèera jste s ním byla.

Víme to.“

„Není pravda,“ vydechla Polana zdìšenì.

„Pøiznejte se, Hordubalová,“ domlouvá Gelnaj.

„Ne - ano. Vèera mne potkal -“

„Kde?“ udeøil Biegl.

„Venku.“

„Kde venku?“

Polana tìká oèima. „Za dìdinou.“

„Co jste tam dìlala? Co? Tak rychle!“

Polana nic.

„Vy jste s ním mìla schùzku, viïte,“ zaèíná zase Gel-

naj.

„Ne, Bùh je mùj svìdek! Náhodou mne potkal -“

„Kde?“ Biegl znovu.

Polana obrací uštvané oèi ke Gelnajovi. „Náhodou mne

potkal - - Ptal se jen, kdy by si mohl pøijít pro své vìci.

Má tu ještì své šaty, tamto ve stáji.“

„Aha, gazda ho vyhodil na minutu, že? A proè, prosím

vás?“

„Pohádali se.“

„A kdy si mìl pøijít pro své vìci?“

„Dnes - dnes ráno.“

„A pøišel?“

„Nepøišel.“

„Protože pøišel v noci,“ spustil Biegl.

„Ne, nebyl tu! Doma byl!“

„Jak to víte?“

Polana si hryže rty. „Nevím.“

„Pojdte, Hordubalová,“ øekl Biegl ostøe. „Tam nad tím

zavraždìným nám povíte víc.“

Polana zavrávorala.

„Nechte ji,“ huèí Vasil Geriè Vasilù. „Je tìhotná.“

II

Gelnaj sedí na dvorku a nechává Biegla, aby si prole-

zl celý dvorec. Èmuchá, èmuchá a oèi mu dychtivostí

svítí. Prošáral stáje i chlévy, všechno obìhl a teï hledá

i kdesi na pùdì; zrovna oživl, jak ho to tìší. Jsou to vìci,

myslí si Gelnaj; mnì staèí cikáni a poøádek držet - Nu,

a má Karlíèek nìjakou radost.

Z jizby vychází doktor a jde si umýt pod pumpu ruce.

Už je tu Biegl a ptá se nedoèkavì: „Tak co, tak co?“

„To se ukáže pøi pitvì,“ praví doktor. „Ale øekl bych, že

by to mohl být nìjaký høebík èi co. Jenom dvì tøi kapky

krve - Divné.“

Polana mu nese ruèník.

„Dìkuju, paní. A poslyšte, nebyl vᚠmuž nìjak nemo-

cen?“

„Vèera ležel, mìl jakousi horkost.“

„Aha. A vy budete chovat, že?“

Polanì naskoèil rumìnec. „Až z jara, pane velkomož-

ný.“

„To nebude z jara, maminko. Nìkdy po Novém roce,

že?“

Biegl potìšenì mrká za odcházející Polanou. „Tak to

bychom mìli motiv, Gelnaji. Hordubal se teprve

v èervenci vrátil z Ameriky.“

Gelnaj zafrkal. „Hordubalová myslí, že to byl nìkdo

zvenèí. Prý se pøed nìjakým týdnem její muž pobil

v krèmì a Fedeleše zle zøídil, Gejzu. Hlavu mu rozbil.

Gejza je rváè. Tøeba je to msta, prý. To máte, Karlíèku,

taky pìkný motiv.“

I doktor se dívá za Polanou a povídá roztržitì: „Ško-

da, vy mnì ji zavøete, a já rád rodím. Tady se k žádné

rodièce nedostanu, ženské tu rodí jako koèky - U téhle

bude asi t잚í porod.“

„Proè?“

„Stará a hubená. Asi ètyøicet, ne?“

„Kdepak,“ míní Gelnaj. „Stìží tøicet. A tak on Hordubal

stonal? Jak se to pozná na mrtvém?“

„Lékaøské tajemství, Gelnaji, ale vám to povím. Pod

postelí byl plný noèník.“

„To jsem si ani nevšiml,“ dìl Biegl závistivì.

„Tak s Pánembohem, pánové,“ øekl doktor houpaje

se na nožkách, „a o pitvì mnì dáte vìdìt, že?“

„Já se ještì podívám po domì,“ brumlal Biegl, „a pak

bychom mohli do Rybár.“

„A co vy to, Karlíèku, poøád hledáte? Ještì nìjaký

motiv?“

„Dùkazy,“ øekl Biegl suše. „A nástroj.“

„Aha. Tak mnoho štìstí.“

Gelnaj se loudá k plotu a dává se do øeèi se soused-

kou; škádlí ji tak dlouho, až dostal hadrem po hlavì

a vonièku darem. V koutì u kùlny se krèí vydìšená Ha-

fie. Gelnaj na ni dìlá grimasy a šklebí se tak hroznì, že

se Hafie chvilku bojí a pak to dìlá po nìm. Když Biegl

po dlouhé dobì vyšel odkudsi ze stodoly, sedí Hafie

žandáru Gelnajovi na klínì a povídá mu, že má dostat

na králíky klec.

„Nic jsem nenašel,“ øekl Biegl mrzutì. „Ale já se sem

ještì vrátím. To by bylo, abych - Øekl jste Gerièovi, aby

nám opatøil vozík do Rybár?“

„Už èeká,“ dìl Gelnaj a plácnutím po zadeèku propustil Ha-

fii.

„Tak co vy, Gelnaji, co o tom myslíte?“

„Nìco vám øeknu, Biegl,“ broukal vážnì Gelnaj. „Já si

o tom nebudu vùbec nic myslet. Já už toho mám za pìta-

dvacet let dost. Mnì se to nelíbí.“

„Inu, vražda, to není jen tak,“ povídá Biegl znalecky.

„A to ani ne, Karlíèku,“ øekl Gelnaj, potøásaje hlavou.

„Jenže, víte, vražda na vesnici, to se nemá tak brát. Vy

jste mìstský èlovìk, vy do toho tak nevidíte. Kdyby to

byl loupežný mord, tak budu, krucinál, èuchat jako vy.

Ale vražda v rodinì - A já vám øeknu, já se ani nedivím,

že Hordubala zabili.“

„Proè?“

„- - To už je taková nešastná nátura. Mìl to napsáno

na nose, holenku.“

Biegl se šklebil. „Èerta mìl napsáno na nose. Mìl

v posteli mladého èeledína, to je to celé. Èlovìèe Gel-

naji, to je tak jasný pøípad -“

„Kdepak, pøípady v rodinì nejsou nikdy jasné,“ bruèel

Gelnaj. „Však ještì uvidíte, Karlíèku. Zavraždit pro pení-

ze, to je jasné, to se udìlá jedna dvì; ale považte, týdny

a týdny to v sobì nosit, po dny a noci si to rozvažovat -

to máte, Biegl, jako byste si èuchnul k peklu. Vám je to

jasné, protože jste tu nový; ale já jsem je všechny znal,

Karlíèku, všechny tøi - Co vám budu povídat; pojedeme

do Rybár.“

III

„Štìpán doma?“

„Není, šel do mìsta.“

Biegl odstrèil Michala Manyu a vbìhl do domu. Gelnaj

se zatím dává se starým Manyou a Michalem do øeèi

o poèasí, o zajících a že jim tuto vytéká moèùvka

na cestu.

Biegl se vrací, za ním Štìpán, bledý, vzpurný, šaty plné

sena. „Tak co jste povídal, že není doma?“ uhodil Biegl

na Michala.

„Øíkal ráno, že pùjde do mìsta,“ mumlal Michal. „Hlí-

dám já ho?“

„A zatím se schovával v senì! Proè jste se tam scho-

vával, vy?“

„Neschovával,“ mraèí se Štìpán. „Co bych se schová-

val? Spal jsem.“

„To jste se asi nevyspal v noci, co?“

„Vyspal. Co bych se nevyspal, pìknì prosím.“

„Tak proè jste spal teï?“

„Protože - nemám tu co robit. Dost jsem se narobil

ve službì.“

„Vèera robil, prosím poníženì, po celý den oral pole,“

pomáhá honem starý Manya.

„Vás jsem se neptal,“ uryl Biegl. „Jdìte do jizby, chyt-

ro, a Michal také.“

„Ach ja ja,“ vzdychl Gelnaj. „A co vy, Štìpáne, tomu

øíkáte, co se stalo s Hordubalem.“

„Já mu to neurobil,“ vyhrkl Štìpán.

„Tak vy už víte, že ho zabili?“ spustil vítìznì Biegl. „A

kdo vám o tom øekl?“

„- - Nikdo. Ale když èlovìk vidí žandáry - hádá, to bude

cosi s Hordubalem.“

„A proè právì s Hordubalem?“

„Protože - protože jsme se pohádali.“ Štìpán zatíná

zuby a pìsti. „Vyhodil mne, pes jeden!“

Biegl je trochu zklamán. „Dejte pozor, Manyo; vy tedy

pøiznáváte, že jste se s Hordubalem rozešel ve zlosti.“

Štìpán zlobnì ukazuje zuby. „To pøece ví každý.“

„A chtìl jste se mu pomstít.“

Štìpán zafrkal. „Kdybych ho potkal - nevím, co bych

urobil.“

Biegl chvilièku rozvažuje: Štìpán se nedá lehko.

„Kde jste byl tuto noc?“ uhodil zpøíma.

„Doma jsem byl, tady. Spal jsem.“

„To se ukáže. Mùže vám to nìkdo dosvìdèit?“

„Mùže. Michal - Ïula - nᚠstarý - Zeptejte se jich.“

„Mnì nemáte co radit,“ utrhl se Biegl. „Vèera odpoled-

ne jste mluvil s Hordubalovou. O èem?“

„Nemluvil jsem s ní,“ prohlásil Štìpán tvrdì

a soustøedìnì. „Vùbec jsem ji nevidìl.“

„Lžete! Sama øekla, že mìla s vámi schùzku - že jste

se jí ptal, kdy si máte pøijít pro své vìci -“

„Nevidìl jsem ji už deset dní,“ stojí Štìpán na svém.

„Co jsem ze služby, nebyl jsem v Krivé a gazdovou jsem

nevidìl.“

Biegl zuøí. „Dejte si pozor, já vás nauèím jinak mluvit!

Hybaj, pùjdete mi ukázat, kde jste v noci spal.“

Štìpán krèí rameny a vede Biegla dovnitø. Gelnaj uká

na okénko: „Hej, starý, pojïte sem!“

Starý Manya se šourá ven a nedùvìøivì mrká. „Pro-

sím pìknì, co se stalo?“

Gelnaj mávl rukou. „Ale, Hordubala tuto noc pobili, do-

stal holí pøes rypák. Poslyšte, starý, neurobil mu to Štì-

pán?“

Staøík vrtí hlavou. „A to ne, prosím poníženì, to nemo-

hl Štìpán. Štìpán byl doma, spal. Hej, Michal, pojï sem!

Povìz, kde byl tuto noc Štìpán?“

Michal se rozmýšlí a povídá pomalu: „No, kde by byl?

Spal nahoøe, se mnou a s Ïulou.“

„Tak, tak,“ kývá hlavou Gelnaj, „hned jsem si to myslel.

A to on má Hordubal v dìdinì nepøízeò. To víte, bohatý

Amerikán a ani sousedy nepoèastoval.“

Starý Manya zvedl ruce. A jé, bohatý! Na krku nosí

sáèek se samými dolary -

„Vy jste je vidìl?“

Pravda, že vidìl, vždy tuto pøijel kupovat dvorec a uka-

zoval peníze. Víc jak sedm set dolarù, prosím pìknì.

Nepøízeò v dìdinì, to asi tak bude; prosím poníženì,

pyšný èlovìk nemá pøátel.

Gelnaj vážnì pøikyvuje. „A od èeho tu máte, Manyo,

tak rozbodané dveøe?“

„To jak se tam zabodává košikáøská jehla. Po celý rok

tam bývá.“

„Ukažte mi, jak vypadá,“ zajímá se Gelnaj. „To jsem

nevìdìl, že se koše dìlají jehlou.“

„To se, prosím, pøehazují pruty jehlou - takto,“ ukazuje

Manya ve vzduchu. „Ještì vèera tu ta jehla byla,“ zlobí

se, „nevíš, Michal, kam se podìla?“

„I nechte to,“ bruèí Gelnaj lhostejnì. „Až nìkdy pùjdu

kolem, podívám se. Ale ta moèùvka, Manyo, nesmí vy-

tékat na cestu. Není to vaše cesta.“

„Prosím poníženì, až zaèneme mrvit pole, hnojištì

se vyveze -“

„Mìli byste mít poøádnou jímku, cementovou. Potøebo-

vali byste peníze do statku, což?“

„A to, prosím, potøebovali,“ pochechtává se staøík. „Po-

stavit novou stodolu - Ale tuto Michal je hlupák. Štìpán

má víc rozumu pro hospodáøství. Štìpán, to by byl gaz-

da!“

S pole se vrací Ïula, veze na voze kupku sena, ale

jede, jako když hrom bije.

„Pojï sem, chlapèe,“ volal ho otecky Gelnaj. „Já jen

pro poøádek. Kde byl dnes v noci Štìpán?“

Ïula otevøel ústa a podíval se tázavì na starého a na

Michala; nikdo ani nemrkl. „Tady byl,“ mumlá Ïula. „Se

mnou a s Michalem spal na pùdì.“

„Dobøe jsi to øekl,“ pochválil ho Gelnaj. „A co, dáš

se ke kavalerii?“

Výrostek zablýskal zuby. „To víte, že dám.“

Z domu vychází Biegl a tiše zuøí. „Pojïte sem, Gelnaji.

Štìpán jich pár dostal po hubì. Teï jsem ho zamkl

v jizbì.“

„To nemáte,“ mínil Gelnaj. „Omezování osobní svobo-

dy a tak dále.“

Biegl se neuctivì šklebí. „Já se vám na to vykašlu.

Horší je, že jsem nic nenašel. A co vy?“

„Alibi jako hrom, Karlíèku. Celou noc spal na senì jako

hodný chlapeèek.“

„Lžou,“ vyhrkl ostøe Biegl.

„To se rozumí. To už mají, kamaráde, v krvi.“

„Však u soudu obrátí,“ hrozil Biegl.

„A to je neznáte. Buï se vzdají svìdectví, nebo budou

køivì pøísahat jakbysmet. To je, Karlíèku, na vesnicí skoro

jako národní zvyk.“

„Tak co mám dìlat?“ chmuøil se Biegl. „Co myslíte, Gel-

naji, máme Štìpána už teï zatknout? Že to udìlal on,

na to mùžete vzít jed.“

Gelnaj pøikývl. „Já vím. Ale dejte jen, Biegl, pozor,“ zaèal

a nedokonèil; nebo v tu chvíli to slabì øinklo a Biegl

zaøval: „Stát!“ A už se hnal za roh stavení. Gelnaj po-

malu za ním. Na zemi leží dva lidé, ale Biegl je navrchu.

„Já vám ho podržím, Karlíèku,“ nabízí se Gelnaj.

Biegl vstává a zvedá Štìpána za násilnì zkøivenou

ruku. „Hore, a hybaj,“ supí udýchanì. „Já ti dám utíkat!“

Štìpán syká mezi zuby, tváø má bolestí zkøivlou. „Pus-

te,“ syèí. „Já - já chtìl jen do Krivej - pro své vìci -“

Ïula se dere mezi èetníky. „Puste ho,“ køièí, „puste

ho, nebo -“

Gelnaj ho bere za rameno. „Pomalu, chlapèe. A vy, Mi-

chal, se do toho neplete. Štìpáne Manyo, zatýkám vás

jménem zákona. A teï hezky pojï, ty somáre!“

Štìpána Manyu vezou do mìsta; neveze ho høebeèek

s hlavou hore, a pøece se lidé zastavují a ohlížejí.

Po každé stranì èetník s puškou mezi koleny, a Štìpán

uprostøed; nemá klobouèek nazad a nerozhlíží

se po rovinì. Tamto - øeka; a tuto se pasou konì, v rákosí

blýská se bažina; ale Štìpán jen zírá na zrzavý høbet

jakéhosi vozky -

Gelnaj si rozepíná mundur a dává se do øeèi, tyká

Štìpánovi, ale ani slovo o Hordubalovi; jen o gazdování,

o dvorci v Rybárech, o koních - Štìpán nejdøív na pùl

huby, ale pak se rozpovídal. Ano, ten høebeèek; špatnì

ho gazda prodal, kdo ví, komu a zaè; osm tisícek za nìho

mohlo být, mìli ho dát do høebèince, ale døív ho pøipustit

na tu èernou klisnièku - ech, pane, chtìl bych to vidìt!

Manyovi svítí oèi. A takového konì gazda prodal! Høích

je to - Valacha mìl prodat nebo kobylu s høíbìtem, ale

toho høebeèka Štìpán se rozèiluje, až má pìnu

v koutcích úst; a Biegl si pohoršenì myslí, že se zatèe-

ným se nemá mluvit, leda úøednì.

„Ech, pane,“ øíká Štìpán skoro pro sebe, „kdyby nás

vezl ten høebeèek - - sám bych vzal opratì - - to by se to

jelo!“

IV

„Koukejte se, Gelnaji,“ vykládá veèer Biegl. „Udìlal to

nìkdo z domu; okno vymáèkl z vnitøku, aby to vypadalo

jako vloupání. Dveømi se do domu dostat nemohl, pro-

tože ty byly na závoru. Tedy buï byl v domì už veèer -“

„Nebyl,“ dìl Gelnaj. „Hafie mi øekla, že u nich strýèek

Štìpán zveèera nebyl.“

„Dobrá. Nebo ho v noci pustil do domu nìkdo z domá-

cích; ale pak to nemohl být cizí èlovìk. Štìpán tam byl

pìt let èeledínem. Celá dìdina ví, že mìl po tìch pìt let

s Hordubalovou pomìr -“

„Poèkejte, jen ètyøi roky. Po prvé spolu nìco mìli

na slámì. Potom za ním gazdová chodila každou noc

do stáje. Já to mám, Karlíèku, od Hafie.“

„Ta vaše Hafie toho ví nìjak mnoho,“ ušklíbl se Biegl.

„Inu,“ mínil Gelnaj, „to víte, venkovské dìti -“

„Tak dál: Hordubalová je tìhotná - to dá rozum, že

se Štìpánem, protože Hordubal Amerikán se vrátil tepr-

ve v èervenci. Hordubalová ví, že to na ni praskne. Hor-

dubal ji chce mít pro sebe -“

Gelnaj potøásl hlavou. „To asi ne, Biegl. On spával

v chlévì a ona na pùdì nebo v komoøe. To vím od sou-

sedky.“

„- ale ona chodila za èeledínem dál.“

„To právì nevím,“ øekl zamyšlenì Gelnaj. „Hafie myslí,

že ne. Jenže Polana bývala v posledních dnech kdesi

pryè, za dìdinou. Sousedka ji vídala odbíhat.“

„Èlovìèe,“ divil se Biegl, „vy toho víte jako stará dáma.

Ale já si hledím udìlat logický obraz.“

„Aha. A to si to, Karlíèku, nemùžete nechat pro sebe?“

„Ne, já si to chci nahlas srovnat v hlavì. Ten trulant

Hordubal dùvìøoval Štìpánovi tak, že mu zasnoubil

malièkou Hafii. Poslouchejte, to je hotový støedovìk -

zasnubovat dítì!“

Gelnaj pokrèil rameny.

„Ale pak nìjak pøišel na to, že mu gazdová zanáší,

a Štìpána vyhodil z domu.“

Gelnaj nelibostí zafunìl. „A co mnì to povídáte, Biegl.

Nejdøív Štìpán odešel od Hordubalù a teprve pak ho

gazda zasnoubil s Hafií. Zeptejte se tetek v dìdinì.“

„To se mnì nerýmuje,“ zmátl se Biegl. „Tak jak to vlast-

nì, èlovìèe, souvisí?“

„Nevím, Karlíèku, já nemám žádný - jak tomu øíkáte? -

logický obraz. To je rodinná záležitost a žádný jasný pøí-

pad. Kdepak, ani nemùže být jasný. Vy nemáte rodinu,

Biegl, to je to.“

„Ale vždy je to, Gelnaji, jasné jako dvakrát dvì: Polana

se chce zbavit gazdy; Štìpán - by se rád pøiženil do dvor-

ce. Ti dva si to smluví a hotovo. Vèera bìžela Polana pro

Štìpána -“

Gelnaj zavrtìl hlavou. „Zas vedle. Mnì øíkala Hafie, že

vèera ji sám gazda posílal, jdi, pøiveï Štìpána, a se vrátí.

A co mnì je po tom! Biegl, nemìl nebožtík na krku povì-

šený pytlík s penìzi?“

Biegl se zarazil. „Jaký pytlík? Nemìl nic.“

„Tak vidíte,“ dìl Gelnaj. „A mìl tam prý víc než sedm

set dolarù. Hledejte ty dolary, Karlíèku.“

„Vy myslíte - loupežná vražda?“

„Nemyslím nic, ale peníze jsou pryè. Starý Manya je kdy-

si vidìl u Hordubala. Manyové potøebují stavìt novou sto-

dolu -“

Biegl si tiše hvízdl. „A tak! Tedy pravý motiv by byly peníze

!“

„Mohly by být,“ kývá Gelnaj. „Obyèejnì bývají. Nebo

takhle msta, Biegl, - to máte taky motiv, jak se patøí. Hor-

dubal hodil Štìpána pøes plot do kopøiv. Na to bývá, Kar-

líèku, v dìdinì køivák. Mùžete si vybrat, který motiv

se vám líbí.“

„Proè mi to povídáte?“ kabonil se Biegl.

„Inu, abyste si udìlal logický obraz,“ povídá Gelnaj ne-

vinnì. „A tøeba ho zabil Manya kvùli tomu høebeèkovi.“

„To je hloupost!“

„Právì. V rodinì se vraždívá pro hloupost, milý Biegl.“

Biegl se rozmrzele odmlèel.

„Nezlobte se, Karlíèku,“ broukal Gelnaj. „Já vám za to

øeknu, èím byl Hordubal zabit. Košikáøskou jehlou.“

„Jak to víte?“

„U Manyù se vèera ztratila. Hledejte ji, Biegl.“

„Jak vypadá?“

„Nevím. Myslím, jako nìjaké šídlo. Víc už nevím,“ konèil

Gelnaj a pozornì si èistil dýmku. „Leda to, že u Manyù

budou vyvážet hnojištì.“

V

Gelnaj a Biegl èekají u vína, až pùjde doktor od pitvy.

„A kde jste našel ten sklenáøský diamant?“

„U Hordubalù v komoøe. Co tomu øíkáte?“

„To máte ty sedláky,“ pravil Gelnaj pohoršenì. „Je jim

líto nìco vyhodit, i když je to corpus delicti. Myslí si, nì-

kdy se to mùže hodit -“ Gelnaj si mistrnì odplivl. „Špíno-

vé!“

„Hordubalová tvrdila; ten diamant prý tam je odedáv-

na, ještì než jel gazda do Ameriky. Ale tuhle Farkaš,

sklenáø, si vzpomnìl, že u nìho Štìpán koupil sklenáø-

ský diamant, asi mìsíc prý tomu je.“

Gelnaj hvízdl. „Už pøed mìsícem? Vidíte, Biegl, to je

to divné: že už pøed mìsícem na to mysleli. Zabít nìko-

ho rychle, to bych sám dovedl; ale takto na dlouhé lokte

- A ty dolary jste nenašel?“

„Ne. Tam v té komoøe jsem vyšáral krom toho elektric-

kou svítilnu. Hledám teï, kde a kdy ji Štìpán koupil. Taky

dùkaz, co? Už je toho dost, aby páni dali zatknout i tu

ženskou. Ale prý ještì máme najít nìjaké poøádné dù-

kazy -“

Gelnaj se vrtìl na židli. „Karlíèku, že to jste vy - - já

taky nìco vím. Prý Štìpánùv švagr, nìjaký Jánoš,

se nechal slyšet, že za ním asi pøed týdnem pøišel Štì-

pán na pole a povídá, co ty, Jánoš, ty bys mohl vydìlat,

co bys chtìl, tøeba pár volù, sám si je na trhu mùžeš

vybrat - a za malou robotu prý: jen Juraje Hordubala

odklidit.“

„To je dobré,“ øekl Biegl uznale. „A co Jánoš?“

„Jdi ty, øekl prý, a kde máš, Štìpáne, na to peníze? Já

nemám, povídá Štìpán, ale gazdová má; slíbili jsme si,

že se vezmeme, až bude Hordubal pryè.“

„Tak to je máme,“ oddychl si Biegl zhluboka. „A oba

jsou v tom.“

Gelnaj pøikývl. Ale tu jde doktor od pitvy, bìží na krát-

kých nožkách a krátkozrace se rozhlíží.

„Pane doktore,“ volá Gelnaj, „neráèíte se zastavit na mi-

nutku?“

„A,“ doktor úseènì. „No tøeba. Dejte mi slivovici. Už ho

bylo, chudáka, cítit. Žádná pìkná práce. Ahah,“ vydechl

a postavil sklenku. „A víte to, páni, že zabili mrtvého?“

Biegl vykulil oèí. „Jak to?“

„Skoro mrtvého. Asi dodýchával, komatosní stav. Zá-

pal plic v nejvyšším stupni, pravá plíce už zhnisaná, žlu-

tá jako játra - Nebyl by dožil do rána.“

„Tak tedy to bylo zbyteèné,“ øekl Gelnaj pomalu.

„Pravda. A na aortì výdu - jako pìst. I kdyby nebylo

toho zápalu plic, staèilo nìjaké rozèilení - a konec. Chu-

dák.“

Oba èetníci stísnìnì mlèeli. Koneènì Biegl odchrchlal

a ptá se: „A pøíèina smrti, pane doktore?“

„No, vražda. Probodená levá srdeèní komora. Ale pro-

tože byl v agonii, vyteklo už jen málo krve.“

„A èím, myslíte -“

„Nevím. Høebíkem, šídlem, jehlou na šití pytlù - èili

struènìji øeèeno: tenkým, hrotnatým, kovovým pøedmì-

tem, cirka deset centimetrù dlouhým, oblého prùøezu - -

staèí vám to?“

Gelnaj otáèel rozpaèitì sklenicí v tlustých prstech. „A

pane doktore, - - nemohlo by se øíci, že - - že zemøel

zápalem plic? Helejte, když už stejnì musel umøít - tak

naè s ním dìlat tolik orací -“

„To nejde, Gelnaji,“ vyhrkl Biegl. „Vždy je to vražda!“

Doktor zablýskal brýlemi. „To by bylo škoda, pane. Zají-

mavý pøípad. Zøídka se vidí vražda jehlou nebo èím. Já

dám to srdce do špiritusu a pošlu je,“ doktor se zaèal

šklebit, „jednomu uèenému odborníkovi. Abyste to mìli

na beton, páni. Nic platno, je to vražda, jak zákon káže.

Ech Bože, ale jak zbyteèná!“

„Co dìlat,“ bruèel Gelnaj. „A takový mezek tomu øíká

jasný pøípad!“

VI

Jenže láhev se srdcem Hordubalovým se cestou roz-

bila a líh vytekl; a srdce Juraje Hordubala pøišlo do pra-

covny uèeného pána ve velmi špatném stavu.

„Co mi to sem posílají,“ zlobil se uèený, bìlovlasý pán.

„Co k tomu píšou? Že zjistili bodnou ránu? Tihle ven-

kovští doktoøi,“ vzdychla odborná autorita a dívala

se z dálky na srdce Juraje Hordubala. „Napište: bodná

rána vylouèena otvor je pøíliš drobný - - je to prùstøel

srdeèního svalu støelnou zbraní malého kalibru - nejspí-

še flobertkou. A odneste to!“

* * *

„Tak to máme z Prahy doma,“ vítal Gelnaj Biegla, když

se vracel z Rybár. „Abyste vìdìl, Karlíèku, Hordubal

nebyl proboden, ale zastøelen z flobertky. Tak.“

Bieglovi klesly ruce. ,,A co tomu øíká nᚠpan doktor?“

„Co by øíkal, zuøí. Znáte ho pøec, ne? A že prý trvá

na svém. Inu, tak tedy flobertka. Kulièka se sic nenašla,

ale co dìlat. Musíte hledat nìkoho, kdo má flobertku.“

Biegl praštil pøilbou do kouta. „Já to tak nenechám, Gel-

naji,“ vyhrožoval, „já si do toho nedám od nikoho foukat!

Kriste Pane, vždy už to mám skoro hotovo, všechno kla-

pe, a teï tohle! Copak mùžeme jít k soudu - s tímhle?

Èlovìèe, kde vezmeme nìjakou flobertku?“

Gelnaj krèí rameny. „Vidíte, to máte z toho, že jste ne-

nechali chudáka Hordubala zemøít v Pánu na zápal plic.

Patøí vám to, vám i doktorovi.“

Biegl vztekle dosedl na židli. „Tohle mnì, Gelnaji, zka-

zilo celou radost. Nejvìtší radost, jakou jsem kdy mìl.“

„No, copak?“

„Našel jsem dolary. Nìco pøes sedm set, i s pytlíkem.

Byly za trámem na pùdì v Rybárech.“

Gelnaj vyndal pøekvapením dýmku z úst. „No, to nìco

je, Karlíèku,“ øekl uznale.

„Však to dalo hledání,“ oddechl si Biegl. „Já to mám

spoèítáno: víte, jak dlouho jsem v Rybárech hledal? Netto

ètyøicet šest hodin. Ani stýbýlko jsem nenechal nepøevrá-

ceno. Teï se mùže dát Štìpán se svým alibi vycpat. Co

myslíte, Gelnaji: staèí to porotì? Peníze se našly, ten

diamant, co Štìpán kupoval, taky není zlý, pak máte

rozpory ve výpovìdích a motiv jako vrata do stodoly.“

„Dokonce ètyøi motivy,“ podotýkal Gelnaj.

Biegl tøepal rukou. „Ale kdepak! Byla to docela obyèej-

ná, sprostá, šeredná vražda pro peníze. Já vám povím,

jak to bylo. Hordubal vìdìl, že Manya je milenec jeho

ženy, a bál se ho. Proto nosil své peníze na krku, proto

Manyu zasnoubil s Hafií, proto ho nakonec vyhnal, pro-

to se zavíral ve chlévì - Docela jasný pøípad, Gelnaji.“

Gelnaj zamyšlenì mrkal. „Já zas myslím poøád na ty

konì. Štìpán mìl rád konì. O jiném prý nemluvil než

o tom, pøikoupit roviny a nic než konì pìstit. Teï zrovna

se prodává kus roviny za Hordubalovými loukami. Tøe-

ba chtìl Manya na Hordubalovi, aby to koupil, a ten ne,

a peníze nosil za òadry - Já bych se, Karlíèku, nedivil,

kdyby to bylo pro to.“

„To máte praš jako uhoï - pro peníze. Z lásky k Polanì

to jistì nebylo.“

„Kdopak ví.“

„Ne. Vy jste, Gelnaji, starý èetník a rozumíte dìdinì.

Ale já jsem mladý èetník a mám sakra nìjaký smysl pro

ženské. Díval jsem se na Polanu: je to nehezká, kost-

natá tetka - a stará, Gelnaji; pravda, mìla s èeledínem

pomìr. - Já myslím, že ji to stálo hromadu penìz. Pro tu,

Gelnaji, by se Hordubal nedal zabít, pro ni by Štìpán

nevraždil. Ale pro peníze - to je jasné. Hordubal byl ven-

kovský lakomec, Polana jen dìdit, aby si mohla držet

milence, Štìpán byl chamtivec na prachy - a máte to.

Gelnaji, v tom všem nebylo tolikhle lásky.“ Biegl lusk nul

prsty. „Špinavý pøípad, èlovìèe, ale jasný.“

„Dobøe jste si to, Biegl, seštimoval,“ ocenil starý Gel-

naj. „Jako pan státní. Máte to takové jednoduché -“

Biegl polichocen ukázal zuby.

„- ale po mém, Karlíèku, by bylo ještì jednodušší, kdy-

by si Juraje Hordubala vzal Pán Bùh. Zápal plic, amen.

A vdova by si po èase vzala èeledína - - narodilo by

se dìátko - Ale vám se, Biegl, takový jednoduchý pøí-

bìh nelíbí.“

„Ne. Mnì se líbí zjistit pravdu. To, Gelnaji, je práce pro

chlapa.“

Gelnaj zahloubanì pomrkává. „A máte pocit, Karlíèku,

že jste ji jako našel? Tu pravou pravdu?“

„- - Ještì tu jehlu bych chtìl najít.“

KNIHA TØETÍ

Pøelíèení proti Štìpánu Manyovi, šestadvacetiletému

èeledínu, svobodnému, vyznání reformovaného,

a proti Polanì Hordubalové, rozené Durkolové, vdo-

vì, jedenatøicet rokù, vyznání øeckokatolického,

pro úkladnou vraždu spáchanou na Juraji Hordubalo-

vi, gazdovi v Krivej, pøípadnì pro spoluvinu na zavraž-

dìní Juraje Hordubala.

Vstaòte, žalovaný. Právì jste slyšel žalovací spis. Cí-

títe se vinen ve smyslu žaloby?

Žalovaný se cítí nevinen. Nezabil Juraje Hordubala,

spal té noci doma v Rybárech. Ty peníze za trámem -

dostal od gazdy, prý jako vìno, kdyby si vzal Hafii. Skle-

náøský diamant nekupoval. S gazdovou nemìl dùvìr-

ných stykù. Nemá dále co øíci.

Žalovaná se cítí nevinna. O vraždì neví nic, až ráno -

Na otázku, jak se dovìdìla o smrti Juraje Hordubala: že

jen vidìla rozbité okno. S èeledínem nemìla stykù. Ten

sklenáøský diamant koupil pøed lety sám gazda. Vrah

musel pøijít oknem, protože dveøe na dvorek byly po ce-

lou noc zavøeny na závoru.

Naèež usedá, zsinalá, nehezká, ve vysokém stupni

tìhotenství; pro její tìhotenství bylo nutno urychlit pøelí-

èení.

A proces se valí dál s neúprosnou rutinou justièní ma-

šiny. Ètou se protokoly a dobrá zdání, papír šustí, po-

rotci pøedstírají, že pobožnì a s pochopením sledují kaž-

dé slovo, napsané na úøedním lejstru. Obžalovaná sedí

nehnutì jako loutka, jen oèi jí neklidnì tìkají. Štìpán

Manya si utírá chvílemi èelo a namáhá se rozumìt tomu,

co se ète: kdo ví, jaká je v tom klièka, kdo ví, co z toho

páni velkomožní vysoukají; s hlavou uctivì naklonìnou

Manya naslouchá a hýbá rty, jako by opakoval každé

slovo.

Soud pøikroèí k výslechu svìdkù.

Je volán Vasil Geriè Vasilù, starosta z Krivej; vysoký,

ramenatý sedlák, pomalu a vážnì opakuje slova pøísa-

hy. Byl z prvních, kdo vidìli mrtvolu. Pravda, že hovoøil,

že toto je domácí robota. Proè? Z rozumu, pìknì pro-

sím. A je vám, Gerièi, známo, že Polana Hordubalová

mìla styky se Štìpánem Manyou? Známo. Sám jí to

vytkl, než se Juraj vrátil. - A což, býval Hordubal na ženu

zlý? - Nabít jí mìl, pane velkomožný, prohlásil Vasil Geriè

Vasilù, vyhnat z ní èerta. Ani najíst Jurajovi nedala. -

Stìžoval si snad Hordubal na svou ženu? - Nestìžoval,

jen se vyhýbal lidem; scházel žalem jako svíèka.

Polana sedí vzpøímena a zírá do prázdna.

Èetnický strážmistr Gelnaj vypovídá ve smyslu žalo-

by. Ukazuje na dolièných pøedmìtech: Ano, toto je okno

z jizby Hordubalù, tuto je na vnitøní stranì ryto diaman-

tem. Toho dne bylo bláto, pod okny venku byla kaluže

vody; ale v jizbì nebylo stopy po blátì a na okenním

rámu zùstal nesetøený prach. Možno-li dospìlému èlo-

vìku prolézt tímto otvorem? Nemožno; musela by projít

aspoò hlava, a neprojde.

Je slyšen èetnický aspirant Biegl; stojí jako u raportu

a leskne se horlivostí. Vypovídá pøesnì ve smyslu žalo-

by. Diamant našel v zamèené skøíni; Hordubalová ne-

chtìla k ní vydat klíè, prý jej ztratila. Skøíò vypáèil, a i klíè

k ní pozdìji našel na dnì vìdra s ovsem. Našel také

v Rybárech Hordubalovy dolary. A ještì nìco jsem si

dovolil pøinést, pane pøedsedo, hlásí Biegl zvýšeným

hlasem a vybaluje cosi z kapesního šátku. Teprve vèera

to našel, když Manyové vyváželi hnojištì. Bylo to poho-

zeno v žumpì.

Biegl klade na stùl pøed pana pøedsedu tenký, asi pat-

náct centimetrù dlouhý, hrotnatý pøedmìt oblého prùøe-

zu. - Co je to? - Prosím, košikáøská jehla; která bývala

u Manyù a ztratila se v den vraždy. - Biegl nehýbá br-

vou, ale prožívá triumf a kochá se v obecném zájmu. Pìt

nedìl hledal tuto mizernou jehlu, a tady je.

Obžalovaný, znáte tuto jehlu?

Neznám. A Manya si sedá, zamraèený a vzdorovitý.

Je slyšen doktor. Trvá na tom, že vražda byla prove-

dena tenkým hrotnatým pøedmìtem oblého prùøezu.

Kdyby byl Hordubal zastøelen, musel by projektil zùstat

v tìle, a nebyl tam; a doktor obšírnì vykládá rozdíl mezi

ranou støelnou a bodnou; krom toho pøi tak malé ráži by

rána musela být vypálena z bezprostøední blízkosti, takže

by byla propálena košile a pøípadnì i kùže na prsou.

Mohla být rána zasazena tímto pøedmìtem?

Mohla. Nelze s urèitostí øíci, že byla, ale tento pøedmìt

je dostateènì ostrý a tenký, aby zpùsobil podobnou ránu.

Velmi dohøe by se k tomu hodil, oceòuje doktor. Ano,

a smrt nastala bezprostøednì. A prchlivý doktor odbíhá,

jako by se utrhl.

Je slyšen vìzeòský lékaø. Polana Hordubalová je pod-

le všech známek v osmém mìsíci tìhotenství. - Obža-

lovaná, praví pøedseda, nemusíte vstávat. Kdo je otcem

dítìte, které nosíte pod srdcem?

Juraj, šeptá Polana s oèima k zemi.

Hordubal se vrátil, teï je tomu pìt mìsícù. S kým tedy

máte to dítì?

Polana mlèí.

Starý Manya se vzdává svìdectví; Štìpán skrývá tváø

v dlaních, staøec smrká slzy do rudého kapesníku. Mimo-

chodem, Manyo, neznáte tento pøedmìt?

Starý Manya kývá hlavou, á, to je naše jehla, jehla

na pletení košù. A už ji chce potìšenì strèit do kapsy.

Ne, ne, a starý, ta tu musí zùstat.

I Michal i Ïula se vzdávají svìdectví. Je volána Márja

Jánoš. Chcete svìdèit? Áno. Je pravda, že vᚠbratr

Štìpán chtìl na vašem muži, aby urobil smrt Juraji Hor-

dubalovi? Pravdaže, prosím ponížené; ale mùj - ani

za sto párù volù prý. Mìl Štìpán pomìr s gazdovou?

Hej že mìl, sám se tím doma chlubil. Zlý èlovìk je Štì-

pán, slavný soude. Nedobøe bylo mu zasnubovat dítì;

buï Bohu chvála, že s toho sešlo. - A co, svìdkynì,

hnìval se velmi vᚠbratr, když ho Hordubal vyhodil?

Márja se køižuje: Ach, Hospodine, jako èert: nejedl, ne-

pil, ba ani nekouøil - Svìdkynì odchází a ve dveøích za-

pláèe: Je mi žalno, pane velkomožný - - prosím poníže-

nì, smím-li tuto ty groše nechat Štìpánovi na pøi-

lepšenou? - Ne, ne, matuško, netøeba penìz, jdìte

s Pánembohem.

Je volán Jánoš. Chcete svìdèit? Jak, prosím, kážou

páni. Pravda-li, že na vás Štìpán chtìl, abyste urobil

smrt Hordubalovi? Svìdek rozpaèitì mrká. Pravda, že

cosi øíkal. Prý žebrák jsi, Jánoš, mohl bys dostat peníze

- A zaè peníze? Co já vím, prosím pìknì, takové hloupé

øeèi. - Øíkal vám, abyste ubil Hordubala? - A to snad ne,

pane velkomožný. Dávno je tomu. Byla jen tak øeè

o penìzích - Štìpán vždycky o penìzích. Co já budu

takové marnosti nosit v hlavì? A prý že jsem hlupák.

Hlupák, tøeba i hlupák: na šibenici, brachu, mne to ne-

pøivede. - Nejste opilý, svìdku? - Jsem, prosím pìknì;

vypil jsem sklenku na kuráž, tìžko je mluvit s pány.

Pøelíèení se odroèuje na zítøek. Štìpán hledá oèima

Polanu, ale vdova Hordubalová hledí, jako by ji vyøezal

z kosti, jako by o nìm nevìdìla: kostnatá, nevzhledná,

toporná. Nikdo nepozírá na Štìpána, jen na ni; což on,

chlapisko èerné! Zøídka-li chlap ubije chlapa? Ale toto -

vlastní žena, prosím pìknì; jaký život, Hospodine, ne-

lze-li vìøit vlastní ženì! Ani v posteli doma abys nebyl

jist, zapíchnou tì jako dobytèe. Hordubalova vdova pro-

chází chodbou nenávisti, jež se za ní zavírá jako voda.

Ech, toporem ji mìl nebožtík utlouci, jako vlka, když

se chytne do želez. Povìsit ji, hovoøí tetky. Není na svì-

tì spravedlnosti, nebude-li povìšena. A jdìte, baby, bruèí

chlapi, ženské se, víme, nevìšejí; do smrti ji zavøít -

Kdyby ženštiny soudily, povìsily by mrchu. Poèujte, já

sama bych jí dala provaz na krk. - Nehovoø, Marika, to

není robota pro babu. Ale Štìpku jistì povedou na šibe-

nici.

Tak, tak, Štìpku; a zabil jen cizího èlovìka. Když nepo-

vìsíte Polanu, brzo-li nebudou ženy ubíjet své muže?

Leckteré by to vlezlo do hlavy - v rodinì, lidé drazí,

ve stavu manželském ne málokdy bývá proè. Ne, ne,

jen ji povìsit. A jak ji povìsit, když nosí dítì? Jaké dítì,

samého èerta porodí.

Je volán za svìdka Šimon Fazekaš, zvaný Leca. Vidìl

Polanu stát se Štìpánem toho dne, kdy se stala vražda,

za potokem to bylo. Štìpáne Manyo, zapíráte i teï, že

jste toho dne byl v Krivej a mluvil s Polanou Hordubalo-

vou? Nebyl jsem tam; prosím. Obžalovaná, mluvil s vámi

Manya za potokem? Nemluvil. Ale èetníkùm jste udala,

že ano. Èetníci mne nutili.

Vypovídá Juliana Varvarinová, souseda Hordubalo-

vých. Ano, vídala Hordubala, chodil jako tìlo bez du-

cha. Polana mu nedala jíst, když propustil Štìpána, ale

èeledínovi kurence pékala, i selata. Chodila dennì spat

s Manyou, Bùh ji netrestej, odplivuje souseda, ale když

se vrátil Hordubal, kdo ví, kde se scházela s èeledínem;

do stáje už nevkroèila. Poslední dobou Hordubal i v noci

obcházel a svítil, jako by hlídal.

A poslyšte, svìdkynì, vy jste vidìla, jak Hordubal

Štìpána hodil pøes plot. Mìl Štìpán pøi tom na sobì

kabát? Nemìl, byl jen v gatích a košili. A odešel bez

kabátu? Tak, pìknì prosím. Tož tento kabát, co má

na sobì, musel zùstat s jeho vìcmi u Hordubalù? Štì-

páne Manyo, kdy jste se vrátil pro tento kabát do Krivej?

Štìpán vstává a nejistì mrká.

Odnesl jste si jej té noci, kdy byl zavraždìn Juraj Hor-

dubal. Mùžete si sednout. A státní návladní si vítìznì

cosi zapisuje.

Odveïte oba obžalované, káže pøedseda soudu.

Za svìdkyni je volána Hafie Hordubalová.

Pøivádìjí modrookou, hezkou holèièku; je bezdeché

ticho. Neboj se, malá, a pojï sem, praví otecky pøedse-

da soudu. Nechceš-li, nemusíš svìdèit. Tak co, chceš

vypovídat?

Dìvèátko se tázavì, vyjevenì dívá na velkomožné

pány v talárech.

Chceš svìdèit? Hafie poslušnì kývne. Ano.

Chodívala tvá matka do stáje, když tam byl Štìpán?

Ano, každou noc. Vidìlas je nìkdy spolu? Vidìla. Strý-

èek Štìpán ji jednou objímal a svalil ji do slámy. A co

gazda, co tatko, býval nìkdy s mamkou? Ne, tatko ne,

jenom strýèek Štìpán. A když se gazda vrátil z Ameriky,

bývala i pak mamka se strýèkem? Hafie vrtí hlavou. A jak

to víš? Protože byl gazda doma, øeklo dítì zkušenì

a samozøejmì. Však strýèek Štìpán øíkal, že tu nebude,

že je teï všechno jiné -

Byl gazda hodný? Hafie rozpaèitì krèí ramínky. A Štì-

pán? Jé, Štìpán byl hodný. Byla mamka hodná na gaz-

du? Ne. A na tebe? Mìla tì ráda? Mìla ráda jen strýèka

Štìpána. Vaøila mu dobøe? Vaøila, ale on mi z toho dá-

val. A koho jsi ty mìla nejradìji? Dìvèátko se ostýchavì

vrtí. Strýèka Štefu.

A jak to bylo, Hafie, tu poslední noc, co tatko zemøel.

Kde jsi spala? S mamou, v komoøe. Neprobudilo tì

nìco? Probudilo. Nìkdo klepal na okno a mamka sedì-

la na posteli. A dál? Dál nic, mamka hovoøila, že mám

spat èi chci-li dostat bití. A spala jsi? Hej že spala. A nic

jsi neslyšela dál? Nic. Jen nìkdo šel po dvoøe, a mamka

byla pryè. A kdo to šel - nevíš? Dìvèátko otvírá podivem

pusu. No, Štìpán. S kým jiným by šla maminka ven?

Je hrozné ticho v síni, až se tìžko dýše. Naøizuji

pøestávku, praví pøedseda honem a sám odvádí Hafii

za ruèièku. Jsi hodná holèièka, bruèí, hodná a rozumná;

ale buï ráda, že nevíš, oè jde. Porotci hledají po kap-

sách, co by Hafii dali; tlaèí se kolem, aby ji aspoò pohla-

dili po vlasech.

A kde je Štìpán? ptá se Hafie støíbrnì. A tu je tlustý

Gelnaj, funí a dere se k Hafii: Pojï, malá, pojï, dovedu

tì domù. Ale na chodbách plno lidí a podstrkují Hafii tu

jablko, tu vajíèko èi kousek buchty, smrkají dojatì

do kapesníkù, ženské ji líbají a hojnì slzí; Hafie se køe-

èovitì drží tlustého prstu Gelnajova a má sama pláè

na krajíèku; ale Gelnaj povídá, neplaè, koupím ti cukro-

ví, a dìvèátko radostí poskoèí.

Pøelíèení se sune dál, nìkdy jako by se uzel udìlal,

nìkolik rukou to musí rozplétat. Vypovídá Pjosa zvaný

Husár, Alexa Vorobec Metrù a žena jeho Anna a žena

Kobyly Herpáka, skládají svìdectví o této ženì zde,

Polanì Hordubalové. Ach, Hospodine, co vše vìdí lidé

o lidech, až stydno; nepotøebuje Bùh soudit, soudí lidé.

A o svìdectví se hlásí jakýsi Míša pastýø. Pøistupte, svìd-

ku, nemusíte pøísahat.

Co?

Pøísahat netøeba. Jak jste stár?

Co?

Jak jste stár, Míšo?

A, nevím. Co na tom? Ve jménu Otce, Syna a Ducha.

Vzkazuje vám Juraj Hordubal, že jeho žena byla hodná

a vìrná.

Poèkejte, Míšo, jak že to vzkazuje? Kdy vám to øekl?

Co?

Kdy vám to øekl, Míšo?

A, kdy. Nu, nevím. Pršelo tehdy. Kázal mi, øekni jim to

ty, Míšo, tobì uvìøí.

Bùh s vámi, starý, s tímto jste pøišel až z Krivej?

Co?

Mùžete jít, Míšo, už vás nepotøebujeme.

A, dìkuju uctivì. Pochválen bud Ježíš Kristus. Vypo-

vídá Farkaš sklenáø. Ten skláøský diamant koupil u mne

Manya Štìpán. A znáte-li ho? Jak neznat, tento zde je

to, ten žlutý. Vstaòte, Manyo; pøiznáváte se, že jste kupo-

val tento diamant u sklenáøe Farkaše? Nepøiznávám.

Mùžete si sednout, Manyo, ale takto si nepomùžete.

Vypovídá žena Baranova; žena Hrycova, Fedora Boba-

la žena. Ech, Polano, jaká hanba: prstem na tebe uka-

zují, žalují tvé smilstvo, ženy kamenují ženu cizoložnou.

Nikdo už nevidí Štìpána Manyu, marnì kryješ rukama

zkøíženýma tìhotný život, nezakryješ svého høíchu; Štì-

pán zabíjel, ale ty jsi høešila. Pozírejte na nestoudnici,

ani hlavu neskloní, nezapláèe, nebije èelem o zem, hle-

dí, jako by chtìla øíci: mluvte si, mluvte, co mi na èem

záleží.

Obžalovaná, máte co podotknout k svìdecké výpovì-

di Marty Bobalové?

Nemám. A neskloní hlavu, nezardí se hanbou, nepro-

padne se studem - jako socha.

Už není svìdkù? Dobrá, líèení se pøerušuje do zítøka.

Ale ta malá Hafie pìknì vypovídala, že? Takové dìcko,

pane kolego, a co všecko už vidìlo. Hrozné, hrozné.

A pøece její výpovìï - jako by tekl èistý potùèek. Taková

samozøejmost ve všem - jak by v tom, co líèila, nebylo nic

zlého. Ale zato celá dìdina proti Polanì. Špatnì je na tom

Polana; Štìpán ovšem také, ale co Štìpán - vedlejší figu-

ra. Ano, ano, dìdina pochopila, že tady jde o vìc morál-

ky, pane kolego. Èlovìk by øekl, že se obec Krivá mstí

za porušený øád. Divné, lid obyèejnì nebere tak pøísnì to

ono, co se stává v rodinì, že? Zdá se, že se Polana ne-

dopustila jenom cizoložství, ale nìèeho t잚ího. Èeho,

pravíte? Inu, veøejného pohoršení; tím na sebe uvalila

kletbu dìdiny.

Buï zloøeèena Polana! Vidìli jste ji všici, jak nesla hla-

vu? Že jí hanba není! Ještì se usmívala, když Fedora

Bobala žena hovoøila, prý vytlouci okna jí chtìly ženy

za její smilstvo. Ano, hlavu ještì výš a usmívala se, jako

by se mìla èím chlubit. Ech, jdìte, strýèku, to bych ji

sám chtìl vidìt; a je aspoò pìkná? Bùh mne netrestej,

pìkná! Oèarovat, povídám, musela Štìpána, musela mu

oèi zakalit; hubená, povídám, a oèi - jen píchat; zlá musí

být, jáøku. Ale to dítì, poèujte, jako obrázek; všichni jsme

plakali, - když se pováží, sirota! A vidíte, ani pøed dìc-

kem se ta ženština nestydìla, smilnila pøed vlastní dcer-

kou. Inu, ïábel, povídám. A to se, strýèku, musím jít také

podívat!

Puste nás, puste nás dovnitø, chceme ji vidìt, tu ne-

stoudnici! A co, zmáèkneme se, jako v církvi budeme

stát, jen nás tam puste! Lidièky, netlaète se tak, zasmra-

díte kožuchy slavný soud! Hybaj od tìch dveøí!

Pozírejte, ta vychrtlá, ta, co tak rovno sedí, to je ona.

Opravdu, kdo by to do ní øekl? Vypadá jako ledajaká

tetka. A kde je Štìpán? A, tomu je vidìt jen ramena.

A ten, co vstává, ten vysoký v taláru je sám státní zá-

stupce. Ticho, ticho, teï cosi uslyšíte.

Páni porotci, zopakoval jsem vám okolnosti, jak byly

zjištìny vzornou prací bezpeènostních orgánù (Biegl

v auditoriu šouchá Gelnaje) a jak vysvitly z výpovìdí

svìdkù. Rád bych na tomto místì podìkoval obìma.

Pánové, ve své dlouhé soudní dráze jsem ještì nevidìl

proces, kde by svìdecké výpovìdi byly proniknuty tak

hlubokou, tak vášnivou úèastí na úkonu spravedlnosti,

jako v tomto pøípadì: Celá dìdina, celý národ z Krivej,

mužové, ženy i dìti, pøedstupovali pøed vás, ne aby jen

podali svìdectví, ale aby žalovali Bohu i lidem na ženu

cizoložnou. Ne já jménem zákona, ale lid sám je žalob-

cem. Podle litery zákona budete soudit zloèin. Podle

svìdomí tohoto božího lidu budete soudit høích.

Státní zástupce je si svou vìcí jist, ale v tomto okamži-

ku váhá. (Co já tady o høíchu? Soudíme duši èlovìka, èi

jenom skutky jeho? Pravda, že jenom skutky - ale což

nepochodí skutkové z duše? Ech, pozor, pozor na sle-

pé ulièky! Pøípad je pøece tak jasný -) Vážená poroto,

pøípad, který budete soudit, je jasný, až strašlivì jasný

ve své jednoduchosti. Máte tu jen tøi osoby. Prvá z nich

je gazda Juraj Hordubal, èlovìk prostinký, dobrák, snad

ponìkud mdlého rozumu. Døe se v Americe, vydìlává

pìt až šest dolarù dennì, z toho ètyøi posílá své rodinì,

své ženì, aby se jí lépe žilo. Hlas státního zástupce

nabývá podivné, hrdelní ostrosti. A za ty krvavé peníze

si tato žena platí - mladého èeledína, který se neštítí být

vydržovaným milencem stárnoucí gazdové. Co neudìlá

Štìpán Manya pro peníze! Rozvrátí domov emigranta,

odcizí matku dítìti, a až ho jeho milenka navede, zabije

spícího gazdu pro váèek dolarù. Jaký zloèin - jaký høích

lakoty! (Státní zástupce se zarazil. Zloèin, ne høích. Toto

není soud boží.)

A pak je tu - tato žena. Jak ji vidíte, chladná, vypoèíta-

vá, tvrdá. Mezi ní a mladým èeledínem nemùže být lás-

ka, ani høíšná láska ne; jen smilstvo, jen høích, jen høích

- Vydržuje si nástroj svých chtíèù, hýèká jej, ani své dcer-

ky nedbá. Bùh se jí dotkne svým prstem: v høíších svých

otìhotnìla. A tu se vrací gazda z Ameriky, sám Bùh ho

posílá, aby ztrestal cizoložství ve svém domì. Ale Juraj

je slaboch; nikdo z nás, nikdo z mužù by, doufám, ne-

strpìl to, co mlèky snášel tento trpìlivý a slaboduchý

manžel, kterému snad už záleželo jen na tom, aby mìl

doma klid. Jenže s jeho návratem pøestal pøíliv dolarù,

gazdová už nemá èím udržovat pøízeò mladého darmoje-

da. Štìpán Manya odchází ze služby høíchu; a tu nepo-

chopitelný slaboch Hordubal, nepochybnì na nátlak své

ženy, mu sám nabízí ruku své dcerky, nabízí mu peníze

a dvorec za to, aby se vrátil...

Státní zástupce cítí v hrdle škrcení ošklivosti. A nedosti

na tom. Zdá se, že Štìpán na nìm vydírá a vyhrožuje

mu. Tu i ten trpìlivý ubožák má toho koneènì dost

a vyhodí drzého pøíživníka; ale od té chvíle má obavy

o svùj život, hledá práci kdekoliv za vrchy, v noci obchá-

zí se svítilnou a hlídá. Vražedný plán je však hotov; sta-

rý sedlák pøíliš pøekáží chlípné ženì a chamtivému èe-

ledínu; smilstvo a lakota se spojily proti nìmu. Staøec

ochoøí a nemùže hlídat, nemùže se bránit; ráno nato ho

najdou se srdcem probodeným. Byl zabit, když spal.

A to je konec? Státní zástupce se tomu sám diví; mìl

pøipraven skvìlý a výmluvný závìr, ale nìjak se mu vzpøí-

èil v krku, a najednou ryc, konec; sedí a sám neví, jak to

pøišlo. Dívá se tázavì na pøedsedu soudu, zdá se, že

na nìho souhlasnì pokývl; porotci nìco polykají, pota-

hují nosem a dva zøejmì pláèou. Státní zástupce si od-

dychl.

Vstává Manyùv advokát, mohutný èlovìk a právník veli-

kého jména. Pan státní zástupce se na konci své úèin-

né øeèi dovolal srdce Juraje Hordubala. Dovolte mi, vá-

žená poroto, abych tímto srdcem zaèal obhajobu svého

klienta. A už to jde, jako když bièem mrská; že sama

žaloba pøiznává rozpor ve znaleckém posudku. Bylo srd-

ce Hordubalovo probodeno èi prostøeleno? Byla vražed-

nou zbraní tamta nepatrná jehla z majetku Manyù nebo

støelná zbraò neznámého pachatele? Pro svou osobu

bych se klonil k názoru vynikající vìdecké autority, kte-

rá s naprostou urèitostí mluví o støelné zbrani nejmenší-

ho kalibru. Nuže, pánové, byl-li Juraj Hordubal zastøe-

len, není pachatelem vraždy Štìpán Manya. A tak dále:

krok za krokem rozcupovává slavný právník žalobu

a dává si k tomu tlustou rukou takt. Není jediného dùka-

zu proti mému klientovi, jsou jenom indicie. Neapeluji

na city vážené poroty; jsem pøesvìdèen, že na základì

žalobního a procesního materiálu porota Štìpána Ma-

nyu uznati vinným nemùže. A slavný právník vítìznì

a mohutnì usedá.

Jako by jakýsi gombík stiskli, vyskakuje nová èerná

figurka, advokát Polany Hordubalové, mladý a vzhledný

èlovìk. Není jediného pøímého dùkazu proti jeho klient-

ce, že mìla úèast na zavraždìní Juraje Hordubala; jsou

jen dùkazy dedukované z indicií, z okolností,

z hypothetické souvislosti žalovaného pøípadu. Páni

porotci, ta souvislost je vybudována na pøedpokladu, že

Polana Hordubalová mìla zájem na smrti svého man-

žela, èili že mu byla nevìrná. Pánové, mohl bych øíci:

kdyby manželská nevìra byla dostateèným motivem

k vraždì, - kolik mužù, kolik žen tady, ve mìstì, na dì-

dinì, v samotné Krivé by bylo ještì na živu? Toto, pro-

sím, nechme radìji stranou; ale táži se, jak víme

o cizoložství Polany Hordubalové? Pravda, celá dìdina

tu defilovala a vypovídala proti obžalované ženì. Páno-

vé, zamyslete se: kdo z nás je jist pøed svými bližními

a sousedy? Víte snad vy nebo vy, co o vás øíká vaše

okolí? Tøeba i horší vìci než o této nešastné ženì; žád-

ná bezúhonnost vás nekryje proti køivé a zneuctívající

pomluvì. Žaloba si neodpustila jediného svìdka, který

mìl chu a odvahu potupit bezbrannou ženu -

Ohrazuji se proti tomu, aby zde byli uráženi svìdkové,

volá státní zástupce.

Je to nevhodné, praví pøedseda soudu. Prosím, aby

se to neopakovalo.

Vzhledný panáèek se bystøe a zdvoøile uklonil. Prosím.

Byli zde vyslechnuti všichni svìdkové, kteøí mìli co øíci

proti Polanì Hordubalové. Ale soud opomnìl povolat jed-

noho svìdka o této ženì, øekl bych, svìdka korunního.

Tím svìdkem je zavraždìný Juraj Hordubal.

Vzhledný panáèek mává ve vzduchu listinou. Páni

porotci, deset dní pøed svou smrtí dal Juraj Hordubal,

gazda z Krivej, napsati tuto poslední vùli. A v ní, jako by

tušil, že jeho hlasu bude tøeba, kázal písati (mladý ad-

vokát ète vysokým a vzrušeným hlasem) toto: Všecko

své jmìní movité i nemovité odkazuji své ženì Polanì,

rozené Durkolové, za její vìrnost a lásku manželskou.

Prosím, pánové, zde. Za její vìrnost a lásku manželskou!

To je odkaz Juraje Hordubala, toto je jeho svìdectví.

Slyšeli jste zde výpovìï pastýøe Míši, že vám vzkazuje

gazda Hordubal, že Polana byla hodná a vìrná žena.

Byl jsem - pøiznám se - pøekvapen Míšovou výpovìdí;

znìla mi jako hlas ze záhrobí. Zde máte svìdectví psa-

né, svìdectví jediného muže, který Polanu opravdu znal.

Èeledín Manya se chlubil své sestøe, že prý má pomìr

s gazdovou. Tak vypadá øeè èeledínova, a takto (rukou

uhodil do listiny) vypadá øeè manžela pøed Bohem. Pá-

nové, je na vás, komu z tìchto dvou budete vìøit.

Mladý advokát sklání zamyšlenì hlavu. Padá-li tímto

cizoložství mé klientky, odpadá tím jakákoliv pohnutka,

aby se zbavila svého muže. Namítnete mi, že je v osmém

mìsíci tìhotenství; ale, pánové, mohu vám uvést bez-

poèet lékaøských autorit, jak omylné bývá urèení stupnì

gravidity. A bystrý panáèek odøíkává øadu autorit

a vìdeckých názorù. Zkušený advokát Manyùv potøásá

hlavou: tím to pokazil, porotci nemají rádi vìdecké argu-

menty; ale to s tím testamentem bylo šikovné. Pøedstavte

si, páni porotci, že odsoudíte Polanu Hordubalovou a že

dítì Juraje Hordubala, živý odkaz vìrnosti a lásky man-

želské, se narodí ve vìzení, cejchováno jako dítì mat-

ky cizoložnice. Pøi všem, co je nám svaté, varuju vás,

páni porotci: nedopuste se justièního omylu na dítìti ne-

narozeném!

Vzhledný panáèek usedá a stírá si pot navonìným

kapesníkem. Gratuluju, pane kolego, huèí mu do ucha

starý bojovník tribunálu, nebylo to špatné. Ale tu se zve-

dá státní návladní k replice. Je rudý a ruce se mu chvì-

jí. Když dítì, tož dítì, vyráží ze sebe chraptivì. Pane

kolego právní zástupèe, tady vypovídalo dítì Juraje

Hordubala, Hafie. Její výpovìï snad nenazvete - (pìstí

do stolu) - pomluvou. Doufám aspoò. (Vzhledný paná-

èek se uklání a krèí rameny.) Ostatnì dìkuju vám, že

jste nám pøinesl testament Juraje Hordubala. Ten jediný

nám tu chybìl (státní zástupce se napøimuje, jako by

rostl), aby nám dokreslil charakter této ženy pøímo dé-

monické, která - která už má pøipraven plán, jak ubít

tupého, dobromyslného slabocha manžela - a ještì vy-

myslí ten poslední rafinovaný puntík na svùj úklad: pøi-

nutit chudáka, aby jen jí, jen jí všecko odkázal - a ještì jí

vydal cosi jako morální alibi - za její vìrnost a lásku

manželskou! A dobrák poslušnì jde - aby ani haléø ne-

pøipadl malé Hafii, ale jí, Jezabel, aby si platila milence,

aby se válela ve svém høíchu. - Státní zástupce se dusí

vášnivým rozhoøèením; toto už není proces, to je vprav-

dì boží soud nad høíchy svìta; je slyšet, jak tìžce, na-

pjatì oddechuje vìøící lid dole. A nyní dopadlo ostré svìt-

lo na pøípad Juraje Hordubala. Tហcynická, vypoèítavá,

bezcitná vùle, která dovedla pøimìt ruku negramotného

Juraje, aby nakreslila tøi køížky pod tuto hrùznou

a usvìdèující závì - tហstrašlivá vùle, pánové, vedla

ruku Štìpána Manya - vraha. Tento malý vesnický žigo-

lo nebyl jen nástrojem smilstva - stal se i nástrojem vraž-

dy. Tato žena je vinna, køièí státní zástupce a ukazuje

prudkým rozmachem. Ta závì ji usvìdèila - jen ïábel

sám mohl vymyslit ten pekelný výsmìch - za její vìr-

nost a lásku manželskou! Jezabel Hordubalová, pøizná-

váte se koneènì, že jste zavraždila Juraje Hordubala?

Polana se zvedá, zsinalá, znetvoøená tìhotenstvím,

a hýbe nehlasnì rty.

Nic jim neøíkejte, gazdová, ozvalo se drsnì a chvatnì.

Øeknu jim to sám. Štìpán Manya stojí a šklebí se du-

ševní námahou. Slav - slavný soude, koktá, a náhle

se z nìho vydere nezadržitelný vzlykot.

Státní zástupce se jaksi pøekvapenì ukloní smìrem

k nìmu. Prosím, uklidnìte se, Štìpáne. Soud vás rád

vyslechne. To já - to já, vzlyká Štìpán. Já - já jsem se mu

chtìl jen pomstít - za to - za to - že mne hodil pøes plot

a lidé se mi smáli! Já nemohl ani spát - musel jsem mu

nìco urobit - musel - pomstít se - Proto jsem šel -

Gazdová vám otevøela dùm? ptá se pøedseda.

Ne - gazdová nic - nic nevìdìla. Já veèer - nikoho nebylo

vidìt - gazda ležel v jizbì - a já na pùdu - a schoval jsem

se tam -

V auditoriu šouchá Biegl rozèilenì Gelnaje. Vždy to

není pravda, supí bez sebe, nemohl na pùdu, dveøe byly

zavaleny kukuøicí! Já tam byl hned ráno, Gelnaji! Já jim

to jdu øíci -

Seï, supí Gelnaj a tahá Biegla. Ty somáre, opovaž

se!

A v noci, koktá Štìpán, utíraje si nos a oèi, v noci jsem

slezl - do jizby - gazda spal - a já tou jehlou - - ne ne -

nechtìla do nìho vlézt - a on se nehnul - nehnul Štìpán

vrávorá, dozorce mu podává sklenici vody s pøedsedova

stolu. Štìpán vdìènì, žblunkavì pije a stírá si s èela pot.

A pak - jsem vyøízl to okno - a vzal gazdovi peníze - aby

to vypadalo, že zlodìji - a - zpátky na pùdu a okénkem

dolù. Štìpán si oddychl. A pak jsem zaklepal na okno -

u gazdové - že si jdu pro kabát.

Polano Hordubalová, je to pravda?

Polana vstává, rty sevøeny. Není. Nezaklepal.

Gazdová o nièem nevìdìla, drtí Štìpán. A není prav-

da, že se mnou nìco mìla. Jednou - áno, jednou jsem ji

chtìl porazit na slámu, ale bránila se - a Hafie pøišla.

A pak už nic, nic -

To je hezké, Štìpáne, praví státní zástupce a naklání

se vpøed. Ale jednu otázku jsem až dotud nechal pro

sebe. Nebylo jí tøeba. Polano Hordubalová, je pravda,

že jste pøed tímto zde, Štìpánem, mìla jiného milence,

èeledína Pavla Drevotu?

Polana jíkavì vydechla, zvedla ruku k èelu, a dozorce

ji polo vede, polo nese ven.

Pøerušuju líèení, prohlašuje pøedseda; vzhledem

k novým údajùm, obsaženým v pøiznání Štìpána Man-

ye, se soud zítra odebere na místo èinu.

* * *

Biegl èeká na dvoøe Hordubalù, až se dostaví slavný

soud. A tu jedou páni velkomožní: Biegl se celý topoøí

a salutuje, národ stojí za plotem na silnici a civí na Hor-

dubalùv dvùr, jako by se bùhvíco mìlo zjevit; velký to

den pro èetníka.

Biegl vede slavný soud k pùdì. Pùda, prosím, je tak,

jak byla, nikdo na ni nevkroèil ode dne vraždy. Už tehdy

byly dveøe zavaleny kukuøicí; kdyby se kdo pokusil je

odstrèit, vysypala by se kukuøice tuto na schody. A Biegl

se opírá o dveøe, hromada povoluje a dolù proudem prší

kukuøièná zrna. Kdyby se páni obtìžovali nahoru, praví

uctivì Biegl. Na pùdì celé boží požehnání z roviny, hro-

mady ryšavé kukuøice, brouzdat a skákat by se v ní chtì-

lo. A tuto jediné okénko; tak tudy prý Manya ven -

A vždy to okénko je zavøeno z vnitøku na závorku, zjiš-

uje jeden porotce a dùležitì se ohlíží. Nebyl-li tu nikdo

ode dne vraždy, pak Manya nemohl tudyto vyskoèit.

Pravda že nemohl; tuto na rámu okénka jakési po léta

zaprášené lahvièky a plechovky - co všechno ti sedláci

schovávají! Kdyby tudy lezl Manya ven, musel by tyto

krámy døív odklidit, že ano? Inu pravda, musel by. A co

je dole pod tím okénkem?

Pod námi je jizba, kde byl Hordubal zabit, a zahrádka

pøed domem. Prosím pány, aby se šli i tam podívat. Slav-

ný soud se vážnì ubírá na zahrádku. Jedno z pøízemních

oken je vysazeno; tady, prosím, byl ten otvor vyøíznutý

ve skle. Právì nad námi je to okénko na pùdì, kudy prý

Manya vyskoèil. Pátral jsem tu bezprostøednì po vraž-

dì, praví Biegl skromnì; a tuto pod okny nebylo jediné

šlápoty; byl tu, prosím, zrytý záhonek, a tehdy bylo

po dešti -

Pøedseda soudu pochvalnì kývl. Zøejmo, že Štìpán

lže. Ale mìl jste se pøece snad hned po vraždì podívat

na pùdu. Biegl srazil paty. Pane pøedsedo, nechtìl jsem

porušit tu sesypanou kukuøici. Ale pro jistotu jsem hned

zatloukl dveøe na pùdu høebíky, aby tam nikdo nemohl.

Teprve dnes ráno jsem je vyndal. Na dveøe jsem pøipev-

nil kousek nitky -

Dobrá, dobrá, bruèel pøedseda spokojenì. Myslel jste

na všechno, pane - pane -

Biegl vypnul prsa. Èetnický aspirant Biegl.

Ještì jedno milostivé kývnutí. Mezi námi, pánové, není

pochyby, že Štìpán Manya lhal. Ale když už jsme tady,

snad by vás zajímalo podívat se do jizby.

Od stolu vstává velký, ramenatý, tìžkopádný sedlák;

obìdvají právì. To je prosím, Mechajl Hordubal, bratr

nebožtíkùv; gazduje tu zatím.

Mechajl Hordubal se hluboko klaní pánùm. Oxeòo,

Hafie, chytro, podávejte pánùm židle.

Není tøeba, báèi, není tøeba. A co že jste si ještì nedali

zasadit nové okno tuto? Táhne vám sem zima.

A naè, prosím, nové okno? U soudu je okno, škoda by

bylo kupovat nové.

Tak, hm: A tuto, vidím, se staráte o Hafii. Je to moudré

dítì, opatrujte dobøe sirotu. A toto - vaše žena, pravda?

Pravda, prosím poníženì. Demetra Varivodjuka Ivanù

dcera, z Magurice.

A rodinu, vidím, èekáte.

Inu, dá-li Bùh, buï jméno jeho pochváleno.

A - dobøe-li se vám líbí v Krivej?

I dobøe, praví Mechajl a mávne rukou. Prosím poníže-

nì, kdybych tak do Ameriky mohl na robotu, páni velko-

možní.

Jako Juraj?

Tak, jako Jurka, Bùh mu dej vìènou slávu. A gazda

Mechajl doprovází odcházející panstvo k vratùm.

* * *

Slavný soud se vrací k mìstu. Vijó, koníèky, vijó, velkou

událost vezete. Jako Betlem vypadá dìdina, opravdu, jako

Betlem.

Pøedseda se naklání k státnímu zástupci. Ještì není

pozdì, pane kolego; mohli bychom to do veèera dodì-

lat, dnes snad nebude tolik øeèí co vèera -

Státní zástupce se slabì zardìl. Sám nevím, co to

do mnì vèera vjelo. Já mluvil jako v transu, jako bych

nebyl úøedník, ale mstitel - zrovna kázat a høímat se mi

chtìlo.

Bylo to jako v kostele, míní pøedseda rozvážnì. Víte,

jak ti lidé v auditoriu ani nedýchali. Divný národ. I já to

cítil; že soudíme nìco t잚ího než zloèin, že soudíme

høích. Chvála Bohu, dnes tam budeme mít prázdno; žád-

ná sensace, hlaïouèce to pùjde.

* * *

Šlo to hladouèce. Porota na otázku, je-li Štìpán Ma-

nya vinen zloèinem úkladné vraždy, spáchané na Juraji

Hordubalovi, odpovìdìla osmi hlasy ano, ètyømi hlasy

ne;

a na otázku, je-li Polana Hordubalová vinna zloèinem

spoluúèasti na téže vraždì, odpovìdìla ano všemi dva-

nácti hlasy.

Na základì tohoto výroku poroty odsuzuje soud Štì-

pána Manyu k trestu doživotního tìžkého žaláøe,

a Polanu Hordubalovou, rozenou Durkolovou, k trestu

tìžkého žaláøe v zákonné výmìøe dvanácti let.

Polana stojí jako bezduchá s hlavou hore; Štìpán

Manya hlasitì štká.

Odveïte je!

* * *

Srdce Juraje Hordubala se kdesi ztratilo a nebylo ni-

kdy pohøbeno.