JOSEF ÈAPEK:

STÍN KAPRADINY

Rudolf Aksamit a Václav Kala, kamarádi v dobrém i zlém,

se shýbali nad koøistí. Ty modrý, èerný a zelený lese, ty lese

hnìdý a mlhavý! divá radost jim probíhá pytláckými nervy; pod

prsty mìli tìlo zvíøete, to krásné tìlo srnce. – Byl jejich.

„Vašku –Vašku,“ sykotal Aksamit „Rudo, ach, Rudo,“ vyde-

chl Václav Kala. Tøásli se okouzlením; rozkoš v nich nadšenì

trnula, krví šumìla opilá závra. Ty mùj kulatý svìte, to se nám

to dnes povedlo! To se ani povídat nedá.

Vašek a Ruda se shýbali nad srncem, pod prsty mìli tìlo

zvíøete, poddajné, ještì teplé, ještì nádhernì napjaté, a teï

do toho z houští vyrazil hajný a zaryèel: „Stùj!” Tohleto byly sta-

ré úèty, hlas hajného chraptìl zuøivostí. Ty štìdrý, divoký lese!

To tìlo srnce, ještì teplé a napjaté! Pytlácká radost se naráz

v žilách zastavila a náhlým pøetlakem vyvøela v lávu rudého

vzteku. Ruda se pøikrèil za srncem, naježila se v nìm rozlíce-

ná šelma, Vašek se cítí hajnému skákati na krk. A už vyšlehl

oheò msty, puška práskla, to Ruda støílí do hajného. „Potvo-

ry!“ køièí nepøítel a kácí se do trávy, hlavu na stranu. A ještì

nìkolik ran do nìho, jak tady klesá a leží. „Má dost!“ sípe

Vašek, a Ruda tøíští ještì navrch pažbou to zbité tìlo, které

už duše opustila.

Vy jste mnì dali - chroptí tìlo, ale ta vzkypìlá láva nemá

konce, vøe sopeènì a valí se až pod nehty, až do horkých bolt-

cù, až do víèek oèí.

Má dost, skuèí Rudolf Aksamit a Václav Kala, má dost, to

mrtvé tìlo, ještì teplé, ještì napjaté, to poddajné tìlo, které

už nikdy hajným nebude. Ten nám už toho srnce nevezme,

ten se už nikdy nebude naparovat po lesích, ten už si nikdy

nepùjde pro tabák! – To tìlo bylo pøece už bez života, není

v nìm krve ani duše, už necítí, ani nevnímá, a ještì je bijí

a kopají. To byl vraždìn hnìv hnìvem, z᚝ záští, poøádek zlo-

èinem a právo zlým strachem, ten nebožtík byl proto tak lítì

pobíjen, protože se poøád nezdál mrtvý dost.

Má dost! popadá Vašek po dechu. To jsme ho dodìlali, ten-

hle hajný už nikoho z lesa vyhánìti nebude: pod jeho nohama

už nikdy nezachrastí suché jehlièí;

hola, ten mrtvý si už nikdy neposadí na klín své nejmladší

dítì, žábu svìtlých vláskù, která se ještì nenauèila øíkati táto.

Ten se už domù nevrátí takový, jaký odešel!

Budou u hajných èekat, táta nikde. I obuje se hajná, hodí si

pøes hlavu šátek a bìží: Otevøte, to jsem já, hajná, muž se mnì

z lesa nevrátil! Jestlipak se mu nìco nestalo, jestlipak nám

ho tam nezabili! – Ach, bože, hajná, a jak! už jsme ho našli.

Darmo vám nebylo ouzko: podívejte se, co vám z nìho udì-

lali!

Najdou hajného, hajný je surovì pobitý, a budou hledat, kdo

mu to udìlal.

To? Tohle mnì na chlup tak vypadá jako pytlácká msta. Trou-

fám, že neprohádám chalupu, když myslím, že ani nemusíte

hledat moc daleko – Vašku, pryè! syèí Ruda Aksamit, aby

nás tu tak nìkdo vidìl! Pryè odtud, pryè! Ruèe se pytláci chá-

pou zvìøiny a nechávají mrtvého hajného za sebou. Leží

a nehýbe se; brouci mu polezou po tváøi, slimáci popíšou svým

støíbrem jeho ustydlé èelo, šedivá mùrka se mu zaplete

do vlasù. Však je to jeho vina. Sám si to zpùsobil; proè sem

lez! Vlekou se se srncem, teï je jejich, jistotnì je ten kus je-

jich a už nikoho jiného. Ten zabitý, ten jim ho už nevezme „Sa-

kra taky, co je nám teï platný ten srnec,“ skøípe Vašek, „hou-

by, naè my se tu s ním taháme, k èertu s ním!“ Odhazují srn-

ce. Na, hajný, když jsi tak o nìj stál, tak si ho teda vem!

Lehèeji se to èlovìku bìží svou cestou, když nevleèe

na svých bedrech žádné bøímì. Hoj, jak snadno si mùže spì-

chati ten, koho nic netíží! Koho netlaèí jeho ranec špatností,

žádná vina v srdci, koho nespoutává žádná starost a strast,

žádný žal.Tak lehkým skokem pøebíhá zajíc stinný úval i pole

jetelové, nebo nenese na svých lopatkách nic t잚ího než

svùj sivý chlup, tak letmo se kmitá køovinou pták, nebo jeho

køídla i nožky nejsou tìžké pod vahou èehokoliv, co by na sobì

nesl, tak hbitì uniká suchým listím støevlík, na jehož høbetì

nesedí nic než záblesk paprsku sluneèního.

Odhodili pytláci své bøímì, na jejich ramenou nesedí ani let-

mý záblesk paprsku sluneèního a jejich nohy nejsou tìžké pod

tíhou èehokoliv, co by na sobì nesli. Vašku, pryè! huèí Ruda

a již probíhají roklinou bìhem zajíce a kmitají se ve stráni jako

pták.

Hej, hola hop! Domù, hej, domù, z lesa ven! Kdo je doma,

ten není v lese, kdo spí ve své posteli, nedrtí svýma botama

borùvèí, kde se morduje. Hej, dolù s botami! Boty chodí

s èlovìkem a byly pøi tom, co se dìlo v lese. A šaty, dolù s tìmi

šaty, mordie! Šly do lesa a zase z lesa, co se tam stala vraž-

da. Vycházejí šaty z lesa a nìkdo je uvidìl: Aj, šaty, boty, kde

jste se tu vzaly? Jak si to tu dnes v té pozdní chvíli jdete, poví-

dám, koho to v sobì nesete? – Václav Kala a Rudolf Aksa-

mit. – I bodej že jsou to oni, v tìch šatech, na mou duši, vždy

já je dobøe znám, vida, že já je hnedka nepoznal! – Ne, ne,

dolù s tím, mordie, pušku za trám, dolù s tìmi šaty, hej, a s

tìlem do peøin! Co prosím? Kdo øíká, že by byl kdy vidìl bì-

hati po lese pytláka v košili? Hehe, že by takovýhle bílý koši-

latý spáè krvavì zabil hajného? Dejte nám pokoj, nám dvì-

ma: jaký hajný? my byli doma, my spíme, my dva o nièem

nevíme.

Ruda s Vaškem dobíhají ke kraji lesa. Teï už je z lesa ni-

kdo nedohoní. Teï, ještì pøed šaty, hej hola hop, svléknou

ze sebe les.

Zvláštní a svým zpùsobem hezký bývá takový kraj lesa.

Po jedné stranì máte volnou krajinu, na druhé vyvstává vzhù-

ru les, a je to pásmo pro sebe, nìco jiného, než je sám les

ve své vlhké hloubi, a jinakého zas, než jsou louky nebo zpra-

hlá pole pøed lesem. Kvìt, který tu vyrùstá, není týž jako stínu-

milovná bylina lesù, kde se zelená rokytník a šavel, a je jiný

než býlí polní, ty kytky hoøké od sluneèního žáru, jako je mate-

øídouška, heømánek a ze všeho nejrudìjší mák. Pod obrubou

køoví kvete tu zjara žlutý petrklíè i podléštka, v létì pak modrý

zvonek, tøeslice a kartouzek. Sem, a zase dál mezi kostøavy

a trávnièku, vtrhli v hrubém kalupu dva diví bìžci jako blázni-

vý vítr, jako splašený dobytek, jako dva valící se balvany. Po-

zor! syèí Ruda a už jsou tam, kde zaèíná chrpa, koukol

a chrastavec; pozor! Ty mùj bídný svìte! Ach, to jsme si dali:

Èlovìèe, proè pak se lépe neohlédneš! Vždy se tudy šourá

dìdek Èepelkù s motyèkou v podpaží. A za ním Èepelkova

bába s rancem: Matièko svatohorská, to jsem se lekla! Hele,

škubnul sebou dìda, a oni to zatím Ruda s Vaškem. Poví-

dám, mládenci, co tak chvátáte? Ba tak: to není vítr, ani ve-

èerní strašidla, nejsou to valící se balvany, ani divá zvìø, to

Vašek Kala a Ruda Aksamit se tudy – jaká to èertovina je

pohání? – v tuhle pozdní hodinu neèekanì ženou z lesa ven,

z toho lesa ven.

Hej, hoši, povídám, pøece jsem vás v tu chvíli dohonil, zade-

chl jim mrtvý hajný do týla, tak tam ležím a poøád si myslím,

jestli oni si nedají dobøe pozor, to se pak, kluci, budete muset

jináè honit, jestli on vás tak nìkdo z lesa bìžet uvidí – „Máme

to marné,“ vyrazilo to z Rudy, „teï jsme v tom!“

Z kosmatého temene lesù vysoko se vznesl k nebi pták. Pe-

prný ryzec potí se mlékem, v trouchnivinì skøípají pracovitá

kusadla vos. Po paøeze ubírá se svou cestou tesaøík, vláèeje

za sebou svùj dlouhý knír. Pápìøí bodláku pluje prozáøenou

štìrbinou mezi vìtvemi smrkovými. Mír boží, nedìle, vznáší

se nad høbety lesù.

Dole na silnici zarazilo auto Vystoupil pán a ujímá se foto-

grafického aparátu. Za ním druhý ve sportovním a zapaluje si

cigaretu. Dvì dámy se vysoukaly z auta a trhají rùžové vsta-

vaèe.

„Je to nádhera,“ rozkochává se amatér, zakusuje se vyce-

nìným objektivem do zelené lesní krajiny. “Bezmála tøi ètvrtì

hodiny už jedeme a poøád hluboký les. A to tu máte jeden re-

vír na druhém; však se tudy lze samým lesem dostati až

na hranice.“ „Nu, to je opravdu les,“ míní druhý a rozhlíží

se ponìkud roztržitì dokola.

„Nemohu zapomenout na ten krásný mech, který jsme vi-

dìli,” odpovídá dáma, trhající vstavaèe; „nevíte, jak se ten úžas-

nì zelený mech jmenuje?“ “Ten mech? jakpak on se ten mech

jmenuje?“ zasmušuje se kouøící pán, „kdysi jsem to vìdìl

a živou mocí ne a ne si vzpomenout –“ „Není to rašeliník?“

míní druhá dáma.

„Ne, ne, rašeliník to není, já si snad vzpomenu,“ teskní ku-

øák; “v rašeliníku døímají pøes den bludièky a ohnivý muž, ale

jak on jen se jmenuje, ten vysoký mech, ten krásný mech, kte-

rý byl pohovkou skøítkù a lùžkem vil, ten vysoký a zelený mech

našeho chlapectví?“ „Udìlal jsem tady šest snímkù,“ hlásí pán

s kodakem, „honem nasedat, jedem zas dál! Za nìkolik kilo-

metrù pøijde kopec, tam jsme kdysi našli bíle kvetoucí vøes –

“

„Tìm se to jede, banda zatracená,“ odplivl si nahoøe

na stráni Ruda Aksamit a rýpe v trávì suchou vìtvièkou, „a

my tady máme jen ty svoje nohy.“ „Máma mne zahlídla,“ vy-

pravuje Václav Kala, „a ptá se: Kam jdeš, Vašku? Kam by?

povídám, jen tak ven.“ „Taky jsem se s nikým nerozlouèil,“

praví Ruda; „ještì jsem jim vypil všechno mléko a hajdy pryè.“

„Jestli pak asi už u nás byli èetníci?” „Záleží na tom, jestli ho

už našli,“ zlomil Ruda vìtvièku.

„A teï se shánìjí po nás.” „Mùže být.“

„Jak oni to dìlají? jestli se psem –“ “Pro mì, tøeba a s vel-

bloudem; mají aspoò co dìlat. Víš, Vašku, nìco ti povím: a

si nás honí! A si nás honí tady po tìch lesích! Tady nás, pa-

neèku, tak hned nechytnou! Honí, èmuchají, pachtìjí se, ne-

chytnou, nemají nikoho a zapomene se. Takových vìcí

se stává – Podívej: hledali toho Paduba, co v Hùrkách zabil

své dìvèe, dva roky ho hledali a nenašli –“

„Ale pak ho pøece dostali.“ „Proè nebyl chytøejší, mezek je-

den, sám se dal chytit: dìvèe prý ho ve spaní strašilo. Pøišlo

na nìho svìdomí, to je to – Nebo mᚠjiné pøípady vem si

tedy, jak hledali toho, co zabil hospodského i s hospodskou

na Krákorce. Je tomu šest let a ještì toho dotyèného nemají.

Ani nevìdí, kdo to je. A nikdo si už na to ani nevzpomene.

A jemu, možná, je nìkde docela fajn.“ „A že se jim tøeba všem

smìje.“ „Však my se také mùžeme smát Vašku.Vašku, a si

nás chytají tady po tìch lesích, s pánembohem, jen a to zku-

sí, mnì je to jedno! Rád bych ho vidìl, toho našeho tlustého

strážmistra, jak by se ten kratinožka honil po lese jako starý

šváb. Kdyby na to pøišlo, na místì se ti tu schovám, hledej,

hledej a nenajdeš a ještì øekneš, že jsem neviditelný. Jestli

se èlovìk neschová v lese, tak už nikde.“ „Ale jeho – hajného

– pøece najdou.“ „To je jiná vìc. Proè by nenašli, to není jako

my, mrtvý – ten se neschovává, ten právì se chce lidem uká-

zat.“ „Hm – taky každý ne: mᚠzase takové mrtvé, že

se náramnì schovávají. Koukej, takový sebevrah. Ten

se nechce ukázat, ten se, èlovìèe, nìkdy schovává a jak!

Zaleze si s tím nìkam na pùdu, do kouta, do stodoly, do kùlny,

nebo tajnì do lesa, jen aby ho nikdo nevidìl, a nenajdou ho

tøeba až bùhvíkdy.“ „Anebo taky ne. Nìkdy se takový sebe-

vrah zrovna chce ukázat, jako kdyby mu ukrutnì moc na tom

záleželo. Nastrojí si to všechno tak, jen aby ho co nejvíc bylo

vidìt. Jsou takoví, co to udìlají naschvál, domácím lidem

na zlost, aby se za nìco pomstili. Jako ten mùj švagr:

o padesát korun se pohádali, o padesát korun, ti povídám,

a ještì jim to na stùl napsal køídou, aby vìdìli...” „Ale povídá-

me si tu, Rudo, na cestu pìkné vìci, jen co je pravda“ „To? To

mnì nekazí náladu. Jen tak jsem si vzpomnìl. – To se ví, což-

pak nám tady v tìch lesích není dost dobøe? Vždy jsme tu,

èlovìèe drahá, jako na výletì, ty stromy, to slunce, jsou tu ptáè-

kové, kytky tu kvetou, noci jsou teï jak víno, nic na práci, pa-

neèku, nìco takového, to by nám ledaskdo závidìl!“ „Což-

pak o to: les je to ze všeho nejlepší.“ „Jsou milionáøi, že by

za to zaplatili bùhvíco, aby takhle mohli bydlet v lese, jezdit si

po lesích sem a tam, zùstat si, kde se jim to zlíbí a zas dál –

ale nemají na to pokdy.“ “Nebo jako byli ti poustevníci. Odešli

od lidí a žili si v lese bez starosti po celý život, až do smrti.

Tøeba všechny poklady svìta jim mohli dávat, les jim byl mi-

lejší.“ Nad lesem se klene modrá kružba nebes jako neko-

neèný úsmìv. Sám Mír míru dospìl na své nestálé pouti svì-

tem do této lesní krajiny; zavìsiv se do zeleného síoví veš-

keré vegetace, vyhøívá se tu v záplavì záøe sluneèní. Dívá

se vzhùru v nebes báò, zhlíží se v ní okem sladce otevøeným

a pokojným, milostnì vrací jí ten její širý úsmìv. Tichým mírem

šumí èervená krev i bílá míza všeho, co žije. Neslyšeti ani ti-

kavého hlásku mladé srny. Mír, vdechuje sladký vítr travinám;

Mír, šepotají traviny kvìtùm; Mír, líbá kvìtina svou vùní motýla,

a motýl usíná v její korunce, opojen svým køehkým životem.

Mír, mír, dýchá všechna teplá dálava.

“Heleï, Vašku,” vytrhnul se Ruda a vynímá z kapsy automa-

tickou pistoli.

“Ta je dobrá, to ti uznávám,” váží ji Vašek závistivì v dlani.

To je sakra lepší, než jeho nùž, by i na obì strany byl brouše-

ný. „A celá krabièka ostrých k tomu Vašku, nìco ti povím: pøí-

sahejme si, že – a je jak je – my jsme vždycky dva kamarádi.

Že my dva se nikdy neopustíme.“

“To víš, Rudo, to víš!“ Mír, dýchá všechna dálava; hrudí obou

kamarádù dme se síla neomezeného spoléhání. Natøásajíce

libostí své údy, vydávají se na další pou.

Sladkostí dýchá všechno svìtlo i stín. Dole, vidìti, vede sil-

nice pøes strž. Na døevìném mostì se zastavil hlouèek chlap-

cù. Kouzelný zmatek paprskù, stínù a zurèivých vod spøádá

se po strži dolù. Chlapci zpívají a výskají. Poskakují skoky skøít-

èími, házejí dolù do pìnivého víru šišky a haluze.

Ty blaživý hluku volnosti! Je ie ié, uidy uidy ió, ra rá! Tam ti

dva, nahoøe v mlází, dýchají ten Mír míru, ten den jako by mu-

zika hrála, neomezené spoléhání. Jim by se tak chtìlo výs-

kat, ó pøetékající poháre svobody, ó pøátelství! ach, a uidy uidy

ió ra rá! skákati skoky skøítèími, metati z plných hrstí

za pìnivým vírem, který tu uplývá spádem nad lidský život rych-

lejším.

„Pojïme,” vzpamatoval se Ruda.

Vláènì se za jejich kroky zavírá mlází. Jdou tiše a šikovnì,

sotva se vìtévka pohne. V temném klenutí jejich hrudi zavøe-

ny jsou zbùjné skoky skøítèí, pevnì zamèeno všechno jasné

halekání. Obezøetnì, chytøe a plaše utlumují na sobì každý

hluk života.

Ej, výskejte, køepèete, veselí chlapci u mostního zábradlí!

Metejte z plných dlaní olšové haluze v tenhle spád, který tu

v jiskøivém zmatku paprskù a stínù nad život lidský rychleji

se žene neznámo kam.

Ètvrtý, ba ne, teprve tøetí den se Rudolf Aksamit a Václav

Kala skrývají v lesích. Cesta jejich je klikatá a míøí neví se kam.

Povídají si, že si jdou, kam se jim chce, ale zajisté, že Strach

je tím vùdcem, který je vede stezkami neoznaèenými. Jejich

stopy se mísí se stopami lišek a jelenù, silnice, po nichž

se ostražitì ubírají za sebou, vyšlapali slepýš a slimák. Vìru,

že jsou to cesty tìch cest, po jakých lidé za poctivou denní

prací nechodí.

Poléhali na listí bukovém, pod vìtvemi bøezovými, v houšti-

nách malinových. Hrubé prsty jsou potøísnì- ny šavami bo-

bulí a z proklaté díry úst, plné násilnictví, voní to po jahodách.

Zda jsi kdy, ty èerná duše, vidìla nìco tak èistého a bílého,

jako je kvìt jahodový? Já? pravíš, a kolikrát! Co má na tom

být: pøece ten bílý jas jitra, který mne (jak dlouho ještì?) vždy

poznovu uvádí z beztvarého lùna noci ve vezdejší den, odíva-

je mne podobou èlovìkovou.

Tito dva spíše však se zdržují blíž u bìlosti kvìtu jahodové-

ho, blíž u temných úponkù bøeèanových, radìji ještì však

u stínu, který je stínem stínu kapradí, a ještì milejší je jim dus-

né šero, kde èpí divoká plevel èesneku medvìdího. Nebo

jestli je pohání Strach, èím jsou jim podoby lidské? – A ještì

jedno je jisto: kamarádi tohoto druhu mohou se ménì bát noci

než dne.

Ale ne! Báli se i nebáli, podle toho, jak pøecházel den

a sunula se noc; že byli ostražití i otrlí; že byli tupí, že byli divo-

cí. Asi, øíkali si, asi je štìstí na naší stranì; ale nesmíme si to

zkazit. A opravdu: aèkoliv jejich paty, upalující pøed trestem,

byly poznamenány krví, nikdo jich nehonil, a vrahovu útìku bylo

dopøáno pohody a klidu.

Mlèky jim houština poskytuje prùchod, nevztahujíc za nimi

svého vìtvoví, aby je zadržela. Aè je samota vždy táž

a podstaty své nikde nemìní, mohli ji poznati v obou jejích

podobách: Samotu bílou a Samotu èernou. Èím jim však byla,

tøebaže v drobném hemžení zlézali širé záhyby jejího roucha,

když se táhli stíny a svìtly, po stranách jižních i se- verních,

sotva zøetelní pod sluncem i docela ztajeni v tmách?

“Ty krásný lese, lese veliký a voòavý, ty krásný lese èesko-

slovenský!“ raduje se Ruda Aksamit ze záplavy kolmé, vo-

dorovné a šikmé zelenì. Vysoko nahoøe švihla sebou jedlo-

vá vìtev pod lehkým skokem ryšavé veverky; za ní pak bìží

druhá, ještì ryšavìjší. Dole kvetou pomnìnky podél stružky,

která neviditelnì zurèí v travinách. Na nepostøehnutelné nitce

kymácí se pavouèek, trápený drobounkou starostí o své ži-

vobytí. Ó, ètenáøi, kéž i my, s myslí pokojnou, mohli bychom

toto vše v této chvíli vidìti!

Rozjaøen krásou a silou lesa hledá Ruda, èím by mu dal

najevo své pokrevní srozumìní: i drží v ruce svìží haluz a do

úst si vetknul rùžovou kvìtinu.

Vašek za ním.Vidí les i haluz v Rudovì ruce, uzøel i v jeho

rtech rùžovou kvìtinu. Ale tak jako vnitøek bobule bývá napl-

nìn jádrem, tak v jeho nitru usadila se vidina. „Hajný má asi

pohøeb.“ To se Vašek rozpomnìl na domov: podivnì ostøe,

naléhavì, avšak aniž by se jasná soustøedìnost v jeho srdci

èím milosrdným zachvìla, uvidìl pohøeb hajného. Po vyprahlé

serpentinì vzhùru podél cihelny vine se ke høbitovu èerný prù-

vod. Vedle pohøebního vozu jdou myslivci s vìncem. Za rakví

v nových šatech ètyøi dìti hajného. Hajná, tisknouc k vyplaka-

ným oèím bílý šátek, vede se s èisounkým staøíkem šedých

licousù; to nebožtíkùv otec, i diví se staroch, jak je to možno,

že táta pøežívá svého syna. Bože, jak to jen mùže být? Já taký

vetchý a starý, a on jako skála! Prùvod zatáèí serpentinou

vzhùru. Je to slavný pohøeb. Jsou tu páni z lesní správy, celá

vesnice vyprovází mrtvého, pøemnoho lidí sem pøišlo z okolí.

Jako tam, kde je pramen, rosí se rozpuklá štìrbina skal èi-

rými kapkami, tak z Vaškova nitra prosakují sklenìné jasné

myšlenky. Vidí chlapce ministranty v krátkých komžích, sle-

duje, jak vlnivì ke høbitovu vzhùru se kymácí èerným flórem

ovìšený køíž. Vidí jednoho každého z prùvodu; podivnì èiøe

a tvrdì je zøí, jak tu pøed ním defilují pán nepán, sousedi

i pøespolní, muži, starci a ženy, i to rozptýlené stádo dìtí. Kaž-

dého z nich zná. Oba hospodští; uèitel a industriální uèitelka;

sleèna z pošty; mlynáø od Dolního a mlynáø od Homího Poto-

ka, zednický mistr z mìsteèka. Kupec a kováø; výmìnkáø sho-

ra i zdola, lidé ze samot, i ta hrbatá švadlena. Poèítá: nikdo

z tìch, které tu oèekával, tu neschází. Suchoparným svahem

vzhùru se navíjí pohøební prùvod, hudba zahrává.

Vašek slyší znìt tu povìstnou køídlovku Elsnerovu.

Ty pýcho naší krajiny, køídlovko Elsnerova! Zní, zní, jako vždy

znívala, kdykoliv ji rozehrává Elsner Eduard, ten slavný hráè.

Zní, zní bøeskným i žalným zvukem, vznosnì povzlétá její jas-

ný zpìv nahoru k oblakùm, nese se daleko k horám, opile

sklouzá od temene k temeni, tryská vzhùru nad lesy a zase

klesá, pláèe a kvílí; její naøíkání mìkce zaléhá údolími, hladí

hlinitá úboèí, horoucnì se pøivíjí k štítùm chalup, bloudí sadem,

sladce utkvívá mezi vìtvemi stromù jabloòových, rozechvívá

nyvým steskem stébla trav.

Tou køídlovkou, kterou tolikrát rozeznìl k tanci i k pohøbu,

pøihrál si Elsner nejkrásnìjší ženu celého kraje. Šla za ním

náhle a bez rozmyslu, tak ji pøitáhla èaromoc toho zpìvu, že

nemohla odolat a odtrhla se ode všech, kteøí nepochybnì by

ji milovali vroucnìji, z vìtšího kusa srdce, než ten kulhavý

a nakøivený muzikant, jehož všechen rozum a síla, jehož celá

duše a srdce sídlily jen v té køídlovce. Vdechl ji tam a zaklel,

jsa ještì mlád, už záhy, kdy se mu jednoho dne zazdálo, že

milost i láska, i všechna ostatní hnutí duše a srdce jsou mu

obtížny. Tak hrál k tanci, kdy jeho køídlovka kol do kola tøepo-

tala pestrými prapory radosti, tak hrál i k pohøbu, živým

i mrtvým, aèkoliv ani hudba takové síly, takový zpìv, vzlykající

pøes doly i vrchy, žádného zemøelého už zpìt do života pøivo-

lat nedovedou.

Èaruje Elsner svou køídlovkou, dokoøán otevírá zabitému

hajnému mocí své hudby køídla nebeských bran. I vejde tam

hajný u veliké slávì; již ho nesou vzhùru, k branám høbitov-

ním. Nu což, slavný hajný to je: jen o nìm mluví teï celý kraj.

Všichni v prùvodu si vypravují a mluví jen o hajném. Byl to

dobrý hajný: dobrák, ba ano, to byl, ale také pøísný, kde toho

bylo potøeba, ale také zas spravedlivý, èlovìk, jakého tak hned

nenajdeš. Však má veliký prùvod, takovou úèast už dávno

kraj nevidìl. Nikdo z tìch, kdož by tu mìli být, domácí èi pøes-

polní, zde neschází. Není tu jen Václav Kala a Rudolf Aksa-

mit. Slavní, moc dùležití jsou to hoši, ti dva. Kdo zabil hajné-

ho? Kdo mu to udìlal? Václav Kala a Ruda Aksamit. Tak,

tak, ti dva; jak bych neznal, tetka, celý kraj o nich mluví, jak-

pak bych nevìdìl! To jsou ti dva, co to zpùsobili, ti jsou zná-

mí, ti dva, co zabili hajného. Kde jsou? A se jdou pochlubit!

Kde je Vašek, Václav Kala, a Ruda, Rudolf Aksamit? Utekli

po vykonaném èinu, skrývají se, ale jsou hledáni. Dobøe tak,

kýž je brzo dostanou! ale, jáøku: dejte pozor, ti dva, to nejsou

jen tak obyèejní chasníci! Ten se jen tak nedá, kdo dovedl

takhle hovadsky zabít èlovìka.

To jsou dva vlci, divé šelmy, krvaví ïáblové, ne-li co vztek-

lejšího; to nejsou jen tak lidé, jako jsme my, vy, sousedé, ane-

bo já; troufám, ti mají v sobì nìjakou smìlost, takovým ono

se od nìjaké té kapky krve špatnì nedìlá – Takoví hrdinové

to jsou, ti dva.

Vašek vzhlédl k Aksamitovi, jak si to šlape napøed, napína-

je hrubým svalstvem záda své kazajky, jak má tvrdá stehna

naditá v napjatých nohavicích, lesní kvìtinu v ústech. Ba, to

není Ruda šlapající prach vesnice, Ruda tlaèící pøed sebou

trakaø, Ruda s tahací harmonikou nedìlního odpoledne. Hleï-

me, roste to ve Vaškovi, pro nás to byla malièkost, zabíti toho

hajné- ho – a jak se teï naše postavení ve svìtì zmìnilo!

„Poslyš, Rudo, teï jsme nìjak vzácní, o jiném než o nás se teï

doma nemluví. Hajného pochovají, s tím bude konec – ale

s námi, s námi mají teï nìjakou starost!“ „To bych øekl! A píše

se o nás v novinách! – ” „V novinách! A honí nás, to máme

jisté.” ,,Já bych to nikomu neradil. Mohlo by je to mrzet, pro

ledaskoho by to mohlo špatnì dopadnout.” Vašek si pøed-

stavuje své jméno tištìné v novinách. Hoho, celá vesnice ote-

vøe úžasem hubu. Jen koukej, svìte: Václav Kala a Rudolf

Aksamit! Tak je to tedy. Tu ucítil, jak jeho osudu nevšednì

pøirùstá: Vašku, vždy ty jsi se sám doposud neznal, ani jsi

nevìdìl, koho to v sobì nosíš!

„Rudo! S námi, Rudo, je to teï jinaèí, než bývalo. Jinak, než

u tìch ostatních; to není jen tak.“ „Bah,” vece Ruda, “to se ani

nedá srovnávat.“

„Hled’, Vašku,” položil se Rudùv nehet na drsné zbytky zdi,

tam nahoøe, kde v dávných dobách stával loupežný

hrad.”Tehdy jsme mìli být na svìtì, milá brachu, to by bylo

nìco pro nás – Ale teï?“ Byl hrad, a není. Byli èasové, a už

nejsou. Vašek pøemítá, jak pøirostlo jeho osudu. Sám se tomu

divím, ale už je to tak, že se nám tak hned každý nevyrovná.

Zabili jsme hajného kvùli srnci, a budou-li nás honit, povídá

Ruda, že to mùže pro ledaskoho špatnì do- padnout A já jsem

také takový, jako mùj kamarád. Ano, to jsme my; to osud,

tak se nᚠživot utvoøil. Kde bych se byl nadál, že se staneme

takovými pány života a smrti, my dva!

Vzkypìla v nìm potøeba nepomíjivosti. Vystoupil na kámen

a hrotem kudly jal se rýti veliké V.K., pod to pak datum dne

a roku. “Dej s tím pokoj, ty blázne, co myslíš, jakpak kdyby to

nìkdo tady uvidìl?” Práce byla už skoro hotova, i pokraèuje

v ní Vašek jiným zpùsobem: vyškrabává hrotem nože svùj

zápis, ruší zas, co tu pracnì urobil.

Mizí záznam jména, mizí záznam èasu. Václav Kala stírá

z kamene své já. Dùkladnì a trpìlivì, s blahým uspokojením

práce poøádnì udìlané.

„Nevadí,” zabruèel, když toto dílo bylo hotovo: však ono

se na nás tak hned nezapomene!” „Jsme my to nìjací chlapí-

ci, my dva –“ zvedá se Ruda ráno ze suchého listí. Dva lesní

dravci, lvové, sokoli, dva sveøepí tygøi lesních houštin, my,

hoho! nám se tak hned každý na kobylku nedostane.

„Myslím, že mají z nás strach.” Co? vypadá tady ten Vašek,

jako by se bál? Mraènì a smìle zírá pøed sebe, jako by kum-

panii èertù do boje ved. Na toho, jáøku, je možno

se spolehnout. Ti dva by, paneèku, nìco vykonali za starých

udatných èasù. To by svìt koukal! Co?

Zvali je Postrachem lesù, bájí si Ruda Aksamit.

Dva dravci roklin a houštin, vycházející z lesù.

„Dneska jsem v dobré náladì,“ vytahuje se Vašek, a už

se troufale vydávají rovnou na silnici Nám že by bylo nìco

zakázáno! Dneska stojíme za víc, než abychom se bez ustá-

ní plahoèili podrostem, kozí nohou, mokøinami, protivnou sutí

a roštím, a kašleme na všechno nebezpeèí.

Tak, tak, kamaráde, jen vesele do toho; kdoví, co lepšího

nás tam vpøedu neèeká!

Poèkejme, praví ètenáø, toto mnì jaksi nesouhlasí. Nìco

mi je tu divno: jak to, že tito dva, Vašek a Ruda, podléhají

takovému kolísání nálady? Zabili hajného zpùsobem zvíøec-

kým a po vykonaném zloèinu prchají, to správno. Utíkají, bo-

jíce se pronásledování, skrývají se opatrnì jako zajíci, jako

divoká zvìø, tají se v lesních trávách, nebo jsou plní strachu,

že užuž je èetníci dopadnou. Nech jim ten strach svou palèi-

vostí vysuší plíce, nech je zadáví, a jim svými vzteklými zuby

po zásluze vyžere útrobu!

A teï najednou se vydávají na otevøenou silnici docela trou-

fale, nepøedloženì, ba až se slepou drzostí. Kde je tu jaká

dùslednost? Jak mùže nìkdo být zároveò zbabìlý a zároveò

tou mìrou smìlý?

I mùže, ètenáøi. Kupøíkladu Václav Kala a Rudolf Aksamit.

A nejen oni: však máme toho každý z nás nìkde nìjakou zku-

šenost, že bázeò i surová zloba zá- roveò mohou sídliti

v jediném tìle, aniž by tu kdy navzájem vešly do nìjakého tak

nesnesitelného rozporu, že by se onomu dotyènému jeho vlast-

ní život zdál nemožným.

A proè vlastnì, ptám se já, by se jejich nálada vùbec ne-

mìla mìniti? Nìkdy prchali ve slunci a jindy se krèili ve stínu;

tøeba se to v nich mìnilo i podle rázu krajiny. A proè by

se nemìnila tøebas i docela bezdùvodnì, v skocích náhlých

a nelogických, proè by se nemìnila, když pøece nálada už

veškerou svou povahou je nestálá a mìnivá! A co je nejpod-

statnìjšího: je-li tìlo nemocno, vyrovnává se s nemocí tím

zpùsobem, že vùèi jejím útokùm nastavuje zároveò zvýšenou

trpnost i aktivitu. Stejnì tak i ten, kdo je tísnìn

a pronásledován. Je-li pak pánem svého osudu? Ví-li, co pøi-

nese pøíští hodina? To úloha trpná. Ale tou mìrou, jak mu to

nedá, aby se nebouøil proti této trpnosti, pøehrává se do role

èinné. Prchá, ale zároveò chce jednati. Je v bídném útisku,

ale vzpíná se za bezstarostností. V patách ho šimrá tøas, ale

pudí ho to dìlati pána. Tak je v nìm lepší s horším v ustavièné

nerovnováze. Jaký div potom, že se jeho nálada mìní!

Však on jim jejich zloèin nebude jen tak darován. Nepo-

chybnì že spravedlnost se po nich ptá, že je jim v patách, že

jsou pronásledováni. Ale zatím, jak jsme vidìli, nemá tato

honba zjevných obrysù. Je beztvará a nevyplývá z ní dosud

urèitý vzorec; ještì se jim nepostavilo do cesty žádné takové

znamení, které by oèitì potvrzovalo, že by mìli dbát zbabìlé

plachosti ještì víc, než se jim za tohoto pìkného rána zdálo

snesitelno.

Tohoto dne cítí se tedy Ruda s Vaškem na volnosti. Jsou

pány svých krokù, a - to se tøeba ještì ukáže! kdoví i èeho

jiného! Mohou si dìlat, co chtìjí; žádná cizí vùle ani moc jim

dvìma dnes ani napøíštì nic neurèuje. To ten èinný, podnika-

vý element honìné se k nim obrátil svou jasnìjší stranou a svítí

jim na cestu po silnici. Je na ní veselo, a oni si vedou hlasitì,

jako by jich celá rota byla; však si tam s nimi šlape Smìlost,

Zbùjnost a Zdar, neèesané kamarádstvo hrubých zpùsobù,

drzé a hluènìjší, než je vychrtlý a zelenavì bledý Strach, který

jen šeptá, ustaviènì šeptá, a to poøád a poøád jen totéž.

Ráz dva.

Ráz dva!

Ho! napíná se Vašek: potkáme se s lidmi, my dva! to jsem

sám zvìdav, jak se projeví naše svoboda. „Heleï - kluka!”

Po silnici polo jde, polo poskakuje chlapec s taškou. Hoho!

vypadá to jako èlovìk a není to èlovìk: on to jen kluk, pøipadá

toto první setkání s èlovìèenstvím Vaškovi komické: já kdoví-

co èekám a ono èlovìka jen pùl, jen kousek, jen vzoreèek. Ty

kluku paèesatá, kdybys ty vìdìl jakou já mohu na tobì osvìd-

èit moc! Až vyrosteš, mohl bys vypravovat.

Kluk pohupuje mošnou a na vyšpuleném zobáku si brouká

písnièku vlastní skladby.

Mohl bych ti tu písnièku vzít ze rtù a zmìnit ji v zajeèení stra-

chu, mohl bych tì tu rázem pøimrazit, roztøást, mohl bych ti ty

tvé poskoky sakramentsky popohnat!

„Pojï, Rudo, vezmeme mu tu tašku.“ ,,I nech být!“ Kluk

se dává do klusu; pleskaje bosýma nohama, roztáèí prázd-

nou tašku jako vrtuli.

Nu, praví si Vašek, také pravda; co s tím! Je to jako když

vrabec skáèe po silnici.

„Ty blázne!“ odcedil Ruda, „jaký èert se ti to usadil v zadnici?

Ostatnì koukej: tamhle nìkdo jde.“ „Kde?” ptá se Vašek, aè-

koliv vidí. Kdosi se blíží po silnici proti nim. Co to asi bude

zaè, jakého to svého vyslance jim tu zas èlovìèenstvo v cestu

vysílá? Vynoøuje se bosý strejda. Kabát barvy zvìtralého tru-

su je zroben ze sta záplat, každé otøepané. Strejda šmatlavý,

plný plev, napadající v køivých nohou na obì strany, a slabý

na oèi „Pochválen,” šeptá a pachtí se dál, pomalu a úpornì,

starostlivý, aby svých vìcí nezmeškal.

O jej, lidi! kopl Vašek opovržlivì do kamene a kámen dale-

ko odletìl; o jej, svìte, nìjak chuøe to s tebou dopadá. Co je

to na nás, na takové dva! Ba vìru že málo; bylo to malé, nija-

ké a slabé. Svìt jevil se neteèný, dìtský, staøecký a bez moci.

Neútoèil ani se nebránil, neprokazovala se v nìm síla ani vù-

le.Vaška to rozjaøilo. Nepøehlednutelnì širá, mnohoobsažná,

sluncem prozáøená hmota se s provokující chabostí poddá-

vala vyvržencovu výsmìchu.

V ohybu lesní cesty vznáší se pod støíškou na šikmém kùlu

obraz Bohorodièky. Nìkdo bezbožný vytloukl sklo z rozpada-

jícího se rámu a nìkdo v pokoøe položil k její patì rùžová pou-

pata, uvadlý hledík a kopretiny. S jejím vybledlým a nepøítom-

ným pohledem setkal se Vašek, rozhlížející se zbujnì doko-

la, èím by dal najevo své panování. Aspoò tohle! øekl si a se

snadným rupnutím vylomil kùl ze zemì. Nato jal se dohánìti

Rudu, tøímaje pøed sebou Mariin obraz jako korouhev. Ruda

se zašklebil. Takto pak Vašek postavil se v èelo prùvodu

a vyrazil z nosu meèivou poutní píseò. Ruda však se vložil

do legrace jaksi škaredì.

„Pøestaò s tím hulákáním! a tohle to,” rozmáchnuv se vyrval

Vaškovi z rukou jeho hraèku a vmetl ji do trnkového køoví, „to-

hleto jsi tam mohl radìji nechat!” S podìšeným rokotem vy-

razilo zpod trnek hejno koroptví - Ne, není v tom souvislosti,

to se jen tak zdálo, ulekl se V ašek, sleduje pád Matky boží

i povzlet hluèných ptákù sluchem i oèima.

„Tak. Abys už neblbnul,“ šouchnul ho Ruda. „Podívej, ty hlu-

páku, tamhle. To ano. To je nìco!“ I vida! Tam napøed v stro-

moøadí bøíz, na mou duši, to vypadá jako ženská, a mladá

k tomu. Jáøku, tohle je nìco, co by mohlo stát za to. Jsi ty,

Rudo, ale neøád.

Èlovìèe, pojd’, na tohle zboží se pøece musíme zblízka po-

dívat!

Ruda si olíznul pysky a pohvizduje písnièku, dobrou známou

z tìch nìkdejších dob, jednu z písnièek Elsnerových. Vašek

to nabral níž a podbarvuje druhým hlasem. Nohy sáhují po vo-

jansku, ruce se fešácky klátí vpøed a vzad. Ruda si chystá

šprýmovné oslovení. Libì se natøásá skoøicovì èervená suk-

nì, dìvèe se v ní nadnáší jako mladá slepièka. Má to na sobì

nìjaké sváteèní. Na hlavì hedvábný šátek tuhý jako z papíru,

botièky až do pùl lýtek, ty moje kráso, tohle vidím rád!

„Má úcta, sleèno Andulko, tady mùj pan kolega se se mnou

hádá, že jste Maøenka, a já zas že Tonièka, a oè, že mám

pravdu, že jste Rùženka, no, sleèno Fanynko, ne?“ Kamarádi

to nabrali každý podél jedné strany silnice. Ruda vpravo, Va-

šek nalevo, hlavu natoèenou v pozoru, prsa ven. Huba

se zvedá k podnikavému úsmìvu: tak, teï jen do toho,

a uvidíme, jestli je to holka k svìtu nebo ne. Dìvèe se ani

neohlédne.

„Kampak, sleèno, takhle brzo zrána, kampak, kam? Vez-

mìte nás s sebou, a nezabloudíme, zapomnìli jsme

v hospodì auto a šoféra.“ Dìvèe nic, kouká se umínìnì ku-

pøedu. A teï skokem, i sakra, èert ho tu zrovna složil, on tady

stojí dìdek s fùrou døíví! Dìvèe hupky k dìdkovi a dává

se s ním do hovoru.

Chlapi se odlepili. I sakra, ještì jednou, holka jako rozpuk,

jako rùžièka, a tady dìdek je jí milejší! Dìvèe se cítí v bezpeèí

a kouká teï nevinnì, jako by se jí už nic na svìtì netýkalo.

Zpoza vozu vysílá na nì dìda úkosem svùj zkušenì uvážlivý

zor. Kamaráde drahá, z tohohle už nic nebude!

Tak zase nic. Šlapou si to Ruda s Vaškem dál, nu nepoøídili

jsme, lekla se, holka, hehe, a byl tu dìdek a snad kdoví ještì

co všelijakého národa kolem toho døíví - i sakra, to je škody

nadìláno - eh, však se zas najde jiná! V chlapech to žije zbùj-

ností. Nám je to dovoleno, co vás nemá, tohle nás ještì ne-

zkrotí! Vašek pøemìøuje Rudu oèima, ty kluku dubová, však

my si jeden s druhým nezadáme!

Kouká Vašek na Rudu, jak má kazajku nabitou svaly, silná

stehna k prasknutí nadita v nohavicích. Zadnice roztøepená,

všechno na žvanec, zválené, v neèesaných vlasech jehlièí,

mech a suchý list; jen co je pravda; takový kvartýr v lese niko-

mu na eleganci nepøidá. Boty zrovna tak dobré ke skoku

na šibenici, pøehlíží Vašek svou garderobu, kabát, jako by jej

na mezi našel, nemluvíc o tom ostatním. Tì bùh, kam se to

hrabem, s touhle parádou, to je na takovou sváteèní holku

pøece jen trošku moc. A ta krásná úroda vousù, pánbùh po-

žehnej! na vousech se nám nìjak vydaøilo, s dovolením, èím

jste to, vašnosti, zalíval? Na Rudovi to zrzavì vypuèelo, jako

kdyby se mu z brady vyklubával pekelný zmek.

„No, Rudo - ty vypadáš!” „Hm - nemysli si, ty nejinak. Takoví

baroni – Sakra, bodej by se nás holky nebály.” „Rudo, takhle

se nemùžem ukazovat. Nejde jen o holky - takhle nemùžeme

z lesa ven.” Ruda se rozhlíží nahoru a dolù po silnici. Dost jsou

zøízeni, marná øeè. „Tak pojï zas tam dovnitø. To už se zaonaèí

Však my to takhle nenecháme; však my už si nìjak pomù-

žem.“

„A Tondo, a mnì zas s Míreèkem nelezeš do kurníku, to ti

povídám!“ volá táta a pobízí konì.

„Tak tak,” máma za vraty k tomu, „dej pìknì pozor, aby Mí-

reèek odnìkud nespadl. Však jsem zas za malou hodinku

zpátky, to víš, co bys dostal!“ Tak tedy odjeli Horákovi i s dì-

veèkou pro seno a Tondu tu nechali samotného, aby hlídal

Míreèka. Sedí Tonda na lavici vedle Míreèka, kouká, jak naši

odjíždìjí, a je mu mrzutì. Ledacos by na tomto svìtì rád vy-

konal, ale musí hlídat Míreèka. A Mirko k nièemu není. Jsou

mu teprve dva roky; jakápak s ním hra. Tak tu sedí vedle Mí-

reèka, nazírá pøes prsty bosých nohou na tvrdou a nevlídnou

zem, a shledává, že nemá svého bratra dosti rád. Bratra prý

máme milovati láskou bratrskou a køesanskou, ale on ne-

mùže bùhví, že nemùže. Jak ho má dosti milovat, když mu

trudná povinnost hlídati Míreèka nedovoluje náležitého rozvi-

nutí života, když ho ten malièký bratr zkra- cuje na všech ra-

dostech bytí! Smutno a pusto je Tondovi na tomto svìtì; je

zaøízen špatnì, Tonda tu musí žalostnì strádat v otroctví Mí-

reèkovì. Mohl by s kluky do Olší, ale musí hlídat Míreèka; mohl

by s kamarády k potoku, ale je tu Míreèek; mohl by do lomu,

ale cožpak to jde, s tím Míreèkem? Míreèek omezuje jeho

svobodu, deptá jeho osobnost; svýma vratkýma nožièkama

ochromuje Míreèek jeho èinorodost, spoutává ho svým neši-

kovným tìlíèkem, utlaèuje jeho duši svou dvouletou hloupostí,

váže na zemi, na vzduchu i ve vodì všechen jeho vzlet. Míre-

èek si haèá vedle na lavici, zaujat jen sám sebou, a nic si

z Tondových bolavých myšlenek nedìlá.

„Míreèku, nežvýkej to døívko, a se nezakuckáš.“ – Tak; a teï

Míreèek øve. Tak co teï? I sebral Tonda Míreèka a jdou pod

kùlnu. Posadil Míreèka dovnitø bryèky a sám si vlezl na kozlík.

Malá a hloupá je to hra, já vím, že za mnoho nestojí, ale je to

pøece jen o nìco lepší než nic; a tøeba tam Míreèek usne. Ale

Míreèek nehodlá usnout a drápe se za Tondou na kozlík. „Tak

tedy pojï! Heleï, Míreèku, pojedem k strýci Bedøichovi na po-

svícení. Hijó, koníèky, hijó, šimle, hijó!“ „Hijó!“ breptá Míreèek

a jede. Jede Míreèek k strýcovi na posvícení, ale Tonda neje-

de: bryèka se nehýbe, nic se nehýbe, celý svìt nehybnì stojí.

Nic se na svìtì nedìje, všechno se zastavilo, nic k nièemu

není. Línì a pitomì se zastavil celý svìt, celý se potáhl bez-

barvou blanou mrtvosti, jen „hijó!” pokøikuje Mí- reèek a jede.

Tonda se cítí vìznìm Míreèkovým a ještì hùø. Ó, bratøe, což

necítíš, že jsi mým Kainem? “Hijó, hijó!“ provolává Míreèek

chrabøe, a na bryèce, jejíž kola se netoèí, veze svého bratra

neradostným svìtem, v nìmž není pohybu ani skuteènosti,

mrtvým jako hrob, prázdným jako hluchý oøech, svìtem, který

se zastavil v nejtupìjším utkvìní nicoty, v nìmž nièeho, nièe-

ho není. Ach, praví si Tonda, radìji kdybych zemøel!

– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –

„Tondo - Tondó -,“ proráží jakýsi líbezný hláseèek tupou prázd-

notu a sladce se dobývá skrz mrtvì hladkou skoøápku tohoto

nehybného svìta. Tonda nic. „Tondo -,“ èipernì proklubává

se puklou už blanou prázdna zlaté kuøátko hlásku.

„Tondo -,“ zaznívá to za vraty povzbudivì a energicky.

„Tondó - pojï k nám -,“ láká neodolatelný hlas.

„Co?“ ozvalo se z Tondy. „To jsou Suchých Celestýn a Vojta,

kamarádi z nejmilejších.“ „Tondo, pojï k nám.“ „Nemohu,“ vy-

chraptìlo z Tondy, „musím hlídat Míreèka.“ „Tondó-,“ vábí Ce-

lestýn, „naši koupili novou krávu, pojï se na ni podívat!” „Mu-

sím být u Míreèka.“ „Tondó - udìláme si krásnou houpaèku!“

„Když nemohu.” „Mohli bychom na žáby - Tondó -“ “Pojïte

vy k nám, já musím být doma!” „Nepùjdem, co tady, tady nic

není.“ „Když musím Míreèka -“ Hijó! provolává Míreèek a jede

Pane bože, smiluj se, kluci uteèou, hoøkne to v Tondovi, a já

tu zas zùstanu s Míreèkem, já pøenešastný. Hijó! slintá Míre-

èek, jede k strýci Bedøichovi, na bryèce se kola netoèí a svìt

stojí. Lalala rarara hohó lala rará - dole v obci se náhle roz-

poutal hluk, rámus a halas pøeveliký. Svìt spustil a rozpoutal

se nìjak divoce. Hoho lala rará! psi štìkají, zmatek mužských

a ženských hlasù vzkypìl nahoru.

„Nìco se tam stalo, Tondo, Tondo, pojï se honem podívat!“

Tonda se nemùže udržet a skokem vyráží pøed vrata.

„To je u Holovských! - Asi tam hoøí!“ Dole se rozvíjí veliký

poplach.

„Kluci, bìžme tam, Tondo, honem, vezmi Míreèka s sebou,

honem, pojïme se tam podívat!“ Sbírají Míreèka, Míreèkovi

krátké nožky nestaèí, vlekou ho z kopce dolù, Tonda s Celes-

týnem Honem, kluci, honem! Hijó! to se ten svìt nìjak rozhý-

bal! Holovským spadlo do sklípku høíbì a teï je nemohou

žádnou mocí dostat ven.

Když Ruda prohlásil, že už si nìjak pomohou, nemìl žádné

jasné pøedstavy o èase a místì, ani o zpùsobu a podobì

pomoci, která se jim mìla naskytnouti. Tanulo mu, že lidé,

kteøí toho mají potøebu a odvahu, spíše jsou odhodláni si po-

moci, než ti, kterým o nic nejde a kterým na žádném zaona-

èení nikterak nezáleží. Dále pak, že tento ostatnì tak valnì

nedokonalý svìt pøece jen tu a onde poskytuje pøedem neo-

vládnutelné pøíležitosti, jichž, nejde-li to jinak aspoò po zlém -

se lze chopiti. Namíøili si blíže k lidským pøíbytkùm.

Svìt, který poskytuje pøíležitosti, aby si èlovìk po mohl, není

ještì nejhorším ze všech myslitelných svìtù. Ruda i Vašek byli

spokojeni a zároveò napjati, kdy se setkají s místem a èasem,

kde by na nì èekala otevøená Pøíležitost.

Leželi nahoøe v bøízách a mlází a koukali na to, co jim bylo

nejblíže. Domácí lidé odjíždìjí s vozem a zanechávají svùj sta-

tek k ohlídání boží dobrotì a dvìma dìtem. Dìti odbíhají

a svìøují chalupu a dvùr péèi boží. Péèe boží snáší se dolù

za dìtmi a za høíbìtem, které spadlo do sklípka a nemùže

se dostat ven, a za nechává statek Pøíležitosti, která - aèkoliv

neveliká - usedá si tu do široka podle svého nejlepšího po-

hodlí, rozmýšlejíc se, komu by pøála. Líbí se jí ti dva chlapi

tam pod bøízami, i poène se s nimi domlouvati oèima. Hle,

praví si, lidé nazývají mne Pøíležitostí, a pøece tak málo se mnì

rozumí; nìkteøí mne pøeceòují, a to ne ke své malé škodì,

a jindy zase nebývá mne náležitì použito.Tito dva, øekla bych,

mají potøebu a odvahu. - I kyne jim, jsouc zvìdavá, jak si po-

mohou.

„Pojï tam dolù!“ velí Ruda, èenich napjatý. Vaškovi se blýs-

kají zuby v koutcích úst; ulevilo se mu, že dìti jsou od chalupy

pryè. Je to tak lepší. Je tam èisto, nic jim nebude pøekážet.

Jen Pøíležitost se na nì usmívá svým bezvýraznì hladkým ob-

lièejem.

„Máme to dobré!“ praví Ruda a už jsou bez velkých rozkla-

dù v tom. Okno, vzadu pod hruškou, poddává se bez valného

odporu síle Rudovì. Už jsou tam, už je do sebe pojmul ten

zvláštní pach selských komor, ten mouèný a nakyslý pach vše-

liké sedlácké hojnosti: pach chlebového kvasu, mléka a sýrcù,

pach potu, kožených holinek a kypøe naditých cích, kuøecí trus,

kohoutí høebínek a za oknem vùnì myrty a pelargónií, to veli-

ké pokojné dobytèe, ta veliká teplá, bìlavá kráva venkovské-

ho bytí, která tu na tyhle dva cizí a nepovìdomé hosty zírá

okem mírným, široce rozevøeným. Ouha, stará, ouha! To ona-

èejší chovné zvíøe než pavián èi vilný mandril, než papoušek

a cvièený pudl, než ohavný krokodýl, než pyšný páv, než stu-

dená ryba slaných vod, to pach stokráte lepší nad pach sád-

rového prachu, leštìné mosazi a spáleného oleje, než smrad

fosforu, laku èi železných pilin. To ze všeho rousnatého a co

má teplou krev, a ze všeho, co dosvìdèuje své bytí zápachem

ze své podstaty, to nejlepší. To onaèejší božské zvíøe domo-

va, lepší chovná, než pisklavá myš, ta drobná hladová mrška,

která na horách obývá koudel svìtnice tkalcovy!

„Hem -,“ vtahuje do sebe Vašek, nozdry vrchovatì naplnì-

ny, „tohle je mnì nìco jinšího než tam v lese.” „Jen koukej

a neèichej, a tu dlouho nedìláme!” I dávají se hurtem do díla.

Podlaha vrže pod rychlými kroky, skøípou klíèe, víka truhel

a dveøe skøíní. O zem pleskl starý kalendáø, zachrastily skle-

nìné korále. Pod spìšným hmatem to praská v šatníku, za-

vìšený kabát škube sebou prudce, až se poutko pøetrhlo.

Rozlétají se papíry, stvrzenky, svaté obrázky a fotografie. Zá-

suvky vyskakují pod rázným tahem, rychle vyøízeny, zasouvají

se napolo zpìt, váznouce, kde hrubý žmolek látky se vzpøièuje

a pøekáží.

Veliká bìlavá kráva domácího pokoje neví, co si o tom mys-

leti. Nechápavì stojí tu uprostøed pøíkrého nepoøádku a nìmì

zírá na ty dva dravé hosty okem mírným, široce rozevøeným.

Ouha, stará, ouha! Však ty bys jináè buèela, kdyby ti takhle

zažehli støechu nad tvou bílou rohatou hlavou, kdyby se ti tak-

hle vojna po høbetì pøevalila, jestli se ještì na to pamatuješ,

jak tomu bývalo za tìch èasù, kdy vojanská chasa u sedlákù

po svém hospodaøila a rekvirovala! Tomu ty nijak nerozumíš.

Ty hloupá, však bys jinak buèela, kdyby to lidé domácí

s takovým divým kvapem si vázali rance a opouštìli tì

v pøekotu, udýcháni chvatem a náøkem! Tito dva mají také

moc naspìch, ale odnášejí své rance v tichosti. Jen slepice

hluènì zakdákala, zachraòujíc se úprkem zpod okna, kterým

vyskoèili.

Lehce probíhá zajíc stinným úvalem, nebo nenese na svých

lopatkách nic t잚ího než svùj sivý chlup.Volnì kmitá se køo-

vinou pták, protože jeho køídla i nožky nejsou tìžké pod tíhou

èehokoliv, co by na sobì nesl. A hbitì uniká suchým listím

støevlík, na jehož høbetì nesedí nic než záblesk paprsku slu-

neèního.

Špatné jest živobytí zajícovo, praví si Vašek, nedokonalý

jest údìl ptákùv i støevlíkùv. Co mají zajíc, støevlík i pták, aby

jim èlovìk mohl závidìti? Hoho, zle by bylo èlovìku, kdyby

mìl probíhati úvaly života jako zajíc, jako støevlík a jako pták,

tvorové nièí, kteøí ani sobì nenáležejí. Zdali pak není èlovìk

z nejchudších a nejbídnìjších dobytèátek tohoto svìta, zrov-

na tak jako plaché zvíøe a brouk, nemáli jiného statku vyjma

svého nahého tìla a nahé duše, pod kteroužto podobou bez

moci i pomoci vešel v otroctví vesmírné. Tìlo náleží pøírodì

a zániku, duše pak nevíme komu, jenž pramálo o svùj maje-

tek dbá, pánovi neteènému a ze všech nejzpupnìjšímu, ne-

bo obydlí na této zemi je mu pøíliš malé. Ó duše! hmota tvé-

ho tìla zahnije, a zmar masa, které nebylo tvým vlastnictvím,

vyvrhne tì ven a uèiní tì žebraèkou vìtrù; ó tìlo! ta duše, kte-

rou nižádná z tvých zarputilých sil nedovede v tobì provždy

udržet, ti unikne a vytratí se z tebe v hodince smrti, nebo -

jsouc nièí - nebyla ani tvou. Tak holý a nièí je èlovìk jako zvíøe,

jako brouk a pták, nemá-li krom té své nahé duše a nahého

tìla jiného statku, který by mohl zváti svým makavým majet-

nictvím. Oè pevnìji, bezpeènìji je hned èlovìku na tomto svì-

tì, má-li v nìm co svého; tisíckráte spøíznìnìjší a pokrevnìji

pøítulnìjší než pøíroda, než vesmír, majetek touží mít èlovìka

svým majetkem. Šastno ti, èlovìèe, dokud náležíš svému

vlastnictví: svému poli, své chalupì, svým vìcem, svým ša-

tùm, penìzùm, které máš; blaze ti, dokud náležíš svému ran-

ci, který - jsa na tom lépe než zajíc a brouk èi pták - si s sebou

neseš.

„Máme to dobré. Pìkný ranec jsem si udìlal.“ Fíííí - popís-

kává si Ruda - to jsme si pomohli! Nemìli jsme a - hele - už

máme! Jen což dìláš, hezky jsme toho chrapouna obrali. Ten

bude koukat na to nadìlení, a ta jeho paòmaminka taky, až

pøijdou domù. Èlovìèe, milá brachu, ty bloude hlupácká, ono

to není na svìtì všechno jen tak jednoduché! Ani tak jisté, jak

sis myslil. Máš-li strom, jablka ti mùže oèesat nìkdo jiný, kdo

má na nì právì chu, vlastníš-li prasátko, tìš se jak tìš, nì-

kdo ti je odnese a nadìlá si z nìho drobù a jsou jeho; nebo

mᚠživot, a druhý ti jej vezme! Mᚠpeníze, ale nikdy nejsou

tak tvé, jak si myslíš: pøijde nìkdo, kdo by je mìl ještì radìji,

a obe- re tì o nì. Tak co, kde jsou tvé peníze? Jeho jsou, ty

blboune, jsou teï jeho! Haha, èlovìèe, nikdy nejsi celým ma-

jitelem svého majetku, dokud má na nìj zálusk nìkdo jiný.

Tak je to: není dost mé to, co mám, opravdu mé je teprve to,

co nìkomu vezmu. Takovou já mám na to filozofii: mé jest, co

druhému beru, a všechno ostatní je jen zmatek a nejistota.

Každý musí pamatovat na sebe, to se ví; ale já to vidím tak-

hle: záleží na tom, kdo víc. A na tom, když se to povede.

„Povídám, dobøe jsme to tam poøídili,“ obrací se Ruda k Vaš-

kovi. „Neøek jsem ti já, že si už nìjak pomùžem? Na moje

slova se mùžeš, holenku, spolehnout.“ „Výteènì, Rudo, zna-

menitì jsme to udìlali jsme my to nìjací ostøí hoši, my

dva.Èlovìèe, já ti tam dìlal dílo. Ti budou vyvalovat oèi, selští

chomouti, až uvidí, jak jsme jim to tam zøídili!” Cožpak o to,

míní Ruda, legrace je to náramná pytlík kafe rozsypaný

po zemi, sváteèní hrnéèky potluèené, pouš a zkáza, inkoust

rozlitý na háèkované pokrývce, petrolejová lampa skácená

do peøin, to všechno k té ostatní škodì. „A jsou rádi,“ smìje

se Ruda, „jiný by jim tam byl ke všemu tøeba ještì zapálil.”

Hrubì rachotí pùda, drobíc se pod dupotem prudkým jako

vítr, suché listí haraší, vìtve sviští, poddáva- 47 jíce

se bezohlednì spádnému náporu. Chlapi se zarazili, zatajivše

dech. Ho ho, útok pomsty, už a tak náhle? Rudova ruka

se sune ke kapse s pistolí.

Vyrazila srna s kùzletem, jen poplašená zvìø; Vašku, mýlíš

se, domnívaje se, že na tebe a tvùj ranec šturmuje již útok

mstitelù. Jakkoliv jste se lekli, až vám to v srdci hrklo, až se vám

z toho krev v tìle zastavila, jste to jen vy, z koho by v tomto

lese mohl vycházeti strach, aèkoliv i to zbyteènì. Než také

i srna bez pøíèiny prchá skoky bláznivými, strachujíc se o sebe

a o mládì, nebo nikdo, ba ani vy, nemíní jí v tomto lese nic

zlého udìlati. Patrnì má les svou tajnou lásku: zamiloval

se do údìsu, protože tuze se mu líbí otøásti se obèas pod ji-

ným dotekem, než je van vìtru, který, zachvívaje se mužskou

rozkoší, roznáší do kvìtných lùžek oplodòující pyl. Nuže, les

se zatetelil pod pøepadem strachu, vzdychnul a strnul, proživ

køeè prchavé rozkoše, a nyní odpoèívá nehnutì, nasycený

ve své touze, blažený, nìmý a spokojený.

Ruda shodil svùj ranec.

„Hezké místeèko. Tady se poøádnì koukneme, co jsme si

to vlastnì pøinesli.“ Rozložili se v balvanech a otevøeli rance,

pìkný jarmark, všechno krásné zboží a potøebné. „Jáøku,

Rudo, co øíkᚠtomuhle? Výborné èerné nohavice, kabát

a vesta k tomu, šaty sváteèní a celé zánovní. Kabát jde ako-

rát, jako na mne dìláno, a to ostatní pùjde taky.” “Já mám

tohle,” ukazuje Ruda oblek barvy hoøèièné, ni míchaná

a hrubá srst, “tuhle barvu já mám zrovna rád.” „Dobøe sis vy-

bral, zdrávi roztrhali, v tom si pochodíš.“ Pak jsou tu boty, boty

øádné, podešev tlustá, dvojitá, z kùže jadrné a s podkùvkou.

A ty kluku, co je tohle, to koukáš, co? Tady jsou košile, koši-

le pro muže i mládence, øádné košile od škrobu trochu tuhé,

s kostìnými knoflíèky, barevnì pruhované a vzorkované. I ty

krásná èistá košile, košilko praná, bílená a žehlená, košileè-

ko celá a vyspravená, tohle je mnì nìco, povídám, jen co

se sluší a patøí: tohle je mnì správná košile pro frajera, který

nìco na sebe dá, když chce jít do svìta a za dìvèetem.V ta-

kovéhle košili, pánové, si slibuji získat ženskou pýchu všeho

druhu, na cestì i na mezi, v háji zeleném i na každé posteli,

kdekoliv a v každou hodinu, v takové si troufám pøedstoupiti

i pøed samu sábskou královnu a všechny její dvorní dámy! -

A ještì tu mám ponožky dobrých pat a špièek, jimiž prsty

dosud nelezou, i nádherné podvlékaèky pro pány, z grádlu

hrubého, trvanlivé na lepší i horší štrapaci.

Ó, zboží, krásné zboží, nit vedle niti, ty látko celá, makavá,

viditelná a opravdivá, nech se ještì na tobì zaraduju, než tì

obléknu na sebe, a pak ještì jednou a znovu! Ty krásné moje

zbožíèko, moje, moje, ty nová látko, tìlu ke službì i k okrase,

hoj, vy èerstvé šaty! Shazuje ze sebe to staré a opotøebené,

vstupuje èlovìk z horšího k lepšímu. Jáøku, vždy to je, jako

by ze sebe svlékal starou kùži, kus podoby starého omrzelé-

ho života i s ledaèíms, co v nìm bylo; nebo je to, jako by vchá-

zel do nových bran: což, aby se tak život zbrusu nový a lepší

pøed tebou otevøel?

A ještì tu jsou dobré vìci. Placatá èepice. Krásný šátek

na krk. Zrcátko. A bøitva. Paneèku, to se hodí, a jak! A ještì

jedna nadbyteèná vesta. A malá porculánová hlavièka se sem

èertví jak pøipletla, pryè s ní! snad z dìtské panenky, snad

ze sošky Panny Marie. Sušené tvarohové syrce.A šedesát

korun vylovil Vašek v šupleti.

„Dobøe jsme poøídili. To se nám to povedlo!“ „Ale teï, Vaš-

ku: Co øíkᚠtomuhle! To koukáš! Co?“ Bubínkový revolver.

“Hergot, Rudo - revolver! Že já jsem jej nenašel! A poøád

jsem si myslel -“ „Víš co, Vašku, udìláme kšeft. Já už mám

svou pistoli, já už jinou bouchaèku nepotøebuju Heleï: dej mnì

ty holínkové boty - a revolver bude tvùj.“ Boty jsou krásné,

vlastnì ještì docela nové, v tìch se to bude nìjak šlapat;

bodej by Ruda o nì nestál. Ojoj, kdybych já tak vìdìl, èeho

mnì víc bude potøeba...

„Hnedka, jak jsem na ten revolver padnul, myslil jsem, Vaš-

ku, na tebe.“ Och, och, kdyby tak èlovìk vìdìl, co všechno

mùže pøijít! Snad lepší než boty bude pøece jen revolver.

„Tak si ty boty teda vem.“ „Tak tady mᚠrevolver, abys vì-

dìl, že jsem dobrý kamarád. - A ještì tu nìco mám. Tady

mrkej pìt set korun jsem vyhráb z malovaného hrnéèku. Víš

ty vùbec, co je to pìt set korun, takový kapitál?“ „A já jen še-

desát - Mᚠty, Rudo, na svìtì štìstí!“ „Dobré nám budou.

A štìstí? To taky že mám. Jen poèkej, Václavíèku, my se ještì

spolu pomìjem!” Dva krásné zjevy køepce sestupují po svahu

dolù. „Takhle si to dám líbit, na tohle já jsem dìlaný!” Ruda,

èistì vyholený, jenom podnikavé kotletky si nechal stát, je

v odìní barvy hoøèièné, na nohou lesklé holinky s podkùvkami,

Vašek v šatech èerných, jako by chasník na svatbu šel, ale

v kapse má revolver.

„Že jsme si ale dali do zobáku! A zase si dáme. Jáøku, proè-

pak my bychom si nedali?” Však jsou bøicha naprána vuøty

a pivem; však posedali v hospodách u lesù, porouèeli si

a užívali, však se hrdlu dostalo, èeho se mu ráèilo jsou napiti

a najedeni, veseli a spokojeni, kuøiva je habadìj a penìz

poøád ještì zbývá dost. Kus cesty se vezli autobusem; libì

jest èlovìku šetøiti svých nohou, netrmáceti jich zbùhdarma

na pìší cestì životem, i když lýtka jsou ještì mladá a pružná

a v pevných kolenou to ještì nelupe Pøíjemno je veškeré lid-

ské snaze, dostává-li se co nejrychleji k cíli; a není-li žádné-

ho cíle, ani pak - mezi vším, co èlovìk je schopen prožívati -

požitek, ba ani bolest z rychlosti nejsou ještì z toho nejšpat-

nìjšího. Zdali se rychlá cesta ze všeho nejvíce nepodobá

energii, èinu a úspìchu, nebo aspoò nadìjnému útìku, jehož

zdar bývá vždy úmìrný spìšnosti, jakou - dostávajíce

se kupøedu - se vzdalujeme? Zajisté však nejlepší ze všeho

je míti dostatek penìz, a to, co odbyto, zanechávati co nej-

rychleji hodnì daleko za sebou. „Tohle mnì je pøece živoby-

tí,” kasá se Ruda; „takhle by to mìlo být každý den a tak dále

až do aleluja. Tohle jsem mìl vìdìt už dávno: vida, a jde to!

Vida, jak si èlovìk pomùže! Mne aby teï tak nìkdo dostal

zpátky do lomu! Mne aby tak nìkdo honil! Mnì aby se tak

nìkdo dostal na kobylku!“ „Haha, Rudo, bývali jsme to volo-

vé! Když si tak øeknu, co jsem se doma nadøel! Co já jsem

doma zkusil! Jakého já užil života!“ „Budeš mnì nìco poví-

dat. Práce na poli nebo práce v lomì, to se ani nedá srovná-

vat. Koukej na tyhle moje ruce: taková je, holenku, práce

s kamenem. Tìch metrákù, tìch tvrdých rohù, tìch ostrých

hran, co tyto moje krvavé ruce se nanosily! A mnì nìkdo

ukáže na svìtì druhého èlovìka, který by vydržel, co jsem

musel vydržet já. Takový já byl, milá brachu, proletáø.“ „Co ty,

Rudo, víš, co já jsem musel vydržet, jaké žebrácké døiny

a jakých ran. Já byl bit holí, øemenem, polenem a motyèkou,

já byl bit provazem, kùlem, døevákem, bièem, øetìzem

a lopatou, bit pøi práci, bit pøi jídle i pøi spaní, bit vším, co komu

do ruky pøišlo - takové rodièe mìl jsem já! Darmo povídat.

Hoho!

teï už to mám chvála pánubohu za sebou, ale kdybych já ti

mìl povídat -“ Já vím, pomyslil si Ruda, chceš povídat, abych

tì litoval, ale to mne teï už nebaví. Jen tak jsem si na ty horší

èasy tam doma vzpomnìl, protože teï krásnì vypadám, pro-

tože jsme si pomohli a je nám teï líp: však jsem si vždycky

myslel, že jsem zrozen k lepšímu. Ale není pravou zábavou

poslouchat, Vašku, jen tebe! Chci slyšet mluviti sebe a o sobì,

a to hned.

Naráz pøetrhl hrubé tkanivo Vaškových vzpomínek a navázal

novou osnovu o niti tenké a lesklé jako umìlé hedvábí.

„Ale pøitom jsem mìl u ženských vždycky štìstí, to zas mu-

sím øíct. Ale nemysli si, že jenom nìjaké ty venkovské Marjá-

ny, to ani nepoèítám, já mìl, Vašku, štìstí i u velikých dám. To

ti jsou v Praze takové bohaté dámy, taková se ani mužského

neptá, odkud je a co je zaè, jen když se jí ten mužský líbí. Jed-

nou jsem byl v Praze, jeden známý mne tam vodil a všecko

mnì tam ukazoval. Aksamite, povídá,.když mnì celé mìsto

ukázal, teï ti ukážu nìco, cos jistì ještì jaktìživ nevidìl. Jen

ukaž, nato já, jestli ono to tuze moc nestojí, nemám tý Prahy

poøád ještì dost. Zavedl mne do takového krásného sálu,

zrcadla, hudba, všude zlato, mramorové stolky, židlièky

a kanapátka samý plyš, a na nich sedí krásné dámy, jedna

lepši než druhá, v hubì drahé cigarety, pijí jenom nejvzácnìj-

ší víno a likéry a dívají se po mužských, jak se jim který líbí.

Mùžeš si vybrat, povídá ten známý. Vybral jsem si takovou

èernovlasou, okatou, vysoké postavy, no, Vašku, nemohla by

být lepší; ani kdyby to vévodkynì byla. Nemohu vám øíci, pane,

své celé jméno, mnì potom øekla; jen tolik ti, miláèku. prozra-

dím, že se jmenuji Valérie a že jsem z lepšího rodu. Byly tam

také židovky a vùbec nejrùznìjší ženské, na jaké si jenom

mùžeš vzpomenout. Ale na tu mou èernovlasou, na tu já nej-

víc vzpomínám. Valérie jí øíkali.“ Ruda si zapálil cigaretu. Zá-

dumèivé bafy se podobaly vzdechùm.

„Do smrti na ni, hochu, nezapomenu.“ I vždy já vím, Rudo,

co to vlastnì bylo, myslí si Vašek, my tyhlé vìci také trochu

známe. Ale že jsi to ty, mùj kamarád znejmilejší, beru to tak,

jak to chceš mít, tobì pro radost a abys vìdìl, že tì mám

rád. Však já také mám na srdci podivuhodné vìci, však já

také nemíním v tomhle zùstati za tebou pozadu. Pøíteli, Rudo,

druhu z celého svìta jediný, bratøe nade všechny bratry: tobì

to otevøu, musíš to slyšet!

Rudovy rysí oèi, v tu chvíli opravdu obestøené nìhou, toužné

a tesklivé, se upøely do prázdna: „Na tu mou Valérii.“ Tu za-

èal Vašek tkáti své umìlé hedvábí: „Já, milá brachu, taky

se v ženských vyznám, já taky jsem v Praze zažil nìco, co by

mnì nikdo na svìtì nevìøil. Já tam byl jen tak, jen se podívat,

a tak tam chodím po tìch ulicích a koukám se na krámy, blou-

dím jako ztracená duše, všude plno svìtel, ale, to se ví, jsem

tam cizí a žádného známého nevidím. Lidí se tam hemží jako

mravencù, nikdo z nich mne ne zná a já také neznám žádné-

ho. Ženských, to se ví, jako kdyby jich tam nasypal. To mnì

nejde na rozum, myslím si, co ty ženské vlastnì dìlají, když

jsou celý den a ještì veèer poøád takhle na tìch ulicích? Ach,

Vašku, povídám si, tohle není nic pro tebe. To se rozumí, to

jsou samé bohaté dámy, ty se jen po celý den chodí ukazo-

vat, jaké mají krásné šaty, ty nemusejí na nic sáhnout, všech-

nu práci za nì dìlají komorné a kuchaøky. Co tak pøemýšlím,

pøistoupila ke mnì taková komorná, obleèená byla jako nì-

jaká sleèna, a dala mnì do ruky voòavé uzouèké psaníèko.

Myslel jsem, že to psaníèko je od ní, ale já vás povedu, øekla

mnì, moje paní už na vás èeká. Tak co jsem mìl dìlat? Šel

jsem s ní, vedla mne všelijakými ulicemi, až jsme pøišli

k vratùm velikého domu. Ta vrata se sama otevøela a teï jsme

šli takovou velikou chodbou do veliké krásné zahrady. té za-

hradì byl vyøezávaný altán, celý bílý, nìco tak nádherného

jsem ještì nikdy nevidìl. Teï jdìte dovnitø, øekla mnì ta ko-

morná, tam na vás èeká vaše pøekvapení. Šel jsem dovnitø.

Byla tam zlatá postel s nebesy, a na ní v hedvábných peøi-

nách ležela ta krásná dáma, co si pro mne poslala; všechno

samá voòavka, vedle postele stoleèek s nejvzácnìjšími la-

hùdkami a vínem, i košili mìla rùžovou, hedvábnou. No –

a potom mne zas odvedla ta komorná. Ta paní za mnou ky-

nula, mìla ruce tak bílé jako sníh, a volala za mnou: Kdybyste

byl i na konci svìta, já si, pane Kalo, ještì nìkdy na vás vzpo-

menu.“ „Že si ty, Vašku, myslíš, že jsem tak blbý, že mne mù-

žeš tak lakovat!“ “Na mou duši, že nelhu, Rudo, co bych z toho

mìl? Sám jsem se tomu divil, na mou èest! Ještì mnì dala

na památku hedvábný šáteèek, mohl bych ti jej ukázat, ale

ztratil se mnì ve vlaku a už jsem jej nenašel.” „I nežvaò! A když

tedy, jak povídᚠ- hehe - tak jak to tedy s tou tvou dámou

bylo?“ Ruda se vyptává podrobnì, ze všech stran, s hrubým

požitkem.

Velmi krásná, ó pane! a velmi žena. Takto, Rudo, jak chceš,

takto tomu mùžeš beze všeho vìøiti. Takto odhalen, jak chceš,

kamaráde, jak chceš, ztrácí pøelud všechnu svou pøeludnost

a s nestoudnou trpností dává uèiniti ze sebe ženu z masa

i kostí, jak to chceš mít, docela dle tvé libosti, a Vašek, který

ti toto vše øíká, ukazuje se mužem takovým, jakým se honosí

být. Chlapi se máchají v hrubých špásech, o slovo není nou-

ze, z plných hub šplíchají jadrné pøívaly sviòáctví. Hoho, ka-

maráde, tohle jsme my, s tím, co jsme kdy zkusili a užili. Nám

by mohl nìkdo povídat, co to jsou trampoty! Nám bude nì-

kdo povídat, co je to rozkoš! Nás by chtìl nìkdo pouèovat

o životì! A si s tím sedne na noèník; my však si jdeme, kam

jdem.

Je nepochybno, mìl-li Ruda jistou pøevahu v tom, že byl star-

ší a drsnìjší, byl zase Vašek vìtším kouzelníkem. Vymýšlel si

náramnì a nehoráznì lhal, vychloubaje se hrubými strastmi

i podivuhodnými pøíhodami svého života. Však nebyl on,

Ruda, tak pilným robotníkem na rodinném lomì, který jich

na své kruché hmotì živil šest, dva staré a jejich ètyøi dìti,

z nichž on, nejstarší z hochù, se nepovedl. Více miloval les

nežli kámen, to jisto: vždy nebyl to tvrdý kámen, nýbrž kade-

øavý les, ten tøpytnì chvìjivý a zelený list lesa, co ho uvedlo

v neštìstí.

Pøetékající proud silných øeèí se zarazil dole na rozcestí. Dali

se tou lepší cestou nalevo. Cesta pìkná, nová, rovná a hladká

jako mlat; dobøe se tudy šlapalo a povídalo, dobøe se ti dva

novì obleèení chasníci na tuhle cestu hodili. Vašek v èerných

šatech, jako by na svatbu šel, Ruda Aksamit v odìvu barvy

hoøèièné.

„Ach jo, ledacos jsme užili, ledacos ještì užijeme.“ „Což

o to; ale podívej tamhle, hele: myslivci.“ Vousatý strážce tìchto

lesù, kleèatý hajný, jde tu v rozhovoru s hubeným adjunktem.

Ruda s Vaškem se nesou v lehkonohém pochodu, smìle

se vystavujíce každé pøehlídce. Zkoumavì namíøil hajný na ty

dva vystrojené chasníky své svìtlé zornice, adjunkt je zpod

skøipce minul pohledem lhostejným.

I jen se na nás, ty vousatá potvoro, podívej. Nemysli si. však

my opravdu stojíme za vidìní! Vašek si píská mezi zuby, Ruda

klidnì zírá pøed sebe a jako by ani žádného myslivce nevi-

dìl. Pøešli, Ruda s Vaškem se na sebe ušklíbají, to je legra-

ce, co?

„Kampak, mládenci, odkud a kam? Teï, když už je po všem,

najednou se za nimi ozval hlas hajného.

„Na svatbu! hází za sebe Ruda, a pochechtávajíce se, ne-

chávají myslivce za sebou. Hehe, holenku, na nás si nepøi-

jdeš; s hajnými my to umíme – Na ohybu cesty se ohlédli; stojí

tam ten hajný rozkroèen uprostøed silnice a dívá se nejistì

a pátravì za nimi. Adjunkt jde neteènì napøed.

„Co výráš! drtí Ruda ze sebe.

„Tohle se mnì, Rudo, zrovna tøikrát nelíbí -” šeptá Vašek.

Z tìch dvou nejsem nìjak chytrý, praví si hajný, eh, èert by

se v tom vyznal, hm - hm a pøipojuje se k adjunktovi a ještì

váhá, ohlížeje se poznovu, když už nebylo èeho vidìti.

„Že by -,” dohaduje se Vašek.

„Ba ne, Vašku, to není ještì skrz ty šaty. Musíme si dát po-

zor:. jestli nìco, tak je to, zatracenì, skrz toho zabitého haj-

ného!” Už je to tak: pozapomnìli drobet na zabitého hajného

a zatím je jejich sláva pøedbìhla. Rychlejší než køepký krok,

rychlejší nad gumy autobusu, ba rychlejší ještì než vše, co

má køídla, dutou kost a zobák daleko krákorající, dospìla

do tìchto krajin pøed nimi, vychloubajíc se svými vìdomost-

mi, zvuèíc doši- roka, dávajíc se obecnì slyšeti. Už tudy pøed

nimi šumnì pøeletìl tento ješitný pták, kterému se tak líbí

ve spoleènosti lidské, že nikdy nehledá samoty, ani nestaví

svých hnízd na osamìlém pni v pustinách.

Hle, èlovìèe, takového protivného páva sis to svými èiny

vykrmil! Vypiplal jsi ho od malého zaèátku, kdy, nebýti tvého

úèinného úsilí, snadno byl by mohl zùstati jen smradlavým va-

jíèkem; obìtavì jsi ho vyhøíval svým dechem, nebo zdálo

se to mládì nìjak slabé a jakoby nedochùdné a byla obava,

že by každou chvíli mohlo na svou nedomrlost žalostnì chcíp-

nouti. A vida, jaká mohutná potvora se z toho nakonec vyklu-

bala! Teï, když už je dostateènì veliká, aby jí už nebylo zapo-

tøebí tepla tvých dlaní, udìlala se pro sebe, zabíhá se ti

a zalétá. Je tlustší a tuènìjší, než jsi ty sám; ba že tì i notnì

vyžrala, nedìlá vždycky dobrotu, a teï už nemožno ji zkrotiti.

Ó, kéž bys ji nìkdy mohl uchopit, skøípnouti ji mezi koleny

a zavøít ji do nìjakého chlívku, odkud by podle své chuti ne-

mohla ven. Ale ona se nedá chytit a dìlá si sama, co chce.

Sláva Rudova a Vaškova, která tuto zjevnì pøedbíhala je-

jich kroky, byla o nìco jiná než proslulost v politice a v umì-

nách. Povedla se snáze a bez dlouhého lopocení; vylíhla

se náhle a naráz a hned se mìla velmi k svìtu. Rychle

se vznesla a rozlétla, hlásajíc vraždu dokoøán otevøeným zo-

bákem. Lichotilo jim, že je tak veliká, ne bez starostí mohli

však oèekávati, co provede. Pohleïte, lidièky a milí køesa-

né, tak povykuje tato sláva, to a to se stalo, divte se! Škoda,

že jste nevidìli toho zabitého hajného; podívaná vám to byla

ukrutná. Hajný už leží ve svém hrobì, toho už nikdo neuvidí,

ale dva plaší pocestní jsou na svých cestách, kdo má štìstí,

mùže je tøebas i znenadání nìkde potkat, ba kdo ví, snad jsou

i tady nìkde poblízku Ti dva, povídám, jichž se to týká, budou

jistì nìkde spatøeni; ó, jistì budou spatøeni, nìkde spatøeni!

„Už nás hledají, už o nás vìdí, jsme popsaní, to je jisté, ale

ten mezulán nás nepoznal.“ „To dìlají ty šaty. Všimnul sis, jak

do nás koukal?Jsou to oni, nebo nejsou to oni? Ale na ty šaty

se mu to nepodobalo.” „Cožpak o ty šaty, ty nám pomohly, ty

nás zmìnily; v tìch on nevìdìl, koho má pøed sebou. Kdyby

on se mohl èlovìk nìkdy celý tak promìnit, jako ho promìní

šaty.” Ba ano, sní Vašek libým snem, bylo by to pìkné, kdyby

tak s tìmi šaty se stal selským synkem nìkde tady z osady.

A nìjak takhle by to bylo: Nazývá se sice Václavem, ale není

Václavem Kalou. Vašek Kala, ten má na sobì staré rozbité

hadry, ty, které zahrabal tam nahoøe pod kamení s tím dru-

hým, s Rudou Aksamitem. Tohoto Vaška týká se pomsta

za ubitého hajného, však ho tady každý mùže poznat v tìch

bídných šatech, které vraždily. Stojí tu Václav v nových èer-

ných šatech, jiný, zmìnìný Václav, to selský synek poèest-

ný, co se tu s odporem dívá na vražedníka, jaký to vzpurný

a odraný chlap. Nelíbí se poctivým èerným šatùm šeredné

hadry pytlákovy, hadry neøád- né a lesem zválené, nelíbí

se poèestnému selskému synku Václavovi krutá zlosynova

tváø. Ten je to, ten, praví, ten zavraždil zlostnì hajného, jen ho

spoutejte a odveïte: takového, jáøku, by mìli bez velkých štrá-

chù obìsit! Tak, tak, souhlasí Ruda Aksamit, øeznický chas-

ník v švarném odìvu barvy hoøèièné, a toho druhého kumpá-

na, jak ho tu s ním vidím, toho druhého odrance, který dìlá

ostudu mému jménu Rudolf, toho druhého taky. Nech jich už

nikdy nevidíme: A ted’ dobrý Václave, pojï si sednout k nám

do hospody. Vidìli jsme vražedníky a nic nám už po nich není.

Vzali si je èetníci a všechno je v poøádku. My však máme

doma pivo a èerstvý salám. Rudo, Rudo, šepce Vašek, skrý-

vaje radostnì se tetelící pysky do pivní pìny. Rudáèku, to nám

to dobøe dopadlo!

„Ty šaty, to byla naše záchrana. Z tìch on si ten starý èmu-

chavec nebyl jist. Ale až se to rozkøikne, ta krádež, a že teï-

ka jsou to šaty naše, pak už to bude horší, ne-li docela zlé. Ne

že bych se bál, to víš, Vašku, mnì je to jedno, jen øíkám, že

jim to jen tak zdarma nepùjde.“ „Co?“ Vašek se vytrhl ze svého

snu.

„Co? Honit je jedna vìc, ale chytit, to druhá!“ “Ach tak. Nu

to se ví, to nebude jen tak.“ Ruda nakrèil hlavu do ramen a vrèí.

„Se mnou a si dlouho nehrají. To ještì možná bude svìt

koukat, co uvidí.“ „To bude, Rudo, pojï ale radìji tudy“ “Mnì

je to jedno.“ I dávají se boèní cestou do kopce vzhùru. Krèili

se nahoøe v nízkém mlází. Na všechny strany volná vyhlídka,

svìt prostranný a široký Všude tady, pøemítá Vašek, se možná

prostírá naše sláva. A my se tu musíme schovávat tak jako

myši, jako hadí plemeno, co, ještì málo? jako smradlavý

brouk. Ne, ne, nebyli jsme dost opatrní. Tam na té stranì, nebo

tam, èi snad tamhle dole bychom nìkoho potkali, kdo o nás

ví. Už je to tak, už nás sem ten hajný pøedbìhl. Kdo ví, jak je

ho tu všude plno a nás taky. A pak nás pøedbìhne ta krádež.

Ruda povídá, že se nebojí. Já také ne, to a si nikdo nemyslí;

ale je to zatracené živobytí.

Je to otrava, žere to v nitru Rudovì, zrovna teï, když jsme

si to tak trošku zaonaèili. Teï jen už abychom byli odtud hod-

nì dál.

„Kudy teï, Rudo?“ „Rovnou.“ Tu však hluboko rovnou pod

nimi problýskává pøílbice èetníkova. Malá, drobounká daleko

ve svahu dole.

Malinký èetník, drobounce, píï po pídi, vlní se pøílba zele-

nou prùrvou neviditelné cesty, drobnì se kymácí, rýsujíc zvol-

na krok a smìr. Z mìkkého ticha dálav jako by teï zaøinèely

okovy, jako by møíže žaláøní tvrdì zachrastily. Ruda chraptí:

Halt!

„Halt! vidíš ho tam, tudy ne!“ Napjatì, laènì dívají se za èet-

níkem. Rýsuje èetník svou pomalou èáru. jako by odkrajoval

kus krajiny tam na té stranì, jako by hradil ten její nejlepší

výsek tam na té stranì sluneèné.

Pootoèili hlavy jako zvìø èichající vítr. Pak se vydali na po-

chod v stranu opaènou, kde se kupí mraèna.

Nebylo povìdomo Rudovi ani Vaškovi, která to hodina od-

bíjí na orloji dnù, když - aniž by se ohlásily rachotem hodino-

vého stroje - poèaly se pøed jejich oèima sunouti ty první figu-

ry orloje, ostøe øezaní a polychromovaní apoštolové vzezøení

povážlivého, to tedy zrovna hajný a èetník. Kteøí že to budou

dále, kdož budou po nich následovati, provázeni mrzkou po-

stavou Skoupého a šeredným Ïáblem, než tence zaklinká

Smrt? I jim snad nakonec požehná velebný Kristus, ale poz-

dì, kdy hodina jim už odbila. Pak ještì k závìru zamává ko-

hout svými køídly a zakokrhá; zvuk kohoutùv nebude však zpì-

vem slávy, nýbrž výkøikem konce a zániku: jen nad hodinou,

která minula, a nad tím, co odbyto, dá tento pták slyšeti svùj

hlas.

Neradostno bylo Rudovi i Vaškovi uprostøed lesù zøíti tyto

první figury orloje jejich dnù, znamení neblahá, dosvìdèující,

že hodina je v chodu, že poèíná odbíjeti, že se dovršuje, co

bylo stanoveno; nemilo jest poutníkovi zaslechnouti klinkáèek

smrti uprostøed sluneèných lesù. I odvracejí se odtud a vydávají

se v mraènou stranu, již ani nemluvíce, a v ulekaném pospì-

chu, nebo lze-li utéci hajnému i èetníkovi a snad èemukoliv

jinému, co má lidskou postavu, by by to byla smrt èi ïábel,

lze-li utéci všemu nežádoucímu, nech se to èemukoliv podo-

bá, nejtíže ze všeho lze utéci èasu, který spìje a pøichází, odbíjí

a vykonal své. Nejsouce si tedy nikterak jisti, kteráže hodina

to zde odbíjí, odcházejí ukrýt se vìcem a èasu smìrem tem-

nìjším. Je zle; v semknutých hubách zamrzlo všechno hluèné

sviòaèení.

Po úboèích dýmá mlha a zavìšuje se ve vìtvoví smrkovém.

Odkapávajíc tisícerými kapkami smáèí podrost borùvèí a me-

chu, tuhý kopytník i døípatku menšího listoví, které se tøpytí vlh-

kostí. Vše je tu mokré a studené. Pùda, hustì protkaná žila-

mi a nervstvem bažinatých potùèkù, vroubených blatouchem

a mléèivcem, èerná a houbovitá, propouští zticha krok. Drob-

ná a hustá sprška nasává se všemi póry této temné lesní kra-

jiny.

Nové èerné Vaškovy šaty lesknou se vodou, lepí

se na zádech i stehnech. Ze zježených vláken Rudova oble-

ku stala se tìžká mokvající hounì, paøící se zápachem živo-

èišným.

Jsou v kraji žulovém.

Pro mlhu témìø ani nevidìti. Zde, oddìleni od všech tep-

lých pøíbytkù lidských hustým závojem vod, dobøe jsou skryti

pøed každýma oèima, jejichž bystrost mùže býti zastøena ml-

hou dostateènì hustou, že by z ní mohla býti utkána tìlesná

podstata lesních duchù a strašidel natolik hmotných, aby stisk

jejich studených paží byl opozdilému poutníkovi smrtivý.

Než tito dva nejsou duchy; je to mokré maso, které obestøel

jízlivý d隝, odnímaje mu lidskou teplotu.

Vaška mrazí a on polyká naprázdno, pokoušeje se zaplašiti

bolest, která ho øeže v krku Zanikají do šedých skal, z nichž

kluzce teèe. „To je, paneèku, kámen,” pøerušuje Ruda drsným

hlasem šelestivé mlèení mlh a deštì a vod, „tohle je jinak tvr-

dý kámen, než máme v našem lomì.“ Pleská dlaní po mokrém

balvanu: “To je, brachu, kámen na sochy, na krásné základy,

na chodníky, na co jen chceš“ - Doma, kde je mìkký písko-

vec a rudý jíl lámali kámen permský èervený, køehký a sypký,

který se na vìtší dílo nehodil “Tohle je starý kámen, vìkovitý,

ten je tu už od zaèátku svìta, když ještì nic zeleného nerost-

lo. Ten, milá brachu, mìl dost èasu na ztvrdnutí, takový nìco

vydrží.“ Tìžko je Vaškovi uprostøed prastarého žulového ka-

mení, v šeru deštì a lesù. Vane jimi pøíliš chladný dech. Cítí

v krku bolest a marnì polyká naprázdno, aby ji zatlaèil. Usedli

pod pøevislou skalinou, kde je to sušší. a zapalují si cigaretu,

jejíž dým mu ostøe zatahu je v hrdle. Ach, praví si Vašek, kou-

øení mnì nechutná, škrábe mì v krku, co to jen mám? Tuze

se mnì zdá, že ještì ke všemu se na mne hrne nemoc. Br,

jak je ta pùda zde sychravá, jak je studený, ten kámen, jak

mne zebe, jak mne moøí ten deš!

„Tady už nìkdo byl, ale už dávno.“ Ruda odhrabuje zuhelna-

tìlé zbytky po ohni, u kterého se tu za jiných neèasù høáli ti,

kdož, možná, také tudy pøed nìèím prchali. Ach, oheò, teplý

radostný oheò, teskní Vašek, chvìje se chladem, co je mnì

po tìch, kdo tu byli dávno pøed námi, ale ach, ach, jak dobøe

bylo by mnì dnes u kamen! Tato studená a mokrá krajina

se mnì nelíbí, ba docela ne. Potøeboval bych býti v peøinách.

Ó posteli, postýlko teplouèká, zlatá! v tobì nemrazí; jestlipak

já ještì kdy budu v tobì spát! Ach, jak se mnì ten šedivý

mokrý kámen protiví, ale krásná je peøina èervenì pruhova-

ná; i kdyby jakkoliv špinavá a zválená, byla by dobrá, když by

suchá byla. A ten èerný, rozmoèený zbytek po ohni, hu! jak je

šeredný; potøeboval bych kamna, ve kterých je oheò živý, který

praská a hoøí a høeje v troubì øádný hrnec horké kávy.

„Co je ti,“ škubnul sebou Ruda, “že nemluvíš?“ “Myslím -

musím si tu lehnout, jde na mne nemoc.“ “Zatracenì, to nám

tak ještì scházelo! S tím sis moh zùstat doma.“ Vašek se ža-

lostnì schoulil. Do bolavého masa zabodl se mu Rudùv od-

sudivý pohled a zùstal tam trèeti jako nùž.

„Ach, Rudo - já - vždy já za to nemohu!” “Vždy je dobøe,

ale - Hm. Aspoò poøádná sklenice rumu kdyby byla, ta by ti

pomohla.“ „To kdyby bylo!“ bledì se raduje Vašek, a v šeru

mlh a v šelestu deštì usíná.

Ruda pohlíží zpod nasupeného oboèí na spícího Vaška,

na jeho semknuté oèi, na ústa uboze otevøená. Ty jsi mnì

pìkný chlapec! odplivl dùkladnì a daleko od sebe, aby

se nitru ulehèilo ze zbyteèné pøítìže: Ty jsi mnì pìkný frajer!

Co mám teï s tebou dìlat, co si to myslíš, co tì to napadlo?

Baže! zrodila se myšlenka.

Baže! praví si Ruda; nejlepší by bylo, kdybych se sebral a šel

si po svém a Vaška tu nechal, a st tu tedy dìlá, co chce. Ten

blbec chce stonat a to já nemohu potøebovat. Myslíš, že

se dám kvùli tobì chytit, ne? Hoho, pùjdu si sám a budeš to

mít.

Beztak ve dvou to máme t잚í. Ve dvou se o nás ví, ve dvou

nás každý lépe pozná; dva to byli, dva spolu utíkají: chyte je,

až potkáte dva, Vašek Kala a Rudolf Aksamit! Baže se snáze

protluèu sám a mám to jistìjší; a si pak Vašek dìlá, co chce.

A, kdo ví? Možná, že do rána Vašek zemøe a bude to. Tak-

co?

Radìji abych se tedy zvedl hned a Vaška tu nechal - Ale

co, když Vašek tøeba nezemøe a bude tu ráno ležet sám

a zaène tu ve své nemoci øvát a naøikat a pak ho najdou! Jed-

noho z nás budou mít a zaènou shánìt toho druhého. To bych

musel koukat, abych byl do rána co možná daleko, ale mám

toho teï zveèera za dnešek dost a jít se mnì vìru už dvakrát

nechce.

Tak co! Mám nebo nemám?

Rudovy oèi se svezly mrzutì k Vaškovi. Ústa se mu prohnula

k úšklebku: ba, brachu, v tìchto mých ne- jistotách ty mnì ne-

poradíš! Vašek tu spí schoulen do šerého uzlíèku. Èiní jen jed-

no; jemu není tøeba rozhodovati se mezi možnostmi. Spí, od-

mìøuje svým dechem rovnomìrnì z pøicházející noci a z bla-

hého bezvìdomí spánku. Jakkoliv vše je zaplnìno vodou, jak-

koliv pøehustì tkanou sítí deštì proniká tu drsný dech kame-

ne, pøece pøicházející noc nese ve svém širém plášti sladký

spánek. Je tu pøítomen, by i nepohoda úpornì bdìla, by by

bdìl chlad, by bdìlo všechno studené a vlhké kvašení, by

veškerá syrovost tu byla v pilné šelestivé práci, on, spánek,

je tu pøítomen, vlídný, mìkký a nepøemožitelný. Praví se, že

spánek ze všeho nejvíce je podoben smrti, nebo smrtelní-

kùm pøináší úlevu, nevìdomí a zapomenutí. Ovšem, každý

z nás dobøe ví, co je spánek, ale nikdo z nás živoucích dosud

nezemøel, i nemùžeme dosvìdèiti, zda smrt je opravdu spán-

ku tak podobna. Zajisté, že vše, co žije, podléhá moci spán-

ku, a že vše živé též umírá. Ale spánek ve svých loktech pøi-

náší sen, u smrti však je možno, že nikterak neuvádí nás v sen,

nýbrž naopak ve skuteènost, která všemu, co žilo a spalo, byla

snad nadpøíliš nepojatelná.Vše, co žije, sní též i svými sny;

nech jsou vždy líbezné! Smrt snad vùbec nezná snu. Není-li

vìènost nocí vrcholné nicoty, jestliže je pøedvoláním k soudu,

tu tedy jest probuzením, velikým koneèným bdìním. Jestli je

vìènost jasným dnem, pak bdí soudce a bdí i souzený.

Též mnì, praví si Ruda, chtìlo by se ze všeho nejradìji spát.

Eh co, nechme to na ráno. Co bych se rozhodoval? Až se vy-

spím, však uvidím.

Rozmyslím si to pøes noc, øekl si Ruda, a uloživ se vedle

Vaška, usnul.

Jejich spánek byl potud podoben smrti, že byl beze snù.

Když poèalo svítati, vytrhl se Vašek ze spaní, a vytøeštiv

se kolem do šedi deštì a mlh, nevidìl pøed sebou ani tmy,

ani svìtla, ani podob, o nichž by se mohl dohadovati, z kterého

svìta pocházejí. A proto že neslyšel skøípání pekel ani hlaho-

lu trub, ani rozkazu soudcova, nemohl porozumìti, v kterých

konèinách bytí se nalézá, a nechápal, co má kolem sebe

a pøed sebou. Úzkostí se mu zastavil dech. Tu nazøel v šeru

vedle sebe ležeti svého kamaráda Rudu, i usmál se úsmìvem

nad všechno pomyšlení sladkým a vdìèným, a semknuv víè-

ka v dùvìøivé útìše, usnul poznovu. Spánek jeho byl podo-

ben životu, nebo byly v nìm sny. Zdálo se Vaškovi, že snad

je doma, že - ach, ty mùj bože - spí v peøinách, byly špinavé

a èervenì pruhované, nikoliv siné jako mlhy mísené s deštìm,

ale nehøály, a bylo v nich zima jako v bøeznovém vìtru. Pak

se mu zdálo, že je malièký a ubohý; a aèkoliv nic neprovedl,

bil ho Ruda bez pøíèiny. Pak se probudil Ruda ze spánku

a vidìl Vaška spáti po své levé stranì. Co asi s tebou je, co

v tobì vìzí?

myslel si, dívaje se na Vaškovu tváø, smytou šerem. Tak co?

zemøeš, nebo nezemøeš, èi co s tebou bude? - Položil

se na druhý bok. - Leží tu jako mrtvý. Jak to asi dopadne?

pomyslil si neúèastnì, a poddávaje se mdlobì spánku, usnul

poznovu.

Když se s ránem probudil, vidìl Vaška sedìti vedle sebe.

Hlídaje chvíli, kdy kamarád prozøe, aby do svých oèí naèerpal

svìtla dne, usmál se mu Vašek do nich úsmìvem sladkým

a dùvìøivým. Ruda se vzepøel lokty.

„Tak co - jak je?“, “I dobøe. Všecko v poøádku.“ Vašek

se vìrnì dívá na Rudu mokrýma oèima a roztøásá se drsným

kašlem „Už to zas pøestalo.“ „Myslíš?“ Nìjak se Vašek Rudo-

vi nelíbí, zhola se mu nezdá v poøádku, že tak brzo vstal, že

se tak usmál, že popírá tíhu své nemoci. Hle, hle, jak se tu

nutí, jak si nìco namlouvá. S tebou, brachu, to nebude tak

dobré, jak dìláš: nejspíš, že zemøeš, nejsi-li vlastnì nebožtí-

kem už teï. „Teï po ránu je mnì už pìknì,“ potahuje

a odchrchlává Vašek, jako kdyby chtìl ze sebe všechnu svou

útrobu vyvrhnout. Zapálil si cigaretu: „Teï se to ve mnì nìjak

uvolnilo, ale vèera veèer to bylo šeredné.“ Ještì si naposledy

zapaluje a za chvíli bude už tøeba mrtvý. Nic neví a zatím ho

už objímá kostnatá, to tak bývá - mrzí se Ruda. Však vypadá

v tìch èerných šatech, jen ho do rakve položit. Ty jsi to, Vaš-

ku vyfás! - kdo ví - snad to bude takhle lepší - a já se lépe

protluèu sám – I jen si zakuø, to tì vyèistí. A sedni si ještì

a ještì si odpoèni, vždy nemusíme vyrazit tak hned. Já se tu

zatím jen tak poohlédnu kolem.“ Ruda se vrtí a tìká bezcílnì

ve Vaškovì dohledu.

Jaképak tento, praví si Ruda a vrtí se, až už Vaška nevidí.

Tak ted’, Rudo, ted’, teï! škublo mu to ve všech cévách, i pøidal

náhle do kroku. A ty, Vašku, dìlej si tu, co chceš.

„Rudo, Rudo!“ volá za ním Vašek. „Rudo, co tì to jenom

napadlo?” zaléhá za ním bolavý Vaškùv hlas.

Zatracenì, sakruje Ruda, teï mì ten Vašek ještì honí! Honí,

a snad už umrlec.

„Rudo! Bože mùj! - Proèpak? - Tohle mnì pøece nemùžeš

udìlat!“ Ruda se mlèky dává do klusu.

„To jsi kamarád?“ heká mu v patách Vaškùv hlas.“Vždy mnì

nic není, koukej, jak jdu, jak bìžím, já mohu všechno - vždy já

chci s tebou.“ Ha, ha, netrap se, buší krev ve spáncích Rudo-

vých: bodej bys chcípnul, bodej bys padl studený, než mne

dohoníš!

„Rudo,“ kašle mu do týla Vašek, „takhle ty mne chceš mít

na svìdomí?“

Ruda se zastavil. Vašek tìžce vydechuje, vlasy na èele sle-

pené, ústa otevøená, oèi mokré a bez úsmìvu: „Rudo! Kdo-

pak to pøísahal, že se nikdy neopustíme?“ Ruda se rozmýšlí,

co øíci. Tìžko, pøetìžko. Nemá co.

„Ono,“ vydává ze sebe, „vždy já to myslel dobøe, Vašku,

pro tebe.“ A Vašek, mrtev èi živ, kráèí zas po boku Rudovì.

Zdali pak mu to staèilo? „Copak já -,“ pravil a odmlèel se, asi

že øekl vše.

Ruda hledá ještì po nìjakém slovíèku.

„Na,“ hrabe se po kapsách, „tady máš.“ Zmuchlaný kapes-

ník, ještì z kradeného.

Šli a mlèeli. Po tomhle všem nebylo co øíci. Všude ticho,

jako kdyby se k nìèemu chystalo. Jen Vašek tu dosvìdèuje

svou pøítomnost hlukem, a mrtev èi živ. Chrchlá a odplivuje

a smrká do kradeného kapesníku.

Jak to, hloubá Ruda, že se mnì nepodaøilo utéci?

Myslil jsem, že Vašek je na tom tak špatnì, že mne nedo-

honí.

Zašilhal stranou na Vaška, jak se tu snažil udržet s ním krok,

jak se ho drží, rachotì co chvíli drsným kašlem. Teï, kdy nemá

oèi zavøené, jako mìl v mrákotách spánku, který pøipomíná

smrt, nezdá se Rudovi již tak podoben nehmotnému stínu, ani

odrazu na vodì, ani zjínìnému dechu, který, jako by duše

odlétala, vychází z lidských úst. Je ještì dosti živ, to jisto,

a dìlá, co mùže. V takovémto pøípadì, praví si Ruda, když

tìlo s duší jsou na hranicích rozchodu, zajisté by bylo záhod-

no pøipoutati Vaškovu pozornost k vìcem tohoto svìta

a vyzkoušeti, èemu jeho duše je blíž.

Hledaje tìžce po nìèem, co by povìdìl, narazil Ruda

ve svém myšlení rovnou na to, co ho tísnilo nejvíce. Nemohu

si pomoci, øekl si, když se uslyšel mluviti, ale musí to ven. Však

uvidíme, jak se k tomu Vašek zachová, co tomu øekne: “To ti -

stala se ve Vseti taková vìc; zemøela tam jedna selka, už ji

dali do rakve, kolem stáli pøíbuzní, to víš, samý pláè a náøek,

a jak ona tam v té rakvi leží, tak na ni už dávali víko a už chtìli

tu rakev zatlouct. V tom ale ona zaène mrkat oèima, otevøe je

a teï se zvedla v té rakvi, rozhlíží se celá udivená kolem sebe

a povídá: Copak to tu všichni dìláte? Ona ti oživla, vstala z té

rakve a šla rovnou do kùlnièky, ony tam køièely husy, tak jim

tam dala pít a vyhnala je i s housaty do sadu. Pak se vrátila

do svìtnice, hubovala, že se nikdo o ty husy nestará, a v tu

chvíli padla a doopravdy zemøela. Tak ji dali zas do té rakve

a odnesli ji na høbitov - Vynesli ji z domu oknem, aby se už

nevrátila.“ Vykládaje tento pøíbìh, poohlížel se Ruda nejistì

po Vaškovi, v oèekávání, že bude co chvíli pøerušen. Co si to

jen, Rudo, myslíš, mohl by Vašek øíci, já nejsem jako ta selka.

Nejsem umrlec, ani nestraším, na mou duši jsem živ, jsem

živý živ.

Ale Vašek nic. Naslouchá Rudovi jako jindy; jeho pootevøe-

né pysky nejsou ostøe stažené, ale spíš napuchlé, dýchá tìž-

ce, ale dýchá. Na okamžik skryl tváø do kapesníku, smrkaje

dlouze a syèivì; Ruda po støehl, jak se mu pøitom vrásèí èelo.

Mrtvému by se èelo nevrásèilo, øekl si s úlevou; a mrtvý by

mìl oèi obrácené v sloup.

Ach, nepochybnì, pomyslil si Ruda; zjevil jsem se pøíliš: je

živ. Ale a promluví, a nìco øekne, a uslyším, co chci vìdìti!

Vaškovy oèi vyboulily se nad žmolcem kapesníku, pohle-

dem obvyklým, zároveò zlomyslným i tupým, v nìmž

se neobráželo zhola nic jiného než tento hmotný svìt. Divné

vìci, zahloubává se Ruda do své myšlenky, tak jak ono to s tím

Vaškem je? To už jisto, že není umrlcem: jen tak nìco pøes

nìj pøešlo - velmi jsem se mýlil: je a zùstane na živu. „Vašku,

nezdálo se ti nic o - hajném?“ „Ne.“ „Nic?“ „Docela nic. - Proè-

pak?“ „Jen tak.“ Ach, tak co tedy, jak tedy - co mnì to tedy jen

sedí v hlavì? muèí se Ruda svou myšlenkou. „Kuš, potvoro!“

uryl se Vašek, dìlaje tìžkého pochopa pøes vyènìlou smyè-

ku borového koøene.

Ó, potvory všech potvor, a ještì tisíckrát víc! osvítil se v Ru-

dovi bodavý údìs myšlenek, jak mu teï koneènì lehce pøi-

cházejí - teï už to vím! Och, och, tu on tedy, ten mrtvý hajný,

jinak: to ne, že on by byl šel Vaškovi po životì - ba ne - to tedy

naopak: Ne, ne, on chce, aby Vašek byl živ Aby Vašek - aby-

chom oba – To on ten mrtvý hajný chce, aby nás dopadli živé,

oba dva.

Špatnì, tuze špatnì se nám ten osud teï natoèil! Ruda pøe-

mýšlí o zabitém hajném, jak si ten mrtvý umínil neodpustit jim

svou smrt. Jsou na tom bídnì, marná øeè: tìžko se jim to bude

utíkat pøed mstivým umrlcem, který jim v patách spìje nevidi-

telnými cestami, aby je svým zahnilým ukazovákem poznaèil

znamením špatných koncù. Aby je trápil, aby jim pøekážel,

aby je pøivedl k pádu, aby byl pøitom, až budou lapeni. Až

bude chycen Vašek a pak on, Rudolf Aksamit, to se bude

ten mrtvý hajný nìjak kochat na svém triumfu, vrzaje èelist mi

pøevelikou radostí, že jest pomstìn. Všechno, praví si Ruda,

jest nasaditi, aby se uteklo koncùm, jako že vím, že se už

na svìtì vyskytl více než jeden dosti šikovný èlovìk, kterému

se pøed konci utéci podaøilo - jako proklouzne podrostem zajíc,

jako brouk, jako pták - sní Ruda Aksamit.

Vašek se rozkašlal.

Ó sakra, nekašlej pøece tak nahlas, slyší to celý les! Vždy

je to hrùza, jak se ten tvùj zatracený kašel lesem rozléhá! “Ne-

kašlej tak nahlas, povídám, cožpak nemùžeš tiše!?” Vašek

se dáví potlaèovaným kašlem, vyráží ze sebe chraplavé øevy,

øièí, klokotá, piští a zajiká se, shýbaje se do døepu, buše

se v prsa a tiskna si k ústùm dlaò.aby zdusil køeè hlasu, který

se mu surovì dere z útroby. Na mou duši, vždy je to jako

šeredné volání nìjaké divé zvìøe, hodné štvanice a úlovku,

co tu ten blázen Vašek ze sebe vydává To asi ten hlas,

za kterým pùjdou neomylnì, aby nás chytili, trne Aksamit. Fuj

a bìda, jaký to ohavný ryk, jaké žalostné kokrhání, to mnì je

zatracený zpìv v tomhle proklatém lese! „To bylo jen tak, ne-

zlob se, Rudo, nemohl jsem to udržet.“ Slunci se podaøilo pro-

raziti mraky a mlhami. Vše, co je z vody, tøpytí a chvìje

se v jeho záøi. Uši napjaty na všechny strany, èeká Ruda, kdy

Vašek zase spustí. Je to neøádstvo, mrzí se Vašek v provini-

lých straších; ten Ruda má vždycky vìtší štìstí: musím to být

právì já. kdo to dostal! - A bojím se, že vždycky se èlovìku

dostane nádavkem ještì horšího, když už je jednou v bryndì.

Šli mezi mladými modøíny a bøízami. Ty stromy jsou tu jako

v nedìli, zdá se Vaškovi; èlovìku je na svìtì všelijak, ale stro-

my, pravím, tìm stromùm je hej! Co to vlastnì - vìdìl bych

rád - mají ty stromy tak blaženého, že netøeba jim v lepším

i horším zmítání svìta nikam se hýbati, že postaèí jim státi

na jediném místì, na tom svém, a usmívati se? Mají to dob-

ré. Mnohem lepší než lidé a zvíøata, než všechno to ostatní,

co se na svìtì hýbe, honí a je honìno; aspoò se jejich skutky

neobracejí proti nim.

„Zastav, Vašku, pozor! nìkdo tu je!“ Ustoupili o dva kroky.

Také naproti v køoví nìco ustupuje. Co to mùže být? Zírají na-

pjatì, nozdry se jim zachvívají, svalstvo nohou se chystá

ke skoku. Naproti se rozevírají vìtve, jako by záclonu rozhr-

nul.

V zeleném rámci døínových haluzí se vynoøila neèekaná tváø.

Též ona upírá na nì své oèi znepokojivého výrazu pár oèí

koèièích, praseèích, tchoøích i zlého psa, èi èemu by mohly

dohromady náležeti, bodavì tìká a utkvívá nad ježatou srstí

špinavého plnovousu. Tak obì ty fronty èelí si oèima, vyèíhá-

vají se ve svých hnutích, odhadují se ve svých zámìrech.

Patrnì že už dosti pozoroval, muž s rozcuchaným vousem

rozevøel pysky a ukázala se èást jeho chrupu, dlouhé a øídké

zuby, zmodralé borùvkami. Nato nadzvednul velmi posmìš-

ným pohybem cár, který kdysi mohl býti na cizí hlavì klobou-

kem, obnažil své nadmíru pøerostlé vlasy a nìkolikráte

se s pøehnaným nadšením šaškovsky uklonil: Aá, pìknì ví-

tám, má úcta, milostpáni, dobré jitro pøeju!

„Dobré jitro,“ zabruèel Ruda v neochotných rozpacích, ohlí-

žeje se ve svých nejistotách po Vaškovi.

„Nechoïte blíž!” zavrèel muž zhasnuv okamžitì svùj výsmìš-

ný úsmìv.

Poodstoupili o krok dozadu. Cizinec v køoví, spokojen tím-

to výsledkem, rozsvítil svùj posmìšný úsmìv znovu, a kývaje

hlavou, podrobil je bedlivému pozorování. Pásl se zøejmì

na napjaté pomlèce, kterou stvoøil, podle své chuti prodlužo-

val a posléze pøivedl k vrcholu; tu pak ji náhle zlomil hlasem

témìø zpívavým: „Vy kluci, vy jste nìco provedli, vy jste jistì

nìco provedli.“ Stvoøiv novou pomlèku, kratší a ještì zaostøe-

nìjší, øekl nato dále: „Ba jo. - A takoví mladí!“ Vašek

se rozkašlal.

,,On kašle, chudáèek!“ øekl tulák s výsmìšnou lítostí, „pøišel

v lese na prùvan!“ „A co je vám po nás?“ Nebyly to jen mužo-

vy pomlèky, co se tu Rudovi nelíbilo.

„To se ví, v lese je špatnì,“ pokraèoval tulák, nedávaje

se Rudovou otázkou rušiti, „ale kriminál, viïte, hoši, kriminál,

to je ještì horší.“ „Provedli. - Cože jsme provedli? My že jsme

provedli,“ pøešel k útoku Vašek: „Nám dejte pokoj, èlovìèe,

s vámi nikdo nemluví.“

„Nepovídej. Já to znám.“ V bídákovì hlase znìla divná úna-

va: „Mne, mne ty budeš nìèemu uèit, mnì ty budeš nìco po-

vídat! Já ti øíkám, že v lese je špatnì. Jen poèkejte, co ještì

zkusíte. Zle a zle - A neujdete tomu, vy ne, vy dva pitomci pi-

tomí jistì ne. A koukejte, a mnì jste odtud dál!“ „Kdože je

u vás nìjaký pitomec?“ nahrnul se Ruda kupøedu. „Já?“ „Ne-

choïte blíž, nebo - Ty, jsi pitomec, oba jste blbí, moulové

a krávové. Jen poèkejte, však vy toho ještì užijete, však vy

se toho nažerete až po tipec, vy pitomci pitomí, oba dva!

Volové!“ Opona vìtvoví se zahrnula. Bídák se vytratil v zeleni,

tak jako pøišel; ani lístek se už nepohnul.

„Ty jsi pitomec a kráva!“ vyslal za zmizelou tváøí Vašek,

v nadìji, že aspoò rvaèka by toto divné setkání nìjak rozlušti-

la.

„Mìl jsem do chlapa støelit,” mraèí se Ruda, hraje si s pistolí:

však byl jako zvìø, jak tak koukal z toho houští. Kdoví co ten

provedl! S èím ten se tu asi schovává? „Ba, to bych chtìl vì-

dìt.“ Vašek snaží se pøedstaviti si, kolik že to krve mohlo téci

pod bídákovou nelítostnou rukou, která se nyní skrývá pod ze-

leným listem lesa. Ta nepochybnì vykreslila tolik zejících ran,

žc by jednoho tìla nebylo na nì dost. Vašek vzpomíná zsina-

losti a køivé zhroucenosti tìl, sražených na tvrdou zem vraž-

dou a lupem. Ten chlap toho asi má na svìdomí! ale nako-

nec ho pøece dopadnou Ten, øekl bych, ten se, myslím, bude

zatracenì bránit, nadávaje pøi tom na všechny strany, katovi,

své matce i pánubohu. A nakonec ho pøece dostanou, ba ano,

jeho dostanou, to mu pøeju já. A ho mají, ale jen když ne nás.

Lekl jsem se - hlodá to v Rudovi. Byl jsem nìjak pyšný na to,

co jsme s Rudou svedli za dílo, dumá Vašek, a zatím nejsme

sami, kdo musí svoji sílu skrývat v lese. - Dobøe že zmizel.

Jeho by mìli chytit, ale nás ne, jenom nás ne!

Mìl jsem do nìho støelit, mraèí se Ruda, mìl jsem do nìho

støelit a bylo to. To jsem mìl udìlat Ale mám nìkdy pøíliš dob-

rou povahu, tak je to. - Jako tøeba s tím Vaškem. - Tøeba to

mohlo být lepší. Uvidíš, Rudo, ono se ti to nìkdy nevyplatí, že

bývᚠpøíliš mìkký.

Støíbøitá sluneèní záø vysouší lesní stezky. Noha sklouzává

po mìkkém jílu. Staré smrky tmavého jehlièí, ovìšené šedi-

vými chlupy lišejníkù, zùstaly kdesi na cestì pozadu. Svahy

odívá prùsvitnì prozaøující šat, kadeøavý listnatý háj. Aèkoliv

vegetace v této dobì nevykazuje už mnoho kvìtù, cosi neur-

èitého, tøebaže bychom pøi prvním pohledu ještì nerozlišova-

li barvu a tvar, z ní promlouvá mladostí a smavým bohatstvím.

Je to jiná krajina, než byla ta sychravì nemluvná, kterou vèe-

ra prošli v šelestivých mlhách a pod závoji dešù. Jsou

na vápenci.

Co je jen na svìtì všelijakého kamení, udivil se Ruda nad

jasnou barvou skalin, vyènìlých v zeleni. Vidìl jsem už kame-

ní nejrùznìjších barev a každého zrna, a všude na tom nìco

roste, všude na tom žije èlovìk a pøedou se lidské vìci. Je to

zvláštní, pravil si, a už je jakéhokoliv druhu, žádný kámen není

vlastnì èlovìku nepøíznivý a nepøátelský; každá jeho zpùso-

ba pøipouští, aby se na nìm usadil èlovìk a vedl si tu nìjak

svou lopotu. Aspoò u nás doma je kamení takové (a zvl᚝

toto se mnì takové zdá); to snad jinde, v cizích zemích a za

moøem mají kámen, který nepøeje žádnému živobytí; to u nás

ne, u nás každý kámen je nìjak živný. Jací oni asi lidé žijí

na tomto svìtlém vápenném kameni - a co nás tu mùže èe-

kat? Ta konèina tady vyhlíží ani nevím jak: je tu skoro až pøíliš

pìknì.

Je tu opravdu krásnì; též Vašek je jat mìkkým kouzlem

této krajiny. Pøišli jsme to na hezké místo, teplo je tu a sluníèko;

bude mnì zas dobøe, ale, co platno, život jsme si zkazili...

Stoupají výše do skalin.

„Koukej, Vašku, tohle je nìco! Cítil jsem to už zdola, že tady

bude pro nás nìjaký pìkný kvartýr, a ani to z cesty nebylo

vidìt.“ Ve skále rozeklané štìrbinami byla jeskynì.

Oèichali jeskyni a proslídili ji ve všech temných koutech. Po-

klidili v ní a shledali ji znamenitou. Když se dosyta navelebili

jejích výhod, usedli na jejím prahu a dívali se dolù do údolí. Øíè-

ka, která tam dole rozmarnì vroubí cestu, zatøpytila se chvíle-

mi jako støíbrný bok ryby. Snad jsou tu i ryby, pravil Ruda, kéž

bychom tak mìli udici!

Když odkvetla, nemùže zlatohlavá lilie už nikoho upoutat ori-

entální krásou svých kvìtù s plátky žíhanými a vzhùru zahnu-

tými, ani svou vùní, která v mìsíci èervnu jímá smysly pøísli-

bem vìcí divných a ještì nepoznaných. Vašek urval její stvol

a láme jej v prstech. Rozloupav špinavým drápem plodnici,

uvidìl tu kolmé pøihrádky, pøebohatì naplnìné sloupci semen.

Nasypal si plochých semen štìdøe do dlanì. „To si myslím,

hlavní vìcí na svìtì jsou peníze. Paneèku! Mít jich dost, mít

jich plné hrsti, nabírat z nich obìma rukama, aby z nich nikdy

neubývalo! Kdo má peníze, ten má všechno; mùže si všech-

no na svìtì zaøídit, jak chce, mùže si dopøát, èeho se mu za-

mane, zaplatí si, naè si vzpomene. - Takového, Rudo, by tak

nehonili jako tady nás -“ Eh, Vašku, kvasí to v Rudovi, kdybys

nemluvil! já, já jsem to, kdo by mìl mít peníze, penìz plné

sloupce, plné pøíhrady. Z nás dvou jsem to jistì já, kdo by si

penìz víc zasloužil, protože bych to s nimi lépe umìl, protože

jsem schopnìjší, protože by u mne byly víc na svém místì já,

Rudolf Aksamit. Ale ty? Mraènì se sehnul pro suchou kost,

která ležela ve dle jeho nohy, hnát nápadný, bìlavý, popráše-

ný zelenavou plísní. Kdo to asi byl, komu tato kost náležela?

A zda byl tobì, ano tobì, Vašku, - sebe teï nemíním - zda byl

tobì podoben? Nescházelo ti mnoho, tak se mnì zdá, a mohl

bys i ty být v lese vybìleným hnátem. Myslíš, že tenhle mìl

peníze? Oho, možná.že si tu chudák za živa sedìl jako ty a že

tøeba zrovna jako teï ty pøehazoval na dlani tyhle prázdné ple-

vy a myslil si pøitom nìco o penìzích.

Jakou smrtí on tu ten èlovìk asi sešel?

„Toho, kdo mìl tuhle kost v tìle, toho už dávno nohy nebolí,“

pokyvuje Vašek hlavou nad zbìleným hnátem, „ten už dávno

nemá pøed kým utíkat je toho zatrápenì málo, co tak z èlovìka

po té vší mizérii zbyde -“ Nìmá kost se poddává pohybùm

rukou Rudových. Probudilo se v nìm nìjaké zdìdìné a dávno

už zasuté hnutí: zarývá se do hnátu ostøím nože, pokoušeje

se vyrobiti z nìj vìc bøitkou a vyhrocenou, zbraò, klín, dýku, èi

kopí; kost, která øeže a bodá nìco, èím možno zabíjet. Vida,

provází Ruda svou práci myšlenkou, jak lze takový mrtvý hnát

zase vrátiti svìtu. Vida, také tak to na svìtì chodí, že ten,

kdo byl zabit, sám ještì mùže zabíjet. Že mrtvý se mùže stát

nožem: jen hnát z nìho zbývá a ještì musí udìlat své dílo.

Všechno na svìtì je koneckoncù zaøízeno jen na tu smrt.

A jakoupak on ten lidský život vùbec mùže mít cenu, když to

smrt vždycky nad ním vyhrává? A jestlipak ono vùbec je

na smrti nìco tak strašného, jako je nemilá a šeredná? Nu,

ušklíbl se v divé veselosti, na tohle bych se toho zabitého

hajného nechtìl zrovna ptát! Ale nemohl se pøemoci; divná

zvìdavost se v nìm soustøeïuje a nutí ho hledati v sobì pøed-

stavy, jaká asi mùže býti smrt. Snaží se pøedstaviti si, jak mu

život z tìla odchází, usiluje pocítit, jak se tìlo rozkládá

a rozrušuje ve všech svých vazech, a jak vše, co je vnì i mimo,

je mu pøitom docela lhostejno. Zavøel oèi, a pokoušeje

se vtáhnouti všechna chapadla svých smyslù do sebe, hledal

ten vrcholný bod všeho utišení.

Slyší šumìti listí; nikoliv, èi ano, to snad ono, to nejsem já!

Ale slyší svùj dech; utajiv ho, neslyší už šelest listoví, ale cítí bít

krev ve vydutých žilách svých rukou a teplé lechtání v koneè-

kách prstù. - Eh, otevøel oèi, nejde to, spíše svìt zachází, ale

já zùstávám: ne, já nebudu suchým hnátem v lese!

Do otevøených oèí pøívalem vnikl jas krajiny. Do uší narazil

mu drsný hlas kamarádùv.

„Co je ti, Rudo, chceš spát?“ „Ne, to docela ne!“ Ve velikém

oblouku mrštil Ruda hnátem do køoví.

Co však oba nevìdìli: nebyla to kost z èlovìka, byl to jen

dobytèí hnát.

Ó, žiji, vnímám; ó, štìdøí smyslové! ještì nejsem podoben

vybìlenému hnátu, ani zabitému hajnému! Cesta dole se ro-

zeznìla jasným halasem výkøikù, zpìvù a hláskù, snad ještì

sladších, vzpomeò jen, než bylo halekání veselých chlapcù,

kteøí házeli haluze do pìnících vod. Rudo, jsou-li to ti, kdož

pøebývají na tomto svìtlém kameni - ovšem vyjma dvou vra-

hù, o kterých víš i to, že jsou tu jen potajnými hosty - pak by

byla tato krajina vìru nad jiné rozkošná, velmi mladá

a šastná. Avšak ze všeho, co se lesem hýbe, by by byl se-

bekrásnìjší, mezi zvìøí, lovci, koøistí, temným stínem køovin,

mezi pøíliš širým sluncem, pøíliš volným dechem vìtrù, pøíliš-

nou svobodou velikých lesních prostor, nejménì jsou èekány

dìti, leda by tu byly nalezeny zbloudilé, plaèící strachem

v místech tak nepodobných všem dùvìrným místeèkùm jejich

radovánek a her. Zda by který kraj svìta mohl býti obydlen

pouze dìtmi, aby se tu mezi jejich svìtlými tváøièkami mohli

pøed tresty svìta tìch velkých ukrývati dva vrahové a bídník,

jejichž zloèiny nejsou ještì spoèteny? Dìtský výlet, nebo

vpravdì mohou dìti býti jen hostmi tam, kde v tuto chvíli spí-

še vrahové jsou domovem, províjí se údolím podél øíèky,

a pøestøíkává teï její støíbrné èeøení zmatkem pøepestrým

a žvatlavým. Na šatech dìvèátek vlají barvy všech kvìtù.

Chlapci se drží kolem ramen, nìkteøí se hluènì pøedhánìjí,

dìvèata dala si do vlasù vìneèky. Tam jdou v kypivém houfu

vpøed, štíhlé nožky v ustavièném poskoku, tak postupují v me-

lodické anarchii mezi vùní stromù a teplým stínem skal.

„Dìti!“ vyrazil ze sebe Vašek s údivem. Jeden z chlapcù vy-

razil z houfu a šplhá vzhùru ke skále. Uvidìl tam jeskyni; hoši,

pojïte za mnou! Jiøíku, Jiøíku, kam to lezeš, zùstaò tu, nìco

se ti stane!Hoch se hrne vzhùru, oèi dychtivé a tváøe planou-

cí.. Jiøíku, Jirko, hned pùjdeš zpátky, ale hned, poèkej jen,

poèkej! - - Chlapec se zastavil: uvidìl v jeskyni více, než si

pøál spatøiti. Ètvero oèí; nejprve pohled tìžce, pøetìžce ne-

pøátelský, nato pak druhý, ještì temnìjší, ještì poèernìjší.

Pádí dolù: smekl se bez hlesu a upadl; v divém kvapu vklou-

zá do klubka hochù. Tu teprve vydechnul a pøišla mu øeè: ach,

hoši, hoši, co jsem tam vidìl! Ani se to vypovìdìt nedá: byli

tam dva strašliví muži, jistìže vražedníci!

„Nebyli to snad obøi?“ “Snad byli.“ “Nebo èerti?“ “Snad èer-

ti.“ „Nebo ještì nìco jiného a hroznìjšího?“ „Nevím, co to bylo.

Ale strašný strach smrti jsem pocítil!“

“Je to blbost,“ vyslovil se Ruda, když se veèer nad nimi skle-

nula nesmírná propast Mléèné dráhy a obrazcù souhvìzdí, “co

je na nebi tìch hvìzd!

K èemu vùbec jich tam je tolik nadìláno? Jako kdyby jich

tam tolika bylo potøeba. Kdyby jich tam byla i jenom polovina,

jen ètvrtina, ba ještì míò, bylo by jich poøád ještì stejnì, že by

se to ani spoèítat nedalo.“ „To je mnì, Rudo, také divné, vždy

na co vlastnì ty hvìzdy jsou? Kdyby to mìlo být jen

na podívanou, staèilo by udìlat je menší, tøeba docela malé

a dáti je blíž. Naèpak ale je tam takových svìtù a rozloh po-

tøeba? - Jako by nebylo tohohle jednoho svìta dost, už dost.“

A vùbec, øekl si Vašek, srovnávaje ty vìtší hvìzdy s menšími

a záøivé s tøepotavými, na podívanou to je hezké, ale když

o tom pøemýšlím, tu se mnì ta strašná síla hvìzd, ta spousta,

co jich je, nikterak nelíbí. Kdo mnì dokáže, že se tam vlastnì

ten nᚠsvìt tøeba kdožví kolikrát neopakuje? K èemu pøece

by jinak tìch hvìzd tam tolik bylo? Kdož ví, snad na každé

desáté hvìzdì je to zrovna tak jako zde, možná, že na každé

desáté hvìzdì sedí v lesích zrovna takový nìjaký Vašek, kte-

rý zabil hajného, a dívá se zase ze své strany dokola

na hvìzdy, jako by se díval z oken vìze ní, tøebaže si v této

chvíli nemyslí zrovna totéž, co já. Anebo - kdoví, myslí si prá-

vì, co teï já. Ach, jaká je v tom hrùza! Jakého to nepøípust-

ného trápení! strnul Václav Kala; jak by mohl jen jaký bùh,

šílený ze své svrchované neodpovìdnosti, nìco takového

ve své zpupnosti stvoøit!

Já, koneènì, už své snesu: co se stalo, stalo se, ale jak - to

by pøece bylo nedùstojno každého boha, tak ohavná hraèka -

jak by k tomu pøišli tamti Vaškové ostatní? vždy to pak je

pøece jasno, že jen jeden z nich je vinen, že pøece ti ostatní už

za to nemohou. Panebože, panebože, tohle je mnì pìkné

zaøízení!

Strašnì tìžce a krutì dolehlo na Vaška pomyšlení, že by

mìl být jen jednou z tisícù stejných loutek, zakletých do ne-

smyslného mnohonásobna hvìzd a snad i tou nejposlednìj-

ší mezi všemi, nespoèetnými a stejnì žalostnými, z nichž žád-

ná neví, je-li to právì ona, kdo nese za neštìstí jich všech

vinu a odpovìdnost. Bylo mu líto všech tìch Vaškù, postiže-

ných spoleènou strastí, že jeden co druhý zabili jsou hajného,

nejvíce z nich mu pak bylo líto toho nejbližšího z nich, sama

sebe Jsem chudák, povzdechl z plna duše, když usínal; je to

všechno tuze, nadpøíliš spletené a šeredné A hajný? Hajný -

i kdyby jich tisíc po všech hvìzdách bylo - žádného hajného

mnì líto není. A si jen øekne (zbývá-li v nìm ještì co lidské-

ho), a uzná, co zpùsobil!

Nikdo na svìtì neví, ani já sám ne, skládal Ruda v svìžesti

modré noci své tìlo ku spánku, co tøeba zítra provedu. Zaèí-

nám toho všeho míti už jaksi dost. Svìt mùže býti pøekvapen,

co se možná stane. Když usnul, zdálo se mu, že je bdìlý

a zlostný jako vždy, že je mu vše na svìtì jedno, že dovede

stejnì tak pøijmouti jako vykonati každou krutost a každé utr-

pení.

Zdálo se mu, že chodí pod mohutnými duby, až pøišel

na zvláštì krásné místo, a tam byl šípkový keø. Záøil na nìm

jediný kvìt plátkù skvìle rùžových a dýchal takovou vùní, že

všechno kolem jako by ustrnulo v úžasu nad tímto kouzlem,

a všechno, každý list i každá travina i noèní muška, jako by

se nemohlo nasytiti pohledu na tento šípkový kvìt. Podivno,

øekl si Ruda, že tento keø ještì kvete, a to tak krásným kvì-

tem, a vždy se už skoro chýlí k podzimu. Tu se poèal keø

pokrývati poupaty a ta poupata se ihned rozvíjela v líbezné

kvìty plané rùže a vonný vánek roznášel jejich rùžové plátky

dokola, ale bez ustání se rozvíjely nové a nové. Uprostøed keøe

sedìl na vìtvi pták a zpíval; bílé hrdélko se mu tøpytivì dmulo

pod perlivým bohatstvím jeho zpìvu, a jak zpíval, kvìty

se rozvíjely, vonìly, opadávaly a znovu zas vykvétaly.

A tu se zdálo Rudovi, že pták promìòuje se svou písní v krás-

nou ženu. Vidìl, jak její paže køíží se na prsou, aby v nìžném

studu zakryla svá úbìlová òadra..Ach, ty mùj bože, užasl, vždy

je to Valérie, to ona, ta sladká báj mého života! I chtìl za ní

vkroèiti do kvetoucího keøe, aby se jí zmocnil, ale jeho ruce,

které s takovou mocnou touhou mínil zakrváceti trním,

se vztáhly do prázdna a vidìní zhaslo.

Silnì vydechl ze sna, prudce se vztýèil a probudil se. V jeho

srdci byl tìžký nepokoj a stesk Ach, Valérie! zatetelilo se toto

jeho teskné srdce noèní tmou, tedy je to pøece pravda, že jsi,

že jsi skuteènì mou láskou z tohoto svìta, nebo si mne žá-

dáš, ó vysnìná mých snù! Pùjdu za ní, rozhodl se v návalu

radostné touhy, hle, vždy teï mnì vzešlo pøedsevzetí mého

života! Ach ano, teï posléze vím to jediné, co jest mnì dìlati:

abych já zítra, za svìtla dne, nepoznal tu cestu všech cest,

kterou k ní dojdu. tu pravou cestu, na jejímž konci èeká na mne

ona, Valérie! Že jsem, honìn a utíkaje po tìchto lesích, že

jsem toho já bloud, døíve nevìdìl! Ó, bohatství, ó, kráso, roz-

koši srdce a tìla, a co vše je u tebe, vždy já mám pøijíti

za tebou. Èekej jen malinko, ty živote mého snu; spoléhej,

dùvìøuj, tak jistì, jako že ti to vzkazuji: buï bezpeèna, že pøi-

jdu. Semknul víèka, aby zase spal, v nadìji, že se ve snu se-

tká s Valérií. Než sen se nedostavil. Jeho spánek byl nìmý,

byl svrchovaná lehkost a nejhlubší tíha, jak toho nikdy nepo-

znává bdìlost, jak to zná jen spánek beze snù.

Probudil se ráno s hoøkou slinou v ústech, obluzen ještì tí-

hou svého spánku i zmatením snu. - Ach, tak je to tedy, a jakým

èarovným snem jsem spal! øekl si, když uzøel vedle sebe Vaška

a zvážil, co dosud neurèitého a pøece možného mùže pøinés-

ti nadcházející den. Nikoliv, svùj sen, aè byl tak pøekrásný,

nepovím ani kamarádovi; vezmi èert toto proklaté živobytí,

ale tento sen ponesu v sobì zavøený pro vždy, až do smrti.

Vašek si oškraboval mozoly na chodidlech, mlaskaje pøi tom

pozorností a skromným blahem. Ruda vyplivl svou hoøkou sli-

nu na mravence, stìhující støíbøité køídlo noèní mùry. Ano, po-

nesu v sobì to krásné vidìní až do skonání. Ten sen, tøebaže

ona je v Praze kurvou; ten sen, tøebaže já jsem vrahem; tento

sen, tøebaže musím utíkat a schovávat se v lesích. Darmo

pøemýšlet: já nesu na svém høbetì docela jinou starost než

tøeštit ze spánku, ó, ty prokletý živote, ach, ty sladký, líbezný

sne!

Pøece jen, øekl si po chvilce, pøece jen je na svìtì nìjaká

krása (tak jsem to zakusil ve svém snu), ale co je všechna

krása platna, když to èlovìku v životì neklape! Že prý je

na svìtì všechno krásné, každý list, každý brouk, každá kvì-

tina, všechno prý je to krásné, a je to, co chce. Blbost; jaká-

pak krása, když to není k nièemu, když to k nièemu neslouží.

Nikdy, leda bych musel být blázen, se mnì všechno na svìtì

nezdálo být krásné - já jsem té krásy nikdy na svìtì tolik ne-

vidìl. Krása! Napøíklad, hrabe se Ruda mezi listy bramboøí-

ku, takový kvìt. Co mají na nìm tak krásného a komu to co

pomùže? Na jitroceli se zrovna probudil modrásek, zabrou-

sil køidélky a rozevøel je proti slunci, blankytná jako nebe. Nebo

takový motýl. Co na tom mají; foukneš do toho a je to pryè;

mohu to v ruce rozmaèkat na kaši, nebo pøijde nìjaká zvìø

a sežere to; jakápak krása!

Nachový kvítek bramboøíku, plátky vztyèené vzhùru, jako by

odletìt chtìl, zadechl k nasupenému chøípí vùní tak kouzel-

nou, že smysly byly jaty okamžitou závratí. Co to je? udivil

se Ruda, taková vùnì - co ona mi pøipomíná? - a tu

se rozpomnìl na svùj líbezný sen. Pøejemnì kreslený rub

modráskových køidélek se zajiskøil v perleovitém oparu; pak

motýl odletìl a mihal se mezi hvìzdnatými kvìty jestøábníku.

Tu znovu pomyslil Ruda Aksamit na svùj sen. Krása, øekl si,

jak je to køehké, jaký to švindl a holé nic! Jak rychle minul mùj

sen! Rozdrtiv v prstech vùni i skvoucí plamének kvìtu bram-

boøíkového, ucítil v nich nièivou touhu uchopiti ještì jejich ná-

silným stiskem vidinovitou krásu motýlovu.

Koketní okáè mávaje jasnými pásky svých køídel, kroužil mu

krotce kolem nohou a posléze lehounkým skokem usedl mu

na botu; bylo to, jako by se ty èerné a žlutobìlavé oèi køídel

motýlových upøely k nìmu v dráždivì hádankovitém výsmì-

chu. Nehýbaje se, sunul Ruda úkladnì vztaženou dlaò kolem

nohy, ale než mohla ruka dopadnouti, motýl vysmívaje se mu

oèima svých køídel, vznesl se pøeludným povzletem kejklíøské

krásy vzhùru a stal se neviditelným.. Ruda se rozlítil. Není-li

krása to nejmalebnìjší, co na svìtì jest! Sevøíti takového

motýla v prstech, však by mu naráz zašel ten nesnesitelný

sebeklam krásy, která není nic než køehkost a netrvalost sama!

Prudce povstal a tìžkými kroky zamíøil mezi karafiáty, ští-

rovník a brvitý hoøec; tam druží se k sobì líné vøetenušky

a poletuje oranžováèek, Colias mirmidone, na jehož ohnivých

køídlech se letmo obráží nejtemnìjší modø oblohy. Tu pak, jako

by vedl veliký boj, rozdupává zuøivec kvìty, které hynou

s kalíškem k zemi sklonìným, vztekle pronásleduje motýla

a rozdrceného sráží ho propocenou èepicí k zemi. Toto, svì-

te, že je tvá krása? To nejcitlivìjší, nejvíce pomíjivé, tohle ša-

lebné, výsmìšné nic kvìtù a vùní a barev, èím plýtvᚠdocela

nadarmo a nepotøebnì nikomu a nejménì mnì k podpoøe

a prospìchi! Tu máš, tu, tu, a zde taky!. - Mít k tomu více èasu,

více rukou a nohou, pìst tak širokou, jako je mùj hnìv, jako

mùj odpor a vzpoura, jen pohleï jak bych ti tento všechen

strakatý švindl mohl smésti z tvých podvodných lící, rozbitý

na padr. A ty, - mùžeš-li - se braò. Och, och, celý vesmír chtìl

bych tak potupit a zprzniti, aby se vìdìlo, co je to Ruda Ak-

samit! Hoho, co mùže být na kráse prý tak vzácného a silného,

když takhle podléhá? Jen se podívej: takto já biju tvé kvìtiny

po hlavách, tak srážím køídla tvých vzdušných motýlù, zabíjím

tvé vùnì a stírám tvé falešné barvy, abys tu stál holý, tak, jak

vskutku jsi, pod svou pravou podobou a bez pøetváøky, mnì

více podoben! Takový švindl! øekl si Ruda. Nasytil se hrubé-

ho vraždìní a znechucen už rozšlápnul posledního mra- ven-

ce. Zvedla se v nìm divná únava prázdnoty a drsný odpor.

Nechtìlo se mu hledìti na dílo, které tu vykonal, a pocítil nut-

nost odchodu. Obrátil se k svému kamarádovi a zvolal

na nìho: Pojï!

Slabý vánek se zachvíval nad místy, kudy se pøehnala zhou-

ba. Sluneèní záøe pokojnì utkvìla a rozestøela se na všem,

nièemu se nevyhýbajíc a nièeho se neštítíc. Co bylo zlome-

no, snažilo se narovnati se, co mohlo ještì lézti, odbelhávalo

se na pahýlech údù, ostatní, pøilepeno vyhøezlými vnitønostmi

k zemi, zmítalo sebou nadarmo a poddávalo se agónii.

Huj, ten vyvádìl! vydechl Vašek; myslel jsem, že se zbláznil,

že ho nìco píchlo, že je poøèený a že se pominul. Až stydno

se podívat. A radìji se ani neptám, proè to všechno. Jsou

vìci, na které èlovìk nestaèí, i kdyby mìl sebevìtší vztek; ale

lépe mu do toho nemluvit, aèkoliv mne ledacos tlaèí na jazyku.

Rovnìž Ruda mlèel. Urputnost, která se v nìm usadila na-

vrchu ošklivosti, rozpakù a omrzelé únavy, zachmuøila mu oèi.

Nemohu býti dobrý, pravily tyto jeho oèi. Kdybych byl dobrý,

svìt by mne zahubil. Není to snadné, nésti na sobì tíhu toho-

to svìta ve zlém, ale jinak to nejde. Ne, nejde to jinak, a jaké

to je, takové to je; na tom se nedá nic mìniti. Já - Ruda Ak-

samit, domov a co jsem žil; ty lesy, moje láska, kopýtka srn-

cova, krásný chlad a ztuhlost položené zvìøe. Jakou to vše

má cenu? A Valérie, mùj sen; ty hvìzdy a bùh nebùh, který

není nade mnou. Takto to je a toto je všechno; ale smyslu žád-

ného to nemá. A tu se na jeho srdce položilo hoøe, hoøe bez

obrysù a bez hranic. Tížilo jako skála, jako kamenná hora,

tak jako ohromný a mrtvý lom, který nikde nezaèíná a nikde

nekonèí. A nyní ten bol bez obvodu, sevøený v pøíliš tìsné kle-

ci žeber, neúprosným pohybem své velikosti nìmì pøekroèil

všechny bezmocné závory tìla a pøeširoce se rozlil

do nekoneèna. Ach ano, øekl si Ruda, tak to už znám; hoøe

rovnìž tak silné, jako je život sám, ba zaèasto ještì silnìjší,

to hoøe mého života. To jsou ta místa, kde všechno se zjevuje

ve své bezcílné podobì; tady duše bloudí a nièeho nenalézá,

nesouc v sobì lítost pro sebe samu Ale ani to nemá žádného

smyslu a žádné ceny. - Potøeboval bych se opít, abych o sobì

nevìdìl, a mìl bych slyšeti písnì, ty moje z tìch písnièek

Elsnerových, aby za mne vypovìdìly všechno, co já tu neu-

mím vysloviti sám!

Po lesní cestì pod Vraní horou opatrnì spìchala Marie Rou-

sová. Nese ona krásné svatební šaty do Zálesí, bìlostné šaty

nevìstí. Vyšila a ušila je z hedvábí, gázu a umìlých kvìtin. Má

je zahalené v èistém ubruse, aby k nim nemohl prach, aby

se k nim nedostalo slunce ani d隝, aby je ani køivý pohled

neohrozil. Zastavuje se, upravuje záhyby na ubruse

a pøemísuje špendlíky, aby se ty krásné svatební šaty nikde

nepomaèkaly, a chvátá slušným krokem zas k Zálesí dál, vr-

hajíc zbìžné pohledy do mlází, zda by se tu nenašel nìjaký

høib.

Marie Rousová nenosí klobouk, ani venkovský šátek. Cho-

dí prostovlasá a její tmavé vlasy, stoèené v prostý uzel, pìknì

jí sluší. Není m욝kou ani venkovankou. Sleèna Marie je šva-

dlenou a jde odvádìt svatební šat nevìstì do Zálesí. Kéž je

šastna, z plna srdce bych jí to pøála, pøemítá Marie Rouso-

vá, ale na jejím místì bych se tak rychle nevdávala; bojím se –

jak jsem toho jejího ženicha vidìla –, jestli se neukvapila

a nevybrala si toho nepravého.

Ale to už není moje vìc, pomyslila si dále. Ušila jsem ne-

vìstì krásné šaty, a nikdo nemùže øíci, že jsem si na nich

nedala velice záležet. I kdybych øekla od ušití tøi sta, není to

mnoho za takové šaty. – Hle, takový rùžový kvítek, Marie Rou-

sová utrhla si opoždìný kvìt ostružiníku, takový kvìt vyšiju

na pøíští svatební šaty, které budu dìlati.

Marie Rousová je spokojena a lehce si trylkuje na cestì pod

Vraní horou, spìchajíc k Zálesí svým slušným a pùvabným kro-

kem, který jí právem získává v celém okrese úcty a obdivu.

Vše je na ní lahodné a èisté: šaty, vonící vzduchem, mýdlem

a žehlièkou, její ple, neporušená žlutavá slonovina tváøí

i spánkù, mezi nimiž, pod pevnì narýsovaným oboèím, vyzírá

mandlovitý pohled oèí velmi temných, avšak slad- kých

a rozumných, i zuby napøed pìknì bílé, rovné a pravidelné,

v sympatickém úsmìvu, by i po pøestálých nemocech nezù-

staly snad všude bezvadnì uschovány. Postavy je vyšší

a štíhlé, témìø pøíliš rovné a nehrubì tìlesné v obrysu. Nadto

má na sobì zástìru zašpièatìlého støihu, jaký právì jí tak sluší,

šedé punèochy a èerné støevíèky, které se po drsnotách ven-

kovských cest kmitají s nevšednì plavnou dùstojností.

Nikoliv, uvažovala sleèna Marie, toho èlovìka bych já si ne-

vzala. Aèkoliv sám zámožný, bere si ji nepochybnì jen pro

peníze, a zdá se mnì být povahy lehkomyslné a zajisté velmi

málo jemné.

Sleèna Marie Rousová, aè milování hodna – však stále ješ-

tì se kolem ní vznáší láska, které se dohaduje, i které si ani

nìkdy není vìdoma –, nemá milence. Ó ano, má! ale není to

milenec toho obvyklého, našeho druhu, bytost sentimentálnì

brutální, stále neuspokojená, sobecky demonstrující

a domáhající se pozornosti a úèinlivosti hned pokorné a hned

zase soucitné. Její milenec a ženich, Julius bylo jeho jméno,

je milencem už deset let mrtvým, i nemùže se už nièím v tìchto

bodech znehodnotiti, ani z jejich nátlaku se prohøešiti. Jeho

tváø kryje hlína, jeho jímavý hlas smlkl a duše prodlévá

v dalekém záhrobí. Ze všeho na svìtì zbyly mu už jen kvìtiny

na hrobì; macešky na jaøe, èervené lilie v létì, astry

v podzimu, a po celý rok náhrobek pískovcový s deskou

z èerného mramoru a se zlatým jménem Julius. Tomuto mrt-

vému ženichu a milenci, na kterého se dnes uz sotva kdo jiný

nìjak pamatuje, zùstala Marie Rousová vìrná po deset let

a provždycky. Živíc se švadlenstvím, odmítá každé mužské

dvoøení, každou jinou lásku, která se k ní za rùzných roèních

èasù a z rùzných mìst ostychavì i obmyslnì snášela. Julius

opanoval její srdce, její život a osud, tøeba dávno už na nìho

nevzpomínala každým dechem a každým dnem, jak se k tomu

ještì pøed osmi, devíti lety vùèi jeho památce cítila povinna.

Je jí už jedenatøicet let a je poøád ještì hezká, ta panenská

vdova Rousová Marie. chudobná švadlena, kvìt dlouhého tr-

vání, dlouho nevadnoucí a nikým neutržený jako to podzimní

kvítí na hrobì milencovì.

Oba zbojníci zvážili okamžitì dosah tohoto setkání, když

na pùl cestì do Zálesí uvidìli pøicházeti dívku, která tu jde

sama. Vnitøní hlas, který jim jindy radil dáti se pøed každým

støetnutím s lidmi na ústup, se neozval, nebo mohutnìji

se dala slyšeti rada jiná. Co jiného, káže tato rada Rudovi,

když není tu koøalky ani nièeho podobného, ani zpìvù lásky

a žalu i radosti? To vše, pravím ti, to vše, však víš, že vše!

Obsadiv Rudu, v ten ráz dal se tento hlas spatøiti v záblesku

jeho zornic a v záchvìvu úst; kamarád, zahlédnuv toto prud-

ké znamení, ihned porozumìl Vsunuli se do køovin po obou

stranách cesty, tajíce dech, aby nic neztratili z klapotu støevíè-

kù, které se blíží, ach blíží, jdou sem, ó, jdou!

Vidìla jsem tu dva mužské, diví se støevíèky Marie Rouso-

vé, a teï už je nevidím. Asi to byli lesní dìlníci.

Vtom se pøiklopila tvrdá ruka na mírnì vykrojený úsmìv rtù.

Bože, vždy jsem nic zlého neøekla, ulekla se Marie Rousová

- A tu se uzøela obklopena muži vzezøení velice pøísného, kte-

øí jako by ji chtìli trestati. Cítila se rvána a vyvrácena ze zemì

a zamrazilo ji, nebo to bylo, jako by byla stržena v strašný

pád a hlasu jí nebylo možno vydati. Zvrátila k mužùm pohled

tmavých oèí, v nichž z propasti hrùzy prosila Marie Rousová

ty dva o pomoc, o slitování. Ale tu poznala, že ony ruce, které

se po ní sápou, nejdou jí pøispìti z té jámy dìsu ven, nýbrž že

jest v jejich kruté moci, která ji chce sraziti ještì hloubìji a brání

v útìku. Snažila se vykøiknouti; tìžce pøilehla k jejím zubùm

hrubá ruka, zapáchající štípavým tabákem. Chtìla odtrhnouti

tuto násilnou dlaò od svých úst, ale tu shledala, že její ruce

nejsou volné: peèlivì støežila v nich bìlostné svatební šaty

ve velikých starostech, aby se v tomto surovém zápolení ne-

pomaèkaly a nepøišly ke škodì. Ty šaty, ach ty krásné šaty,

vzlykala její zoufalá duše, co z nich bude, ach bože, vždy

se celé potrhají! Ale modlitba nemá dost úèinku pøed útokem

pekel. Svatební šat klouže jí z rukou, nemilosrdnì cásán

a dupán žalostnì sesouvá se k zemi a vzdušné závoje vlají

vzhùru, ovívají vycenìné tlamy zlosynù a zaplétají se jim

do tlap, zmítaných katanským násilím. Tu rozlítila se Marie

Rousová hrùzou a lítostí a poèala bojovati jako lvice. Její štíh-

lé švadlenské ruce, když už nemohly ochrániti svého nìžné-

ho díla, vyšvihly se mstivì, bleskem vjely vzhùru a zaaly

se do tváøe Rudovy. Jak se prudce vzepnula, tlak na jejích

ústech trochu sklouzl a povolil, i vykøikla hlasem drsným

a velikým: „Lidé, ach lidé, na pomoc!“ Špinavá ruka, ovìše-

ná køehkou pìnou závojù, znovu se sápe po jejích ústech, ale

Mariiny prsty míøí rovnou do oèí násilníkových. Smeknuvše

se po èele, uchycují se pevnìji na víèkách a drásají je pøesil-

nì, až se jejich mìkkost stává mokrou a kluzkou, pøevádìjíc

bøitký tlak nehtù po tváøi dolù až k ústnímu koutku, ze kterého

vytryskuje krev. Škaredá tváø, pøekvapena bolestnou mocností

útoku, odklání se v sebeobranì dozadu a tu se Marii podaøi-

lo vykøiknouti: „Sem, lidé, sem!” Zápas na okamžik ochabl.

Skloniv tváø, povolil Ruda pøíkré síle svých paží, aby si jem-

ným tlakem ohmatal zmuèené oko; kapka krve, tøesoucí

se v koutku úst, spustila se mu praménkem po bradì. Zápas-

níci supí, dech se jim tøepotavì škube. Marie Rousová jektá

zuby a chvìje se v nohou, co její nehty rvou ustupující ruku

Vaškovu.

„Vašku, ale teï už žádné orace!” zachroptìl Ruda, mrkaje

zranìným okem na prsty, které mu ztøísnila krev. Otøel si dlaò

o kalhoty, naèež skoèil k Marii a popadl ji za ruce „Sem, lidé,

pomoc, sem!” vykøikla Marie.

A vskutku: vtom již sem zalehly hlasy a opøely se do zápasí-

cích rukou a zlomily jejich sevøení, Ruda s Vaškem poodstou-

pili: pomoc pro Marii Rousovou pøichází sem pøekotným du-

sotem.

Sbor skautek lehkonoze se sem sbíhá v oblouèitém šiku.

Sukénky vlají v rychlém bìhu a na ramenou èervené šáteèky

svezly se do šíje, ruce jsou vztaženy vpøed i vzneseny vzhùru,

jak hbité bìžkynì zacloòují si oèi, a jejich rudá ústa jsou otevøe-

ny vážnou bdìlostí. Haló! svolává se sem tato dívèí družina,

ne nepodobná sboru lesních víl, spìjících zahnati vetøelce,

který zneuctil poklid lesního ducha, jemuž jsou služebny.

Muži se zarazili.To vojsko dívek, co to má znamenat? Z údivu

zvedla se nejistota a z nejistoty strach. Je to jako nìjaká dru-

žina Dianina, pøicházející plašiti a uštvati nízkou zvìø, do níž

pak uražená lovkynì pøispìchá vpáliti svùj smrtící šíp. Nìkte-

ré mají štíhlé hole, jež by mohly býti kopími, jiné tøímají pestro-

barevné praporky, které povedou seè, až zaène se trestný

útok. Rumìnec na lících tìchto mladièkých panen jeví

se pøísný; pøipomíná jasnost ranní zoøe. Ale barva jejich šatù

je olivovì zelená: to les. To les. To les, ulekli se násilníci,

ano, odtud se to vzalo! A tu si Ruda vzpomnìl na zabitého

hajného: to on asi sleduje tento pøedvoj, pøicházeje pøi této

pøíležitosti vzíti si svou mstu.

I dávají se chlapi na útìk, zanechávajíce na jevišti zlého úkla-

du Marii Rousovou, nyní zbledlou jako kvìt konvalinky a s tøe-

soucími se koleny uprostøed lesních dívek. Vrhli se do hloží

vìru jako zvìø. Ale tu již se sbíhají jiní lidé, nebo po lidech

Marie volala, dva hluèní døevorubci, a opìt jest štvancùm usko-

èiti bokem do mlází, aby poznova klièkovali, vyplašeni staøe-

nou nesoucí džbán jeøabin a ženami sbírajícími klestí. Tak tu

sebou v hájích zmítali jako gumový míè, narážejíce ve svém

rozbìhu na pevné pøekážky, než zapadli do vysokého lesa;

dravé ptactvo, vydìšené tímto vpádem, vzneslo se vzhùru

a vydalo šeredný skøek. Marie Rousová se dala do pláèe. Teï

už je všechno zas dobøe. Má kolem sebe družinu dìvèat veli-

kých oèí, zarostlé muže se sekerami, staøenu s džbánem je-

øabin a ženy, jež sbíraly klestí. A ještì dva skauti se tu naskyt-

li, jeden s kytarou, druhý v brýlích, s neobyèejnì chlupatými

koleny, pøívìtivì vycenìným chrupem nutí do Marie studený

èaj. Sleèna Marie se zadýchává posledními vzlyky; soucitné

ženy zvedají z prachu zemì zdeptaný svatební šat, uhlazují

jeho rozervané záhyby, vysílajíce k mužùm vyèítavý hled. Ješ-

tì že to tak dobøe dopadlo. Nám tak mìli ti dva padnouti

do ruky, prohlašují muži se sekerami zamraèenì, to byste vi-

dìly! Však ono se to tìm dvìma pacholkùm nevyplatí! Marie

Rousová odchází v prùvodu. Svým dobrodružstvím se mnoho

nechlubí. Ach, jak oni ten svatební šat tak bezcitnì znièili!

Nevím, dáli se to ještì nìjak spravit - Ano, jeden z nich byl

vìtší, celý rezavý, ten druhý, v èerném, byl o nìco menší, pra-

ví sleèna Marie revírníkovi. Bože, když si vzpomenu, jak suro-

vì oni ty krásné svatební šaty rvali! Nikdy jsem si nemyslela,

øekla Marie Rousová sama sobì, že by mne mohlo nìco ta-

kového potkati. Ale však jsem se nedala. Ó, Julie! Býti živ,

jistì by toho nebylo. Mìla jsem správné tušení, že jsem

se mužských vždycky ponìkud bála!

„Mohli jsme si to nechat,“ øekl V ašek, když se cítili dosti

daleko.

„Mlè!“ uryl se Ruda, „nechceš-li nìjakou dostat: nechci o tom

ani od tebe ani od nikoho už nic slyšet.“ Veèer pak

se zahrabali do suchého listí, umiòujíce si na nic nemysliti, aby

snáze co nejdøíve usnuli.

Utekli jsme pøed holkami, marná sláva, zamrzel se Vašek,

když za èasného rána vstávali; jak to jen pøijde, že jsme mu-

seli utéci pøed holkami? Ale bylo tam také fùra jiného lidu.

Mohli jsme si to nechat, øeknu ti, Rudo, ještì jednou, ale na-

hlas ti to povídat nebudu.

Ruda si potichu omakával tváø. Pøes zhmoždìné oko po tvá-

øích dolù se mu táhnou rudì zanícené pruhy. Pne a leptá to

velmi škaredì, když zkouší pohybovati oèním víèkem

a tváøemi; z koutku úst to znovu vyprýštìlo, jak si seškrábl

zaschlou krev Však Vaško- vy ruce jsou také køížem krážem

zbrázdìny palèivými èmouhami. To nám zas pøirostlo na úètu,

a máme to moc èistì na sobì napsáno; ta ženská nám dala

co proto, jen co je pravda, každý si to mùže tadyhle pìknì

pøeèíst.Vašek, pohlížeje s velmi neklidnými pocity na svoje

ruce a na Rudovu zmuèenou tváø. A kdyby se aspoò bylo nìco

stalo – Tohleto, paneèku, tohle se poøádnì rozkøikne.

„Tak pojd’!“ osopil se v tìžkém nepokoji na Rudu, „hezèím

se už neudìláš. Koukejme, a jsme odtud co možná dál.

Tuda se pøestal obírati svou zdrásanou tváøí a beze slova

se dal za kamarádem.

Šli øídkým lesem, ale ani tak nebylo v nìm dobøe kupøedu

vidìti. Les byl hustì zarostlý jalovcem. Keøe, které kdysi ztra-

tily vršek, rozložily se do široka, ale ty ostatní vzrostly štíhle,

sloupovitì a nepravidelnì vzhùru a zdálo se co chvíli, jako by

tu stáli skøítkové, lidé a obøi a jiné bytosti nejasného obrysu,

všechno strnulé v hlídce a napjatém pozorování a skrývající

za zády nùž, hluènou trubku k alarmu, klacek k udeøení, puš-

ku k výstøelu.

Hu, øekl si Ruda, kdyby to tak byli vojáci nebo myslivci, veta

po nás; to bychom daleko neutekli. Budeme si teï vùbec

muset dát zatracenì pozor. Mìl bych si to lépe promyslit, ale

jen kdyby mne ty škrábance tak protivnì nepálily; mám toho

plný oblièéej. Nemohl to pøekonati, a znovu si sáhnul po tváøích

a psal si prstem po napuchlých rýhách, které zjitøenì mokva-

ly. Tím tomu nepomohu, øekl si hoøce; èert ví, co mnì to nedá

pokoj. Snesu ledacos, prsty pomaèkané, stržený nehet, ruku

zašívat, nohu zhmoždìnou, všecko jsem už mìl - ale ta žen-

ská musela mít drápy jako jedovaté. Potkat tì takto podrá-

paného doma, pomyslil si nad Rudou Vašek, ach, Rudo, to

bych se ti smál! Ale tady to není žádný špás. Vùbec to není

žádný špás. Tuze nedobøe jsme si to všecko nadrobili, dar-

mo mluvit: už mnì je z toho nìkdy úzko. A tu se stalo, že -

jako by ze zemì vyrostl - náhle se pøed nimi vztyèil vysoký

staøec. Na bílých vlasech, které mu spadaly až k ramenùm,

mìl vìnec upletený z haluzí, žlutavý vous mu splýval hluboko

na prsa. Na tìle mìl dlouhé roucho, starý roztrhaný župan;

jednou rukou opíral se o olistìný klacek, v druhé nesl košík

s houbami. Byly tu høiby, bøezáci i køemenáèe, zelánky

i havelky, mezi tím køehké katmanky, èervené i tygrované

muchomùrky, dobré i jedovaté v jediné smìsici a hrouda si-

ného mechu, vykrášlená rudými korály døínkù. Vztyèiv

se velkolepì, zvolal staøec hlasem mohutným: „Sláva vám

a mír!” Pak vznesl paži, v níž tøímal olistìný klacek, a dotknuv

se jím zlehka ramene Rudova a Vaškova, opakoval znovu dù-

raznì: „Pokoj vám!“ Ruda s Vaškem na sebe vyjeveni pohlédli;

oba pøekvapením zbledli, otevøenými ústy škubavì vycházel

dech. Ruda vztáhl ruku vzhùru, aby si zakryl podrásanou tváø.

„Pro mne jsi obìtoval svou krev,” øekl staøec. „Neboj se, synu

mùj, sem, kde jsem já, za tebou tvoji nepøátelé nemohou.”

Ruda sòal ruku z tváøe a v tupém údivu hroužil zarudlé a slzící

oèi do podivného starce.

„Nedìkuj,” pronesl staøec konejšivì a hrabal se v košíku.

„Zde, tu máš, toto ti dám na všechny rány. Vezmi a nikdy

a nikde a za žádných okolností se od toho neodluèuj.“ Vložil

Rudovi do dlanì hvìzdicovitou pýchavku. Pak vylovil hvìzdi-

ci druhou a daroval ji Vaškovi. „Dobøe to schovejte a skryjte

pøed oèima služebníkù tmy. To za prvé: na rány tìla, a v dru-

hé, vyšší potenci, na rány duše. Rozetøeno s tøikrát tøemi bo-

bulemi jalovce v medu lesních vèel, uèiní vás neviditelnými.

Žádná kule, meè, okovy, louh ani jed nebudou nad vámi míti

moci.“

„Kdo jste?“ odvážil se Ruda tázati.

„Jsem Vládce tìchto lesù. Všechno je zde poslušno mých

rozkazù. Vy ale se nièeho nebojte, nebo vzal jsem vás pod

svou ochranu.“ „Co že to je?“ obrátil se Vašek k Rudovi. Ruda

pokrèil rameny. „Jen poslyš!“ øekl staøec a velmožný úsmìv

obnažil jeho hnìdé zuby. “Jen poslyš a pochopíš.“

Odloživ košík s houbami, aby mìl ruku volnou ke gestikula-

ci, opøel se staøec o svùj klacek a jal se recitovati hlasem ve-

lebným: “To hlásím vám, Aridión sám: Ario je vzduch, Dión

pak bùh, jedno ve dvém to jest, jednomu vzdejte èest, jed-

no, jedno jest ve mnì, ve mnì jest jedno, dno všeho ve mnì

jest, dno nebes i zemì, v nich je sídlo mé vlády, nikdo ne-

zvrátí mé øády, pìnkavy, stehlíci, a sýkory mne posloucha-

jí, èernohlávci, èížkové, zvonci i konipásci, o všem, co tøe-

ba, mne zpravují svými hlásky, káòata, orlové i všichni ostat-

ní živlové, všichni mnì pøinášejí zprávy nové a nové z dolin

i hor, že zlomeny nepøátel hord závist i vzdor, jich zrady

a pikle a intriky temné se rozpadly v prach a v pápìøí jem-

né a já je odvanu, v každou svìtovou stranu odvanu, vlád-

cem všem zùstanu, Ario –” Tu Vašek pokrèil rameny, a obrátiv

se k Rudovi, poklepal si významnì na èelo.

“Já vím, že jsi blázen!“ rozzlobil se staøec.

„Jen poèkej, já ti spravím hlavu, až ti øeknu ještì toto: Pan-

na Maria synáèka Ježíška mìla, na jeho èele trnová koru-

na se skvìla;

já však zelený vìnec mám a v nìm moc svou mám nade

všemi sváry, poláry a proteáry, mrtvé køísím a s duchy roz-

mlouvám: alore reale menandre deore diurnoi moare ridi-

on meore –” Ruda uchopil Vaška za rameno. Vašek jen mrk-

nul oèima kupøedu, pryè odtud, z toho ven! Nemohli toho už

déle poslouchati. Znìlo to jako zaklínání, jako mše bìsných

duchù. Vìtøík pohrával listím v starcovì vìnci, les zašumìl

a zavzdychal, žalostnì vzkøikl pták, v dáli ozvala se srna. Bylo

to hrozné. Prudký dìs jel jim po zádech vzhùru a naježil jim

vlasy.

Liriodiorimereo – Odtrhli se rázem, a pøevrhnuvše divým

spìchem starcùv košík, prchali odtud. pokud staèil dech. Sta-

øec poklekl na zem a sesbírával obsah pøevrženého košíku

vzlykaje pøitom dìtským pláèem.

„Huiíi,“ vydechl Vašek, když už nemohli dál. „Že nás ten bláz-

nivý dìdek ale vylekal!“ „Však to taky bylo – ten vìnec jak on

mìl na hlavì.“ „A jak zaèal: pokoj vám, nebojte se, tady já vás

chráním.“ „Èlovìèe, ve mnì hrklo, kdož ví, co to je, a že on

všechno ví, jako nìjaký pánbùh - Nikdo na vás nemùže, poví-

dá, žádní nepøátelé, já vás udìlám neviditelnými.“ „Ale pak

mnì to zaèalo pøipadat, že se nám v tìch øeèech posmívá.“

„Mnì zrovna tak: že si s námi tak nìjak hraje. A to jsem do-

stal strach a vztek - Ale nejhorší mnì to pøipadlo až nakonec.

To už jsem vìdìl, že je blázen, ale jak zaèal mlet to svoje:

moira deoira, tak se mnì to zaèalo zdát, jako kdyby svolával

- a to se mnou tak hroznì škublo.” „Svolával - Co?“ ,,I - však

víš! -“ Chvilka mlèení. „A on to zatím blázen,“ odplivl si Vašek

a hodil za sebe hvìzdici, kterou obdržel od starce “Jenom

blázen!“ Ruda se pokusil zasmáti se. Ty mùj kulatý svìte, za-

žili jsme to divnou legraci! chtìl øíci tímto svým smíchem, ale

nešlo to: smích se nerozvinul. Tu pøispìchal Vašek podepøíti

Rudùv smích; vydal ze sebe jen køaplavé vychechtnutí, ale to

se v pùli dutì zlomilo. ”Kdo by se nelekl,” - pøidal k tomu, jako

se zející puklina ucpává plihým hadrem:“každý by se lek!“

Vaškova mysl se vydala po proudu na vlnách nepokoje.

Chabì ucpanou puklinou, která se v nìm roze- vøela po ne-

dokonaném smíchu, mu do odpoutaného èlunu myšlenek za-

tékalo a jeho nohy smáèel divný chlad. Co to v tom je, studilo

ho toto snìní, že od té první chvíle, jak to zaèalo, musíme po-

øád a poøád utíkat? Schovej se, jednou že je zle, podruhé zas,

že se bojíš. Utíkej, aby tì nebylo vidìt, utíkej, abys nebyl ni-

kde k nalezení, utíkej jako v jednom kole od zaèátku až

do konce. Achach, vypadá to, že konec všeho toho bude, až

už nebudeme moci dále utíkat.

Zrovna tak jako ta polní a lesní zvìø, která je strach sama,

ostražitost sama, a pøece pak do nejplnìjšího èerna terèe své

plachosti jest trefena a nakonec složena. Nic jsme si nevy-

brali; když už jsme jednou tak zaèali, už se nezastavíme

a nedostaneme se z toho ven. Už je nám to pøisouzeno, že

se máme státi právì takovými chudáky, jako jsou srnci a zajíci

a všechna ta ostatní uštvaná zvìø; její život, to je stále jen útìk,

v útìku, a její konec? to útìk nedokonaný. Tak i nᚠkonec

nás podle všeho stihne v bìhu, v tomto plachém a ustrašeném

bìhu, kterým bìžíme a nemùžeme, a ani nesmíme

se zastavit. Støevlík v tísni svého útìku vypouští ze sebe ost-

rou šávu, též ropucha usiluje o záchranu, vystøikujíc ze sebe

smrdutou slinu, která je jed - ale ani to nic nepomáhá. Vidìl

jsem je rozšlápnuté vedle cesty, støevlíka i ropuchu, i jejich

šávu a jed A nám také nic nepomùže, však my to dobøe cítí-

me: co jiného by nás nutilo poøád tak utíkat?

Poèkej! trhlo to náhle odpoutaným èlunem Vaškova myšle-

ní.

„Poèkej, Rudo, tudy ne!” Pøed nimi se týèila tabulka s šipkou

s nápisem: K Lesní samotì Zastavili se.

“Víš co, Vašku,“ vynoøil se Ruda z èerné hladiny svého ml-

èení, nìco ti povím.“ „A co?“ “Koupíme si pití!“ Ruda ukázal

na tabulku a pøedestøel pøed Vaška obì ruce, jako by byly

bohatì obtí ženy tím, co v hlubinách svého mlèení vylovil.

„Koøalku?“

“To je to, co potøebujeme. A hospoda jako na zavolanou.“

Vratký èlun Vaškových myšlenek, do nìhož z boku teklo,

sklouzl z vln nepokoje blíže ke bøehu a zde se krouživì za-

stavil.

“To je ono! Ale vypijeme to v lese.“ “To se ví. Tak poèkej tam-

hle na mne.“ Je to ale pašák, ten Ruda, posadil se Vašek

za keøe, a já jsem blázen. Užírám se tu všelijakými myšlen-

kami, a co on zatím vymyslil lepšího! To je to, co nás vzkøísí!

„Vašku, Vašku!“ Ruda se vrátil a nastavuje svou podrása-

nou tváø, kvasící ohnivým písmem: „S tímhle tam pøece nemo-

hu jít. To nejde: musíš ty. Tu mᚠpeníze a já èekám tady.“

Vašek pøijal peníze, a opleskávaje se ze smetí, vydal

se k èerveným štítùm Lesní samoty. A co, napadlo ho tu, jestli

mnì Ruda uteèe, zatímco budu pryè? Hoho, tohle on mnì

neudìlá, to nemožno: proè on by neèekal, když mu pøinesu,

na co on èeká! Hoho, dobrého pití, a a je ho dost! To je, co

potøebujem. Dobrého pití, a a je ho dost, tìší se Ruda, èe-

kaje v køoví. Hola, jen aby to Vašek dobøe vybral, hola, jen

aby už s tím byl tady zpátky! Vidìl jsem jednou divnou láhev

s èerveným likérem: mìla podobu kohouta. Tu bych rád pil.

Vezmu dvì rùzné, sestavoval si to Vašek. Jednu takovou

a jednu takovou.To bude nejlepší.

Jen aby tam Vašek do nìèeho nevlez! Kamarád v køoví

polknul znepokojenì naprázdno.

Tu už Vašek vstupoval do dveøí. V šenkovnì nikdo není, jen

dìvèe asi dvanáctileté zametá pod lavicemi.

Zase holka, pomyslil si Vašek s jistou nelibostí, vzpomenuv

dìjù vèerejšího dne. Ostatnì,» øekl si hned s úlevou, však je

to lepší, než kdyby tu za výèepem stál nìjaký chlap. Beztak,

ulekl se prudce, má tuto lesní hospodu pronajatou nìjaký haj-

ný, nebo nìco takového, a já tady rovnou do toho vlez. Ach

jej, jen a to dlouho netrvá!

„Dejte mnì nìjakou koøalku,“ zvolal na dìvèe, které odlo-

živši smeták, podívalo se v tázavém oèekávání na hosta.

„Nalej pánovi,” ozval se z kuchynì žalostivý hlas. Mezi tikot

hodin vmísilo se praskání postele a šustot peøin; to hospod-

ská stùnì a tìžce se pøevrací v posteli.

“Je tu rum, žitná a kmínka. Kolik?“ pravilo dìvèe.

„Rum, ale nenalévat. Celou láhev.“ Dìvèe vystoupilo na sto-

lièku za nálevním stolem, vysunujíc opatrnì mezi lahvemi onu

s rumem.

„A tamtu, tu èervenou, mnì dejte také.“ „To je višòová.“ „Tak

tu. Kolik to stojí?“ Vašek se vytasil s penìzi.

„Musím se zeptat.“ Dìvèe odešlo s lahvemi do kuchynì.

Z pootevøených dveøí kuchynì zazníval nemocný hlas v brumlá-

ní obtížných poètù, v pomalém vzpomínání a rozvažování,

v nejistém pøedražování. To je vìènost, muèil se Vašek netr-

pìlivostí, aby už se vším byl v bezpeèí venku. Zahlédnul

na polièce menší lahvièku s likérem ostøe zeleným, i vzal ji

k sobì a hbitì ji vsunul do kapsy. Bude toho aspoò víc, pou-

smál se a odstoupil od pultu, oèekávaje pøíchod dìvèete.

Dìvèe vystoupilo z kuchynì, ale bylo znovu zavoláno zpìt.

V šerých tišinách rozpøedly se mezi prázdným tikotem hodin

nové poèty. Nebere to žádný konec, hryzl se Vašek, bože, už

toho déle nesnesu! Koneènì dìvèe pøišlo a žádalo cenu hod-

nì pøedraženou. „Dejte mnì ještì k tomu tamtoho salámu.“

poruèil si Vašek a zaplatil bez smlouvání. Odcházeje, srazil

se ve dveøích s žebrákem. A protože mìl ještì v ruce drob-

né, a že to tak dobøe dopadlo, dal mu na jeho pokorný po-

zdrav a za jeho vodovì bledé oèi almužnu. Jen žebrák, ulevi-

lo se mu blaženì; zapla pánbùh, že to není jiné setkání!

„Máš?“ vyšel Ruda z køoví Vaškovi naproti. „Mám. Budeš

koukat.” „Nikoho nepotkals?“ „Ne, jen žebráka, a v hospodì

ani živé duše, jenom taková školaèka“

„Tak je dobøe. Ukaž, musíme to okusit.“ Vašek podal kama-

rádovi láhev s rumem „Tu máš! To ostatní ponesu sám.“ Vy-

tlaèili zátku nožem. Rum prudce zavonìl nad zatrpklým tlením

lesa. „Paneèku!” zasrnál se Ruda, a napojiv se zhluboka nì-

kolika kloktavými doušky podal kamarádovi. „Ah, èlovìèe

drahá! Tohohle, ach, tohohle nám bylo potøeba! A teï se s tím

mrskneme nìkam, kde by se nám do toho pití nikdo nekou-

kal.“ „Ten mladík!“ zahuhlal k dìvèeti z hospody žebrák hla-

sem starého holuba, „to by mohl být, myslím, jeden z tìch lum-

pù, co vèera pøepadli sleènu Rousovou na cestì do Zálesí.“

“Proè by to musel být on?” pravilo dìvèe z Lesní samoty, „øí-

kalo se pøece, že jsou dva.“ „Tohle by mohl být ten, co má mít

ty èerné šaty.“ „Èerných šatù je -,“ odpovìdìlo dìvèe a složilo

ruce pod zástìru, snažíc se na svùj vìk vyhlížeti vyspìle. „A

co ty jeho ruce? Proè by nìkdo mìl takhle poškrabané ruce?

Co to mùže znamenat?“

„To jsem si nevšimla. Kupoval rum a likéry, celé láhve, co

by s tím takoví dìlali? To bylo asi nìkam na køtiny nebo

na svatbu.“ ,,I totototo,“ zavrkal staøec. “Køtiny nebo svatba,

o tom bych tady v tyto dny nikde nevìdìl. Leda ta svatba

v Zálesí, co jim ta sleèna Rousová šila ty šaty. Ale proè by šel

nìkdo ze Zálesí kupovat až sem? Vždy to mají jinam blíž -

Znᚠho snad?“ „To ne,“ øeklo dìvèe. „Tak vidíš: já taky ne.

Ohohó, byl to on: ten èlovìk nebyl zdejší!“

„Nenene, ten èlovìk nebyl zdejší,” bublal žebrák a dal si

na ten objev nalíti borovièky.Dìvèe odešlo podati zprávu

do kuchynì. Pøišli dva øezníci a poruèili si pivo. “Byl to on,

pánové, a nejinak,” vrká starý svou novinu, pøipíjeje k ní

z koøalièky, „jeden z tìch dvou, co pøepadli sleènu Rousovou.

Obcházejí po našem kraji, máme je tady. Ojojoj, já bych teï

lesem nešel, ani kdyby mnì hory doly sliboval!” „Ti dva,“ pra-

vili øezníci, „po tìch už se dlouho pase, ti toho mají na svìdomí

vícero. Zamordovali tam doma u nich hajného, utekli a cestou

kradou a jiné neplechy. Co se týèe sleèny Marie Rousové, ta

se mìla už dávno vdát a nemusela by chodit lesem takhle

sama, pro ženskou to nic není; my sami byli bychom si dali

øíci, jen se pøiznej, Antoníne! však já také jsem mìl na ni oko,

ale byla trochu pyšná a ne- mìla víc vìna A tak ona je dù-

kladnì poškrábala, co? Dobøe tak, to jim, chlapùm, patøí. Ale

kdo by to do ní øekl, že ona se dovede takovým dvìma ubrá-

nit, taková jemná ženská! Cože? Touhle sukovicí bych se jim

obìma postavil, a ostatnì s sebou ještì nosím pro všechen

pøípad tady ten revolver.“ Nemocná hospodská

se pøištrachala z kuchynì, zachycujíc se na hostech ustara-

ným a ulekaným pohledem.

„Zaplatit, hospodo, a žádné strachy! Potkali jsme cestou

èetníky. Už prý se z Kostelce, Zálesí, z Magdalény, z Vodolova

a ze Suchých Luk stahují. Kdo ví: možná, že je oba už

do veèera budou mít.“

“Tak, a teï s tìmi lahvemi pìknì nìkam stranou,” mlasknul

Ruda a dali se mokrou roklí nahoru. „Mám ještì salám, viš-

òovku a nìjakou zelenou,” hlásil Vašek už potøetí, drápaje

se vzhùru mezi kameny a kapradím. “Tak jen dej pozor, a ne-

sklouzneš; to by bylo nìjaké škody!” “Bez starosti, na tohle,

paneèku, já dám pozor.“ Vašek se rozveselil: “Jako ten Hej-

nùv student tam od nás, to víš?“ “Ten dlouhý, co studuje v Praze

na technice. Co je s ním?“ „Ano, ten jak má ty brýle s èernou

obrouèkou a chce být lehký atlet Tak ten nepije žádný alko-

hol, to se rozumí, a pije zato mléko Jednou si nese to mléko

k veèeøi, láhev si vstrèil vzadu do kapsy, aby ji nebylo vidìt, to

víš, aby si pøed tìmi pražskými holkami nezadal, a plave si to

Štìpánskou ulicí s tím mlékem domù. On nosí ty gumové po-

dešve, aby dìlal vìtšího pána, ale bylo zrovna kluzko, a tak

mu to na tìch podešvích sklouzlo a ten mladý Hejna sebou

seknul a sednul si tam na tom chodníku tak zostra, až mu

v zadnici zapraštìlo. Jak by ne, lidi hned kolem nìj, Pražáci,

jak se tam tak naráz složil, on taky z toho pádu ještì celý zdi-

vený, myslil si, že se pøerazil, a teï kouká, co to z nìj

z kopeèka dolù po chodníku teèe! Pane, co se vám to stalo,

povídá mu jeden pán, co jste si to udìlal, vždy z vás nìco

teèe! Všichni koukají celí pryè, jak on tady sedí na chodníku

jako zlomený liniár a teèe z nìj nìco bílého, co on to ten èlo-

vìk v sobì má? Tak on ten mladý Hejna honem vstal a klidil

se domù, ani radìji nic neøekl, že si pøi tom pádu rozbil flašku

s mlékem, aby se mu Pražáci moc nesmáli.“ „Hehe, mléko!

Praštit sebou takhle my, tak by z nás každého tekla jiná - Co

bys tomu øekl tady nahoøe?“ Nahoøe se proti letícím oblakùm

rýsovala zøícenina hrádku, trávou porostlé valy, úzká brána

polozaboøená v zemi, zøícená vìž, na které se usadila bøízka

a øídké køoví.

„To by nebylo špatné. Nìjaká díra se tam jistì najde.“

Pod èerným bezem se mìkce kroužil oblouk zasutého sklíp-

ku. “Hned jedno šikovné místeèko, ale možná, že tu bude ješ-

tì nìjaké lepší.“ „Tak, a teï se mùžeme pìknì zas spakovat

zpátky,” strhl Ruda kamaráda níže k zemi. “Koukej je tam:

máme to tady zkažené.“ U vìže pod lomeným obloukem, který

snad døíve byl kaplí, sedìli milenci. Drželi se za ruce, ona mìla

vedle sebe kytièku pozdních kvìtù, on otevøenou knížku. Ne-

dívali se však na konfiguraci svých rukou, tak nìžnì a pevnì

semknutých; zírali vzhùru a sledovali ustaviènou zmìnu skvou-

cích oblak, letících nad výšinou. Lehký vítr, pøicházející z tìchto

oblak, pohrával si vlasy milencovými. Milenka do nich vnoøila

milostné prsty a žárlivì si je pøisvojila nad vìtrem; milenec

se pousmál tichou radostí a pozvednuv její ruku, kterou høál

ve své dlani, položil do nich oddanou tváø.

Asi se milencùm zdálo, že vše tu bylo stvoøeno k tomu, aby

oni dva mohli zde tak do sebe pohrouženi sedìti; že proto

postaven byl a zase se propadl tento hrad, že proto ten osa-

mocený oblouk zde zùstal, aby se snivì sklenul nad jejich hla-

vami, které se k sobì chýlí pod tíhou zamilování, i ta zøícená

vìž, bøízka, chvìjící se nahoøe nad nimi, a ta záøivá oblaka že

sem pøišla, aby do nich jejich oèi promítaly sladkou úzkost

i bezhraniènou šíøi své lásky.

Ruda pøiclonil své rysí oèi tìžkými víèky. Obrátil se k tiché-

mu odchodu. Ó, Valérie, øekl si, takto bych chtìl zde s tebou

prodlévati ve vìèné lásce! Ale vidíš, že mnì byl udìlen osud

smutnìjší: že musím odejít a bráti se zas dál; že pøed tebou

musím dáti pøednost koøalce: že se mnou nic není. Tu se ho

dotknul lehký vánek, který pøicházel z oblak a èechral vlasy

milencovy. Zamrazilo ho jakoby až na nahou kost, a v zábles-

cích letících oblak se mu zjevil obraz pomíjivé spìšnosti èasu.

Dostali se na rovinu, porostlou nízkým lesem. Na cestì za-

kryté stromovím rachotil vùz, asi s døívím. Za ním pak za chvíli

druhý a tøetí. „Tady je nìjak živo, v tom lese,“ bruèel Vašek.

„Kampak my se jen s tou naší putykou vrtnem?“ Cožpak

s putykou, naježil se Ruda tesknì, ale s tím ostatním. S tím,

co se už stalo, a s tím, co se ještì mùže stát. Èím dále, tím

více se mnì zdá, že i v tom lese je pro nás poøád ménì

a ménì místa. Popadla ho ošklivá pøedstava takového lesa,

který by se ustaviènì klínovitì úžil, až by vybíhal v zcela ostrý

hrot, kde ruce uprchlíkù, vztažené vpøed za útìku hložím, vpad-

nou nakonec rovnou do otevøených želez, které jim vstøíc drží

èekající èetník.

Hlouposti, øekl si, obhlížeje mnohost lesù do šíøe j dáli, my

pøece nejsme žádné hloupé slepice, a lesa je tu ještì dost

a dost. A kdybychom jen nèkde našli pèkné místeèko k pití,

však bych už pøišel na jiné myšlenky.

Ne, tady nahoøe to není místeèko k pití, aèkoliv je tu velmi

krásnì. Vítr, pøicházející z oblak, opírá se do vrcholkù modøí-

nù a jedlí, traviny jiskøí a pùda voní. Prostranná mýtina, uza-

vøená vzadu hradbou vysokého lesa, zvuèí lidskými hlasy

a jasnou hudbou døeva. Letící oblaka se záøivì tøepí a celý

ten rozkošný údol zdá se býti ohromnou èíší, vrchovatì napl-

nìnou mìnivým kypìním a perlením opojné volnosti a šíøe.

Pøíroda a lidé se tu sešli v družném díle. Poskytnuv své, pøá-

telsky shlíží les na hluènou lopotu lidí, kteøí tu pracují se døevem,

a na lesklé høbety koní, zapøažených k siláckým nákladùm.

Mýtina se rozléhá povykem a veselým klením. Dva šprýmaøi

dávají se tu k dobrému èastujíce se rozmarnými úštìpky

z nevymáchaných hub, zastínìných kyprými vousy.

S blahovolným úèastenstvím pøihlížejí široké boky lesù hem-

živému èinìní, v prùzraèném vzduchu a v skvìlosti nebes, jíž

prostor jest protkán, zraèí se štìdrá pøízeò. Je to, jako by

všechna ta veliká zeleò údolu byla stvoøena zvl᚝ k tomu, aby

v ní dnes pobíhali tito pracovníci, jejichž èilé sekery a pily dá-

vají zpívati døevu, jako by støíbrná záøe a chladivý vìtøík byly

stvoøeny pro pot jejich èela, ta pryskyøièná vùnì pro nì, jarost

hluku, který køížem krážem houpe se a zvoní jasným prosto-

rem, pro nì, hrèení letadla, jehož let vyhledávají mezi tøpytný-

mi oblaky, dávajíce na chvilku odpoèi- nouti svým rukoum, rov-

nìž pro nì.

„Pojï odtud. Dál odtud, dál,“ øekl Ruda kamarádovi a ústa

mu zahoøela velikou žízní. „Tady také není místeèko pro nás.“

Zahnuli obloukem vzhùru ke kopcùm. „Pil bych, pil bych jako

struha, jako písek, jako popel, pil bych jako najatý.“ „A já? Já

bych pil jako nehašené vápno - jen poèkej, však my se už

nìkde umístíme.“ Dostali se do tichého lesa; neozýval

se nièím než hlasem vìtru ve vìtvích a zvonìním potùèku, který

tu seskakoval z úboèí dolù, skrytý v hrubém listí devìtsilu.

Kampak dnes na nás s vodou! øekl Vašek, a rozkroèiv se,

vymoèil se do èirého ruèeje. Ruda pøiklekl výše a sykaje chy-

tal vodu do dlaní a svlažoval si zanícenou tváø. Nepomohlo to

mnoho; napuchlé rýhy pálily ošklivì. Nahoøe na rovinì nara-

zili pak na rozpadlou chatu, postavenou z neloupaných kme-

nù a kùry, nìkdejší nocleh uhlíøù, po nichž tu zbylo veliké èer-

né kolo, narýsované na zemi z drtin døevìného uhlí.

„Tak prosím, tady to máme, jen raète,“ odklopil Vašek za-

padlé dveøe. Uvnitø byla hrubá lavice a nìco sena k odpoèinku

a pøespání.

„Pìkné, moc pìkné, ale tuze blízko u cesty,“ bruèel kama-

rád. Bylo patrno, že cesta, která tudy vedla, byla dosti užívá-

na. „Pojï aspoò tamhle nahoru.“ Vydali se na samotný vršek.

Tady zùstaneme, a ani o kousek dál! zastavil se Ruda napev-

no. Temeno kopce nebylo hustì porostlé, ale bylo navršeno

z balvanitého labyrintu, v nìmž bylo pater, prohlubin

a pokojíèkù všech velikostí a na vybranou.

„Tak - a teï sem s tím,“ rozvalil se Ruda do ka- menného

lùžka. Otevøeli rum a pustili se hrubými sousty do salámu. Bylo

to zboží, které chtìl øezník uèinit trvanlivým, i nešetøil na nìm

soli, pepøe, èesneku a bukového døíví, salám øízný jako dobøe

naložený èetaø, šavnatý jako hubatá coura, prodchlý uzeností

jako trafika tabákem. “Tak co,” prohodil Ruda z plné huby

k Vaškovi, “že se ale máme!” “Dobré!“ Na jiného než

na požitek nechtìlo se jim nyní mysleti.

Zvuk døeva, který sem dosud pozazníval z hloubi lesù, teï

utichl a z daleké vsi se sem tenounce prodíralo zvonìní po-

ledne. Bylo ticho a teplo, v malinoví bzuèel èmelák a v suchých

travinách zaharašila ještìrka. Sladká a bezstarostná lenost

dùvìrnì pøilehla ke kostem Vaškovým. Pøitiskla se k nìmu

høejivì a úlisnì, ale byla skromná a za svou lahodnou dobro-

tu spokojila se s málem: nežádala si na svìtì nièeho, než

obèasného doušku z láhve, ze které se zatím nezdálo ubýva-

ti. Vaškovy oèi se úèinkem této soustøedìné blaženosti neo-

byèejnì zbystøily. Podivuhodnì vidìly a vnímaly do dálky i do

blízka, vzácnì lehce a bez m jakéhokoliv pozorlivého úsilí vni-

kalo do nich vše viditelné s témìø mikroskopickou ostrostí:

kamenné zrní, z kterého se skládala hmota balvanù, odváté

køídlo mušky, stín kvìtné tyèinky, zakroužení divokých holubù

pøedaleko na obzoru.

Krásnì je tu, vzdechl, dobré je to, èeho lepšího mohli by-

chom si vùbec pøát!

Jasnì ostré vidìní nezastavilo se na drobnohled- ných zr-

nech kamene, ani na holubech, kroužících na obzoru,

a proniklo ještì dále, až domù. Doma, napadlo Vaškovi, jsou

po obìdì a jde se zas do práce Vašku, mohl bys udìlati to

a to, naøíká máma. Proè zrovna já, proèpak to nemùže být

jiný? bruèí Vašek a pøeje si být radìji nìkde v lese. Jak ono

je asi doma? rozpomíná se Ruda. Máma pøinesla obìd

do lomu a vyškrabuje z rendlíku, co mužští nechali. Táta už

pohovoøil s matkou a teï bání z dýmky a regíruje: A ty, Rudo,

ty udìlᚠto a ono. Dejte mnì pokoj, ježí se Ruda, udìlejte si

to sám, já mám ještì od rána dost svého. Matka, vzpomíná

Vašek, si utírá oèi zástìrou. Co se s tím hochem asi stalo,

copak jen ono s ním bude? vstávajíc lehajíc myslím jen na tu

špatnou zprávu; radìji bych se už mrtvá vidìla. Co by s ním

bylo, bruèí otec a v hrdle mu zadrhuje: darebák je to a bude

sklízet, co si zasel. Nemìl cit s námi, proè bychom mìli mít

cit my s ním! Táta, taková je vzpomínka Rudova, bere

z máminých rukou hrnec s polévkou a ptá se ještì døíve, než

zaèal jíst: A co s ním - s Rudou, není nic? Nic, øíká matka, ni-

kde jsem nic neslyšela; proè si to poøád tak pøipouštíš? Ona,

máma, ta si nìkdy zapláèe jen potají. Jak bych si nepøipouš-

tìl, bafá otec, ale dýmka mu nehoøí, je to pøece moje krev,

a takovou hanbu nám udìlal!

Kdežpak doma! pøihnul si Ruda, tady je naše mís to, právì

tady a právì dnes a u této koøalky. “Tak co,” podal láhev ka-

marádovi, „nechtìl bys být doma?” „To tak,“ øekl Vašek. “Doma

nic není. Kdyby tak vìdìli, jak krásnì my si tu užíváme svìta!“

Po salámu byla žízeò a dobøe se to pilo. Øeèi pøibývalo tou

mìrou, jak z láhve ubývalo, a rum i svìt zdály se èím dále tím

lepšími. Vašek je dobrý kamarád, dojal se Ruda. Èert ví, co

to na mne tenkrát pøišlo, že jsem mu chtìl utéci, vždy ho pøe-

ce mám, kluka všivého, strašnì rád. A také že mu to dokážu:

jemu, a nikomu jinému musím vypravovati svùj sen. Vzdálená

hudba mýtiny už utichla, støíbrnì záøný den poèal oranžovì

pláti pøed pøíchodem veèera. To už byli v pùli láhvi višòovky

a tajemnì se šeøilo, když Ruda vypovìdìl kamarádovi svùj

sen. „Víš co, Rudo,“ pøisedl k nìmu Vašek a u velikém vytr-

žení objal ho láskyplnou paží, „víš co, nìco ti povím: pùjdeme

do Prahy, pùjdeme za ní, za tou tvou Valérií! Nìjak se tam už

dostaneme; to by tak hrálo, abychom my se tam nedostali!

Nìjak už se tam schováme; byl by v tom èert, abychom my

se tam neschovali, vždy v Praze je lidí jako stromù v lese.

A nìjak už se tam protluèeme; to by tak bylo, abychom my

se v Praze nìjak neprotloukli! Tak je to: Pùjdeme za ní,

za Valérií!” „Pùjdeme, Vašku. Pùjdeme, proè bychom nešli!“

Rudova duše víøí nadšenì silou a prudkými zámìry. „Ó Valé-

rie, dvakrát jsem tady v tìch lesích po tobì tolik zatoužil, ale

vždy jsem se zase zapøel. Ale teï už nemohu a nesmím; ted’

potøetí, to cítím prostì a jasnì; já musím jít za tebou! Nechá-

pu, že jsem toho døíve nepoznal.“ Ó, kamaráde, ó sladká opi-

lá koøalko! Jak podivno: èím jen, kde je to, èím jsem

se nechával tak trápiti, a teï jako bych to všechno odvanul:

nic není na svìtì jistìjšího, než že mnì vzchází mé štìstí! Tak

je to, tak, a neznám už nic jiného. Vašku, rozmilý, ještì ti mu-

sím mnoho povídat. Pojï, ty hloupý, co bychom sedìli tady

venku, vždy tam po uhlíøích zbyl ten krásný dùm! Ještì ti to

vše musím øíci znovu a ještì to chci slyšet znovu a mnohokrát:

o Valérii. Chci ještì o Valérii.

V uhlíøské boudì zdálo se to stokrát lepší než venku. Bylo

tam sice temno, ale štìrbinami mìkce ještì svítil soumrak.

Zapadli do sena a naèali láhev se zeleným likérem; zaplnil

ústa pronikavì nasládlou hoøkostí. „Ten je nejlepší,“ vydechl

Ruda a podal lepkavou láhev kamarádovi.

“Koupím si nové šaty,“ zabreptal Vašek. „Vidíš, ta Valérie;

nikdy bych si netroufal pomyslit, že by o mne tak stála. Mohu

já jí to udìlat, abych za ní nepøišel? Hned zítra za ní pùjdu.“

„To víš, kamaráde, to víš.“ „Pùjdu, jako že ti to povídám, tak

pùjdu.“ „To víš, kamaráde, to víš -“ „Ale nejdøív jí napíšu psaní.

Nejdražší Valérie -“ „A já si koupím nové šaty -“ „Nebo ne,

žádné psaní. Nenapíšu nic, pøekvapím ji a najednou se tam

zjevím. Tady jsem, Valérie, øeknu jí, podívej se na mne, pøišel

jsem za tebou –“ “To víš, kamaráde, to víš -“ Vašek už má

dost, øekl si Ruda; však já jsem si toho pití také dost naložil.

Ale co to, že nám pøi tom pití není dneska nic veselo? Taková

dobrá koøalka! takové vyhlídky! takový život! „Vašku, pij!” „To

víš, nové šaty si poøídím, to víš -“ „Hele, Vašku, tenkrát v zimì,

pamatuješ se, jak jsme ty tøi zajíce chytili?” “To víš, že

se pamatuju, to víš -“ „Byla to tenkrát legrace, pamatuješ?

Podívej se, Vašku, co to tady leží, ti zrovna povídám, vsaïme

se -” Tu se náhle otevøely dveøe chaty a v transparentu noèní-

ho šera se obrážel èerný obrys muže. Muž ve dveøích asi ne-

mohl proniknouti svýma oèima ve tmu chatrèe. Vypínaè elek-

trické lampièky cvakl, ale svìtlo nevyšlo, kontakt selhal. Muž

ve dveøích odkašlal, chystaje se ze sebe vydati hlas.

„Koupím si nové šaty,“ zamruèel Vašek.

Èetník! vyjevilo se Rudovi. Pistole práskla, Ruda vystøelil.

Silueta ve dveøích sesula se k zemi a rýsoval se tu zas prázd-

ný obdélník.

Chlapi vyskoèili a hnali se ven. Na prahu Ruda zaklopýtal,

div nepadl.

Klusali potácivým bìhem opilství, vrážejíce do sebe a ztìžka

supajíce. Vašek vydechoval krátkými steny. Pod jejich dupo-

tem skøípal a sršel písek, praskaly koøeny a drolilo se kamení.

Už nemohli dále. Ruda si hmatal po hlavì, hledaje na ní èepi-

ci. Z Vaška vyšel táhlý kvílivý zvuk. Vašek se chytil stromu,

a ohýbaje se nízko k zemi, dávil a vydával ze sebe vše, co

požil tohoto dne.

A tu se z Rudy vydral strašlivý veliký smích. Teï teprve za celý

den pøišel na nìho smích Køápavì bièoval tento hrozný, dlou-

hý smích lesní tmu, a temnota, vyvrhujíc ho s hrùzou ze sebe,

svíjela se mezi tøesoucími se kmeny a vìtvemi. Poslední

soud! zdìsil se Vašek a padl tváøí do lesní pùdy. Ruda hodil

sebou vedle, a ucpávaje si ústa sevøenými pìstmi, doøehtá-

val do nich svùj pominutý smích. Tak se tu ráno probudili z bez-

vìdomého spánku, ležící zcela nabíledni na samém kraji cesty.

„Cos to, Rudo, udìlal?” zatøásl Vašek tìžkým spáèem, „cos

to udìlal!” „Co?“ vyjevil se jeho druh tupì, „co jsem udìlal?

Co jsem mìl udìlat?” „No pøece - vèera -“ „Vèera - co bylo

vèera?“ „Vèera, v té boudì, jak jsme pili, - nevíš?” “Ano, pili

jsme. - A co má být?” “Pøece, Rudo, - vzpamatuj se! Zabil jsi

èetníka!” „Jakého èetníka?“

„Rudo, Rudo, vzpamatuj se pøece: zastøelil jsi èetníka!“ „Co

mnì to povídáš: žádného èetníka jsem nezastøelil -“ „Byli jsme

opilí a ty jsi hned po nìm støelil.“ „Kde? Støelil - já že jsem

støelil? - Já o nièem nevím.“ „Nevíš. - Ale udìlal jsi to. Nevíš,

tam v boudì vždy jsem byl pøi tom, na mou duši, tìmahle

oèima jsem to vidìl -“ „V boudì - to vím, to jsme byli, ale žád-

ného èetníka jsem nestøelil.“ „Støelil, Rudo, je to pravda: leží

tam u dveøí zabitý.“ „Støelil, já že bych støelil? - Tak se tam

teda pojï podívat.“ „Proboha tì prosím, Rudo, ne! Kdybys

mnì všechno na svìtì dával, já tam nepùjdu. Nechoï tam,

kdybych tì na kolenou prosit mìl - my musíme pryè!” Tu uzøe-

li, že na Rudových holínkách je zaschlá krev.

„Vidíš ji? Vidíš? Rudo, Rudo, to jsi nemìl dìlat, ne, ne, to-

hle jsi dìlat nemusel!“ „Asi se už tak stalo,“ zamruèel Ruda

èernì. „Mìl bych se jít tam podívat.“ „Rudo, vzpamatuj

se pøece, jak bys jen mohl - my musíme utíkat!“ Ruda ještì

stál pøimrazen v zmateném údivu.Jak to? Sáhl si na èelo

a dívaje se do prázdna vrtìl hlavou, jak jen to mùže být? Ale

už tomu tak bude, už se to tak stalo - ta krev. - Ale jak to pøi-

jde, kdo mnì to jen vyloží?

Byl už plný den, povleklý slabým podmrakem, z nìhož se ce-

dilo svìtlo podivnì jasné, témìø køídovì bílé. Upachtìné pro-

cesí mravencù spìchalo klikatou cestou mezi jehlièím, u Ru-

dových nohou, potøísnìných krví, drobounce dokvétal rozra-

zil. Sotva tøicet krokù dále právì uprostøed cesty se zastavil

štíhlý srnec. Stál tu pokojnì na napjatých nožkách, v podélném

oku, které upøel stranou na oba muže, temnil se sametovì

klidný stín lesa a v líbezném rozvìtvení jeho parùžku a bylo

vepsáno tajemství stromù a mechù. Byl silný a dospìlý, krás-

né zvíøe. Nehýbal se, nezdál se nic vìdìti o bázni srncù, jen

se díval.

V úžasu vpily se oèi lovcù do postavy spanilého zvíøete,

do jeho velikého pokojného oka. Co se tak dívá, co se nebojí?

Vždy je to, napadlo jim, jako by to ani nebylo zvíøe, ale nìja-

ké božstvo tìchto lesù. Na co tak èeká, proè je tak klidný,

ach, duše má, co nevýslovného a nám, smrtelníkùm

a vražedníkùm, nepochopitelného, je tu pro nás v božských

sudbách spøedeno? Tak se dívá, jen dívá - cožpak nás chce

snad pøimrazit? Vašek pozvedl ruku a zvíøe se velikými sko-

ky vhouplo do hustého jedloví.

Tu si pøipomenuli, že jim je souzeno prchati. Vydali se odtud

plachým pochodem. Ach Rudo, Rudo, do èeho jsme se to

zas dostali, zadýchával se Vašek, jak jen to tak mohlo pøijít! -

Mìl bych se tam jít podívat, tlaèilo to v Rudovi, mìl bych vidìt,

co jsem udìlal. Když se pak zastavil, vzal hrst trávy a stíral si

z boty tu zaschlou krev. Pouštìla tìžce a neúplnì.Vašek

se tøásl. Ještì tam, a tam, šeptal, ale dìlej, honem, jen dìlej,

musíme zas dál!

V tu dobu byl èetník nalezen hajným a jeho synem. Byl mr-

tev. Byl to ještì zcela mladý a velmi hezký èlovìk, teprve krát-

kou dobu v této krajinì; též on miloval zpovzdálí sleènu Marii

Rousovou, ale byl ostýchavý a ona o tom nevìdìla. Tak tady

to máme, øekli si hajný se synem. To ten Václav Kala a Rudolf

Aksamit. Jen se sem dostali, a už nemusela naše krajina dlou-

ho na høích a neštìstí èekat. Postáli nad tìlem èetníkovým

se sklonìnými hlavami, nebo pocítili, co je to led a palèivost

co svírá srdce èlovìkovo nad žalostným osudem bližního.

A jejich modlitba nad tímto bìdným mrtvým, to bylo dùtklivé

pøipomínání nebesùm, že jejich božským úøadem je vykoná-

vati nad zloèinem svou pomstu a soud. Nato odešli hlásiti

krvavý èin.

Hlas lidu žádal si krve vražedníkù. Podívejte, mruèel hlas

v sednicích, na køižovatkách a mostech, co je to

za spravedlnost! Jeden z èetníkù je zabit a oni nechávají vra-

hy uniknout. Nešastná naše krajina! Co moje pamì sahá,

nikdy se nic takového tady u nás nestalo, až teprve teï. Tak

je to, když se dìlá jen sama politika a lid je opuštìn.

Ach bìda, hlodalo to ve Vaškovi, tohle se už stát nemìlo.

Dopadne-li to s námi špatnì a chytnou nás, budeme platit

draze. - Kam ted’, Rudo, a co máme dìlat? „Chtìl bych vidìt

tu boudu, jestli tam leží ten èetník,“ øekl Ruda.“Tøebas jen

z dálky.“ „Neblázni, èlovìèe, chceš si nás vzít na svìdomí?

Co ti to poøád nedá, že tak mermomocí chceš do toho lézt?

Ach bože, o sto mil kdybychom tak byli dál, z toho ven!“ “Z

toho ven? Já se nièeho nebojím, ty babo, mnì je to jedno.

Tak pojïme tøeba tudy, když tì to tak mrzí.“ Trápila je drsná

žízeò. Vašek si utrhl hrst šavele a ujídal kyselého listí. Ne-

chutnalo mu a zahodil je. Hledal po kapsách, špetka tabáku

kdyby aspoò byla. Les znaènì zeøídnul, ale zároveò zmohut-

nìl. Pùda byla kypøe nastlána humusem, silné vìtve bukù

se temnì rýsovaly na svìtlém transparentì listí. Bílé rosolo-

vité houby, usazené patrovitì na starém døevì, hustì se rosily

slznými kapkami, pøipomínajíce vosk, umrlèinu, krápníky

a cosi neurèitì kostelního. Zase narazili na cestu, ale tato zde

mokvala vodou. U velmi starého buku vyvìral pod obrazem

svatého Josefa pramen, otevøený všem žíznivým, kteøí se tudy

ubírají; byl tu i malý rezivý plecháèek a prázdná láhev. Tu

se podivili, s jakou hroznou žízní vydrželi od rána blouditi le-

sem. Pili dlouhými doušky a bez konce, oceòujíce velikost

své žíznì na tom, jak druhému tak nenasytnì a k nepøeèkání

chutná. Ó té neskonalé dobroty! Té žíznì, té hojnosti! v bocích

jim to pøi pití škube jako žíznivým psùm; chladná voda sklou-

zá po zprahlém patøe hladce, a hojivì svlažuje až

do nejniternìjších èástí maso, které se zdá být uschlým trou-

dem. Napili se dùkladnì a bylo jim snáze.

„Štìstí, s tou vodou, už se mnì jazyk lepil na patro,“ oddy-

chl si Vašek; „kdybychom nepøišli na vodu, nebyl bych už žízní

vydržel.” „Všechno bude zas dobré, však uvidíš,“ øekl Ruda,

ale nebyl své dùvìøe tak zcela pøítomen: stále se mu vracela

myšlenka na uhlíøskou boudu a na zabitého èetníka, jak on

tam asi leží. Šlo se to teï mnohem lépe. Narazili na mladý

les, rovný a pravidelný skoro jako øepné pole. Šli tudy pøímo-

èaøe, jako se jde na vlak dlouhou nádražní ulicí; byl bez èepi-

ce, v ruce si pohrával suchou vìtvièkou.

Pak pøišel nižší les. Tu bylo jim se nízko shýbati a ještì jim

smrèí bilo do oblièeje a cuchalo Rudovy vlasy. Ruda se tlaèil

hrubì vpøed, chránì si loktem tváøe, zdrásané dnes již skoro

èernými èmouhami. Ostrá vìtev udeøila Vaška do èela a on

vykøikl zlostnì. Lezli již témìø po ètyøech. Náhle houština kon-

èila, byl tu bílý mezník, vyvýšená mez a nad ní drobná plocha

lesní školky, a pak již otevøená pole a luka a nepøíliš daleko

vesnice se školou a kostelní vìží! V polích roztroušenì pra-

covali lidé. Muž a žena se vztyèili od shrbené práce

a ukazovali do lesa, zrovna v ten smìr, kde se tajili zbojníci. -

Kam jsme to zalezli! zabruèel Ruda a vtáhli se zase do houštin.

Vydali se znovu do lesních hlubin, ale nyní se stoèili více bo-

kem, po svazích.

Šlo se jim ztìžka, nyní, když spatøili pøed sebou tu volnou

krajinu. Nìco jako by jim na zádech tlaèilo. To bázeò si jim

sedla na záda, a studíc je v týle, nechává se nésti a tíží jako

batoh plný hlíny. Údy jim cukají pod záblesky strachu; vystra-

šují je zvuky lesa, dìsí se náhlých šramotù své vzájemné pøí-

tomnosti, ze všeho se na nì skládá zjitøená bdìlost a bìdná

únava.Vašek ucítil na sobì až slabost; když Rudova ruka za-

šustila o vìtev, cuknul sebou prudce a øekl si: Vždy se z toho

celí zeschneme, i ten Ruda se mnì zdá dnes z toho všeho

strachu jaksi stažený a vyhublý. Kéž bychom už byli kdesi jin-

de a dál, je-li nìkde v lesích takové místo, kde by z èlovìka

spadl ten strach, kde by z toho okøál, pøišel zas k sobì

a zapomnìl! A tu mu pøišla vzpomínka na bídníka, který proti

nim vystoupil z køoví a nadával jim tak prudce, aèkoliv v jeho

hlase byla znát nejomrzelejší únava. Ano, pravda je to: v lese

je zle, je zle. Ale poøád je les lepší než kriminál, øekl si Va-

šek.Však vy toho ještì užijete, vy se toho nažerete, až už ne-

budete moci, až po tipec, až nad hlavu, vy hlupáci a blbci, vy

dva! vysmíval se jim tehdy ten šeredný chlap. Kéž by ho chy-

tili, ale nás ne, kéž by dopadli jeho, a je to jako za nás výkup-

né a za to my a z toho vyjdem! Nech jsme z toho venku,

nech vyjdem, volalo z hlubin lesa a z jam úzkosti srdce Vaš-

kovo, ale v týle ho tlaèila bázeò, jeho volání se zlomilo a on

byl až do úpadu unaven.

Les, do kterého pøišli, pøipadal Vaškovi jakýsi zvláštní. Co

mnì to na tomto lese pøipadá tak divné?Cosi - co je to? snad

jako kdybych tu už nìkdy býval - Èi byl by to snad tento les,

kde z èlovìka spadne strach a on zapomíná? Bùhví, co je to,

ale v takovémto lese jsem už nìkdy musel být, snad kdysi

dávno, nebo bylo to snad ve snu – „Zatracené živobytí!“ za-

tøáslo jím zaklení kamarádovo. „Co je?“ zeptal se Vašek cha-

bì. „Zatracenì! motáme se tu jako námìsíèní.” „Proè?“ „Proè?

Co já vím proè: protože nekoukáš, protože jsme vrtáci, proto-

že jsme utahaní. Cožpak nevidíš: vždy jsme zase v tom bu-

kovém lese, ve kterém jsme už byli!“ „Jak je to možné, že

jsme sem pøišli?“ Skuteènì, je to zase onen bukový les, ten

les s bílými rosolovitými houbami, ušima Jidášovýma, které

se rosí slzavým potem, s mokrou cestou dole a s pramenem,

nad nímž byl obraz svatého Josefa.

„Jak to pøijde? Museli jsme se nìjak stoèit do kruhu. Ale

jak se nám to mohlo stát?“

Už je to tak, zachvìl se Vašek. Nemáme už pøed sebou

žádný cíl, ztratili jsme nᚠvlastní smìr - asi nám ho teï udává

nìkdo jiný. Cosi mate naše kroky a netroufám si už radìji ani

hádati, kdo by to z tìch dvou - z tìch dvou mrtvých mohl být.

„Když už tu jsme, tak se aspoò znovu napijem. Mám žízeò,“

stoèil se Ruda ke studánce. Nebylo to vlastnì na nièem zøej-

mo, ale Ruda to vidìl, èi cítil, nebo pøece jen spíše vidìl? že

tady, u té studánky zde, už nìkdo byl. Plechový hrnéèek leží

tu trochu jinak, než jak oni to tu zanechali.

Nebo snad se to jen tak zdá, snad leží stejnì a ni kdo druhý

se ho nedotknul, snad to bylo v nìèem jiném, co není možno

postøehnouti, ale co se cítí, co se bez zjevných známek

a dùkazù dostává k vìdomí. S jistotou? Ano, s jistotou: nì-

kdo tu byl. Musel tu být nìkdo - snad je ještì nìkde nedaleko

tady v lese kdosi, kdo je teï neviditelný, ale je tu pøítomen, èi

skoro ještì pøítomen. Kdosi, kdo tøeba ještì nic neví, nebo

tøeba ví vše, vùbec vše; snad má oèi tak dobré, že pronikají

dále než oèi jiných lidí a všechno postøehne; snad má uši jem-

nìjší ještì než divoká koèka, èich bystøejší než vlk, krok ještì

tišší, než je dílo tlení ve spadeném listí bukovém, ba snad ani

nemá dech. Možná však také, že má pøi sobì pušku, že nese

železa žaláøe, provaz šibenice, možná, že ani není sám, že je

jich víc. Spìšnì se napili a položili hrnéèek pøesnì tak, jak

byl. Pak hledìli dostati se co nejkvapnìji odtud, leka- jíce

se všeho, stále ve støehu, nohy podlomeny a kryjíce si hlavy

nakrèeným ramenem. Tak se plížili, až pøišli opìt do nízkého

smrkového lesa, ale brzo tu zas narazili na jeho okraj. Zase

tu byla volná krajina s lukami a poli a s nedalekou osadou.

Ale nebyla to už tហvesnice, kterou vidìli pøedtím. Byla více

utajena v stromoví a kolem se temnaly menší lesy. Rozhodli

se nejíti dál, aèkoliv se cítili na tomto lesním kraji obnaženi

a nejisti, a to, co mìli v týle, ten bludný bukový les

se studánkou, je strašilo. Z mlžnì potaženého nebe poèalo

drobnì krápat. Zahrabali se do chvojí, nespali však, ani ne-

mluvili.

S veèerem bylo jim jasno, že dovnitø lesa nejsou již s to

se vrátiti. Všechno v nich se proti tomu stavìlo. V otevøené

krajinì bylo nìco svùdného: sice ne jistota, ale volnost velmi

jiná, než je volnost v hloubi lesù. V nahotì jeteliš a oranic bylo

do daleka a z daleka vidìti. Teï ovšem už smrákalo; v osadì

se rozsvítilo první svìtlo, kalnì žlutavé oko, které bdìlo

a ponìkud krátkozrace obzíralo naveèerní krajinu. Vyšli a brali

se dále po kraji smrèiny; naproti, za línì vyvaleným obloukem

polí, zavíral se obzor jiným lesem. Tam si tedy pøes pole na-

míøili. Ze všech stran na nì narážel volný vzduch. To bylo nìco

docela jiného než tam v lese. Odvaha se poèala po troškách

vymotávat z pout báznì; tìch nìkolik slov, které spolu tiše

vymìnili, nebylo zcela zbaveno dùvìry. Tu náhle, jako- by

z nièeho nic po nich cizí ruka chòapla: nìjaký muž na nì z polí

zavolal. Nebylo ho vidìti, ale volal k nim, volal na nì ještì jed-

nou a poznovu. Pøilehli na mez, sevøení jako hmota prošlá

vysokým žárem a naráz zase ztuhlá; jen ulekané srdce v ní

poplašenì bušilo. Ve tmì se pak pøiplazili k lesu, který uzaví-

ral obzor. Ztajili se v podrostu, ale nemohli dlouho usnouti,

aèkoliv pøes všechnu zjitøenou úzkost teï nejvíce ze všeho

na svìtì toužili po bezvìdomí spánku.

Té noci usnuli pozdì a Ruda se nìkolikrát prudce vyjevil

ze spaní. Vìdìl dobøe, kde se nalézá: v novém lese, kde ješ-

tì nebyl a kam nyní nakonec dospìli, když za sebou zane-

chali dlouhou pou oznaèenou svými špatnými èiny a mstivým

tlakem pronásledovatelù. Jak bude zítra? øekl si, a nechávaje

tuto otázku otevøenou, aby do ní odkudkoliv z chladna noci

èišelo, poodešel od ní zase blíž k tišším a teplejším konèinám

spánku. Zdálo se mu, že je doma a sedí - kde to sedí? ach

ano, vždy sedí v hospodì. Jsou tu sousedé, jedni povídají,

druzí hrají v karty. Hovoøí o koních, o okresním zvìrolékaøi,

o loòské zimì. Rozvinula se hádka, je-li lépe dávati na boule

octan hlinitý anebo køen. Øíká se, hlásí se Ruda Aksamit

ke slovu, že dobrý je obkladek s teplými otrubami - budeš

nìco povídat! okøikuje ho hajný (vida, vždy se nic nestalo,

hajný je živ, docela vesele živ! a sedí si tu pøed pùllitrem piva

v rohu u toho stolu, na kterém bývá ubrus), ty budeš nìco

povídat, Rudo Aksamite! - Proè bych nepovídal, na to mám

právo, vždy jsem si tu zaplatil pivo jako každý jiný. - Ty - ty

koukej, a jsi tiše, uráží ho hajný, jen ty se se mnou nehádej. -

já se nehádám, vy se hádáte, hájí se Ruda, to bych se na to

podíval, aby mne tady nìkdo mohl okøikovat - Ty mlè, povyku-

je od svého stolu hajný, ty tady mᚠnejménì co povídat, vždy

ty jsi mne zabil! Celá hospoda se vytrhla, ano, každý to teï

vidí, hajný je mrtvý, to Ruda Aksamit ho zabil - jen nedìlej,

však víš, žes mne zabil, Rudo Aksamite! zlobí se a žaluje

hajný, a - bože, kde se tu vzala? - sedí tu vedle hajného sama

Valérie a velmi se k nìmu má. Není v rùžovém keøi, ale

v naèesaných vlasech má šípkový kvìt, i šaty má rùžové

s rukama nahýma, a tulí se milostnì k hajnému nadbyteènì

se smìjíc, asi na znamení, že ho lituje a aby mu to vynahradi-

la, že je mrtev. Ach, hrùza, jaký to ošklivý sen, zarmoutil

se Ruda a probudil se. Vaškovi nezdálo se nic. Jeho spánek

o nièem nevìdìl; nevìdìl o lese, kde spí, nevìdìl nic

o vraždách ani o tísni minulých dnù, ani o bázních zítøku. Zho-

la nic v sobì neobsahoval ani nenesl; byl tak prostý

a bezobsažný, že spáè, probudiv se nechápavì, jako by

ze zcela jiného svìta pøišel, strašnì se udivil z ranního jasu

nadcházejícího dne.

„Rudo, co to ten èlovìk na nás vèera veèer v tìch polích

volal?” „Nevím, nebylo tomu rozumìt.“ „Kdo to mohl být, tam

u té studánky?“ „Nevím, jakpak já mám všechno vìdìt.” “Kte-

rýpak den máme dneska?“ “Myslím, že bude støeda...“

“Tak deset dní už jsme pryè. A teï, tady - Rudo, ale mnì

se to tady tak strašnì nelíbí...” Ruda byl nazloben, ranìn svým

snem, rozmrzen z pøestálých strachù, zjitøen nejistotami. Jeho

duše se tvrdì sbalila do sebe jako zaatá pìst a èouhal z ní

bøitký nùž vzteku.

„Mnì,“ odsekl zle, „zrovna se to tak líbí. Však nás ještì ne-

mají a také nás tak hned nedostanou.“

Les, ve kterém pøespali, ukázal se docela malým lesem;

byl to zcela úzký lesní jazyk, vlastnì jen stráò, která se táhla

podél potoka a cesty. Brzo došli na konec, kde byla zase ote-

vøená krajina s drobnými lesnatými chlumy.

Bylo patrno, že veliké lesní plochy nechali už za sebou.

„Co je to platno,“ øekl si Ruda, „musíme nìjak do toho, ale

døíve si musíme koupit kouøení; bez toho to už nevydržím.“

Pod vrbovím stál bosý chlapec a šouchal prutem do vody.

“Hej, hochu,“ chytil ho Ruda, „tady mᚠpeníze a kup nám

dvì stovky cigaret. A jestli tam mají èoko- ládu, tak vezmi èo-

koládu, nebo aspoò nìjaké bonbóny. Ale honem! my tady

na tebe poèkáme v tìch vrbách. Dostaneš dobøe od cesty.”

„To mᚠjedno,” obrátil se k plaše mžikajícím Vaškovým oèím,

„kouøení musí být. Potom,“ Ruda ukázal hrubým palcem pøes

pole, „to nabereme tamhle na tu stranu. Budeš vidìt, však

my už se tam nìjak schováme, jako kdybychom se d vzdu-

chu rozplynuli!“ Proè by ne? øekl si Vašek, ale mnoho tomu

nevìøil! Máli co pøijít, jen a pøijde. Jestli je to nᚠosud, tak už

stejnì nepomùže žádná chytrost, ale jenom odvaha. Ale teï

bych si chtìl nejdøív na to všechno zakouøit.

Hoch s prutem klusal za vrby, k obci, ke krèmáøovi.

„Dvì škatulky cigaret a nìjakou èokoládu.“ „Mᚠpeníze?“

Nad pult se zvedla dìtská pìst, z níž èouhala stokoruna.

„To kupuješ pro sebe?“ „Ne To mì pro to posílají nìjací dva

páni, èekají na to ve vrbách.“ Dva páni? podivil se krèmáø,

proèpak by si dva páni posílali hocha a nešli by sami? A že

èekají ve vrbách.

„A jací jsou to páni, Frantíku?“

„Takoví dva páni, oni to nejsou vlastnì páni, ten jeden ani

nemá èepici, ale slíbili mnì od cesty“ Co to ti dva jsou asi

zaè? øekl si krèmáø, èepici nemají, ale mají stokorunu, ne-

chtìjí se ukázat a èekají ve vrbách. Tohle mnì kouká nìjak

divnì - Mìl vèera cestu lesem, a po celou hodinu zakusil nì-

jakých strachù, aby ho nìkde nepotkali násilníci, ti dva vra-

žedníci a pytláci, pøed kterými se teï tøese celý kraj. Chvátal

velmi, a aèkoliv nenesl žádné peníze, moøily ho všelijaké myš-

lenky; to on pil u pramene, odporuèuje se do ochrany svaté-

ho tesaøe s lilií, nebo spìchem se zapotil a mìl žízeò. Hoho,

aby to tak byli ti dva! Ty dìsy, které jsem zažil vèera, však

bych jich nepøál nikomu, ty dìsy, povídám, jsou-li to ti dva

neøádi, ty bych já jim nemusel dát zadarmo, kdyby to tak byli

ti ptáèkové, ti dva! “Tu máš,“ naložil chlapci zboží a dal mu

nazpìt, „jdi napøed, Frantíku, ale nebìž moc a ukaž mnì, kde

ti dva páni jsou.“ Krèmáø se zastavil ve slušné vzdálenosti

a èekal, až hoch s prutem odevzdá svùj nákup. Dva muži vy-

stoupili z vrboví, jeden v šatech tmavých, ten druhý, prosto-

vlasý, v rezavých. - To budou oni, na mou duši, jsou to ti dva,

zatajil krèmáø dech, teï jen aby je brzo dostali. Mužové poèa-

li dýmati z cigaret a hnuli se polním úvozem vzhùru k lesu.

„Frantíku,“ pokynul krèmáø hochovi, „teï. bìž, utíkej,

na èetnickou stanici, že tu jsou ti dva vrahové!“

Tak, tìm dvìma to nebude darováno, potìšil se krèmáø

a obrátil se domù. A jako na zavolanou najde ve dveøích své-

ho podniku èetníky.

“Ptáme se, máme tu nìkde toho Kalu a Aksamita, jestli snad

se tu u vás pro nìco nestavili,” povídá strážmistr.

„Sám pánbùh vás sem poslal, páni, honem, povím vám to

až pak, jen honem: tamhle jsou.“ „Kde?“ „Zamíøili na Polom.“

„Haha! To trefili zrovna do pravého. Tak, páni,“ praví stráž-

mistr, „jak to tady povídám: ti dva nám tu šli dneska napo-

sled!“

Kamarádi se dìlili o èokoládu. Na, Vašku, je dobrá, však

jsi se beztak takovéhle èokolády nikdy dosyta nenajedl. Èo-

koláda je, cigarety jsou, a kdož ví, možná že jsme i ze všeho

ven, praví si Vašek; dobré by to bylo, ale pøece to za nic ne-

stojí. Strach ve mnì sedí jako bolák a užírá mnì z mozku. Tak

zlé to pøece ani zvíøata nemají. Nemají rozum, jim je snáz.

Ó, Valérie, vzpomíná Ruda svého muèivého snu, cos mi to

udìlala! jak bych já mohl teï pøijíti za tebou! To asi jsi o mnì

èetla všechno v novinách, tak už ti nejsem teï dobrý, a ty teï

nechceš se mnou nic mít. Ledaže bych mìl štìstí a vedlo

se mnì, a že bych jednou pøišel jako velký pán, to bys obráti-

la, pak bys najednou mìla pro mne srdce, ty mrcho! má krás-

ko! vid! A ten hajný! Podivno, za celý ten èas se mnì o hajném

nezdálo. Až dnes.To není jen tak. Ten nám už asi nedá pokoj.

A pak pøijde možná ještì ten èetník, to budou dva - Ale a si

nikdo nemyslí: však já se jen tak lehce nedám! Však oni mne

ještì nemají!

Polom je neveliký míšený les, na který se pøed dávnými èasy

snesla smrš a nadìlala tu hluboké vývraty. Zbyly tu po nich

roztroušené dolíky, dnes už zarovnané prstí a listím. V celých

hnízdech rostly tu šupinaté jelenice, podobné peøí krahujèí-

mu, a èerný stroèek kreslil na nìkterých místech klikaté mapy.

U vstupu do lesa se Vašek pro nìco sehnul; vedle ptaèí kost-

ry se tu cosi zalesklo: peníz, ztracená koruna. “Hele, co jsem

našel,“ zvedl ji a tøel o rukáv, „to znamená štìstí.“ Ale úsmìv,

který mu na okamžik pohnul rty, se tu neudržel a pøenesl

se daleko jinam: “Jednou, když byla u nás pou, to mnì bylo

asi jedenáct let, jsem našel dvacetikorunu.Ležela

u kramáøské boudy s bavlnìným zbožím a nikdo ji nevidìl.

Bože, já tenkrát a dvacetikoruna! já jsem myslel, že to ani

nemùže být pravda, už jsem ji držel v ruce a já se poøád na ni

potajmu díval, svým oèím jsem nevìøil. Vašku, zázrak! øekl

jsem si, vždy si teï mohu koupit, co chci! Já ti pak chodil

od boudy k boudì, vybíral jsem si a kupoval! Všechno, o èem

se mnì tenkrát jen zdálo, jsem teï mìl naráz na dosah. Všech-

no, všecinko jsem si koupil, po èem jen srdce prahlo.Tenkrát,

to byla ta nejšastnìjší chvíle mého života.“ „Má nejšastnìjší

chvíle, to byl tenkrát ten srnec. V tu chvíli jako by se mnì všech-

no na svìtì bylo splnilo; já byl jak v desátém nebi. A teï

do toho ten hajný a tak nám to zkazil! Proto jsem do nìj støe-

lil; to mìl z toho.“ „U mne nejvìtší štìstí, to bylo tehdy ta pou.

Co pøišlo kdy potom, to už nikdy nebylo to.“ „Dej sem tu koru-

nu, kdyžs už ji našel. Hodíme si, máme-li tady v tom lese zù-

stat, nebo jít dál.“ „Rudo, radìji dál.“ „Jen ukaž! orel je zùstat,

hlava je dál.“ Peníz se zatøepetal ve vzduchu a dopadl

na otevøenou Rudovu dlaò.

“Orel.“ „Nu tak; ale ještì se podíváme na druhý konec, jaké

to tam je.“ Mezi stromy po svahu dolù probleskoval jasný svit.

„Voda; pojïme se tam podívat.“ Pod lesem byl veliký rybník.

Širá hla se skvìla v odlesku bílého nebe, až oko oslepova-

la, a v té první chvíli se zdálo, že nikde a nièím nekonèí. Ale

pak bylo vidìti, že krajina je na obzoru uzavøena mlžným nás-

tinem dalekých lesù. Tam až, zastesklo se Vaškovi z tohoto

dalekého mlžnì modrého cíle, chtìl bych teï být! Ale ta jasná

širá hladina pøipomenula mu nìco, èím se zachvìl: pøipome-

nula mu smrt, snad proto,. že byla tak klidná a rovná, že se v ní

obrážela vzdálenost, daleká cesta, hluché mlèení a nìmé

odplývání. Proè smrt? podivil se této své neurèité bázni, vždy

tu jsou pøece lidé!

„Ó, hergot,“ zamruèel Ruda, „podívej se, ti jdou na nás!“

Na hrázi pod lesem byli myslivci, lidé s klacky a puškami. Ach

ne! øekl si Vašek Tu však poprvé za ty dny, co byli na útìku,

uslyšel Ruda volati své jméno: Rudolfe Aksamite! Václave

Kalo! uslyšel Vašek a zaznìlo mu to jako volání na poslední

soud. Trhli sebou jako zvìø, poplašená na obrubì lesa, a hnali

se zas do svahu vzhùru. Od hráze pøirachotila za bìžci rána

z pušky jako padající hrom, zaøízla sì do zelenì a burcovala

dálavu. „Støílejí do nás,“ zasmál se Ruda, ale v jeho oèích ne-

byl žádný smích; tak, zrovna tak vidìl Vašek dívati se v útisku

poslední hodinky koèku, též v jejích oèích byla taková tíha zlost-

ného strachu.

„To nic, hochu, ještì nás nemají.“ Pøebìhli svah a øítili

se ke druhému konci lesa, odkud pøišli.

“Zaraz! jsme v kleci!“ zasyèel Ruda, „už je to tady, tamhle je

máš: èetníci!“ Od hráze zaštìkla druhá rána. „Psi!“ ušklíbl

se Ruda. Èetníci a lidé, roztroušení v polích, útoèili teï kalu-

pem k lesu.

„Pojï dovnitø, Vašku, teï jsme hotovi.“

Tak už to tedy pøišlo; ale Vašek v sobì necítil odporu, spíš

úlevu, spíš jakousi trpnou zvìdavost, co se teï všechno sta-

ne. Už nemyslí, mùže jen vnímati. Ruda divì nasupený utíká

vzhùru, drsný pøerývaný ryk, který mu z hrdla vychází, aha, to

má být píseò práce, vnímá Vašek, co on si to teï jen vzpo-

mnìl? Ruda odjišuje v bìhu pistoli, nese on pomsty hrom,

lidu hnìv, asi jsme vzbouøenci, Vašek už také odjistil svùj re-

volver. Aksamit! Kala! zvuèí to z oživeného lesa. Tu mne máte!

ozval se Ruda ranou z pistole, Vašek za ním. Les zaburácel

ranami. Tady, Vašku, hodil sebou Ruda do dolíku na høbetì

Polomu a zapadl do vysoce nastlaného listí, jako kdyby se ve

vzduchu rozplynul. I pronásledovatelé stali se neviditelnými;

v tu chvíli nebylo nikoho z nich vidìti. Co pøijde teï? vnímá

Vašek, to snad na okraji dolíku se mají zjeviti ty dvì mstivé

tváøe, ta mrtvá hajného a ta mrtvá èetníkova, a budou volati:

Sem, lidé, sem! Ach ano, kdyby bylo takové moci, která by

mne vyzvedla a zvláštní silou povznesla mne odtud vzhùru,

stále výš a dál, nad tento les, až k svìtlému nebi, a složila

mne v tìch modravých lesích, které bylo vidìti daleko za tou

širokou vodou tam na obzoru, bylo by dobøe, byl bych zachrá-

nìn. Ale ne, nemohu uletìt; zemì mne drží a pod kolenem

tlaèí ostrý kámen.

Už jdou! Do dolíku vbìhl muž s holí v ruce, nebo se stal hon-

cem høíšníkù. Oèi, upøené v hledání doko- la, nevidìly, co mìly

vidìti, a on klopýtl o Rudovy nohy. Ruda vztáhl ruku a støelil.

Modré oèi se nechápavì udivily a lesní dìlník Vojtìch Bíza

sešel z kopeèka dolù, pustil hùl, a vzpomínaje svých tøí maliè-

kých dìtí a ženy Ludmily, klesl s prostøeleným životem

na kolena a pak do náruèe boží. Vrahu! Vrahu! vykøikly puš-

ky. Smrt! zajeèely pistole. Ta sedìla, Vašku, co? bylo slyšeti

Rudùv hlas. Vašek se ohlédl, jak kamarád støílí. Ruda svírá

v pravici hrst suchého listí a hledá v nìm spouš. Pistole leží

pøece hned vedle, ale on o ni nedbá, on škytá a z úst mu jde

krev. Co to? proè Ruda nestøílí? udivil se Vašek. Smrt! vykøik-

ly pušky. Nad Vaškovou hlavou ulétla vìtev, do listí to švihlo

a na Rudovì èele rozpukla se drobná skvrna a vytryskl èer-

vený pramének. Proè po nìm støílejí, vždy je už pøece mrtev!

užasl Vašek. Václave Kalo! uslyšel zas znovu volati. S Rudou

je konec, teï volají mne. Vyskoèila v nìm podivnì sladká

pøedstava širé lesklé hladiny na obzoru s mlžným nástinem

modravých hor. To už si nasadil revolver k èelu a spustil Bože,

co dìlám, vždy tam bude ten hajný, podìsil se. Ale už bylo

pozdì: uvidìl veliký sršící oheò a pak byla jen tma.

Je po nich, øekli mužové, a tak by to nemìlo být: vyhnuli

se trestu.

V osadách se rozkokrhali kohouti. - Bude pršet. Zaèal pod-

zim; spustil se dlouhý a sychravý d隝.