Karel Èapek:

POVÌTROÒ

I.

Prudký vítr ohýbá v nárazech stromy v nemocnièní za-

hradì. A po každé se ty stromy tak hroznì rozèilí, uvádí

je to v zoufalství, zmítají sebou jako zástup v panice;

nyní se zastavují a tøesou se, to nás to prohnalo, tiše,

neslyšíte nic? Bìžme, bìžme, už je to tu zas.

Mladý èlovìk v bílém plášti se klackuje zahradou

a kouøí si cigaretu. Patrnì mladý doktor; vítr mu cuchá

mladé vlasy a bílý pl᚝ pleská ve vìtru jako prapor. Jen

si rvi a cuchej, divoký vìtøe; nemají-liž dìvèata ráda,

hrábnout si všemi prsty do takové ježaté a samolibé høí-

vy? Jaká vlající a vztyèená palice! jaké mládí! jaká ne-

stoudná spokojenost se sebou! Po cestièce bìží mladá

ošetøovatelka, vítr jí rýsuje na zástìøe pìkný klín; rovná

si obìma rukama vlasy, vzhlíží zdola k vlajícímu dlou-

hánovi a nìco mu rychle povídá. Nu, nu, sestro, proè

takový pohled, a proè ty vlasy -

Mladý doktor odhodil skvìlým obloukem cigaretu a jde

rovnou pøes trávník dlouhými kroky k pavilonu. Aha, nì-

kdo vám umírá; i jest nutno jít tímto medicínským kro-

kem, který znázoròuje spìch, nikoli však rozèilení.

K lékaøskému zákroku sluší se pøistoupiti rychle, ale

s klidem a rozvahou; proèež pozor, mladíku, abyste

se neunáhlil, jda k loži umírajícího. Ty však, sestøièko,

klusej lehkými kroky chvatu, jimiž se vyjadøuje milosrd-

ná a služební horlivost, nehledíme-li už k tomu, že ti to

sluší vzhledem k tomu a onomu, co tì zdobí tìlesnì.

Dìvèe jako lusk, øeknou lidé; škoda takové pro špitál.

Tak vida, nìkdo umírá; za hukotu vìtru, uprostøed úpr-

ku podìšených stromù umírá èlovìk; tady jsou na to

zvyklí, ale nicménì - Po bílé pokrývce tìká horeèná ruka.

Ubohá, nepokojná dlani; èeho by ses chtìla zachytit?

Co bys chtìla odhodit? Což nikdo tì neuchopí, nu, tady

jsem, neboj se, nehledej, není té strašné samoty, která

tì dìsí. Mladý doktor se naklání, paèesy mu padají

do èela, bere tu hledající ruku v zápìstí a mumlá: Puls

nitkovitý, agonie; dejte sem, sestøièko, plentu.

Ale ne, tohoto lehkomyslného, chundelatého mladíka

neposadíme k loži èlovìka, který umírá za dunìní vichr-

ných varhan, vox coelestis, vox angelica a kvílení hlasu

lidského. Kdežpak, malá sestøièko, tohle není exitus,

nýbrž jen záchvat - øeknìme, že je to nìco se srdcem.

Ten smrtelný pot a nepokoj, to je jen úzkost, ten èlovìk

má pocit, že se dusí; píchneme mu morfium a bude spát.

Básník se obrátil od okna. „Doktore,“ ptal se, „který je

to pavilon, ten naproti?“

„Interní,“ bruèel chirurg, zabraný pozorováním lihové-

ho plamene. „Proè?“

„Jen tak,“ øekl básník a obrátil se zase ke korunám stro-

mù zmítaným ve vìtru. Tak pøec je to ošetøovatelka

z interního, a není nutno si pøedstavovat, jak se jí tøe-

sou rty nad krvavou øeznièinou operaèního stolu. Vemte

to, sestro, a vatu! Vatu! - Ne, takového nic; stojí jako

boží døevo, nebo málo ještì umí, a vidí jen rozcucha-

nou èupøinu toho mládence v bílém plášti. Už je to tak,

už je to tak: je do nìho po uši zamilována a chodí ho

navštìvovat v jeho pokoji. Jaký klacek! jaký støapatý a se-

bejistý fanfarón! Neboj se, dìvèe, nic se ti nestane; vždy

jsem pøece lékaø a vím, jak a co.

Básník se rozmrzel. A tohle už známe: každý chlap to

v sobì má, ten vztek, tu trýzeò, když poznává v kterékoliv

žádoucí ženì milenku jiného. Øeknìme, pohlavní zá-

vist; øeknìme, žárlivost. Budiž uváženo, není-li pohlavní

morálka založena na této nelibosti, že jiní lidé spolu èe-

hosi užijí. Mìla pìkný klín narýsovaný vìtrem: to je to

celé. A já - hned povídaèky. Jsem pøíliš osobní.

Naježen, rozladìn vyzíral básník do zahrady zmítané

vìtrem. Jaké marné lomcování, mùj ty bože, jaká tesk-

nota je vítr!

„Cože?“ øekl chirurg.

„Jaká tesknota je vítr.“

„Jde na nervy,“ dìl chirurg. „Pojïte si vypít èernou.“

II

Zavonìlo to karbolem, kávou, tabákem a mužstvím.

Dobrý a silný pach, nìco jako lazaret. Nebo ne, poèkej-

me: karanténní stanice. Kubánský tabák, káva

z Portorica a vichøice na Jamaice: dusno, vítr a praštìní

zmítaných palem.

Sedmnáct nových pøípadù, doktore; møe to jako mou-

chy. Rozlévejte kresol, sem s chlorovým vápnem; hoïte

sebou, lidi, a hlídejte všechny cesty; nikdo odtud nesmí,

jsme zamoøeni. Ano, nikdo z nás, dokud všichni nepo-

jdeme. - Básník se poèal do sebe šklebit. Jenže v tomto

pøípadì, doktore, bych musel zaujmout odpovìdné mís-

to já, autor. Já vedu tu bitvu, starý koloniální felèar, ostøí-

lený mazák morových epidemií; a vy jste mùj vìdecký

asistent. Nebo ne, vy ne, ale ten vlasatý mládenec

z interního. Nu, hochu, máme sedmnáct nových pøípadù,

prima vìdecký materiál; co dìlají vaše bakterie? - Mláde-

nec poulí hrùzou oèi, paèesy mu padají do èela. Doktore,

doktore, myslím, že jsem nakažen. Inu, tak to by byl osm-

náctý pøípad; položte ho. Tuto noc, sestøièko, u nìho zù-

stanu já. Hle, jak se to dìvèe dívá, jak se dívá do jeho

vlasù, slepených horeèkou! Já vím, má ho ráda; hloupé

dìvèe, líbala by ho, kdybych odešel - ještì se nakazí.

Jak šumí a praskají ty rozflákané oreodoxy! Horeèná

dlani, èeho by ses chtìla zachytit? Nevztahuj se po nás,

nevíme, nemùžeme; podej mi ruku, povedu tì, aby ses

nebál. Puls nitkovitý, agonie; dejte sem plentu, sestøiè-

ko.

„Cukr?“ øekl chirurg.

Básník se vytrhl ze svého hloubání. „Co?“

Chirurg mlèky pøed nìho postavil cukøenku. „Mìl jsem

dnes práce,“ povídal neurèitì. „Tìším se na prázdniny.“

„Kam pojedete?“

„Støílet.“

Básník se pozornì podíval na nemluvného muže. „Vy

byste si mìl jednou zajet daleko - na tygry nebo na jagu-

áry. Dokud ještì nìjací jsou.“

„Chtìl bych.“

„Poslouchejte, pøedstavujete si to nìjak? Dovedete si

pøedstavit... tøeba svítání v pralese; nìjaký neznámý pta-

èí tlukot, cosi jako xylofon napuštìný rumem a olejem.“

Chirurg potøásl hlavou. „Já si nic nepøedstavuju. Já...

se musím zatracenì dívat. Vidìt, víte? A když èlovìk

støílí,“ dodal se zúženýma oèima, „to se taky musí po-

øádnì dívat, aby vidìl.“

Básník si vzdychl. „Tak to máte dobré, èlovìèe. Já

se poøád dívám, a pøi tom si poøád nìco pøedstavuju.

Nebo spíš tak: ono se to ve mnì zaène vymýšlet samo

od sebe, odehrává se to, zaène to žít na svou pìst - Ro-

zumí se, já se do toho pletu: radím, opravuju nebo tak,

víte?“

„A pak to napíšete,“ bruèel chirurg.

„Kdepak! Obyèejnì ne. Takové nesmysly... Za tu chví-

li, co jste vaøil kávu, se øeèeným zpùsobem odehrály dva

dokonale pitomé pøíbìhy o vašem vlasatém kolegovi

z interního. Prosím vás,“ zeptal se najednou, „jaký to je

èlovìk?“

Chirurg zaváhal. „Nu,“ øekl koneènì, „drobet fanfarón...

Velká dávka sebejistoty - jak už to bývá u mladých dok-

torù. Jinak,“ s pokrèením ramen, „nevím, co by vás

na nìm a zajímalo.“

Básník se nezdržel. „Nemá nìco s tou malou ošetøova-

telkou?“

„Nevím,“ zafunìl chirurg. „Co vám je po tom?“

„Nic,“ øekl básník zkroušenì. „Co mnì je vùbec po tom,

jak se mají vìci ve skuteènosti? Mé øemeslo je vymýšlet

si, že, hrát si, pøedstírat -“ Básník vyklonil svá tìžká ra-

mena. „To je právì ta svízel, pane - že mnì tak strašnì

záleží na skuteènosti. Proto si ji vymýšlím, proto musím

poøád nìco vymýšlet, abych se jí dostal na kobylku. Mnì

nestaèí, co vidím; chci vìdìt víc - a proto vymýšlím po-

vídaèky. Prosím vás, má to nìjaký smysl? Má to vùbec

co dìlat se životem? Dejme tomu, že teï zrovna mám

nìco rozepsáno -“

„Dejme tomu, že nìco píšu,“ opakoval básník po roztr-

žité chvilce. „Já vím, že je to... jenom fikce. A já vím,

èlovìèe, co to fikce je, já vím, jak se to dìlá: øeknìme,

jeden díl zkušenosti, tøi díly fantasie, dva díly logické

kombinace a ostatek je chytrácký kalkul; aby to bylo

nové, aby to bylo èasové, aby se v tom nìco øešilo nebo

dokazovalo a hlavnì, hlavnì aby to pùsobilo. Ale to je

pøitom to divné,“ vybuchl básník tlumenì, „že ty všech-

ny triky, ta celá mizerná literátština nechává v èlovìku,

který ji provozuje, zatracenou a vášnivou ilusi, že to má

co dìlat se skuteèností. Pøedstavte si kouzelníka, který

ví, jak se vytahují z klobouku králíci, a souèasnì vìøí,

že je opravdu a poctivì vykouzluje z poctivého klobou-

ku. Jaké bláznovství!“

„Vám se nìco nepovedlo, že?“ øekl chirurg suše.

„Nepovedlo. Jednou veèer jsem šel po ulici a slyšel

jsem za sebou ženský hlas, který øíká: To mnì pøece

neudìláš. Nic víc než to - snad to ani nikdo neøekl

a jenom se mi to zdálo. To mnì pøece neudìláš.“

„Nu, a dál?“ ptal se chirurg po chvíli.

„Co by bylo dál,“ zamraèil se básník. „Z toho narost-

la... taková historie. Ta žena byla v právu, rozumíte: udøe-

ná, zlá, nešastná ženská - A ta bída, èlovìèe, ve které

ti lidé žijí! Ale ona byla v právu; ona je rodina, ona je

domácnost, ona je - zkrátka poøádek; kdežto on -“ Bás-

ník mávl rukou. „Neøád, taková slepá a hmotná revolta,

lajdák a brutální chlap -“

„A jak to dopadlo?“

„Co?“

„Jak to dopadlo,“ opakoval chirurg trpìlivì.

„... Nevím. Ona mìla být v právu. Ve jménu všeho

na svìtì, ve jménu veškerého zákona mìla být v právu.

Rozumíte, všechno záleželo na tom, že ona má prav-

du.“ Básník jal se drtit v prstech kostku cukru. „Ale ten

chlap si vzal do hlavy, že také on je v právu. A èím byl

strašnìjší a zavrženìjší, tím víc se cítil v právu. Ono

se totiž ukázalo,“ mumlal básník, „že i on trpí, víte? Ne-

dalo se nic dìlat; jakmile jednou zaèal opravdu žít, nedal

si už porouèet a žil po svém, tìžce a neodvratnì -“ Bás-

ník pokrèil rameny. „Abyste vìdìl, nakonec jsem to byl já

sám, ten neøád, ten zvrhlý a zoufalý obejda; èím víc zku-

sil, tím víc jsem to byl já - - A potom se øekne fikce.“

Básník se obrátil k oknu, nebo jsou vìci, které se sná-

ze øíkají do prázdna. „Nejde to, musím se toho zbavit.

Chtìl bych... mìl bych si jen tak s nìèím hrát... s nìèím

neskuteèným. Aby to nemìlo nic, nic, nic co dìlat

se skuteèností... a se mnou samotným. Mít jednou po-

koj od té hrozné osobní úèasti. Øeknìte, copak musím

prodìlat každou lidskou bolest? Jednou bych si chtìl

vymyslet nìco hodnì dalekého a nesmyslného - Jako

bych pouštìl duhové bubliny.“

Zadrnèel domácí telefon. „Tak proè to neudìláte?“ øekl

chirurg zvedaje sluchátko, ale už nemìl pokdy èekat

na odpovìï. „Haló!“ povídal do telefonu, „ano, u aparátu.

Co? - - - Ale! - - Tak a ho donesou do operaèního. -

Ovšem. Já pøijdu hned.“

„Dovezli sem nìkoho,“ øekl chirurg a zavìsil sluchát-

ko. „Spadl s nebe - Totiž letadlo se zøítilo a shoøelo. Co,

k èertu, v takové vichøici - Pilot prý je na uhel; a ten dru-

hý, nu, chudák.“ Doktor zaváhal. „Musím vás tu nechat.

Poèkejte, já vám sem pošlu jednoho pacienta - Zajíma-

vý pøípad. Totiž medicínsky banální, jenom jsem mu øe-

zal na krku absces; ale ten èlovìk je jasnovidec. Tìžký

neuropat a podobnì. Ale ne, abyste mu pøíliš vìøil.“

A chirurg vyletìl ze dveøí jako støelený, neèekaje na bás-

níkùv protest.

III

Tedy tohleto má být jasnovidec, tato žalostná figura

v pruhovaném pyjama, s krkem ovázaným a hlavou

na stranu, i ty chudáku! Visí to na nìm jako na vìšáku,

plandá se ke stolu a tøaslavými, studenými prsty si za-

paluje cigaretu. Kdyby aspoò nemìl oèi tak blízko u sebe

a zapadlé, kdyby nemìl oèi tak roztržité, kdyby se as-

poò díval! Pozdrav bùh, to nám doktor nadìlil pìknou

spoleènost! O èem se dá mluvit s takovým strašidlem?

Zajisté nikoliv o vìcech pozemských; jak známo, je po-

nìkud beztaktní zapøádat s osobami ze záhrobí hovor

o posledních novinkách.

„To tam je vítr,“ dìl jasnovidec, a básník si oddychl.

Buï požehnáno poèasí, nebo je spoleènou vìcí lidí,

kteøí si nemají co øíci. To tam je vítr, øekl, a pøitom mu

nestálo za to podívat se oknem na tragický úprk stro-

mù. Inu, jasnovidec! Naè se dívat? upøe oèi na špièku

svého dlouhého nosu, a hle, už ví, že venku burácí vich-

øice. To nám jsou vìci! Øíkejte si, co chcete, ale tenhle

druhý zrak, že ano -

To by mìl nìkdo vidìt, tyto dva: básník vysunuje tìžká

ramena, vysunuje i bradu a mìøí s nešetrnou zvìdavostí,

ano, s oèitým nepøátelstvím mìøí nachýlenou hlavu, hu-

bená prsa a tenký, trèící zobák toho èlovíèka naproti. -

Kousne ho? Ne, nekousne, nebo si ho jaksi oškliví, jed-

nak pro to a ono fysické a jednak proto, že je to jasnovi-

dec: jako by to bylo nìco neèistého a odporného. Ale

ten druhý - snad ani nevidí; upírá oèi, aniž se dívá, hla-

vu na stranu, jako pták. A mezi nimi to leží cize, napjatì,

odpudivì.

„Silná osobnost,“ mumlal jasnovidec jako pro sebe.

„Kdo?“

„Ten, co ho pøivezli.“ Jasnovidec vydechl zhluboka kouø.

„Je v nìm... strašná intensita, jak bych to øekl: plamen,

požár, výheò... Teï je to ovšem jen hasnoucí požáøištì.“

Básník se zašklebil; nemohl vystát takováto pathetic-

ká a nepøesná slova. „Tak už jste to taky slyšel?“ pozna-

menal. „Hoøící letadlo a tak dále…“

„Letadlo?“ opáèil roztržitì jasnovidec. „Tak on tedy le-

tìl - považte si, v takové vichøici! Jako rozžhavený me-

teor, jen se roztrhnout. Proè mìl tak nesmírnì naspìch?“

Jasnovidec vrtìl hlavou. „Nevím, nevím nic; je

v bezvìdomí a neví, co se s ním stalo. Ale i ze zèerna-

lého ohništì se mùže odhadnout výška plamene, který

vyšlehl. Jak je to hluboko vypáleno! Jak je to ještì øeøa-

vé!“

Básník pohoršenì zafrkal. Ne, rozhodnì se nesnese

s tímto morbidním panákem. Ba, bylo to zatrápenì øe-

øavé, povážíme-li, že se pøi tom uškvaøil pilot; a tady ten

pruhovaný hastroš ani neøekne chudák. Pravda ovšem

je - proè ten s nebe spadlý musel letìt v takové vichøici?

„Zvláštní,“ huèel jasnovidec polohlasem. „A tak

z daleka! Na jeho cestì ležel oceán. Zvláštní, jak na èlo-

vìku ulpívá místo, kde poslednì byl. Na nìm zùstalo

moøe.“

„Podle jakých známek?“

Jasnovidec pokrèil ramenem. „Prostì moøe

a vzdálenost. - Muselo být mnoho cest v jeho životì.

Nevíte, odkud pøišel?“

„To byste mohl poznat sám,“ dìl básník; vkládaje

do toho hrot co možná nejtrkavìjší.

„Jak poznat? - Vždy je v bezvìdomí a neví o nièem.

Dovedl vy byste èíst zavøenou knihu? Možné to je, ale je

to tìžké, neobyèejnì tìžké.“

„Èíst zavøené knihy,“ bruèel básník. „Spíš bych øekl, že

to je pøinejmenším zbyteèné.“

„Snad pro vás,“ mínil jasnovidec, šilhaje nìkam

do kouta. „Ano, pro vás to je zbyteèné. Vy jste básník,

že? Buïte rád, že nemusíte pøesnì myslet, buïte rád,

že se nepokoušíte èíst zavøené knihy. Vaše cesta je snad-

nìjší.“

„Mínìno co?“ vyklonil se básník bojovnì.

„Toto a nic jiného,“ pravil jasnovidec. „Vymýšlet si a po-

znávat je dvojí vìc.“

„A vy jste z nás dvou ten, který poznává, ne?“

„Tentokrát jste uhodl,“ dìl jasnovidec a pokývl hlavou,

jako by dìlal nosem teèku za hovorem.

Básník se poèal šklíbit. „Øekl bych, že my dva si ne-

hodláme rozumìt, viïte? Inu, pravda, já si vìci jen vy-

mýšlím, já si pøedstavuju, co se mnì zlíbí, že? Jen tak

z vrtochu a nazdaøbùh -“

„Já vím,“ pøerušil ho jasnovidec. „Vy jste také myslel

na toho muže, který spadl s nebe. Vy jste si také pøed-

stavoval, že za ním je moøe. Já vím. Ale vy jste na to

pøišel jen z takové kombinace, že vìtšina leteckých li-

nek má spojení k pøístavùm. Naprosto povrchní dùvod,

pane. Z toho, že mohl pøiletìt od moøe, neplyne, že od-

tamtud opravdu pøiletìl. Typické non sequitur, pane. Není

pøípustno dìlat závìry z možností. Abyste vìdìl,“ vyhr-

kl svárlivì, „ten èlovìk skuteènì má za sebou moøe. Já

to vím.“

„Jak?“

„Docela pøesnì. Analysou dojmu.“

„Vy jste ho vidìl?“

„Ne. Nemusím pøece vidìt houslistu, abych poznal, co hra-

je.“

Básník si zamyšlenì hladil týl. „Dojem moøe. - To snad

je proto, že mám moøe rád. Ale nemyslím na žádné moøe,

které jsem vidìl. Pøedstavuje si moøe teplé a husté jako

olej, zdá se být mastné, jak se leskne. Je to samá cha-

luha, jako nìjaká louka. A chvílemi to z nìho vytryskne

a zatøpytí se to tìžce jako rtu.“

„To jsou létací ryby,“ poznamenal jasnovidec k nìèemu,

o èem hloubal sám.

„Zatracený èlovìèe,“ mumlal básník, „máte pravdu, jsou

to létací ryby.“

IV

Trvalo to hodnì dlouho, než se chirurg vrátil. Koneènì

pøišel, byl roztržitý a bruèel: „A, vy jste ještì tady.“

Jasnovidec se díval kamsi do prázdna, kam míøil jeho

melancholický nos. „Tìžký otøes mozku,“ povídal. „Patr-

nì vnitøní zranìní. Fraktura dolní èelisti a lebeèní spodi-

ny. Na tváøi a na rukou popáleniny druhého a tøetího stup-

nì. Fractura claviculae.“

„Správnì,“ øekl chirurg zamyšlen. „Je to s ním špatné.

A jak vy to, prosím vás, víte?“

„Vy jste na to právì myslel,“ dìl jasnovidec, jako by

se omlouval.

Básník se zamraèil. Jdi do Païous, kouzelníku, snad

si nemyslíš, že mne omráèíš? A kdybys èetl slovo

za slovem, co si kdo myslí, neèekej, že ti uvìøím.

„A kdo to vlastnì je?“ ptal se, aby byla øeè o nìèem

jiném.

„Kdopak ví,“ brumlal doktor. „Jeho papíry shoøely. Na-

šli mu v kapse nìjaké francouzské, anglické a americké

mince. A holandské dubbeltje. Snad letìl pøes Rotter-

dam, ale to letadlo nebylo pravidelná linka.“

„On vám neøekl nic?“

Chirurg zavrtìl hlavou. „Kdepak. Hluboké bezvìdomí.

Divil bych se, kdyby vùbec ještì nìco øekl.“

Bylo tíživé ticho. Jasnovidec vstal a plandal

se ke dveøím. „Zavøená kniha, co?“

Básník za ním mraènì pohlížel, až zmizel na chodbì.

„Doktore, myslel jste si opravdu to, co on povídal?“

„Co? Ovšem. To byl nález, který jsem pøedtím dikto-

val. Já to nemám rád, tohle ètení myšlenek. S lékaøského

hlediska,“ øekl prakticky, „je to indiskrece.“ Tím, zdálo

se, byl s vìcí hotov.

„Ale vždy je to humbuk,“ vyjel básník podráždìnì. „Ni-

kdo nemùže vìdìt, co si druhý èlovìk myslí! Do jisté

míry se to dá vysoudit rozumem - Když jste pøišel, vìdìl

jsem hned, že myslíte... na toho èlovìka, který spadl

s nebe. Vidìl jsem, že máte starosti, že si nìèím nejste

jist, že je to krajnì vážné. A øekl jsem si, poèkat, to mùže

být vnitøní zranìní.“

„Proè?“

„Z rozumu. Z kombinace. Já vás znám, doktore, vy

nejste roztržitý èlovìk; ale když jste pøišel, udìlal jste

takhle, jako byste si chtìl rozepnout operaèní pl᚝, kte-

rý jste už na sobì nemìl. Z toho bylo vidìt, že jste

v myšlenkách ještì u toho pacienta. Aha, øekl jsem si,

nìco mu vrtá hlavou. Asi nìco, co nemohl vidìt ani na-

hmatat - nejspíš vnitøní zranìní.“

Chirurg zasmušile pokynul.

„Ale já jsem se na vás díval,“ pokraèoval básník. „To

je ten celý trik: dívat se a kombinovat - to je aspoò pocti-

vá práce. Ale ten vᚠèarodìj,“ bruèel opovržlivì, „se

dívá na špièku svého nosu a povídá vám, co si myslíte.

Já jsem dával pozor, ani na vás nemrkl. Bylo to ... od-

porné.“

A zase to ticho, obklopené huèením vìtru. „I teï, dok-

tore, myslíte - na toho ranìného. Je na nìm nìco divné-

ho, že?“

„Vždy on nemá tváø,“ øekl chirurg tiše. „Je tak popá-

len... Ani tváø, ani jméno, ani vìdomí. - Aspoò nìco kdy-

bych o nìm vìdìl!“

„Nebo to, proè letìl v takovém vìtru. Kam mìl tak straš-

nì zamíøeno? Co se bál ztratit? Co ho tak nesmyslnì

a nedoèkavì vystøelilo? Jisto je, že se nebál smrti. Za-

platím vám, pilote, desateronásob, vezmete-li mne, kam

chci. Západní orkán, tím líp, aspoò rychleji poletíme. -

Nenašlo se u nìho vùbec nic…?“

Chirurg potøásl hlavou. „Tak se na nìho pojïte podí-

vat, když vám to nedá,“ øekl najednou a vstal.

Milosrdná sestra, sedící vedle lùžka, se s námahou

zvedla; mìla tlusté, opuchlé nohy a plochou tváø bez

barvy, stará, utahaná kobyla milosrdenství. Staøík

na sousedním lùžku odvrátil bez zájmu hlavu; byl pøíliš

soustøedìn na své vlastní utrpení, aby se pokusil pøe-

kroèit tu dálku, která leží mezi nemocným a tìmi druhý-

mi.

„Dosud se neprobudil,“ hlásila milosrdná sestra

a složila ruce na bøiše; tak to má patrnì být, stojí-li jep-

tiška v pozoru, stará vojaèka pøi raportu; jen oèi mrkají

starostlivì a lidsky. Básník si vzpomnìl na lidské oèi opic

a zastydìl se za to; ano, ale když ty oèi jsou tak neèeka-

nì a podivnì lidské!

A tedy tohle je on, tohle je ten celý pøípad! Se sevøe-

ným srdcem byl pøipraven na podívanou, pøed níž by

zdìšenì prchal, ruce na ústech a vzlykaje hrùzou;

a zatím to je èisouèké a témìø pìkné, nic než ohromné

klubko bílého fáèe peèlivì navinutého, namoutì, èistá

práce a šikovná; a má to umìle udìlané ruce z vaty, gázy

a kalika, veliké bìlostné tlapy ležící na pokrývce. Jaké-

ho panáka dovedou uvinout nic než z vaty a fáèe; èlo-

vìk by ani neøekl -

Básník svraštil oboèí a sykl. Vždy ono to dýchá; ma-

lièko, malièko se pozvedají a klesají ty složené bílé tla-

py, jako by dýchaly. A tady ta èerná mezera mezi obvaz-

ky jsou snad ústa; a tady to temnì propadlé v nìžném

vìneèku vaty - ach bože, ne, chválabohu, to nejsou vy-

haslé oèi, to nejsou lidské oèi, ne, to jsou jen zavøená

víèka; bylo by strašné, kdyby se díval! Básník se naklo-

nil nad tu èistou ovinovací práci; a náhle to zacukalo

v koutku zavøených víèek.

Básník ucouvl, bylo mu mdlo a hrozno. „Doktore,“ vy-

dechl, „doktore, neprobudí se?“

„Neprobudí,“ øekl chirurg pozornì, a milosrdná sestra

lidsky, pravidelnì mrkla, tak pravidelnì, jako kane voda.

Panika soucitu polevila; ti dva jsou tak klidni, utiš se, utiš

se, vše je v poøádku; tak pravidelnì, jako kane voda,

se zvedá a klesá bílá pokrývka na prsou bezvìdomé-

ho. Vše je v poøádku, není zmatku ani zdìšení; už není

žádného neštìstí, nikdo nepobíhá a nelomí rukama;

i bolest se utiší, když se stane souèástí poøádku. Pravi-

delnì, lhostejnì sténá chorý na sousedním lùžku.

„Chudák,“ bruèel chirurg, „je zøízen jako Spasitel.“ Mi-

losrdná sestra se pokøižovala. Básník by byl rád napsal

ve vzduchu køížek nad tou ovázanou hlavou, ale nìjak

se i za to zastydìl; podíval se rozpaèitì na doktora. Chi-

rurg pokynul. „Pùjdeme.“ A po špièkách ven. Není teï

o èem mluvit; a se uzavøe hladina poøádku a ticha, a

se neporuší to vyrovnané mlèení; tiše, tiše, jako bychom

opouštìli nìco podivnì a pøísnì dùstojného.

Teprve ve vratech špitálu, kde už se zaèíná nelad

a lomoz života, povídal chirurg zamyšlenì: „Divné, že je

tak neznámý. Musíme ho zapsat jako pøípad X.“ Mávl

rukou. „Radìji už na nìho nemyslete.“

V

Už druhý den trvá to bezvìdomí, teplota stoupá a srdce

slábne. Není pochyby, nìkudy uniká život; ach bože, jaká

trampota! Jak ucpat trhlinu, o které nevíme? Tož nic než

koukat na to nìmé tìlo, jež nemá tváøe ani jména, ba

ani dlaní, aby se na nich daly èíst stopy minulého živo-

ta. Kdyby mìl jméno, kdyby mìl aspoò jakékoliv jméno,

nebyl by tak - co vlastnì? Snad znepokojivý nebo co.

Ano, øíká se tomu tajemství.

Milosrdná sestra, zdá se, si zvolila tento beznadìjný

pøípad za pøedmìt své mimoøádné osobní péèe; sedí

unavenì na tvrdé židli u nohou lùžka, nad jehož hlava-

mi není napsáno jméno èlovìka, ale jen latinské názvy

jeho ran, a nespouští oka z té bílé, slabì a krátce oddy-

chující kukly; patrnì se modlí.

„Nu, ctihodná,“ mumlá chirurg bez úsmìvu, „tichý pa-

cient, co? Nìjak jste si ho oblíbila.“

Milosrdná sestra rychle zamrkala, jako by se chtìla

hájit. „Když je tak sám! Vždy nemá ani jméno -“ Jako by

jméno bylo èlovìku nìjakou oporou. „Mnì se o nìm i v

noci zdálo,“ øekla a pøejela si oèi dlaní. „Kdyby se tøeba

probudil a chtìl nìco povìdìt. - Já vím, že chce nìco

øíci.“

Chirurg mìl na jazyku: sestro, ten už nám neøekne ani

dobrou noc, ale nechal si to pro sebe. Místo èehokoliv

jiného ji jen malièko pohladil po ramenì. Tady ve špitále

se neplýtvá slovy uznání. Stará jeptiška vylovila veliký,

tuhý kapesník a dojatì se vysmrkala. „Aby aspoò nìko-

ho mìl,“ vysvìtlovala ponìkud zmatenì; zdálo se, že na-

kynula samou péèí, že sedí ještì šíø a trpìlivìji než do-

sud. Ano, aby aspoò nebyl tak sám.

Aby nebyl tak opuštìn, ano; ale což se kdy s nìjakým

pacientem nadìlalo tolik jako s tímto? Dvacetkrát za den

se potlouká chirurg bezcílnì po chodbách, aby se jako

mimochodem podíval - nic nového, sestro? Ne, nic. Kde-

kdo strèí hlavu do šestky: doktoøi, ošetøovatelky - není

tu ten nebo ta? Ale to je jen záminka, aby bylo možno

chvilku postát nad tím lùžkem beze jména, nad tím èlo-

vìkem bez tváøe. Chudák, øíkají lidé oèima a jdou

po špièkách pryè; a milosrdná sestra se malièko, sotva

znatelnì komíhá ve své veliké a mlèelivé hlídce.

A to už je tøetí den; poøád to hluboké bezvìdomí, ale

teplota stoupá nad ètyøicet; pøípad je neklidný, ruce mu

tìkají po pokrývce a nesrozumitelnì mumlá. Jak se to

tìlo brání, - není tu už vìdomí ani vùle, aby se také brá-

nily; jenom srdce tepe jako tkalcovský èlunek v potrhané

osnovì; už bìhá naprázdno a neprovléká žádnou nit jako

útek tkaninou života. Už netká nic, ale stroj ještì bìží.

Milosrdná sestra neodvrací oèí od toho lože mrákot; chi-

rurg by jí rád øekl, nu, sestøièko, není to nic platno a bùh

ví, že tu sedíte nadarmo; jdìte si radìji odpoèinout. Mrká

starostlivì, má jistì nìco na jazyku, ale kázeò a únava jí

svírají rty; mimo to mluví se málo a tiše nad tímto lùžkem.

„Pøijïte potom ke mnì, sestro,“ káže chirurg a jde dál

za svou denní rutinou.

Topornì, tìžce usedá sestra v pokoji chirurgovì a neví,

jak zaèít, uhýbá oèima a rozèilením jí vyskakují ve tváøi

rudé skvrny. „Co je, sestøièko, co je,“ pomáhá chirurg

staré ženì, jako by to byla holèièka, a tu to z ní vyhrklo:

„Dnes se mi o nìm zdálo podruhé.“

Tak, teï je to venku, a doktor se nedal do smíchu, ani

neøekl nic, co by ctihodnou sestru zmátlo; naopak zvedl

oèi plné zájmu a èekal.

„Ne že bych vìøila ve sny,“ ujišovala milosrdná sestra

rozpaèitì, „ale když se èlovìku zdá po dvì noci sen, který

pokraèuje, pak to není samo od sebe. Pravda sice je, že

si nìkdy vykládám sny, ale to je jen ze samoty; neèe-

kám pøece na žádné znamení, které by se týkalo mne.

Nikdy se mi nesplnilo, o èem se mi zdálo; není to tedy

z povìrèivosti, že se zabývám svými sny. Vím, že se sny

opakují a vracejí; ale aby pokraèovaly, jako pokraèuje

skuteènost, to snu nenáleží. Je-li v mém snu nìco, co

bych nemìla vyslovit, a mi to odpustí Matka Boží; jsem

víc zvyklá na doktory než na knìze a povím vám všech-

no, jako by to byla zpovìï.“

Chirurg vážnì pøikývl.

„Povím vám všechno,“ pokraèovala sestra, „protože

se to týká vašeho pacienta; ale bude to jen obsah, jak

jsem si jej potom srovnala a spojila v hlavì. Když se mi

to zdálo, byly to spíš obrazy, které se poøád mìnily; nì-

které byly zøetelné, - ale jiné popletené a nesouvislé,

nìkdy jako na pøeskáèku, nìkdy jako by se jich zdálo

nìkolik najednou. Chvíli to bylo, jako by ten èlovìk oprav-

du nìco vypravoval, a pak zase jako bych se sama dí-

vala, jak se nìco dìje; bylo to tak zmatené a nesmyslné,

že jsem si i ve snu pøála, abych se probudila, ale ne-

mohla jsem. Ten sen byl tak živý a silný, že pokraèoval

i ve dne; ale to už jsem si jej vyvzpomínala v lepším

poøádku, bez tìch obrazù a souvisle. To už nebyl sen.

Všechny vìci by se nám rozpadly v pouhé sny, kdyby

v nich nebyl nìjaký poøádek; poøádek je nìco, co je jen

ve skuteèných vìcech. Proto mne ten sen tak podìsil,

že jsem v nìm našla víc souvislosti, než mívají sny;

a nemohu jej vypravovat než tak, jak mu rozumím teï.“

VI

POVÍDKA MILOSRDNÉ SESTRY

„Vèera v noci se mi zjevil po prvé. Mìl bílé šaty s mo-

saznými knoflíky, na nohou kožené holenì a bílou pøi-

lbici na hlavì; ale ta pøilbice nebyla jako vojenská a nikdy

jsem takový šat nevidìla. Tváø mìl žlutou jako cikán

a horeèné oèi, podobné jako oèi èlovìka s tyfovou ho-

reèkou; mìl asi horeèku, nebo mluvil s cesty.

Když se vám o nìkom zdá, neslyšíte ho mluvit a také

nevidíte, že by pohyboval rty; vy jenom víte, co vám po-

vídá, a nikdy jsem nepøišla na to, jakým zpùsobem se to

èlovìku zdá. Vím jenom, že mne oslovil, že mluvil rychle

nìjakým cizím jazykem, kterému jsem nerozumìla;

pamatuju si, že nìkolikrát mì oslovil ‚sor‘, ale nevím, co

to znamená. Byl netrpìlivý a skoro zoufalý, že mu nero-

zumím, a mluvil dlouho. Ale potom, jako by si uvìdomil,

kde je, poèal hovoøit - øekla bych, naším jazykem; ale

bylo to jen to, že jsem mu najednou rozumìla.

‚Sestro,‘ øekl, ‚prosím vás na kolenou, abyste, mùže-

te-li, nìco pro mne udìlala; víte pøece, v jakém jsem

stavu. Jaké neštìstí, Bože, jaké neštìstí! Nevím ani, jak

se to stalo; bylo to, jako by z nièeho nic proti nám letìla

zemì. Kdybych aspoò mohl psát prstem po pokrývce:

všechno bych napsal, èeho je tøeba; ale vidíte, jak vypa-

dám.‘ Ukazoval mi ruce, ale nebyly ovázány; teï už ne-

vím, co bylo na nich tak hrozného. ‚Nemohu, nemohu,‘

naøíkal, ‚hleïte na ty ruce! Všechno vám øeknu; ale pro-

boha, pomozte mi vyøídit jen tu jednu vìc. Letìl jsem

jako blázen, abych zaøídil vše; ale náhle se zemì prud-

ce naklonila a padala na nás. Já vím, že se nìco pøiho-

dilo; proti nám vyletìl plamen, jaký jsem nikdy nevidìl,

a vidìl jsem mnoho; vidìl jsem hoøící loï, hoøící lidi; vi-

dìl jsem hoøet celou horu, ale to vám nebudu povídat;

už není nic, na èem by záleželo, než to jedno, èeho je

tøeba.‘

‚Jen to jedno,‘ opakoval; ‚ale teï vidím, že to jedno je

celý život. Ach, sestro, neøekli vám, co se mi stalo? Ne-

utrpìl jsem zranìní na hlavì? Nebo zapomnìl jsem

všechno a pamatuju si jen svùj život. Zapomnìl jsem

všechno, co jsem kdy dìlal; už nevím, kde všude jsem

byl, ztratil jsem jména lidí a nevím sám, jak se jmenuju;

to všechno je vedlejší a nahodilé. Jistì že jsem utrpìl

otøes mozku, když si nemohu vzpomenout na nic než

na to, co opravdu bylo. Kdyby vám øekli mé jméno, vìz-

te, že není pravé; a kdybych poèal blábolit cosi o ostro-

vech a dobrodružstvích, pøipoètìte to mé pomatenosti;

jsou to trosky, o kterých nevím, kam patøí, a ze kterých

se už nedá složit pøíbìh èlovìka. Celý èlovìk je v tom,

co mu zbývá vykonat; všechno ostatní jsou zlomky a tø횝,

literou nelze obsáhnout jedním pohledem. Ano, ano, ano,

nìkdy èlovìk vyhrabe nìco minulého a myslí si: toto jsem

já. Jenže mùj pøípad je t잚í, sestøièko; nìco se stalo,

pøi èem se roztøíštila má pamì; nezbylo ve mnì celého

nic než to, co jsem chtìl ještì vykonat.‘ “

VII

Milosrdná sestra vypravovala, malièko se komíhajíc

a oèi upøeny k zemi, jako by odøíkávala nìco, èemu

se nauèila zpamìti. „Divné je, jak takový sen je urèitý

a neurèitý zároveò. Nevím, kde to bylo; sedìl na døevì-

ných schùdkách, po kterých se šlo do jakési slamìné

chatrèe -“ Okamžik váhala. „Ano, ta chýše totiž stála

na bøevnech, jako by to byly nohy od stolu; a on sedìl

rozkroèen na nejnižším stupni a vyklepával si dýmeèku

o dlaò druhé ruky. Tváø mìl sklonìnu, bylo vidìt jen tu

bílou pøilbici; vypadalo to, jako by mìl hlavu ovázanou.

‚Musíte vìdìt, sestro,‘ øekl, ‚že se nepamatuju na svou

matku. Zvláštní, aèkoliv jsem ji vùbec nepoznal, zùstalo

po ní v mé pamìti cosi jako prázdné a slepé místo, kde

nìco mìlo být. Tak vidíte, má pamì nebyla nikdy úpl-

ná, nebo v ní chybí maminka.‘ Zakýval hlavou, když to

øekl. ,Bylo to vždycky jako nevyplnìná plocha na mapì

mého života; nemohl jsem nikdy znát sebe sama, proto-

že jsem neznal svou matku.’

‚Pokud jde o mého otce,‘ pokraèoval, ‚musím øíci, že

nᚠvzájemný pomìr nebyl nikdy dobrý ani dùvìrný. Ba,

po pravdì øeèeno, leželo mezi námi tiché a nesmiøitelné

nepøátelství. Mùj otec byl totiž nadmíru øádný muž; za-

stával dùležité místo ve svém pùsobišti a pokládal svùj

život za vyplnìný tím, že v každém ohledu konal svou

povinnost. Povinnosti muže pak jsou vìnovat se práci,

bohatnout a navrch ještì být ctìn u svých spoluobèanù;

to vše jsou závazky tak veliké, že nemohou být uzavøe-

ny než smrtí. Skuteènì pak umøel slavnostnì

a vyrovnanì, jakoby uspokojen, že naplnil i tento úkol.

Se mnou nemluvil jinak než napomínaje a dávaje sebe

za pøíklad; nejspíš považoval lidský život za nìco pøe-

dem hotového, jako zdìdìný dùm nebo jako firma, kte-

rou pøevezme nástupce. Náramnì si vážil sebe sama,

svých zásad i svých zásluh; jeho život zdál se mu ho-

den toho, aby se v nìm pokraèovalo jako v odkazu. Snad

mne mìl svým zpùsobem rád a myslel na mou budouc-

nost; ale nedovedl si budoucnost pøedstavit jinak než

jako opakování svých vlastních zkušeností. Nenávidìl

jsem ho v té podobì, že jsem ze všech svých sil, zlomy-

slnì i potají porušoval vše, co by mohl oèekávat od ro-

zumného a zdárného dítìte; byl jsem líný, vzdorovitý

a neøestný a už jako chlapec jsem spával se služkami -

pamatuju se dosud na drsnost jejich rukou; naplnil jsem

jeho dùm skrytou divokostí a myslím, že jsem èasto otøásl

jistotou starého muže; nebo ve mnì se mu sám život

musel jevit jako nìco nezøízeného a bezuzdného, nad

èím nemá moci.‘

‚Nebudu vám, sestro, líèit život mladého èlovìka. Ech,

ano, bylo vše, co patøí k vìci; až na to a ono nemám,

zaè bych se hanbil. Pravda, byl jsem zlé a zkažené dítì,

ale jako mladík jsem se nelišil mnoho od jiných; jako oni

jsem byl hlavnì pln sebe sama; byly mé lásky, mé zku-

šenosti, mé názory, kdeco bylo mé. Teprve pozdìji èlo-

vìk vidí, že to všechno nebylo tak tuze jeho a jenom

jeho, že to jsou vìci obecné, kterými mu bylo projít, za-

tím co si myslel, že je objevuje. Víc utkví v èlovìku

z dìtství než z toho vìku mladosti; dìtství, ano, to je

celá a zbrusu nová skuteènost, kdežto mládí - Bùh ví,

kde se v nìm nabere tolik zdání a neskuteènosti; pro-

èež bývá zapomenuto a ztraceno. Ne, bohudík, nepo-

zná každý, jak byl podveden a jak hloupì šel životu

na lep. Nemám, naè bych vzpomínal; a vytane-li mi nìco,

cítím, že to už nejsem já a že se mne to netýká.‘

‚V té dobì jsem už nežil u svého otce: byl mi cizí a da-

leký jako nikdo druhý, a když jsem stál nad jeho rakví,

bylo mi hrozno a nemožno pøedstavit si, že jsem vzešel

z toho cizího a nyní už mrtvolnì zmìnìného tìla; nièím,

nièím už jsem nemohl navázat spojení s nebožtíkem,

a slzy, které mi stoupaly do oèí, byly jenom pláè nad

poznáním, že jsem tak sám.‘

‚Snad jsem vám už øekl, že jsem zdìdil po otci dost

velké bohatství; ale i ty peníze mi byly cizí, jako by na nich

lpìlo nìco z dùstojnosti a povinností mého otce. On ten

majetek založil jako nìco, v èem by žil dál; jeho peníze

mìly být prodloužením jeho života a postavení. Nemìl

jsem je rád a mstil se na nich tím, že jsem jich užíval jen

k své lenosti a poživaènosti. Nedìlal jsem nic, protože

mne k nièemu nevedla nutnost; ale, prosím vás, co je

skuteènost, která není tvrdá a nepoddajná jako kámen?

Mohl jsem vyhovìt všem svým rozmarùm; je to hrozná

nuda, sestro, a vymýšlet, èím bychom utloukli den, je vìt-

ší døina než rozbíjet štìrk. Nestálo to za nic, a vìøte mi,

že vrtkavý èlovìk má ze života míò než žebrák.‘

Malièko se odmlèel a øekl potom: ‚Jak vidíte, nemám

vìru, proè bych želel svého mládí. Vracím-li se nyní, není

to proto, abych se napil ze studnice mladosti. Stydím

se za to, že jsem byl mlád, nebo tím jsem pokazil svùj

život. Byla to nejpošetilejší a nejnesmyslnìjší doba mého

života; a pøece právì v ní mne potkala událost, jejíž do-

sah mi tehdy ušel. Øíkám tomu událost, aèkoliv se to

zhola nièím nepodobalo dobrodružství; poznal jsem dív-

ku a umínil jsem si, že se jí zmocním; pravda je, že jsem

ji miloval, ale ani to není v mládí nic mimoøádného. Bùh

ví, nebyla to má první láska, ba ani nejsilnìjší z mých

vášní, jejichž jména jsem už zapomnìl.‘ “

VIII

Milosrdná sestra potøásla starostlivì hlavou. „To všech-

no øíkal tak, jako by se zpovídal, a bylo vidìt, že nechce

pøede mnou nic zakrýt. Jistì se pøipravuje na smrt; ale

mnì nezbývá než modlit se, aby Bùh zázrakem nebo

milostí pøijal tuto zpovìï, vykonanou ve snu a osobì

nehodné, jako platnou; snad vezme zøetel i na to, že

èlovìk v bezvìdomí nemùže v sobì vzbudit náležitou

lítost, potøebnou k dokonalému pokání.

‚Musím vám vylíèit,‘ øekl potom, ‚jaká byla. Zvláštní:

její tváø si už nedovedu pøedstavit; mìla šedé oèi a hlas

malièko drsný, jako chlapec. Také ona ztratila matku

v dìtství; žila s otcem, kterého zbožòovala, nebo, byl

to krásný starý pán a veliký inženýr pøed Hospodinem.

Pro jeho i svou radost a pýchu vystudovala inženýrství

a šla do továrny; sestro, sestøièko, chtìl bych, abyste si

ji dovedla pøedstavit v té kovárnì strojù mezi parními

kladivy, soustruhy a polonahými muži, kteøí bušili do roz-

žhavených železných tyèí. Byla zároveò dìvèátko, elf

a malý kurážný chlapík, a ti kováci ji zbožòovali; pohy-

bovala se ve svìtì zvláštní jemnosti, nebo žila mezi chla-

py. Jednou, ano, jednou mne dovedla do té dílny, a teh-

dy jsem se do ní zamiloval; byla tak køehká, tak stateè-

nì líbezná prostøed tìch silných mužských zad lesklých

potem, s tím svým malým, trochu drsným hláskem a tou

inženýrskou autoritou nad ohnìm, železem a dílem. Èlo-

vìk by øekl, teto že není místo pro dìvèe; Bùh mi odpus

mé høíchy, ale právì tam jsem po ní zatoužil muèivì

a nesmyslnì, právì ve chvíli, kdy zkoumala dílo a vážnì

pøi tom chmuøila své dlouhé oboèí. Nebo tehdy, když

stála se svým velkým tatínkem a on jí položil ruku

na rameno, jako by to byl syn, na kterého je hrdý a jemuž

odkazuje svou práci. Dìlníci jí øíkali pane inženýre, a já

jsem upíral oèi na její dívèí šíji, trýznìn žádostí, která mne

až znepokojila, jako by v ní bylo cosi proti pøírodì.‘

‚Byla nesmírnì šastna: šastna pýchou na svého sta-

rého pána a na sebe, šastna, že ji lidé mají rádi a že

se sama živí, šastna tichým a vyrovnaným uspokoje-

ním. Její oèi záøily klidem, její chlapecký hlas mluvil málo

a pokojnì; na dlaních a prstech mívala od rýsovacích

inkoustù nesmazatelné skvrny, které jsem miloval. Po-

kud mne se týèe, byl jsem mladý a z té pøíèiny ješitný,

byl jsem hejsek a patrnì proto jsem pøedstíral sebejis-

totu; ale to dìvèe mne mátlo. Myslel jsem, že chce být

bezpohlavní mužatkou, a z jakési zlosti jsem si umiòo-

val ji pokoøit jako ženu; pøedstavoval jsem si, kdybych ji

svedl, že bych to nad ní jaksi vyhrál. Snad jsem se pøed

ní stydìl za sebe sama, za svou nudu a nicotnost,

a proto, jen proto jsem se chtìl sám pøed sebou zablýsk-

nout vítìzoslávou mužského dobyvatelství. Rozumìjte,

toto je výklad, který èiním dnes; tehdy to byla jen láska,

jen žádost, jen hrozná touha sklonit se nad ní a vynutit

z ní zalkání, že mne miluje.‘

Zamyslil se a chvilku pøemýšlel. ‚A nyní, sestro, pøichá-

zím k vìcem, o kterých je mi dost tìžko mluvit; ale bu-

diž øeèeno všechno. Nebyla to první láska, ve které

se vše, a o tom soudíte jakkoliv, pøihází skoro bezdìky

a nevyhnutelnì; chtìl jsem j i dostat a hledal jsem pro-

støedky, které by mnì ji vydaly. Stydím se vzpomínat,

jak nejapné a hrubé, jak bezmocné se jevily všechny ty

svìtácké fortele, které jsem znal, vùèi zvláštní, témìø

drsné pøímosti a èistotì toho panenského dìvèete. Vi-

dìl jsem, že je nad tím i nade mnou, že je z ušlechtilejší

látky než já, ale už jsem nemohl obrátit. Èlovìk je divný,

sestro. Byl jsem tak zažrán do trýznivých a ohavných

pøedstav, jak bych ji nièemnì, lží nebo hypnosou, dro-

gami nebo èímkoliv svedl a znectil, jako se zneuctívá

chrám - slyšíte, sestøièko, nic pøed vámi netajím: sám

sobì jsem už pøipadal jako ïábel. A zatím, co jsem ji

takto pustošil ve své duši, ona mne milovala. Sestro, ona

mne milovala, a jednoho dne mi projevila svou lásku tak

prostì, jako padá kvìt se stromu. Bylo to jinak, ó Bože,

bylo to jinak, než jak si má vášeò dovedla pøedstavit.

Pøedevším to, že jsem byl neobratný jako chlapec, který

miluje po prvé -‘

Zakryl si tváø dlanìmi, když to øekl, a ustrnul. ‚Ano, jsem

svinì,‘ øekl potom, ‚a zasluhuju všechno, co mne potka-

lo. Sklánìl jsem se nad ní, ležící s oèima zavøenýma,

a pokoušel jsem se vychutnat svùj domnìlý triumf. Byl

bych chtìl, aby jí zpod víèek vyhrkly slzy, aby si zakryla

tváø studem a zoufalstvím; ale její líce byly pokojné

a hladké a dýchala jako èlovìk spící. Bylo mnì úzko,

zakryl jsem ji a obrátil se k oknu, abych v sobì vybièo-

val ïábla pýchy. Když jsem se ohlédl, spoèívaly její oèi

na mnì jasnì a plnì. Usmála se a øekla: Tak, teï pat-

øím tobì!‘

‚Zdìsil jsem se - ano, zdìsil jsem se úžasem a poníže-

ním. By1o v ní tolik svìtla, samozøejmosti, èirostí, ne-

vím, jak bych to pojmenoval. Docela prostì: teï patøím

tobì, a vše je v poøádku; tu to máme, tady jsme a nedá

se nic dìlat. Jaká úleva, jaká jasná vìc, jaké jednodu-

ché a nesmírné øešení. Ano, toto je vyøešeno a je to jis-

tota nejjistotnìjší a zralost nejzralejší; tato rozumná dì-

veèka to øekla najisto a bez váhání. Tak, teï patøím tobì.

Hle, jak je hrda, jak je spokojena sama se sebou, že

v sobì našla tuto svatosvatou, tuto jasnou a bezpeènou,

tuto živoucí pravdu; ještì má oèi rozšíøeny tím pøekva-

pujícím a ohromným objevem, a už ji naplòuje veliký

poklid vìci na vìky rozhodnuté. Tytéž drobné rysy, kte-

ré se na nìkolik vteøin roztøíštily zmatkem a bolestí, mìly

nyní nový a koneèný výraz - øekl bych, výraz èlovìka,

který našel sebe sama. Tak, teï vím, co jsem. Patøím

tobì, a to, co se stalo, stalo se právem a naplnil se øád

vìcí. Jako když ustane èeøení, voda se zavøe a uhladí

a je vidìt na dno.‘

‚Sestro, netajím pøed vámi nic. Kdyby si byla zarývala

ruce do oèí, kdyby se otøásala vzlykáním, kdyby cokoli

z ní køièelo výèitkou, cos mi to uèinil, zlý! - byl bych cítil

jen rozkoš vítìzství. Rozkoš zlou i dobrou, pýchu

i velkodušnost, i lítost, což já vím; byl bych se asi vrhl

na kolena, pøísahaje a líbaje její ruce, poskvrnìné mini-

em a tužkami. Ale ne moje bylo toto vítìzství; mùj byl

jen zmatek a hanba, do které jsem se propadal. Pokou-

šel jsem se cosi koktat o lásce; pozvedla oboèí jako udi-

vena: naè o tom mluvit, což je toho ještì tøeba? patøím

tobì, a tím je øeèeno vše: tím je vyslovena láska, sou-

hlas, skuteènost a veškeré ano. Hrubé a necudné by bylo

tlachat o citech a vdìènosti. Jaképak øeèi? toto jest, stalo

se, jsem tvá; a kdybys ještì mluvil, bylo by to, jako by tu

cosi bylo k zamluvení. Ach, sestro, sestro, což nechápe-

te, jaká v tom byla moudrá vyspìlost, jaká dùstojnost

a èistota! Což není to tak, že já jsem chtìl høích a ona

z toho uèinila svátost? Jaká hanba, nevìdìl jsem, co øíci;

prohlížela si mùj byt se zájmem, jako by jej vidìla po prvé,

a bzuèela si malou písnièku, ona, která nikdy nezpívala.

Neøekla to, ale byla tu prostì doma, a patøila sem.‘

‚Usmála se, sedla si ke mnì a tím malým, trochu drs-

ným hlasem mluvila - ne o tom, co je nebo bude, ale

o sobì, o svém dìtství, o zamilovanostech dìvèete; vy-

dávala mi svou minulost, jako by vše mìlo patøit mnì.

Mìl jsem poøád ten divný pocit ponížení a ménìcennosti;

chtìl jsem ji znovu obejmout, ale zvedla jen ruku - staèi-

lo tak málo, aby se ubránila. Ne, øekla beze studu, až

zase jindy. Všechno bylo tak prosté a samozøejmé. Pa-

tøím-li tobì, není to žádné bláznovství, nýbrž vìc rozum-

ná, trvalá a platná. Políbila mne na ústa, jako by tím øekla,

nemraè se, malièký. Jako by byla mou matkou, jako by

byla starší a silnìjší než já, zralejší než já - Bylo to až

nesnesitelnì sladké a pøitom, Bùh mi to odpus, ponižu-

jící jako políèek.‘

‚Pak odešla - to znáte, sestro: nejt잚í lidský krok je

odchod. Ve zpùsobu, jakým èlovìk odchází, se zraèí celá

jeho rozpaèitost nebo nejistota, nebo jeho ukvapenost,

sebevìdomí, lehkomyslnost nebo samolibost. Pozor

na záda, nebo nejsme kryti, když odcházíme. Nevím,

jak odešla. Stála ve dveøích s hlavou trochu sklonìnou,

a pak zmizela. Tak docela lehce a tiše. To je proto dùle-

žité, že tak jsem ji vidìl naposled.‘

‚Nebo té noci jsem utekl jako ulièník.‘ "

IX

Ctihodná sestra se hlasitì a rozhoøèenì vysmrkala

do tuhého kapesníku a pokraèovala: „Tak mi to øekl. Jeho

èin byl ohavný a zdá se, že ho lituje; ale musím øíci, že

by nemìl tak docela omlouvat ono dìvèe, které, jak pra-

ví, se mu vzdalo dobrovolnì. I když to podle jeho líèení

byla osoba jemná a milá, trest, který ji stihl, byl zaslou-

žený, a my nemùžeme øíci, nebyl-li v tom ten èlovìk

do jisté míry nástrojem božím; ale to nezmíròuje jeho

vinu.

‚Pøemýšlím-li teï,‘ øekl potom, ‚o divných pohnutkách,

které vedly k mému útìku, vidím je jinak než tehdy. Teh-

dy jsem byl mlád a mìl jsem všeliké, více ménì dobro-

družné a nejasné plány; krom toho jsem ještì z dìtství

nesl v sobì vzpouru proti všemu, co se jmenuje povin-

nost. Byl ve mnì prudký, úzkostlivý odpor proti èemuko-

liv, co by mne poutalo, a tuto zbabìlost jsem považoval

za projev své svobody. Podìsila mne pøísnost

a závaznost její lásky; tøebaže stála nade mnou, hrozil

jsem se toho, že mám být na vìky pøipoután. Cítil jsem

to tak, že se musím rozhodnout mezi sebou a ji, a rozhodl

jsem se pro sebe.‘

‚Dnes vím víc a vidím vìci jinak. Dnes vím, že ona byla

dál než já, že v ní bylo rozhodnuto vše a ve mnì nic, že

ona byla zralá a já zùstal zmateným, nedorostlým,

neodpovìdným chlapcem. To, co jsem si vykládal jako

odboj proti poutùm, byla hrùza z její životní pøevahy, hrù-

za z té veliké jistoty. Mnì nebyla dána milost náležet, já

nemohl øíci: i já patøím tobì, jak mne tu vidíš, nemìnný,

celý a koneèný. Nebylo ve mnì plnosti èlovìka, kterého

bych jí odevzdal. Øíkám vám to suše, jako by to byl úèet;

ale mohu tak mluvit, protože je to hlavní kniha mého

života. Má dáti, dal. Ona mi dala sebe; øekla: tak, teï

patøím tobì. A já všechno, co jsem mìl, byla láska, byla

vášeò, byl pochybný slib, nìco jako nekrytý šek.‘ Tiše

se zasmál. ‚Jsem totiž obchodník, sestro, a chtìl bych

dát své úèty do poøádku. Vìzte, že mùj útìk byl útìkem

insolventního dlužníka. Zùstal jsem jí dlužen sama sebe.‘

Zdálo se mi (pravila milosrdná sestra), že se na mne

šklebí, jako by se mi posmíval; namáhala jsem se pro-

mluvit, ale tu se šklebil tím víc a poèal mizet. S úsilím

jsem se vytrhla ze spánku, znepokojena snem tak živým.

Modlila jsem se za nìho i za to dìvèe, a øeknu vám, že

mi to po celý den leželo v hlavì. Noc na to jsem dlouho

neusnula; ale sotva mì pøemohl spánek, už tu byl on,

jako by na to èekal. Sedìl opìt na tìch schùdkách

s hlavou sklonìnou; zdál se být smutný a neklidný.

Za tou chatrèí se vlnilo ve vìtru pole, porostlé nìèím, co

se podobalo kukuøici nebo palachu v moèále.

‚To není kukuøice,‘ øekl najednou, ‚to je cukrová tøtina.

Zdá se, že jsem po mnoho let nakupoval tøtinu na ostro-

vech a pálil z ní rum, aguardiente, jak se tam øíká, ale to je

vedlejší. Ve skuteènosti jsem nebyl nic víc nežli nedospìlý

chlapec, který utekl do svìta. Mrzí mne, že jsem vám to

vylíèil zpùsobem ne docela vhodným, a záleželo by mi

na tom, abych opravil vᚠnepøíznivý dojem. Na pøíklad,

ano: já vím, že do jisté míry odsuzujete to dìvèe; jste na-

klonìna v tom, co jsem vám øekl o jejím chování, vidìt sla-

bost v pokušení a høíšné uspokojení tìla. Kdyby tomu tak

bylo, pak by to, co jsem v ní tehdy vidìl jako nesmírnou

poèestnost a trpìlivost dokonalé lásky, byl jenom klam za-

milovaného mladíka; ale pak, sestro, pak by ta dokonalost

lásky musila být ve mnì, aniž jsem si toho byl vìdom, a mùj

útìk by potom byl èiré bláznovství. Byl by nepochopitelný,

a nepochopitelným by zùstal mùj celý život. Já vím, toto

je dùkaz, kterému se øíká nepøímý. Mùžete namítnout,

že život èlovìka je nesmyslný a nemùže býti vysvìtlen;

ale vidím, že tak nesmýšlíte.‘

‚Mám ještì jeden nepøímý dùkaz, že to, co jsem vám

vylíèil, je správné. Tím dùkazem je mùj život, který jsem

vedl od onoho podivného útìku. Musel jsem se jím do-

pustit nìèeho nesmírnì zbabìlého; musel jsem jím po-

rušit jakýsi hluboký øád, nebo od té chvíle na mnì leže-

la kletba. Nemyslím tím na svízele, které mne potkáva-

ly, ale na to, že jsem od té doby nemìl v nièem stání ani

setrvání. Povím vám, sestro, že jsem napotom žil špat-

ným životem; životem, na kterém nespoèívala milost;

životem èlovìka, kterému není odpuštìno. Øíkám to

vašimi slovy; pokud mne se týèe, jsem èlovìk pøíliš svìt-

ský a øekl bych to asi tak, že jsem žil jako svinský dobro-

druh, ztracený pes, podvodný agent a pøisámbohu, co

ještì mizerného a nestálého si dovedete pøedstavit; a to

všecko proto, že jsem v dané chvíli hanebnì selhal. Byl

jsem pøíliš prázdný, nicotný a vnitønì neuzrálý, abych

dovedl èelit tomu, když jsem se náhle setkal s celostí

života, poèkejte, jak bych to øekl; mám na mysli nìco,

co je øád a trvání, rozøešení, platnost, klid vìci na vìky

hotové. Je-li pravá skuteènost nìco, co jest a co tudíž

trvá, tedy jsem utekl pøed skuteèností; byl to zatracený

útìk, nebo jsem ji už nenašel. Vy nevíte, sestro, jak

plytká a jepièí je veškerá špatnost; musí se poøád obno-

vovat, ale marná práce: v nedobrém èlovìk nenaplní

sama sebe, a rouhaè, vrah, závistivec nebo smilník žije

životem podivnì kusým a neustáleným. Ach, nemohu

dát svùj život dohromady; je to samý úlomek, samá dr,

samé kousky, které se neskládají v žádný obraz. Mar-

nì, marnì se pachtíme se svými malými a zlými skutky;

jsou nesouvislé a nespoøádané, nic než tø횝 a chaos bez

hlavy a paty. Tak jest, tak jest, amen; ale vy tomu øíkáte

špatné svìdomí.‘

‚Mohu vám ukázat své kapsy; bývaly nacpány zlatem.

Mohu vám obnažit svá ramena; je na nich vidìt rány

bièem a zuby mulatek. Sáhnìte si tuto; má játra jsou

zduøelá a ztvrdlá chlastem. Jednou na mne pøišla èer-

vená horeèka a jindy mne honili s puškami jako deser-

téra. Mohl bych vám vypravovat padesát životù,

a všechny jsou lež; zùstaly po nich jen jizvy. Tady v té

chýši jsem ležel, nemocen na smrt a sám jako postøele-

ná koèka; poèítal jsem své životy a nemohl jsem se jich

dopoèítat; myslím, že jsem si je všechny vymyslil

v horeèce, byly to jen oplzlé a hrozné sny. Dvacet let

nebo tak nìco, a samé zmotané, nesmyslné, prchající

sny. Tehdy mne odvezli do špitálu a nurses v bílých zá-

stìrách mne obkládaly ledem. Bože, jak to dìlalo dob-

øe, jak to chladilo; obklady z bílých zástìr a to všechno -

víte, jako by na mnì nìjak záleželo; ale tehdy už do mne

vstoupila smrt.‘ “

X

„Øekla bych: prst boží,“ poznamenala milosrdná sest-

ra. „Nemoc je výstraha, a moudøe èiní církev, že posílá

své sluhy k loži nemocných, aby byli ukazatelem cesty

na tomto rozcestí. Ale za našich èasù se lidé pøíliš bojí

nemoci a smrti, a proto nerozumìjí této výstraze

a nedovedou èíst mene tekel, psané ohnivou rukou bo-

lesti.

‚Tehdy do mne vstoupila smrt,‘ øekl tedy. ‚Dostali mne

z toho nejhoršího, ale ležel jsem jako vykuchaný, sláb

jako moucha. Nemohu øíci, že bych se bál umøít; jenom

jsem se divil, že bych mohl, že bych vùbec dovedl umøít,

to jest vykonat vìc tak vážnou a dalekosáhlou; stál jsem

pøed tím jako pøed úkolem, se který nejsem. Bylo mi,

jako by se ode mne žádalo nìco pøíliš velikého, závaž-

ného a rozhodného, a jako by bylo marno bránit se, že

na to nestaèím; i cítil jsem cosi jako nesmírnou nejistotu

nebo úzkost. Zvláštní, pøedtím jsem se tolikrát støetl

se smrtí, a Bùh ví, mùj život byl pohnutý a èasto dost

nebezpeèný; ale až do té doby mìla pro mne zubatá

jenom tváø risika nebo náhody, mohl jsem se jí vysmívat

nebo jí èelit; ale teï tu byla jako nutnost a jako nepo-

chopitelné, ale svrchovanì platné a koneèné øešení.

Chvílemi mne pøemáhala slabost a lhostejnost, a tu jsem

jí øíkal, nu dobøe, zavøu oèi a udìlej to beze mne, ale

honem; nechci nic vìdìt. Ale jindy jsem se zlobil na svou

dìtinskou zbabìlost. Vždy to nic není, øíkal jsem si, není

to nic tak tìžkého; je to jen konec. Každé dobrodružství

mìlo svùj konec, a toto bude jen o jeden víc. Ale divná

vìc, a jsem jak chtìl hloubal, nedovedl jsem si pøedsta-

vit smrt jako konec, šmik; jako když se pøestøihne nit.

Díval jsem se na ni tehdy dost zblízka, a vidìl jsem ji

jako nìco rozsáhlého a trvalého; nemohu øíci, co, ale je

to náramná rozloha v èase, nebo smrt trvá, leknu vám,

právì toho trvání jsem se hroznì bál; cítil jsem malomysl-

nì, to že nesvedu; nikdy pøece jsem nepodnikal nic tr-

valého a nikdy jsem nepodepsal smlouvu, která by mne

vázala na delší dobu. Mìl jsem èastìji pøíležitost usadit

se a žít slušnì bez velké námahy, ale po každé jsem

k tomu pocítil prudkou a nepøekonatelnou nechu; po-

kládal jsem to za znak své povahy, která potøebuje zmì-

ny, roupù a ostrovù. A teï, teï že bych mìl pøistoupit

na tento kontrakt na vìky? Byl jsem mokrý studeným po-

tem a hekal jsem hrùzou. To pøece není možno, to není

pro mne, to není pro mne; Bože na nebi, pomoz mi, ne-

bo nejsem poøád ještì zralý, abych se rozhodl

s koneènou platností. Ech ano, kdyby šlo zkusit to

se smrtí, øeknìme na tøi mìsíce, na pùl roku - dobrá, tady

je ruka: ale nežádej ode mne, abych ti øekl: Tak, teï

patøím tobì.‘

‚A toto, sestro, bylo jako blesk nebo zjevení. Znovu

jsem ji vidìl, tu dívku tehdy, jak spoèívá plna radosti

a jistoty a potichu øíká: Tak, teï patøím tobì. A znovu jsem

stál malièký a pokoøený pøed tou odhodlaností žít, tak

jako jsem se smìšnì tøepetal odhodláním zemøít. A zaèal

jsem rozumìt, že stejnì jako smrt, i život je udìlán z látky

trvání, že svým zpùsobem a svými malými prostøedky

má vùli a stateènost trvat na vìky. A to jsou dvì polovi-

ny, které se doplòují a uzavírají. Ano, je to tak: jen kusý

a nahodilý život je smrtí pohlcen, kdežto ten, který je

celý a podstatný, se smrtí doplòuje. Dvì poloviny, které

se uzavírají ve vìènost. Protože jsem by1 v deliriu, vi-

dìl jsem to jako dvì duté polokoule, které se mají k sobì

pøiložit, aby se uzavøely; ale ta jedna byla jako otluèená

a zprohýbaná, pouhý støep, a a jsem to zkoušel jak chtìl,

nepasovala k té druhé, k té dokonalé a hladké, která byla

smrt. To se musí spravit, øíkal jsem si, aby to dvoje

do sebe zapadlo: tak, teï patøím tobì.‘

‚Tehdy jsem si, sestro, vymyslil svùj život. Øíkám: vy-

myslil, protože mnohé se k nièemu nehodilo a muselo

být odvrženo, a naopak chybìly vìci podstatné

a doplòující. I na mém mládí by bylo mnoho co opravit,

ale s tím jsem se pøíliš nezdržoval; nejdùležitìjší bylo

a je, že v té pravé skuteènosti, to jest v té, která nebyla

a pøece jenom jaksi byla, ne jako událost, ale jako smysl

- øeknìme, jako vytržený list v knize - Bože, co jsem chtìl

øíci? to dìlá ta zimnice. Ano, nejdùležitìjší je, že v té

pravé skuteènosti se mìly vìci jinak, docela jinak, rozu-

míte? Totiž mìly být jinak, to je to podstatné; a ta pravá

historie, jak ve skuteènosti mìla být, je - je-‘ Zuby mu

cvakaly, ale násilím se pøemáhal. ‚Víte, jak jsem vám

øekl,‘ jektal, ‚jak jsem vám øekl, že ležela - a ona øekla:

Tak, teï patøím tobì. To je svatá pravda, sestro, ale dál,

dál to mìlo být jinak. Teï to vím, protože do mne vešla

smrt i život. Já mìl øíci, ty, ano, tak jsem to mìl øíci, je to

tak, chvála Bohu; ty patøíš mnì a budeš èekat, budeš

èekat, až se vrátím se životem a smrtí v tìle. Vidíš pøe-

ce, že ještì nejsem dost zralý, abych žil. Ještì - ještì

nejsem tak celý, abych trval, ne tak stateèný, abych

se rozhodl; ještì nejsem z jednoho kusu jako ty, jako ty.

Prosím tì, co by sis poèala s touto hromadou? Vždy sám

nevím, co ze mne bude, nevím, kde mám hlavu a patu.

Copak ty, ty jsi vìèná, ty víš všechno, co je tøeba vìdìt, ty

víš, že patøíš; ale já -‘

Tøásla se na celém tìle, když tak mluvil. ‚Poèkej, i já

pøijdu a øeknu: Tak, teï patøím tobì. Ach, sestro, rozu-

míte, ona to vìdìla, ona to pochopila, i když jsem to

neøekl. A proto øekla: Ne, teï ne, až zase podruhé. To

znamená, že se mám vrátit, že? Øeknìte, øeknìte sama,

to pøece znamená, že na mne bude èekat, ne? A proto

se ani nerozlouèila, proto jsem ji nevidìl odcházet. Já

se vrátím, a zapadnou do sebe obì poloviny jako život

a smrt; tak, teï patøím tobì: Není žádná pravá a celá

skuteènost nežli to, co má být.‘ Oddychl si zhluboka jako

èlovìk, kterému se bez konce ulevilo. ‚Zapadne do sebe

láska, smrt, život, všechno, co je ve mnì nutné

a nepodmínìné. Tady mne máš, teï teprve jsem

na svém místì; jediné jisté je náležet. Sebe sama, sebe

celého jsem našel v tom, že nìkomu patøím. Chvála

Bohu, chvála Bohu, koneènì jsem tady.‘

‚Ne, puste, nemohu èekat, já se vracím. A ona se je-

nom usmìje, tak, teï patøím tobì; už se nebudu bát,

nezakreju ji, už jdu, už jdu; já vím, že už pøetrhává tkani-

ce a spony svých šatù. Dìlejte rychle, víte, že se mám

vrátit! Tomuhle vy øíkáte vichøice? jdìte, já vím, co je

cyklon, vidìl jsem sloupy smrští; tenhle vìtøík mnì není

dost hbitý, aby mne unášel. Copak nevidíte, letí mnì

do náruèe, naklání se a letí, pozor, narazíme na sebe

svými èely a zuby, pozor, padᚠna mne, padnu na tebe,

jak jsi nedoèkavá, jak mne strhuješ mezi svá ramena!‘

Najednou zaèal horeènì blábolit. ‚Cože ten pilot letí

do prázdna? Sestro, øeknìte mu, tam že to není, øeknì-

te mu, aby se vrátil! Nebo ne, jdìte k ní a povìzte jí,

vyøiïte jí, že se vracím! Vždy víte, že èeká! Proboha vás

prosím, øeknìte jí, že jsem na cestì, jen co ten pilot na-

jde, kde by pøistal; nemohl jsem jí psát, nevím, kde je -‘

Zvedl ke mnì zoufalé oèi, plné hrùzy. ‚Co - co vy tak -

Proè jí to neøeknete? Já musím lítat dokola, dokola, po-

øád do koleèka; a vy jen na mne mrkáte a nechcete jí

nic vyøídit, protože -‘ Náhle se poèal mìnit, mìl na hlavì

kuklu z fáèù a strašnì se tøásl; a já jsem poznala, že

se chechtá. ‚Já vím, vy jste zlá, závistivá, protivná jep-

tiška; máte na ni zlost, že milovala. Nemusíte jí závidìt;

abyste vìdìla, já jsem tehdy i po té stránce tak trochu

selhal. Snad právì proto, rozumíte, jsem se zachoval

tak zbabìle. Abyste vìdìla, jindy -‘ “

Milosrdná sestra utkvìla smutnýma, klidnýma oèima.

„Potom se rouhal; bylo to, jako by z nìho mluvil ïábel.

Chrlil ze sebe nadávky a hanebnosti - Bùh mì buï mi-

lostiv.“ Pokøižovala se. „Nejstrašnìjší bylo, že ta slova

vycházela z kukly, která nemìla úst ani oèí. Mìla jsem

takový strach, že jsem se probudila. Já vím, byla bych

mìla vzít rùženec a modlit se za jeho duši; ale místo

toho jsem šla do šestky zmìøit mu teplotu. Ležel

v bezvìdomí, mìl ètyøicet stupòù a tøi èárky a tøásl

se zimnicí.“

XI

Teï je to jen tøicet osm, sedm desetin; mumlá v horeèce

a ovázané ruce se nepokojnì pohybují po pokrývce.

„Nevíte, sestro, co to øíká?“ ptá se chirurg. Milosrdná

sestra vrtí hlavou, rty pøísnì sevøeny.

„Øíká jesr,“ vyhrkl staøík na sousedním lùžku. „Jesr øíká.

Jesr.“

Yes, sir, dovtípil se chirurg. Tedy anglicky.

„A øíkal maòana,“ vzpomíná si staøík. „Maòaòa nebo

maòana.“ Staøík se skøehotavì uchechtl. „Maòaòa.

Maòaòa. Jako dítì v peøince.“ Pøipadalo mu to jaksi ne-

smírnì smìšné, dusil se smíchem, až to v nìm chrèelo;

bylo nutno ho okøiknout.

A doposud žádná zpráva, kdo to vlastnì je. Básník

tøikrát dennì volá telefonem, haló, víte už nìco bližší-

ho? Ne, nevíme nic. A - prosím vás, jak to s ním stojí? -

Nu, copak se dá do telefonu pokrèit rameny? Zatím ješ-

tì žije.

Odpoledne horeèka klesá dál, ale pacient (aspoò to,

co je z nìho vidìt) se zdá žlutší, než byl pøedtím, a škytá.

Že by nìjaké zranìní jater - nebo to vypadá jako ikterus,

váhá chirurg a pro jistotu volá na pomoc slavného inter-

nistu. Internista je veselý a rùžový starý výteèník, má

plno øeèí a div radostí neobjímá ctihodnou sestru. Ano,

ano, my dva jsme prodìlali nìco pøípadù, než vás dali

na chirurgii, co? Chirurg mu potichu a více ménì latin-

sky presentuje casus. Internista mrká zlatými brejlièka-

mi na to tìlo urobené z vaty a fáèù. „Pozdrav pánbùh,“

povídá uznale, a sedá si na kraj lùžka. Milosrdná sestra

snímá mlèky pokrývku. Internista zaèichal a zvedl oèi.

„Cukr?“

„Jak to víte?“ bruèel chirurg. „Já jsem mu ovšem dal

vyšetøit vodu... není-li tam krev. Našli mimo to cukr. Vy

to poznáte po èichu?“

„Obyèejnì se nezmýlím,“ dìl internista. „Aceton se po-

zná. Holenku, naše ars medica, to je na padesát pro-

cent intuice.“

„Na to nedám,“ mínil chirurg. „Já jen... když nìkoho

po prvé vidím, cítím hned: toho bych nechtìl øezat, ani

kdyby šlo o kuøí oka. Tomu by se nìco stalo, embolie

nebo co. Ale proè - to nevím.“

Internista pøejíždìl jemnì dlaní a prsty trup bezvìdo-

mého èlovìka. „Já bych si ho rád vyšetøil,“ øekl lítostivì,

„ale musíme mu dát pokoj, že?“ Opatrnì, skoro nìžnì

mu položil rùžové ucho na prsa, brejlièky vysunuty

na èelo. Ticho, i mouchu je slyšet na oknì. Koneènì

se internista vztyèil. „Ale to srdce je hodnì utahané,“

broukal. „To by, paneèku, mohlo povídat. A pravý plicní

lalok není v poøádku. Zvìtšená játra -“

„Proè je tak žlutý?“ vyhrkl chirurg trochu ukvapenì.

„To bych také rád vìdìl,“ øekl internista zamyšlenì. „A

ta teplota že šla tak dolù - Ukažte mi vodu, sestro.“ Se-

stra mlèky podala nádobu; bylo v ní nìkolik kapek moèi

hnìdé a husté. „Prosím vás,“ dìl internista zvedaje oboèí,

„kde jste toho èlovìka vzali? A tak, vy nevíte, odkud vám

spadl s nebe. Nemìl tøesavku, když vám ho dodali?“

„Mìl,“ øekla sestra.

Zdálo se, že internista poèítá do pìti. „Pìt, nanejvýš

šest dní,“ bruèel. „To není dobøe možné. Mohl by se sem

dostat... dejme tomu, ze Západní Indie... za pìt nebo

šest dní?“

„Tìžko,“ mínil chirurg. „Skoro vylouèeno. Ledaže by

letìl na Kanárské ostrovy nebo tak nìjak.“

„Tak tedy to není vylouèeno,“ dìl internista káravì. „Pro-

sím vás, kde jinde by vzal fiebre amarilla?“ (Vyslovil ama-

rilja, jako by si pochutnával na této výslovnosti.)

„Kde by vzal co?“ ptal se chirurg nechápavì.

„Typhus icteroides. Žlutou zimnici. Já jsem vidìl za celý

život jenom jeden pøípad, to bylo pøed tøiceti lety v Ame-

rice. Teï má phase trompeuse a pøichází do žlutého ob-

dobí.“

Chirurg se nezdál pøesvìdèen. „Poslyšte,“ øekl váha-

vì, „nemohla by to být Weilova nemoc?“

„Bravo, kolego,“ dìl internista. „Mohla. Chcete, aby-

chom to zkusili na morèatech? To by bylo nìco pro mého

vlasatého asistenta; je celý divý do toho, trápit morèata.

Zùstane-li morèe živo a zdrávo, tak mám pravdu já. A já

bych øekl,“ dodával skromnì, „že mám pravdu.“

„Podle èeho?“

Internista rozhodil rukama. „Intuice, kamaráde. Zítra

zase teplota stoupne a pøijde vomito negro. Rozhodnì

sem pošlu toho mládence, aby nám udìlal obraz krve.“

Chirurg se rozpaèitì drbal v týle. „A... poslyšte, co je

to èervená horeèka?“

„Èervená horeèka? Á, fievre rouge. To je antillská ho-

reèka.“

„Jenom na Antillách?“

„Antilly, Západní Indie, Amazonka. Proè?“

„Jen tak,“ zabruèel chirurg a podíval se nejistì na milo-

srdnou sestru. „Ale žlutá zimnice se vyskytuje i v Africe,

ne?“

„V Nigerii a tak, ale tam není pùvodní. Když se øekne

žlutá zimnice, tak si pøedstavuju Haiti nebo Panamu -

docela jako krajinu, palmy a všechno.“

„Ale jak by se s tím mohl dostat až sem,“ pøemítal chi-

rurg starostlivì. „Inkubace trvá pìt dní, že? A za pìt dní

To by musel celou cestu letìt.“

„Nu tak letìl,“ øekl internista, jako by to dnes už nic

nebylo. „Musel mít zatrápenì naspìch, že? Èert ví, proè

se tak hnal.“ Bubnoval prsty na pelesti pøekotné tempo.

„Myslím, že vám už neøekne, co ho tak pohánìlo. To

srdce je tuze špatné, a ten èlovìk má mnoho za sebou.“

Chirurg malièko pokývl a poslal oèima milosrdnou se-

stru ven. „Nìco vám ukážu,“ øekl potom a odhalil stehna

bezvìdomého; hned u tøísel byly v pùlkruhu ètyøi tvrdé,

bílé jizvy a jedna protáhlá jako drápanec. „Mùžete na-

hmatat v mase, jak jdou ty jizvy hluboko,“ ukazoval. „Po-

øád mnì nedalo, od èeho by mohly být -“

„Nu a?“

„Byl-li v tropech, pak by to mohla být tlapa - tlapa nìja-

ké koèky. Koukejte, jak se ty drápy køeèovitì zatínaly.

Ale tygøí tlapa by byla vìtší; spíš jaguár - to by mluvilo

o Americe.“

„Tak vidíte.“ Internista vítìznì zatroubil do kapesníku.

„To už máme slušný kus životopisu. Locus: Západní In-

die, Curriculum vitae: lovec a dobrodruh -“

„A taky námoøník. Má na levém zápìstí pod obvazem

vytetovanou kotvu. Pùvodem z tak zvaných lepších vrs-

tev: pomìrnì úzká chodidla -“

„Vùbec tìlo, øekl bych, inteligentní. Anamnesis: Pota-

tor, zøejmý alkoholik. Zastaralý plicní neduh, který se pøed

nìjakou dobou znovu probudil, øeknìme následkem

horeènaté infekce. Abyste vìdìl, mnì se ta èervená

horeèka docela zamlouvá.“ Internistovi svítily oèi rados-

tí. „A zajizvená tropická framboesie. Ach, kamaráde, to

mne skoro vrací do mého mládí. Daleké zemì, Indiáni,

jaguáøi, otrávené šípy a takové vìci! Jaký pøíbìh! Svì-

tobìžník, který jde do Západní Indie - proè? Co ho tam

èerti nesou? Patrnì bez cíle, máme-li soudit podle ces-

tovních razítek života. Vede existenci divnou a neklid-

nou, jeho srdce je na jeho vìk dìsnì opotøebováno; pije

ze zoufalství a ze žíznì diabetikù Èlovìèe, já ten život

pøímo vidím.“ Starý pán se škrabal zamyšlen na špièce

nosu. „A pak ten zvláštní, støemhlavý návrat, ta bláznivá

honièka za nìèím - a nìkde pøed cílem nám zemøe

na žlutou zimnici, kterou mu vpíchla mizerná, malièká

Stegomyia fasciata pøibližnì posledního dne jeho blou-

dìní tam dole.“

Chirurg potøásl hlavou. „Zemøe na otøes mozku a vnitøní

zranìní. Jen mì ho nechte.“

„Žlutá zimnice je u nás vzácnìjší,“ bránil se internista.

„Pøejte mu, kamaráde, slavný exitus, nech odejde

s tohoto svìta jako jedineèný a pozoruhodný pøípad.

Copak nevypadá s tou ovázanou palicí, která nemá tvá-

øe ani jména, jako maska, která má pøedstavovat tajem-

ství?“ Internista zakryl nìžnì bezvìdomé tìlo. „Chudá-

ku, ty nám ještì ledacos povíš, až se do tebe podívá-

me; ale to už bude pøíbìh tvého života u konce.“

XII

Ráno teplota znovu stoupá, tøicet osm a nìco, a fáèe

kolem úst jsou zèernalé jakoby vydávenou krví. Pacient

je žlutý, jak zákon káže, a oèitì, jak se øíká, jde dolù.

„Tak co,“ ptá se chirurg ctihodné sestry, „dnes v noci nic

- dnes se vám o nìm nezdálo?“

Milosrdná sestra potøásla rozhodnì hlavou. „Ne. Já

jsem se modlila, a pomohlo to.“ Naèež mraènì dodala:

„Krom toho jsem si pro jistotu vzala tøi prášky bromidu.“

Tu pøišla jiná ošetøovatelka a hlásila, ten pacient na tøí-

dì, ten s tím abscesem na krku prý má horeèku

a škytavku, nemluví a slábne. Brumlaje znepokojen hnal

se chirurg do pokoje jasnovidcova, až za ním vlály šosy

bílého pláštì. Jasnovidec ležel, oèi zavøeny, a nos mu

tence, patheticky trèel ke stropu.

„Co vy máte co mít horeèku,“ rozkøikl se chirurg. „Ukaž-

te!“ Bylo to tøicet osm a nìco; chirurg mu podráždìnì

sundal obvazek, ale rána byla èistá, krásná rána, žádný

zánìt kolem. A vùbec, kde nic, tu nic, jen drobátko za-

žloutlé oèi a škytavka. Chirurg se loudá po chodbì

a zapadá znovu do šestky; tam nad lùžkem Pøípadu X

stojí slavný internista mezi ètyømi mladými doktory

v bílých pláštích a pronáší „fiebre amarilja“, jako by

se s tím slovem mazlil. „Kolego,“ obrátil se k chirurgovi,

„nic naplat, musíte nám internistùm toho pacienta tro-

chu pøenechat. Takový vzácný a krásný pøípad! Poèkej-

te, pøijde vám sem celá fakulta se všemi svìtly vìdy;

mìl byste mu dát nad postel aspoò baldachýn a nápis

ovìnèený chvojím, Vítejte nám, nebo tak nìco.“ Zatrou-

bil do kapesníku jako na polnici. „S vaším dovolením

bychom mu vzali kapièku krve. Pane sekundáøi, øeknìte

panu asistentovi, aby odebral nemocnému vzorek krve.“

Když takto instanèní cestou dorazil rozkaz k panu

asistentovi, který stál u levého lokte velkého internisty,

naklonil se tento dlouhý, vlasatý mládenec nad pøedlok-

tím bezvìdomého a otíral je vatièkou.

„Až budete hotov,“ bruèel chirurg internistovi, „potøe-

boval bych vás na chvíli.“ Jenže starý doktor nevyèerpal

tak hned své nadšení nad žlutou zimnicí a mluvil o ní

ještì, když ho chirurg vlekl do pokoje jasnovidcova. „Tak,“

prohlásil chirurg, „a teï mi øeknìte, co tomuhle je.“ Sta-

rý pán zafrkal a pustil se do pacienta všemi krátkými

komandy a tichými hmaty svého umìní. Vydechnout,

nedýchat, zhluboka dechnout, položit se, øíci, kdyby to

bolelo, a takové známé vìci. Koneènì toho nechal, mnul

si na pochybách špièku nosu a díval se podezøivì

na jasnovidce. „Co by mu bylo,“ povídal. „Nic mu není,

všechno je èisté. Tìžký neuropat,“ øekl bezohlednì. „Ale

co je za tou horeèkou, to nevím.“

„Tak vidíte,“ zahromoval chirurg na jasnovidce. „Teï

nám, èlovìèe, povìzte, co vlastnì ráèíte tropit.“

„Nic,“ snažil se zapírat jasnovidec. „Totiž, tøeba to sou-

visí s tím pøípadem, nemyslíte?“

„S jakým pøípadem?“

„S tím èlovìkem z letadla. Já se jím totiž poøád zabý-

vám... Má zase horeèku?“

„Vy jste ho vidìl?“

„Nevidìl,“ mumlal jasnovidec. „Ale myslím na nìho...

to jest, soustøedím se na nìj. Víte, to je takové spojení.

Strašnì to vyèerpává.“

„On je totiž jasnovidec,“ poznamenal chirurg chvatnì.

„A vèera jste horeèku nemìl?“

„Mìl,“ doznával jasnovidec, „ale... já jsem to obèas pøe-

rušil, a horeèka klesla. To se dá øídit vùlí.“

Chirurg se podíval tázavì na koryfeje vnitøního lékaø-

ství, ale ten se drbal ve vousech a pøemítal. „A co bo-

lesti,“ øekl najednou, „bolesti jste necítil žádné? Myslím

bolesti, které má ten druhý.“

„Cítil,“ dìl jasnovidec ponìkud ostýchavì a nerad. „To-

tiž byly to èistì duševní bolesti, tøeba lokalisované na urèi-

tých èástech tìla. Je tak tìžko to pøesnì øíci,“ omlouval

se plaše. „Já bych to nazval duševní bolesti.“

„Kde?“ uhodil internista.

„Tady,“ ukazoval jasnovidec.

„Aha, v nadbøišku. Správnì,“ broukl internista spoko-

jenì. „A tady, v bøišní stìnì?“

„Takový tlak a pocit jako k zvracení.“

„Docela dobøe,“ liboval si internista. „Víc nic?“

„Hrozné bolení hlavy, tady vzadu - a v zádech. Jako

by mne pøerazil.“

„Coup de barre,“ zaradoval se starý doktor. „Èlovìèe,

to je coup de barre! Znamenitì jste to vystihl! To je žlutá

zimnice, jak stojí v knize psáno.“

Jasnovidec se polekal. „Ale to pøece... Myslíte, že bych

to mohl dostat?“

„Kdepak,“ šklebil se internista. „Mùžete být klidný, my

tu nemáme toho pøíslušného komára. Sugesce,“ odpo-

vìdìl na tázavý pohled chirurgùv, a mìl patrnì pocit, že

tím slovem je vìc uspokojivì rozøešena. „Sugesce. Ani

bych se nedivil, kdyby mìl v moèi drobet bílkoviny a krve.

U hysterikù,“ øekl, „se nesmíte nièemu divit; ti dovedou

kousky. Obrate se ke svìtlu!“

„Když mnì tak slzejí oèi,“ bránil se jasnovidec. „Ne-

mohu snést svìtlo.“

„V poøádku, chlapík,“ chválil ho internista. „Správný kli-

nický obraz, kamaráde. Vy jste hotový diagnostický po-

klad, a umíte pìknì pozorovat. Míním, pozorovat sebe.

Vy byste byl dobrý pacient. To byste nevìøil, jak nìkteøí

lidé nedovedou øíci, kde je co bolí.“

Jasnovidec byl zøejmì polichocen tímto uznáním. „A

tady, pane doktore,“ ukazoval nesmìle, „cítím takovou

zvláštní úzkost.“

„Epigastrickou,“ schválil internista, jako by examinoval

pilného medika. „Výteènì.“

„A v ústech,“ vzpomínal si jasnovidec, „pocit, jako bych

mìl všechno zduøené.“

Starý pán vítìznì a slavnì zatroubil. „Tak vidíte,“ pro-

hlásil k chirurgovi, „to bychom mìli doma všechny pøí-

znaky Febris flavae. Má diagnosa se potvrzuje. A když

si povážím,“ dìl sentimentálnì, „že jsem tøicet let nevi-

dìl žlutou zimnici... Tøicet let je dlouhá doba.“

Chirurg byl ménì spokojen a mraèil se na jasnovidce,

jenž odpoèíval zchvácen a vyèerpán. „Ale pro vás to není

zdravé, tyhle experimenty,“ kázal mu pøísnì. „Já vás tu

nenechám, jdìte si domù. Vy byste si nasugeroval ne-

moci z celého špitálu. Zkrátka sbalte svùj kartáèek

na zuby a -“ ukázal palcem ke dveøím.

Jasnovidec souhlasnì a melancholicky pokynul. „Já

bych to nevydržel,“ doznal tiše. „Nedovedete si pøedsta-

vit, jak to duševnì vyèerpává. Kdyby on... ten nìkdo,

ten X byl pøi vìdomí, pak by se dalo to všechno poznat

urèitì, jasnì a... jako by to stálo èerné na bílém. Ale pøi

tak hlubokém bezvìdomí -“ Jasnovidec zavrtìl hlavou.

„Strašná, skoro beznadìjná práce. Vùbec nic urèitého,

žádný obrys -“ Ukazoval to tenkými prsty ve vzduchu.

„A k tomu ty jeho horeèky, taková zmì i v podvìdomí -

Všechno zpøeházené a nesouvislé. Pøitom ho tu bylo -

a je ho tu plno, každý na nìho myslí, vy, ošetøovatelky,

všichni.“ Na tváøi jasnovidcovì se zjevila hluboká, sou-

støedìná trýzeò. „Musím odtud, nebo bych se zbláznil.“

Internista se zájmem naslouchal, hlavu na stranu. „A

co, ‚‘ dìl neurèitì, „poznal jste o nìm nìco?“

Jasnovidec se posadil a tøesoucími se prsty si zapalo-

val cigaretu. „Nìco,“ vydechl s úlevou kouø. „Kdybych

cokoli poznal, vždycky jsou mezery a nejistoty.“ Mávl

rukou. „Poznat, to je narazit na jakési tajemství. Chce-

te-li vìdìt, zda jsem narazil na otázky a nejistoty, tedy

ano; tedy jsem poznal. Já vím, chtìl byste, abych vám

to vypravoval, ale nechcete se ptát.“ Chvilku pøemýšlel

pøivíraje oèi. „A já se toho chci zbavit. Vypovím-li to, budu

moci od toho odejít - nechat to ležet, jak byste se ráèil

vyjádøit. Èlovìk se nikdy nezbaví toho, o èem mlèí.“

XIII

POVÍDKA JASNOVIDCOVA

Jasnovidec sedìl na posteli, hubená kolena pøitažena

až k bradì, vychrtlý a groteskní ve svém pruhovaném

pyjama, a díval se do prázdna, jako by šilhal. „To bych

vám musel nejdøív naznaèit metodu a nìkteré pojmy,“

zaèal váhavì. „Dejme tomu, pøedstavte si kruh - kruh

z mosazného drátu.“ Pøitom nakreslil ve vzduchu kruh.

„Kruh je vìc viditelná. Mùžeme si jej myslet abstraktnì,

mùžeme jej definovat matematicky, ale psychologicky

je kruh nìco, co vidíme. Kdybych vám zavázal oèi, mohli

byste ten drát ohmatat a øekli byste, že je to kruh. Mìli

byste pocit kruhu. A jsou lidé, kteøí dovedou se zavøený-

ma oèima rozeznat sluchem, jaký tvar má tìleso, které

zvuèí. V našem pøípadì by slyšeli kruh, kdybychom

do toho drátu uhodili palièkou. A kdyby inteligentní mou-

cha putovala po tom drátì, mohla by také dospìt k na-

prosto urèitému pocitu kruhu. Musíte pochopit, jaký malý

krùèek je od tìchto fysických pocitù k duševnímu stavu

èlovìka, který by mìl v hluboké tmì pocit, že tady nìkde

je kruh. Bez pomoci oèí, sluchu nebo hmatu. Dokonale

pøesný pocit kruhu. Øeknu vám, že pøi takovém vyøadìní

smyslù byste mìli daleko silnìjší vìdomí kruhu než látky;

ze které je udìlán; nebo tvar a nikoliv látka je vìc dušev-

ní. A øíkám-li pocit, nemíním tím nìjaké tušení nebo do-

had, nýbrž krajnì pøesné, pronikavé, øekl bych trýznivì

urèité vìdomí o nìèem; ale toto vìdomí pojmenovat

a vyslovit jako poznatek je tìžké, nesmírnì tìžké -“

Jasnovidec se zarazil. „Proè,“ mumlal, „proè vlastnì

jsem volil za pøíklad zrovna kruh? Tak vidíte, pøedbíhám,

ještì než jsem opravdu zaèal. Pocit kruhu, který se uza-

vírá. Tvar obratníku a zároveò tvar života.“ Zavrtìl od-

mítavì hlavou „Ne, takto bychom nikam nepøišli. Já vím,

vy oba máte své pochyby o telepatii. A právem. Telepa-

tie je nesmysl, nemùžeme poznávat na dálku, musíme

se vìcem pøiblížit, pøiblížit si hvìzdy èíslicemi, hmotu

rozborem a drobnohledem; a když vylouèíme smysly

a tìlesnou blízkost, mùžeme se èemukoli pøiblížit sou-

støedìním. Pøipouštím, že jsou snad pøedtuchy, sny, zje-

vení a vise; pøipouštím to, ale metodicky to odmítám,

popírám a zavrhuju. Nejsem visionáø, jsem analytik; pra-

vá skuteènost se nám nezjevuje; musí být vytìžena pøís-

nou prací, analysou a soustøedìním. Pøipouštíte, že

mozek je nástroj analysy, ale bráníte se pøedstavì, že

by mohl být èoèkou, která nám pøibližuje vìci, aniž by-

chom se hnuli se svého místa nebo otevøeli oèi. Podiv-

ná èoèka, jejíž konkávnost se mìní podle pozornosti

a vùle. Podivné pøibližování, které se nedìje v prostoru

ani v èase a jeví se jen intensitou pocitù a poznatkù, které

jsou ve vás. Podivná vùle, která do vašeho vìdomí pøi-

vádí vìci na vaší vùli nezávislé. Myslíte pøedstavy, které

nejsou z vás, nejsou vaše a na jejichž obsah nemáte vli-

vu. Vaše je jen ta koncentrace. Když se díváte, když na-

sloucháte, vnímáte svými orgány, ve svých nervových

ústøedích vìci a dìje, které jsou mimo vás. Podobnì

mùžete myslit myšlenky a cítit city, které jsou mimo vás,

mùžete mít vzpomínky, které jsou mimo vás a netýkají

se vašeho já. Je to tak pøirozené jako vidìt nebo slyšet,

ale vám chybí ta pozornost a cvik.“

Chirurg sebou netrpìlivì vrtìl, ale jasnovidec to patr-

nì nepozoroval; docíroval s rozkoší, mával nosem

a rukama a krákoral s hluboce uspokojeným pøesvìd-

èením, že pìje. „Pozor,“ øekl a položil prst na nos. „Prá-

vì jsem øekl myšlenky, vzpomínky, pøedstavy, city. To je

hrubá a nesprávná psychologie, a užil jsem tìch faleš-

ných pojmù jen proto, ji že vám jsou bìžné. Ve skuteè-

nosti, pokud vnímám takto, vnímám kruh a ne látku,

ze které je udìlán; mám pocit, mám urèitou povìdomost

èlovìka a ne jeho jednotlivých zkušeností, pøedstav

a pamìti. Rozumìjte,“ pravil, vraštì èelo námahou, aby

se pøesnì vyjádøil, „je to èlovìk v èase svinutém; èlo-

vìk, ve kterém je pøítomnì obsaženo i všechno, co kdy

byl a co kdy dìlal, ale ne jako sled událostí, nýbrž jako -

jako -“ Ukazoval rukama ve vzduchu cosi úhrnného. „Je

to, jako byste filmovali život èlovìka od narození až

do tohoto okamžiku, a pak všechny ty obrázky položili

na sebe a promítli je všechny souèasnì. Øeknete, jaká

zmì! Ano, nebo splývá pøítomnost i minulost, všechno

se pøekrývá a zbývá jen tvar života, nìco nepopsatel-

ného a nesmírnì osobního: nìco jako osobní aura,

ve které je uloženo vše -“ Nos mu tragicky ustrnul. „Všec-

ko, i budoucnost,“ vydechl. „Ten èlovìk nebude živ.“

Chirurg frkl. Tohle to vìdìl také. A bezpeènì.

„Rád bych vám to øekl co nejnázornìji,“ namáhal se jas-

novidec. „Øeknìme, že by sem pøišel èlovìk vysoce na-

daný schopností èichu - jsou takoví lidé. Nejdøíve by po-

cítil jeden simultánní, ne pøíliš pøíjemný a znaènì složitý

zápach; jsa schopen èichové pozornosti, poèal by ten

úhrnný zápach analysovat; rozeznal by pach špitálu, chi-

rurgie, tabáku, moèi, snídanì, nás tøí a našich domovù;

snad by poznal, že na tomto lùžku zemøel pøede mnou

starý muž patrnì po operaci ledviny.“

Chirurg se zamraèil. „Kdo vám to øekl?“

„Nikdo, ale vy neznáte inteligenci èichù. S jistou pozor-

ností je možno rozèlenit daný simultánní dojem na vìc-

ný nebo èasový sled. Máte-li dost silný, dost pronikavý

a celkový pocit urèité osobnosti, mùžete jej pøi dostateè-

né analytické a logické schopnosti rozložit v rozvinutý

obraz její životní historie. Z úhrnného tvaru života mù-

žete dedukovat jeho jednotlivé události. Kdybych vám

øekl, že to je asi taková práce, jako kdybyste dostal na-

psán koneèný souèet dlouhé øady èísel, nic víc než sou-

èet, a mìl jej rozanalysovat v jednotlivé položky, které

jsou v nìm seèteny, usoudil byste, že je to beznadìjný

úkol. Ano, je tìžký, ale beznadìjný není; nebo vìzte,

že ve svém vnitøním charakteru ètyøka, která vznikla

souètem dvou dvojek, není táž, jako ètyøka, která vznik-

la složením ètyø jednotek nebo trojky a jednotky.“

Sedìl nahrben a hroty obratlù se mu rýsovaly jako zje-

žený høeben. „Hrozné,“ sténal, „to bylo hrozné, to bezvì-

domí a horeèka. Pøedstavte si, èím víc jsem se na nìho

soustøedil, tím víc jsem upadal v mrákoty a v delirium.

Totiž já ne, já byl bdìlý, ale cítil jsem to bezvìdomé a ho-

reèné - sám v sobì. Rozumíte, já to musím najít v sobì,

jinak - jinak by to nebylo a nemohl bych poznat - „Tøásl

se a jeho vychrtlá tváø byla umuèená, trapno se dívat.

„Prodírat se tím strašným bezvìdomím, tím zmateným

fysickým deliriem, ve kterém uplývají tìlesná muka jako

roztøíštìné kry - a pøitom poøád, poøád, poøád mít ten

svrchovanì urèitý, naléhavý, zdrcující pocit celkového

tvaru toho života -“ Tiskl si pìsti k spánkùm, oèi vytøeš-

tìny, a kvílel: „Ó bože, ó bože, to bylo k zešílení!“

Internista zachrchlal a vylovil z kapsy krabièku slado-

vých cukrátek. „Nate, èlovíèku, vemte si,“ bruèel. Bylo to

veliké vyznamenání, kterého se dostávalo málokomu.

Vlastnì jen zvláštì tìžkým pacientùm dokonalých kli-

nických pøíznakù.

XIV

Jasnovidec se rozveselil, cucal cukrátko a uvelebil

se s nohama zkøíženýma jako Turek nebo krejèí: „Já vám

to znázorním jinak,“ øekl, „ale upozoròuju vás, že i to je

jenom obraz. Když rozezvuèíte ladièku A, rozezní se i A-

struna na houslích nebo na klavíru a rozechvìje se, by

pro nás neslyšitelnì, všechno, co je schopno kmitat v A.

V podstatì souzníme i my, zpíváme s sebou, když na-

sloucháme; a hudebnì vnímaví jsou ti, kdo dovedou lépe

naslouchat sobì samotným. Myslete si, že život je jaké-

si znìní, že èlovìk zní, že zní jeho mysl, pamì

i podvìdomí; i jeho minulost souzní v tomto a kterémkoliv

okamžiku; je to nesmírnì složitý a nekoneènì mnoho-

hlasý zvuk, ve kterém je pøítomno i minulé vìèným do-

zníváním a spoluznìním vrchních a vedlejších tónù; celá

minulost zabarvuje zvuk pøítomnosti. Myslete si, že i v

nás se pøenosem zvenèí rozkmitají tytéž vlny, aspoò

pokud jsme v nìjakém vztahu k èlovìku, jenž vysílá

do prostoru svùj kmitoèet - jako každý z nás, každý z nás;

to souznìní je slabší nebo silnìjší; to záleží na našem

ladìní, na naší citlivosti a pozornosti a na intensitì da-

ného vztahu. Ta resonance mùže být tak slabounká

a nejasná, že ji nevnímáme; nebo mùže být tak silná

a hluboká, že slyšíme jen ji, jen tu resonanci, která je

nám sdìlena. Ale i když si toho souznìní nejsme vìdo-

mi, uvìdomujeme si jeho citovou ozvìnu

v náklonnostech neb antipatiích, v nejasných

a nevysvìtlitelných reakcích, kterými pudovì odpovídá-

me na lidi nám jinak neznámé.“

Jasnovidec byl zøejmì spokojen a ssál dychtivì

na svém cukrátku, mlaskaje a zalykaje se jako nemluv-

nì u prsu. „Ano, je to tak,“ potvrdil si pøesvìdèenì. „Mu-

síme naslouchat sami sobì; musíme zkoumat své vlastní

nitro, abychom rozeznali to tiché a mnohohlasé zvìsto-

vání, jež vysílá nìkdo druhý. Není jiného jasnozøení než

pozorovat sama sebe; to, èemu se øíká telepatie, není

cítìní do dálky, nýbrž do blízka, do blízkosti nejbližší

a nejtíže pøístupné: do sebe sama. Pøedstavte si, že

byste souèasnì uvedl v èinnost všechny p횝aly, rejstøí-

ky a pedály varhan; byla by to burácející vøava, ale po-

znali byste v ní dech i rozsah, sílu a ušlechtilost toho

nástroje. Ne, nemohli byste žádnou analysou zjistit, co

kdy na tìch varhanách bylo hráno, nebo (aspoò pro

naše uši) varhany nemají pamìti, která by zabarvila je-

jich zvuk. Ta první, ta nerozèlenìná resonance, kterou

odpovídáme na životní kmitoèet nìkoho druhého, to je

také pøedevším pocit rozlohy, životního prostoru, síly

a ušlechtilosti... pocit naprosto urèitého a jedineèného

prostorového útvaru, ve kterém se ten život rozvinul

se svou zvláštní atmosférou a perspektivou -“ Jasnovi-

dec se malièko zmátl. „Tak vidíte, co to pletu dohroma-

dy: varhany a perspektivu, zrak i sluch. Je strašnì tìž-

ko vyjádøit tyto vìci. Naše slova jsou náhražky èití, jsou

odvozena z vidìní, slyšení a hmatání; není možno jimi

pøesnì vyslovit vìci, které nejsou pøístupny tìmto smys-

lùm. Mìjte se mnou trpìlivost, pánové.“

„Nevadí,“ dìl internista povzbudivì. „Toto zamìòování

pøedstav a vikarisace smyslù je typický pøíznak jistých

duševních poruch, pøíbuzných halucinacím. Jen pokra-

èujte, dává to správný klinický obraz.“

„Charakteristické je,“ pokraèoval jasnovidec, „že analy-

sou toho celkového pocitu dostanete naprosto jiný ob-

raz života, než jaký vám dává zkušenost. Zkušenost

skládá život z jednotlivých dat; minuty a hodiny skládají

den, dny skládají rok, hodiny a dny jsou stavivem živo-

ta. Èlovìk je složen ze svých zkušeností, citù, vlastnos-

tí, èinù a projevù. Všechno se nám skládá z malých kous-

kù, které dohromady dávají cosi jako celek; ale chce-

me-li si ten celek nìjak pøedstavit, dovedeme si skuteè-

nì vybavit jenom vìtší nebo menší øadu tìch kouskù,

jenom sled episod, jenom hromadu jednotlivostí. Øek-

nìme, vy,“ obrátil se náhle na internistu, „vy jste vdo-

vec, že? Vzpomeòte si na svou nebožku paní, kterou

jste vøele miloval, se kterou jste ètvrt století žil v oddanosti

a shodì; a já vám vypoèítám, co vám o ní vytane v pa-

mìti. Její smrt; její tìžký zápas, nad kterým jste bezrad-

nì trèel, proklínaje svou vìdu; její zvyk rozøezávat knihy

jehlicí, zvyk, se kterým jste marnì bojoval; den, kdy jste

ji poznal; šastný den, kdy jste spolu sbírali mušle kdesi

u moøe.“

„To bylo v Rimini,“ øekl starý pán mìlce a mávl rukou.

„Byla to hodná žena.“

„Byla. Ale kdybyste ještì hodiny vzpomínal, nenapad-

ne vás nic než potrhaný øádek dalších a dalších oka-

mžikù, pár vìt, pár obrázkù. - To je všechno. Takto vy-

padá vaše pøedstava o celém životì èlovìka vám nej-

bližšího.“

Starý internista si sòal brejlièky a peèlivì je èistil; chi-

rurg usilovnì dával oèima jakési znamení jasnovidci.

Haló, tam ne, tam ne, obrate a jeïte jinam.

„Ano,“ obrátil jasnovidec poslušnì a jel plnou rychlostí

jinam. „Zkušenost nám nemùže dát jinou pøedstavu; ni-

kdy nevnímáme celého èlovìka nebo celý život, nýbrž

právì jen ty nesouvislé kousky a okamžiky, a ještì jich,

chválabohu, vìtšinu poztrácíme. Marná sláva, z toho

se nedá složit ani vymyslit celost života. Ale obrate to,

øíkám, obrate to. Pokusme se vyjít, logicky vyjít

z pøedstavy úhrnného a celého života, nerozdìleného

na minulost a pøítomnost. To je ohromné,“ poèal køièet

a témìø si rval nadšením vlasy. „Když si pøedstavíte øeku,

celou øeku, ne jako klikatou èáru na mapì, ale úhrnnì

a úplnì, s veškerou vodou, která kdy protekla jejími bøe-

hy, obsáhne vaše pøedstava pramen i tekoucí øeku

i moøe, veškerá moøe svìta, oblaka, sníh i vodní páru,

dech mrtvých a duhu na nebi, to všechno, celý kolobìh

všech vod na svìtì bude ta øeka. Jak je to ohromné,“

vzlykal u vytržení, „jakou to má rozlohu skuteènosti! Jak

je to krásné a zdrcující, zachytit pøedstavu života, pocit

života, pocit èlovìka v jeho úhrnu a životní velikosti! Ne,

ne, ne,“ mával vztyèeným prstem, „tu rozlohu nerozdro-

bíte ve dny a hodiny, neroztøíštíte v haraburdí vzpomí-

nek; ale rozèleníte ji v nutnosti, v údobí sklenutá jako

klenby, v souvislosti, jež budují øád jednoho života; není

tu náhody, všechno je nutné a strašnì krásné, veškerá

pøíèinnost se zjevuje v souèasnosti pøíèin a následkù.

Není vlastností, není událostí; jsou jen stavební síly,“

vydechl, „jejichž zápas a rovnováha vytyèily prostor èlo-

vìka.“

Mìl pìnu v koutcích úst, byl hrozný na pohled, jak vy-

chrtl vzrušením. „Nu, nu,“ broukl internista a vytáhl ho-

dinky. „A teï si, pøítelíèku, na pìt minut lehnete a budete

držet zobák. Zavøít oèi a zhluboka, pomalu dýchat.“

XV

Jasnovidec otevøel oèi a zhluboka si oddechl. „Mohu

už mluvit dál? Pravda je, že tyto vìci jdou èlovìku

na nervy.“ Pøemnul si oblièej. „Dobøe tedy, pokud se týèe

toho èlovìka, který spadl s nebe - Jak ho mám jmeno-

vat?“

„My mu øíkáme Pøípad X,“ poznamenal chirurg. Jas-

novidec se posadil. „Pøípad X, ano. Èekáte-li, že vám

povím, jak se jmenuje, èím pøesnì je a z kterého mìsta

pøišel, tedy vám øeknu pøedem, že to nevím. To jsou po-

drobnosti, na kterých záleží velmi málo. Po vìtšinu ži-

vota nelpìl na tom, co bylo toho èasu jeho povoláním.

Mám pocit ohromného životního rozsahu; v tom èlovì-

ku je mnoho prostoru, mnoho moøe, ale nebyl cestova-

telem. Rozumíte, životní prostor cestovatelùv je mìøitel-

ný; ale tady - Chybí tu jakýkoliv cíl; není tu pevného bodu,

od kterého by bylo možno urèit vzdálenosti a smìry.“

Jasnovidec se nespokojenì odmlèel. „Ne, ne, musím

zaèít jinak. Vlastnì bych mìl zaèít od jeho smrti, která

teprve bude, a postupovat zpátky jako provazník. Život

Caesarùv se zaèíná tím, že se narodil Caesar a ne dítì

svraštìlé a køièící. Mìli bychom vyjít od posledního de-

chu èlovìka, abychom pochopili, jakou podobu mìl jeho

život a jaký význam náleží èemukoliv, co prožil. Teprve

smrtí je hotovo mládí i narození èlovìka.“ Zavrtìl hla-

vou. „Ale nemohu, nemohu. Jaká bída je naše chápání

v èase!“

„Na pøíklad,“ zaèal po chvilce, „øeknu-li vám, že nepo-

znal matky, zní to jako zaèátek kroniky. Ale pro mne to

nebyl zaèátek, nýbrž konec dlouhé, namáhavé cesty

zpìt. Leží v bezvìdomí a neví už o nièem; ale i pod tím

bezvìdomím, na dnì té temnoty - hluboko, hluboko

v nìm je samota, a nad jeho bezvìdomím se nesklání

nièí stín. Odkud je, z èeho trvale prýští ta vnitøní osamì-

lost? Nutno jít zpìt, k zaèátkùm vìcí, zpátky celým živo-

tem, až tam, kde je zdroj jeho opuštìnosti. Byl jediná-

èek a nepoznal matky. Nikdy nebylo ruky, které by

se chytil, nikdo mu neøíkal: To nic není, políbím bolest a už

je to pryè. Zvláštní, jak toto chybí v jeho životì. Hlas, kte-

rý by ho ujišoval, to nic, to pøejde; nekøiè, nezmítej sebou

a hrej si dál. Tady mᚠruku a drž se. Nebylo takové ruky;

a proto nikdy, rozumíte, nikdy nemohl sevøít -“ Jasnovi-

dec udìlal bezradný pohyb. „Silný byl, ale ne trpìlivý.

Nemìl èeho se držet.“

„Samota,“ øekl potom. „Hledá samotu, aby nebylo toho

rozporu mezi ním a okolím. Pokouší se jako kus ledu

rozpustit svou vnitøní opuštìnost v nesmírné samotì

moøe nebo cizích zemí. Poøád musí nìco opouštìt, aby

jeho opuštìnost mìla vnìjší pøíèinu. Všude a poøád to

jde s ním -“ Zamraèil se. „A kde zùstala rodina? Proè

mu otec nenahradil ruku matèinu? Na to se musíme ze-

ptat jeho. Musíme se podívat, co to v nìm je, to popud-

livé a naježené. Ten èlovìk se nesnáší s lidmi a hledá

pøímo, jak by se s nimi støetl; neustále má pocit, že

se musí bránit, poøád je v konfliktu. - Zpátky. Zpátky až

k dítìti, které nemá matky a vede s otcem tichý a zuøivý

boj. Ti dva si nemohou rozumìt. Vdovec chce porouèet

a vychovávat za dva, zdvojnásobuje svou autoritu

a pøepíná ji malichernì, nedùtklivì a s pedantskou

sekaturou; dítì nevyhnutelnì vzdoruje a revolta v nìm

utkvívá jako trvalý mravní tik. Po celý život se nezbaví

toho konfliktu se spoleèností, s poøádkem, kázní, sub-

ordinací a kde èím; až do své smrti se potýká se svým

otcem.“ Jasnovidec mluvil podráždìnì, s pìstmi zaa-

tými, jako by v nìm se odvíjel ten urputný odboj. „Zvlášt-

ní, jak se ty dvì protichùdné síly, osamìlost a konflikt,

utkávají v celém životì toho èlovìka. Samota ruší kon-

flikt, konflikt ruší samotu; nenaplní se to ani ono, veške-

rou svou samotou se nestane samotáøem, neodnese

žádného vítìzství ze všech svých vzrušení a potyèek;

nebo vždycky ho pøepadne pocit opuštìnosti. Je zá-

dumèivý a nesnášelivý, prudký a bezradný; øekli byste,

nestálý, ale tato nestálost je citlivé vyvážení dvou sil,

vzepøených proti sobì.“

„Spoèítejme, co je na stranì toho, co jsem nazval sa-

mota. Snìní a touha po klidu. Resignace, lhostejnost,

nedostatek vùle. Lenost a melancholie. Bezcílnost, pasi-

vita a otupìní. Agonie, ano. A nyní na stranì konfliktu:

nespokojenost, podnikavost, duch horeèný a vynalézavý,

ješitnost, vzdor a palièatost, svévole, vznìtlivost a co

všechno. Pokud skládáte èlovìka z vlastností, nu, dejte

nìjak ty dvì strany dohromady! Èlovìk je bud líný nebo

podnikavý, nebo snad pruhovaný, støídaje to a ono, že

ano? Jakživi nepochopíte èlovìka, pokud budete popiso-

vat jeho vlastnosti. Nejsou žádné vlastnosti, jsou síly, síly,

které se navzájem pøemáhají, vyšinují nebo brzdí; a èlovìk

sám, prožívaje jen svou pøítomnost, neví, že malý pohyb,

který právì koná, je výslednice sil, které probíhají jeho

celým životem jako blesky, vyrovnávající napìtí mezi zro-

zením a smrtí.“

„Pøedstavte si muže, který bloudí s místa na místo,

od ostrova k ostrovu, kam bùh dá a náhoda kyne; èiní

to z lenosti a neteènosti, bez cíle; hledaje samotu a kout

pro své tupé snìní. Ale totéž mùže èinit z netrpìlivosti,

dusaje nohou na lodní pøídi jako høebec v kotci - jen už

být jinde, zkusit nìco jiného a zase to nechat ležet

a bìžet na cestì za èímkoliv jiným. Ta i ona mapa

se mùže pøesnì krýt; ale jsou to dva svìty, dva rozlièné

vesmíry; jiný je svìt muže, který kácí stromy, staví chý-

še a zakládá plantáže, nežli svìt povaleèe, který civí

do korun palem, prožívaje rozkoš a stesk své samoty.

A já, který jsem se vracel po stopách Pøípadu X, jsem

našel dva svìty, které se sobì nepodobaly; jenom se pro-

stupovaly, jako se prostupují vìci ve snu. Tím jedním svì-

tem, tím, kde se horlivì roubí a pøitesává, na mne vy-

hlédla tváø toho druhého svìta, tváø smutná a chabá,

která poznala marnost všeho; a opìt skrze ni se protla-

èil tem první prostor, ve kterém se køièí, spìchá a staví,

hádá a podniká, bùh ví proè, a èert ví, co a k èemu. - To

- to to nebyla skuteènost,“ vydechl jasnovidec, „to byla

mùra, to byl škleb; jednu skuteènost mùže èlovìk prožít,

ale dvì se mu mohou jen zdát; a ten, kdo bloudí sou-

èasnì dvìma svìty, nemá pod nohama pùdu a øítí

se prázdnotou, v níž není, èím by mìøil svùj pád; nebo

i hvìzdy padají s sebou, když padá èlovìk. Poslyšte,“

vybuchl, „ten èlovìk nebyl úplnì skuteèný a prožil vìtši-

nu svého života jako ve snu.“

XVI

Jasnovidec mlèel, pohlížeje roztržitì a šilhavì na špièky

svých prstù.

„Kde žil?“ zeptal se chirurg.

„Tropy,“ mumlal jasnovidec. „Ostrovy. Tmavohnìdý po-

cit, nìco jako pražená káva, asfalt, vanilka nebo ple

èernochù.“

„Kde se narodil?“

„Tady, tady nìkde,“ ukazoval jasnovidec neurèitì. „U

nás, v Evropì.“

„A èím byl?“

„Dohližitel, ne? Èlovìk, který køièí na lidi.“ Svraštil èelo,

jako by vzpomínal. „Ale pùvodnì byl chemik.“

„Kde?“

„Pøece v cukrovaru,“ dìl jasnovidec, jako by ho

pohoršovalo, že se lze ptát na vìc tak samozøejmou. „To

se shoduje, že? Ty dva rùzné svìty. V zimì kampaò,

honièka, køik a v létì ticho, cukrovar stojí, a jenom

v laboratoøi pracuje èlovìk. Nebo sní.“ Nakreslil prstem

ve vzduchu šestiúhelník. „Víte pøece, jak se v chemii píší

vzorce? Jako šestiúhlý obrazec, z jehož rohù vybíhají

písmena. Nebo jako paprsky, které tvoøí køíž a vìtví se -

“

„To jsou strukturální formule,“ vysvìtloval internista.

„Øíká se tomu stereochemie. Víte, ty obrazce znázor-

òují zøetìzení atomù v molekulách.“

Jasnovidec pokynul skoro jen nosem. „Ano. Pøedstav-

te si, že se mu ty obrazce skládají v jakousi sí. Dívá

se do vzduchu, jak se ty vzorce spojují a prostupují, na-

vazují na sebe nebo se køíží. Èmárá si to na papír a zuøí,

když ho nìkdo vyruší. V zimì ne, v zimì je práce, kra-

val a netrpìlivost; ale v létì - taková tovární laboratoø,

vypražená sluncem; nasládlý zápach jako po kandisu. -

Tam sedí s otevøenými ústy a civí do prázdna na ty vzor-

ce; vypadá to jako

vèelí plástev, kde se obrazec váže k obrazci v jeden

øád. Ale není to plocha, je to prostor o tøech, o ètyøech

rozmìrech; poøád mu to uniká, když to chce nakreslit

na plochu papíru. A takový žár - je slyšet i bzuèení mou-

chy, dorážející na sklo.“

Jasnovidec zamyšlen mrkal s hlavou sklonìnou

na stranu. „To není jeden okamžik, to jsou týdny a mìsíce

- nevím, kolik let. Poøád konstruuje ten chemický pro-

stor, stavìný z formulí, které se doplòují a zapadají

do sebe. To už nejsou skuteèné a známé slouèeniny, ale

možné a fiktivní; nejsoucí a nové komposice, které by

doplnily prázdnou mezeru v chemickém prostoru; nové

a neznámé iso - isomerie a polymerie,“ vyhrkl nejistì,

„polymerie a polyvalence, které ho pøevádìjí

k netušeným spojením atomù. Sní o tìchto pøedpoklá-

daných chemických slouèeninách a jejich možných vlast-

nostech. Jsou to léky, duhové barvy, neznámé vùnì, tøas-

kaviny, látky, kterými se mùže zmìnit tváø svìta. Popi-

suje sešit za sešitem formulemi benzolù, kyselin, cukrù

a solí, které dosud neexistují, ale které vyplní své místo

v tom prostoru vykrystalisovaném z chemických obraz-

cù. tím dál tím víc poèíná vìøit, že je možno pøedpoklá-

dat a vypoèítat neznámé molekule slouèenin, tak jako

Mendìlejev vypoèítal neznámé atomy prvkù. Pøitom jím

lomcuje radost, že popírá a bourá dosavadní vìdu -

poøád ten motiv konfliktu a odboje. Naèíná laboratorní

pokusy s tím oním pøedpokládaným slouèením hmot; ale

pokusy se nedaøí, tovární laboratoø na nì nestaèí. Se-

bere jeden nebo dva vzorce, které, jak se mu zdá, leží

pøímo na dlani, jen je technicky provést, a jede za mezi-

národním svìtlem chemické vìdy pøedložit mu je

a pøesvìdèit toho veleknìze, že to stojí za široce zalo-

žený pokus.“

Jasnovidec pokrèil špièatými rameny. „Rozumí se, bylo

to zdrcující. Veleknìz vìdy nìkolika slovy rozbil

pøedpoklady mladého chemika na padr. Nesmysl, ne-

možno. Neznáte patrnì práci toho a toho, pøeètìte si to

a to dílo. A nakonec vzácná blahovùle: Mùžete ostatnì

zùstat u mne; dám vám nìjakou práci, tøeba utírat knoty

kahanù nebo obsluhovat filtry. Budete-li trpìlivý, a až

se nauèíte vìdecky pracovat... Jenže Pøípad X nebyl tr-

pìlivý a nechtìl se nauèit vìdecky pracovat; odešel kok-

taje a prchal z trosek svého chemického prostoru

v takové panice, že - že - že se zastavil až na prahu stí-

nu, kde se na nìho dobromyslnì a nevìdecky cenily ši-

roké zuby èernochù.“

Jasnovidec zvedl prst. „Aby nebylo omylu: Ten vìdec-

ký bonz jednal správnì a poctivì, nebo hájil vìdu proti

rušiteli. Byl by ochoten pøijmout prokázaný fakt, ale od-

mítal, zásadnì odmítal domnìnku, která by pro zaèátek

natropila víc nepoøádku nejistoty než èeho jiného. Mu-

sel rozdrtit Pøípad X; vìzte, že v celosti života se vìci

nedìjí nahodile a nazdaøbùh, nýbrž øízeny nutnostmi.“

Chirurg se zøejmì polekal, že jasnovidec se opìt ob-

rací k vìcem odtažitým, a proto se honem ptal: „Potom

už nebyl chemikem?“

„Ne, potom už nebyl chemikem. Nebyl v nìm hlas, který

by mu øekl: To nic není, to pøejde, hrej si dál. Každé jeho

ztroskotání bylo koneèné a nedalo se odèinit. Když se mu

nìkolika slovy zbourala jeho chemická klenba, vyvstal

v nìm pøesilnì ten vrozený pocit samoty a opuštìnosti,

rozumíte, bezmála uspokojení, že to jsou takové trosky,

takové hrozné rumištì. Schoval své sešity, aniž

se do nich podíval, a odešel i z cukrovaru, aby ta pase-

ka byla ještì vìtší; až se sám zhrozil toho pocitu mar-

nosti a nicoty, a ještì víc toho, že mu je vlastnì tak dob-

øe v tom rozvratu, a zaèal prchat.“

„Byl mladý èlovìk,“ namítal chirurg, „což nemìl nikoho

-“

„Mìl.“

„Dìvèe, ne?“

„Ano.“

„... Mìl ji rád?“

„Ano.“

Bylo ticho. Jasnovidec, kolena objata, zaklopil oèi a po-

dráždìnì sykal. „Pøece nebudu povídat všechno,“ vy-

cedil koneènì. „Nejsem žádná kronika. Jistì i v jeho lásce

byla samota a vzdor, a jistì ji znièil, jako znièil všechno -

ze vzdoru a proto, že odcházel do samoty. Jaká spouš!

Teï si mùže sednout a dívat se, jaké jsou ze všeho na-

dìlány støepy. Jako dítì zalézal do komory

s harampádím; tam ho nikdo nenašel, tam byl sám,

a jeho vzdor roztával samotou. Poøád stejný rukopis ži-

vota.“ A èrtal cosi do vzduchu. „Vzdor ho posunuje a sa-

mota odpoutává. Ležel by na místì, ale popichuje ho

odboj. Zùstal by z umínìnosti, ale ta samota v nìm máv-

ne rukou, naè to, naè to! Zbývá bloudìní.“

Jasnovidec zvedl hlavu. „Možná, že byl geniální che-

mik. Možná, že jeho nápady by pøevrátily svìt. Ale co-

pak si myslíte, že by èlovìk jeho založení mìl trpìlivost

krok za krokem, pokus za pokusem, za cenu všivých

omylù a nezdarù vìdecky vypiplat a dokázat svùj øád

chemických poøadnic? Stál na prahu nìèeho velikého,

ale dìsila ho ta soustavná, metodická, vìdecká døina,

která by ho dovedla o píï dál. Musel se rozbít. To byl

jeho vnitøní osud, vlastnì cosi jako únik pøed úkolem,

který byl nad jeho síly. Kdyby byl zùstal chemikem, byl

by také jen bloudil mezi pokusy a fantasiemi, od vìci

k vìci, bez cíle, ztráceje se v prostoru pøíliš velikém.

Proto musí tìlesnì bloudit po moøích a ostrovech, aby

tím bylo zastoupeno veliké bloudìní jeho ducha. Vy,“

bodl prstem po internistovi, „jste mluvil o zamìòování

pøedstav. Vìzte, že je také vikarisace osudù, a že nì-

kdy naše zevní pøíbìhy suplují daleko hlubší dìj, který

je vepsán v nás.“

XVII

Jasnovidec vztáhl ruku po cigaretì; chirurg cvakl zapalo-

vaèem a podal mu oheò. „Muchissimas gracias,“ mumlal

jasnovidec, hluboko se uklánìje; ani si nevšiml, že chirurg

se pøi tom dívá na reakci jeho zornièek. „Zvláštní,“ dìl od-

prskávaje drobty tabáku. „Zvláštní, jak na èlovìku ulpívá

jeho prostøedí, tedy to, èemu se øíká zevní svìt. Prostøedí

se vztahuje k jeho vnitønímu já daleko silnìji než jako sou-

hrn èinitelù, které podminují jeho konání. Spíš,“ øekl váha-

vì, „jako by toto prostøedí vyplývalo z jeho nitra nebo bylo

podmínìno jeho životem; jako by bylo prostì... rozvíjením

osudu, který je v nìm. Ano, správnì, je to tak, pociujeme-

li život èlovìka jako celek a ne jako sled náhod.“

„Dejme tomu... Pøípad X. Neobyèejnì prostorový do-

jem; je na nìm mnoho moøe a mnoho míst - rozumíte,

èistì rozsahovì a poèetnì množství samot, odchodù

a toho neklidu, který se znaèí v tìkání s místa na místo.

Èlovìk, jehož duše je složitá, žije v prostøedí složitém

a divném. Ta horká, sluncem rozpálená tovární labora-

toø, ve které bloudil mezi vzorci a vidinami, je tušení pal-

èivých zemí, ve kterých bude bloudit, provázen vùní pra-

ženého cukru. Kde byl? Mám dokonale urèitý dojem pro-

storový a èichový. Žár, který se tøese nad hnìdým po-

lem. Hluboký, vìèný bzukot a praskající šum, hrdelní

bublání a skøeky podobné smíchu a dávení. Zemì udì-

lané z letargie a horeèného vzrušení. A poøád moøe,

moøe neklidné a svìtélkující. Lodì, které páchnou roz-

páleným døívím, dehtem a èokoládou. Guadelup, Haiti

a Trinidad.“

„Cože?“ vyhrkl chirurg.

„Co?“ ptal se jasnovidec roztržitì.

„Øekl jste Guadelup, Haiti a Trinidad.“

„Já?“ podivil se jasnovidec. „Ani nevím, nemyslil jsem

vùbec na žádná jména.“ Svraštil èelo. „Divné, že jsem

to øekl. Nestalo se vám nikdy, že jste si nìco uvìdomili

teprve tím, že jste to vyslovili? Bude to asi tak. Kuba, Ja-

maica, Haiti, Portorico,“ vypoèítával jako školák. „Martini-

que, Barbados, Antilly, a B - Bahamské ostrovy,“ vyklopil

s úlevou. „Bože, kolik let jsem si už na ta jména nevzpo-

mnìl,“ radoval se. „Míval jsem tak rád ta exotická slova:

Antilly, antilopy, mantily -“ Náhle se zarazil. „Mantily, man-

tily, poèkejte: španìlské dámy, Kuba - Musel nìkdy být

na Kubì,“ vydechl. „Mám takový... španìlský pocit, ne-

vím, jak bych to øekl; je to jako nìjaká romance.“

„Pøed chvílí jste øekl muchissimas gracias,“ pøipomnìl chi-

rurg.

„Tak? Ani nevím.“ Zamyšlenì šilhal stranou. „Vidíte, to

také dává... takovou zvláštní rozlohu. Na jedné stranì

ty staré španìlské rodiny, aristokracie, pane, svìt pro

sebe, tradice a dùstojnost, mantily a krinolíny; nebo

ameriètí lodní dùstojníci - jak se ty svìty srážejí. Co tu je

ras a pronárodù... až po ty èernochy na mýtinì, kteøí tr-

hají v zubech živé kuøe, vùdù, vùdù - Buèení a èvachtání

žab, které se páøí; døevìný klapot mlýna drtícího tøtinu;

skøek a øehot mulatek tlukoucích nohama v køeèi rozko-

še; zuby a lesklá tìla - Jaké horko, jaké horko,“ mumlal

zalit potem, až se mu plihé pyjama lepilo na záda. „Vr-

èení mùry, která zapraská, když vletí do ohnì. A nad hla-

vou Jižní køíž, podobný chemickému vzorci, a tisíce

hvìzdných skupenství, jež rýsují na nebi obrazce ne-

známých a tìžce vonících slouèenin.

„A zase,“ zamával vztyèeným prstem, „je to mimo nìj

a v nìm zároveò: lenost a bujení - slepá tvoøivá síla i ta

ospalá otupìlost, dvì horeèky, oheò umrtvující i plodivý.

V nìm, v nìm, všecko je v nìm. Zase ty žáby, které

se pojímají z nekoneèné nudy, døevìný mlýn rutiny, zví-

øecí øièení, bosé tlapy pleskající potmì za upoceným

a marným ukojením - a strašlivì planoucí hvìzdy,

a èlovìk ve vesmíru pøipíchnutý k zemi jako roztažený

brouk; a zase loï, jež sebou trhá na kotevním øetìzu

a tupì se kolébá ve slizké vodì pøístavu: netrpìlivá tou-

ha utéci tìm žabám a tomu mlýnu; pocit, že by všechno

mìlo být jinak, ale že to snad nestojí za to. Kusy svìta

nebo kusy duše: máte to jedno. Všechno je jedno.“

„Byl alkoholik, že?“ ptal se internista. „Tìžký piják, ne?“

„Což víme,“ øekl jasnovidec neurèitì, „pije-li èlovìk

ze samoty nebo ze vzdoru? Copak on to v sobì uvolòu-

je a rozpouští: led opuštìnosti èi vzteklý a poskakující

plamínek? Máte pravdu, zchátral velice; mohl být moc-

ným pánem s tlustými pysky, místo aby se válel napuchlý

rumem nebo vysušen horeèkou jako došek. Proè si ne-

poøídil zlatou kouli, která by ho pøipoutala na jedno mís-

to? Majetek èiní èlovìka usedlým a rozšafným. Mohl být

bohat a bát se smrti.“

„Nic víc?“ ptal se chirurg po chvíli mlèení.

Jasnovidec se rozšklebil. „Chcete, abych si nìco vy-

myslil, ne? Krásnou kreolku, kterou by miloval. Nìjakou

exotickou revoluci, ve které by mu šlo o život. Dravou

zvìø a cyklony. Zajímavé události pohnutého života. Li-

tuju,“ dìl výsmìšnì, „ale události nejsou mùj obor; dí-

vám se na život v celosti a nemohu vám posloužit pest-

rými pøíbìhy.“ Zdál se rozmrzelý jako ten, kdo ztratil nit.

„Já vím,“ brumlal, „vás zajímá ta jizva na noze. To nic

nebylo, jen náhoda; nemìl náruživost lovu a nehledal

vzrušení v nebezpeèích.“ Vraštil èelo a komíhal

se v námaze vzpomínání. „To ho pøepadla šelma, kte-

rou honili jiní,“ vyhrkl koneènì, rád, že je to odbyto. „Prav-

da, mnoho prodìlal; ale to bylo tím, že zprvu byl netrpì-

livý a prchlý; to je disposice k pøíhodám, jaké nepotká-

vají lidi ducha pokojného. Pozdìji zlenivìl a otupìl

a poèal obrùstat penìzi, aniž o nì dbal; jeho zevní blou-

dìní ustávalo, nahrazeno ospalou a obluzenou tìkavostí

jeho mysli. Vìtšinu dní ležel ve své svìtnici, ústa poo-

tevøena horkem, a naslouchal, jak dorážejí mouchy

na okenní sí; po celé hodiny, po celé dny civìl na strop

a stìny polepené vzorkovanou tapetou. Byly to samé

obrazce šestiúhlé, podobné vèelí plástvi, a vydržel je

sledovat bez myšlenky a bez hnutí.“

XVIII

„Zvláštní,“ hloubal jasnovidec, „jak se jeho život uzaví-

ral a témìø vyrovnal v tom pocitu osamìlosti. Patrnì

v jeho dìtství ho obklopovaly stìny polepené stejnými

nebo podobnými obrazci, a už tehdy v nìm byla ta sa-

mota. Kdyby byl nahlas zaplakal, pøišla by chùva zeptat

se, co mu je; jenže nyní to je stará èernoška s prsy dlou-

hými a pleskajícími jako leklí kapøi. Ten celý život by

docela dobøe mohl být jenom snìní obstoupené tìmi

pravidelnými obrazci; kdožpak ví, jak dlouho trvá sen,

snad vteøinu, snad hodinu. Všechno ostatní pøicházelo

vlastnì jen rušit tu ustrnulou samotu osamìlého dítìte:

tatínek se svým napomínáním, škola, mládí, cukrovar,

a toho pobíhání, bože, toho zbyteèného pobíhání! Ja-

kási ohromná, oranžová a zelená, teèkovaná ploštice

pobíhá po vzorkované tapetì, ale ne rovnou cestou, jako

ji by nìkam chtìla dorazit, ale sem tam, sem tam, vždyc-

ky se chvilku zastaví a zas nìkam jinam; dívá se na ni

po celé hodiny, pøíliš líný, aby vstal a shodil ji. A pak,

ano, pak ještì to zuøivé, podráždìné bzuèení mouchy,

která doráží hlavou na okenní sít. Toto je vše; ale to, co

sem zaléhá zvenèí, tlachy negrù, klapot mlýna, suchý

šelest palem, chøestìní tøtinových snopù, praskot slu-

neèního požáru, tisícerý hlas a šum, to nic není, jen ta-

kové zdání; lze pøivøít oèi a naslouchat, jak to uplývá

do nièeho.“

„V tom letargickém stavu mu padl do rukou kus papíru

nebo sešit, sešit nìjaké odborné publikace nebo co; lis-

tuje v nìm bez zájmu a zastaví se nad šestiúhlým ob-

razcem, z jehož rohù vybíhají paprsky oznaèené ato-

movými písmeny. Co s tím, co s tím, to už je pøíliš dáv-

no, co ho takové vìci zajímaly. Ale obrazce na stìnì

se pøemìòují v chemické formule, vypadá to, jako by

se šklebily; bere znovu do ruky ten kus papíru a studuje

se staženým oboèím ten obrazec, slabikuje písmena

a prodírá se uèeným textem. Náhle se posadí, vyskoèí,

bìhá po pokoji a tluèe se do hlavy. Ano, ano, vždy je to

právì ten obrazec, ta zatracená chemická formule,

se kterou tehdy, je tomu víc než dvacet let, ano, jaká

doba, Kriste Pane, jaká doba! - se kterou tehdy jel za ve-

leknìzem chemie, a pane profesore, kdybyste dovolil

podniknout laboratorní práce - ve vìtším mìøítku s touto

pøedpokládanou slouèeninou. Zvedl ježaté oboèí, jaké

dlouhé chlupy: nesmysl, nemožno. Neznáte patrnì tu

a tu autoritu, neèetl jste to a to dílo; dokázal jsem vì-

decky už dávno, že benzolová skupina, a tak dále. Pøí-

pad X bìhá po svìtnici a rozèilenì se pochechtává.

A tady je to èerné na bílém, podepsáno nìjakým Ame-

rikánem, to se rozumí; a prý netušené prùmyslové

možnosti - Pøípad X se zastavuje, jako by ho pøibil

do zemì. A to byl jen jeden èlánek v øetìzu možností,

jeden úhelník v klenbì; obrazec se váže k obrazci jako

buòky ve vèelí plástvi podle geometrických zákonù.

A tohle oni nevìdí, chechtal se Pøípad X, na to nepøi-

šli; ale je to napsáno, všechno je nakresleno a napsáno

v tìch sešitech, uložených v jakési bednièce, v jakési

komoøe s harampádím. Byly tam také rozbité hraèky

a šaty po mamince. Snad to už všechno sežrali termiti.

Ne, tam nahoøe bílí mravenci nejsou; tam zùstalo všech-

no, jak bylo...“

Jasnovidec, sedì na posteli, poèal komíhat trupem.

„Sedí na posteli a komíhá se, usilovnì vzpomíná, jak byly

ty druhé vzorce a jak to souviselo dál. Ale je zpitomìlý

chlastem a neteèností, lety a samotou; tluèe pìstí

do toho uèeného papíru, jako by jej chtìl pøinutit

k poddajnosti, ale co dìlat, co dìlat s tou tupou a ztrnulou

hlavou. Místo chemických obrazcù se mu plete Jižní køíž,

Eridanus, Centaur a Hydra. Ještì se pokouší mávnout

nad tím vším rukou, ale sedí to v nìm jako hrozné

a trnoucí napìtí; a najednou je to tady - jako blesk: Po-

jedu domù a najdu ty sešity. Jako by z nìho všechno

spadlo, takové zvláštní a nesmírné uvolnìní. Tehdy vstal,

otevøel okno mouše, která zuøivì a zoufale dorážela

na sí, a vysvobodil i ploštici bezradnì tìkající po stìnì.“

Jasnovidec, s hlavou na stranu, se zdál vychutnávat

tento obraz. „Zvláštní je,“ poznamenal, „že tutéž událost

lze vyložit dvojím naprosto rùzným a pøitom správným

zpùsobem. Rozhodl-li se Pøípad X tak pøekotnì

k návratu, øekli byste a øekl by i on: to bylo proto, aby

mu nebyl ukraden jeho duševní majetek. Poèal se straš-

nì bát o své sešity, když vidìl, že by mohly mít jakousi

cenu. Zajisté lze z toho vytìžit znaèné peníze - ani ta

stránka vìci nebyla lhostejna Pøípadu X, který už nebyl

mladíkem. Ale hlavnì tu byl ten motiv, že šlo o jeho vìc,

ten prudký pøízvuk na já, jemuž neuniká nikdo z nás lidí.

Hájíme svou vìc; své právo; své dílo tak instinktivnì

a zuøivì, jako bychom hájili svùj vlastní život.“

„Ale na druhé stranì,“ dìl jasnovidec a naklonil hlavu

k druhému rameni, jako by tím získal vhodný zorný úhel,

„toto jsou pohnutky okamžité èili aktuální, øekl bych, pou-

hé záminky, aby mohl být vykonán akt rozhodnutí. Nazí-

ráme-li na Pøípad X v úhrnu jeho života, má se vìc ji-

nak. Nešlo jen o jeho duševní vlastnictví, nýbrž o nìco

vìtšího a t잚ího: o jeho povinnost, které kdysi unikl tím,

že se nechal porazit. Porušil svùj úkol, se který nebyl,

a pustil jej z ruky; od té doby žil životem tichým a nesvým,

životem bludným; mohlo by se øíci, sešel s cesty. Ano,

tomu se øíká tragická vina, a je to opravdu vina, i když

nemohl jednat jinak. A nyní se vrací - nebo je svým vnitø-

ním øízením vracen k cestì, kterou ztratil, protože mu

nebyla dána trpìlivost a odhodlání, aby šel po ní dál.

Vrací se, èlovìk organicky znièený, zamoøený opojením

únavy, ale zralý. Teï už zná strašnou a neodmluvnou

závaznost života, nebo cítí povinnost umøít. Kruh

se uzavírá a veškerá nutnost se naplòuje.“

„Tedy se chtìl vrátit,“ pøipomenul chirurg po chvíli.

„Ano, ale pøedem bylo nutno vykonat to ono: prodat

majetek a podobnì. Èím víc se zadrhují tyto vnìjší pøe-

kážky, tím prudèeji se zhušuje jeho netrpìlivost; pro-

dlením dnù se jeho chvat stává skoro køeèí. Je bez sebe

zbìsilostí návratu, každá minuta je mu sžíravou trýzní;

koneènì zašmodrchá a pøerve vše a øítí se zpátky, zpát-

ky, tam, odkud vyšel.“

„Lodí?“ zeptal se chirurg.

„... Nevím. Ale kdyby byl unášen svìtelným paprskem,

bylo by mu i to nesnesitelnì dlouhé a zatínal by nehty

do dlaní v nepøíèetné netrpìlivosti. Jistì byl jeho návrat

prudký a nekoneèný jako støemhlavý pád.“

„Díval jsem se na mapu,“ podotkl chirurg. „Mohl letìt

via Florida, Kanada, Evropa nebo via Port Natal, Dakar,

Evropa. Ale jaká náhoda, že by byl našel pohotové leta-

dlo!“

„Náhoda,“ mumlal jasnovidec. „Není žádných náhod.

Bylo nutno, aby se ubíral tak prudce. Nechává za sebou

ohnivou èáru jako meteor.“

„A... proè se zøítil?“

„To už byl doma.“ Jasnovidec zvedl oèi. „Rozumíte, mu-

sel se zøítit. Nebyl by už mohl nic udìlat. Staèí, že

se vrátil.“

XIX

Co dìlat, co dìlat, když to srdce slábne; tepe rychle,

poøád rychleji, ale krevní tlak klesá; brzo-li pak se sla-

bým škytnutím se to utahané srdce nezastaví, a konec.

Konec Pøípadu X. Kdo mu dal k posteli tu kytièku?

„Prý teï mají na žlutou zimnici nové serum,“ ozval

se slavný internista. „Ale kde bychom to tady vzali, ne?

Ostatnì zemøe slabostí srdce, v tom mu ani Pánbùh

nepomùže.“

Milosrdná sestra se pokøižovala.

„Ten vᚠjasnovidec,“ pokraèoval starý koryfej, sedící

na kraji lùžka, „to je pìkný psychopat. Ale to, jak líèil

støídání tìch samotáøských a podráždìných stavù, bylo

docela zajímavé. Svìdèilo by to o cyklickém støídání

depresí a excitací èlovìka špatnì vyváženého. To nám

dostateènì vysvìtluje historii Pøípadu X.“

„Mnoho-li o ní víme,“ krèil chirurg rameny.

„Pøece nìco, kamaráde,“ dìl internista. „To tìlo povídá

mnoho. Na pøíklad, že byl tam dole dlouho, ale že se tam

nenarodil; chytl kdejakou tropickou nemoc, ergo nebyl akli-

matisován. Prosím vás, proè utekl do takových zatrace-

ných konèin?“

„Nevím,“ bruèel chirurg. „Já nejsem jasnovidec.“

„Já také ne, ale jsem doktor,“ øekl starý pán s jakýmsi

ostnem. „Koukejte se, byl to cyklický neurotik, rozpolce-

ný èlovìk snadno podléhající depresím -“

„To vám vyložil ten vìštec,“ ušklíbl se chirurg. „Zajisté,

ale patellární reflexy taky nìco øíkají. Hm, co jsem chtìl

- Ano, takový cyklothymik má snadno konflikt se svým

prostøedím nebo povoláním; pøemùže ho omrzelost,

praští vším a uteèe. Kdyby byl fysicky útlejší, snad by

se pasivnì podrobil; ale ten chlap byl animálnì tak vyvi-

nut - všiml jste si, ne?“

„Ovšem.“

„Jeho reakce musely být abnormálnì prudké, pøímo

vyšinující. Nemìl bych to jako doktor øíkat, ale tìlesná

slabost je u mnoha lidí nìco jako moudrá a jemná pou-

ta; pudovì brzdí své reakce, protože mají strach, aby

se nerozbili. Tenhleten nemusel být na sebe tak opatr-

ný; proto se odvážil takového skoku... až do Zadní In-

die, co?“

„Via námoøní služba,“ pøipomnìl chirurg.

„I to ukazuje na toulavou obsesi, ne? Jak jste si ráèil všim-

nout, je to tìlo vzdìlaného èlovìka; ten Pøípad se nenarodil

jako šupák, a stal-li se plavcem nebo dobrodruhem, svìdèí

to o zatrápeném pøelomu života. Jaký to byl konflikt? To

je lhostejno; a byl takový nebo onaký, byl podmínìn pro-

stì jeho konstitucí.“

Internista se naklonil nad krevní manometr, upevnìný

na paži bezvìdomého. „Je to špatné,“ vzdychl, „jde dolù;

už to nebude dlouho trvat.“ Škrabal se na nose a lítostivì

si prohlížel to nepohnuté, slabì a trhanì dýchající tìlo. „Se

divím,“ øekl, „tam dole jsou pøece dost dobøí doktoøi, ti kolo-

niální; že ho nechali tak rozežrat tou framboesií. To on asi

žil nìkde, kde bylo k doktorùm pøíliš daleko; možná, že mu

to mastil nìjaký èernošský kouzelník na Haiti nebo kde.

Holenku, to nebyl civilisovaný život. Jaja.“ Zatroubil

do kapesníku a peèlivì to rozemnul. „Historie života.

Ledacos se dá pøeèíst.“ Starý pán kýval povážlivì hla-

vou. „A pil, musel pívat do nìmoty. Pøedstavte si, v tom

klimatu, v tom horeèném dusnu - To ani nebyl život, to

bylo polovìdomí, obluzení, bloudìní mimo skuteènost -

-“

„Mne nejvíc zajímá,“ øekl chirurg v náhlé a u nìho ne-

obvyklé sdílnosti, „proè vlastnì se vracel - proè se vra-

cel s takovým hrozným spìchem. Už to, že letìl za ta-

kové vichøice, jako by nemohl poèkat - A pak to, že

s sebou pøivezl žlutou zimnici. Ètyøi nebo pìt dní pøed

tou havarií musel být nìkde v tropech, že? To znamená,

že musel... já nevím; patrnì z letadla do letadla. - Je to

divné. Myslím poøád na to, jakou to mìl strašnì silnou

pøíèinu, aby se vracel s takovým chvatem. A bum, v tom

úprku se zabil.“

Internista zvedl hlavu. „Poslyšte... on musel stejnì

umøít. I kdyby se nezøítil... Už s ním byl pomalu konec.“

„Proè?“

„Cukr, játra - a hlavnì to srdce. Už se nedalo nic dìlat.

Ech, kamaráde, to není jen tak, vracet se. Pøíliš daleká

cesta.“ Starý pán se zvedl. „Sundejte mu, sestøièko, ten

sfygmometr. Inu, vrátil se a už je skoro doma. Teï už

nebloudí, jde docela najisto - viï, èlovìèe?“

* * *

„Milý doktore,

až budete mít volnou chvíli, pøeètìte si tìch pár ètvrtek

papíru, které pøikládám. Abyste to vìdìl pøedem, jedna-

jí o èlovìku, který spadl s nebe a jehož jste ve špitále

nazvali Pøípad X. Radil jste mi, abych na nìho už ne-

myslil; neposlechl jsem vás, a následek toho jsou tyto

stránky. Kdyby byl mìl na tabulce nad hlavou napsáno

jméno nebo kdyby se o nìm vìdìlo nìco by sebemen-

šího, nebylo by mne asi napadlo hloubat o nìm; ale jeho

fatální incognito mi nedalo dobøe dìlat. Z èehož vidíte,

jak zevní a nahodilé jsou pøíèiny, které podnìcují naši

mysl.

Myslil jsem od té chvíle na nìho, což znamená v øeèi

spisovné, že jsem o nìm skládal povídku, jednu z tisícù

povídek, které jsem nenapsal a nenapíšu. Je to tìžký

zlozvyk, dívat se na lidi a na vìci jako na možné pøíbì-

hy. Jakmile pøipustíte do svého myšlení možnost, jste

ztracen; otvíráte, jak se øíká, dokoøán dveøe své fanta-

sii; nic vám nebrání vymýšlet si cokoliv, nebo oblast

možností je nevyèerpatelná a otvírá se za každou tváøí

i událostí do nedohledna, s pøíjemnou a znepokojivou

volností. Ale pozor, zastav! Sotva se pustíš tím smìrem,

shledáváš, že i tou cestou fikcí se musíš ubírat s jisto-

tou, zkoumaje správnost, každého kroku. Tu to máme!

teï abychom si lámali hlavu, která možnost je možná

a pravdìpodobná; abychom ji opírali znalostmi a dùvody;

abychom se potýkali se svou vlastní fantasií, støežíce ji,

aby neztratila tu tajemnou a správnou cestu, která

se jmenuje pravda. Jaké bláznovství, vycucávat si prav-

du z prstu! Jaký nesmysl, vymýšlet si lidi a pøíbìhy a pak

s nimi zacházet jako se skuteèností! Øeknu vám vìtu

metafysického šílenství: možnost, která by mezi všemi

byla jediná možná, byla by skuteèností. Hle, fixní idea

fantastù: honit skuteènost oklikami pøeludù. Myslíte-li,

že nám staèí vyrábìt iluse, jste na omylu; naše manie je

obludnìjší: pokoušíme se o samu skuteènost.

Zkrátka: tøi dny (poèítaje v to i spánek a sny) jsem usiloval

o skuteènost jednoho života, který jsem si bez ostychu vy-

myslil od a až do zet. Nenapíšu ten pøíbìh, jako jsem nena-

psal vìtšinu jiných; ale abych se ho zbavil. - Mimo to vy jste

mého hrdinu více ménì vyrobil z kalika a vaty, a proto vám

ho vracím. Nehledíc k tomu, že jste mi poradil, abych pouš-

tìl duhové bubliny. Tato mohla být velmi duhová; ale doba

prý je pøíliš vážná, abychom se dívali fascinováni do planou-

cích a mìnivých barev života.“

* * *

Chirurg s nedùvìrou poèítal listy básníkovu rukopisu,

když se pootevøely dveøe; stála v nich milosrdná sestra

a mlèky ukázala hlavou ve smìru, který patrnì zname-

ná šestku. Chirurg pohodil rukopis a bìžel. Tak už je to

tady.

Trochu se zamraèil, když shledal, že na pelesti Pøípadu

X sedí naklonìn mladý, vlasatý asistent (ti internisté se mi

tu nìjak roztahují!) a svírá v prstech zápìstí bezvìdomé-

ho. Mladièká, pìkná ošetøovatelka (jež také nepatøí

do tohoto oddìlení) - asi nováèek; má oèi jen pro tu støa-

patou asistentskou palici -

Chirurg chtìl øíci nìco málo pøívìtivého, ale asistent,

který ho nevidìl, zvedl hlavu. „Tep nehmatný. Dejte sem,

sestøièko, plentu.“

XX

POVÍDKA BÁSNÍKOVA

„Pøipomeòme si nejdøíve událost, která dala podnìt, aby

byla rozvíjena další øada pøíbìhù; chtìj nechtìj musíme

zaèít od tohoto konce, máme-li rekonstruovat svou povíd-

ku.

Za horkého, vichrného dne se zøítilo letadlo; pilot uhoøel,

pasažér smrtelnì zranìn a v bezvìdomí. Nelze se zbavit

pøedstavy lidí, kteøí se sbíhají k té hromadì trosek; jsou

rozjaøeni, že jsou svìdky katastrofy, trnou hrùzou a radí

jeden pøes druhého, co by se mìlo udìlat; ale nikdo

se nemá k tomu, aby nadzvedl bezvìdomého, poután stra-

chem a fysickou nevolností. Teprve když pøibìhnou èetní-

ci, dostane ten kus chaosu hlavu a patu; èetníci štìkají

na lidi a posílají toho tam, onoho onam; zvláštní, jako lidé

na oko neochotnì, ale vnitønì rádi, s úlevou a dùležitì po-

slouchají rozkazù. Bìží pro hasièe, pro doktora, telefono-

vat pro ambulanci, zatím co èetníci zapisují svìdky a dav

pøešlapuje v uctivém mlèení, nebo je pøítomen úøednímu

výkonu. Nikdy jsem pøi lakovém neštìstí nebyl, ale jsem

toho pln, sám jsem jeden z divákù, bìžím uøícen po mezi,

abych tam byl také, peèlivé se vyhýbaje osetým polím (ne-

bo jsem venkovan), trnu a radím, pronáším názor, že pilot

asi nezastavil motor a že se to mìlo hasit pískem; tyto

všechny podrobnosti si vymýšlím zcela marnotratné a ne-

zištnì, nebo se nehodí do této ani do žádné jiné povíd-

ky; ba ani se nelze honosit známým, že jsem vidìl velké

neštìstí. Vy nemáte za mák fantasie; proto jste øekl ‚chu-

dák‘, a tím byla pro vás vìc vyøízena (nehledíc k vašemu

úkolu felèarskému). Jaká správná a jednoduchá reak-

ce, zatím co já se vrhám do krutých a trýznivých detailù,

které si maluju. Mám èasto pocit studu, když vidím vás

druhé tak prostì a lidsky odpovídat na rùzné pøípadnosti

života, které pro mne jsou jenom podnìtem, abych je

zaèal rozpøádat svou vrtohlavou obrazností. Nevím pøes-

nì, je-li v tom neposedná hravost nebo naopak zvláštní

a zarytá dùkladnost; ale abych se vrátil k našemu pøí-

padu) ovìsil jsem smrtelný pád èlovìka tolika obrazy

hrùzyplnými a groteskními, že ze studu a pokání, odvo-

lávaje kajícnì trety všech vnìjších podrobností, bych

se ve své povídce snažil jej vylíèit jako pád archandìla

s pøeraženými køídly. Vy to máte prostší; vy øeknete ‚chu-

dák‘, èímž je uèinìno svaté znamení na místì neštìstí.

Snad se vám jeví tento výklad ponìkud zmatený. Fanta-

sie sama o sobì se zdá immorální a krutá jako dítì; libuje

si v hrùzách a smìšnosti. Jak èasto jsem vedl své fiktivní

osoby cestami hoøe a ponížení, abych je mohl tím hloubìji

litovat! Takoví my jsme, my výrobci fantasií: abychom osla-

vili nebo zhodnotili život èlovìka, nadrobíme mu tìžký osud,

uvalíme na nìho zápasy a útrapy v míøe vrchovaté. Ale což

v tom opravdu není zvláštní sláva života? Èlovìk, který chce

ukázat, že nežil nadarmo a jalovì, kývá hlavou a praví:

Mnoho jsem prodìlal. Jáøku, doktore, rozdìlme si své úko-

ly: vy budete z povolání a z lásky k èlovìku snímat jeho

bolesti a napravovat jeho nedostatky; kdežto já z lásky

k èlovìku a z povolání budu jej ovíjet pøíkoøími a konfliktu

a budu se rýpat v jeho ranách, aniž bych mìl pro nì peru-

ánský balzám. Vy pohladíte jizvu, která se krásnì a èistì

zahojila, kdežto já budu s úžasem mìøit hloubku rány. Na-

konec se snad ukáže, že i já snímám utrpení tím, že vyslo-

vuju, jak to bolí.

Snažím se omluvit literaturu za její zálibu v tragice a vý-

smìchu. To obé jsou totiž okliky, které si fantasie vyna-

šla, aby svými prostøedky, svými neskuteènými cestami

vytvoøila ilusi skuteènosti. Skuteènost sama v sobì není

tragická ani smìšná; je pøíliš vážná a nekoneèná na to

i ono. Soucit a smích jsou jenom otøesy, kterými dopro-

vázíme a komentujeme události mimo nás. Vyvolejte

jakýmkoli zpùsobem tyto otøesy, a vyvoláte i dojem, že

se mimo vás odehrálo nìco skuteèného, tím skuteènìj-

šího, èím je ten citový úder silnìjší. Mùj ty bože, jaké

triky a kejkle si vymýšlíme, my odborníci fantasie, aby-

chom jak náleží a nemilosrdnì zatøásli zkornatìlou duší

ètenáøovou! Milý doktore, ve vašem poèestném a svì-

domitém životì není mnoho místa pro soucit a smích.

Nebudete se rozechvìn pást na strašnosti èlovìka zali-

tého krví, nýbrž setøete krev a uèiníte, èeho je tøeba. Ne-

budete se kochat na smìšnosti èlovìka politého omáè-

kou, nýbrž nakonec ho upozorníte, aby se oèistil, èímž

bude potlaèen bouølivý smích lidstva a zrušena událost,

která jej vyvolala. Nuže, my vymýšlíme pøíbìhy, kterých

nemùžete zrušit, do kterých nemùžete prakticky zasáh-

nout; jsou nenapravitelné a nezmìnitelné jako dìjiny.

Zahoïte tu knihu, nebo se oddejte nastraženým otøesùm

a hledejte za nimi skuteènost, jež jim odpovídá.

* * *

Zde máte technické závìry, jež plynou z podaného vý-

kladu: Jdu-li cestou fantasie, budu volit událost otøásají-

cí a nevšední; jako øezník oceòuje dobytèe, ocením ji,

je-li sensací náležitì vykrmenou a vydatnou. Hle, tady

máme pád èlovìka, vír hrozný a pøekotný, nad kterým

se nelze nezastavit. Bùh pomoz, jaký je to beznadìjný

kus chaosu! Co udìlat z tìch pøelámaných køídel a vzpìr,

co tu dát dohromady, aby to ještì jednou letìlo aspoò

jako papírový drak, jehož provázek bych držel v ruce?

Na toto lze se jen dívat, sykaje vydìšením, nebo jako

øádný èlovìk øíci vážnì a uctivì ‚chudák‘.“

XXI

„Øíká se o fantasii, že tìká; snad to èiní v nìkterých

pøípadech (které však nepatøí do krásné prózy), ale da-

leko èastìji bìží bystøe a pozornì jako pes sledující èe-

nichem èerstvou stopu; pøímo supí horlivostí, trhá se-

bou na šòùøe a vleèe nás sem tam. Vy jste lovec a víte,

že stopující køepelák ve svém klikatém bìhu netìká,

nýbrž naopak drží se stopy s náruživým a vytrvalým zá-

jmem. Musím vám øíci, že náležitì vyvinutá fantasie není

žádné neurèité snìní, nýbrž èinnost neobyèejnì úporná

a vášnivì zamíøená; zastavuje se sice nebo klièkuje, ale

jen proto, aby zjistila, že to není to, za èím jde. Kampak,

ty dychtivá fenko, co to honíš, kdepak mᚠpoložen cíl?

Cíl, jaký cíl; bìžím za nìèím živým a nevím ještì, kde to

dopadnu.

Vìøte mi, že psát romány je èinnost spíš podobná lovu

než, øeknìme, budování chrámu podle plánù pøedem

hotových. Až do poslední chvíle jsme pøekvapováni tím,

naè narazíme; dostaneme se na místa nepøedpokláda-

ná, ale jen proto, že se ženeme neodchylnì a bláznivì

za tou svou stopnu nìèeho živého. Honíme bílého jele-

na a pøitom témìø mimochodem objevíme nové konèi-

ny. Psát je dobrodružství, a nic víc vám už neøeknu

k chvále tohoto povolání. Nemùžeme zabloudit, pokud

jsme vìrni své stopì; i kdyby naše pou vedla na Skle-

nìnou horu nebo za ohnivou stopou padající hvìzdy, je

nᚠsmìr dobrý, chválabohu, a neztratili jsme správnou

cestu. (Nemluvím zde o úzkostech, když jsme ztratili

dobrou stopu; o svinských a bezradných pokusech do-

stat se dál; o návratech beze slávy, s unavenou

a zahanbenou èubou vlekoucí se za námi, místo aby

pøedbíhala naše kroky.)

Èímž tedy je v podstatì øeèeno: k èertu s fantasií; není

nám k nièemu a nepøivede nás ani k špièce našeho nosu,

netøesou-li se jí boky horeèkou zájmu. Pravím, a lehne,

nemá-li pøed sebou napsánu neviditelnou cestu a jazyk

vyplazený netrpìlivostí sledovat ji až do konce. To, èemu

se øíká talent, je z nejvìtšího dílu zájem nebo posed-

lost, zájem jít za nìèím živoucím, za zvìøí ztracenou

v širokosti svìta. Milý èlovìèe, svìt je veliký, vìtší než

naše zkušenost; je udìlán z hrsti faktù a celého vesmí-

ru možností. Všecko, co nevíme, je tu jako možnost,

a každý fakt je jedna kulièka v rùženci pøedchozích

i budoucích eventualit. Nic platno, jdeme-li za èlovìkem,

musíme se pustit do toho svìta dohadù, musíme èeni-

chat jeho možné kroky minulé i pøíští; musíme ho stíhat

svou fantasií, má-li se nám zjevit ve své neviditelné ži-

vosti. Je naprosto lhostejno, je-li celý vymyšlen nebo celý

skuteèný; mùže to být Ariel nebo poulièní prodavaè tka-

lounù; oba jsou upøedeni z èisté a nekoneèné látky mož-

nosti, ve které je uloženo vše, i to, co skuteènì jest. To,

èemu se øíká skuteèné pøíbìhy nebo skuteèní lidé; není

pro nás víc než jedna možnost mezi tisícerými, a snad

ani ne ta nejsouvislejší a nejzávažnìjší. Veškerá zkuše-

nost je jenom nahodile otevøená stránka nebo nazdaøbùh

pøeètené slovo v Sibyllinì knize moudrostí; a my chceme

vìdìt víc.

Pokouším se vám znázornit, že jsme-li vedeni fanta-

sií, pøekraèujeme práh jakési nekoneènosti; práh svìta

neomezeného naší zkušeností, širšího než naše poznat-

ky a obsahu jícího neskonale víc, než je nám vìdomo.

Øíkám vám, že bychom se neodvážili vkroèit do tìchto

bezhranièných konèin, kdybychom tam nevpadli slepì

a støemhlav, bìžíce za nìèím, co se nám skrývá. Kdyby

nám duch pokušitel šeptal: Nyní si nìco vymysli, a je to

cokoliv - byli bychom zmateni a snad bychom ucouvli

hrùzou nad marností a nesmyslností toho úkolu; mìli

bychom strach pustit se bez cíle a smìru na toto Mare

tenebrarum. Položme si otázku: Jaké právo má muž,

který nechce být považován za blázna nebo podvodníka,

aby si vymýšlel nìco, co není? Je jen jedna odpovìï,

na štìstí urèitá a nepochybná: Nechte ho, on musí; ne-

jde ze svévole, je vleèen, øítí se za nìèím, a jeho køivo-

laká dráha je cestou nutnosti. Ne jeho, ale boha se ptej-

te, co je to nutnost.

Pøemýšlím, proè jsem si vzal do hlavy èlovìka, který

spadl s nebe; proè ne Ariela nebo Hekubu? Co je mi

Hekuba! Ale mùže mne potkat osud, že by mi po nìjaký

èas byla vším, na èem záleží, že bych se s ní potýkal,

až by mi požehnala jako andìl Jakubovi; i byla by mi

dána milost, abych v sobì našel život a bolest staré, plá-

èem naduøelé báby. Bùh buï s Hekubou; je to ode mne

lehkomyslnost, že jí nevìnuju víc zájmu, ale jak øeèeno,

mám nyní na starosti èlovìka, který nedoletìl. Myslím,

že tím jste vinen vy; øekl jste totiž se svou známou vìc-

ností: Proè, u èerta, letìl v takovém vìtru? Ano, proè,

u èerta; proè, u všech èertù; proè, u všech zatracených,

letìl v takové vichøici? Jaká tady musela být pøesilná

a neodmluvná pøíèina, aby podnikl let tak nesmyslný!

Není-li tu o èem hloubat a èemu se divit? Ano, je náho-

da, zabije-li se èlovìk; ale není náhoda, letí-li všemu

navzdory. Je zøejmo, že z jakýchsi dùvodù musel letìt;

a tu se nad troskami, které se nepodobaly nièemu kloud-

nému, leda polámané hraèce, sklenula veliká událost,

složená z náhody a nutnosti. Nutnost a náhoda, dvì

nohy tøínožky, na níž usedá Pythie; tøetí je tajemství.

Vy jste mi ho ukázal, muže bez tváøe a jména, muže

bez vìdomí; toto je poslední pasport života, a kdo se jím

nemùže vykázat, je Neznámý v pøísném a zachmuøeném

smyslu slova. Nemìl jste nad ním muèivý pocit, že jsme

mu dlužni poznat ho? Vidìl jsem vám to na oèích: vìdìt

aspoò, kdo je a kam mìl tak nakvap zamíøeno; snad

bychom mohli vyøídit, že dorazil až sem, a splnit tuto lid-

skou povinnost. Nejsem tak lidský jako vy; nemyslil jsem

na jeho pozemské záležitosti, ale posedla mne nad ním

vášeò detekce. A teï už mne nic a nikdo nezadrží; mìj-

te se tu dobøe, já musím za ním. Když je tak neznámý,

já si ho vymyslím, budu ho hledat v jeho možnostech.

Ptáte se, co mi je po nìm? Kdybych to vìdìl! Vím je-

nom, že mne to posedlo.“

XXII

„Užil jsem slova ‚vášeò detekce‘ a shledávám, že je

správné; ale ta vášeò byla vzbuzena èistì nahodile

a okolností tak malichernou, že bych se mìl za ni han-

bit. Když vám dovezli toho ranìného, øekl jste, že jeho

papíry patrnì shoøely a že se v jeho kapsách nenašlo

nic než hrst drobných: nìjaké francouzské, anglické,

americké peníze a holandské dubbeltje. Ta sbírka drob-

ných mne pøekvapila; mohlo by se sice soudit, že ten

èlovìk mìl co dìlat v pøíslušných zemích a nechal si

v kapse grešle, které nemohl utratit; ale kdykoliv jsem

cestoval, hledìl jsem se na hranicích stùj co stùj zbavit

všech drobných mincí té zemì, ze které jsem odjíždìl,

pøednì proto, že bych je už nemohl vymìnit, a za druhé

proto, aby se mi nepletly. Napadlo mne, to asi ten èlo-

vìk je na ty mìny zvyklý a žil v konèinách, kde jsou

v obìhu. A souèasnì jsem si øekl: Antilly, Portorico, Mar-

tinique, Barbados a Curacao. Americké, britské, holand-

ské a francouzské kolonie s mìnami mateøských zemí.

Mám-li psychologicky vyložit ten myšlenkový skok

od hrsti penìz do Zadní Indie, shledávám ve své pamì-

ti toto:

1. Vanul prudký vítr, který mnì pøipomínal orkán: Aso-

ciace na Ostrovy Závìtrné a na slavnou caraibskou ob-

last cyklonù.

2. Byl jsem rozladìn, nespokojen, rozezlen na sebe

a svou práci. Odtud toulavé pøedstavy a touha po úniku.

Stesk po dalekých a exotických zemích - u mne obyèej-

nì po Kubì, ostrovu mé nostalgie.

3. Nutkavá a ponìkud závistivá pøedstava, že ten èlo-

vìk letìl odnìkud zdaleka; bezdìèné spojení pøítomné

události s pøedchozím rozpoložením.

4. Koneènì ta událost sama, to letecké neštìstí, sens-

ace vzrušující témìø pøíjemnì, a zároveò sklon vyšper-

kovat si ji romantickými dohady. Je typické, jak silnì

pùsobí lidské katastrofy na naši bájivou fantasii.

Tím vším byl ve mnì pøipraven onen (jak nyní vidím,

velmi povrchní) dohad, že ta hrst penìz ukazuje

na západoindické ostrovy; v tu chvíli jsem byl pøímo nad-

šen svým detektivním bystrozrakem a považoval jsem

za vìc nad slunce jasnou, že ten èlovìk pøichází rovnou

z Antill; uspokojovalo a vzrušovalo mne to hluboce. Když

jste mne vedl k lùžku Pøípadu X, šel jsem se už najisto

podívat na muže, který pøichází z mých citových Antill.

Neøekl jsem vám o svém objevu, protože jsem se bál,

abyste pohrdavì nezafrkal, jak bývá vaším nepøíjem-

ným zvykem; nechtìl jsem, abyste bral v pochybnost

pøedstavu, do které jsem se právì zamilovával. Ten èlo-

vìk byl dìsivý ve svém bezvìdomí; byl nelidský a pøísnì

tajemný v tìch obvazech, které na jeho tváø pøiložily

masku mlèení a neznámosti; ale hlavnì to byl pro mne

muž z Antill, èlovìk, který tam byl. To rozhodlo. Od toho

okamžiku byl mým. Pøípadem X, jejž mi bylo øešiti; pustil

jsem se za ním, a byla to, èlovìèe, dlouhá a klikatá ces-

ta.

Ano, teï už jsem z toho venku. Nyní je mi jasno, že

to, co jsem považoval za skvìlý a pravdìpodobný úsu-

dek, byl, pøesnì vzato, pouhý vrtoch, ve kterém se mi

zalíbilo; proto už nemohu napsat svou povídku. Mohlo

by se ukázat, nestalo-li se to už, že ten èlovìk je ob-

chodní cestující z Halle nad Sálou nebo prùmìrný

Amerièan, snažící se namluvit sám sobì, že podnika-

vý obchodník jako on nemá pokdy èekat ètyøiadvacet

hodin na lepší povìtøí. Jaká ubohost! mohu si vymýš-

let, co chci, ale jen za tu cenu, že tomu sám vìøím.

Jakmile je otøesena má dùvìra, že to tak opravdu mohlo

být, ukáže se mi má fantasie jako žalostné a dìtinské

bøidilství. Tak, teï je odtroubeno, ty hloupá a dychtivá

fenko; marnì jsi rejdila nosem nad spadaným listím,

pøedstírajíc, že mᚠstopu, které není nebo kterou jsi

dávno ztratila na køižovatkách možností. Ještì se tvá-

øíš, že stopuješ, nebo psi si potrpí na prestiž; ještì fr-

kᚠu každé myší díry a snažíš se mi namluvit, že tady

je to, za èím jdeme. Nu, nech toho, tady to není; díváš

se po mnì psíma oèima, jako bys øíkala: Což já za to

mohu? Ty jsi pán, poruè, kam mám jít, ukaž, co chceš!

A teï abych já hledal cestu, abych hledal dùvody, proè

se pustit tam a ne onam! Mùj ty bože; dùvody! Motiva-

ce! Pravdìpodobnosti! Jaká bžunda! Ani ten pes už

nevìøí mnì ani sobì a nechápe, co od nìho chci; tady?

toto? èi nìco jiného? S prázdnou se vrací pán i pes.

Zvláštní, jaký pocit samoty je v nezdaru.

Øeknu vám toto: je tøeba, aby se vám povídka rozpad-

la, máte-li poznat, z èeho je složena. Dokud je celá a živá,

byl byste v opojení práce ochoten pøísahat: To vše je

samá pøíroda a žádné umìlùstky; pane, píšu to pouhým

instinktem, sám nevím proè; je to samá imaginace

a intuice. Teprve když se vám rozpadne na kusy, shle-

dáte, èím jste jí napomáhal, jak chytrácky a potají jste

postrkoval svou fantasii. Bože, jaký konglomerát! vždy

z toho všude èouhají rozumové dùvody a zámìrné kon-

strukce; jaká je to mašinka! Všechno, skoro všechno je

nìjak vychtìno a vyspekulováno, samá montáž

a výpoèet. Domníval jsem se, že to všechno mnì pøi-

cházelo samo od sebe jako v živém snu, a zatím je to

výplod urputného inženýrského myšlení, které zkouší

a zavrhuje, váže a pøedvídá. Teï, když je to mrtvé

a rozebrané, je vidìt ty dráty, ten dùmysl, tu celou rutinu

a bdìlost rozumové práce. A øeknu vám, že polámaný

stroj je stejnì hrozný, že je to stejná propast nicoty jako

život v rozkladu.

Ale ani ta lítost nad zmaøenou prací nevyjadøuje smu-

tek nad troskami povídky. Copak nevíte, že v tìch ssut-

kách je pochován lidský život? To jsou vìci, øeknete,

vždy ten život byl jenom fikce; byla to povídaèka vy-

myšlení pro ukrácení chvíle. Ach, èlovìèe, to je to div-

né: ono není tak docela jisto, že ten život byl jenom vy-

myšlen; a když se tak na to dívám, øekl bych, že to byl

mùj vlastní život. To jsem já. Já jsem to moøe i ten muž,

ten polibek vydechnutý z temného stínu úst patøí mnì;

ten muž sedìl pod majákem na Hoe, nebo já jsem se-

dìl pod majákem na Hoe, a žil-li na Barbadosu èi Bar-

budì, tož díky bohu, chvála bohu, koneènì jsem se tam

dostal. To všecko jsem já; nic si nevymýšlím, jen vyslo-

vuju, co jsem a co je ve mnì. A kdybych psal o Hekubì

nebo o nevìstce babylonské, byl bych to já; já bych byl

staøena, jež kvílí a drásá svrasklé pytlíky svých prsù, byl

bych ženština drcená smilstvem v chlupatých rukou As-

syøana, muže s namaštìnými vousy. Ano, muž i žena

i dítì. Abyste vìdìl, to jsem já: já jsem ten èlovìk, který

nedoletìl.“

XXIII

„Tak dost, konec pøedmluvy, a nyní se mùžeme potu-

lovat cestami, po kterých vznikala naše povídka. Víme,

že dán byl jen èlovìk, který nedoletìl, a jeho pád, jak

øeèeno, byla pathetická událost, udìlaná z náhody

a nutnosti. Dána byla náhoda a nutnost; ponìvadž ne-

víme nic bližšího, uèiòme z nich východisko nebo sto-

pu, za kterou se pustíme; zkusíme budovat ten urèitý

osud ze dvou základních èinitelù, z náhody a nutnosti,

aby koneèný pád èlovìka z nich vyplynul pøíèinnì

a zákonitì.

Uznejte, že ten zaèátek slibuje nemálo. Náhoda, která

znamená

volnost

a dobrodružství;

hravá

a nevypoèitatelná náhoda, roh možností a kouzelný ko-

berec: jaká je to mìòavá a snová látka bez tíhy

a opakování, roztažitelná a nabraná v tajemných øasách,

látka, se kterou lze dìlat cokoliv; køídla, která nás done-

sou kamkoliv; co je básniètìjšího než náhoda? A naproti

tomu nutnost, zastøená Sudièka, síla trvající a nemìnná;

nutnost, jež je øád a poøádek, krásná jako sloupoøadí

a nepochybná jako zákon.

A už to tak je; ano, to je to, co chci a po èem se mi

stýská. Po náhodì, která by mne nìkam donesla, váha-

vého pecivála, jenž je zakotven zadnicí u svého stolu;

po náhodì dobrodružné a pøekotné, po uøíceném tøeš-

tidle, které by se mnou zatoèilo. Stárneme, kamaráde,

a osvojujeme si život jako nudný zvyk. Ano, ale což to

druhé, to nepodmínìné a jistotné? Kéž by mùj život byl

prostoupen nutností, kéž bych jednou bezpeènì

a nerozpaèitì pocítil: že ve všem, co konám, se naplòu-

je poøádek; chvála bohu, neuèinil jsem než to, co mi bylo

uloženo. Tak vida, ten èlovìk øízený nutností a náhodou,

to budu já sám; to já pùjdu cestou bludnou a neodvratnou

a zaplatím za to všemi útrapami, které si dovedu vymys-

lit; nebo takové putování není výlet pro zábavu.

Tedy ve jménu božím, dejme se do toho; a nebudeme-

li vìdìt, jak dál, necha nám pomùže nutnost nebo ná-

hoda. Èím zaèít? Co napsat jako první slovo povídky

o muži z Antill? Zaènìme od zaèátku: Byl chlapec, který

nemìl matky.

Špatnì, a takto nelze dál. Pøípad X pøece nemá tváøe

ani jména, nemá totožnosti, je Neznámý. Dáme-li mu

domov, i budeme ho znát, abych tak øekl, od malièka;

pøestane být neznámým a ztratí to, co je nyní jeho nej-

silnìjším a urèujícím znalcem. Má-li zùstat podoben sám

sobì, nutno uchovat jeho inkognito; budiž mužem bez

pùvodu a prùkazù. Držme se vìci, vyjdìme z toho, co

je dáno; spadl nám s nebe, což jistì je zpùsob pro nìho

pøíznaèný. Je tøeba, aby i v naší povídce jaksi spadl

s nebe, aby se z èista jasna vynoøil; èert ví odkud, stvo-

øen náhodou, úplnì, hotový a dokonale neznámý.

Máme tedy osobu a její pøíchod; místo, kde se nám

vynoøí, je rozhodnuto pøedem; je to Kuba. Mohl by to být

kterýkoli jiný z ostrovù Antillských, ba, mohlo by to být

kterékoliv místo ve svìtì, jen když by bylo dostateènì

vzdálené. Ta vzdálenost je nám dána tím, že letìl a že

nevíme odkud; je to místo daleké a více ménì exotické

právì proto, že nám je neznámé. Ty mìny, které jste

našli v jeho kapse, ukazují na ostrovy Antillské; pravda,

je ještì jedna konèina, kde spolu sousedí americké, brit-

ské, francouzské a holandské osady; jsou to bøehy moøe

ohranièeného Filipinami, Annamem, Singapurem

a Sumatrou, a nenašel jsem nic, co by vyluèovalo tuto

možnost. Musel jsem volit, i rozhodl jsem se pro Antilly

z pohnutek patrnì osobních; øekl jsem vám, že mají pro

mne zvláštní kouzlo. Prostì tam nìkde je místo mého

útìku; nikdy tam asi nepøijdu, ale je to konèina, jež exis-

tuje pro mne silnìji než zemì, ve kterých jsem byl.

To tedy jsou zhruba východiska naší povídky, a zbývá

urèit terminus ad quem. Je jím, rozumí se, pád èlovìka,

který nedoletìl; ale tady vyvstává dùležitá otázka: letìl

nìkam za novým cílem nebo se vracel? Víme jen to, že

nesmírnì spìchal, nebo letìl za prudké vichøice. Mù-

žeme obecnì soudit, že èlovìk, který se ubírá do no-

vých pomìrù a za vìcmi, které mu nejsou známy, není

prost jisté váhavosti, ba dokonce strachu, jenž ho brzdí;

naproti tomu èlovìk, který se navrací, je spíš netrpìlivý;

jelikož anticipuje cíl, podceòuje dráhu, která k nìmu

vede. Øekl bych, ten èlovìk tak spìchal, jelikož se na-

vracel, a pøijímám to jako pravdìpodobnou skuteènost.

Nehledíc k tomu, že èlovìk, který nìkam letí, by se mohl

brát kterýmkoliv smìrem vìtrné rùžice, nebo neome-

zený je poèet možných a myslitelných cílù, mezi kterými

lze volit; kdežto èlovìk, který se navrací, mùže letìt jen

na jedno místo, jediné myslitelné mezi všemi, za cílem

od poèátku urèeným, nutným a nezamìnitelným. Cesta

zpìt je ta, která je pøesnì vymezena. Teprve tím je sta-

noven konec naší povídky a mùžeme zaèít od poèátku.

Zaèátek je zmatený a nejasný jako náhoda. Je to kdesi

na Kubì mezi živými ploty bougainvilleí; nìkdo je honìn,

štìkají výstøely z revolveru a na cestì, jež se podobá Mléè-

né dráze, zùstane ležet neznámý èlovìk se zakrvácenou

šíjí. Je to rána širokým nožem, jakého se užívá k øezání

cukrové tøtiny.“

Chirurg, když doèetl až sem, nepøíznivì zafrkal a uhodil

rukopisem o stùl. Nesmysl. Není žádné jizvy na šíji; je

jedna nad pravou prsní bradavkou, ale ta rána nemohla

být zasazena širokým nožem, nýbrž stiletem. Mìlká rána,

která se zastavila na žeberní kosti.

XXIV

„Je to kdesi na Kubì mezi živými ploty bougainvilleí;

nìkdo je honìn, štìkají výstøely z revolveru a na cestì,

jež se podobá Mléèné dráze, zùstane ležet neznámý

èlovìk se zakrvácenou šíjí. Je to rána širokým nožem,

jakého se užívá k øezání cukrové tøtiny. Asi deset metrù

dál leží nìkdo jiný, široce rozhozený jako tahací panák;

tenhle je mrtev.

Tøi tiše nadávající chlapi se naklánìjí nad tím poboda-

ným; ale ten už se zvedá sám a mumlá: ‚Co - co vlastnì

chcete? Kavalíre, nestrkejte do mne!‘ Sahá si na šíji

a køiví hubu, kouká užasle na zkrvácenou dlaò a na tøi

muže. Matko boží, ten je ožralý!

‚Co se sem ten mezek pøipletl,‘ zlobí se jeden z tìch

tøí a škrabe se na hlavì. ‚Que mierda! Hoši, doneste ho

do domu!‘ Popadnou ho za ruce a za nohy, šoupajíce

støevíci; nic nedbají toho, že jeho zadek se vláèí po cestì,

vyrývaje v prachu stou jako pytel kukuøice. Funí a vlekou

toho obejdu po Mléèné dráze, jen si naraz kostrè, po-

tvoro!

Složí ho za dveømi, jakási stará bába mu svítí do oèí a do-

volívá se všech svatých, a pán domu, nìjaký velký pán,

máme-li soudit podle jeho modré a vzteklé tlamy a zlého

oboèí, se naklání nad tím vším a povídá, co mi sem nese-

te takovou svini?

Ten, který se drbal na hlavì, mrká ze vší síly na pána

s ježatým oboèím. ‚Vaše milosti, aby neutekl. Když od-

tud odešel ten kavalír, slyšeli jsme venku støílet; bìželi

jsme se podívat, a on tam ležel tenhle dago a mìl v ruce

tady ten a revolver. Pár krokù dál leží ten nešastný pán.

Je mrtev, a se Bùh nad ním smiluje.‘

Druzí dva poslouchali s otevøenou hubou, jako by chtìli

nìco namítat; a pán zvedl zpytavì oèi. ‚Víte jistì, že je

mrtev?‘

Ten dlouhý peon se pokøižoval. ‚Jako tele, vaše milos-

ti. Musel dostat nejmíò tøi kule do týla hlavy. Mìl v ruce

nùž. Nejspíš se bránil nožem, když ho ten bandido pøe-

padl. Tady ten vrah chtìl utéci, ale my jsme ho zadrželi.

Vy jste svìdci, hoši, že? Nu tak zabuète, býci!‘

Teprve teï ti druzí dva pochopili a poèali se široce škle-

bit, a jako je Bùh nad námi, vaše milosti; tak to bylo

a nejinak, svatá pravda; chtìl pláchnout, když zastøelil

toho kavalíra. A mìl v ruce pistoli.

‚Mìli bychom zavolat policii, aby si ho odvedla,‘ mínil

dlouhán a èíhal oèima po souhlase.

Pán si hladil modrou bradu a zachmuøenì pøemítal. ‚Ne,

Pedro (nebo Salvadore - jména nebyla rozhodnuta), to

ne. Kdyby ho policie hledala -‘ Pokrèil rameny. ‚Ale zby-

teènì to dìlat nebudu. To by nebylo slušné. Zavøete ho

nìkam do komory a dejte mu pít.‘

Èahoun zvedl ruce. ‚Vaše milosti, ten ani o sobì neví.‘

‚Dejte mu pít,‘ opakoval pán netrpìlivì. ‚A zatím o nìm

zbyteènì netlachejte, rozumíme?‘

Rozumíme, vaše milosti, a pøejeme vám dobré noci.

Nalejte mu rumu do zubù, a neví, èí je; co má co dìlat

takový pobuda v blízkosti pánova domu, aby strkal nos

do soukromých záležitostí? Nevypadá sice jako míše-

nec, ale je to èert jak ïábel; kdovíjaký Hollandese èi kte-

rý zpropadený Yankee, podle toho, jak se zøídil. Glog,

glog, ještì je v nìm trochu místa, dejte mu pøihnout, a

z nìho vyrazíme poslední zbytek pamìti.

Bylo z toho delirium, klepalo to tím èlovìkem hùø než zim-

nice; a bába, jež prve svítila, nosí vodu v nepolévaném

džbánu a máèí náèinky na èelo a tváøe bezvìdomého.

(Motiv bezvìdomí na zaèátku jako na konci; kruh se uza-

vírá.) Je to poloindiánka nìkde z Mexika; má suchou

a dlouhou tváø kobyly a smutné oèi, jež starostlivì a lidsky

mrkají. ‚Chudák,‘ povídá a zabaluje tu tìžkou hlavu

do chladivých hadrù. Sedí v døepu a mrká, klap, klap, klap,

jako když kane voda na cihelnou podlahu.

Tøicet šest hodin trvá to bezvìdomí nebo spánek; chlap

leží s palicí zahalenou mokrými hadry a neví o sobì.

Obèas pøijde ten èahoun a kopne ho, hej, vstávej, ty zlo-

øeèená psí zdechlino! ,Mìli bychom ho, pane, nìkam

v noci donést a položit, a si ho, Bùh mi odpus, èerti

odtáhnou.’

Pán vrtí hlavou. To tak. Sebere ho policie a poèká, až

bude mluvit. Ne, ne. Až se probudí, promluvím si s ním

sám a pak uvidím. Pak uvidím.

Koneènì se pohnula ruka a chce si pøemnout èelo; ješ-

tì má na nìm ty hadry, a když se sesmeknou, zbývá tam

nìco cizího a divného, co se nedá setøít. Èlovìk usedá

a tvrdì si mne èelo. Zavolejte pána, pán si s ním chce

promluvit.

Pán s tlustým oboèím (nìjaký mocný pán, podle vše-

ho) mìøí zkoumavì toho otrhance; ne, Španìl to asi není,

nebo ten by dbal víc na své støevíce; i kdyby mìl, øek-

nìme jen jeden rukáv u košile, jeho støevíce by svítily

jako pomeranè.

‚Como va?‘ povídá pán.

‚Muchas gracias, seòor.‘

‚Yankee?‘

‚Yes, sir. No, sir.‘

‚Jak se jmenujete?‘

Èlovìk si mne èelo. ‚Nevím, pane.‘

Kubánec podráždìnì zasupìl. ‚A jak jste se sem do-

stal?‘

‚Nevím, pane. Byl jsem opilý, ne?‘

‚Našli u vás revolver,‘ uhodil na nìho pán.

Èlovìk kroutí hlavou. ‚Nevím, nevím nic. Nemohu si

na nic vzpomenout -‘ Tváø se mu zkøivila nepokojem

a úsilím; vstal a udìlal nìkolik krokù. ‚Ne, nejsem opilý;

mám jenom... jako obruè kolem hlavy.‘ Hledal nìco

po kapsách; Kubánec mu nabídl cigaretu. Kývl jen hla-

vou, gracias; jako by se to rozumìlo samo sebou, - ne,

to není nìjaká krysa z pøístavu; øíkejte si, co chcete, je

na nìm vidìt pána. Na pøíklad jeho ruce; jsou špinavé

až hanba, ale jak drží tu cigaretu - zkrátka caballero.

Kubánec nasupil oboèí; s tulákem by to bylo snazší,

a kdyby došlo k svìdectví, který soudce by vìøil žebrá-

kovi?

Èlovìk dychtivì kouøil a pøemýšlel. ‚Nemohu si na nic

vzpomenout,‘ øekl a poèal se šklebit. ‚To vám je zvláštní

pocit, mít hlavu jasnou a pøitom docela prázdnou. Jako

vybílený pokoj, do kterého se má nìkdo nastìhovat.‘

‚Snad aspoò víte, èím jste byl,‘ pomáhal mu Kubánec.

Èlovìk se podíval na své ruce a šaty. ‚Nevím, pane;

ale podle toho, jak vypadám -‘ Nakreslil kouøem

a cigaretou do vzduchu jakousi nulu. ‚Nevím nic,‘ øekl

lehce. ‚Nic, nic mì nechce napadnout. Tøeba si pozdìji

vzpomenu -‘

Kubánec si ho pozornì, podezíravì prohlížel. Byla to ne-

urèitá a ponìkud odulá tváø s výrazem pobavení a èehosi

jako úlevy.“

XXV

„Ano, správnì: opìt jeden pøípad ztráty pamìti, zase

jedna z tìch literárních amnesií, kterým vdìèíme za to-

lik romantických a dojemných novel. Krèím s vámi ra-

meny nad touto nikoliv už neobvyklou zápletkou, ale

nemohu si pomoci; má-li nᚠhrdina zùstat Neznámý, je

nutno zrušit jeho identitu a odebrat mu jeho papíru, vy-

párat monogramy a zejména, pane, zejména odklidit

jeho pamì, nebo pamì je látka, z níž je v mís utkána

naše vlastní totožnost. Vyhlaïte svou pamì, a budete

èlovìk, který spadl s nebe, jenž nepøichází odnikud

a neví, kam má namíøeno; budete Pøípad X. Èlovìk, který

ztratil pamì, se podobá èlovìku, který ztratil vìdomí;

i kdyby jeho mozek nadále byl jasný a normální, je to,

jako by opustil pùdu skuteènosti a žil mimo ni; vìzte, že

bez pamìti by pro nás nebylo ani skuteènosti.

Zajisté jste jako doktor ocenil, že nᚠpøípad ztráty pa-

mìti následuje po akutní otravì alkoholické a po fysic-

kém šoku, zpùsobeném onou noèní pøíhodou. Svalil

se hlavou na zem, a tu to máme; s hlediska lékaøského

není námitek, aby si neodnesl duševní úraz. Máme tu

faktor náhody, s nímž poèítáme; ale vìc je pøíliš dùleži-

tá, aby byla ponechána náhodì, a má-li nás uspokojit,

musí se pøihodit nutnì a pøíèinnì. Pøípad X utrpìl du-

ševní otøes a ztratil, musel ztratit pamì z pøíèin, které

byly v nìm; byla to pro nìho jediná možná cesta, jediné

východisko, aby se dostal ze sebe sama; bylo to cosi

jako únik do jiného života. Jak to vlastnì bylo, to

se doètete až dále; na tomto místì jsem vás chtìl je-

nom upozornit, že tu jsou pøíèiny hlubší a zákonitìjší než

náhoda.

Ale je možno, že i ten únik z vlastní identity leží

ve smìru pøirozené lidské touhy. Ztratit pamì, to vlast-

nì musí být jako zaèínat se vším znova: pøestat být tím,

èím jsme byli, to je, kamaráde, nìco jako vysvobození.

Snad se vám nìkdy stalo, že jste se octl v cizím svìtì,

kde jste se nemohl dobøe dorozumìt jazykem ani penì-

zi. Neztratil jste sice svou identitu, ale nebyla vám nic

platna; vaše vzdìlání, sociální postavení, jméno a cokoliv

ještì skládá naše obèanské já, vám nesloužilo k nièemu;

byl jste jen neznámý èlovìk na ulici cizího mìsta. Snad

si vzpomenete, že v takových chvílích jste vnímal všech-

no se zvláštní a témìø snovou intensitou; jsa zbaven

všeho pøídatného, byl jste jen èlovìk, jen subjekt a nitro,

jen oèi a srdce, jen podiv, bezradnost a odevzdání. Nic

není lyriètìjšího než ztratit sebe sama. Pøípad X, který

ztratil sebe sama tak dùkladnì, že ani neví, kdo je, bude

takovým žasnoucím èlovìkem; život ho bude haluci-

novanì míjet, všichni lidé neznámí, všechny vìci nové;

ale pøitom vše bude vidìno jakoby závojem stálého

rozpomínání, že to už odnìkud zná a že to prošlo kdysi

jeho životem, ale kde to bylo, mùj bože, kdy to bylo?

Bude jako ve snách, a bude konat cokoliv, a marnì bude

lovit kousky skuteènosti ve vìèném plynutí jevù; zvlášt-

ní, jak svìt je odhmotnìn, je-li setøena pamì.

Jedna vìc, myslím, potøebuje vysvìtlení, a to je zvláštní

zájem Kubáncùv na Pøípadu X. Nemyslím, že ho podr-

žel ve svém domì jako zajímavý psychologický úkaz;

spíš si to vysvìtluju tak, že mu nedùvìøoval jakožto ná-

hodnému svìdku oné noèní vraždy. Patrnì ho zprvu

podezíral, že ta ztráta pamìti je elegantní forma vydírá-

ní: bude-li o mne postaráno, zùstane má pamì zatem-

nìna, co tam, to tam a nevím nic; ale pozor, pane, aby

se má pamì nezlepšila. Konec koncù se mohl domní-

vat i to, že Pøípad X nìkde provedl nìco proti zákonu

a má zájem na tom, aby zastøel svou identitu nebo mìl

pro každý pøípad po ruce dùkaz, že je cosi jako blázen.

Proto s ním jednal opatrnì a zkoumavì; ale i když

se stokrát pøesvìdèil, že ten èlovìk ztratil svou pamì

nepochybnì a dokonale; zùstala v nìm obava, že jed-

nou procitne z toho snu a promluví; proèež lépe je si ho

zavázat, zvl᚝ když se den po dni ukazuje, že je to muž

zdvoøilý a ochotný. Nechte to být, taková znalost jazykù

se mùže hodit, máme-li své obchodní zájmy rozloženy,

chvála bohu, od Carácasu až po Tampico; to aby se jed-

nalo s Anglièany, Francouzi, Nizozemèany a tìmi klac-

ky ze Státù, kteøí, bùh je zatra, se za celý život nenauèí

španìlsky; a ti lidé z Hamburku div neèekají, že se s nimi

bude dopisovat jakýmsi jejich jazykem. Kubánec

se o tom mnoho napøemýšlel žvýkaje èerné cigáro, tlusté

jako banán; mìl svá vlastní cigára a sám dohlížel, když

je mulatky stáèely dlaní na svých kulatých mladých steh-

nech; vybíral si svá cigára podle dìvèat, pøesnìji øeèe-

no, podle délky jejich stehen; èím jsou nohy delší, tím

jsou dìvèata lépe rostlá a doutníky lépe stoèené. Když

pak shledal, že èlovìk, kterého vzal do domu, umí neje-

nom v tìch jazycích mluvit a psát, nýbrž dokonce nadá-

vat (dost èasto pøicházeli do domu všelijací pochybní

agenti a Kubánec už byl syt toho; øíkat jim, co jsou, když

mu nerozumìli), nadchl se tím a nabídl mu místo; s jeho

strany byl ten vztah cosi jako smlouva dvou taškáøù, to-

tiž pomìr srdeèný a témìø lidský. Jinak, aby nebylo ne-

dorozumìní, byl to starousedlý a urozený Kubánec z Ca-

maguey, jakým se øíká Camagueyno, kdysi pìstitel býkù

na savannách; ale když se ukázalo, že v této hamižné

dobì už nestaèí být pánem stád a kralovat domu a èeledi,

pokrèil rameny a dal se na obchod ponìkud ve slohu

starých a slavných bukanýrù, kteøí rejdili mezi ostrovy.

Zkrátka este hombre, jak nazýval našeho hrdinu, byl

dobrý k tomu, aby vyjednával s nepøáteli v jejich jazyce

a aby byly zachovány formy, i když šlo jen o to obrat

a potopit jejich koráby. Èlovìk si musí vybírat své lidi,

tak jako vybírá plemenné býèky, pozornì a s trochou

prorockého ducha; tenhle býk sice kulhá, ale vsaïme

se, pane, že bude mít dobré plemeno. Este hombre je

sice divný a roztržitý, ale zdá se, že ledacos dovede.

A vzdychaje šel se starý pirát poradit se svou ženou, jež

sedìla s oteklýma nohama nìkde vzadu v domì

a vykládala si karty, zatím co pot jí stékal vráskami na-

duøelého oblièeje jako vìèné slzy. Nikdo ji nikdy nevidìl;

jen obèas bylo slyšet její hluboký bas, když nadívala své

èernošce.

Budiž øeèeno, že Kubánec neobchodoval jenom

s cukrem, pimentem, melasou a jiným požehnáním ost-

rovù, nýbrž hlavnì a pøedevším se zájmy všeho druhu.

Chodili za ním lidé, nìkdy, pravda, i dost podezøelí, èert

ví, co je to na svìtì za divné národy; tenhle, prý založit

vývozní spoleènost pro zázvor, angosturu, muškátové

oøechy a malagettový pepø nìkde na Tobagu; tenhle, prý

je na Haiti ložisko asfaltu; tenhle, prý vyvážet døevo ku-

bavi, tvrdé jako pancíø, pipiri, jež nikdy nehnije, Santa

Maria nebo corkwood, lehèí než korek alžírských dubù.

Nebo osázet vanilkové, kakaové, cukrové plantáže tam

a tam, kde jsou ještì laciné pracovní síly. Nebo vyrábìt

ve velkém škrob z manihotu, zavaøeniny z mombínu,

výtažek z kvassiové kùry. Nìkteøí byli na ostrovech už

celé tøi mìsíce a následkem toho vìdìli kdeco, s èím by

se dalo obchodovat, nebo co by se mìlo založit. Ti zkuše-

nìjší jednali o dovozu pracovních sil, o pozemkové spe-

kulaci, o akciových spoleènostech dùvìrnì podporova-

ných vládami. Starý Camagueyno poslouchal s oèima

pøivøenýma, žvýkaje èerné cigáro; mìl tropická játra, což

ho èinilo nedùvìøivým a popudlivým. Pomalu na všech

ostrovech, co jich tu nebeský Bùh rozsel, mìl své zá-

jmy, své tøtinové a kakaové plantáže, své sušírny, mlý-

ny, pálenice, své ètvereèné míle pralesù, které získali

jeho spoleèníci, naèež utekli nebo zašli pitím èi horeè-

kou. Sám skoro nikdy nevyšel z domu, sužován játry

a kloubovým reumatismem; ale mnoho malých pirátù,

mnoho zlodìjù, mnoho Morénù a nestydatých míšencù

se potilo a lomozilo, chlastalo a smilnilo na jeho statcích

po všech èertech a ïáblech tohoto horoucího svìta.

Sem, do toho chladného a bílého domu, kde v patiu zurèí

zelená voda v toledských fayencích, nezaléhá mnoho

z toho pachtìní tam venku; pravda, nìkdy pøijde nìkdo

s horeènýma oèima, vychrtlý jako lusk kassie, a køièí, že

byl ožebraèen; ale na to tu jsou ti tøi mozos, ti bývalí

kraváci ze savanny, aby mu ukázali cestu ven. Inu, byly

to jiné doby, když se na koni jelo trávou vysokou jako

muž; stála tam na kopeèku stará široká ceiba, a z jejího

stínu vidìls míle a míle daleko; kde se to vlnilo, tam byla

stáda èerného skotu. A tady ti lidé køièí pro pár upocených

dolarù, jako by šlo o kdovíjakou velikou vìc. Právì ta-

koví nièemové jako ti, co udìlali ze savanny továrnu

na cukr. A místo èerných býkù sem zavedli zebu, zvíøa-

ta hrbatá a loudavá; zebu je lacinìjší. Starý pán zvedl

huòaté oboèí, jako by se divil. A takoví lidé si myslí, že

se s nimi mají dìlat kdovíjaké okolky. Samý cizinec je

to, tož jaképak -“

XXVI

„Staré dámì to vycházelo v kartách podivnì: spousta

penìz a nìjaká pohroma; este hombre je z bohaté

a urozené rodiny, ale pak je tu ženská osoba, mnoho

protivenství a jakýsi dopis. Co se týèe té ženské osoby,

je to divné, nebo v Kubáncovì domì je jenom ona

a potom nìjaké ty mulatky, které se ovšem nepoèítají.

Nesluší se na seòoru, aby prorokovala a vešla takto

ve styk se zlými mocnostmi; proèež byla povolána stará

èernoška, která se v tom vyznala pomocí nesmírnì špi-

navých karet, rumu a zaøíkávání. Když byly karty rozlo-

ženy, poèala Moréna mlet hubou tak úžasnì rychle, že

stará dáma stìží rozumìla každému desátému slovu;

není tedy jisto, co bylo psáno ve hvìzdách, leda zas jen

mnoho penìz, daleká cesta, ženská osoba a hrozné ne-

štìstí, které èernoška znázoròovala ukazujíc divoce

na podlahu. Nebylo tam nic než kovový brouèek poma-

lu lezoucí; když èerná vìštkynì patheticky ukázala

na zem, zarazil se, stáhl nožièky a dìlal mrtvého.

Buï jak buï, byla to pøece jen výstraha; nedbal-li jí

Kubánec, je zøejmo, že i on jednal z hlubší nutnosti.

Pøedevším koupil osobní papíry po jakémsi èlovìku, kte-

rý zemøel v nemocnici; este hombre musel mít nìjaké

jméno a totožnost a nemìl nic proti tomu, aby

od nynìjška byl Mr. George Kettelring. Kettelring je dobré

jméno; mùže to být Yankee, Nìmec nebo ledacos jiné-

ho, a vypadá to obchodnì a vìrohodnì. Když George

Kettelring, tedy George Kettelring; nikdo se nebude ptat,

odkud pøišel, protože nedìlá dojem, jako by byl na ost-

rovech od vèerejška. Øíká se mu el secretario, což ne-

znamená nic urèitého; hlavnì má pøekládat a psát do-

pisy. Když psal první koncept, øekl bych, že se zarazil

a díval se ztrnule na své písmo; nejspíš mu pøíliš pøipomí-

nalo nìco hluboce osobního, co si nemohl v pamìti vy-

bavit; asi to bylo jeho ztracené já uchované v tazích ru-

kopisu. Od té doby psal jen na stroji, mírnì pobaven roz-

sahem a spletitostí Kubáncových obchodních zájmù.

‚Mírnì pobaven,‘ to je to pravé slovo: a se jednalo

o úroky nebo melasu, o rentabilitu tabákových polí, o ko-

lektivní smlouvy s ceylonskými kuli na Trinidadu, o po-

zemky v San Domingu nebo na Martiniquu, o cukrovar

na Barbudì nebo o agenturu v Port au Prince, zdálo se,

že to pro nìho nejsou skuteèní lidé, skuteèné statky,

skuteèné zboží, skuteèné peníze, nýbrž vìci ponìkud

komické tím, že jsou tak daleké a neskuteèné; jako bys-

te mu povídali o hypotéce na Alfa Centauri, o výnosu polí

na Algolu nebo úzkokolejné dráze mezi hvìzdami Boo-

ta èi Malého vozu. S obchodního i lidského hlediska není

zajisté pøíjemné, dívá-li se nìkdo na vaše zájmy, inves-

tice a hypotéky z takové astrální vzdálenosti, a starý

Camagueyno nejednou podráždìnì zvedl oboèí, když

este hombre Kettelring tak divnì a potìšenì vycenil zuby,

slyše zase nìjaké nové jméno. Èlovìka to znepokojí,

zachází-li nìkdo s jeho majetkem tímto nevážným zpù-

sobem, jako by to byly pouhé vidiny èi co. Jenže starý

flibustýr brzo shledal, že to má své dobré. Mr. Kettelring

ani nemžikl, a psal cokoliv; øeknìme vypovìdìt úvìr

plantážníkovi, který se zoufale pachtí tamhle na Marie

Galante, propustit lidi z práce nebo položit nìkomu nùž

na krk; nìkdy to ani Kubánci nechtìlo z krku, funìl, vá-

hal a èekal na nìjakou námitku, ale už to vesele racho-

tilo na psacím stroji a este hombre jenom zvedl poba-

vené oèi, co dál. Camagueyno míval kdysi starého písa-

øe, Španìla; ten staøík se vždycky strašnì hádal, když

mìl napsat takový dopis, dal se do pláèe a utekl; vracel

se opilý a napsal to s tváøí zatracence, proklínaje svou

matku jako kurvu všech kurev. Teï to šlo hladce, po èer-

tech hladce, jen to drnèelo. Starému Kubánci bylo, mys-

lím, až úzko, že to jde, jako by namazal; už ani nemusí

diktovat, staèí, aby pokrèil rameny nad dopisem chudá-

ka, kterému limová plíseò sežrala sady, a Mr. Kettelring

to napíše, a farmáø se mùže jít, obìsit. Zdá se, že Mr.

Kettelring nemá svìdomí. Nejspíš se svìdomí ztrácí

zároveò s pamìtí.

Ale byla tu, jak možno soudit, jiná okolnost, která se tý-

kala právì pamìti. Este hombre Kettelring sice, jak zná-

mo, ztratil pamì se vším všudy, ale zato se v nìm urodila

nová, se kterou by se mohl ukazovat. Pamatoval si doslo-

va dopisy, úèty a smlouvy, které mu prošly rukama. Tomu

jsme pøed mìsícem psali to a to, ten to má ve svém me-

morandu of agreement tak atak. Hotová živá registratura.

Gamagueyno, žvýkaje své vìèné cigáro, pohlížel zamyš-

lenì na nepochopitelného, pane Kettelringa. Obèas vyta-

hoval ze svého safu v hloubi domu fascikly starých smluv

a obchodní korespondence. Pøeètìte si to, øekl, a Mr. Ket-

telring si to pøeèetl a vìdìl. Starý Kubánec nedal mnoho

na takové novodobé vymoženosti, jako je poøádek; mimo

to mnoho z jeho zájmù bylo toho druhu, že je radìji neulo-

žil v písemnostech. Byli nìkteøí ctihodní piráti jemu rovní,

se kterými staèilo vykouøit cigáro a podat si na to ruku. Ale

èlovìk stárne a neví, kdy padne jeho hodina; i poèal váha-

vì zasvìcovat pana Kettelringa do svých obchodù

a svìøovat jeho pamìti, co a jak bylo. Mùžeme mít za to,

že to nebyly jenom obchody. Starý kraj Camagucy, savan-

ny se stády, urození kubánští statkáøi onìch dob; bývalé

dostihy v Habanì, spoleènost dvorná a decentní, dámy

v krinolinách - Víte, že kubánská spoleènost byla nejvzne-

šenìjší a nejuzavøenìjší na svìtì? Byli jen páni a otroci,

ale žádná chamraï. Stará Kuba, pane Kettelringu. A starý

pán, pøemáhaje svùj reumatismus, ukázal, jak se klanìl

kavalír dámì a jak dáma kavalírovi, div nepoklekla, nabí-

rajíc suknì obìma rukama. A tehdejší tance, chaconne

nebo danzón, - ne, žádné tyhle rumby a sony; to tanèili

leda èernoši, to byla øíje Morénù a Pardù, ale Kubánec,

pane, by se tak nezahodil. Teprve Yankeeové nás poneg-

øili. Camagueynovi to zahoøelo v oèích. Ani ty mulatky už

nejsou, jako bývaly. Jaké tehdy mívaly malé a kulaté zad-

nièky! Dnes už jsou pokaženy amerikánskou krví; pøíliš

hrubé kosti, seòor mio, a široké huby, jen køièet. Však také

øièí, ale tehdy vrhaly, ano, vrkaly, když to na nì pøišlo. Starý

pán mávl rukou. Vùbec se teï pøíliš mnoho huláká; to za-

vedli Amerikáni. Døív se víc mlèelo, bylo víc dùstojnosti -

Mr. Kettelring poslouchal, oèi pøivøeny, s malým a roz-

tržitým úsmìvem. Jako by do jeho prázdného nitra prou-

dem vtékala dávná a rytíøská minulost.“

XXVII

„Ale jinak si lze pøedstavit, že s Mr. Kettelringem neby-

lo mnoho øeèi; zdálo se, že se vyhýbá lidem, jako by

se bál, aby ho nìkdo nepoznal a neplácl ho po ramenì,

jak se máte, pane Ten a ten? Pil-li, pil zajisté sám a tìžce;

zapadal do dupáren, kam chodili i colorados, shlížel

na poplivanou podlahu plnou pecek a nedopalkù a mluvil

sám k sobì jazykem, ve kterém se mu právì zalíbilo.

Myslím, že obèas zabrebtal vìtu; kterou pak dlouho za-

myšlenì luštil jako trosku vyvrženou vodami Lethe; ale

protože musel být strašnì opilý, aby se z hlubin jeho

podvìdomí odpoutala taková slovní vzpomínka, nedo-

šel nikdy k žádnému rozluštìní a jen klátil hlavou, polo

usínaje a mumlaje nìco, èemu sám nerozumìl. A do toho

bublání èernošských bubínkù a tamtamù, rolnièky a gui-

tarry, hudba šílená a uøícená; splašený katarakt, z nìhož

se vynoøuje vøeštící a nahatá holka plácající se po lesk-

lých bocích, øièení trubky a pleový zvuk houslí, ach, jako

bys hladil hladká záda a ramena, záda prohnutá a hebká,

jen do nich nehty zatnout. Mr. Kettelring zatíná nehty

do zpocených dlaní a klátí hlavou, ale nestaèí do taktu

tìm èerným muzikantùm, kdepak, to by mu upadla hla-

va a kutálela by se po zemi. A co že ti muzikanti tolik

poskakují, poèkat, poèkat, ještì jsem tolik nepil, aby mnì

pøecházely oèi; poèkat, zamhouøím oèi, a až je otevøu,

a tiše sedíte, to vám povídám, ale ne, abyste pøestali

hrát. Pan Kettelring otvírá oèi; èerní muzikanti hopkují

a ukazují bìlma, ten s vøeštící trubkou vstává, jako by

se vynoøoval ze tmy, a na kousku podlahy se vrtí hnìdá

chabine v kvìtovaných šatech, olivový Kubánec jí pøe-

hodil èervený šátek kolem bokù a tiskne ji k sobì, bøi-

chem k bøichu, tøou se o sebe v zuøivém a køeèovitém

rytmu, Kubánec s otevøenými ústy a mulatka s oèima

v sloup, pøešlapují a supí, ukazují zuby, jako by se chtìli

pokousat; a druhý, tøetí pár, je jich tu plno, vrtí se mezi

stoly, vrávorají a øvou smíchem, dorážejí na sebe, lesklí

potem a pomádou; a nad tím vším vøeští a tryská trub-

ka svým pohlavním triumfem.

Vizte Mr. Kettelringa, kterak bubnuje na stùl a klátí hla-

vou. Bože, co mi to pøipomíná, co mi to pøipomíná? Jistì

že jsem byl nìkdy právì tak opilý, ano, právì tak, ano,

ale jak se to skonèilo? Marnì se namáhá zachytit jakýsi

obraz, který mu uniká. Mulatka blýská zuby a oèima, má

v zubech kvìt hybišku a kolébá se v bocích; ano, vím,

mohl bych s tebou jít, ale pøedstav si, dìvèe, že si ne-

mohu vzpomenout - Nìjaký mladík se naklání nad pa-

nem Kettelringem a nìco mu domlouvá. Pan Kettelring

vytøeštil oèi. Qué vuole? Mladík s tenkým krkem se šklebí

a dùvìrnì šeptá. Mohu vás, pane, dovést ke krásnému

dìvèeti. Krásná, barevná, zachroptìl a mlaskal jazykem.

S panem Kettelringem se najednou nìco stalo; vyskoèil

a uhodil mládence do tváøe, až odletìl a svalil se naznak

mezi taneèníky. Mr. Kettelring øval a bil se pìstí do èela:

teï, teï už si vzpomenu - Nevzpomnìl si; byla z toho

hrozná øež a potom ještì hroznìjší pitka s nìjakými Ame-

rièany, kteøí vyházeli celý lokál i s holkami a muzikanty,

naèež obsadili dobyté území; prohlásili, že Kubánci jsou

banda míšencù a nigrù, a ovìnèili se papírovými rùže-

mi, které v této zemi kvìtin zvyšovaly nádheru kubán-

ské dupárny.

Tehdy z toho, øeknìme, povstaly demonstrace kubán-

ských nacionalistù proti Amerièanùm. Vložili se do toho

domácí studenti, a mávajíce modøe a bíle pruhovanými

praporky, øeènili ohnivì proti Státùm. Nic platno, bylo

nutno celou vìc úøednì vyšetøovat. Starý Camagueyno

podráždìnì burácel v oblacích kouøe; jednak uznával,

že mladí lidé v tomto klimatu potøebují svého vyražení,

èímž mínil Mr. Kettelringa i horké hlavy kubánské mlá-

deže; jednak nenávidìl Amerikány a byl celým srdcem

oddán víøe, že Kuba patøí Kubáncùm; jako obchodník

byl pro poøádek a jako Camagueyno pro zúètování

s cizinci. Nerad by ztratil este hombre Kettelringa

a hlavnì se bál toho, že by pøi úøedním zjišování mohla

být zkoumána jeho identita; kdož ví, zda by se policie

nezaèala znovu zajímat o toho nebožtíka s tøemi kulka-

mi v lebce, který byl pøipsán na úèet neznámých row-

dies ze Severu (nebo domácí lidé, jak známo, vyøizují

své vìci nožem; což neplatí o peonech, kteøí mají

za sebou zkušenosti z Nového Mexika). Ay, hijos de va-

cas, cobardes, cojones! dály-li se døív na Kubì takové

vìci? Každý se sám a bez úøadù staral o svou èest, ne-

bylo hádek a rvaèek, nebo nikdo nechce být zapíchnut.

A jaká bývala na Kubì spravedlnost! starala se, jak

se sluší, o majetek, o práva, o smlouvy nájemní

a dìdické a ne o praèky opilcù. Starý pán chmuøil chlu-

paté oboèí, hluboce roztrpèen, a odplivoval hnìdé sliny,

zatím co Mr. Kettelring, opuchlý a zježený, klepal

na stroji. Ten Holanïan na Haiti žádá znovu o zvýšení

úvìru na stavbu cukrovaru -

Mr. Kettelring zvedl krví podlité oèi. ,Minule psal, že

montéøi dokonèují lisy; teï píše, že nemá dosud lisovnu

pod støechou.’

Kubánec se zakousl do cigára; nemá-li teï jiné staros-

ti?

‚Nìkdo by se mìl na tu stavbu podívat,‘ mruèel MIr.

Kettelring a jal se znovu rachotit na stroji.

Starý Kubánec se poèal tiše chechtat. ‚To je nápad,

Kettelringu! Nechtìl byste si tam zajet? ‚

Este hombre pokrèil rameny, bylo mu to patrnì jedno;

ale Kubánec se zahalil kouøem a pøemítal, otøásaje

se smíchem. ‚Znamenitì, pane, pojedete na Haiti. Za-

tím to tady vychladne, a naše záležitosti tam dole potøe-

bují, aby se na nì nìkdo podíval. To máme agenturu

v Port au Prince, ty vìci v Gonaivì a v Samaná - však

víte.‘ Starý Camagueyno se nesmírnì bavil. To bych rád

vìdìl, co si este hombre poène na Haiti; to není Kuba,

sabe? Nejspíš se tam ochlastá v rumu, pokud ho èer-

nošky nevytøepou z kalhot; tam lidé zpitomìjí tak, že už

ani nekradou. Pravda, bylo by tam tøeba šikovného èlo-

vìka; daly by se tam dìlat peníze - - Kubánec zvážnìl.

Haiti, to není Kuba; tam to ještì nerozkradli America-

nos, tam nikdo nevydrží, ne, ten život nevydrží nikdo,

leda negr. Nicménì mohlo by se tam kupovat a prodávat

- A tenhle èlovìk nemá zbyteènì mnoho svìdomí. Tøe-

ba tam vydrží; èlovìk vydrží mnoho, když nemá svìdo-

mí.

‚Šel bych,‘ vycedil roztržitì Mr. Kettelring.

Camagueyno ožil: máèeje si jakousi hrušku v soli, po-

èal plnými ústy vyhádat, jaké informace odtamtud potøe-

buje. Pijte, Kettelringu, na vaše zdraví; a dejte si, èlovì-

èe, pozor na ženské, jsou celé divé po plavých chlupech.

Hledám pozemky, které se hodí pro tøtinu. Sázím na cukr,

Kettelringu, ještì deset let sázím na tøtinový cukr, a la

salud de usted! A varujte se kouzelníkù, ten dobytek

nejsou ani køesané. Ano, budeme potøebovat skladištì

v Gonaivì. Posílám vás jako vlastního syna, Kettelrin-

gu, a zapøísahám vás, støezte se tìch obeahos, tìch

èarodìjù. To a podplácet úøady, to máte to nejdùležitìj-

ší. Starý Kubánec ssál ze svého cigára jakousi temnou

moudrost. Radìji èernošky než mulatky, èlovìèe; èer-

noška je alespoò zvíøe, ale mulatka je ïábel. Ïábel,

povídám. Dejte pozor na tu agenturu v Port au Prince.

Nezapomeòte vzít s sebou mast na parasity, Kettelrin-

gu, a pište mi, co a jak a jaké to tam je se ženskými.“

XXVIII

„Rozumí se, byl jsem se podívat ve skleníku botanic-

kého ústavu, abych si udìlal pøedstavu o tropické vege-

taci. Mohl bych nyní dost podrobnì popsat krotony s listy

èervenì a žlutì žíhanými, tak nádhernými, že by je èlo-

vìk považoval za jedovaté; akalyfy s listy mimovými,

sametové lupeny anthurií sklonìné nad temnými tùnì-

mi, jež nasládle páchnou hnilobou, porosty èerného pe-

pøe a tvrdé poháry bromelií, z nichž tryskají nepocho-

pitelnì rùžové nebo neskuteènì modré kvìtní klasy;

pandany stojící na špièkách koøenù a ostøe ozubené jako

pilky, nemluvíc o palmách; v tìch se normální èlovìk,

který nechodí s hlavou zvrácenou nazad jako Gulliver,

když se vrátil ze zemì obrù, vyznat nemùže. Ale kdy-

bych mìl pøesnì øíci, jak si pøedstavuju tropickou kraji-

nu, musel bych toto vše nechat stranou a propuknout,

jako Rimbaud, v údaje zemìpisnì ponìkud neurèité.

‚Narazil jsem, vìzte, na neuvìøitelné Floridy mísící

s kvìty oèi pardálí a s lidskými kùžemi duhy napjaté jako

uzdy; vidìl jsem kvasit moèály, kde obrovští hadi žraní

štìnicemi klouzají s køivých stromù s èerným zápachem;

chtìl bych ukázat dìtem ty zlaté kraje...‘ Ano, tak nìjak;

ale tuto mokvající džungli by bylo nutno prosekat do bìla

rozžhavenou sluneèní hachettou, vypálit buøeò

a zašlapat jiskry bosou tlapou; nasázet bataty nebo ká-

vovníky a postavit slamìné chýše, a teprve pak ukázat

dìtem ty zlaté kraje, kde se mísí kvìty a vùnì, lidské

pleti a obchodní agenti, ohromní hadi, vývoz a pracovní

síly, modrý lesk motýlù a mezinárodní konvence

o produkci plodin. Jaké nemírné a kypící bastardství, jaká

divoká džungle; vìzte, že neputuju do žádného ráje, kde

bych spoèinul ve stínu palem, a pøírodo, obejmi mne,

zasypej mne nachovým kvìtem a vùní jasmínovou; bo-

hužel, bohužel, vìci pro mne nejsou tak prosté. Chtìl

bych nahlédnout, jaká se to tam vaøí pekelná a ostrá

omáèka ze slunce, konjunktury, lidských plemen

a obchodu, z divoèiny a úvìru, ze základních pudù

a civilisace; èlovìèe, ani èert by v tom kotli nechtìl mí-

chat vaøeèkou. Rád bych se podíval, co je divoèejší, zda

Zelený Had, kterému se klanìjí èernoši, nebo Hospo-

dáøské Zákony, kterým se klaníme my; vím jen, že to

dvoje dohromady je prales fantastiètìjší než pøeslièko-

vé háje, ve kterých praještìøi sedìli na vejcích. Je otáz-

ka, bude-li èerné kuøe, drbající se ve stínu sladkých

bramborù, prodáno na trhu èi bude-li mu ukousnuta hla-

va pro usmíøení pohnìvaného a nejvyššího Hada. Chtìl

bych vidìt Zeleného Hada, kterak, stoèen v køesle,

se usmívá do telefonu a vyøizuje své obchodní záleži-

tosti. Cože, bursa v Amsterodamu je slabá? Well, zruší-

me plantáže na Ostrovech Závìtrných. Zelený Had

se hnìvá, škubaje ocasem ve svìtových moøích.

A šel jsem se podívat do statistik, abych zaèichal,

z èeho se ta tropická omáèka vaøí. Máte tu, pokud mlu-

víme o Antillách, všechny myslitelné variace: poèínajíc

hubou, kde je jen tøetina colorados a dvì tøetiny bílých

(což porušuje klasickou tradici otrokáøských zemí; správ-

ný pomìr je dva barevní na jednoho bílého), a konèíc

republikou Haiti, kde v tropickém zoufalství agonisuje

hrstka bìlochù mezi øvoucími a øehtajícími negry. Pøi-

dejte do toho pro zvýšení chuti syrské lichváøe, Èíòany

a dìlníky importované z Indie, Jávy nebo tichomoøských

ostrovù. Jaká skvìlá myšlenka! importovaný kuli se dá

lépe ovládat než domácí pracovní síla; poèkejte, až Ze-

lený Had zkolonisuje Evropu, budou se dìlníci pøevážet

ze zemì do zemì; budou líp poslouchat a nebudou

se starat o nic než o práci a soulož.

A tato horká omáèka je dùkladnì posolena solí zemì.

Každá koloniální moc sem posílá své vybrané vzorky,

aby tu dùstojnì representovaly poslání bílé rasy. Jdou-

ce do celého svìta uète všechny národy, co je to Stát

a Obchod;

kamkoli vstoupí vaše noha, založte úøady a obchodní

agentury. Ukažte tìm ubohým divochùm požehnání ci-

vilisace v podobì vzteklých, podráždìných, churavých

lidí, kteøí se tu cítí ve vyhnanství a poèítají dny a peníze,

kdy se budou moci vrátit k svým tetièkám a bratrancùm.

Musí se jim namluvit, že na jejich bedrech spoèívá Dù-

stojnost Státu nebo Prosperita, aby se neuchlastali stes-

kem a leností a vydrželi ještì nìjaký èas utloukat své

dny prestižními otázkami, klepy a pøevlékáním zpoce-

ných košilí. Takový Camagueyno si aspoò nenalhával,

že zastupuje vyšší zájmy; byl to poctivý pirát, a proto

jsme u nìho prodleli s jistou zálibou.

Máme to tedy ve svém horkém kotýlku poøádnì namí-

cháno: britské, americké, francouzské, holandské gu-

vernéry, lajtnanty, obchodní zástupce a skladníky; krás-

né kreolky a starousedlíky, cosi jako koloniální aristo-

kracii; odtud mùžeme vesele ,seskakovat po stupních

èlovìèenstva od pletí tøíslových, èajových, svìtle kávo-

vých až k bìlosti malomocenství. Budeme mít ve své

garderobì sombrera Kubáncù a oranžové støevíce mu-

latù, lesklou nahotu Yorubù a pestré madrasové turba-

ny dìvèat z Guadelupu. A to všechno odevšad doveze-

no, smeteno, nastìhováno z celého svìta; bájeèné ha-

raburdí, ve kterém se lze pøehrabovat; španìlské, afric-

ké, britské, francouzské tradice ve stavu anachronické

výluènosti nebo groteskní bastardisace. Jen kolibøíci,

ropuchy, prales a tahák, nepoèítáme-li plevel a nemoce,

jsou tady pùvodní. Ostatní vybujelo na smetišti lidského

obchodu.

To tedy jsou ostrovy mé touhy, tak si je pøedstavuju;

jak vidíte, nejsem lovec duhových motýlù ani se nevy-

dávám za snílka, který prchá do panenské pøírody, aby

nah a ovìnèen vzýval slunce. Nic takového. Øíkám-li

tomu únik, tedy je to útìk do samého støedu vìcí, kde

se všechno utkává, kde se páøí vìky ve zvrhlém míšení

kultur. Tady je to ještì orgie a násilnìní, tady se páše

zisk køeèovitì a na divoko jako smilstvo. Nechte to být,

takto se nám zjevuje lidstvo v pozoruhodném rozkyvu

svých lidských... i nelidských možností.“

XXIX

„Ten cukrovar na Haiti si pøedstavuju blízko èernošské

vesnice, zvané na mapách, dejme tomu, Les deux Ma-

ries; pozùstával z nìkolika nedostavìných zdí, žádných

strojù a tøí set akrù žluté, rozpukané pùdy, zarostlé pra-

lesní buøení a tøtinou ètvrtého ratoonu, tedy pìtiletou,

bez šávy a cukru. Holanïan už pøed èasem moudøe

zmizel, a Mr. Kettelring se nastìhoval do jeho chýše,

když nechal vychytat stonožky. Byl celkem spokojen;

za zády mìl prales, houštinu kaštanovníkù, kaklínù

a èertových stromù, zpíval mu ptáèek keskidý a veèer,

veèer se vyrojili z houští svítící brouci a netopýøi klièko-

vali køivolakým letem nad suše šelestící tøtinou; z vesnice

bylo slyšet, jak bubnují a tanèí èernoši, oslavující pøí-

chod nového pána. Mr. Kettelring si oddychl; tady,

na mou vìru, není tøeba mít jméno, a co se týèe pamìti,

co s ní, co s ní? èlovìk mžourá žárem nebo ospalostí

a nechce se mu putovat v èase po pìšinách vzpomínek.

Jsi tady, a dost; je to taková trvalá, bzuèící pøítomnost.

Mìl by napsat psaní Camagueynovi, jak to tu vypadá,

ale je na to líný. Kolem chaty bují svlaèec a hybišky,

kassava a banán mafafo; chlupatá housenka leze

po stonku a mravenec pobíhá nahoru a dolù

po ohromném listì, jako by tam mìl nìjaké poslání.

Po nìjakou dobu baví èlovìka dívat se, jak se honí ješ-

tìrky po rozestavìné tovární zdi; ale pak ta ještìrka ustr-

ne a sedí, sedí jako pøibitá; mít po ruce kámen - ta by

se mihla jako blesk! Ale poèkej, já ti to pokazím. Mr. Ket-

telring pøivolává prstem èernocha, který se pøed ním

schovává za zdí. Je to místní starosta, dodavatel pracov-

ních sil, dozorce a vùbec hodnostáø. Co tohle je

za poøádek, praví pan Kettelring; vy bando zlodìjù, vy

ropuchy, marš stavìt továrnu; pøivedeš sem tøicet lidí,

rozumíš, compris? já vám proženu kulky, vy lenoši! Tak,

a teï se nìjaké dva tucty èernochù hemží na staveništi

a dìlají, jako by stavìli; ještìrky to mají zatrženo a Mr.

Kettelring mhouøí oèi do tøesoucího se žáru. Aspoò

se nìco dìje; aspoò se mu zdá, že nìco dìlá; aspoò

se nemusí dívat na nedostavìnou, ohavnou zeï,

na které ustrnula ještìrka, jako by nemohla s místa. Nìco

se dìje, i uteèe den, týden, mìsíc; a noc, nu, v noci je

palmové víno a spánek, v noci jsou hvìzdy, noc se už

nìjak pøeèká.

Už kladou krovy; bylo by na èase uvážit, k èemu

se vlastnì staví taková hromská budova. Mrví se u té

stavby pomalu celá vesnice, báby, selata, nahaté dìti,

slepice, všechno; aspoò se nìco dìje. Ale cukrovar to

nebude, nejsou stroje. Rychle, lenoši, rychle, nevidíte,

že tamhle na rohu zase ustrnula na zdi ještìrka, jako by

nevìdìla, co chce? Mohla by to být, øeknìme sušírna;

sušírna se vždycky k nìèemu hodí.

* * *

Obèas za ním pøijel na mule soused, mladý plantáž-

ník, Pierre se jmenoval; selský syn z Normandie, který

chtìl tady nadìlat peníze, aby se mohl doma oženit. Byl

vychrtlý a tìžkopádný, zmoøený boulemi a zimnicí, smrt

mu koukala z oèí. Vy Anglièané, naøíkal (nebo považo-

val Mr. Kettelringa za Brita), vy umíte porouèet; ale èlo-

vìk, který je zvyklý šetøit, se tomu nikdy nenauèí. Ne,

èlovìk, který šetøí, nedovede dìlat pána. Považte si, když

ti negøi vidìli, že sám pracuju tìmahle prackama - pak

to už s nimi nebylo k vydržení. Myslíte, že jim mohu nìco

poruèit? Smìjí se mi do oèí a všechno mi dìlají naschvál

- A líní, mùj Bože! - Otøásal se nenávistí a odporem. Letos

mnì nechali zajít sedm akrù mladých kávovníkù - Pøece

nemohu to vyplet sám, že? - Byl roztrpèen, div neplakal.

- A když jedu do Port au Prince k tìm pánùm v bílých

støevících, co se jim øíká obchodní zástupci, a øeknu jim,

mám kávu, mám zázvor, mohu vám dodat muškátové

oøechy - Nic prý nepotøebujeme. Øeknìte, Kettelringu,

tak naè tam sedí, když nic nepotøebují? Pøece ne proto,

aby chytali mouchy? Dìlají, jako bych tam ani nebyl.

A pak øeknou: co vlastnì chcete? Mùžeme vám dát tolik

a tolik. - Smìšná cena. A to jsou i Francouzové; Kettel-

ringu. Kdyby vìdìli, co to jo, být tady nahoøe -

Pierre to tìžce polykal, až mu ohryzek pøebíhal naho-

ru a dolù; škrabal se po celém tìle, jak ho svìdil èerve-

ný roztoè. Vždy je to peklo, sténal. Tihle mulati - myslí si,

že jsou jako my. Mùj otec byl americký agent, já nejsem

žádný negr, nafukuje se takový povaleè. A èlovìk se døe.

- Mám v Havru nevìstu, hodné dìvèe, je písaøka

v obchodì; kdybych to, pane, aspoò mohl všechno tady

prodat, aby mnì zbylo pár tisíc frankù - S hlavou

v pìstích vzpomínal Pierre, jak to bývalo u nich doma;

ani si nevšiml, že Mr. Kettelring mu na oplátku nevypra-

vuje žádnou svou vzpomínku; vzpomínání je sobecké.

Naøíkal si na pot a únavu; poradili mu, aby jedl sloní vši,

oøechy stromu kašú, ty prý zahánìjí únavu a zbystøují

rozum. Chudák Pierre jich nosil od té doby plné kapsy

a žvýkal je ustaviènì; nevìdìl, že mimo jiné je to

i pohlavní dráždidlo, a vysychal touhou po své nevìstì.

Mimo to se bál èernošek, že jsou nemocné, a ošklivil si

je, protože nenávidìl negry; což mu neznièili sedm akrù

kávových kultur? Øeknìte, Kettelringu, mumlal horeènì,

øeknìte, vy s nimi spíte? Já bych nemohl -

Když se jednou deset dní neukázal, jel ho Mr. Kettelring

navštívit. Pierre ležel se zápalem plic a nepoznal ho. Mon

amant, chlubila se èernoška, která byla v jeho chýši,

strašná ženština posetá strupy, moi, sa femme, hé?

Od minulé noci. A øehtala se, až se jí bimbaly vykojené

prsy, a plácala se do bokù.

Nìkolik dní na to Pierre zemøel.

* * *

Zvláštní, jak se zaènou lidé o èlovìka zajímat, když ze-

møe. Za dva dny pøijeli dva páni zdola, z Port au Prince,

a co prý bude s plantážemi po panu Pierrovi. Pøišli na-

vštívit i Mr. Kettelringa. Sedìli u nìho, natírali si opruze-

niny palmovým olejem a balzámem simarubovým

a nadávali na tu celou svinskou konèinu; tady by se dalo

vydìlat, kdyby ta èernošská chamraï nebyla líná jako

štìnice; jakpak to je tady s pracovními pomìry? A co to,

Mr. Kettelring, stavíte - cukrovar èi co? Mr. Kettelring

mávl pohrdavì rukou. Cukrovar; tady? Pøíliš suchý kraj,

pane. Takhle bavlnu tady pìstovat, to ano. Abyste vì-

dìli, toto bude sušírna na bavlnu.

Oba páni se pøestali chvilku natírat a zabíjet komáry

na upocených stehnech. Tak vida, sušírna na bavlnu;

a my bychom zrovna mìli zájemce o bavlnu. Plantážník

z Nového Orleansu, ale tam už jsou pøíliš drahé pracov-

ní síly. Ti všiví negøi tam nahoøe už mají odborové orga-

nisace, vìøil byste tomu? A kolik je tu orné pùdy?

Mr. Kettelring jim líèil tøi sta akrù obdìlaných pozem-

kù; on to je sice z nejvìtší èásti prales, ale to je jedno,

beztoho se na to nikdo nepùjde podívat. Ostatnì nevì-

øil v žádného amerického plantážníka; kdo by se zajímal

o bavlnu, a co vùbec s bavlnou? Založí se Haitian Cot-

ton Plantation Society a budou se prodávat akcie; èert

vem bavlnu, obchod nepotøebuje žádnou bavlnu; staèí

sušírna s pozemky, aby se mohly vrhnout na trh pìknì

tištìné akcie, èímž bude vykonáno záslužné dílo obchod-

ního a politického pronikání. Na hlavièce akcií bude ob-

rázek šastných negrù s perspektivním pohledem

na novou sušírnu v pozadí. Chudák pan Pierre; jeho ká-

vovníky teï zarostou plevelí nadobro.

Bùh ví, rád bych popsal nìco jiného, kvìt frangipánù,

kvìt marhaníkù nebo skvìlost køídel motýlích; proè vlast-

nì se obestavuju tou strašnou zdí ze žlutých a blátivých

cihel? Kam jsem se to dostal, tohle je mi pìkná tropická

krajina! Mohl bych sestoupit do své zahrady a potìšit

se kvetoucími zvonky a jitøním chladem køovin; místo toho

mhouøím v poledním žáru oèi na žlutou zeï sušírny, vrou-

benou banánovými slupkami, výkaly a hnijícími košály,

a nemohu zapøít své hluboké uspokojení: tak, koneènì

jsme tady, dost daleko, abychom se opøeli lokty o kolena

a lelkovali. Tedy takhle to vypadá, a toto je skuteènost:

tato sluncem vypeèená, dlouhá, špinavì žlutá zeï. A to

jsme, chvála bobu, unikli až na druhý konec svìta.

Tam tedy jsme nechali Mr. Kettelringa; sedí pøed svou

chýší, žvýká praseèí švestky a pohlíží zachmuøenì

na ještìrky bez hnutí utkvìlé na zdi sušírny. Pøišel ohrom-

ný negr z Port au Prince a nesl na hlavì dopis. To píše

starý Camabueyno, muy amigo mio a tak dále; zkrátka

si mnul ruce, že právì prodal tøi sta šedesát akrù bavlní-

kových plantáží u Deux Varies vèetnì se zaøízenou èis-

tírnou a sušírnou bavlny. Ta jistá záležitost, psal Kubá-

nec, není ještì vyøízena; politické kruhy útoèí na úøady,

že tu aféru dosud ne vyšetøily. Nechtìl by se seòor Ket-

telring podívat na nìjaký èas do Gonaivy?

Kettelringovi to bylo jedno; nechal stát nedostavìné

krovy a podíval se na nìjaký èas do Gonaivy, z Gonaivy

pro mne za mne do San Dominga, potom tøeba na Puer-

to Rico, a pak už to šlo rychleji, od ostrova k ostrovu,

na tolik míst, že už se nepodobaly skuteènosti.“

XXX

„Podávám vám jen náèrt pøíbìhu Pøípadu X, ba ani

náèrt to není; nedovedl bych souvisle vypravovat, co

se s ním dálo rok za rokem. Ostatnì jeho život se ne-

skládal z událostí; k událostem je tøeba vùle nebo as-

poò nìèeho, co není lhostejnost; ale ztrativ pamì, ztra-

til Pøípad X nepochybnì i vìtšinu zájmù, jež hýbají lid-

mi. Vy nemáte ponìtí, jaká èilá síla je naše pamì; dívá-

me se na svìt oèima døívìjších zkušeností, pozdravuje-

me vìci jako staré známé a naše pozornost je vedena

tím, co ji upoutalo kdysi; vìtšina našich vztahù ke všemu,

co nás obklopuje, je navázána jemnýma a neviditelnýma

rukama vzpomínek. Èlovìk bez pamìti by byl èlovìkem

beze vztahù; obstupuje ho cizota, a hluk, který k nìmu

zaléhá, neobsahuje žádných odpovìdí.

A pøece si pøedstavujeme pana Kettelringa, jak putuje

s místa na místo, jako by nìco hledal. A nás to nekla-

me; nemá dost zájmu, aby za nìèím šel, a kdyby byl

ponechán sám sobì, snad by zùstal trvale sedìt u té

znovu se pukající zdi v Deux Maries, hledì na úprk

a utkvìní ještìrek. Jenže pøijal obchodní zájmy kubán-

ského Dona za své a je jimi posunován. Všude je nìja-

ký schod nebo paøez, kde se mùže usadit; sleduje cestu

krùpìje potu, která mu stéká po zádech, naslouchá su-

chému šustìní palem nebo lebbekových luskù a mírnì

se baví tím, že nazírá, jak se hýbají líní lidé. Je to jako

kaleidoskop, a on jím toèí, aby se pohybovali rychleji.

Nu tak, nu tak, vy negøi, hnìte sebou, aby se nìco dìlo,

aby se mi nìco míhalo pøed oèima; nakládejte na loï

kokosové oøechy, noste koše na hlavách, válejte sudy

s pimentovým rumem; trochu rychleji, abych vám nena-

sypal pepøe do zadnice. Na vodì pøístavu kreslí olej

a špína duhové pásy, duhová kola; jaký krásný rozklad,

jaká svìtélkující mršina! A hnìte sebou, èerná prasata,

hybaj do té tøtiny, a se to vlní, a se èeøí to šelestící pole,

a se to zablýská nahými bedry v ryšavém palachu.

A pøitom, zvláštní vìc: aniž se o to staral, konaje vše

to, jen aby nìèím vyplnil svou lenost a nehybnost, je

pravdìpodobnì provázen tím, èemu se v obchodì øíká

úspìch; lidé se bojí jeho lhostejných oèí, jeho rozkazy

jsou urèité a neodmluvné, jeho zprávy posílané Cama-

gueynovi jsou vzorem obchodní spolehlivosti. Porouèí,

jako by tomu byl odjakživa zvyklý, a pohání lidi zpùso-

bem, kterému se podrobují s temným a bezmocným

vztekem. Kdyby bylo vidìt, že ho toto panování tìší a že

požívá sebe sama ve své moci a povýšenosti, bylo by

to, bùh ví, snesitelnìjší; ale jen strach a nenávist se uklá-

dá na tato široká, lhostejná ramena, stále pøipravená ja-

koby k pokrèení. Strhnìte si pupek nebo táhnìte, co je

mi po vás. Ale docela dole, docela pode vším se tetelí

malinký a bolestný podiv, takové vìèné trnutí. Snad i já

jsem nosil bøemena nebo vesloval ve èlunu, drbal si høbet

a jedl ve stínu špinavou placku; možná, že jsem byl upo-

cený skladník, bìhající s listinami v rukou, nebo jsem

mìl bílé breeches a panama jako teï a dohlížel na lidi,

aby se náležitì uøítili pro nìjakého jiného Kubánce. To

všechno je stejnì daleko a stejnì neskuteèné; lze

se na to dívat jako obráceným dalekohledem - tak dale-

ko je to a tak smìšné na pohled: jak se všichni pachtí,

nosièi, písaøi, skladníci a páni v bílých støevících, hrající

tennis za sítí -

Nebo pøijdou všelijací páni, Camagueynovi jednatelé

a zástupci, plantážníci zatížení hypotékami, øeditelé cuk-

rovarù, malí a hømotní farmáøi; hallo, Mr. Kettelring, má

paní by si považovala za èest vás pozvat, a Mr. Kettel-

ring, což takhle jít na sklenku cocktailu - Za chvíli

se zakoktávají pøed lhostejnýma oèima pana Kettelrin-

ga: prý neúroda, špatný odbyt, ti zlodìji mulati a podobnì.

Mr. Kettelring je ani nenechá domluvit, nudí ho to; udì-

láte to tak a tak, pane, pøineste mi výkazy, podívám

se sám. Ti lidé pøed ním pøešlapují, poníženì se polí

a køeèovitì, bolestnì nenávidí toho milostpána, který jim

bez dlouhých øeèí ve jménu Kubáncovì klade nùž na krk;

a zatím Mr. Kettelring v sobì zkoumá takovou divnou

a nepokojnou možnost. Tøeba toto je mé bývalé, mé pra-

vé já. Snad jsem býval otrokáø s bièem, plantážník nebo

co, èlovìk vládnoucí majetkem a tedy i lidmi; jak bych

jim mohl takto porouèet, kdyby to nebylo ve mnì? Snad

se to tady uvnitø ozve hlasitìji, budu-li to zkoušet

na druhých; tøeba to jednou ve mnì zabolí, když nìko-

mu zasadím ránu, a poznám najednou, to že jsem býval

já.

* * *

Nehledíme-li k zevním dìjùm, probíhá jeho život dvo-

jím pásmem, nudou a opojením, a není nic víc, není nic

jiného; jen nuda pøebíhá v opojení a opojení v nudu.

Nuda, jež je ta nejstrašnìjší, ta nejšerednìjší prosaiè-

nost; nuda, která se témìø uspokojené pase na všem,

co je ohavné a jednotvárné, pusté a beznadìjné, které

neujde žádný smrad a chátrání, jež sleduje cestu štìni-

ce, tání hniloby, plíživé trhliny ve stropì nebo marnost

a hnusnost života. A opojení. A je to opojení rumem,

nudou, rozkoší nebo horkem, den když se všechno zmì-

te, necha pøecházejí smysly, necha námi vlád- ne zbì-

silé nadšení; a to nabereme všechno najednou, vše-

chno najednou do úst a do rukou, abychom to mohli hl-

tavì žrát a vymaèkat všechnu šávu, až nám poteèe

po bradì, prsy a ovoce, chladivé listí a øeøavý oheò; když

nic nemá hranic, nemáme jich ani my, a vše, co se hýbe,

hýbe se v nás; v nás houpání palem a bokù, v nás slu-

neèní mžitky a vìèný pláè vody; s cesty, udìlejte místo

pro èlovìka, který je tak veliký a opilý, že v nìm je všech-

no. I hvìzdy, i šumìní korun, i otevøená vrata noci. Jaké

jsou to krajiny, kreslené opojením nebo nudou; krajiny

utkvìlé z mrtvého sucha nebo hnilobného mokvání,

z much, zápachu, lepkavé špíny a rozkladu, nebo zase

krajiny kolotající, nakupené ze sluncí, øíje, vùní a palèi-

vých chutí, dusných kvìtù, vody a závrati. Poslyšte, nu-

dou a opojením se dá obepsat poøádné peklo se vším

všudy, tak rozsáhlé, že v nìm je i ráj; ráj se vším svým

úžasem a oslnìním, se všemi rozkošemi, ale to je to

nejhlubší peklo, nebo právì odtamtud stoupá hnus

a znudìní.“

XXXI

„Øeknìme nazdaøbùh: Haiti, Puerto Rico, Barbuda,

Guadelup, Barbados, Tobago, Curacao, Trinidad. Ho-

landští agenti, britská koloniální elita, námoøní dùstojní-

ci ze Státù, skeptická a nepoøádná byrokracie francouz-

ská; a všude kreolové štìbetající v patois, negøi, filles

de couleur, mnoho lidí surových, víc nešastných a nejvíc

tìch, kteøí se jakž takž snaží uchovat dùstojnost ohro-

žovanou pitím, svìdìním a pohlavními mesaliancemi.

Pøípad X, pokud to šlo, dával pøednost vyšlapaným ces-

tám; pøesto snad byly týdny a mìsíce, kdy mu bylo žít

pod slamìnou støechou, v chýši postavené na bøevnech

jako holubník, aby mìl pokoj od krabù a sto nožek,

na kraji pralesa praštícího vìtrem nebo dýmajícího

v dusném lijáku; zde trùnil na døevìných schùdkách,

nechával si z chodidel vypichovat píseèné vši a dohlížel,

aby opìt pár set akrù bývalé pøírody bylo pøipraveno nést

døeò a plod byliny zvané Prosperita. Tu nastìhuje

se požehnání do tohoto kraje, záležející v tom, že negøi

budou muset pracovat víc než dosud, ale zùstanou stej-

nì bídní; zato v nìjaké jiné èásti svìta se pøestane sed-

lákùm vyplácet døeò a plod jejich polí. To je bìh vìcí,

a panu Kettelringovi je to jedno; když tøtina, tedy tøtina;

a bouchají sekery, piští komáøi a hýkají èernoši, - nako-

nec se to vše pìknì procedí a uhladí v klapání psacích

strojù. Ne, to nejsou psací stroje, to jsou žáby, to jsou

cikády, to pták tluèe zobanem do stromu. Ne, to není

pták ani chrastìní stébel, to jsou spíš psací stroje; a Mr.

Kettelring sedí na zemi a klepe prstem do zrezavìlého

psacího stroje. Jen obchodní dopis Kubánci, nic víc; ale

ten nièemný stroj je tak sežrán vlhkostí a rzí - -

Kettelringovi se jaksi ulevilo. Co dìlat, tento dopis už

nebude napsán; dobrá, tedy se vracím.

Tedy se vrací na Kubu, zaslouživ se o výnos tøtiny

na Ostrovech; vrací se na bachraté lodi naložené vanil-

kou, pimentem a kakaem, muškátovým kvìtem

a mandarinky, angosturou a zázvorem, na lodi plné vùní,

rozšafné jako krám s koloniálním zbožím; je to holand-

ská loï batolící se od pøístavu k pøístavu jako povídavá

tetka, která se zastaví pøed každým krámem a má mnoho

øeèí. Žádný spìch, pane, ruce do kapes a koukat. Naè?

Inu, na vodu, na moøe, na sluneèní cestu, která je na nìm

psána; nebo na ostrovy s modrými stíny, na oblaka zlatì

vroubená, na létací ryby, jak rozstøikují tøpytnou vodu. Nebo

veèer na hvìzdy; to pøijde bøichatý kapitán, nabídne tlusté

cigáro a také toho mnoho nenamluví. Konec koncù docela

by staèilo zùstat nìjakým panem Kettelringem. Stále je

na obzoru nìjaká bouøka, v noci to prošlehává širokými,

èervenými blesky za závojem dešù; nebo zaène svìtél-

kovat moøe v bledých a modravých pruzích, které

se rozbíhají a náhle se rozplynou; a dole, v té èerné

a šplouchající vodì, poøád nìco fosforeskuje svým vlast-

ním svìtlem. Pan Kettelring se opírá o zábradlí a je pln

nìèeho, co není ani nuda, ani opojení. Ano, to jediné je

jisto: že kdysi už právì tak plul a cítil se takto šasten a bez

tíhy. Teï to v sobì ukládá, aby na to už nezapomnìl.

Na tuto touhu rozpøáhnout ruce. Na ten nesmírný pocit

lásky, volnosti nebo èeho.

* * *

Camagueyno jej pøivítal s otevøenou náruèí; starý pirát

dovedl být uznalý, když se mu vracel koráb naložený

dobrou koøistí. Už nesedí s Mr. Kettelringem v kanceláøi,

ale ve stinném pokoji, u stolu pokrytého damaškem;

anglickým sklem a konvicemi s tìžkými støíbrnými hla-

vami, nalévá mu èerné víno a - patrnì z úcty - se namá-

há s ním mluvit anglicky. Pokoj se otvírá lehkými oblou-

ky a sloupky do patia vyloženého majolikou; uprostøed

zurèí fontána mezi palmièkami a myrtami ve fayenso-

vých kvìtináèích jako nìkde v Seville. Seòor Kettelring

je nyní vzácný host, mùj dùm patøí vám, praví Kubánec

se starou španìlskou velkolepostí a vyptává se na jeho

cesty a návrat, jako by to byly toulky vznešeného muže

jen tak pro zábavu. Mr. Kettelring nemá ovšem dost tra-

dice pro tyto okolky a mluví business; tam to vypadá tak,

onen dlužník je špatný, podnik tam a tam by mohl mít

budoucnost a stojí za investice. Camagueyno kývá hla-

vou, very well, sir, o tom ještì budeme mluvit, a mává

rukou; ale, ale, to má dost èasu. Hodnì zestárl, je dù-

stojnìjší a pošetilejší, než býval; huòaté oboèí mu jezdí

nahoru a dolù po èele, a na vaše zdraví, drahý Kettel-

ringu, na vaše zdraví. Pochechtává se vzrušenì. ‚A co

ženské, jaké to tam je se ženskými?‘

Kettelring se podivil. ‚Dìkuju za optání, ještì to ušlo.

Co se týèe pozemkù na Trinidadu, je to zatracený mo-

èál; ale kdyby se to odvodnilo -‘

‚Je to pravda,‘ supìl Kubánec, ‚je to pravda, že na Haiti

jsou èernošky jako zbìsilé, když - když jsou ty jejich po-

hanské fiestas? He?‘

‚Je,‘ øekl Mr. Kettelring. ‚Nadobro divé, pane. Ale nej-

lepší chabines jsou na Guadelupu.‘

Camagueyno se k nìmu naklonil. ‚A co Indky, jaké jsou

Indky? Jsou muy lascivas? Prý mají - takové tajné nau-

ky, je to pravda? Musíte mnì všechno povídat, drahý

Kettelringu.‘

Do pokoje vešla dívka v bílých šatech. Kubánec vstal,

oboèí nespokojenì zvednuto div ne až k vlasùm. ‚To je

má dcera Maria Dolores, Mary; studovala totiž na uni-

versitì ve Státech.‘ Bylo to, jako by ji chtìl omluvit; špa-

nìlské dìvèe pøece nevkroèí do pokoje, kde je cizí ca-

ballero. Jenže Mary už podává po americku ruku. ‚How

do you do, Mr. Kettelring?‘ Tváøí se kostnatìjší

a hranatìjší, než je, chce vypadat anglicky; pøitom ble-

dì olivová a èerná jako smola, srostlé oboèí a pod no-

sem chmýøí, pravá a dobrá Kubánka.

‚Well, Mary,‘ povídá Camagueyno na znamení, že by

mohla jít; ale Mary je americké a samostatné dìvèe,

sedne si s nohama zkøíženýma a pálí do Mr. Kettelringa

otázku za otázkou. Jak to vypadá na Ostrovech. Co

se sociálními pomìry èernochù. Jak žijí, co dìti, co zdra-

votní pomìry. Mr. Kettelring se tiše baví její školní horli-

vostí, zatím co Camagueyno zvedá pohoršenì oboèí jako

dvì ohromné chlupaté housenky. A Mr. Kettelring lhal

jako školní uèebnice: Blažené ostrovy, Miss Mary, hoto-

vý ráj; samý panenský prales s kolibøíky fufu, sama

od sebe tam roste vanilka, jen ji trhat; a co se týèe èer-

nochù, tedy nelze si stìžovat, radují se jako dìti...

Americké dìvèe poslouchá, kolena objata, a nespouští

oèi z tohoto muže, který se vrací pøímo z ráje.“

XXXII

„Veèer se Camagueyno brzy omluvil, sužován bolest-

mi žluèníku; vypadal opravdu bídnì a oèi mu hluboko

zapadly bolestí. Pan Kettelring si šel vykouøit cigáro

do zahrady; vonìlo to v ní muškátem, akaciemi

a volkamerií, a veliké mùry drnèely jako opilé.

Na majolikovém sedátku sedí bílé dìvèe a pootevøenými

ústy vdechuje ten nesnesitelnì sladký vzduch. Pan Ket-

telring se vyhnul uctivým obloukem; ví, co se sluší.

A najednou letí cigáro do houštiny oleandrù. ‚Seòorita,‘

øekl Kettelring rychle a skoro drsnì, ‚stydím se; já jsem

vám lhal, je to peklo tam dole, a nenechte si namluvit,

že tam èlovìk mùže zùstat èlovìkem.‘

‚A vy se tam vrátíte,‘ øekla tiše; to noc tak tlumí hlasy.

‚Ano. Kam jinam bych šel?‘ Udìlala mu místo vedle

sebe. ‚Snad víte, že nejsem... nikde doma. Nemám,

kam bych se vrátil, leda tam.‘ Mávl rukou. ‚Je mi líto,

že jsem vám pokazil pøedstavu o ráji. Ale ne, není to

tak zlé.‘ Hledal nìco krásného. ‚Jednou jsem vidìl

motýla Morpho; na krok pøede mnou støíhal tìmi mod-

rými køídly, to vám byla krása - Sedìl na hnijící kryse,

plné èervù.‘

Universitní dívka se pøísnì narovnala. ‚Mr. Kettelring -

‘

‚Nejsem žádný Mr. Kettelring. Naè, naè poøád nìco lhát.

Nejsem nikdo. Já myslím, že èlovìk, který memá jmé-

na, nemá ani duši. Proto jsem tam vydržel, sabe?‘

A najednou to není universitní dívka, ale malá Kubán-

ka, která lítostivì mžiká dlouhými øasami. Ay de mí, co

mu øíci, co mu øíci pìkného? Nejradìji utéci domù, ne-

bo je tak divný; pokøižovat se a vstát. - Ne, to americké

dìvèe nemùže udìlat, americké dìvèe mu bude kama-

rádkou; studovali jsme pøece psychologii, mùžeme mu

pomoci, aby hledal ztracenou pamì a vybavil potlaèe-

né pøedstavy; nutno pøedem získat jeho dùvìru. - Ame-

rické dìvèe ho bere kamarádsky za ruku. ‚Mr. Kettelring

- nebo ne, jak vám mám øíkat?‘

‚Nevím. Já jsem ten èlovìk.‘

Tiskne mu ruku, aby ho vedla. ‚Zkuste, zkuste myslet

na své dìtství. Na nìco si musíte vzpomenout - aspoò

na maminku, ano? Že si vzpomínáte?‘

‚Jednou ... jsem mìl horeèku. To bylo na Rarbudì.

Taková stará èernoška mi dávala obklady z èerného

pepøe vaøeného s pimentem. Vzala mi hlavu na klín

a hledala mnì vši. Mìla dlaò svraštìlou jako opice. Teh-

dy jsem mìl pocit, že je to jako maminka.‘

Malá Kubánka mu chce vyrvat prsty, - má tak palèivou

ruku; ale to by snad nebylo slušné, to je hrozné, jak je

èlovìk v takových vìcech nejistý. ‚Tedy se pøece jen pa-

matujete na maminku!‘

‚Ne, nevím. Myslím, že jsem žádnou nemìl.‘

Americká dívka je pevnì odhodlána mu pomoci. ,Mu-

síte se trochu namáhat. Vzpomeòte si na nìco, když jste

byl chlapec. Na nìjakou hru, na kamarády, na sebemen-

ší pøíhodu -’

Kroutil nejistì hlavou. ‚Nevím.‘

‚Nìco pøec,‘ naléhala, ‚dítì má tak silné dojmy!‘

Snažil se vyhovìt. ‚Vždycky, když jsem se díval

na obzor, jsem si pøedstavoval, že za ním musí být nìco

krásného. To je takový dìtský pocit, že?‘

‚To jste si pøedstavoval doma?‘

‚Ne, tady na ostrovech. Ale pøi tom jsem si pøipadal...

jako chlapec.‘ Drží se jí za ruku a odvažuje se dál. ‚Po-

slyšte, já jsem... ukradl míè.‘

‚Jaký míè?‘

‚...Dìtský,‘ mumlal zmatenì. ‚To bylo v Port of Spain,

u pøístavu. Zakutálel se mi pod nohy... Èervený a zelený

míèek. Musel jsem jednou, jako dítì, takový mít. Od té

doby jej vozím s sebou -‘

Slzy jí vstoupily do oèí; bože, jak jsem hloupá! ‚Tak vi-

díte, pane... pane Kettelringu,‘ vydechla vzrušenì, ‚pù-

jde to, uvidíte - Zavøete oèi a pøemýšlejte, ano? Hroznì

silnì vzpomínejte - ale to musíte zavøít oèi, abyste se sou-

støedil!‘

Zavøel poslušnì oèi a sedìl bez hnutí, jako by i to mu

bylo naøízeno. A je ticho, je slyšet jen vrèení opilých mùr

a z dálky zavýsknutí mulatky.

‚Vzpomínáte?‘

‚Ano.‘

Malá Kubánka, tajíc dech, se naklání k jeho oblièeji.

Jak je divný, jak vypadá pøísnì s tìma zavøenýma oèi-

ma; zmuèený a hrozný - Najednou se jeho tváø uvolnila.

‚Vzpomnìl jste si na nìco?‘

Vydechl hlubokou úlevou. ‚Tady je tak krásnì!‘

Musela zápasit s nesmyslným dojetím; a pøece to z ní

vyhrklo, aèkoliv právì to nechtìla øíci: ,Tady ... to není

peklo?’

‚To není peklo,‘ šeptal. Bál se pohnout rukou nebo ote-

vøít oèi. ‚Mnì je to tak nové. Rozumíte, já jsem je nemìl

rád.‘

Bùh suï, kdo toto døív pochopil, zda americká dívka

nebo malá a èerná Kubánka; ale vytrhla mu ruku a cítila

v tváøi vlnu horka. Ještì štìstí, že je tak tma.

‚Mìl jste... pøedtím nìkoho rád?‘ Bože, jaká tma!

Krèí tìžkými rameny.

‚To byste si snad musel pamatovat…‘ To øíká americká

dívka, nebo Kubánka ví, že není vhodno takto mluvit s ci-

zím mužem. Ale i velká americká studentka je zmatena;

tam nahoøe, v dívèí koleji, se pøece debatovalo o všem; i s

mládenci se mohlo mluvit otevøenì o èemkoliv - Bùh ví,

proè je to tady najednou tak tìžké. Chladí si tváøe høbetem

rukou a kouše se do rtù.

‚Mr. Kettelring?‘

‚Ano?‘

‚Jistì jste mìl rád nìjakou ženu. Vzpomeòte si.‘

Mlèel, opøen o kolena. Teï je to zase malá Kubánka,

která tak nepokojnì mžiká dlouhými øasami. ‚Nikdy,‘ øekl

pomalu, ‚jsem nezažil to, co teï. To vím, to vím napros-

to.‘

Malé Kubánce se zatajil dech, to jí tak zabouchalo srd-

ce, to se jí tak zachvìla kolena; tedy takové to je, milo-

srdný Bože, a je to tak krásné, že by se èlovìk dal

do pláèe. Ale americký mozek popadl tu vìtièku a honem

ji zpøevracel. Ano, je to tak, a já jsem to hned poznala,

hnedle, jak øekl: Seòorita, já jsem vám lhal.

‚Já jsem tak ráda,‘ povídá a zuby jí trochu drkotají, ‚že

-‘ (Co vlastnì?) ‚- že se vám tady líbí.‘ (Ne, to není to,

ale to už je jedno.) ‚Já mám tak ráda tu zahradu, bývám

tu každý veèer -‘ (Bože, to jsem to hloupì øekla!) Ame-

rické dìvèe se snaží nabýt vrchu. ‚Hleïte, Mr. Kettel-

ring, pomohu vám vzpomínat, chcete? To musí být hroz-

né, když si èlovìk nemùže vzpomenout, kdo je.‘ Mr.

Kettelring sebou trhl, jako by byl udeøen. ‚Já míním,‘ hledí

to honem napravit americké dìvèe, ‚že bych byla tak

šastna, kdybych vám mohla pomoci! Prosím -‘ Dotkla

se prstem jeho rukávu. (Jen kousíèek flirtu, než pùjdu!

Jen aby se mi pìknì šlo domù!)

Vstal. ‚Prosím za prominutí. Doprovodím vás.‘

Stála pøed ním tak blízko, jako by ho držela za obì

ruce. ‚Slibte mi, že budete vzpomínat!‘ Usmál se. V tu

chvíli se jí zdál tak krásný, že div nekøièela štìstím.

* * *

Vyklání se z okna do té vonné noci: o patro výše žhne

na balkonì øeøavý oheò cigára.

‚Halló, Mr. Kettelring!‘

‚Ano?‘

‚Vy nespíte?‘

‚Ne.‘

‚Já také ne,‘ sdìluje blaženì a vyklání se nahými ra-

meny do noci. Vezmi, pohlaï, sevøi mi ramena, tady

jsem; sáhni, sáhni tuto, jak mi buchá srdce.

Ne, já se nedívám, neodvážím se; hle, i cigáro hodím

do tmy, aby nebylo vidìt, jak mi jektají zuby. Damn, Mary,

nehlaïte si ta ramena, vždy to je, jako bych je hladil já.

... Já vím, já to cítím. Máte tak palèivé ruce, jako by

ležely na slunci. Co to, že se mi tak tøesou prsty? A pøece

jsem klidná, docela klidná. Já jsem vìdìla, že to pøijde.

Kdy že jsem to poznala? Nemusíte všechno vìdìt. Hned,

jak jsem pøišla do pokoje a vy jste vstal. - Takový veliký,

a neví ani, èí je.

Muž nahoøe na balkonì vzdychl.

Oh, Mr. Kettelring, please, nebuïte hloupý; to pøece je

na vás to nejkrásnìjší. Èlovìk by vás vzal za ruku a øekl:

Dear lil’ boy, èí pak jste? Byla bych vás na místì políbila

èi co. Mateøský instinkt, myslím.

Dìkuju uctivì.

Ne, nevìøte tomu. Já jsem se vás bála. Je to takové

tajemné a hrozné - jako byste byl zakuklený. Naprosto

vzrušující. Málem bych byla utekla, když jste na mne

v zahradì promluvil; to vám byl strach!

Beg your pardon, já jsem vlastnì nechtìl…

Ale já jsem chtìla, abyste pøišel; to jste nevìdìl? To je

tak hloupé, tyhle španìlské zvyky, že èlovìk s vámi ne-

mùže sedìt u obìda. Musí to setkání skoro ukrást ...

a hned je to takové divné; tluèe mu srdce, jako by to byl

høích èi co. Haló, jste ještì tam?

Ano, tady jsem, tady. Nedívejte se, nebo skoèím dolù,

Maria Dolores.

Honem si zakrývá ramena hedvábným šálem

s tøásnìmi; teï je to zase èerná Kubánka, která sladce

mžiká dlouhými øasami do té tmy a nemyslí na nic, jen

èeká.

Rozumíte, tam se potká tak málo bílých žen, tam dole;

vy nevíte, jaký je to zázrak, mít najednou ten strašný

a krásný pocit úcty. Tu touhu pokleknout a ani se neodvá-

žit zvednout oèi. Ay, seòorita, co bych udìlal, abyste mi

darovala svùj šáteèek. Padl bych na kolena a byl bych

do smrti šasten.

Kubánské dívce záøí oèi a pomalu, pomalu jí klouže

mantón s jednoho ramene; jen malý proužek matné

paže, ale je to víc, než co kdy - Asi ji ovál køídlem neto-

pýr ve svém køivolakém letu; zachvìla se, zkøížila ruce

na prsou a je pryè.

A pak, ano, už bude svítat, v zahradì zatikal boží ptá-

èek ještì ze spánku; americká studentka jde tiše, opatr-

nì k oknu a dívá se k balkonu, - ano, i teï tam øeøaví

rudý ohýnek cigára, stojí tam bez hnutí ten èlovìk a svírá

rukama zábradlí; a dìvèe zavzdychlo, nebo štìstí bolí.

Pak ještì dlouho sedìla na kraji postele a vytrženì

se usmívala nad svýma bílýma, oblýma nohama.“

XXXIII

„Nedovedu si to vymyslit jinak; celý den ho nevidìla,

bylo to jako z udìlání; Camagueyno ho odvlekl do kan-

celáøe a nìkam na obìd. Roztržitì referoval, co a jak;

tentokrát se ho musel Kubánec vyptávat, aby mluvil bu-

siness, a to ještì pletl páté pøes deváté a Barbudu

s Trinidadem. Kubánec na nìho upíral zapadlé, zkou-

mavé oèi a pochechtával se, tøebaže byl muèen bolest-

mi. Veèeøeli opìt sami dva; Kubánec byl celý žlutý utr-

pením, ale nemìl se k tomu, aby vstal, a poøád jen do-

léval rumu, pijte, Kettelringu, u èerta, pijte pøec! tedy jak

je to s cukrem na Haiti? Kettelring dnes nemá tu pamì

jako jindy, vázne a koktá - Tak pijte, èlovìèe! Nakonec

Kettelring vstal, dávaje pozor, aby nevrávoral. ‚Jdu

do zahrady, pane. Bolí mne hlava.‘

Camagueyno zvedl oboèí. ‚Do zahrady? Jak je libo.‘

Znovu ten velkolepý posunek, jako by všechno náleželo

vzácnému hosti. ‚Mimochodem, Kettelringu, co dìlá vaše

pamì?‘

‚Má pamì, pane?‘

Kubánec zúžil oèi. ‚Víte už aspoò - kdo vlastnì jste?‘

Kettelring se prudce obrátil. ‚Myslím, pane, že jsem dost

dobøe znám... jako pan Kettelring.‘

‚Pravda,‘ mumlal Kubánec a díval se zamyšlenì na své

cigáro. ‚Hloupé, že ani nemùžete vìdìt, nejste-li ... øeknì-

me ... už dávno nìkde ženat, že ano?‘ S námahou vstá-

val a tiskl si ruku k játrùm. ‚Dobrou noc, pane Kettelrin-

gu, pøeje vám dobrou noc.‘

Kettelring pøece jen trochu vrávoral, když sestupoval

do zahrady. Èekala ho tam hledá, rozechvìlá dívka,

zahalená v šále; za ní ve stínu stála ta stará mexická

Indiánka s oèima starostlivì a lidsky mrkajícíma. Aha,

dueòa, pochopil pan Kettelring, ale jinak mu všechno

víøilo pøed oèima: ohromné stíny, rùžová záplava kve-

toucích coralit, nesmírná vùnì a dìvèe ve zøaseném

šálu. Vzala ho v podpaží a vlekla ho do hloubi zahrady.

‚Pøedstavte si,‘ jektala rozèilenì, ‚chtìli mnì zakázat,

abych sem šla!‘ Byla tím bezmeznì uražena jako ame-

rická dívka, ale ty zaaté pìsti, to je Kubánka. ‚Budu

dìlat, co chci,‘ hrozila plamennì, ale nebylo ta pravda.

Toto aspoò nechtìla udìlat, to udìlat nemínila: že

v nejhlubším stínu, ve stínu hybiškovém na zem letí šál

a ona visí na krku toho muže, jenž vrávorá zoufalstvím;

zvedá k nìmu tváø, ústa bolestnì otevøena žádostí po-

libku. ‚Seòorita, India,‘ mumlal varovnì muž a svírá ji

v rukou, ale ona jen potøásla hlavou; nastavuje mu ústa,

vlahý stín úst, aby ji vypil; ztuhlá, bez sebe, s oèima

v sloup. Náhle se mu zlomila v náruèí, vyèerpaná,

s rukama skleslýma. Pustil ji; kolísala s tváøí v dlaních,

bezbranná, podrobená. Zvedl šál a složil jej na její ra-

mena. ‚Mary,‘ øekl, ‚teï pùjdete domù; a já - se vrátím.

Už ne jako Kettelring, ale jako ten, kdo bude mít právo si

pøijít pro vás. Rozumìla jste?‘

Stála s hlavou sklonìnou. ‚Vemte mne s sebou - hned,

hned teï!‘

Vzal ji za rameno. ‚Jdìte domù. Bùh ví, oè mnì je to

t잚í než vám.‘ Nechala se vést, jen když cítila tu tìž-

kou, horkou ruku na rameni.

Z houští vystoupil dlouhý peon. ‚Va adentro, seòorita,‘

kázal chraptivì. ‚Pronto!‘

Obrátila se tváøí ke Kettelringovi; oèi jí záøily bùhvíèím.

‚Adios,‘ øekla tiše a podala mu ruku.

‚Vrátím se, Mary,‘ mruèel zoufale este hombre žmole

její prsty. Rychle se sklonila a políbila mu vlhkými rty

høbet ruky; byl by vykøikl hrùzou a láskou.

‚Va, va, senorita,‘ chraptìl peon a ustoupil. Pøitiskla tu

ruku silnì k svému srdci a nastavila tváø. ‚Adios,‘ vydech-

la a políbila ho ústy a tváøí plnou slz.

Stará India ji vzala kolem pasu. ‚Ay, ay, seòorita, va

a la casa, va a la casa.‘

Nechala se odvést jako nevidomá, vláèejíc tøepení šály

po zemi.

Kettelring stál bez hnutí, jako èerný kùl, a maèkal v ruce

malý, krajkový, pronikavì vonící šáteèek. ‚Va, seòor,‘ bru-

èel vaquero témìø chlácholivì.

‚Kde je Camagueyno?‘

‚Èeká na vás, pane.‘ Peon škrtl o kalhoty sirku, aby

zapálil Kettelringovi doutník. ‚Tudy, pane.‘

Starý Kubánec sedìl u stolu a poèítal peníze. Mr.

Kettelring se na nìj chvíli díval a pak se zašklebil. ‚To je

pro mne, že?‘

Camagueyno zvedl oèi. ‚To je pro vás, Kettelringu.‘

‚Mzda nebo podíl ze zisku?‘

‚Oboje. Mùžete si to pøepoèítat.‘

Kettelring nacpal peníze do kapsy.

‚Ale abyste vìdìl, Camagueyno,‘ øekl co nejzøetelnìji,

‚já si pro ni pøijdu.‘

Kubánec bubnoval prsty na stùl. ‚Bohužel, v papírech

Kettelringových je napsáno, že je ženat. Co dìlat.‘

‚Kettelring se už nevrátí,‘ dìl este hombre pomalu.

Camagueyno na nìj pobavenì zamrkal. ‚Inu, pravda,

osobní papíry se dostanou koupit ne draho, že? Za pár

dolarù -‘

Este hombre si sedl bez pozvání a nalil si; byl nyní

støízliv jako nikdy. ‚Dejme tomu, Camagueyno. Dejme

tomu, že by to jinak nešlo. Ale velmi dobrý majetek by

byl jako velmi dobré jméno, nemyslíte?‘

Kubánec potøásl hlavou. ‚U nás na Kubì platí dobré

jméno pøíliš mnoho.‘

‚Kolik asi?‘

Kubánec se smál. ‚Ech, Kettelringu - smím vám tak

ještì øíkat? - Vy pøece víte sám, kolik tak zhruba dìlá

mùj majetek.‘

Kettelring hvízdl. ‚Mluvte rozumnì, Camagueyno. To-

lik pøece nemohu vydìlat za celý život.‘

‚Pravda, že ne,‘ souhlasil Kubánec a chechtal se. ‚Teï

už nejsou a nebudou ty èasy.‘

Kettelring si znovu nalil a pøemýšlel. ‚To je pravda, pane.

Ale kdyby se stalo, že by se vᚠmajetek za pár let

dùkladné ztenèil - pak by bylo lehèí jej dohonit, že?‘

Oba se na sebe upøenì dívali. Tak, teï jsou karty

na stole.

‚Dejme tomu, Camagueyno, že nìkdo zná skrz naskrz

vaše obchody a smlouvy - s tím se dá ledacos poøídit.‘

Kubánec sáhl po lahvici s aguardiente, nedbaje svých

jater. ‚Bez penìz,‘ øekl, ‚se nedá dìlat nic.‘

Kettelring ukázal na svou kapsu. ‚Tohle mnì pro zaèá-

tek staèí, pane.‘

Camagueyno se smál, ukazuje dlouhé, žluté zuby; ale

jeho oèi byly zúženy ve zlé a hluboké støílny. ‚Pøeju vám

mnoho zdaru, Kettelringu. Dal jsem vám hromadu pe-

nìz, že? Nu, co dìlat. A la salud!‘

Kettelring vstal. ‚Já se vrátím, Camagueyno.‘

‚Adios, muy seòor mio.‘ Camagueyno se uklánìl po sta-

rém kubánském zpùsobu, když doprovázel vzácného

hosta až ke dveøím. ‚Dobrou noc, pane, dobrou noc.‘

Dlouhý peon zabouchl za Kettelringem møížemi. ‚Dob-

rou noc, pane.‘ A Pøípad X odchází mezi kvetoucími ploty

bougainvilleí po cestì, která se bìlá ve hvìzdné noci,

podobna Mléèné dráze.“

XXXIV

„Teï’ už to není ten neteèný èlovìk, pøed jehož lhostej-

nýma oèima se pøesypával kaleidoskop pøístavù

a plantáží; ale muž, který jde dobývat, rváè se vztyèe-

nou hlavou, pøetopený chlap, který div nedrnèí napjatý-

mi svaly. Jako by se novì narodil. Ale což není právì to

ta nejvyšší pohlavnost lásky? Nerodíme se opravdu

z prsou a klína ženy, kterou milujeme, a nekøièí toto lùno

po nás proto, že nás chce zrodit? Nyní jsi mùj, nebo

jsem tì v otøesech porodila, mladého a krásného. A není-

liž nám dosažení lásky cosi jako poèátek nového

a celého života? Øeknete, iluse; ale což mají iluse pøíèi-

ny ménì hluboké než zklamání?

A tedy jdìme za ním nejprve na Haiti; je tam moèál,

o kterém se povídá, že jsou v nìm ložiska èerného bitu-

mu; ale ten moèál prý páchne tak, že v jeho blízkosti

nevydrží ani pták, ani ropucha, ba ani èernoch. Jel tam

na koni øeknìme z Gonaivy, ale musel konì nechat

na cestì a prosekávat si se svými negry stezku hašet-

ou, zdrásán trním a rozsekán vysokou trávou, ostrou jako

bøitva. Èernoši mu utekli, musel se pro nì vracet a platit

jim trojnásob; pøes ten krásný plat mu dva cestou zašli,

jeden uštknut hadem a druhý, èert ví, zkroutily ho køeèe

a dodýchal se žlutou pìnou na papuli; asi nìjaká otra-

va, ale èernoši vìøili, že to udìlali džambiové, a nechtìli

dál. Koneènì dorazil k tomu moèálu a vidìl, že to není

tak zlé; byly tam spousty komárù, mùže tu tedy živý tvor

dýchat. Bylo to hrozné místo, èerné a dusné, škvaøící

se ve sluneèním úpalu; místy to bublalo žlutým

a zpìnìným hnisem, a tam to páchlo nesnesitelnì. Vrá-

til se do Gonaivy, koupil ty pozemky a uzavøel smlouvu

s jakýmsi zlodìjským mulatem, který mu mìl postavit

cestu k ‚Asfaltovému jezeru‘, jak tomu ponìkud okázale

øíkal; naèež odejel, øeknìme, na Puerto Rico.

Tak, a teï se do toho opøel; rozhodl se hrát proti Cama-

gueynovi, to znamená proti cukru. Už døíve psával sta-

rému Kubánci, že s cukrem to pùjde dolù, ale Cama-

gueyno tomu nechtìl vìøit. Velké konjunktuøe tøtiny je

v Pánu odzvonìno; nechte si øíci, že to starým lišákem

otøese. Vìdìl o lidech, kteøí by rádi koupili Camaguey-

novy pozemky, podíly nebo ten onen podnik; šel k nim,

ptal se, kolik mu za to chcete dát. Dobrá, zaruèím vám,

že to dostanete za polovièku, dáte-li mnì takovou

a takovou provisi. Kubánec vìzí ve tøtinì až po uši

a bude muset o pøekot prodávat, aby se vyškrábal

ze samého cukru; ale ještì ho musíme drobet zpraco-

vat. A pak se øítil, dejme tomu, na Barbudu, Terre Bas-

se, Barbados, Trinidad; shledal, že Kubánec už dostal

vítr a zaèíná prodávat, aby zachránil své peníze. Kettel-

ring se do vìci vrhl s vysunutou bradou a vyhrnutými

rukávy. Poèkejte, poèkejte ještì; nabídnìte mu ètvrtinu,

rozvazujte smlouvy, poraïte mu, aby vám políbil šos;

to; co je pøed námi, není nic menšího než cukerní krach,

jakého dosud nebylo. Koupíte cukrovar za cenu staré-

ho železa a plantáže za hrst praseèích bobù. A cena

cukru klesá, tøetina loòské úrody leží ve skladech; co

s tím, nedá se tím ani topit, leda osladit Atlantický oce-

án; bude to pìkná sladká bøeèka, pánové.

Bylo to jako lavina, kdekdo zaèal utíkat od cukru (což

se opravdu dálo) a prodával, co mìl i nemìl; tak, teï

mùže starý Camagueyno hledat kupce pro své cukrova-

ry a plantáže. Jen co je pravda, staroch se brání dohøe,

ale i v jeho nabídkách už je cítit paniku; chtìl bych vidìt,

jak mu rejdí to huòaté oboèí nahoru a dolù, lnu, strhne

to øadu lidí s sebou, ale to jinak nejde; což ušetøil nìkdo

chudáka Pierra? Staøí plantážníci chodí se svìšeným

nosem a nechápou, co se to dìje; nikdo jim nic nedá

za jejich tøtinu, za jejich kávu, vanilka je za babku, ba-

nány hynou panamskou nemocí; a nelze ani ukázat Os-

trovùm záda, protože kdopak by stál o tu obdìlanou

pùdu, aby ji koupil nebo najal. A tomu se pøed nìkolika

roky ještì øíkalo Zlaté Antilly.

Nakonec se Camagueyno pøestal bránit; mìl tak dale-

ce dobrý nos, že neèekal na to nejhorší a prodával, jak

se øíká, za každou cenu. Potvora, zachránil pøece jen

aspoò tøetinu svého majetku. Mr. Kettelring si uspoko-

jen oddychl; nezbylo mu mnoho z tìch provisí, které si

vyjednal, nebo takový život je drahý a okázalý a bylo

nutno tu a tam štìdøe napomoci spádu událostí. Teï tedy

pøijde na øadu asfalt. Asfalt nemùže pìstovat kdekdo jako

tøtinu nebo kakao. Na asfalt je možno vsadit. Vsázím

na èernou proti bílé.

I objednal kotle a barely, koupil celou starou polní drá-

hu a stìhoval se zpátky na Haiti.

* * *

Milý doktore, uleví se mi, až budu zase doma - vùnì

dymiánu, vùnì jalovce a v ruce slzièky Panny Marie;

zvláštní, jakým nepokojem nás plní cizí zemì. Byl bych

jisté revolucionáøem, kdybych nežil na pùdì domova;

zde (míním na Ostrovech) cítím bezpráví a hrùzu vìcí

silnìji... nebo aspoò nenávistnìji než doma. Kdybych

opravdu napsal svou povídku, nechybìl by v ní muž

s rozhalenou košilí a s puškou na provázku, pøehoze-

nou pøes rameno; ten partyzán, ten mstitel, ten vášni-

vý antagonista všelijakých Kettelringù, to bych byl také

já. Nic platno, musím se toho vzdát; a až budu sedìt

doma na kvetoucí mezi a mnout v prstech vùni resig-

nace, rozplyne se i hrùza a nenávist, a já upustím pol-

ní kvítek, severní kvítek nad hrobem míšence

v rozhalené košili, který padl kdesi na Ostrovech v boji

proti Hospodáøským Zájmùm.“

XXXV

„Tady se zadrhly osudy Pøípadu X. Dejme tomu, že mu-

latský kontraktor nechal cestu nedostavìnu a utekl, zlá-

kán hvìzdou varietního taneèníka. Mr. Kettelring zaèal

stavìt cestu sám a stavìl ji draho, protože spìchal. Ne-

mohl donutit negry, aby vozili kámen na koleèkách; tako-

vý èerný kolohnát si posadí balvánek na hlavu a nese jej,

jako by to byl koš s ananasy; a koleèka jsou dobrá jen

k tomu, aby v nich prováželi vøeštící holky, tøepající noha-

ma. Och, bít je pìstí do tváøe, aby poznali, že život není

pro jejich kdákavý øehot! Za kolonami dìlníkù se táhly

houfy dìvèat; v noci kroutily pupky za zvukù guitar

a tamtamù, zatím co Kettelring se hryzl zoufalou netrpìli-

vostí. Ani se neodvážil ty mamlasy pohánìt, jak by byl

chtìl; hospodáøská krise dolehla i na Haiti s tím zvlášt-

ním následkem, že se èernoši oddali v nebývalé míøe

vuduismu, a týdnì hýkalo z lesních mýtin jejich bìsnìní;

vraceli se jako stíny, vyèerpáni a zdivoèelí, a Kettelring ne-

pouštìl revolver z ruky ani v noci, naslouchaje apání

bosých tlap. V sousedství se ztratily dvì nebo tøi dìti,

a Kettelring se støehl jít vìci na kloub; i èerná policie

z Gonaivy, bosá a se zlatými epoletami, která pøišla pøí-

pad vyšetøit, se mìla na pozoru, aby nenašla ten jistý

kamenný oltáø v pralese, aè k nìmu vedly cestièky dobøe

vyšlapané.

Ztrácel se mìsíc po mìsíci a s nimi se rozplývaly

Kettelringovy prostøedky i jeho zdraví; trpìl vøedy

a horeèkami, ale nešel se léèit, aby se mu ta banda ne-

grù nerozutekla. Hlídal je zlýma oèima, zapadlýma ne-

návistí, a jenom sípal rozkazy. Ještì nebyla cesta hoto-

va, a už se usadil u asfaltové bažiny v baráku na kùlech,

by øídil stavbu polní dráhy; ale zatím mu v Gonaivì roz-

kradli kolejnice, ležící v pøístavu. Bùh ví, naè se komu

hodily. Celé místo páchlo sirovodíkem a kvasilo žluta-

vým hnisáním jako nesmírný a rozpadávající se bolák;

dýchalo to žárem jako kotel; ve kterém se vaøí dehet,

a každý krok váznul v polotuhém, tøaslavém, mlaskajícím

bitumu.

Koneènì se cesta dovlekla až k moèálu a Kettelring jel

do Port au Prince shánìt úvìr, opatøit nákladní auta

a sudy, najmout šoféry a dozorce. Když se vrátil, nebylo

na místì živé duše; prý se tam prostøed moèálu zjevil

sám èert a rozhoupal celou mokøaï, že se vaøila jako

povidla. S bídou sehnal hrst prašivých a nemocných

negrù se zanícenýma oèima, plnýma much, a zaèal ko-

pat asfalt. Byl to lesklý, èerný glance pitch nejlepšího

druhu. Hùø bylo s auty; jedno rozbil mulat, který vezl kotle

a sudy z Gonaivy; druhé zajelo na moèál a za nìkolik

dní zmizelo pod hladinou; zbývalo jen jedno na dopravu

asfaltu do pøístavu. Kettelring dozírá u kotlù, aby byla

smùla dobøe vyvaøena; je èerný a špinavý jako topiè

a klepe se malarií u toho pekelného ohnì; mají ji tu všich-

ni, tož co. Ani už nebere do rukou ten krajkový šáteèek,

aby jej neumazal; nemyslí na nic než na sudy plné as-

faltu. Nu, teï už to pùjde; a Kettelring, mhouøe oèi vypá-

lené žárem, si kreslí horeèným prstem do vzduchu to-

várny, které tu budou stát. Haiti Lake Asphalt Works,

nebo tak nìjak.

Pravda, jsou nìkteré nepøíjemnosti - øeknìme ten

mulat, co vozí sudy do Gonaivy. Samé poruchy, a ještì

se zubí do oèí. Špatný vùz, pane, a špatná cesta. Ket-

telring jej vyhodil a nyní jezdí sám, drnèí do pøístavu

s plnými sudy a má radost, co jich tam pøibývá. Sta sudù,

sta a další sta, jaká krása! Jenže ten propuštìný mulat

nebyl ledaskdo a vidìl kus svìta; potloukal se kolem Haiti

Lake Asphalt Works s rozhalenou košilí a vedl øeèi

o pracovních podmínkách a nestydatých cizincích, až

jednoho dne pøišli za Kettelringem ètyøi negøi, šouchali

se a pøešlapovali - zkrátka: buï aby toho mulata pøijal

do práce jako dozorce nebo -

Kettelring zrudl. ‚Nebo co?‘ Tu otázku jim položil, když

odjišoval revolver.

Byla z toho stávka. Organisovaná stávka vedle kanibal-

ských obøadù, ale tak už to dnes je. Zùstalo mu tam

jenom nìkolik lidí tak nemocných, že by nedošli pìšky

domù. Zdá se, že Kettelring zešílel; chytil krumpáè a po

kolena v blátì poèal sám vylamovat balvany asfaltu

a supì, chroptì námahou je tahal ke kotlùm, zatím co

se ti nemocní na nìho dívali s otevøenými ústy

a neodvážili se vzít motyku do rukou. Když toho natahal

plný kotel, dal se do pláèe. ‚Pierre, Pierre!‘ vzlykal a tloukl

se do hlavy; pak ti nemocní utekli také.

Dva dny ještì sedìl Kettelring nad opuštìným jeze-

rem asfaltovým a díval se, jak se pomalu zalévají vyko-

pané jámy novým asfaltem. Tisíce, statisíce tun asfaltu.

Sta a sta sudù, které èekají na kupce. Potom zabalil

do toho krajkového šátku úlomek surového asfaltu

a housek pøeèištìného, lesklého jako antracit, a rachotil

s prázdným nákladním autem dolù do Port au Prince.

Tam spal osmaètyøicet hodin jako zabitý.

A zase je pøed tepanou møíží domu Kubáncova a tluèe

klepátkem: otevøte, otevøte! Dlouhý peon stojí za møíží,

ale neotvírá. ‚Que desea seòor?‘

‚Chci mluvit s Camagueynem, ale hned,‘ chraptí Kettel-

ring. ‚Otevøte, èlovìèe!‘

‚No, seòor,‘ bruèí starý peon. ‚Mám rozkaz vás nevpus-

tit.‘

‚Øeknìte mu,‘ drtí Kettelring, ‚øeknìte mu, že mám pro

nìho obchod, ohromný obchod.‘ A chrastí v kapse dvì-

ma kousky asfaltu. ‚Øeknìte mu -‘

‚No, seòor.‘

Kettelring si mne èelo. ‚Mohl byste - odevzdat dopis -‘

‚No seòor.‘

Ticho, veèer voní kvetoucí coralitou.

‚Buenas noches, seòor.‘

* * *

A opìt dolù, dolù po Ostrovech; Puerto Rico, Barbu-

da, Guadelup, Barbados, Trinidad a Curacao; Yankee-

ové, Briti, Francouzové a Holanïani, kreolové a míšenci;

všude má své obchodní styky, muže, kterým kdysi kladl

nùž na krk nebo se kterými pomáhal dìlat cukerní sma-

sh; aspoò vìdí, s kým mají tu èest. Vytahuje pøed nimi

dva kousíèky asfaltu z krajkového šátku, podívejte se,

jaký asfalt, èerný a lesklý jako zornièka. Tisíce, statisíce

tun, celé jezero. Na tom se dají udìlat miliony. Tak co,

šel byste s sebou?

Drbají se ve vlasech a vzdychají. Tìžké èasy, Mr.

Kettelring; kdepak, ani asfalt už nejde; na Trinidadu prý

pouštìjí pracovní síly. - Zdálo se, že když ztratili víru

v cukr, byla v nich otøesena veškerá víra v cokoliv. Ne,

ne, pane, nedá se nic dìlat; ani centík, ani penny už

nevrazím do tìch zloøeèených Ostrovù. (Jaký velkolepý

vynález jsou kolonie! Objevit zemì, které nejsou èlovì-

ku domovem, ale jen exploataèním prostorem! Jak to

muselo uvolnit jeho hospodáøské schopnosti!)

Kettelring se vleèe lodí od pøístavu k pøístavu. Ve dne

spí a v noci stojí na pøídi jako kùl, lano by se k nìmu

mohlo pøivázat. Ta ohromná, modroèerná noc, žíhaná

blesky, jiskøící hvìzdami; huèící moøe, svìtélkující, jiskr-

né, èerné jako antracit; samý asfalt, pane, miliardy

a miliardy tun, na tom by se daly vydìlat miliony. Loï

se vleèe, trhá sebou, otøásá se, jako by nemohla s místa;

to snad se lodní šroub toèí v nìèem olejnatém a hustém,

co se mu lepí na lopatky; je to èerné jako èerná a tìžká

nafta; a èerná loï se pomalu protlaèuje nekoneèným

asfaltovým jezerem, které se za ní kašovitì zavírá. Dob-

rou noc, seòor. Tam nahoøe... to je Mléèná dráha, po-

dobná noèní cestì, svìtlé cestì mezi fialovými bougain-

villeami a modrými hrozny petreí. Jak to voní, jak to voní

tìžkými rùžemi a jasmínem; Kettelring tiskne k ústùm

zmaèkaný krajkový šáteèek; voní asfaltem a nìèím ne-

smírnì vzdáleným. Já se vrátím, Mary, já se vrátím!

* * *

A všichni kroutí povážlivì hlavou. Nedá se nic dìlat,

Mr. Ketlelring, nikde žádný úvìr, do nièeho není chuti;

na Dominice už také zavøeli dobývání asfaltových kolá-

èù; ale kdybyste poèkal deset dvacet let, to by bylo nìco

jiného; tyhle zatracené pomìry pøece nemohou trvat

vìènì.

Teï’ už zbývá jen jedna cesta, k tìm pánùm z Trinidad

Lake Asphalt Company; na Trinidadu ještì skøípe lano-

vá dráha, vozící sudy s asfaltem z jezera pøímo do lodí,

ale skøípe také nìjak rezavì. Ti páni ho nechali stát jako

prosebníka, když se zpoceným èelem vybaloval své dva

kousky i asfaltu z krajkového šátku; ani se na nì nepo-

dívali. Co s tím, pane ... pane ... øekl jste Cattlering, že?

My tu máme asfaltu ještì nejmíò na padesát let,

a staèíme docela dobøe na svìtovou spotøebu. Tady je

investováno tolik penìz, naè bychom otvírali nové nale-

zištì?

Ale mùj asfalt je lepší; není v nìm tolik vody a jílu

a prýští tam tìžká nafta.

Vysmáli se mu. Tím hùø, pane ... pane Cattle. Nedalo

by se to, øeknìme, zatopit vodou, aby to zmizelo nadob-

ro? V tom pøípadì bychom to možná koupili - rozumí se,

za bìžnou cenu pozemkù na Haiti. Good-bye, Mr. Kling.

(Good-bye, good-bye! Koneènì jsem z toho venku,

a znaènì se mi ulehèilo; necítil jsem se doma v tom svìtì

obchodu a transakcí, byl mnì cizejší než moèál

s aligátory, ale co dìlat octl jsem se v nìm jako v pralese.

I Kettelring se mi v nìm ztrácel; nu, a nyní jsme se zno-

vu našli. Vìzte, že i on najde sebe sama; nikdo se ne-

setkává sám se sebou tak silnì jako èlovìk nešastný.

Chválabohu, nyní jsme doma, a toto je mùj návrat: tento

muž s prázdnýma rukama, který nepøedstavuje nic jiné-

ho než èlovìka, který žil.)

* * *

Toho veèera sedìl Pøípad X v pokoji míšeneckého

hotelu v Port of Spain, plném štìnic a lepkavých much;

za tenkými zdmi bylo slyšet, jak nìkdo mluví a naøíká

ze sna a jak se objímá námoøník s mulatkou; celý hotel

se ozýval øinèením talíøù, ožralou hádkou, øehotem, hor-

kým funìním a chrapotem, jako by nìkdo umíral.

Pøípad X zasunul do svého psacího stroje list papíru,

nesoucí hlavièku Haiti Lake Asphalt Works, a poèal po-

malu vyklepávat: ‚Dear Miss Mary.‘

Ne, tento dopis nelze psát na stroji. Kettelring sedí

shrben nad listem papíru a sliní tužku. Je zoufale tìžko

zaèít, když jsme tak dávno, když jsme, pokud sahá pa-

mì, nikdy takto nepsali, kreslíce a spojujíce písmena

podle jakýchsi nesmírnì jemných zákonù a zvykù.

Na stroji by se to dalo napsat snáze, to by tak nebolelo,

to by se tak nerozplývalo pøed oèima. Kettelring se hrbí

jako žáèek, který píše svùj první úkol. Oh - - oh - - ho -

o - ó, vyráží mulatka za zdí, a nìkdo se dusí mùrou jako

v posledním tažení.

Drahá, nejdražší, jediná, toto je mùj první a poslední

dopis. Slíbil jsem, že se vrátím, že pøijdu jako muž, který

má jméno a majetek; nyní nemám nic, ztroskotal jsem

a odcházím. Kam? Nevím ještì. Tento mùj život je

u konce, a jsem syt toho, zaèínat život nový. Je jisto jen

to, že Kettelringa už není a že by bylo zbyteèno ještì vzpo-

mínat, kdo vlastnì byl. Kdybych vìdìl, je-li na svìtì mís-

to, kde je možno žít beze jména, šel bych tam; ale i k

tomu, aby smìl èlovìk žebrat, musí mít jméno.

Má jediná lásko, jaké šílenství, že vás ještì nazývám

láskou a že vám øíkám moje. Nyní víte, že se nevrátím;

vìzte tedy také, že vás miluju tak jako prvního dne, ba,

nekoneènì víc, nebo èím hùø jsem zakoušel, tím víc

jsem vás miloval.

Kettelring se zamyslil. Kdož ví, èeká-li ještì. Jsou to tøi

léta, co jsem odešel; tøeba je vdána za nìjakého Yan-

kee v bílých støevících... Nu, a je šastna.

Nevím, vìøím-li v Boha, ale spínám ruce a modlím se,

abyste byla šastna. Musí být nìjaký moudrý Bùh už

proto, že nespojil vᚠosud s mým. Sbohem, sbohem,

my se už neuvidíme.

Kettelring se musel nahrbit až k papíru, nebo nevidìl,

a rychle naškrábl podpis. V tom okamžiku ustrnul, jako

by ho nìco udeøilo do lbi. Nepodepsal se jménem Geor-

ge Kettelring. Nevida pro slzy, slepì, bezvìdomì na-

psal své pravé jméno, které po tolik let ztratil z pamìti.“

XXXVI

„Nevydržel v hotelu, musel ven do noci; sedí v pøístavu

na hromadì nìjakých pražcù pod dohledem negerské-

ho strážníka, opøen lokty o kolena, a dívá se do èerné,

šplounající vody. Teï ví všechno a nemusí ani vzpomí-

nat; rovná to v sobì jako karty, aby žádná nepøeènívala,

a obrací jenom ten nebo onen list, ano, je tam, a nic

nechybí. Takový divný pocit - je to úleva nebo bolestné

pøeplnìní?

Øeknìme, domov. Domov bez matky, velké pokoje

s tìžkými záclonami a èerným, dùstojným nábytkem.

Tatínek, který nemìl pokdy pro dítì, veliký, cizí a pøísný.

Ustrašená, úzkostlivá teta - pozor, hošíèku, tam si ne-

sedej, nedávej to do pusy, nesmíš si hrát s tìmi uma-

zanými dìtmi. Èervený a zelený míèek, hraèka nejmi-

lejší, nebo ukradená na ulici øvoucímu dítìti, jednomu

z tìch šastných, které smìly bìhat usmrkány a bosy,

hrát si s blátem nebo sedìt na bobeèku v písku. Býva-

lý pan Kettelring se usmívá a oèi mu svítí. Tak vidíš,

teto, a pøece jsem nakonec bìhal bos a umazaný jako

uhlíø; jedl jsem okurky èuèu, které èernoška otírala svou

špinavou košilí, a nezralé guayavy sebrané z prachu

cesty. - Nìkdejší Kettelring má témìø pocit ukojené

pomsty. Pøece jsem provedl své.

A pak neklidný chlapec, jehož pøirozená divokost je

potlaèována tak zvanou výchovou. Zaèíná rozumìt øe-

meslu svého otce. To øemeslo je bohatství. To øemeslo

jsou továrny. To øemeslo je, aby co nejvìtší poèet lidí byl

pøinucen pracovat co nejvíc a co nejlacinìji. Chlapec vidí

ty zástupy dìlníkù, kteøí se hrnou ze vrat továren se svým

zvláštním nakyslým zápachem, a má pocit, že ho všich-

ni nenávidí. Otec je zvyklý køièet a porouèet; bùhví, co

to dá vztekání, aby bylo získáno takové bohatství. Èlo-

vìk by øekl, že to ani nestojí za tu zlost; ale nic naplat,

majetek není mrtvá hmota, chce žrát, aby nepošel,

a musí být náležitì krmen. Tobì, hochu, bude jednou

svìøeno toto vlastnictví, ne abys je mìl, ale abys je roz-

množil; proèež uè se šetøit a pøièiòovat se, máš-li jed-

nou nutit druhé, aby se lopotili a vystaèili s málem. Vy-

chovávám tì pro praktický život; vychovávám tì pro svùj

majetek. - Bývalý Kettelring se rozšklebil. Tak to leda

mám po otci, že jsem umìl porouèet a rasovat lidi; vida,

pøece jen nìjaké dìdictví. Tehdy, ano, tehdy se to mla-

dému chlapci nechtìlo líbit; byl spíše lehkomyslný a líný,

snad to bylo jen ze vzdoru proti tomu, co mu bylo pøe-

dem urèováno jako jeho budoucnost. Nejsme tady pro

sebe, ale proto, abychom sloužili majetku; kdo neslouží

svému, bude otroèit cizímu - tak nìjak zní zákon života.

A ty, hochu, pùjdeš v mých šlépìjích.

Nìkdejší Kettelring se roztøásl tichým smíchem. Ne,

rozhodnì v nich nešel. Byl jenom princ následník, který

èeká, jak to jednou roztoèí. A zrovna naschvál - špatná

spoleènost a takové vìci. Rozumí se, dluhy, smìšné sice,

ale pøesto ne zvl᚝ poèestné. Otec se tøese rozèilením

a vyslýchá, co to znamená, zaès to vydal a podobnì; ty

kluku, myslíš si, že proto já se døu, že pro tvé nièemnos-

ti já vydìlávám a šetøím své peníze? A tu to v synáèkovi

propuklo - rozumí se, jen vzdor, jen schválnost, jen ta-

ková vášnivá prudkost; se zaatými pìstmi øve otci

do tváøe: Nech si své peníze, sežer si je, já je nechci;

kašlu na nì, hnusím si je; nemysli si, že budu takový

otrok jako ty! - Otec zfialovìl, divné, že ho tehdy nerani-

la mrtvice; ukazoval na dveøe a sípìl: Marš! Ještì oká-

zale a hromsky bouchnout dveømi, a hotovo, exit syná-

èek.

Bývalý pan Kettelring potøásl hlavou. Bože, taková hlou-

post! Málo-li je podobných hromobití v rodinách, nu,

a èert je vzal. Jenže tehdy na sebe narazili dva zvláštì

tvrdí a palièatí. Synáèek už nepøišel a nedostavil se, ani

když ho k sobì pozval otcùv právní zástupce; dùstojný

právní pøítel nakonec našel marnotratného syna v posteli

s jakousi teoretickou a praktickou anarchistkou,

a protože mladý pán jinak nedal, musel mu v této po-

horšující situaci vyložit své poslání. Zhostil se ho docela

pìknì; jednak se káravì chmuøil, jednak a zvláštì záøil

taktní a shovívavou blahovùlí, nebo mládí se musí vy-

bouøit, zejména mládí dìdice tak nadìjného. Vᚠpan

otec, sdìloval, vás nechce vidìt, pokud prý nepøijdete

k rozumu; mladý pøíteli, dìl srdeènì, nemám pochyb-

ností, že se o to pokusíte a že se vám to podaøí, haha,

že ano? Mezi námi, øekl s hlavou sklonìnou pobožnì

na stranu, majetek (div že neøekl pan majetek) vašeho

pana otce se nyní odhaduje na tøicet, tøicet pìt milionù;

mladý muži, s takovým majetkem se nežertuje. - Vypa-

dal pøi tom opravdu nesmírnì vážnì a slavnostnì, ale

opìt se rozveselil. Vᚠpan otec mne požádal, abych

vám øekl, že je ochoten vám až do vaší plnoletosti vy-

plácet mýma rukama jistou apanáž. A jmenoval sumu

témìø špinavou - starý lakomec si zùstal vìren i ve svém

spravedlivém hnìvu. Ovšem, kdybyste ani pak nepøišel

s rozumnìjšími náhledy - Advokát pokrèil výmluvnì ra-

meny. Ale já doufám, že to bude pro vás zdravá a tvrdá

škola života.

Tak dejte sem ty prachy, ozval se dìdic tøiceti milionù,

a vyøiïte starému, že mu pøeju hodnì dlouhého života,

aby si na mne poèkal.

Anarchistka nadšenì tleskala.

Dùstojný advokát jí laškovnì pohrozil tlustým prstem.

Vy, vy, jen nepoplete hlavu našemu mladému pøíteli. A

se pobaví, to ano, ale nic víc, víme?

Dìvèe na nìho vyplázlo jazyk; ale záøící, blahovolný práv-

ník už høejivì tiskl ruku marnotratného syna. Drahý, drahý,

pøíteli, pronášel dojatì, budeme se všichni tìšit na vᚠbrzký

návrat.

* * *

Tehdy bylo marnotratnému synovi osmnáct let; do své-

ho plnoletí se potloukal, jak to právì mladí lidé dove-

dou, to jest, sám by teï nemohl øíci, jak, a hlavnì, komu

všemu za to zùstal dlužen. Rozumí se: Paøíž, Marseille,

Alžír, Paøíž, Brusel, Amsterodam, Sevilla, Madrid a znovu

Paøíž - Pokud mu bylo známo, jeho otec, jako by

s rozpadem rodiny ztratil poslední vnitøní zábrany,

se zaryl chorobnì do dìlání penìz a do ubohého, senil-

ního skrblení. Bùh s ním, to tam ta hromada penìz na-

roste! Pøesnì s datem plnoletosti pøestala docházet hu-

bená apanáž. Marnotratný syn se rozzuøil: Myslíte, že

teï pøilezu na kolenou? A zrovna ne! - Pokusil

se pracovat, ale zvláštní: teprve s prací na nìho doleh-

la bída s nouzí, a když se pokoušel o bývalý lehèí zpù-

sob života, už to nešlo, už mìl na sobì napsáno nìco,

co ho dìlalo podezøelým z chudoby. Tehdy mìl dìvèe,

jež bylo nemocné a ztratilo místo. Litoval ji a chtìl jí po-

moci; napsal otcovskému právnímu pøíteli, že by náho-

dou na krátkou dobu potøeboval pár tisíc frankù - Dostal

na centim tolik, kolik stála jízda z Paøíže domù tøetí tøí-

dou, a k tomu dopis, že pan otec je ochoten mu odpus-

tit, ukáže-li pan syn, že chce doma rozumnì pracovat

a tak dále. Vlastnì teprve tehdy zaal zuby, teï už bez

vìtroplašného furiantství, a øekl si: ‚To radìji pojdu hla-

dem.‘

Bývalý pan Kettelring, sedící na bøevnech v Port of

Spain na Trinidadu, se až lekl. Øekl to nahlas, tak jako

tehdy, ale nyní nad tím kroutil hlavou.“

XXXVII

„Nìkdejší Kettelring to teï nahlíží s pøekvapující jas-

ností: Kdyby byl opravdu a poctivì chudý, jistì by se byl

nìkde usadil; nejednou byla pøíležitost. Tøeba jako úèet-

ní v Casablance, nebo tehdy v Marseille jako obchodní

cestující s perleovými knoflíky. Ale pøedstavte si, pro-

sím pìknì, že jsme vlastnì dìdic tøiceti, ètyøiceti, pade-

sáti milionù nebo kolik toho staroch doma zatím nasušil;

jak máme mít trpìlivost nebo odevzdanost hádat

se s hrubým, funícím kramáøem o odbìr dvaceti tuctù

knoflíkù? Chvílemi ho pøepadala smìšnost jeho posta-

vení, nemohl to brát vážnì, nebyl s to se s upocenou

a horlivou tváøí handrkovat o pár frankù nebo peset; na-

jednou mu bylo vidìt na oèích, že se tím jen tak baví èi

co, - lidi to uráželo, a on sám si obèas ulevil kouskem

tak provokativním, že nezbývalo než zmìnit místo

s rychlostí co možná nejvìtší. Bývalý pan Kettelring si

to pøipomíná s jistým požitkem. Nedal jsem se vám laci-

no, vy moulové, a možná, že i dnes máte v hubì hoøko

a sucho vztekem, když si vzpomenete na toho drzouna,

který se k vám zachoval tak a tak neuctivì, a má poklo-

na, raète mi vlézt na záda.

Ale když teï o tom hloubá, - vlastnì to byla taková

poloskuteènost, a a dìlal cokoliv, nezbavil se pocitu, že

to je nìco provisorního, co se nedìje doopravdy, ale jen

tak nazdaøbùh a pokusnì. Skuteèný byl jenom ten vzdor,

který ho vedl cestou a hlavnì necestou; i v krajní bídì

byly na dosah ruky ty miliony, po nichž by se mohlo sáh-

nout, jen chtít, a konec. Inu, mùžeš si jimi cinkat v kapse,

když courᚠpo ulici, individuum bez domicilu a povolání,

mùžeš zlomyslnì mrkat na všechny lidi, kteøí uhýbají

podezøelému pobudovi, kdybyste vìdìli, kdo já jsem!

Miliony v kapse, a nekoupíš si za nì ani sklenici piva.

Pìt mìïákù v kapse, a koupíš si za nì èajovou rùži. Byl

to vlastnì vìèný zdroj jakési výsmìšné kratochvíle; ne-

lze zapomenout na divoký požitek, se kterým po prvé

žebral; bylo to na Ramble v Barcelonì mezi hejny vrabèá-

kù, - jak se ta stará dáma s rùžencem ovinutým kolem ruky

udìšenì podívala na zubícího se chlapíka, por Dios mise-

ricordia, seòora -

Bývalý pan Kettelring si pøemnul èelo. Ne, nebyl bych

to vydržel, kdyby to bylo... doopravdy; ale ona to byla,

víme, taková hra s nicotou. Jako bych zkoušel, jak dlou-

ho to vydržím, než vztáhnu ruku a zaènu køièet o pomoc.

Ta dráždivá trýzeò, stát na kraji chodníku a dívat se hla-

dovì na nejkrásnìjší a záøící ženy, - jen chtít a byly byste

mé, ale teï, to se rozumí, mne ani nevidíte, potvory. Ten

krásný vztek, to osvobozující opovržení vším. Ano, to

se ví, i tím, èemu se øíká morálka; nebo jsou ctnosti chu-

dých a ctnosti majetných, ale není žádné mravnosti pro

všiváky, kteøí nechtìjí zbohatnout.

A nedají se, neøádi, uvrtat na jedno místo. Nemluví-

me-li o poutech rodiny a zvyku, èiní èlovìka usedlým

majetek nebo závislost, a ten, kdo nedbá bídy ani pe-

nìz, je jako balon bez kotevních lan a pøítìže a je uná-

šen, jak bùh dá a èert fouká. Ano, toulavost je jistì ší-

lenství, je to porucha majetkových center, nìco jako ztrá-

ta smyslu pro stabilitu. A tak se motej, ty blázne, když ti

to nedá. -

Poèkat, tady je nìco, naè by bylo tøeba se podívat. Ne,

to byla jen taková telecí pitomost. Vlastnì ne. - Nu, øek-

nìme tomu hloupost. Tehdy jsme byli èímsi na lodi, to

bylo v Plymouth; veèer jsme sedávali nahoøe na Hoe,

pod pruhovaným majákem, s dìvèetem z Barbikanu.

Taková hubená, malá Anglièanka - sedmnáct let jí bylo.

Držela mne za ruku a snažila se uvést na dobrou cestu

života velkého, zkaženého námoøníka. Bývalý pan Ket-

telring jektal zuby. Vždy to bylo skoro tak, jako... jako…

když mne Mary, Maria Dolores držela za ruku a chtìla

mne pøivést k mému já! Ó Bože, jsou tedy v životì zna-

mení, kterým nerozumíme? Bývalý námoøník se dívá

vyjevenì do èerné vody, ale vidí modrý, prùhledný ve-

èer na Hoe, èervená a zelená svìtla bojí a tu dálku, Kris-

te, tu pìknou a rovnou dálku - Držela mne za ruku

a rychle dýchala, slibte mi, slibte mi, že budete hodný -

a jednou se usadíte tady. Pracovala v nìjaké továrnì -

Øíci jí o tìch milionech na dosah ruky, nebylo by to jako

Tisíc a jedna noc? Mìl to už na jazyku, ale tehdy to spolkl

nìjak až pøíliš vážnì nebo pøekotnì. Na rozlouèenou ho

políbila poplašenì a neobratnì, a on øekl, já se vrátím.

Ta loï jela do Zadní Indie, a on se nevrátil.

Tak, a teï jsme tady, zdrávi došli, a to už je všechno. -

Ne, to není všechno, odpovídá jakýsi pøísný

a neúchylný hlas. Jen si vzpomeò, jak to bylo dál. - Nu,

co by bylo: utekl jsem z lodi, to bylo tady na Trinidadu,

právì tady v Port of Spain, že. - Ano, a co dál, co po-

tom? - Potom to šlo se mnou dolù; jak to jde jednou

s èlovìkem dolù, marná sláva, to už se nedá zastavit. -

Až kam dolù, jen to øekni. - Nu, byl jsem nosièem

v pøístavu a magaciòákem, co bìhá s listinami v rukou.

- A dál nic? - Dohlížel jsem na èernochy v asfaltovém

jezeøe, aby si ani neutøeli pot høbetem ruky. - A ještì nìco

bylo, ne? - Ano, byl jsem sklepníkem na Guadelupu a v

Matanzas a nosil jsem mulatùm cocktaily a led. -

A už nic horšího?

Bývalý Mr. Kettelring si zakrývá tváøe horkými dlanìmi

a sténá. Jen to nech, nìco to mìlo do sebe. To byla msta,

to byla msta za to, že mne nechali tak hluboko padnout.

Abys vìdìl, já jsem se kochal na svém ponížení. Potvo-

ry, potvory, tady to máte, sežerte si své miliony; dívejte

se všichni, jak vypadá jediný syn a dìdic milionáøùv!

Ano, podívejme se na to.

Ano, jen se podívejte, vydržuje si ho mulatka - tak, teï

to víte. Miluje ji zuøivì a vodí k ní opilé chlapy, k nevìstce

ze všech nezvrhlejší, a èeká zatím venku na svùj podíl.

Tedy tak to bylo.

Tak to bylo. - Bývalému Kettelringovi klesla hlava hlu-

boko na prsa. - Sedìl tam v kavárnì jeden Yankee, a já

se blbì šklebím: Mohu vás, pane, dovést ke krásnému

dìvèeti - krásná, barevná… - Amerikán zrudl a vyskoèil,

asi nemohl snést tu hanbu bìlocha; pak mne udeøil

do tváøe, na tuhle tváø. - Na líci bývalého Kettelringa vy-

skoèila rudá skvrna. - Hodil na zem smaèkaný pìtidolar,

zatím co mne strkali na ulici. Vrátil jsem se ještì pro ten

pìtidolar a lezl jsem po zemi jako pes. -

Nìkdejší Kettelring zvedl oèi plné hrùzy. Což se tako-

vá vìc nikdy nezapomene?

Snad pøece, zkus to, zkus zapomenout.

Ano, ožral jsem se jako zvíøe, a ještì jsem nemohl

zapomenout; motal jsem se, nevím kde a kam -

- po cestì podobné Mléèné dráze, mezi kvetoucími

bougainvilleami -

Ano, ano, právì tam; slyšel jsem vyštìknout revolver,

a nìkdo bìžící do mne vrazil. A pak, pak jsem koneènì

zapomnìl všechno, co bylo.“

XXXVIII

„Bývalý Kettelring si oddychl. Tak, teï je to venku,

a dìlej co dìlej, nemùže to už být horší. A vida, ani teh-

dy, když jsem lezl po ètyøech jako pes, jsem se nepod-

dal, nevykøiklo to ve mnì: dost, vzdávám se, a toto je

návrat

s prosíkem, návrat domù. Jenom jsem pil a øval nad

pohanìním èlovìka. Bylo to... vlastnì... jakési vítìzství.

A teï se poddáš.

Ano, teï se poddám, a jak rád, baže, jak rád! Kdyby

chtìli, abych si naplival do tváøe nebo lezl znovu po èty-

øech, udìlám to. Já vím proè. To je pro ni, pro dceru

Kubáncovu.

Nebo proto, abys to vyhrál nad starým Gamagueynem.

Mlè, není to pravda. Pro ni je to. Což jsem jí neøekl, že

se vrátím, nedal jsem na to své èestné slovo?

Tvé èestné slovo, pasáku, pasáku?

A tøeba i pasák; jen když vím, kdo jsem. Co chceš,

èlovìk je celý teprve tehdy, když je poražen. Tehdy po-

zná, toto je neklamné, a skuteèné; toto je skuteènost

nezvratná.

Ta porážka.

Ano, ta porážka. Je to ohromná úleva, moci se pod-

dat; zkøížit ruce na prsou a poddat se -

Èemu?

Lásce. Milovat v porážce a pokoøení - pak èlovìk ví,

co je láska. Už nejsi hrdina, ale pohanìný a políèkovaný

pasák; lezl jsi po zemi jako zvíøe, a pøece budeš odìn

v nejkrásnìjší roucho a na ruku ti bude navleèen prs-

ten. To je ten zázrak. Já vím, já vím, že ona na mne

èeká; a teï si mohu pro ni pøijít. Kriste Ježíši, já jsem

šasten!

Šasten, opravdu?

Nesmírnì šasten, mrazí mne, sáhni, sáhni, jak mi hoøí

tváøe.

To je jen levá tváø. To na ní hoøí ten políèek.

Ne, to není políèek. Copak nevíš, že na tu tváø mne

políbila? Ano, políbila a smáèela ji slzami, nevíš? Všech-

no je vykoupeno - málo-li bolesti na to padlo! Jenom té

touhy co bylo a to peklo, ta hrozná práce - všechno bylo

pro ni.

I ten políèek?

- - Ano, i ten políèek byl pro ni. Aby se mohl stát zá-

zrak. A já si pro ni pøijdu; bude èekat v zahradì jako teh-

dy - - a položí dlaò na tvou ruku.

Proboha, nemluv o její dlani! Øekne se dlaò, a mnì už

se chvìjí prsty i brada. Jak mne tehdy vzala za ruku,

myslím na její hladké prsty, pøestaò! pøestaò!

Jsi nesmírnì šasten?

Ano, ne, poèkej, to pøejde. Zatracený pláè! Jak je mož-

no, že má èlovìk nìkoho tak nesmyslnì rád! Kdyby

na mne èekala tamhle - tamhle u toho jeøábu, zhrozil

bych se, bože, jak daleko, kdy já k ní dobìhnu! A kdybych

ji držel za ruce, za lokte - bože, jak daleko!

Jsi tedy šasten?

Nesmysl, vidíš pøece, že se mohu zbláznit! Kdy já ji

uvidím? Døíve se musím vrátit domù, že ano, musím

sklonit hlavu a odprosit, musím vzíti na sebe jméno

a èlovìka; a pak znovu pøes moøe. - Ne, to pøece není

možno, to nepøežiju, to není možno, taková doba!

Že bys nejprve jel za ní a øekl jí -?

Ne, to nemohu, nesmím, to nejde. Øekl jsem, ze si pro

ni pøijdu, až k tomu budu mít právo. Nesmím ji zklamat.

Musím domù, nejprve domù, a teprve potom - Zaklepu

na tu møíž jako ten, kdo má právo bušit. Otevøte, jdu si

pro ni.

Èerný strážník, který se už dlouho díval, jak ten èlo-

vìk mluví sám se sebou a hází rukama, se k nìmu pøi-

blížil. ‚He, pane!‘

Bývalý Kettelring zvedl oèi. ‚Rozumíte,‘ mluvil rychle.

‚Nejdøív musím domù. Nevím, je-li mùj tatík ještì živ, ale

je-li, bùh ví, že mu políbím ruku a øeknu, požehnej, otèe,

pasákovi prasat, který si žádal jíst mláto dávané sviním.

Zhøešil jsem proti nebi a pøed tebou, aniž jsem hoden

více slouti synem tvým. A on, starý skrblík, se potìší

a øekne: Tento syn mùj byl umøel, a zase ožil; byl zahy-

nul a nalezen jest. Tak je to, bratøe, v Písmu.‘

‚Amen,‘ øekl èerný strážník a chtìl odejít.

‚Poèkejte ještì, to pøece znamená, že marnotratnému

synovi bude odpuštìno, ne? Bude mu odpuštìna jeho

prostopášnost i jeho svinský hlad; bude smazán i ten

políèek. Pøineste roucho nejlepší a oblecte jej a dejte

prsten na ruku jeho.‘ Bývalý Kettelring vstal a slzy mu

stékaly z oèí. ‚Já pøece jen myslím, že mùj otec je živ

a èeká na mne ve své starobì, aby ze mne uèinil bohat-

ce a skrblíka, jako byl sám. Vy nevíte, vy nevíte, èeho

se vzdal marnotratný syn; vy nevíte, co to obìtuje - Ale

ne, ona èeká; já pøijdu, Mary, já se vrátím, ale døív ještì

musím domù.‘

‚Dovedu vás, pane,‘ øekl èerný strážník. ‚Kam jdete?‘

‚Tam,‘ a ukázal rukou pøes celou oblohu, k obzoru, kde

žíhaly tiché blesky.

* * *

Jsem posedlý pøedstavou, že se nevracel po lodi; cesta

lodi je pøíliš zdlouhavá a uklidòující a nemá den prudký

spád. Byl jsem se ptát u leteckých spoleèností, je-li nì-

jaké spojení letadlem na Trinidad. Zdá se, že je pravi-

delná letecká linka z Evropy do Port Natalu a odtud

do Pará; ale nemohli mnì øíci, je-li jaký vzdušný spoj

také z Pará na Trinidad nebo na jiné místo v Antillách.

Možné to je, i pøijímám ponìkud nazdaøbùh, že Pøípad

X volil tuto nejrychlejší tra. Musel ji volit, protože jej

posléze vidíme støemhlav se øítit, zahaleného

v plamenech, aby dorazil na konec své cesty jako povì-

troò, ve chvatu nejhroznìjším. Musel letìt, upíraje netr-

pìlivé oèi na èáru obzoru; pilot sedí nehnutì, jako by

spal, - oh, dát mu pìstí do týla, aby se probudil a letìl

rychleji! A z letadla do letadla, ohlušený, zpitomìlý øe-

vem motoru, vìdomý jen jediné bdìlé vìci, spìchu.

Na posledním letišti, skoro už u vrat domova, se ta drn-

èící struna rychlosti najednou zasekla. Neletí se, je vich-

øice. Zuøí s pìnou na rtech - tomuhle vy øíkáte vichøice?

Vy psi, vy prašiví psi, kdybyste znali hurikány tam dole!

Dobrá, tedy soukromé letadlo, a stojí cokoliv; a ještì

jednou ta køeèovitá, zbìsilá agonie netrpìlivosti, zaaté

pìsti a zuby zahryzlé do krajkového šátku - a konec; vír,

plamen, zápach nafty a èerné jezero bezvìdomí, které

se hustì zavírá.

Milý doktore, rád bych vám prokázal tu èest a nakreslil

vás, vaše poèestná a široká bedra schýlená nad smrtí

Pøípadu X. Vidìl jsem vás u toho lùžka, a pøece si vás

nedovedu dobøe pøedstavit. Pøejte mi, abych se ještì

jednou odchýlil od poctivé skuteènosti. Posadím na jeho

lùžko vlasatého, dost nesympatického mládence; drží

pacienta v zápìstí a naklání pozornì sebejistou, ježa-

tou palici. Hezká ošetøovatelka mùže nechat oèi na tìch

plavých rousech, nebo je do mladého doktora po uši

zamilována; ach, vjet do nich všemi prsty a rvát, proèís-

nout je jemnì jako dech - Mládenec zvedá hlavu. ‚Tep

nehmatný. Dejte sem, sestøièko, plentu.‘

XXXIX

Chirurg doèetl rukopis a mechanicky jej rovnal, aby ani

list nepøeèníval.

Pøišel ho navštívit starý internista. „Škoda,“ povídal,

„že jste se nebyl podívat na obdukci. Zajímavý pøípad.

Ten èlovìk mnoho zkusil. - To srdce bych vám pøál vi-

dìt.“

„Veliké?“

„Veliké. Víte, že už dostali zprávu? Depeši z Paøíže.

Bylo to soukromé letadlo.“

Chirurg zvedl oèi. „Nu a?“

„Nevím, jak se jmenuje, jméno pøišlo zkomoleno; ale

byl zapsán jako Kubánec.“