Karel Èapek:

HOVORY S TGM

Dìtství

Domov

Mé nejstarší vzpomínky... To jsou jen takové nesouvislé ob-

razy. Jednou - to mi byly asi tøi roky - vidìl jsem v Hodonínì

splašeného konì; hnal se po ulici, všechno se rozutíkalo, jen

nìjaké dítì mu upadlo pod nohy -, ale kùò je pøeskoèil a dítìti

se nic nestalo; to mnì tak utkvìlo v hlavì. Potom si z té doby

pamatuju, jak mùj otec v Mutìnicích chytal do želez vrány, a le-

dacos takového. Vím, že jsem chodil (v Mutìnicích) k panu

rechtorovi vyprosit si papír a kousky plavajzu a tím jsem èmá-

ral, ještì než jsem se uèil psát.

Mùj domov, to byl ten kraj kolem Hodonína; tam všude byly

císaøské statky, a tož kam otce, který byl v poèátku své slu-

žební dráhy na tìch statcích koèím, poslali, tam jsme

se stìhovali s ním. Hned v mém druhém roce jsme došli

z Hodonína do Mutìnic, tam jsme byli do jara roku 1853; pak

jsme se vrátili do Hodonína a bydleli v chalupì „na plese“. Tu

dalekou rovinu, tu vidím i dnes pøed sebou, a myslím, že ten

dìtský dojem mnì zùstal; proto mám rád roviny; hory mám

rád z dálky, ale nežiju v nich rád, údolí mì tísní, a nevidìt dost

slunka.

V roce 1856 jsme pøišli do Èejkovic do dvora; po dvou le-

tech jsme museli na rok do Èejèe, pak zase do Èejkovic,

a tam jsme bydleli do roku 1862. Roku 1861 jsem se dostal

na reálku do Hustopeèe, a naši zatím zas pøišli do Hodonína,

ale už v roce 1864 byli znova posláni do Èejèe, a odtud se za

tøi roky, to bylo v roce 1867, stìhovali pryè s císaøských stat-

kù do soukromé služby v Miroslavi a na dvoøe Suchokrdly -

Socherle se øíkalo nìmecky., nejdéle byli v Kloboukách,

od roku 1870 do 1882, a tam jsem za nimi jezdíval

na prázdniny. Ale mùj vlastní dìtský domov, to byly Èejkovi-

ce.Matka mìla na mne vìtší vliv než otec; otec byl nadaný,

ale prostý, kapo v domì byla maminka. Byla Hanaèka rodem,

ale vyrostla mezi Nìmci v Hustopeèi; a tož jí èeština dìlala

ze zaèátku potíže. Nás tøi dìti hasaèerty mìla ohromnì ráda;

snad jsem byl jejím miláèkem, ale spíš by toho byl zasluhoval

bratr Martin, z nás tøí nejhodnìjší, nejèistší, anima candida,

jak se øíká.

Matka byla chytrá a moudrá, znala kus svìta, žila déle v „nej-

lepší spoleènosti“, tøebaže jen ve službì bývala kuchaøkou

u pánù v Hodonínì; ale mìli ji rádi, i pozdìji se k ní utíkali

o radu a pomoc v tìžkých okolnostech. Z té panské spoleè-

nosti jí zùstala touha, abychom se my dìti dostaly trochu výš

na té spoleèenské stupnici; k tomu ještì dobøe znala tu bídu,

v které tenkrát žil služebný a pracovný lid. Tož chtìla mít z nás

dìtí pány - to byla její zásluha, že jsem se dostal na školy.

Matka byla zbožná. Ráda chodila do kostela, ale nemìla

k tomu mnoho kdy, musela se døít na rodinu.Slýchal jsem

od ní: Herrendienst geht vor Gottesdienst.Na to jsem vzpo-

mínal pozdìji, když jsem chápal politickou roli církve

a Feuerbachovu theorii, jak náboženství slouží politice. Místo

kostela odøíkávala si matka modlitby podle modlitební kníž-

ky. ta knížka byla plna obrázkù - pamatuju se na obrázek

umuèeného Krista krví se potícího, ten mìla nejradìji. A i já

jsem se na nìj rád zadíval.

Otec byl Slovák z Kopèan, narodil se jako nevolník a nevol-

níkem zùstal. Vedle matky mìl na mne málo positivního vlivu.

Byl nadaný od pøírody, ale do škol nechodil; v Kopèanech

se nauèil jen tak tak èíst, a to se uèil u staré ženy, vdovy po vo-

jákovi, které obec dala tu funkci - škola tam totiž nebyla;

za trochu toho ètení jí dìti musely kopat brambory. Byl to tak

docela venkovský, nemìstský, pøírodní èlovìk; žil stále

v pøírodì, zvláštì když se dostal k hospodáøství; pøírodu znal,

pozoroval a dobøe pozoroval - mìl takový zvláštní smysl pro

jednotliviny pøírody a života. Dosud si pamatuju, jak jednou

v bøeznu nám pøinesl za òadry domù mladého zajíèka bøez-

òáèka, kterého našel schouleného v koòské šlépìji; tehdy

nám tak podrobnì, živì a zajímavì vyprávìl celý prùbìh za-

jeèího života.

Sám byl neuèený, ale schvaloval, abych se uèil, a nestydìl

se uèit se mnou; to se rozumí, i to uèení, jako všecko, bral uti-

litaristicky: co to èlovìku vynese. Zbožný nebyl, ale pekla

se bál a obèas chodil v nedìli do kostela. Ve všech vìcech

rozhodovala matka, on se podroboval, i když jí odporoval.

Když nás mnohem pozdìji navštìvoval v Praze, zajímalo

ho jen to, jak jsou okutí konì, jaké oje, nápravy a kola mají

v Praze vozy a koèáry., malostranské paláce ho zajímaly jen

svými portýry - za pár dní se seznámil se všemi a chodil

za nimi na besedu. Za dva, tøi dni mìl Prahy dost, a nemohli

jsme ho už udržet jen domù, na ves a do pøírody!

Já jsem tak na otci vycioval a vypozoroval úèinky roboty,

poroby; sloužil a pracoval s nechutí, z musu,pøed svými pány

smekal, ale rád jich nemìl. Na císaøských statcích se de fac-

to nevolnictví udrželo i po devìtaètyøicátém roce; vemte si,

že mùj otec musel žádat panstvo o dovolení, abych smìl jít

na reálku. To byly tak mé první sociální dojmy, když jsem ví-

dal, jak byli nìkteøí panští úøedníci na mého otce hrubí. Èasto

jsem špekuloval, jak jim to oplatit a jak to udìlat, abych jim

za to natloukl. Když páni pøijíždìli na hony, nechávali si u nás

kožichy; a já jsem vám mìl takovou chu nìjak si na tìch ko-

žichách vylít svou zlostièku. Po lovu jedli páni v lese v myslivnì

a sluhové házeli lidem zbytky, a ti se o nì prali. Jednou jim

cosi hodili, byly to nejspíš makarony, lidé to neznali a øíkali

tomu hlísty, ale to jim bylo jedno, rvali se o to jako zvìø.Tož

takové vìci mnì utkvìly.

Dìti mezi sebou

My tøi bratøi jsme se mìli velmi rádi; ale mùj pomìr ke kaž-

dému byl jiný. Martina, stáøím prostøedního - byli jsme všichni

od sebe dvìma roky - jsem nemìl jenom rád, ale ctil jsem ho

jaksi; byl milý, dùvìøivý, bez falše, nenároèný. Nejmladšího

Ludvíka jsem dost komandoval a užíval jako poslíèka a tak.

Na Martina dosud vzpomínám jako na ideálního hocha.

Bratøi mnì nebyli kamarády - šli jsme každý po svém. Ka-

marády jsem mìl z hochù starších; býval jsem rád

ve spoleènosti starších a poslouchal je. I s jedním, dvìma

pacholky ze dvora jsem mìl kamarádský pomìr.

Já, tož do školy jsem zaèal chodit v Hodonínì, to byla nì-

mecká škola, a pak v Èejkovicích. Ze svého prvního kantora

v Èejkovicích vidím posud ty jeho ruce: takové chlupaté

a kostnaté ruce, kterými nás tloukl. Doma se ode mne uèil

psát otec; dokud byl koèím, neumìl psát,ale potom, když

se stal drábem a pozdìji hospodáøem, potøeboval zapisovat

práce a dìlníky, co a jak dlouho pracovali. Ty obèasné výka-

zy jsem mu psával já; zlinkoval jsem mu notes a udìlal ty po-

tøebné rubriky. To už víte, otec pracoval nerad, jen když mu-

sel, tak jako každý nevolník. To máte to nevolnictví, nechtít

a muset.Vesnický uèitel za mých mladých let byl chudák; pla-

tu mnoho nemìl, tož si vydìlával všelijakým písaøením

a kostelní službou, zpíval na pohøbech a chodil koledou.o vi-

nobraní jsme my kluci chodili od jednoho vinného presu

k druhému a sbírali pro uèitele do soudku víno, kolik mu který

sedlák odlil; ten soudek pak mìl po celou zimu ve škole

za kamny, protože sklepa nemìl, a tam mu ten burèák kvasil.

Taková žebrota to byla; to víte, sedlák, zvl᚝ když to byl radní

nebo starosta, nejednal s uèitelem jinak než jako s nuzákem.

To se rozumí, ten zotroèený uèitel nemìl u dìtí mnoho autori-

ty. tož je øezal a øezal - to byl jeho hlavní výchovný prostøedek.

Otrok má vždycky metody otrokáøe a mstí se, kde mùže. Teï

si vemte, jaký pokrok už je dnešní škola; ale ještì mnoho

se dá na ní reformovat, aby vychovávala samostatné

a sebevìdomé lidi, lidi s kuráží do života. Reforma školy je

právì také reformou uèitele, uèitelù; to znamená zvyšovat je-

jich sociální úroveò i vzdìlání. Dnes už se uèitelé sami do-

máhají toho, aby mìli vzdìlání vysokoškolské; tož to by

se mìlo vyzkoušet, jaký pomìr by mìl takový uèitel akade-

mik k dìtem. Hlavní vìc je: mít dìti rád, umìt se vmyslit a vcítit

do jejich duševního života, který je spíš konkrétní a obrazný

než abstraktnì vìdecký; vyuèovat názornì, pøipínat pouèo-

vání k tomu, co dìti konkrétnì vidí ve svém okolí; a vyuèování

co možná individualizovat. Vùbec na školu, na výchovu a na

vyuèování by se mìlo mnohem víc myslet... a taky dávat mno-

hem víc prostøedkù než dosud. Vývoj školy, v tom je vývoj de-

mokracie.

Takový kluk na venkovì má mnoho práce, jejej! Tož si to

spoèítejte: musí umìt hvízdat na pysky, mezi zuby, na jeden

prst, na dva a na pìstì; potom na dvojí zpùsob luskat prsty;

musí umìt všelijak zápasit, stát na hlavì, chodit po rukách

a lámat kolesa; a dobøe utíkat, to hlavnì. Oblíbená hra-døina

bylo „glckání“... to se musí skákat na jedné noze, ruce zalo-

ženy køížem, a ramenem se drcá do ramene, aby sok musel

napadnout na skrèenou nohu; obyèejnì jsou dva proti sobì,

ale i tøi, ètyøi a celý chumáè klukù. Potom musí umìt støílet

z praku a z luku, trefovat kamenem, jezdit na koni, práskat

bièem a kocarem, vylézt na každý strom, chytat raky

a škrobáky (brouky), plavat, ohníèky dìlat, klouzat, sáòkovat,

kulovat se, po chùdách chodit, a co já vím, co všechno. Jed-

nou jsme zaèali vyhrabávat tunel, že v nìm budeme jezdit vla-

kem sem a tam, ale kde vzít vlak, tím jsme si zatím hlavu nelá-

mali. Jen si spoètìte všechna klukovská øemesla: dìlat bezo-

vé a brkové pukaèe; vyøezávat p횝alky z vrbového proutí nebo

z husích kostí a klarinety z tøešòového døíví; dìlat trubky z obil-

ních a dyòových stonkù; vyrobit jednoduchý luk nebo kuši

s šindelovou pažbou a k tomu šípy;potom pušky, šavle a èáky.

zhotovit si míèe, pìèky nebo jak vy tomu øíkáte, špaèky, po-

tom blechy a palestry. vyøezávat mlýnky vodní i vìtrníèky nebo

dokonce velkonoèní klapaèku; uvázat jakýsi gordický uzel

a splést z koòských vláší prstýnky a celé øetìzy - tomu nás uèil

nìmecký chlapec na vexlu. A na to všecko má kluk jen za groš

kudlu - kapesní nùž, my jsme øíkali „fedrmesl“, byl ideál všech

ideálù; kdo mohl, vypùjèil si doma pilku, dláto nebo sekyrku,

a už nìco øezal a tesaøil. Každý hoch je kus inženýra.

Jednou jsem si o život pøál mít „grumle“; to je takový cikán-

ský hudební nástroj, trochu ve formì malé lyry, s kovovým ja-

zýèkem, na který se fouká a prstem brnká. Tož takovou grumli

jsem chtìl mít a poprosil jednoho cikána, aby mnì ji udìlal.

Nu dobrá, øekl ten cikán, ale to mnì musíš donést železo. - Já

mu donesl železa, co jsem ve dvoøe našel. - A teï mi musíš

pøinést chleba. - Tož jsem mu dal chleba, pak zase máslo

a vejce - já už nevím, co všechno jsem tomu cikánovi musel

donést, ale grumli jsem nakonec nevidìl.

Dìtských her bylo mnoho, všecky venku na vzduchu; doce-

la nepacifisticky jsme si hrávali na vojáky, vlastnì na vojnu.

Anebo na raubíøe; já jsem býval náèelníkem raubíøù a syn øe-

ditele panství náèelníkem šandárù; to se rozumí, když to šlo,

naøezal jsem mu.

Takový kluk má svou klenotnici a v ní: barevné fazole, knof-

líky, pìkné kamínky, paví a sojèí pírko, kostky z broušených

kouskù cihly, barevné sklíèko, hranol nebo èoèku z nìjakého

lustru, tøeba kostelního, a jiné poklady. Aj svùj obchod mají

kluci ; pùjèují na vysoký úrok fazole, vymìòují si a nìkdy

i prodají za krejcar.

Tož to se rozumí, vedle této klukovské organizace musí ven-

kovský kluk pomáhat nejdøív mamince v domácnosti a potom

otci na poli. Jak žijí dìvèata, to z vlastní zkušenosti nevím, my,

kluci, jsme nemìli s dìvèaty nic spoleèného, žili jsme úplnì

oddìlenì.Jednou, to mnì bylo asi osm let, vzala mì matka

s sebou do Šaštína na pou. Spali jsme tam u našich zná-

mých foøtù, ti mìli dcerku asi mého vìku; dva dny jsme tam

pobyli, a my dìcka jsme si spolu hrály od rána do veèera.

Když jsme se vrátili domù, strašnì se mi po ní stýskalo.

Kluci ve mìstì už tolik tìch her neužijí; snad jim to teï na-

hradí skauting. Dìti se mají nechat trochu øádit;dítì vyrostlé

venku je vynalézavìjší, samostatnìjší a praktiètìjší - dítì mìst-

ské si èasto neumí oøezat ani tužku a vùbec nemùže vypìstit

svou manuální dovednost. Tož celkem se mnoho neštìstí ven-

ku nestane; nìkdy se obrazí palec u nohy, nìkdy se dostane

i kamenem do hlavy, to je pravda. Pamatuju se na troje váž-

né nehody. jeden kluk spadl s topolu, dost s vysoka, a øíkalo

se, že mu to škodilo na prsou. Jeden se otrávil blínem, když

dìlal konì a kluci ho krmili „makem“;a jeden se pøi koupání

v rybníku utopil. Když ho donesli domù, byl jsem pøi tom, jak

matka k nìmu pøiklekla a zaèala takovým táhlým a plaètivým

hlasem vyzpìvovat Jozífkovy pìkné vlastnosti: Ty mùj pìkný

Jozífku, jak jsi byl hodný, už a nebudu kárat, a tak.Pozdìji

jsem se doèetl, že takové oplakávání a chválení mrtvých je

zvykem všech primitivù.

Dítì docela dobøe cítí, jsou-li dorostlí svobodní a jaký k sobì

mají pomìr. Takové dítì v Americe je volnìjší než v Evropì,

je naivnìjší a prostší ve styku s dìtmi i dospìlými; nebojí

se dorostlých, vidí, že i oni jsou mezi sebou upøímní. To je vliv

republiky a svobody;lidé nelžou a nebojí se poøád, že je chce

ten druhý napálit nebo jim nìco udìlat; tam nemá èlovìk

z èlovìka strachu. Rád se teï dívám na dìti a mluvívám s nimi;

tak se mi zdá, že už dnes jsou kurážnìjší a pøímìjší, a øíkám

si, že z nich vyrostou volní lidé. Republika, pane, to je ohrom-

ná vìc!

A zas mì napadá otázka školy a uèitele. Uèitel na škole

má dìtem vštìpovat republikánství, demokratickou svobodu

a rovnost; má se stát dítìti kamarádem.Jeho autorita má

spoèívat na rozdílu vìku, na jeho pøevaze ve všech vìcech

vìdìní, praxe a charakteru. Já jsem vypozoroval, že americ-

ké dìti mívají k uèitelùm a uèitelkám daleko kamarádštìjší

pomìr než u nás a že Amerièané po celý život rádi vzpomí-

nají na své uèitele a na školy. U nás si dìti oddychnou, když

vychodí školu; a pøece poznávat, zvídat je pro zdravé dìti ra-

dostí. Americký uèitel hraje s kluky v kopanou a nebojí se, že

si pøi tom zadá. Uèitel byrokrat by nešel s dìtmi sáòkovat

nebo na led - mìl by strach, že by se tøeba svalil a ztratil svou

dùstojnost nebo autoritu.

Mezi uèitelem a žákem, stejnì jako mezi úøedníkem a ob-

èanem, bývá taková umìlá vzdálenost - cizota. Jen víc živos-

ti, víc srdeènosti, a máte pravou demokracii.Škola Komen-

skému byla officina humanitatis; škola nepìstí èlovìka jen

individuálnì, ale i kolektivnì, vychovává ho pro spoleènost,

pro demokracii. Já bych místo té minulostní písnièky „Bývali

Èechové, bývali rekové“ slyšel radìji písnièku novou: „Kanto-

øi, kantoøi, buïme demokraty.“ Tím lépe, že už takové máme!

To se rozumí, to platí i o rodinì. Ne slepá autorita rodièù, ne

pasivní poslušnost dítìte, vymáhaná vìèným okøikováním

a hubováním, ale výchova pøíkladem.

Dítì a jeho svìt

Po mamince jsem byl silnì pobožný. Býval ]sem (v Èejko-

vicích) ministrantem u našeho kaplana, pátera France, Sato-

ra se jmenoval, a toho jsem pøímo miloval; mnì se vám tak

líbil, jak mìl bílý kolárek a tu pøiléhající èemou, jak se tomu

øíká? - kleriku s takovými kulatými knoflíèky od krku až

k nohám. Když jsem mu ministroval, zdálo se mi, že páter

František je jako pánbùh a já jsem mu andìl; to bylo mé nej-

vìtší štìstí. Mnohem vìtší, než když jsem zpíval na kruchtì.

Nu, to víte, byl jsem také pyšný na svou ministrantskou ko-

mži. Ten páter Satora byl zvláštní èlovìk, takový rozpolcený.,

typický Slovák, z Boršic u Uherského Hradištì. Nìkdy byl

zrovna fanatik, a jindy se zdálo, že se trápí pochybnostmi;

u církevní vrchnosti, ani u svìtské, nebyl dobøe zapsán. Jed-

nu dobu jsem slyšel ženy šuškat o páteru Francovi a paní

rechtorové, když se dostala do kouta; nerozumìl jsem tomu

a lámal jsem si hlavu, co to mùže znamenat. A páter Franc

mìl jednu nedìli kázání, že i knìz je høíchu podroben, a že si

lidé nemají brát pøíklad z jeho života, ale z Krista a jeho slov,

kterým je uèí. Byla to jakási veøejná zpovìï., já jsem tomu

tenkrát nerozumìl, ale moc mì to kázání zarazilo, proè že si

lidé nemají brát pøíklad z jeho života. Teprve když jsem dozrá-

val a díval se zpìt na sebe v dìtství, porozumìl jsem tomu

i jiným vìcem.

Postupem èasu, ètením a zkušenostmi jsem se poèal

na knìze dívat kritiètìji a rozednívalo se mi, že mezi nábo-

ženstvím a církví je rozdíl; katechetové sami na støední škole

pøipouštìjí, že církev je sice instituce Boží, ale že má nìkteré

stránky lidské, nepodstatné, zmìnitelné a proto podle náro-

dù a zemí rùzné. Ovšem, že tìch stránek lidských mnì stále

pøibývalo; ale nikdy jsem o Bohu a teleologii nepochyboval,

vždycky jsem byl optimistou.

Nedovedl jsem si v té dobì ani pøedstavit, že mùže být nì-

jaká jiná víra. V Èejkovicích jsem našel v nìjakém starém ka-

lendáøi èlánek o Rusku; bylo v nìm o pravoslavné církvi, a ne-

mùžete si pøedstavit, jak jsem byl zneklidnìn zprávou, že také

jiná víra než naše má poutì, poustevníky, svaté a zázraky. Im-

ponoval mnì tenkrát argument, že katolíkù je víc než protes-

tantù a pravoslavných; ale znepokojovalo mì srovnání, že mo-

hamedánù a pohanù je ještì víc.

Slyšel jsem také, že v nedalekých Kloboukách jsou protes-

tanti, helvíti; zašel jsem tam na výzvìdy na pouf a vloudil

se do evangelické modlitebny. mìl jsem hrozný strach, že

se propadnu nebo že mne za trest zabije hrom - a nic. Ty holé

stìny, pult místo oltáøe, ta vážnost a prostota, to všechno

na mne udìlalo takový dojem, že jsem sotva dechu popadal.

Slýchal jsem tenkrát, jak evangelíkùm vyèítali, že nevìøí

ve zvony;tehdy ještì protestanti nesmìli zvonit, teprve sto let

od toleranèního patentu dostali právo na zvony. Zaráželo mì,

že katolíci protestanty uznávali jako vzdìlanìjší, poøádnìjší

a hospodárnìjší; vrtalo mnì mozkem, odkud to? Nebo jsem

špekuloval, proè se øíká: drží to jako helvítská víra. Tìch zá-

had jsem si tenkrát nerozøešil, ale protestantismus mì zne-

pokojoval dál a jaksi dráždil.

Židù, tìch jsem se bál; vìøil jsem, že potøebují køesanské

krve, a proto jsem si radìji zašel o pár ulic, než abych šel

podle jejich stavení; jejich dìti si chtìly se mnou hrát, protože

jsem trochu umìl nìmecky, ale já ne. Teprve pozdìji jsem

se se Židy jak tak smíøil; to bylo na reálce v Hustopeèi. Jed-

nou jsme mìli školní výlet do Palavských kopcù. Když jsme

po obìdì v hospodì skotaèili a dìlali hlouposti, ztratil se nám

spolužák Žid na dvùr. Já ze zvìdavosti za ním, on se postavil

za rozevøené køídlo vrat a tam se tváøí ke zdi uklánìl a modlil.

Tu jsem se nìjak zastydìl, že se Žid modlí, zatím co my si

hrajem. To mi tak nešlo do hlavy, že se modlí stejnì vroucnì

jako my a že nezapomíná na modlitbu ani za hry...

A vidíte, po celý život jsem se snažil dávat pozor, abych ne-

byl k Židùm nespravedlivý, proto se øíkalo, že s nimi držím.

Kdy že jsem v sobì pøekonal ten lidový antisemitismus? Pa-

náèku, citem snad nikdy, jen rozumem. vždy vlastní matka

mì udržovala v krevní povìøe.

To se rozumí, jako dítì jsem nevìøil jen v to, èemu nás uèili

ve škole a v kostele; mùj katolicismus byl takový povìrèivý,

prostoupený slováckou mythologií. Vìøil jsem ve všecky mož-

né a nemožné duchy a snad nejvíc v polednici a klekanici, to

proto, že jsem pøi hrách zapomínal na èas a vracel se pozdì

domù k obìdu a k veèeøi. Hastrman byl mezi kluky zvl᚝

populární, kde který prý ho vidìl, ale byly veliké spory o jeho

podobì a barvì vlasù, vousù a šatù; také èarodìjnice hrály

velikou roli, potom smrt a èert; toho jsme jednou všichni sly-

šeli v kostele, když za mše zalomcovala jedním èlovìkem

padoucnice. Také èernoknìžník mì znepokojoval, když jsem

se o nìm doèetl. Tak jsem žil v takovém dvojím, dvojakém

duchovním svìtì, øeknu orthodoxním a neorthodoxním. V tom

neorthodoxním, v tìch povìrách a rozmanitých anthropomor-

fismech (vlastnì paedomodismech!) nebylo soustavy, ta kle-

kánice, ten hastrman a ostatní bytosti a pøíšery byli každý jaksi

pro sebe, bez souvislosti mezi sebou - divnì jsem to pocio-

val. Vìdìl jsem dokonce, že je to povìra, ale hranice mezi

povìrou a vírou jsem jasnì nevidìl a nedovedl jsem se tìm

povìrám jaksi ubránit; tak byly zakoøenìny a obecnì pøijímá-

ny. Pan kaplan nás sic ve škole uèil katechismu, ale sám také

tìm povìrám neodporoval. Byl bych snad mohl øíci, že poled-

nicí je vlastnì pøíšerné ticho pravého poledne, klekánicí sou-

mrak s klekáním, ale dìtský rozum lpí na tìch paedomodis-

mech, dítìti se líbí poesie mythù. Ovšem od té poesie bývá

brzy odtrhován: vèera, když jsem pøišel po klekání, matka hro-

zila, že ta klekánice tì pøece jednou vezme; dnes jsem musel

na poli hlídat brambory až do tmy a bál jsem se klekánice -

ale dy, chlapèe, víš, že klekánice není...

Ani ve škole, ani doma jsem neslýchal hlubšího slova o du-

chovní podstatì náboženství; neslyšel jsem, že

se o náboženství mùže a má pøemýšlet. Náboženství lidové

bylo, jako ty symboly a celý kult, hodnì hmotné, docela ob-

jektivní, objektivistické. Že by náboženství nìjak mìlo prvky

subjektivní, subjektivistické, to nám nikomu nepøišlo na um;

náboženství nám bylo zjevenou pravdou boží, bylo pøikázání-

mi božími a církevními, a bylo, co Vincenc z Lerina klasicky

formuloval: quod semper, quod ubique, quod ab omnibus cre-

ditum est.Sám jsem tenkrát špekuloval o takových zevních

vìcech, jako na pøíklad kdo je vìtší pán, císaø nebo papež?

Když jsem zavadil o Svatou Trojici, o vtìlení Boha v lidské tìlo

a jiné nauky, kterým jsem nerozumìl, ptával jsem se na to

a ono pátera France, ale musil jsem se spokojit stereotypní

odpovìdí: že to je tajemství. To slovo zabránilo diskusi, ale

neuspokojilo. Náboženství se prostì žilo a praktikovalo, uèení

církevní se prostì akceptovalo. Z Bible jsme se dovídali, jen

co bylo ve školních knížkách a co jsme slyšeli v kostele; doma

se Bible neèetla, jen nìkdy modlitební knihy.

Pøed èasem se ve stáji na zámku obìsil pacholek Mnì pak

ukazovali branku, na které visel, a já jsem se vám té branky

zrovna bál, s takovou hrùzou jsem se na ni díval a nikdy jsem

prahu do té maštale nepøekroèil. Mnì pøipadalo strašné a ne-

pochopitelné, jak si nìkdo mùže vzít život. Jen si to dooprav-

dy pøedstavte, vzít si život!To je nìco tak nepøirozeného, tak

zvráceného! To mnì poøád leželo v hlavì, zvl᚝ když jsem

pozdìji našel knížku o lidech, kteøí snášeli život

v nejhroznìjších situacích; tak na pøíklad jeden bratr klášter-

ník prý byl pochován v kryptì, ale byl mrtvý jen zdánlivì: pro-

budil se a musil pak buï èekat, až ho vysvobodí nový pohøeb,

nebo se usmrtit - žil dvacet let v podzemí, živil se hmyzem,

který padal okénkem do krypty, a lízal vlhkost na zdi a rakvích

- - já jsem si namítl sic, co bylo v zimì, když toho hmyzu není,

ale kasuistika toho pøípadu a podobných jiných pøece mì dr-

žela a vštípila mnì ten problém samovolné smrti. Mùj spis

o sebevraždì je odpovìdí k tìm dìtským a pozdìjším zku-

šenostem.

Kdež pak, o Praze a o Èechách jsem tehdy nevìdìl. Pro

Slováky v tom mém kraji bylo tenkrát jen jedno mìsto, Vídeò.

Do Vídnì od nás chodili na uèení a do práce. Obèas pøichá-

zeli nastrojení z Vídnì na návštìvu.Jednou tak pøišel øeznic-

ký tovaryš z Pešti, v maïarském kroji, na botách ostruhy,

v ruce èagan - jen škoda, že byl jednooký, jaksi se to k tomu

mundúru nehodilo. Pøišel do kostela, kde kdo se na nìho dí-

val, jak mu ostruhy na dláždìní øinèely. O Vídni nám jeden ta-

kový slovenský Vídeòák peèetil, že je tam most z gumilastiky,

tak prý se prohýbá, když po nìm jdou a jedou. Èechùm

se øíkalo „zlatí páni“., øíkají prý stále „mùj zlatej“. O Praze jsem

se po prvé dovìdìl v knížce z Dìdictví malièkých, kde se líèilo,

jak nìjaká potulná rodina jede s vozíkem do Prahy a jak ta

Praha je krásná. Já jsem se cítil Slovákem. Babièka z Kopèan

mi vždycky darem pøinesla bílé slovenské gatì; ale já chodil

obleèen po mìstsku. Když jsem šel na študie na reálku, dali

mnì ušít šaty z otcovy koèovské uniformy; byly modré

s mosaznými knoflíky - v Hustopeèi se mnì kluci moc smáli.

Hodonín, to bylo pro mne už velké mìsto; zvláštì že mìli

vìž, kdežto v Èejkovicích byla jen zvonice, kostel bez vìže.

Hustopeè jsem také brzy poznal, mìli jsme tam matèinu rodi-

nu. Jednou jsem tam byl na jarmaku a dostal jsem od strýce

celý šesták, i koupil jsem si barvièky; byly to takové barevné

koláèky i se štìtièkou ve døevìné škatulce; nesl jsem si to

domù, tenkrát na Èejè, jako poklad. Cestou pøišla bouøe

a liják; strèil jsem si barvièky pod paži, pod kabát a pod koši-

li, aby nezmokly. Když jsem došel domù, mìl jsem všechny

barvy na košili a na tìle. A tak se ze mne malíø nestal.

Na reálce mnì malování jaksi nešlo, kreslení lépe; pozdìji

jsem na gymnasiu mìl rád deskriptivu, té nás mimoøádnì uèil

profesor mathematik Adam. Byl jsem slušný mathematik,

hájíval mì na konferencích v tìch mých potyèkách s jeho ko-

legy.

Rok na vsi

Když si na všechno vzpomenu: co dojmù má dítì na takové

vesnici! Zima: to chodí Mikulᚠs èertem - èert je velice vlivná

osobnost; ještì jako profesor jsem dìlal svým dìtem Mikulá-

še. Pak máte Vánoce a koledy. k nám jezdil, bùhví odkud,

èlovìk s Betlémem, to byla podívaná pro celou vesnici. Po-

tom Tøi králové a o masopustì maškary... poøád ~ má dítì

naè tìšit. Nejvíc na draní peøí; tehdy se sešlo a sesedlo až

dvacet lidí - to bylo povídaèek! My dìcka jsme se štípali

a žduchali, abychom neusnuli a nepøišli o nìjakou tu straši-

delnou historku, a pak se rozdávaly koláèe nebo placky.

Sotva pøijde jaro, první vìc je shodit boty; ještì býval led,

a tož jsme bìhali bosky. Jak uschne zemì, zaène se vysoká

sezóna her s fazolemi nebo s palestrou; míè, my jsme øíkali

habán, byl velká vzácnost, když mìl v sobì trochu gumilasti-

ky, aby odskakoval od zemì nebo od zdi; gumilastika, to byla

pro nás drahá mast, a tož kde jsme na nìjakou kápli, uøízli

jsme ji a dìlali z ní habán. A už zas byly Velikonoce, to jsme

bìhali s klapaèkami; o velkonoèním pondìlí, na mrskut, cho-

dili jsme s pletenou žilou šlehat dìvèata a koledovat o vajíèka.

I Vzkøíšení je veliký svátek, nejvìtší ovšem v Hodonínì, proto-

že tam stávali u Božího hrobu dva dragouni s tasenými šav-

lemi. Na tìch jsem mohl oèi nechat.

Pak je v máji procesí a litanie po polích, aby byla úroda, jsou

visitace, kdy se sjedou faráøi z okolí i s dìkanem na trachtaci

- celý týden kuchaøky napøed pekly a smažily, a my kluci mi-

nistranti jsme jim nosili na stùl. Nebo oheò na vsi, to je také

pro kluky svátek; když jsme sedìli ve škole, sotva jsme za-

slechli zvonìní a troubení, vyskákali jsme okny, dìvèata vy-

bìhla dveømi; ve školní jizbì byla kachlová kamna, z nich jsme

vytáhli pár kachlíkù, a tou dírou jsme utíkali ven. Nìkdy si kluk

udìlá svátek sám - jde za školu. Zvl᚝ mùj bratr Martin rád

chodil za školu - pak jsme ho hledali po celých Èejkovicích.

Když jde kluk za školu, zažije takový zvláštní, skoro stísòující

pocit toho ticha v obci, protože ostatní chasa sedí ve škole

ve škamnech.

Pøijdou vojáci do dìdiny - zase událost. Veliký svátek je sta-

vìní máje o hodech - my kluci jsme pak na ni zkoušeli vylézt.

O hodech si dorostlí chlapci volili svého starostu, stárka

a stárku, a pak chodili po vsi vybírat, co kde dostali, kuøata,

koláèe nebo víno... Nìkdy pøijeli komedianti a napjali si

na návsi provaz pro své kumšty; my kluci jsme to pak dìlali

po nich, chodili jsme po zahradní zdi nebo po kalenici domù,

tøeba i na kostelní støeše. Tak spadnout, bylo na vìky amen,

ale nespadli jsme.

Zvláštní svátek na vsi je pohøeb, zvl᚝ když je s muzikou;

v té veliké úèasti spoluobèanù a hlavnì spoluobèanek je pìk-

ný cit, ale ovšem také vítaná pøíležitost nechat práce a nìco

si popovídat. K nám byla pøifaøena obec Podvorov. když od-

tamtud pøišel pohøeb, položili nebožtíka pøed køížem u kostela

a šli se do protìjší hospody „ohøát’, dokud se pan dìkan nebo

kaplan neoblékl - jeden musel venku èíhat, až se velebný pán

objeví, aby honem dopili a zvedli rakev. My kluci ministranti

jsme zatím venku mrzli a poèítali, co na høbitovì dostaneme -

v nejlepším pøípadì to byl ètyrák; když to byl jen krejcar, byli

jsme, to se rozumí, nespokojeni a dovedli jsme si ulevit špi-

èatým slovem.

Podzim, to jsou ohníèky a vinobraní; vaøí se povidla - den

a noc aji déle se míchají tmky nad ohnìm; pøi tom se moc

nevypravuje, ale tím víc kluci olizují vaøeèku. Pøi kopání bram-

bor jsem musel nìkdy až do tmy hlídat - a já se tak bál kleká-

nice! Ovoce se nehlídalo, nebylo proè; ještì bylo zelené, a už

jsme je otrhali. Tehdy byl ovocný strom hospodáøi leda pøítìží;

ovoce se ani nepovažovalo za potravu - na to museli pøijít tepr-

ve uèenci s tìmi vitaminy. Zato vinohrady se hlídaly pøísnì,

hlídaè mìl pušku; snad právì to nás ponoukalo, abychom

chodili na hrozny - to se nás srotilo až dvacet a hledìli jsme,

jak hlídaèe pøelstít. Výpravu vedli hoši, kteøí sami doma

u rodièù mìli vinice - jak se øíká, kradené ovoce nejlíp chut-

ná. T o se rozumí, jen jsem došel domù, a naši už vìdìli, kde

jsem byl; otec namoèil provaz do vody, aby líp pøi výplatì pøi-

lehl, ale matka trest zažehnala. Jenže den potom pøišel hlí-

daè žalovat do školy a ukazoval, ten, ten a ten tam byli,

a žádná výmluva nepomohla; museli jsme na lavici a uèitel

nebo kaplan nám odmìøili pìtadvacet - nu ano, i pan kaplan.

Jak je ten rok na vsi krásnì a bohatì rozèlenìn, pøírodnì

i nábožensky! Celý život na vsi je obøadnìjší než ve mìstì, je

jako zasazen do náboženského rámu; nevadí, že jsou to na-

mnoze pozùstatky ještì z pohanství.Ty všechny zvyky mají ráz

institucí; život je jimi regulován, stává se øádem. Kdo v nìèem

poruší panující øád, toho se lidé témìø štítí. Na pøíklad byl ta-

kový nepsaný pøedpis, že si každá rodina sama dìlá chle-

ba;to se už ve tøi hodiny ráno vstávalo, mouka podveèer za-

dìlaná se kopistí mísila v díži - co práce s tím bylo! musela

se vytopit pec a pohrablem vyèistit - pak se s chlebem nebo

po nìm napekly placky z chlebového tìsta, pekanèe, nebo

jak vy øíkáte, poplamenice - paneèku, to byla s oškvarky dob-

rota! Tož která hospodynì chleba nepekla, ale kupovala, ta

byla pøímo v opovržení u ostatních. Myslím, že u nás

na venkovì se teï už chléb skoro obecnì kupuje; i na vsi

se ten starý øád mìní. Nedìle, ta udává také takový obøadný

rythmus života; podnes nedìli svìtím.

Když jsem dospíval, študoval jsem vìdomì ten život na vsi;

býval jsem na prázdninách v Kloboukách u Brna, a tehdy - to

jsem byl universitánem ve Vídni - chtìl jsem napsat román

o životì dìdiny. Tamní doktor, zajímavý èlovìk, mìl být hrdi-

nou a osou románu, a kolem nìho se mìla rozvíjet kronika

vsi. Ještì nedávno jsem našel nìkolik listù z toho svého po-

kusu.

Pozdìji,když jsem býval na Bystøièce na prázdninách, také

jsem rok za rokem pozoroval, jak a èím taková ves žije. Kdy-

by naši doktoøi, knìží a uèitelé chtìli a dovedli pozorovat ten

život na vsi, co by tu bylo zajímavého materiálu!Pastoøi

v Nìmecku vydali takové publikace; nám to chybí. Aspoò, že

máme pozorování romanopiscù: Holeèka, Baara, Herbena,

Mrštíkù, Terezy Novákové, Šoltésové. Dnes se ten život na vsi

z gruntu mìní; ale na to naši spisovatelé jaksi neberou —

Bože, co je to u nás, v dìdinách i mìstech,ještì nepoznané-

ho života!

Nejen práce rolníkova, ale celý život je regulován podne-

bím, mìnou zimy a tepla, konec koncù slunkem, pomìrem

zemì ke slunku; a pøece o slunku lidé ménì pøemýšlejí než

o mìsíci, tøeba si mìsíc svítí jen svìtlem od slunka vypùjèe-

ným. Ale na slunko se nemùžeš dívat jak na mìsíc, kdežto

mìsíc v úplòku je jen chvilku a stále mìní svou formu - jsme to

my lidé divní, divní povrchníci. Ale ovšem, noc má pro èlovì-

ka jiný význam než den, a tak i mìsíc požívá zvláštního reno-

mé - myslím, že se v našich národních písních mìsíc èastìji

opìvuje než slunko; pravda, my mluvíme o mìsíèku a sluníèku,

to Nìmci a jiní tak nedovedou.

O dìtství a výchovì

Já bych to shrnul tak: dítìti je první a hlavní školou rodina;

a rodina, to se rozumí, ta míò vychovává a vyuèí dítì tím, co

mu pøikazuje nebo zapovídá - u nás je ve všem, i v rodinì,

pøíliš kázání - jako spíš tím, co dítì doma vidí. Tedy jací jsou

rodièe, matka i otec, jaký mají pomìr k sobì a k okolí, to má

nejvìtší vliv na dítì. Prosím vás, když takové dìcko doma

pozoruje nesoulad a hádky rodièù, hrubost, neúctu, neprav-

divost, jak mùže z nìho nepøemùže-li to v sobì úsilím, být sluš-

ný èlovìk? Ono se øíká: èím hrneèek navøe, tím páchne. To

platí i o rodinì.

Stejnì dùležitý je pomìr dìtí mezi sebou, starších k mladším.

Myslím, že není dobøe být jedináèkem. Mezi sourozenci platí

pøirozené právo staøešinství:starší vede, mladší ho poslou-

chají nebo aspoò napodobují. A zas máte pomìr sester

a bratøí: starší bratr své sestry chrání, starší sestra je menším

sourozencùm skoro maminkou. Tak máte už mezi dìtmi pøed-

obrazení dospìlého života.

Potom tu máte pøíbuzné, kmotry, sousedy a jejich vliv - to

všecko ve své plnosti a konkrétnosti pøedstavuje výchovný vliv

rodu. Staré øády - organisovaný rod nebo zádruha - zanikly,

ale jejich poøádky trvají v jiné, volnìjší formì a pùsobí

na utváøení dítìte. Ten bližší kruh pøíbuzných, to jsou první lidé,

se kterými dítì pøijde do styku a které pozoruje - nìkdy až

pøíliš dobøe pozoruje. Mnì se nejvíc líbil mùj strýc, pekaø

v Hustopeèi; byl sice dost hrubý, bil ženu i dìti, ale jinak tako-

vý pevný, rozšafný, pracovitý èlovìk, Slovák z Cáhnova, teh-

dy ponìmèovaného; mne již tenkrát v Hustopeèi zajímalo, jak

že se mohl ze Slováka stát Nìmec, hustopeèský obèan - když

jsem byl pozdìji na gymnasiu, zašel jsem jednou

o prázdninách k tìm pøíbuzným v Cáhnovì, abych to pøená-

rodòování pozoroval.

Vliv školy není jenom didaktický, ale i mravní. Dítì prokouk-

ne svého uèitele, je-li hrubý, nespravedlivý, ledabylý; vidí jak

se chová k svým pøedstaveným, na pøíklad k inspektorovi pøi

inspekci, k panu starostovi, k panu dìkanovi - to všechno má

pak vliv na povahu i mravní pøesvìdèení dítìte. Pak máte vliv

spolužákù a spolužaèek, co se tu zas køíží rodinných

a sociálních momentù! U nás byla koedukace z nouze - byla

jedna svìtnice pro všecky, na jedné stranì hoši, na druhé

dìvèata, ale pøi tom dva svìty pro sebe.Potom si hoch najde

kamaráda; s tím je poøád pohromadì, tomu se svìøuje, z toho

si i bere pøíklad; ty své kamarády bìhem let mìní, jako by

doplòoval a korigoval svou prvotní volbu.

Hotovým zjevením pro dítì jsou školní sbírky a knihy. V Èej-

kovicích jsem dostával knihy od pátera Satory, hlavnì pøe-

klady z Nieritze a knížky z Dìdictví. O školních sbírkách u nás

nebylo zdání; až na reálce jsem poznal malý fysikální kabinet,

sbíral jsem brouky a dìlal si herbáø. Co to pro dítì znamená,

mùže-li vlastní kraj poznat podle sbírek nerostù, rostlin

a vycpaných zvíøat! Arciže takové vyuèování je také otázkou

penìz - mít ve vesnici dostateènou školu, mít dost uèitelù (v

mé dobì jsem o uèitelkách ani neslyšel) a k tomu rozlièné

sbírky a knížky - dnes už by každá škola mohla mít tolik tako-

vých pomùcek; jen mít na to dost penìz, jen umìt ty peníze

na to vìnovat!Ad vocem knížek pro dìti: my si øíkáme národ

Komenského a máme tak málo literatury pro dìti, a ještì míò

té dobré! Moc jsem se o tom nauvažoval, jak to, odkud ten

nedostatek. A to je nedostatek i mravní. Vìtšina naší dìtské

literatury, to je fádní moralisování spisovatelé a spisovatelky

se nutí do tak zvané popularisace a jakéhosi žvatlání, ale ne-

mají dost té psychologie, aby pochopili dìtskou duši, její

opravdovost a rozumovost pøi vší naivitì, její zájmy a horizont.

Bývá mi trapné, když nìkam pøijedu a tam mì osloví dítì, ne

svými slovy, ale velkými pathetickými slovy, která mu vkládají

do úst dorostlí; dítì by takových slov jak.živo neužilo. Naše

spoleènost, to je právì vidìt na té její dìtské literatuøe, dìtí

ještì dost nemiluje, i když se s nimi mazlí.

Ja, tož ty všechny vlivy - od rodiny až po školu a èetbu- pù-

sobí na výchovu dítìte; co tu je složek! Reformovat výchovu

dìtí, to neznamená jen zdokonalovat tu didaktiku ve škole; to

znamená reformovat i život nás dospìlých; my jsme pùda,

ze které rostou nové generace - záleží bodnì na nás, budou.li

lepší nebo šastnìjší. Ten saský ministr mìl pravdu, když øekl

deputaci, která k nìmu pøišla s návrhy o výchovì dìtí, že mu

výchova dìtí starosti nedìlá, jen výchova dospìlých. A zase

a stále ta otázka penìz. Vemte si výchovu se stránky zdra-

votní, výchovu dìtí úchylných nebo ménì nadaných, výchovu

dìtí zpustlých; øíká se, že dobrá škola ušetøí peníze za kriminál,

špitál a chudobinec. Dobrá výchova a dobré uèení má být co

nejindividuálnìjší; v tom dìláme u nás øadu pokusù, ale já bych

jich dìlal ještì víc, ale právì individualisace školy vyžaduje -

tìch penìz!

Vemte si také sociální problém ve výchovì - dìti jsou nej-

strašnìjší memento pauperismu. Bída a nouze, to není jen to

nedostateèné stravování a šacení, ale to hrozné bydlení! V létì

je hej, ale v zimì! Celá, a èetná, rodina pohromadì v jedné

svìtnici - jaké v ní má dítì intimní a èasto hrozné zkušenosti,

a jak ty zkušenosti jsou hlubší, osudovìjší než to abstraktní

kantorování ve škole a kázání jednou za týden v kostele! So-

ciální otázka je zvl᚝ otázkou výchovy.

Otázka dìtského zdraví! Já ani nechápu, že dosud nepa-

matujeme dost na høištì, koupalištì a parky pro dìti - èím

chudší ètvr, tím víc jich má být, protože tam je dìtí víc. Øíkáte,

že pøi správném kropení mùžeme mít stejná travnatá høištì

jako v Anglii; zas jde o to, mít na to peníze, to jest ukládat

peníze do dìtí to je ta nejúèelnìjší investice. Rozumí se, že je

rozdíl venkova a mìsta; na vsi je celá obec a okolí klukovi

høištìm.

To jsou problémy výchovy, vedle nich máte problémy didak-

tiky, jak èemu vyuèovat; dobøe, že se o nich hodnì uvažuje.

Hned na prvním místì - náboženství.Mnì už jako chlapci bý-

valo smìšné, když na vysvìdèení dávali známku

z“náboženství“-co je to? Známka z toho, jak kluk odøikává

katechismus - ale to pøece není náboženství! To, èemu øíká

náboženská otázka, to je také a ve velké míøe otázka školy,

ale zas ne jenom školy; je to otázka celého života.Žijeme

v dobì rozhodnì pøechodné; prožíváme hlubokou nábožen-

skou krizi. Skepse a náboženský indiferentismus - vlastní

nevìrectví není skepse, ale lhostejnost!- dotýká se pøirozenì

dítìte. Krize je právì všeobecná, je i v rodinách; obyèejnì

vidíte, že se otcové chovají nábožensky vlažnìji než matky -

dítì má dojem, že náboženství je jaksi pro ženy a dìti; proto

je shazuje, jak zaène dospívat. A pokud bìží o vliv školy, i když

uèitel nevystupuje proticírkevnì, dostává dítì už od první tøídy

nepomìrnì víc pouèení a dojmù vìdeckých než nábožen-

ských. A ty dojmy, to vìdecké vìdìní, dùslednì domyšlené,

vede dítì a školáka k náboženským pochybnostem. Ve ško-

lách, v duších naší mládeže se odehrává právì ten historický

proces, nazývaný konflikt vìdy a víry, boj vìdy a náboženství.

To všechno jsem prožíval intensivnì, tøeba bez otøesù; ale pro

mnohé a mnohé bývala škola místem nejt잚í krize.Škola laic-

ká, kde je zavedena, nechává náboženství stranou; ale ne-

dovedu si pøedstavit našeho èlovìka, který by rostl bez po-

znání Ježíše a jeho uèení; vždy i obsah Starého Zákona pa-

tøí k základnímu kulturnímu majetku evropského èlovìka. Kdo

by neznal obsahu køesanství, byl by vlastnì cizincem na naší

kulturní pùdì; a jak by kdo mohl pochopit evropské dìjiny

a øády, kdyby nebyl pouèen o podstatì a vývoji církví?Ale tady

je potíž, jak tomu uèit, s jakého hlediska hodnotit historické

fakty - tìžké problémy pro školu.Já sám stále opakuju

a zdùrazòuju, že náboženství je podstatným prvkem duchov-

ního života a kultury, a proto mnì je nejenom vyuèování nábo-

ženství a o náboženství, ale i náboženská praxe velikou

a nerozøešenou otázkou školské politiky.

Vidím a slýchám, že slušný pokrok se udìlal.v umìlecké vý-

chovì na národních školách. Jaké jen teï máme pìkné sla-

bikáøe s obrázky, dobré èítanky - jen mít ještì dobrou literatu-

ru pro dìti, obrazy a sošky v uèebnách, aby si dítì ze školy

odneslo živou potøebu umìní. V mé dobì nás uèitel uèil hrát

na housle a cvièili jsme se ve zpìvu hlavnì církevním - to bylo

nìco; dnes se žaluje na nedostatek èasu, uèební látky je víc

než bývalo, a proto se na výchovu umìleckou zapomíná - tož,

myslím, zdokonalit methody vyuèovací, a èasu bude víc.

Na venkovì, jako jsem rostl já, byla celá výchova jednoduš-

ší a primitivnìjší; venkovské dítì nepodléhalo, ani dnes ještì

nepodléhá tolika dojmùm jako ve mìstì. Ale dnes se venkov

rychle mìní a zm욝uje ne všude stejnì; Slovensko

a Podkarpatská Rus zùstávají podnes daleko venkovštìjší než

Èechy - na tyto rozdíly musí prozíravá kulturní politika dávat

pozor. Už v dìtství jsem slýchal, že venkov je zdravìjší než

mìsto, zdravìjší fysicky i mravnì; v pozdìjších letech jsem

poznal názory socialistù proti mìstu. Moje zkušenost je, že

mìsto, ani velkomìsto není mravnì horší a nemá na dìti špat-

nìjší mravní vliv než venkov. Ani hygienicky není mìsto horší

než vesnice, spíš naopak - všimnìte si malých dìtí ve mìstì

a na vsi! Mìstský èlovìk má pomìrnì lepší lékaøskou po-

moc a hlavnì sportem a sokolováním vìtší kulturu tìla. Pøi

tom rychlém zm욝ování venkova je moderní výchova, hlavnì

moderní péèe o tìlo na venkovì stejnì potøebná jako

ve mìstech - to je zavitý problém a. vláda i veøejní pracovníci

by to mìli dobøe pozorovat. Pokud se jedná o mravnost ves-

nice a mìsta, øekl bych, že nemravnost na vesnici je jiná než

ve mìstì. Vesnice je ve všem prostìjší než mìsto, tedy také

v mravech a nemravech; vesnice je morálnì hlubší, mìsto ra-

finovanìjší. Pochybuju, že venkov je speciálnì pohlavnì mrav-

nìjší než mìsta. Co se o tom psává v povídkách, svìdèí leda

o špatném a povrchním pozorování i venkova i mìsta. Ostat-

nì o tom už je odborná literatura, která potvrzuje mùj názor.

Tedy - zas otázka výchovy. A ještì bych øekl: nevychovávají

jen rodièové a uèitelé dìtí, navzájem se rodièové i uèitelé vy-

chovávají dìtmi - víc než se myslívá. Pozorovat dítì s láskou

a zájmem, z toho se dospìlý mnohému nauèí; a kdybychom

ve škole vštípili dìtem svobodnìjší, demokratiètìjší zvyky -

øeknìme v pozdravování a styku, nauèili bychom se tomu

od nich.

Jak øíkám, dnes je situace jiná, než byla v mém dìtství. Naše

spoleènost se víc diferencovala; vedle zemìdìlcù, mezi kte-

rými jsem žil, máme prùmyslové dìlníky a prùmyslníky, pøibý-

vá studovaných lidí, pøibývá i boháèù, co døív nebylo. Vedle

theorií socialistických vidíte pokusy zbudovat filosofii zemì-

dìlskou, prùmysl a technika s sebou nesou ideály amerika-

nismu - pane, to jsou veliké problémy,. které mají také vztah

k výchovì a škole.

Už se hodnì pracuje v psychologii konkrétní a pedagogické,

v pedopsychologii; máme spisy o schopnostech dítìte a mlá-

deže, o testech a psychometrii, o dìtské úchylnosti

a zloèinnosti - to všechno je sice teprve v zaèátcích, ale je to

pokrok, že se o tom všem víc pøemýšlí. Nejvíc je tøeba, aby-

chom své dìti víc milovali, ne ústy, ale èiny, abychom se o nì

víc starali a víc s nimi žili. To platí zvl᚝ o pánech otcích. Tak

èasto vidìt, jak takový èlovìk shrabuje peníze, aby prý se jeho

dìti mìly lépe; ale v druhé, tøetí generaci jsou peníze rozhá-

zeny a rodina vymírá - je nápadné, jak je u nás málo starých

zámožných rodin. Tož radìji se starat o rodinu tak, aby v ní

rostli zdraví, slušní, samostatní lidé...

Èasto o tom uvažuju, jaký je rozdíl mezi vesnicí, a ovšem

i mìstem, v dobì mého dìtství a dnes! Dnes dítì je pod vli-

vem radia a gramofonu, novin a po pøípadì dìtských èaso-

pisù, pod vlivem nejrozmanitìjších ilustrací, dnes se více

a snadnìji cestuje - - o tom všem jsme my dìti nemìly potu-

chy. Nemìl jsem co èíst, slýchal jsem málo, cestovat jsem

nemohl; proto tenkrát kostel byl nám dùležitìjší než je dìtem

dnes, byla to jediná význaèná budova vedle zámku, jenže

do zámku jsme se nedostali, kdežto do kostela jsme chodili

a vidìli takto jednou za týden budovu vzdušnìjší, vìtší, vyzdo-

benou, kde jsme slyšeli kázání a hudbu, kde jsme se celá ves

sešli - jak by dnes to kázání a celé ovzduší kostelní musilo být

jiné, aby dorostlé a dìti pøipoutalo tak, jako pøed sedmdesá-

ti lety - zase jsme pøi dnešní náboženské krizi a vlivné její pøí-

èinì!

Na školách

Na uèení

To matka vymohla, že jsem šel na školy, abych se prý ne-

musil tak døít jako oni ( rodièe) ; když mì na visitaci pochválil

sám pan dìkan, dali mì študovat. Matka byla z Hustopeèe,

tož mì tam poslali na nìmeckou reálku; byl jsem tam na handl

u tety, sestøenice šla za to k nám. Já na to nemyslil, èím bych

chtìl být; líbila se mi jeden èas, když u nás v domì nám šil

krejèí, krejèovina, líbilo se mi kováøství, to jsem nejèastìji

ze všech øemesel mohl v práci sledovat; je zvláštní, já byl tak

pobožný, ale nikdy mì nenapadlo být panáèkem. Hoch

v zapadlé vesnici nemá mnoho živých vzorù, kteøí by mu uka-

zovali ven, nad ten okruh zemìdìlský a øemeslný - uèitel, kap-

lan a dìkan, doktor, páni na statku a jejich služebnictvo, nebo

ještì kupec. Èím kluk bude, o tom nerozhodují tak vlohy jako

spíš ta nejbližší pøíležitost.

Reálku v Hustopeèi vedli otcové piaristi; vzpomínám si

na rektora, to byl takový tìlnatý, hezký, starší muž,a

na profesora Vašatého - to byl bratr mladoèeského poslan-

ce Vašatého, pìkný mladý èlovìk, pyšný na ten øeholní hábit

s èerným pásem - i dìvèata ho ráda vidìla. Toho Vašatého

jsem tuze miloval; byl to první Èech z království, kterého jsem

poznal, a tož mì zajímal; o ledaèems se mnou hovoøil. Zvl᚝

jeho chùzi mám dosud živì v pamìti.

Uèil jsem se dobøe; velmi mì poutala fysika, totiž mechani-

ka. Ještì dnes si vzpomínám, jak jsem užasl, když nám pro-

fesor vykládal, že obyèejný trakaø je jednoramenná páka

a kolo a že odpovídá tìm theoretickým mechanickým formu-

lím. To mnì zrovna otevøelo nový pohled na praktický život - já

mìl vždycky zálibu vidìt theorii v pøírodním i spoleèenském

dìní a v denní práci a najít v nich obecné pravidlo; tehdy to

bylo pro mne jako prvé zjevení.

Po dvou tøídách reálky jsem mìl jít na uèitelskou preparan-

du; ale tam pøijímali hochy teprve od šestnácti let, a proto vzni-

kl problém, co se mnou zatím? Potloukal jsem se a lajdákoval

nìjaký èas - to bylo v Hodonínì; proto mì rodièe dali na radu

mých bývalých pánù na øemeslo, do Vídnì

na Kunstschlosserei, protože jsem umìl trochu kreslit. Tam

mì mistr postavil k stroji na dìlání podkùvek k botám; to

se dal do strojku železný proutek, zatáhlo se za páku

a vypadla ohnutá podkova. Když jsem to dìlal den, dva dny,

nu dobrá; ale když jsem to dìlal týden, dva týdny, tøi týdny -

za tøi týdny jsem utekl domù. Vždycky jsem rád pracoval, ale

ta poøád stejná práce v továrnì, poøád ten jeden nebo dva

pohyby, to jsem nevydržel. Snad bych i byl ještì vydržel, ale

jeden spoluuèedník mi ukradl mé knížky z reálky vždycky

po práci jsem ty knížky popadl a èetl v nich. Když jsem o nì

pøišel, bylo mnì tak teskno, že jsem utekl domù na Èejè.

Zvl᚝ mnì bylo tìžko bez atlasu; na nìm jsem každý veèer

cestoval po celém svìtì.

Na Èejèi mì dal otec na uèení k panskému kováøi, našemu

sousedu. Což o to, kováøství se mi líbilo! To je práce, na kterou

je tøeba síly a rychlosti a pøi které se nenadìlá mnoho øeèí;

železo nesmí vychladnout.Tehdy byly ještì takové kasty; mis-

tr byl v každé dílnì velikou autoritou, po nìm tovaryši podle

stáøí nebo podle toho, jak dlouho byli u mistra; tovaryš, ten už

mìl nìjaká práva, a kdyby se uèeò opovážil dìlat nìco, naè

ještì práva nemìl, tøeba fajèit nebo chodit s dìvèaty, dostal

pohlavek, o jej! V létì se pracovalo v kovárnì èasto od tøí ráno

do desíti nebo jedenácti v noci, když se spravovaly pluhy

a kovali konì. Ale práce je to pìkná; kováø u ohnì a u kovad-

liny je pánem tvrdé hmoty. Ještì jako gymnasista jsem

na cestì z Brna pøekvapil kováøe ve vsi, že jsem dovedl ukout

høebík na jedno zahøátí želízka. Tož to nevím, mám-li tyto prsty

na pravé ruce tak nakøivo od práce s kladivem. Ještì v roce

1887, když jsem byl v Jasné Poljanì, zadíval se Tolstoj na mé

ruce a optal se mì, byl-li jsem dìlníkem.

Snad bych byl u tohoto kováøství zùstal; ale do toho mnì

pøišla taková náhoda. Jednou jsem tam na Èejèi nesl

v putynkách vodu ze studny do kovárny, když šel cestou je-

den pán a tak se na mne pozornì zadíval. Já ho poznal - byl

to profesor (de facto uèitel) Ludwig, který mì uèil v Hustopeèi

na klavír - ale ani jsem se k nìmu nehlásil; zastydìl jsem se,

že jsem tak ukoptìný, a na nìm jsem vidìl, že ze mne neèe-

kal kováøského uènì. Když jsem pøišel domù, povídá mamin-

ka:“Byl tu profesor Ludvík a vzkazuje ti, abys šel k jeho otci,

rechtorovi, do Èejkovic za uèitelského praktikanta.“ Tož tak

se to rozhodlo. Mnì bylo ètrnáct let, do preparandy jsem mohl

jít teprve za dvì léta; proto jsem mìl zatím pomáhat ve škole,

to se rozumí bez platu, jenom mì rektor za to uèil hrát

na piano.Nu dobrá, uèil jsem kluky a dìvèata, jak jsem dove-

dl, hrál po nìjakém èase ve všední dni v kostele na varhany

a chodil zpívat na pohøby, jak to tehdy kantoøi museli dìlat

A když jsem tak na pohøbech odøíkával latinu, vytýkal mi kap-

lan Satora, že ji vyslovuju špatnì. Chtìl jsem taky rozumìt

tomu, co odøíkávám. Tehdy jsem mìl také první konflikt s cír-

kevní vrchností. Vykládal jsem dìtem ve škole podle toho, jak

jsem se tomu nauèil na reálce, že slunce stojí a že se zemì

toèí kolem slunce. Dìti to øekly doma, a matky si šly stìžovat

k panu dìkanovi, že jim kazím dìti, že uèím vìci neslýchané

proti Písmu svatému. páter Franc to nìjak urovnal; pár dní

nato byl jarmak, sedláci dali hlavy dohromady a šli za mnou

do školy. V mnì hrklo, že bude zle, ale že se nedám. Tu je-

den z nich vystoupil a povídá: „Pane uèitel, dobøe to tìm dì-

tem vykládáte;jen na ty naše baby nic nedejte a uète tak dál.“

Pak jeden po druhém sáhl do kapsy a nechal mnì na pianì

po ètyráku - nebo aspoò po krejcaru. Musím ovšem pøipo-

menout, že jsem jako dítì chodil do školy konkordátní, jejíž

vlivy na venkovì v letech. šedesátých ještì nevymizely.

Rád jsem ležel v knihách. V Èejkovicích na zámku zùstaly

po jesuitech staré knihy, ze sedmnáctého a osmnáctého sto-

letí, samá polemika proti protestantùm;jedna z nich je dost

známá, jmenuje se „Vogel, friss oder stirb“ a ukrutnì popírá

Luthera. Já jsem ty knihy zrovna hltal a byl jsem z toho tak

zuøivý katolík, že jsem obrátil ženu kováøe, u kterého jsem

se uèil, na katolictví. Byla to Nìmka - muž si ji pøivedl až

z Nìmecka - a já do ní mluvil tak dlouho, až pøestoupila.Byl

mnì to také prvý pøípad nábožensky smíšeného manželství -

tehdy jsem to ovšem chápal èistì katolicky. V tìch nìmec-

kých knihách byly latinské citáty, kterým jsem chtìl rozumìt.

To byl další dùvod uèit se latinì. Zaèal jsem se uèit sám. Me-

moroval jsem po poøádku podle starého slovníku slova

od a až do zet; mìl jsem a posud mám znaènou kopii verbo-

rum, ale s gramatikou to šlo bledì. Páter Satora mnì pak

dával pravidelné hodiny z latiny.Na jeho radu jsem složil

ve Strážnici zkoušku z primy gymnasia. Tož tak jsem se dostal

na (nìmecké) gymnasium v Bmì, roku 1865.

V Brnì

Ja, tož v Brnì... Když jsem tam pøišel do sekundy gymnasia,

musel jsem se už sám živit; naši mi nemohli dávat pravidelné

pøíspìvky, jen matka, bùhví odkud, vždycky mnì nìco seškra-

bala. Bydlel jsem nejdøív u ševce v Nové ulici - bylo nás tam

asi šest klukù; za dva zlaté mìsíènì jsem mìl byt, snídaní aji

prádlo; jaké to kafe bylo, to si mùžete pøedstavit, ale bylo to

aspoò teplé. Tož jsem si musel sehnat nìjaké kondice.Uèil

jsem kluka jednoho nádražního úøedníka, tam mi dávali dvì

zlatky mìsíènì a v nedìli obìd - já bych byl snìdl takové obì-

dy tøi. Potom jsem pekaøovi uèil dcerku; neplatil mi, ale zato

jsem si mohl vzít chleba, co jsem snìdl. Ale byli to moc hodní

lidé, spøátelili jsme se. Já jsem byl ve tøídì primus, a proto

jsem dostal doporuèení za preceptora do rodiny policejního

direktora Le Monniera, to byl skoro ten nejvìtší pán v Brnì

Tam jsem pozdìji dostával jídlo dennì, a tož jsem uživil i svého

bratra na studiích; ale tomu nešlo uèení do hlavy. Veselo nám

hochùm na bytì bylo až dost; veèer po práci jsme dìlali vše-

lijaké špásy, v létì jsme se chodili nìkam do Zábrdovic kou-

pat a veèeøívali za šest nových v pivovaøe, chleba, tvarùžek

a žídlík piva.Pane, to byly èasy!

V Brnì se mi líbilo, protože jsem se dostal ke knížkám. To

se rozumí, na nìmeckém gymnasiu mnì padly do rukou kníž-

ky nìmecké a katolické; ale to mnì nevadilo, naopak, já jsem

tehdy, jako pøedtím v Èejkovicích, katolickou literaturu zrovna

hltal. Na nìkteré ty romány se dosud pamatuju; jeden

se jmenoval „Fabiola“ a byl od Wisemana; ta Fabiola byla

krásná Øímanka, zemøela muèednickou smrtí. Druhý román

byl také pøeklad z anglického a jmenoval se, tuším, „Die Mar-

tyrer von Tilbury“. ti muèedníci, to byli katolíci utracení

za anglické reformace. Tøetí kniha se jmenovala „Glauben-

skraft und Liebesglu’ od nìjaké paní Polko; jednalo se tam

o mladém katolickém misionáøi, který šel do Indie; tam

se do nìho zamiluje krásná Hindka, princezna Damajanti

nebo co, ale jeho víra pøemùže vášeò, a konèí se to zas nìja-

kou muèednickou smrtí. To se mi tehdy tak líbilo, to misionáø-

ství, ta propaganda víry a hlavnì ta stálost ve víøe

a muèednictví;byl jsem toho plný.

Nu dobrá, kdybych vám mìl pøesnì øíci, co na mne v mládí

z katolicismu nejvíc pùsobilo, tož jsou to tyto vìci: pøednì ži-

vìjší transcendentism; pak katolický universalism, ta mezi-

národnost a svìtovost. Potom ten energický duch propagan-

dy a misionáøství. Pak máte to úsilí o jednotný názor na svìt

a na život. A koneènì na katolicismu imponuje jeho církevní

organisace a její autorita. To se rozumí, staršímu hochovi

se dostanou do ruky protikatolické spisy, které ukazují

na církevní absolutism, výluènost a násilnictví; sami kateche-

tové ve škole na ty proticírkevní a protináboženské autory

upozoròovali tím, že s nimi polemisovali. Vyvíjel jsem

se v dobì rostoucího liberalismu a jeho boje proti absolutis-

mu politickému i církevnímu; to víte, nemohl jsem nemyslet

o knihách jako Renanùv 2ivot Ježíšùv a jiných...

Na gymnasiu v Brnì jsme mìli za katechetu pátera Procház-

ku. Byl to jeden z tehdejších køesanských socialistù ; já jsem

na schùze jeho a jiných chodil a to mì seznamovalo se soci-

alismem. Asi v kvintì jsem ohlásil páteru Procházkovi, že

nemohu jít k zpovìdi. Páter Procházka mne mìl rád, byl to

dobrý a opravdu náboženský èlovìk; domlouval mi tak, až

plakal, ale já jsem si nedal øíci. Mnì se nelíbil ten formalism;

hoši se chlubili, jak se kdo chytøe zpovídal, a pak mì trýznila

bìžná praxe: dnes je mnì vina odpuštìna a zítra zaènu høešit

znova. Vyznat se z høíchù, proè ne;èlovìk se potøebuje vyzpo-

vídat pøíteli a hodnému, lidskému èlovìku vùbec; ale víc ne-

høešit, o to jde. Jak øíkám, mnì se nelíbilo, že je to tak poho-

dlné; a tož jsem k zpovìdi nešel. Ovšem, zrály ve mnì už

pochybnosti o nìkterých uèeních církevních.

Tehdy jsem taky mìl první konflikty jako Èech. My jsme byli

na škole Èeši a Nìmci pohromadì, a to se ví, že jsme

se hádali a pøeli o výbornosti našich národù.My, Èeši, jsme

byli starší, protože jsme se rok - dva musili olámat v nìmèinì,

já jsem byl starší tím, že jsem byl na reálce a na øemesle.

V pranicích - chlapeckých, neškodných - jsme Nìmcùm oby-

èejnì natloukli. Gymnasium bylo nìmecké; ale za mých èasù

byl zástupcem øeditele Èech, nìjaký Kocurek, autor latinské-

ho slovníku, z gruntu dobrák, ale nám klukùm jen pro smích.Ten

Kocurek se pøiživoval výrobou barev; a jak mìl bílé vlasy

a licousy, otíral si o nì ruce od barev a pak pøišel mezi nás

modrý, zelený, èervený. Uèil nás èeštinì; ta byla nepovinná,

a tož to bylo vždycky pøi jeho hodinách boží dopuštìní. Kocu-

rek nás proboha prosil, abychom byli tiše, aby aspoò nebylo

slyšet nᚠkøik v ostatních tøídách; když nic nepomáhalo, øekl,

že bude povídat anekdotu. Tož my jsme byli tiši jako pìny,

a on zaèal vypravovat; znal, chudák, jen jednu anekdotu, ta-

kovou naivní, a tu protahoval, jak mohl, aby bylo dlouho ticho;

ale jak øekl pointu, spustili jsme takový øehot, že se chytal

za hlavu a bìdoval, abychom pøestali. No, kluci...

Po Kocurkovi pøišel nový øeditel, takový ryšavý Germán, a s

ním se zaèal ostøe nìmecký režim. Mìli jsme uèitele latiny

a øeètiny, který se za Kocurkovy doby psal ještì Stanìk, ale

teï se zaèal podpisovat po nìmeckém zpùsobu Staniek. Tož

to mì dopálilo; a jednou, když mì zkoušel, jsem napsal pla-

vajzem na okraj knihy. Staniek = Stanìk. On mi vzal knihu

z ruky a to se rozumí, bylo zle, o jej!

V kvintì jsme dostali na latinu a øeètinu profesora, jmeno-

val se Vendelín Forster, pozdìji slavený romanista, to byl tepr-

ve tvrdý Germán; tož ten vyslovoval øeètinu po nìmecku a chtìl,

abychom my to dìlali také; tedy na pøíklad Cojs místo Zeus,

pajthajn místo pejthejn, jak jsme to vyslovovali pøed ním. Jemu

na truc jsem zaèal vyslovovat latinu po èesku; ještì si vzpo-

mínám, jak jsem èetl v Liviovi „Haòibal eòim“ a tak.To

se rozumí, Forster se rozzuøil, ale já jsem mu øekl:“Pane pro-

fesore, vy jste Nìmec a vyslovujete latinu a øeètinu

po nìmecku; já jsem Èech a vyslovuju po èesku.“ A na tom

jsem zùstal, i když si mì zavolal øeditel ad audiendum ver-

bum. Tož pak jsem dostal pro neposlušnost a vzdorovitost

pìtku z mravù, a nakonec pøišlo i consilium abeundi a musel

jsem z Brna odejít - to ještì povím, proè. Na štìstí byl tehdy

policejní øeditel Le Monnier pøeložen do Vídnì a vzal mì

s sebou; tam mì pøijali do sexty, ale jen po jeho pøímluvì

a zatím na zkoušku.

Jako chlapec jsem neznal nacionalismu, leda èejkovský.

K Èejkovicím byla pøifaøena obec Podvorov, ale to se rozumí,

my jsme jí øíkali Potvorov, zato podvorovští kluci zpívali o nás

písnièku:

Èajkováci srnci

drápali sa v hrnci..

a dál už nevím. Každou nedìli jsme se s podvorovskou cha-

sou seprali, kdo bude na zvonici zvonit. To máte nacionalism

v malém. V Brnì jsem pochopil své èešství; pøedtím, doma,

jsem pocioval primitivní socialism. Poznáním historie jsem

si vìdomí národní vytøíbil - a tu naši historii jsem poznával

a hltal v románech Herlošových.Považte si, jak vzrušující jsou

naše dìjiny; vemte si Pøemyslovce a jejich celou politiku

k Nìmecku, jak správnì pochopili naši mezinárodní situaci;

vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je

ten celý zápas neobyèejnì dramatický. a pak si vemte mapu

a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi! To samo už

stojí za to. Jen si poøádnì uvìdomit naše dìjiny. já nevím,

které na svìtì jsou vìtší.

My vždycky budeme malièká minorita ve svìtì, ale když

nìco poøídí malý národ se svými malými prostøedky, má to

zvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My ne-

jsme horší než kterýkoli národ na svìtì, a v nìkterých vìcech

jsme i lepší; i v cizinì to už zaèínají vidìt. To nevadí, že

jsme.národ malý; má to své pøednosti, mùžeme se líp znát

a žít intimnìji;

mùžeme se víc cítit doma. Ale je veliká vìc, když malý ná-

rod mezi velkými nezùstane pozadu a má podíl na práci k vyšší

lidskosti. I my chceme zvonit na zvonici svìta, jako ti podvo-

rovští na té èejkovské. To je problém malého národa: my

musíme dìlat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás nì-

kdo šel s násilím, tož se nedat... Nedat se, to je všechno.

I když nebylo èeských knížek, byly aspoò lidové písnì. My,

èeští chlapci na gymnasiu, jsme se scházeli, zpívali jsme pís-

nièky, kdo jich víc umí, a ty, co jsme neznali, jsme si zapisova-

li. I dnes si na leckterou vzpomenu. Z Brna jsem chodíval domù

pìšky ještì s jinými hochy z našeho kraje, a to jsme po celou

cestu zpívali. Jednou jsme se na cestì stavili ve známé hos-

podì, a jeden z nás, nejstarší, veselý oktaván - však byl pak

knìzem - laškoval s hostinskou, mladou ještì a pìknou; ale

byla divnì vážná. Když ji pak ten nᚠkamarád vzal kolem

pasu, neøekla nic a jen otevøela dveøe do vedlejší komory; tam

ležel její muž na slámì mrtvý, v hlavách hoøící svíèka...

Jednou zas jsem se vracel z domova do Brna a nesl jsem

si od maminky koblihy na pøilepšenou - snad nìjakých dva-

cet koblih. A když jsem pøišel do Brna na potravní èáru, za-

stavil mne financ, co to nesu.“Koblihy,“ povídám; a tu on, že

z nich musím zaplatit potravní daò. Ja, co teï; penìz jsem

nemìl a koblih mnì bylo líto - tož jsem si sedl tam u šraòkù

a všechny koblihy jsme smetli, kamarádi se mnou; aji ten pøís-

ný financ si na nich pochutnal.

Vojny v letech padesátých a šedesátých

To se rozumí, jako hocha mì nesmírnì zajímala vojna, to

tenkrát tak patøilo k výchovì. Bylo tìch vojen v mém dìtství

a mládí nìkolik.

V roce 1859 se nám vrátil pacholek z taliánské vojny, umrz-

la mu tam noha, a toho jsem poslouchal bez dechu, jak poví-

dal o tìch patáliích. Politicky to mìl divnì spletené, patrnì

nevìdìl, s kým vlastnì bojoval a proè.

V tøiašedesátém zas byla ta rebelie Polákù proti Rusku.

Tehdy jsem už èetl noviny, když jsem na nìjaké kápl; byl jsem

zuøivì na stranì Polákù.V Olomouci byli internováni nìjací pol-

ští rebelanti, také ta polská adjutantka Pustowojtówna, a o

tìch se u nás povídaly celé legendy. Já jsem ještì potom shá-

nìl romány a krváky o polském povstání, mìl jsem toho pl-

nou hlavu. Pozdìji jsem dával kondice jednomu spolužákovi,

byl rodilý z Polska, a ten mi toho napovídal ještì víc;. tehdy

jsem se zaèal uèit polsky.

Ve ètyøiašedesátém byla ta šlesvická vojna, a tu jsem fana-

ticky držel s Dány, že se, malí, nedali dvìma velikým.

Když pøišla vojna v šestašedesatém roce, vzali jsme si, nás

nìkolik èeských hochù na brnìnském gymnasiu, do hlavy, že

se dáme dobrovolnì na vojnu proti Prušákùm. Proti Prušá-

kùm - to neznamenalo pøímo pro Rakousko. Tož jsme strkali

hlavy dohromady a radili se, a jeden spolužák, nejstarší

a nejsilnìjší, dal se opravdu ihned odvést. Potom zavøeli školy,

a já jsem šel pìšky domù, do Èejèe. Brzy Prušáci vyhráli

u Hradce Králové, a rakouští vojáci ustupovali Moravou

do Uher. Všude bylo plno strachu; øíkalo se, že Prajzové chy-

tají mladé hochy a odvádìjí je s sebou jako vojáky. To mi le-

želo v hlavì, a tož jsem chodil za starším kamarádem

v nedalekém Terezovì a tlaèil jsem na nìho, abychom

se podle slibu radìji dali do rakouské armády. Frantík mi to

rozmlouval, že radìji uteèeme a schováme se. To už rakous-

ké regimenty utíkaly pøed Prušáky do Uher, a taky na Èejèi

táhla kolona furáže.Oficír, co ji vedl, ptal se, kudy je cesta

na Hodonín; tož jsem se nabídl, že je dovedu. Šli jsme tedy,

Frantík a já, s tìmi vojáky., cestou jsem øekl oficírovi, že bych

se chtìl dát na vojnu. On mi to rozmlouval, že jsem mladý

a vychrtlý, že tu není doktor, aby mì odvedl, že už bude konec

vojny, a tak ledacos. Když jsme vjíždìli do Hodonína, chytl pla-

menem dùm vedle cesty, a z toho byla panika, že to udìlali

Prušáci, že mají všude špióny. Z Hodonína vojáci táhli dál

do Uher, a já jsem šel s sebou na Holiè; ten celý kraj jsem

dobøe znal a byl jsem tam všude jako doma.

U Holièe nás dohonily pruské hlídky; tož byl alarm, a trochu

pìchoty a jízdy se obrátilo proti Prušákùm.V polích snopy

a kopy, rakouský velitel na koni za jednou kopou. Bylo už hod-

nì k veèeru, stmívalo se. Bìžím s Frantíkem, nìjakým Židem

z Holièe a ještì jedním Holièanem na kopec ke høbitovu, abych

mìl vyhlídku na tu srážku, a tam jsme se schovali za zdí.Frantík

mìl strach a lehl si do èerstvì vykopaného hrobu; Žid s ním.

Ten Slovák a já jsme vykukovali pøes zeï. vidìli jsme táhnout

a støílet kolonu pìchoty - ten Slovák øíkal, že to jsou Taliani, ti

že utekou.Potom se srazila jízda; vidíme, jak se šavlují a sekají

do sebe, a v tom jede pøímo k nám voják na koni. Když byl

blíž, vidím, že to je ten oficír, co mì vzal s sebou, a že má

rozseknutou tváø, takto, od skránì až po bradu.Já jsem

na nìho zavolal, on objel høbitovní zeï k bránì. Ten Slovák,

rozumný èlovìk, mnì povídá: bìžte do nejbližší chalupy, stáh-

nìte s postele plachtu a namoète ji v studni. Tož jsem bìžel,

a zatím on s tím Židem Frantík zùstal ležet v hrobì - vedl oficí-

ra za mnou.Já vzal v chalupì plachtu, povìsil ji na hák

a namoèil ve studni; ale namoèená plachta byla t잚í, než jsem

èekal, a tož jsem se pevnì opøel kolenem o roubení studny,

abych ji mohl vytáhnout. Pøi tom jsem si roztrhl maso nad ko-

lenem o høebík, ale v rozèilení jsem toho nepozoroval; omyli

a ovázali jsme oficíra a svlékli mu šaty - ty si ten Žid odnesl;

teprve pak jsem pocítil ránu. Chtìl jsem utíkat dál, ale už to

dobøe nešlo; dostal jsem se na jeden z odjíždìjících vojen-

ských vozù, a ve vojenském polním obvazišti, už u Prešpurku,

mì øádnì obvázali. Nato jsem s Frantíkem odešel do Kopèan

k pøíbuzným. Tam jsem slyšel, že ten Žid se tìmi oficírskými

šaty prozradil, že byl od Prušákù zajat, a také ten ranìný ofi-

cír. Ta srážka u Holièe, na Šibenièkach, byla tak kolem pat-

náctého èervence, tuším v pondìlí; ale neruèím za správnost

data a také jsem už detaily zapomnìl.

Toho šestašedesátého roku jsem mìl ještì jedno dobro-

družství. Chodíval jsem do Hovoran za páterem Satorou, který

tam byl z Èejkovic pøeložen. Jednou jsem se u nìho zdržel

až do tmy; mìl slavnìjší pohøeb, byl jsem s ním. Šel jsem

domù, v ruce svíci pohøební. Jak tak jdu, vidím, jako by se za

škarpou za topolem schovával nìjaký èlovìk. Mìl jsem dost

strachu, ale šel jsem dál; a jak jdu, èlovìk pøeskoèí škarpu

a popadá mì za krk. To se semlelo tak rychle, že ani dobøe

nevím, jak to bylo; pamatuju se jenom, že jak mì chytal za krk,

já do nìho strèil, on se dostal jednou nohou do škarpy, já ho

praštil tou svící pøes tváø. pøi tom mì bodl nožem nebo èím

do boku. Já jsem se nato sebral a bìžel jako šíp domù. Tepr-

ve doma pøi svìtle jsme vidìli, že mi propíchl kabát i košili

a udìlal mi takový dlouhý škráb v boku; ale nic to nebylo.

Myslím, ten èlovìk èekal na nìkoho jiného a spletl si mì s ním.

Když jsem pozdìji - to bylo už za prvých let v Praze - zaèal

pracovat o svém románì ( mìlo to být Dichtung und Wahrheit),

tož jsem tato dobrodružství v nìm zachytil, jak mnì utkvìla,

romanticky vypestøená (mùj hrdina byl voják a tak dále). To už

víte, že jsem se,toho románu dávno vzdal, a co bylo napsá-

no, spálil; ale i teï si jej nìkdy maluju, když tak ležím a nemohu

usnout.

Nu dobrá, když už to chcete vìdìt, tož to nebyl mùj první

pokus o román; první jakýsi román jsem zaèal psát

na gymnasiu v Brnì Tehdy jsem se už sám živil, svého bratra

jsem držel na študiích; byl jsem nejstarší ve tøídì, mìl jsem

konflikty s kantory a poznal jsem lásku.... Zkrátka, myslel jsem,

že už mám bùhvíjaké zkušenosti, a tož jsem zaèal psát ro-

mán svého života. Když jsem mìl napsáno nìkolik kapitol,

pøedèítal jsem to kamarádùm pøed koupáním u øeky. to se ví,

kluci se chtìli radìji koupat, byli netrpìliví, ale já jsem nepøe-

stal, dokud jsem to nepøeèetl celé. Pak mi jeden z nich, tako-

vý Hanák, øekl: „Tomášu, nìco tak hlópyho sem jakživ nesly-

šel!“ Tož jsem to spálil.

O verše jsem se pokoušel ještì døív, když jsem byl po tìch

dvou tøídách reálky nìjaký èas v Hodonínì;tam jsem psal mi-

lostné básnì na jedno dìvèe, s kterým jsem hrával divadlo -

muselo to být hroznì bez formy, já nemìl ani ponìtí o rythmu

a o formì; hoši gymnasisté se mi proto smáli - tehdy jsem

po prvé chápal, co je to humanitní vzdìlání. Rád bych tak ty

své tehdejší básnì vidìl! Potom v Brnì mnì pøišla do rukou

Sušilova Poetika; tož podle ní jsem zkoušel dìlat básnì

na všechny možné formy, i na indické... Nu, pak jsem toho

nechal; ale literatura mì držela po celý život.

Proè že jsem odešel z Brna? Nu, vlastnì pro lásku.Když

jsem byl v kvintì, chodila k mé bytné její švagrová, dìvèe asi

mého vìku; a my dva jsme se do sebe zamilovali - to byla

má první a veliká láska. Já byl všecek chycen tou láskou, chtìl

jsem si, to se rozumí, Antonii vzít a poøád jsem poèítal, kdy to

bude možné; tehdy jsem se už živil sám a byl jsem v tøídì

nejvìtší a nejstarší; krom toho jsem mìl své potyèky

s nìkterými profesory - prostì jsem se cítil jako dospìlý

a samostatný èlovìk. Její rodièe jí, to se rozumí, bránili ; schá-

zeli jsme se potají, na ulici a tak. To se dozvìdìli i ve škole;

a protože na mne jinak nemohli, zavolal si mì øeditel a mluvil

ošklivì o té mé lásce, jako bych tropil nìjakou nemravnost.

Mne to tak urazilo a rozèililo, že jsem o sobì nevìdìl; když si

na mne pøivolal školníka, popadl jsem pohrabáè a køièel, že

nenechám sobì ani tomu dìvèeti tak køivdit. Tož proto jsem

dostal to consilium abeundi pro vzpurnost; jinak mnì nic neu-

dìlali, protože ten øeditel sám musel cítit, že nebyl v právu..

To byla má první láska; od té doby jsem o lásce mnoho pøe-

mýšlel - vedla mì k tomu vlastní zkušenost i to, co jsem pozo-

roval kolem sebe, hlavnì literatura; ta se pøece v tak velké

míøe obírá láskou. O vìci jsem dost øekl podle svých pozdìj-

ších zkušeností a pod vlivem své ženy - jen opakuju: láska,

láska silná, láska pravá, láska muže a ženy pohlavnì nezka-

žených je, jak stojí v Písni Písní, silná jako smrt - je silnìjší než

smrt, protože udržuje život a rodí životy nové.Právem k ní lite-

ratura obrací svou pozornost nejvìtší - jenže je literatura

a,,literatura“ právì v tomto!

Vídeò

Vídeò mìla pro mùj duchovní vývoj znaèný význam; strávil

jsem v ní bezmála dvanáct let, od roku 1869 do 1882, mezi-

tím rok /1876-77/ jsem pobyl v Lipsku. Morava mìla tenkrát

spád do Vídnì, a Brno bylo, jak se øíkalo, pøedmìstím Vídnì.

Po prvé jsem byl ve Vídni jako zámeènický uèedník; jednou

o prázdninách jsem jako gymnasista šel do Vídnì pìšky.

Po obakrát jsem odtamtud vlastnì utekl, tak mnì tam bylo

teskno; pobytem v letech zralejších jsem si na mìsto zvykl,

tím spíše, že jsem v nìm našel možnost pro své vzdìlání

a obživu.

Na vídeòské akademické gymnasium jsem pøišel v sextì,

maturoval jsem 1872. Støední škola se mnì brzy stala trap-

nou; mìl jsem, jak se øíká, mnohé životní zkušenosti, byl jsem

pomìrnì starší a musil jsem se sám živit. V prvých letech

v Brnì jsem ještì stál o vyznamenání na vysvìdèení, také

jsem po nìkolik semestrù byl primusem; ale brzy jsem si øekl,

že staèí školu slušnì absolvovat a radìji se vedle ní zabývat

jazyky, básníky, umìním a ètením historikù, filosofù a tak. Já

jsem byl vždycky náruživý ètenáø.

Silný popud, abych èetl a myslel, dával mnì zájem o nábo-

ženství, o politiku a národnost. V Brnì jsem se páterem Pro-

cházkou dostal k theorii køesanského socialismu, tam také

jsem si mohl a musil uvìdomit problémy národnostní, jak je

podávala sama škola - tam se školáci a profesoøi roztøiïo-

vali podle národnosti - a jak je podávalo èeskonìmecké pro-

støedí Brna a ovšem i politika èeská a nìmecko-rakouská,

pokud jsem ji mohl sledovat. Když jsem došel do Vídnì, vy-

hledával jsem èeské spolky, zejména spolek akademický.

Jako gymnasista jsem nemohl být jeho èlenem;shodl jsem

se s výbory, že se ohlásím jako filosof, protože poslední dva

roky na gymnasiu se ještì do nedávna nazývaly „filosofické

klasy“ nebo krátce „filosofie“. Za nìjakou dobu jeden z tìch

výborù, který mìl nápad o té filosofii, proti mnì vystoupil, že

nemám práva být èlenem spolku; kluk mìl pravdu a dostal

jsem zase za vyuèenou. Každá lež má krátké nohy, i fraus pia.

Na to, èím budu, jsem mnoho nemyslel. Jako gymnasista

ve Vídni jsem chtìl být diplomatem, byl bych rád šel

na orientální akademii; proto jsem chodil na praktické kursy

arabštiny - když jsem pak vidìl, že na orientální akademii pøi-

jímají jen šlechtice, nechal jsem toho. Myslím, že jsem si pod

diplomacií pøíliš pøedstavoval cestování po dalekých zemích

- já jsem vždycky rád cestoval, tøeba jen po atlase - i dnes

mám rád mapy; a vždycky mì zajímala statistika, jaké jsou

kde pomìry. Když jsem na gymnasiu dìlal maturku, dal mi

profesor zemìpisu otázku z národnostní a náboženské sta-

tistiky Uher; já toho vìdìl víc než on, a tak to jeho a inspektora

zajímalo, že pak zamhouøili oèi nad mými nevìdomostmi

v pøedmìtech, které mne již nezajímaly.

Po maturitì /1872/ šel jsem na vídeòskou universitu. To

se rozumí, dávno mì zajímala filosofie; pamatuju se, že jsem

šel k profesorovi Zimmermannovi - znáte ho snad, ten her-

bartovský esthetik - aby mnì poradil, jak se mám do filosofie

pustit odbornì.Radil mnì, abych si proèetl celé dìjiny filoso-

fie, a který filosof se mi bude nejvíc zamlouvat, toho abych si

vybral pro studium podrobnìjší.

Já jsem mìl dìjiny filosofie a nìkteré filosofy proètené už

na gymnasiu a našel jsem už tehdy zálibu v Platonovi - tím

platonikem jsem zùstal po celý život; tož jsem se dal zapsat

na øeètinu a latinu, abych mohl èíst svého Platona, ale i ostatní

spisovatele øecké a øímské.Jeden profesor, Vahlen, nám vy-

kládal ètyøi hodiny týdnì po celý semestr Catulla. Já mìl ce-

lého Catulla pøeèteného na posedìní, a teï ten èlovìk vyklá-

dá a vykládá, kolik je catullovských rukopisù, v kterém slovíè-

ku se od sebe liší, co který jiný kantor o tom napsal, a že ten

jiný kantor je ignorant. V té dobì mnì zemøel bratr Martin -

zachladil se na vojnì a dostal tyfus - a otvírala se svìtová vý-

stava - - ty dojmy mnì znechutily filologii. Nikoli øecké

a latinské autory.

Pak jsem študoval vedle filosofie pøírodní vìdy ( také ana-

tomii). Mne zajímala módní tenkrát fysiologická psychologie.

Jak øíkám, profesorem jsem se vlastnì stát nechtìl; mne za-

jímalo ne pouèovat jiné, ale sám se dovídat a pouèovat se.

Jak to má Aristoteles na poèátku své Metafysiky: Èlovìku je

vrozeno usilovat o poznání. Vždy je to velice krásné, nìco

poznat, nìèeho se dovìdìt a dovídat se stále nìèeho nové-

ho! Nezájem, lhostejnost je horší než nevìdomost.

Jak se ten zájem o fakta a stále o fakta rýmuje s tím mým

platonismem? Panáèku, docela dobøe. Já chci znát fakta, ale

chci také vidìt, jaký mají smysl, k èemu ukazují. A tím už jsme

v metafysice.

Jak jsem na universitì žil? Nu, dával jsem kondice; jeden

Èech, Bílka se jmenoval - mìl ve Vídni vychovatelský ústav -

mì dostal za preceptora do rodiny bankéøe Schlesingera,

direktora Anglorakouské banky; tam jsem mìl nakonec sto

zlatých mìsíènì krom celého zaopatøení, tož to bylo víc než

dost. V kruhu této rodiny a jejích známých jsem poznal, jak žijí

bohatí; ti lidé nejsou šastni, ty velké peníze je isolují

od ostatních lidí jako zeï a èasto s sebou nesou všemožné

nerozumnosti a zvrácenosti.

Pøátelství, to je pro mladého èlovìka stejnì silný cit jako

láska. Mìl jsem milého pøítele, Herbert se jmenoval, spolu-

žák z gymnasia, takový jemný a hodný hoch, historik

a geograf. nemocný èlovìk, na konci studií zemøel. Jeho ne-

božtík otec býval lékaøem u nìjakého sedmihradského hra-

bìte. Tož k tomu Herbertovi jsem chodil do rodiny, mìl matku

a dvì sestry. Na nìho posud vzpomínám; mùj první syn pak

dostal jméno Herbert na jeho památku.

Dalšími pøáteli byli mùj žák Schlesinger, brnìnský kolega

Všeteèka (pozdìji profesor v Jièínì) - já mu øíkal Všeta - jeho

pøítel Weigner, pozdìji øeditel tkalcovské školy ve Warnsdorfu,

a Šimon Hájek, pozdìji profesor na Moravì. Trochu nás po-

jila literatura, ale hlavnì to bylo prostì kamarádství. V Lipsku

jsem se spøátelil s pozdìjším advokátem drem Carlem Goe-

ringem. S nimi jsem si pøislíbil, že se, tuším, každých deset

let sejdeme a povíme si o svém životì. Nu, nesešli jsme

se všichni tak formálnì ani jednou, ale byli jsme ve styku.

Herbert mìl po otci velkou knihovnu, tož jsme spolu èítali

nìmecké klasiky z osmnáctého až do polovice devatenácté-

ho století; já sám jsem tehdy ležel ve francouzské literatuøe,

v Chateaubriandovi, Mussetovi a jiných. Mládež ve Vídni

se zabývala Hebblem - já jsem vždycky býval skeptický

k takovým módním proudùm. Tehdy takovým hnutím mezi nì-

meckými študenty byl nacionalism wagnerovský, totiž i hudba

i ta germánská filosofie Richarda Wagnera a jeho vyklada-

èù. Mnì i ta hudba zùstala cizí. Nacionalisty byli tehdy také

Viktor Adler a Pemerstorfer, pozdìjší socialistiètí poslanci;

tenkrát jsem se s nimi dostal do styku jen zdaleka. Když vy-

šlo druhé vydání Marxova Kapitálu, to bylo, tuším, v roce se-

dmdesátšest, prokousal jsem se jím podrobnì; ten materia-

lism dìjin a tu hegelovskou filosofii jsem nemohl už tenkrát

pøijmout. Pilnì jsem se zabýval národním hospodáøem Men-

grem a chodil jsem na jeho pøednášky. Pozdìji v Lipsku jsem

poslouchal eklektického Roschra. Celkem jsem byl i ve svých

zájmech dost isolovaný.

Já nemìl kdy myslet na mnohé nezbednosti mládeže, pro-

tože jsem se musel od ètrnácti let sám živit; ani žádnou krizi

puberty jsem nemìl. První mladá láska není nezbedností. já

vìøím v èistotu mládí. Vùbec ta pohlavní otázka mládí se mnì

zdá hodnì umìle a nepøirozenì vybièována literaturou, diva-

dlem, novinami a vším možným.

Ještì když jsem chodil na gymnasium ve Vídni, byl jsem

v Hustopeèi na prázdninách. Tam jsem se stýkal s rodinou

èeského kapelníka, u nìhož byla sleèna z Èech.Mne zajíma-

la proto, že to byla první Èeška z království, kterou jsem po-

znal. Byla vzdìlaná a národnì uvìdomìlá. Dopisoval jsem si

s ní, a pak se stalo, že pøijela do Vídnì. Mìla tam bratra úøed-

níka a u toho žila.Ten bratr byl divný èlovìk; vypùjèoval si ode

mne peníze a za to mnì jaksi chtìl nechávat svou sest-

ru;pozoroval jsem, že vždycky odchází, když jsem k nim pøi-

šel na návštìvu, a aranžoval vycházky a výlety asi s tímže

úmyslem. To se mi ošklivilo; já jsem vìdìl, že ona na tom

nemá podílu, ale pøestal jsem se s nimi stýkat.

Ještì na jednu zkušenost si vzpomínám; je to snad typické

pro mládí. Býval jsem na prázdninách v Kloboukách a tam

jsem pøi tanci poznal místní jednu dívku. Do té jsem

se zamiloval na první pohled a hned jsem jí to napsal

a vypoèítal, kdy bychom se mohli vzít. Ale sotva jsem odeslal

psaní po poselkyni, už jsem vìdìl, že jsem udìlal ukrutnou

hloupost. Nu tož, nic z toho ovšem nebylo.

Kdyby naše výchova dovolovala víc pøátelství mezi hochy

a dìvèaty, nebylo by tolik tìch mladických krizí, nešastných

lásek a zklamání. Jako mají rodièe žít tak, aby dali pøíklad

dìtem, tak má taky spoleèenský život, tak øeèená spoleènost,

velkou povinnost k mladým lidem. Kde je zdravý a pìkný spo-

leèenský styk, tam je i mládí zdravé. Prosím vás, jaký je to

ještì nepìkný, otrokáøský pomìr k ženám!

Když už o tom mluvíme: Pøedstavte si, že za mých èasù mno-

zí doktoøi tvrdili, že pohlavní zdrženlivost je pro mladého ho-

cha nezdravá! Jednou jsem mìl malou vyrážku na tváøi; do-

mácí doktor mi radil, abych šel k prodejným ženám, že tu vy-

rážku pùsobí bujná krev...O vìcech pohlavních vùbec mìli ten-

krát i rodièové divné názory - ovšem, když byli vedeni takový-

mi lékaøi.Mnì jako dlouholetému privátnímu uèiteli se brzy vnu-

coval problém onanie u hochù. Zvìdìl jsem o této chlapecké

neøesti na reálce a pak na gymnasiu a brzy jsem míval žáky,

nìkteré až chorobnì oddané tomu zlu.Tím problémem

a sexuologií vùbec jsem se zabýval všestrannì, zvláštì poz-

dìji, když jsem jako profesor pøednášel ethiku a studoval spo-

leèenské pomìry a literaturu. Odborníci øíkají, že se zlo hygi-

enicky nesprávnì zvelièuje; dejme tomu, ale je po mém sou-

du velmi veliké mravnì, protože vede k pøedèasnému

a nemírnému žití pohlavnímu, a že zejména, domnívám se,

svádí k perversitì. Pouèoval jsem se èastìji o zkušenostech

našich uèitelù a uèitelek - potvrzují mi moje mínìní.Pouèení

o pohlavním životì se nemá žádat jenom od

školy; v první øadì jsou k tomu povoláni rodièové. Vzpomí-

nám si na krásnou kapitolu v románì Canfieldové, kde mat-

ka v pravý èas pouèuje o tìlesné stránce lásky svou dceru,

uraženou a pobouøenou hrubostí jejího snoubence. Víc taktu

a ušlechtilé vážnosti jak v názorech na ty vìci, tak v životì sa-

motném - toho je tøeba, a v tom je všechno.

Dnes už je v tìch vìcech aspoò víc rozumu. Aji sport má

v tom mnoho dobrého; dnes takový hoch, když je sportovec,

nekouøí, nepije, neflámuje, aby se udržel ve formì. Jen když

pøi tom hoši kulturnì nezhrubnou;potom to bude nejvìtší po-

krok a návrat ke kultuøe antiky, jak to chtìl Tyrš. A ještì nìco

o tom sportu: i to je na nìm dobré, že reguluje nebo nahrazu-

je vrozenou a vychovanou rvavost. Každý kluk je svou nátu-

rou, okolím i historií veden k jednostrannému kultu váleèných

heroù a panovníkù-váleèníkù; ve sportu se uèí pøeštychovat

toho druhého bez krve a ukrutnosti. Sport také vychovává

k èestnosti. Já sám jsem ještì nemìl pøíležitost ke sportu,

jenom jsem sokoloval a podnes není dne, abych nesokolo-

val.

O školách

Výchovì hochù u nás chybí pìstování samostatnosti, se-

bevìdomí a èestnosti. Já jsem byl k samostatnosti nucen

od dìtství starostí o chléb i tím, že jsem se, vzdálen od rodiny,

musil starat sám o sebe, a sám všecko rozhodovat; tož to je

jiný pøípad; ale celá naše výchova nevede ke kuráži. Jen

se brzo hmotnì zajistit, nejradìji v úøadì, aby byl èlovìk pod

pensí... Já v tom vidím konec koncù strach pøed smrtí, strach

ze života podnikavého, odpovìdného, dobyvatelského. Prav-

da, nám chybí moøe, nám chybí vìdomí, že na druhé stranì je

také svìt; sedíme jako žáby v rybníce a kuòkáme na sebe.

Já vždycky rád slyším, když se nᚠèlovìk pustí do svìta

a nìèeho dosáhne: ne jako vystìhovalec - i vystìhovalectví

je útìk - ale jako podnikatel, èeský dobyvatel. Rozumí se,

i chudoba dìlá mnoho; vìtšina nás jsme v první, druhé gene-

raci z malých lidí, ze sedlákù, z chalupníkù a øemeslníkù; ta-

kový hoch se pak ohlíží, ne co by chtìl a dovedl dìlat, ale kde

je volné místo, aby se pohodlnì uživil. Pak i ta študovanost je

jenom lepší øemeslo a tøeba se ani poøádnému øemeslu ne-

vyrovná.

Já jsem vypozoroval, že nejlepšími uèiteli - zvl᚝ na støed-

ních školách - jsou dobøí odborníci. Má-li takový profesor

opravdu rád svùj pøedmìt, vzbudí tu lásku i v chlapcích. Vždy

èlovìk zapomene skoro všechno, èemu se na školách uèil,

ale ten zájem jednou vzbuzený trvá a uèí ho pozorovat a všímat

si vìcí. Poznání bez zájmu je mrtvé. Nebìží škole jen o to,

aby poskytovala co nejvíc vìdomostí, ale také a hlavnì o to,

aby navykala žáky pøesnosti, pozornosti a methodiènosti; uèit

je tak, aby umìli sami pozorovat pøírodu a život a dovedli

správnì øešit úkoly a úkolky, kdy a kdekoli se k nim dosta-

nou.

A když už chce kantor také vychovávat, tedy káže.U nás

se nekáže jenom v kostele, ale i ve škole, v novinách i v par-

lamentì. Pane, pedagogika dospívající mládeže je strašnì

tìžká vìc - støední škola vìtšinou pìstuje jenom didaktiku;

daleko víc vyuèuje nežli vychovává. Hoch na støední škole

podléhá vlivùm, o kterých jeho profesor buï nemá tušení nebo

které pøehlíží. Øeknìme v Anglii má študent daleko míò po-

všechného vzdìlání nežli u nás, ale zato anglická škola spíš

formuje charakter. U nás si mladý chlapec musí osvojit as-

poò doèasnì spoustu znalostí, a ho to zajímá nebo ne; ale

jednat, obcovat s lidmi, reagovat na skuteèné vlivy života, tomu

se nenauèí. Z našich škol vycházejí pøíliš èasto hoši jaksi ne-

motorní, tìžkopádní a zelení; ti èilejší a energiètìjší se utvrzují

v negaci - škola je pro nì, jak øíkají, otrava a uèitelé tyrani. Nu

ano, i mnì se dlouho zdával tìžký sen, že dìlám znova matu-

ritu; støední škola nemá být trpkou zkušeností a nemá èlovì-

ka pronásledovat jako mùra. Je-li škola bøemenem, nauèí

se v ní ti slabší jen strachu a ti silnìjší revoltì; ti i oni si od-

dechnou, když mají za sebou tìch sedm nebo osm let, kdy

mìli tìlesnì i duševnì vyspìt - prosím, sedm nebo osm tak

dùležitých let! I to se teï pomalu mìní; stará støední škola pøí-

liš vychovávala budoucí úøedníky, vlastnì rakouské byrokraty.

teï má a bude mít úkoly jiné. Ale chci øíci to: mluvíme-li o krizi

inteligence, musíme jí sáhnout na koøen a tudíž také na školu.

Já jsem vyspíval dost isolovanì - na gymnasiu v Brnì jsem

byl starší než ti druzí a odkázán sám na sebe; ve Vídni mnì

prostøedí bylo cizí a bylo mnì již dvacet let, zatím co moji spo-

lužáci byli ještì dìti. Snad proto jsem se i pozdìji k dobovým

proudùm stavìl už napøed s nedùvìrou a kriticky. Ale u nás

je vidìt, jak mladí lidé se vrhají z extrému do extrému každých

pìt let je nová generace, která popírá pøedchozí. Jedna pøíèi-

na je ta, že jsme malý národ po staletí odøíznutý od velikého

svìta kulturního - tož se poøád hledíme vyrovnávat se svìtem.

Proto se chytáme každé nové myšlenky - jednou z východu,

po druhé ze západu a po tøetí nevím odkud; proto je nᚠkul-

turní vývoj tak nesouvislý. To je dobøe, ohlížet se, co je jinde,

ale ohlížet se široce a zkoušet všecko, co je. Øíkáme, že

musíme otvírat okna do ciziny; dobrá, ale pak otevøte okna

všechna a všechny dveøe! To se rozumí, malý národ je odká-

zán na kulturu národù vìtších, zejména národ náš, který byl

osudem i násilím ve svém vývoji pøerušován a zdržován. Ale

máte dost pøíkladù malých národù, kteøí kulturnì vynikali

a lidstvu mnoho dali; v té pøíèinì historikové a politikové ješ-

tì pøíliš podléhají vnìjšímu názoru o hodnotì národa. Odtud

nepochopení celé Evropy, složené z mnohých malých náro-

da.

I to je chyba, že zas nìkdy podceòujeme, co jsme a co je

u nás. To máte lidi, kteøí poøád vzdychají, že Amerika je vìtší

než my a Paøíž živìjší než Praha pro samou cizinu nevidíme,

co máme doma. Já vím, èlovìk by na pøíklad neukojil svùj ète-

náøský hlad, kdyby èetl jen literaturu èeskou; ale má ji znát

skrz naskrz, aby vìdìl, co tu už je. Kdo na malé pomìry jen

naøíká, obviòuje tím sebe sama; sám je tím vinen, že žije male.

To platí zvl᚝ pro mladé lidi. Takový novopeèený vzdìlanec

nechce jít na malé mìsto nebo na venkov, že prý tam kulturnì

zapadne a zakrní. Ve skuteènosti je pohodlný. dovede být

kulturnì živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umìlé

stimulanty.Právem ukazujete na básníka Bøezinu; moudrost

a vzdìlání je vìc ducha a ne vìc nahodilého okolí. Lev je lvem

i v kleci, nestane se oslem.

Na mladých lidech si tak nejvíc uvìdomuju ten nᚠnedo-

statek tradice. Což o to, u nás se jezdí ve vyježdìných kole-

jích ažaž, víc než sami víme; ale vyjeté koleje, to není ještì

tradice; tradice je spoleèné dílo generací, spoleèná

a samozøejmá kázeò. U nás se èasto zaèíná od zaèátku, místo

aby se navázalo na dílo pøedchùdce; proto je u nás tolik pro-

gramù a tolik ovèinca, které pak mohou mít na skuteèný život

a vývoj pomìrnì jen malý vliv. Pravda, jsme mladý národ a k

tomu spoleènost, která se poøád obnovuje zespoda. Protire-

formace docela vìdomì vyhubila reformaèní tradice - to máte

mezeru tøí set let; a dnes si neumíme pomoci ani

s protireformací, ani s reformací, ani s dobou pøedreformaè-

ní. Nejvìtší pøíèinu naší beztradiènosti vidím v té náboženské

lhostejnosti; proto si nᚠprùmìrný inteligent neví rady s naší

minulostí, ve které náboženství hrálo tak dùležitou roli. Místo

takové veliké souvislosti má nᚠinteligent svùj kavárenský

kroužek, hospodský stùl nebo nìjakou místní nebo odboro-

vou organisaci své politické strany. Ten uzavøený vzduch šta-

mlokálu, to jsou ty pravé malé pomìry.

Nikde na svìtì neslyšíte lidi tolik reptat a stìžovat si jako

u nás; to je ta nekurហa ještì nìco horšího.Já si myslím, že

každý takový nespokojený èlovìk má nerad své povolání; pro-

to nadává na politiku, na pomìry a na celý svìt. Èlovìk, kte-

rý dìlá svou práci bez zájmu a jenom z chlebaøství, je nešast-

ný a otrávený èlovìk. Já rád poslouchám, když nìkdo mluví

s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od nìho

dozvíte!Onehdy jste vidìl tetu Esperanzu ( uèitelku zpìvu),

když poslouchala mladou zpìvaèku; všiml jste si, jak jí svítily

oèi? Mnì se tak strašnì líbilo, jak je celá pøi vìci. Tož na to by

mìli rodièe a uèitelé nejvíc dávat pozor, aby poznali, èím by

se jejich chlapci dovedli nadchnout. Máme už tak rozmanité

školy praktické, hospodáøské a odborné, že si každý mùže

vybrat podle schopností a podle náklonnosti. V demokracii

netøeba poøád myslet na to, aby byl z kluka pán - de facto

nìjaký písaø v úøadì - sedlák, øemeslník, dìlník jsou èasto vìtší

páni než ten inteligent, jen a je každý pánem, každý mužem

na svém místì, každý celým èlovìkem. A dìvèata? Nejinak!

Mladý muž

Ètenáøùv svìt

Mrs Browning øekla v Auroøe Leigh, že básník dovede mít

národnost dvojí - tož to nevím; ale èasto se øíká, že poznat

o jazyk víc znamená žít o jeden život víc. V tom mám nìkteré

zkušenosti.

Nìmecky jsem znal už jako dìcko; od matky. ale nìmèina

mnì pøece nebyla druhým jazykem mateøským - to jsem až

moc dobøe poznal, když jsem pøišel na nìmeckou reálku

do Hustopeèe. Kluci se mé nìmèinì smáli, pøi nìmeckých

školních úlohách jsem mìl potíže; to pominulo teprve

na gymnasiu, ale ne docela.Když jsem vydal svou „Sebevraž-

du“, známý nìmecký spisovatel ji pøeèetl s pozorem na jazyk;

našel v knize asi tucet slavismù. V nìmeckém okolí jsem mluvil

skoro poøád èesky, na bytì, s kamarády, v èeských spolcích;

nìmecky jsem slyšel jen ve škole a kondice jsem dával

po nìmecku; ale hlavnì jsem nìmecky èetl.

Brzo jsem se dostal ke Goethovi a Lessingovi - Goethe mì

na poèátku chytl víc svou lyrikou než Faustem, a Lessing mì

pøipoutal k Øekùm a Øímanùm.Krom toho mnì otevøela nìm-

èina literaturu pouènou a hlavnì v pøekladech svìtovou.

Shakespeara a ty jiné velikány jsem po prvé poznal

v nìmeckých pøekladech.

Vlivem Vídnì jsem se zabýval dost literaturou rakouskou,

Grillparzrem a jinými; snažil jsem se touto literaturou pocho-

pit Rakousko a Vídeò. Se zájmem jsem stopoval literáty

z Èech ( Hartmanna, Meissnera) a ètu naše nìmecké spiso-

vatele stále s tou pozorností.Z uherských rodákù mì svou

poesií i životem upoutal Lenau; také K. Beck byl z Uher,

ve Vídni jsem s ním pøišel v nepøímý styk.

Francouzštinì jsem se jednou zaèal uèit v Èejkovicích, když

jsem uèiteloval. V Èejkovicích byli, jako i v nìkterých soused-

ních místech, potomci francouzských kolonistù, které tam pøe-

stìhovala, tuším, Marie Terezie z Lotrinska; vyskytovala

se tam jména jako Doné (Donné), Biza (Bison) a jiná. Kolo-

valo nìkolik zpráv o tìchto kolonistech. páter Satora navrhl

mnì a poduèitelovi Štanclovi, abychom se uèili francouzsky;

on sám nás uèil, tøebaže jazyka neznal, ale vyznal

se v gramatice a pomáhala mu latina. Dlouho to uèení netr-

valo. Sám jsem se dal do francouzštiny v tercii, zajímalo mì

totiž srovnávat francouzskou gramatiku s latinskou. Uèil jsem

se sám; ale vyuèoval jsem tehdy spolužáka, a u nìho v domì

jsem slýchal uèit Francouzku, tož jsem hledìl pochytit výslov-

nost. Øíká se, že lidé s hudebním sluchem si osvojí líp cizí

výslovnost - to by bylo k dobru nám Èechùm a Slovákùm, když

jsme, jak se tvrdí, muzikanti. Francouzsky jsem èetl hodnì,

co jsem kde popadl; sám jsem si z toho mála, co jsem mìl,

kupoval francouzské uèebnice, jako historii, geologii a tak.

Èetl jsem romány: Balzaca, Sandovou, Dumasy, Huga - ale

víc mì zajímal Renan, i Pére Hyacinthe hrál tenkrát velkou

roli. Teprve ve Vídni na universitì a pozdìji, kdy a kdekoliv

jsem mìl pøístup do knihoven, studoval jsem francouzskou li-

teraturu soustavnìji. dostal jsem se ovšem také k Rabelaisovi

- na tom jsem vycioval vlastní charakter francouzský. Upou-

tal mì hodnì Moliere, z básníkù jsem si zamiloval Musseta;

ze Chateaubrianda jsem si to a ono dokonce sám pøekládal,

tak byl blízký mému romantismu. Z myslitelù to byl Descartes

a pak Comte; hluboce mne zaujal Pascal, v De Maistrovi jsem

studoval katolicism. Rousseau mì držel stejnì svou Heloi-

sou, jako svou Sociální smlouvou. Voltaira jsem èetl, ale neu-

dìlal na mne zvláštního dojmu. Zato d¡Alembert

Francouzský duch je obdivuhodný. Øíká se, že Francouze

vyznaèuje zvláštní logiènost nebo jasnost - možná; nazval bych

to deduktivností a dùsledivostí. A pøi tom ta silná iniciativnost:

francouzská revoluce, francouzský socialism daly svìtu nové

problémy a nová øešení, francouzské umìní, francouzská li-

teratura dávají nové a nové podnìty. K tomu pøipoètìte fran-

couzský smysl pro formovost - právem vidíme ve Francouzích

vlastní pokraèovatele Øímanù a živý zdroj klasicismu.

Protože jsem tolik a stále francouzsky èetl, nešel jsem

do Francie; myslím, že je to chyba, èlovìk líp rozumí, když

nazírá na národy také oèima. Ale nemìl jsem na to dost pro-

støedkù, a když už jsem nìkam jel, volil jsem zemì, které jsem

neznal tak dobøe z jejich literatury. Posud sleduju francouz-

skou literaturu, pokud staèím.

Ty francouzské vlivy jsem od samého zaèátku docela vì-

domì vyhledával jako protiváhu proti vlivùm nìmeckým. Mne

mrzelo, že tak mnoho našich lidí o Francii a o Rusech vlastnì

jen na plano horovalo jako když zpívali „Rus je s námi, kdo

proti nám, toho Francouz smete“ - a pøi tom se prakticky ome-

zovali na nìmèinu. Já jsem to naše frankofilství a rusofilství

prožíval konkrétnì, hledìl jsem se prokousat do literatury

a ducha tìch národù. Prosím vás, mnì nìkdy øíkali germano-

fil: de facto jsem byl víc než kdo jiný odchován literaturami

nenìmeckými, jak øíkám, francouzskou, ale také ruskou; jak

tuto jsem èetl, o tom vám dává svìdectví moje kniha o Rusku.

Já jsem ty naše køiklavé Arcislovany, kteøí se nenauèili ani

azbuce, nemohl cítit, to je pravda. Z Rusù mnì byli milí Puš-

kin, Gogol, Gonèarov. Tolstoj je mnì veliký umìlec, i když jsem

se s ním pøel o jeho názorech; Dostojevskij mì zaujal

i negativnì, musil jsem být proti té ruské a slovanské anar-

chiènosti, které pøes všecek svùj návrat ku pravoslaví nepøe-

konal. Stal se svou dvojakostí otcem ruského jesuitství. Rád

mám Gonèarova a Gorkého; v Turgenìvu mnì nìco vadí.

V ostatních slovanských jazycích dovedu jak tak èíst, volím však

radìji pøeklady. Mickiewicz a Krasinski mì velmi zaujali.

K anglické a k americké literatuøe jsem se dostal pozdìji,

hlavnì vlivem své ženy. Ty dvì literatury znám po tolika letech

èetby dost dobøe a ètu je až dodnes nejvíc; zdá se mi, že as-

poò v románech jsou i formou i obsahem zajímavìjší než lite-

ratury jiné - víc mnì øíkají, víc se v nich dovídám. Obì tyto lite-

ratury vám dávají mnoho jemných a moudrých zkušeností.

Italsky dovedu èíst a z nouze i mluvit; ale vìtšinu italských

autorù èetl jsem v pøekladech (francouzských, nìmeckých, an-

glických); z filosofù mám velmi rád Vica. Literatury severské

a ostatní znám jen z pøekladù.

To ano, od dìtství až dodnes jsem nenasytný ètenáø. Mám

napsanou studii o svém pomìru k literatuøe; snad ji uveøej-

ním. Chtìl jsem si v ní sám objasnit, jak, do jaké míry dovede

na èlovìka pùsobit národ cizí, jak si dovedeme osvojit cizí

jazyk a jak dalece tím vnikáme do ducha toho národa; kolik

si mùžeme toho cizího osvojit, jak to zpracovat a ztrávit, jak

se nám podaøí synthése a jak ty vlivy formují nᚠcharakter

intelektuálnì i mravnì. Delší dobu jsem zamýšlel ty své názo-

ry a studie napsat jako „Deník ètenáøùv“ - když èlovìk ète

od svého osmého, desátého roku, to toho naète!

Odjakživa jsem vedle filosofù a snad víc než filosofy èetl ve-

liké básníky; øíká se jim pøece „básníci-myslitelé“. Mne Goe-

the nezajímal ménì než Kant, ba více, a stejnì jiní básníci

od Shakespeara poèínajíc. Dante mi zùstal jaksi nedostup-

ným. Básníci a umìlci vùbec pøemýšlejí o životì a jeho pro-

blémech ne ménì a pøi tom konkrétnìji než filosofové; tomu,

kdo dovede èíst, dávají nesmírnì mnoho poznání; a chceme-

li poznat duši a ducha cizích národù, je k tomu umìní nejjis-

tìjší cestou.

Neznám-li jazyka, necítím se u národa dost doma, nevidím

do nìho. Proto jsem vìdomì jezdíval jenom tam, kde jsem

se dovedl domluvit s lidmi jejich jazykem.Nu ano, jel jsem

ovšem i do Egypta, Palestiny a Øecka, ale jel jsem tam

za jejich starými kulturami, ne za dneškem.

Já jsem svým vzdìláním vìdomì Evropan; chci tím øíci, že

mnì kultura evropská a americká (Amerika je ethnicky i kul-

turnì kusem Evropy pøeneseným ne úplnì - do Ameriky) du-

chovnì staèí. Východní filosofie a literatury znám velmi málo

a z druhé ruky, protože nemám východních øeèí; kultura Indie,

Èíny, Japonska je mnì nedostupná. Jsem hodnì skeptický

k tìm hlasùm, které je vynášejí a vyvyšují nad kulturu evrop-

skou; vím, že by se mnì mohlo namítnout, že tady mluvím jako

slepý o barvách.

A jako Evropan jsem západník - to øíkám vùèi tìm slavofi-

lùm, co v Rusku a Slovanstvu vidí nìco nadevropského- Nej-

lepší Rusové byli také západníky!

A naše literatura, èeská a slovenská? Èetl jsem ji hodnì

a mám ji, mohu øíci, dost dùkladnì; ale vy mladší jste v ní a s

ní vyrùstali a proto z ní dovedete víc vyvážit. Já v dìtství a jako

støedoškolák nemìl tolik a tak dokonalé literatury jako vy.

Dostal jsem se k èeské literatuøe, když už jsem se zaèetl

do literatur svìtových - to srovnávání se svìtovými vzory ne-

dovolilo mnì nadšení, kterého vy mladší jste schopni. Proto

mé kritiky našich básníkù byly vìtšinou negativní. Chcete-li

vìdìt, koho mám nejradìji, tedy Máchu, tøebaže v nìm vidím

jen nábìh a nehotovost, ovšem geniální;mám rád Nìmcovou,

Nerudu, Havlíèka - nejen publicistu, ale i básníka. Stále mì

zajímal Vrchlický - v jeho lyrice je mnoho znamenitého, ale

musí se to z jeho nadtvorby vyhledat. Èetl jsem snad všecky

naše a slovenské romány - pozoruju, že naše poesie je sil-

nìjší než romány., zejména nám chybí román èeský

a slovenský, totiž takový, kde by se projednaly naše pøítom-

né národní a teï i státní problémy a odkud by domácí i cizí

ètenáø mohl vyvážit ducha národa. Srovnejte tøeba výši nor-

ského románu s naším! Jsou partie v Èapku-Chodovi, Ho-

leèkovi, Herrmannovi a jiných, které ètu s potìšením; cením

si i nìkterých z našich mladších a nejmladších, zejména lyri-

kù. Øekl bych, že cizí literatura mnì dává víc idejí, víc krásy

a dokonalé formy. naši básníci mnì dávají pouèení o našich

národních nedokonalostech a bolestech.

V našich mladých cítím silné umìlecké úsilí a touhu po svì-

tovosti, po svìtové úrovni. Pøed válkou i hned po ní byly naše

duchovní síly jednostrannì zaujaty politicky; i ta celková chu-

doba nás tísnila - èeský spisovatel se nemohl literaturou uži-

vit. Samostatnost, republika mùže uvolnit nᚠduchovní život;

to prospìje a už prospívá i literatuøe, jak vidìt ze zájmu ciziny

o ni a o všecko naše umìní.

Po celý život jsem hledìl mimo literaturu vlastní a slovan-

skou vniknout v literaturu a tím i kulturu øeckou, øímskou, nì-

meckou, francouzskou, anglickou, americkou, italskou, skan-

dinávskou a ještì španìlskou, už ménì v ty ostatní. Pokou-

šel jsem se o synthesi organickou a hodnotící a myslím, že

jsem všecky ty vlivy tak dost harmonisoval s našeho stano-

viska národního. Rozhodující, formující vliv na mne, myslím,

nemìli ti básníci a filosofové, ale život, život vlastní a náš.

Universitánem

Za mých studentských, vídeòských let mìl na mne nejvìtší

vliv jako uèitel a èlovìk filosof Franz Brentano; chodíval jsem

k nìmu na návštìvy hodnì èasto - na jeho pøednášky (odpo-

lední) jsem nemohl chodit, byl jsem vázán svým privátním uèi-

telováním. Brentano býval katolickým knìzem, ale vystoupil

z církve, že nesouhlasil s vatikánským koncilem a s dogma-

tem o neomylnosti. Ten koncil byl i mnì kamenem úrazu. Ale

o náboženském problému ani v pøednáškách ani v rozhovoru

Brentano nemluvíval; pøestal na výstupu z církve. Mnì mnoho

prospìl svým zdùrazòováním methody, empirie a snad nejvíc

pøíkladem své pronikavé kritiky filosofù a jejich uèení. Zvláštì

mìl na mušce Kanta.Brentanem jsem poznal filosofy Stump-

fa a Martyho - Brentano mìl na inteligentní žáky veliký vliv.

K jeho žákùm ve Vídni patøil tehdy také Meinong.

Z jiných filosofù jsem osobnì poznal v Lipsku Drobische,

Zollnera, Wundta, Heinze, Avenaria; navštìvoval jsem jejich

pøednášky a stýkal jsem se s nìkterýli ve filosofické jednotì,

kde bývaly živé diskuse. Sám jsem v ní jednou pøednášel

o moderní sebevražednosti.Fechner už nepøednášel, ale byl

jsem nìkolikrát u nìho, nesmírnì se mi líbil jako èlovìk.

Do nìkterých pøednášek jsem chodil s Husserlem, který

se pozdìji dostal pod vliv Brentanùv a jeho školy. Víc než filo-

sofií jsem se zabýval v Lipsku pøednáškami theologickými;

poslouchal jsem Luthardta, Fricke a jiné. Vùbec Lipsko a jeho

kultura mnì sloužily k tomu, abych chápal protestantism.

Ale filosof, který na mne pùsobil nejsilnìji, byl Platon. Pøed-

nì svým zájmem o náboženství, ethiku a politiku a tou zvlášt-

ní kombinací theorie a praxe; u Platona je pøekrásná také ta

zvláštní jednotnost svìtového názoru, i když pochází z jisté ne-

dokonalosti, totiž z toho, že na tehdejším stupni vývoje nebyly

vìdecké obory ještì tak pøesnì rozhranièeny. I proto jsem mìl

k Platonovi intimní vztah, že byl velikým básníkem a umìlcem;

já jsem odjakživa miloval básníky a zabýval se jimi stejnì jako

filosofy, a snad i víc.

Ano, já jsem i dnes platonikem; to bych vám mohl ukázat

na svém pomìru k vývojovým theoriím. Nebojte se, já

se nepustím do špekulací o darwinismu, novodarwinismu, la-

marckismu, vitalismu a tak. Platonovy ideje pøijímám v této

formì: vìøím v ideu života. Ideou života rozumím, že život, je-

diný život je ztìlesnìn v množství forem; každý živoèich je,

jakožto živoèich, tìm ostatním v nìèem podobný, v nìèem ne-

podobný, právì proto, že je živý jako oni. Podle podobnosti

mohu z toho celého množství živoèichù sestavit stupnici

od nejjednoduššího až k èlovìku; takové ustupnìní, takovou

hierarchii provádíme ve všech oborech, když srovnáváme, po-

øádáme, hodnotíme. Ptáte-li se, jak ty rùzné formy a druhy

vznikly, odpovídám, že nevím; ale odmítám Darwinovu me-

chanickou nahodilost, odmítám jeho selekèní princip boje

o život. Pøi vší své anglické empiriènosti má Darwin fantas-

tickou methodu právì v tom, že z methodické stupnice podle

podoby uèinil stupnici vývojovou, descendenèní. Proti Darwi-

novi pøece pøírodovìdci postavili Lamarcka; neolamarckis-

mem uèinìn ústupek darwinismu, neodarwinismem se dìlají

ústupky lamarckismu v rozlièných formách. Koneènì

se ozývají vitalisté, také rozmanitých škol. Jako laik si z toho

vybírám to pouèení, že o skuteèném vzniku druhù, respektive

druhù nových, vìdecky ještì nic nevíme. Po mém rozumu je

darwinism jedna z forem historicismu a relativismu, proti kte-

rému jsem vždycky hájil realism. Nevìøím, že se, jak to chce

Haeckel, množství živoèichù vyvinulo z nìkolika pradruhù

nebo dokonce z pradruhu jednoho, a nevìøím, jak pravím,

v rozdruhování nahodilé a mechanické.

Držím se hypothese tvoøitelské; s tvùrcem mnì ideje dostá-

vají jistou podstatu metafysickou, totiž že jsou a byly ideami

tvoøitelovými. Jak vidíte, bez trochy metafysiky

se neobejdeme; ale doufám, že jsem nepøekroèil reservu,

kterou si v tìchto vìcech ukládám.

Platonem jsem ovšem došel k Sokratovi; a rozumí se, že

jsem ho srovnával s Ježíšem - Ježíš byl mnì prorokem nábo-

ženským, Sokrates apoštolem filosofickým.Ta jeho maieuti-

ka a ironie! Zastaví na ulici veleknìze a vyptává se ho tak

dlouho o náboženství, až øecký páter sám musí doznat, že je

trouba; nebo mluví s generálem o vojenství, se sofistou

o sofistice a ukazuje,. jak ti lidé nedovedou myslet ani o svém

kšeftu. Jen si považte, jaká to byla doba: takový vychovatel

jako Sokrates, takový filosof jako Platon, takový systematik

a scholastik jako Aristoteles! Aristoteles - co ten znamená

pro støedovìk a lidstvo! Jeho pomìr k Platonovi je zvláštní;

byl Platonùv žák, dvacet let chodil k nìmu do školy, je plato-

nik, ale je zralejší tím, že mythickost Platonovu mírní. Opravdu

dva typy - platonovci, aristotelovci; uvìdomil jsem si to také

na svém pomìru k Brentanovi, který byl pronikavý typ aristo-

telika.

Když jsem teï nedávno byl v Athénách, pøekvapilo mne nej-

víc, že k tìm chrámùm na Akropoli nevedly žádné schody ani

poøádná cesta; postavili chrám rovnou do pøírody, jako by tam

vyrostl z pùdy., teprve Øímané, vìtší formalisté, pøidali chrá-

mùm schodištì.Zrovna tak vyrùstá ta øecká filosofie, vìda,

poesie a umìní uprostøed øecké pøírody a primitivního života

- zjevení, tak jako Starý a Nový Zákon jsou zjevením palestin-

ské pouštì a primitivismu židovského.

Když už mluvíme o antice a židovství: vemte si, jak ty dva

malé národy, Øekové a Židi, mìli a mají vliv na celé kulturní

lidstvo. Øekové nám dali umìní, filosofii, vìdy, politiku, Židé

theologii a náboženství. Byli sic pøed nimi Egypané, byli Ba-

byloòané, ale jejich kultury právì pøijala a zpracovala antika.

My ještì žijeme z antiky a židovství, celá Evropa; sotva o tom

víme, ale antika je ve všem. Na americké civilisaci je vidìt,

že pøímo z antiky nerostla, je v ní prvek nový, to pionýrství, ten

praktický optimismus; my se proto máme èemu uèit od nich

tak jako oni od nás. Ale stejnì je v nás ještì i støedovìk; už

katolicism pøijal antiku a pokusil se o kulturní synthesi

se svého stanoviska, ba byl svým zpùsobem pokraèováním

antiky. Vždy i v evangeliích jsou prvky antické. Proto by

se na latinských školách mìli èíst také nìkteøí autoøi církevní.

Nìco antika nemìla; to, co máme my severním podnebím,

ten teplý pomìr k domu, ke krbu, k rodinì, k ženì, k dìtem;

Øekùm a Øímanùm schází naše zima, nevìdí, co je to sedìt

v teple, dìti kolem matky a babièky. Antický èlovìk politiso-

val a filosofoval na ulici; my se zavøeme doma a mùžeme

špekulovat nad knihami. Dokonce ten ruský èlovìk sedí si

za pecí a nemyslí, jen dumá. Víc osamocenosti a uzavøenosti,

víc rodiny, to je to severní. Podívejte se jen kolem sebe, jak

žloutnou a barví se stromy - co všechno je ve ètveru roèních

poèasí, co poøád jiných krás, jiných dojmù, a ovšem kolik

i složitìjšího a intensivnìjšího hospodaøení podle poèasí. To

ti Taliáni tak neznají, a toho v antice není.

To se rozumí, pro klasické vzdìlání jsem; jen to nemá být

slovíèkáøství. Vždycky je dobøe poznat duši jiného národa. An-

tika byla pomìrnì primitivní po stránce náboženské, vìdec-

ké, filosofické a umìlecké, a stejnì tak technické, hospodáø-

ské i politické, a tož se v ní mùžete snadnìji dostat k jádru

vìcí. A zejména mladému èlovìku je ta primitivnost jaksi kon-

geniální. I na tom nìco je, že klasické jazyky mají jistou jas-

nost a logiènost; latinská a øecká gramatika èlovìka uèí pøes-

nosti a puntièkáøství v myšlení a mluvení. A ta veliká krása,

èistota a harmonie v umìní! Krásná forma a dokonalost umì-

lecká jsou vìèné. Vždycky by se mìl èíst Homér, Sofoklés,

Aischylos a v dospìlejším vìku Euripidés;mìl by se aspoò

ve výòatcích èíst Theokrit a jiní. A v latinì Vergilius, Horatius,

Tibullus, Propertius, a ovšem historikové; z Cicerona staèí si

snad pøeèíst jednu dvì øeèi, jeho øíkání filosofické má zájem

pro toho, kdo zná filosofy øecké a dovede srovnávat, v èem

a jak se Cicero živil u Øekù. Øeètina byla v Øímì, èím byla

v støedovìku latina, èím pozdìji francouzština - vos exempla-

ria graeca nocturna versate manu, versate diuma! Pamatuju

si ten verš - Øímané už mìli problém dvojjazyènosti a nestydìli

se uèit jazyku cizímu, jejich legie nebyly øeètinou zadrženy

v podmanìní svìta. Když už antika, tož antika; proè by

se na gymnasiu neèetl svatý Augustin? A tøeba i kousek z Plo-

tina. Myslím, že by se mìlo èíst v originále, ale s dobrým pøe-

kladem v ruce. Teï už máme nìkteré pìkné pøeklady; kdy-

bych mìl peníze, tak bych založil fond na vydávání vzorných

pøekladù všech øeckých a latinských autorù. Poèkejte, kolik

pak by tak na to muselo být penìz? To by byla dobrá vìc!

Potom bych chtìl stejnì vydávat klasiky ostatních národù.

A dobré životopisy, to nám také chybí.Krom toho bych chtìl

založit glyptotheku, mìl bych na ni místo. A vzornou, živou

knihovnu, knihovnu vzdìlaného èlovìka; na tu mám plán

a myslívám na ni, když nemohu usnout. Mùj ty Bože, takových

pìkných úkolù kulturních by bylo! Jen poèkejte, snad

se zmùžeme na politiku opravdu kulturní!

Další filosofické vlivy na mne? Znaènì: Comte, Hume, Mill;

pøi tom se nesmí zapomenout, že na nás mívají vliv lidé

a autoøi, se kterými nesouhlasíme.

Èeský život ve Vídni, ten se soustøeïoval ve spolcích dìl-

nických, pak v Besedì a v Akademickém spolku.V tom byli

vìtšinou Moravané; nìkteøí Pražáci se mi líbili míò. Skoro dva

semestry jsem byl i pøedsedou Akademického spolku - proè?

Nu, nìkdo musel být pøedsedou, a já mìl nìco penìz - skoro

všechny jsem nechal v tom spolku, když nìèeho potøebovali;

ukládat peníze, to mnì nikdy nepøišlo na mysl.

Tehdy jsme uspoøádali oslavu Aloise Vojtìcha Šembery -

ano, toho, co napsal dìjiny èeské literatury; byl lektorem èeš-

tiny na vídeòské universitì. On také zasáhl do tìch rukopis-

ných bojù, byl proti rukopisùm a za to byl tak napadán, že

jeho jediný syn, nadaný èlovìk, odcizil se národu: stal

se vìdomì Nìmcem.Krom toho syna mìl Šembera dceru,

Zdenka se jmenovala, hodnì starší než já, vzdìlaná a taková

energická;študenti v ní vidìli emancipovanou. S ní jsme ujed-

nali ty otcovy oslavy. Dopisoval jsem si s ní, zvláštì z Lipska.

Pro Šemberùv almanach jsem napsal essay o pokroku; ji-

nou z mých prvních prací tištìných byl èlánek o Platonovì vlas-

tenectví, který vyšel v nìjakém almanachu moravském. Ten-

krát jsem si dal nom de plume Vlastimil; v pozdìjších bojích

v Praze vlastenèící odpùrcové mì obžalovali, že jsem to jmé-

no odhodil, když jsem se dostal na nìmeckou universitu. Za-

tím jsem se zastydìl, že své vlastenectví tak rozhlašuju - a jako

vídeòský docent jsem pøece vydal svou èeskou pøednášku

o hypnotismu. Do Moravské Orlice jsem napsal politické úva-

hy pro politiku aktivní a nìjaké èlánky jsem poslal Vácslavu

Vlèkovi do Osvìty; jeden byl o Schopenhauerovi, a druhý, to

už nevím o èem. Vlèek jich neotiskl, myslím proto, že jsem

mìl kostrbatou èeštinu, plnou rusismù - tehdy jsem se zabýval

ruskou literaturou;ale když jsem pozdìji bydlel u Vlèka, øekl

mi, že ten èlánek o Schopenhauerovi neotiskl proto, že

o Schopenhauerovi psával Tyrš. Roku 1875 v øíjnu jsem

se u Brentana setkal s Durdíkem; øekl mi, že Vlèek nepøijal

mého pojednání o Schopenhaurovi, protože dva spisovatelé

- Tyrš a Zákrejs - tohoto filosofa chtìli doporuèit èeskému ná-

rodu.

Má doktorská these (1876) byla Platon o nesmrtnosti, vlast-

nì Platonovo uèení o duši; tu jsem, jako mnoho jiných rukopi-

sù, spálil; nìco dobrého v ní bylo, ale kdo by se s tím schová-

val?

Do Lipska jsem šel, už jako doktor filosofie, na podzim

1876. Lipsko je mnì místem, kde jsem poznal svou ženu.

Na universitì jsem se zabýval filosofií a theologií; študoval

jsem protestantism, jak se jevil v zemi protestantské

a vzdìlané. Pamatuju-li se dobøe, napsal jsem v Lipsku èlá-

nek o pokroku; na nìm znalec mùže vidìt, jak jsem se v otázce

náboženské vyvíjel a jak jsem zrál.Celkem ještì ne dost jas-

ný, ne dost rozhodný.

S kamarády ve Vídni jsem si dopisoval. V Lipsku byli ten-

krát èeští filologové, kteøí se tam pøipravovali na své povolání

v Rusku; byl tam zorganisován ruský semináø a tuším i internát,

kde se študenti uèili rusky, a zároveò se na universitì vzdì-

lávali ve filologii. S nìkterými jsem se dostal do styku.

Chodil jsem do èeského spolku; èlenové byli hlavnì dìlní-

ci. Tam jsem se seznámil s lužickým spisovatelem Pjechem

( nìmecky se psal Pech), horoucím milovníkem Havlíèka.

O Havlíèka jsem mìl zájem hned na gymnasiu; opisovali jsme

si jeho satiry a èeho jsme se tenkrát - v polovici let šedesá-

tých - dopídili. Pjech mi ukládal, aby se Èeši Havlíèkem za-

bývali seriosnìji než potud; divnou náhodou jsem té výzvì

mohl dostát.

Tenkrát mì také zajímalo studium a pozorování lužických

Srbù; v Drážïanech jich bylo víc, tam jsem mohl obèas hovo-

øit s tìmi, kteøí se soustøeïovali kolem katolického dvorního

chrámu. Hlavnì jsem pozoroval na Pjechovi, nìmeckém pøe-

kladateli Pypina-Spasowicze, jak se z Lužièana stává Nì-

mec, a co slovanského na Lužièanech ještì zùstalo. Pozdìji

jsem, už z Prahy, dojíždìl do Budyšína a pokraèoval ve svých

pozorováních.

Tehdy v Lipsku jsem se také zabýval spiritismem; èetl jsem

mnoho o všech druzích okultismu už pøedtím ve Vídni, v Lip-

sku jsem se dostal mezi spiritisty a mohl jsem je tedy pozo-

rovat. V té dobì, tuším, byl pro spiritismus získán astronom

a filosof Zollner. Ten zájem mì pak ve Vídni vedl k peèlivìjšímu

studiu hypnotismu.Ani nemusím øíkat, že jsem se spiritismem

a okultními zjevy nedal chytnout; jsou nìkteré zjevy, jimž nero-

zumíme - ale, - mùj ty Bože, èemu vlastnì rozumíme?

Miss Garrigue

V Lipsku - to bylo v létì 1877 - prožil jsem osudovou udá-

lost, která se stala rozhodující pro mùj celý život, pro mùj du-

chovní vývoj; to byla moje známost s Charlottou Garriguovou.

O ní a její celé rodinì, zejména otcovi, jsem slýchal mnoho

od Goeringù; paní Goeringová mìla totiž v Lipsku pensionát,

ve kterém jsem tehdy bydlel. Dovìdìl jsem se, že Garriguo-

vé pocházejí ze starého rodu hugenotského; Mr Garrigue,

rozený v Kodani, seznámil se s Goeringovými, když byl

v Lipsku v knihkupectví. Vystìhoval se do Ameriky; jeho žena,

matka Charlottina - rozená Whiting - byla z amerického Zá-

padu a taktéž ze starého rodu. 0tec tedy potomek Hugenotù,

matka z rodu tìch pionýrù na Západì v Americe - jaká v tom

je tradice životní a mravní energie!

V roce sedmdesát byl Mr Garrigue s èástí své rodiny v Nì-

mecku; Charlotta se již tehdy vìnovala studiu hudby, høe

na klavír. Mìla pøíležitost navštívit Liszta a slyšet mnoho o nìm

a jeho hudebním kruhu. Navštìvovala koncerty

v Gewandhause a motetta v kostele sv.Tomáše, kde

se udržovala tradice slavného Bacha, kdysi tamního regenta

chori. Její nejlepší kamarádkou z té doby byla Maloruska Kir-

potina. V roce sedmasedmdesát ji poslal pan Garrigue zno-

va ke Goeringovým, aby se dovzdìlala na konservatoøi; jen-

že èásteèné ochromení ruky pøerušilo její hudební dráhu.

Bylo pøirozené, že jsem byl na ni zvìdav už napøed; když

mìla pøijet, èekal jsem u okna, abych ji vidìl vystupovat z drož-

ky. Jednou jsme všichni byli na výletì, víte, tam, kde jsou ty

bývalé slovanské vesnice u Lipska, které pùsobily i na Kollá-

ra; tam jsme se pøeváželi po lodièce pøes øeku, èlun zarazil

na bøeh a paní Goeringová spadla do vody. Byla chudák hroz-

nì tìlnatá a byla by se utopila; tož jsem skoèil za ní a vytáhl

jsem ji. Nìjak jsem se pøi tom zachladil nebo co, zkrátka,

doktor mnì naøídil zùstat pár dní doma. Nemohl jsem navštì-

vovat pøednášky, a proto jsem Miss Garrigue a sleènì Goe-

ringové navrhl nìjaké spoleèné ètení. Èetli jsme anglické kni-

hy, nìjaké básnì, a hlavnì Bucklovy Dìjiny civilisace. Tehdy

jsme se sblížili.

Charlotta odjela do Duryòska, do Elgersburku, k své pøítel-

kyni. Když odjela, uvìdomil jsem si svùj pomìr k ní a napsal jí

list, v nìmž jsem jí pøedložil spojení pro život. 0dpovìï byla

neurèitá; tož jsem se sebral a jel za ní - mìl jsem jenom na ètvr-

tou tøídu vlaku;a dohodli jsme se.

Pak Charlie odjela do Ameriky a já se vrátil do Vídnì. Pus-

til jsem se do své habilitaèní práce o sebevraždì.Najednou

jsem dostal telegram od pana Garrigua, že Charlotta spadla

s vozu a silnì si ublížila, abych pøijel.Když jsem se chystal

na cestu, pøišel dopis od ní, že to není tak zlé a že se nemusím

vytrhovat z práce. Ale já byl neklidný a jel jsem pøece, roku

sedmdesátého osmého na lodi „Herder“ pøes Hamburk

a Havre do Ameriky. Tehdy trvala cesta z Hamburku

do Ameriky dvanáct - ètrnáct dní; ale naše plavba byla zvl᚝

bouølivá, a proto jsme potøebovali sedmnáct dní. „Herder“

a celá øada lodí Hambursko-americké linie byly velmi špat-

né; „Herder“ se potopil na pøíští plavbì, stejnì zašel tenkrát

„Schiller“. Jednou v noci, když jsem už ležel v kabinì, bylo sly-

šet silnou ránu a do kabin se hrnula voda; musil jsem si øíci,

že se topíme - ale to vám bylo zvláštní: druzí cestující

se vydìsili, køièeli a modlili se, ale já zùstal ležet nehybnì

a èekal jsem, co bude... Zatím jen praskl kotel s pitnou vo-

dou.Charlottu jsem zastihl skoro pozdravenou.

Ale co teï? Teï jsem špekulíroval, mám-li zùstat v Americe

a najít si nìjaké zamìstnání, protože živobytí ve Vídni - hodi-

ny - jsem odjezdem ztratil. Snad bych se mohl dostat i tam

na nìjakou universitu nebo k novinám; ale pøece jsme

se rozhodli, že se vrátím a dodìlám svou habilitaci. Tož jsem

žádal pana Garrigua, aby nám dal peníze na tøi roky, než budu

moci uživit rodinu. Pan Garrigue byl takový starý Viking

a Amerièan; v Americe se rozumí samo sebou, že èlovìk, kte-

rý se žení, dovede svou ženu uživit sám. Odepøel proto na-

pøed podporu, kterou pokládal za vìno; pak nám pøece dal

tøi tisíce marek a lístky na cestu. Nìjakou dobu nám posílal

malou podporu. Patnáctého bøezna byla svatba, ráno civilní

na radnici, veèer náboženská v kruhu rodinném. Za týden

jsme byli na cestì do Vídnì. Na té cestì jsem se po druhé

podíval na Prahu.

To jsem vám už øíkal, že Charlottina rodina byla po otci dán-

ská; matka byla Amerièanka a podle genealogù byly obì ro-

diny neobyèejnì staré; Garriguové pocházejí z jižní Francie -

je tam posud pohoøí La Garrigue - a prý byli potomky Kape-

tovcù, dokonce Ludvíka IX., Svatého; také po pøeslici je to

rod starý, øekli bychom aristokratický. Jsou z „otcù poutníkù“,

kteøí opustili Anglii pro náboženské pøesvìdèení v XVII. sto-

letí. Tož podle toho v žilách mých dìtí proudí královská krev.

pokud to byli mužové výborní, je to dobøe, ale stìží byli výbor-

nými lidmi všichni. Pro každého má jistou cenu, že jeho pøed-

kové nìco znamenali a byli slušnými lidmi; tak mnì jednou

Tolstoj s nadšením vykládal, jak nìkteøí z jeho pøedkù byli vy-

nikající lidé;mít v rodinì a rodu skvìlý vzor a tradici je osud

šastný. „Po meèi“, po mnì, mají mé dìti krev slovenskou,

selskou, a té je víc; snad není o nic mladší - slušný pøedek

selský nebo dìlnický není horší. No - pìkné bylo, jak Charlie

tradicí pøijala krásné denní zvyky a potøebu svobody

a èestnosti. A divné: malíø Schwaiger, který mnoho obcoval

v rodinách aristokratických, èasto øíkával, že chováním

a každým pohybem je moje žena nejvìtší aristokratka, kte-

rou kdy vidìl. A když v roce 1906 dìlníci demonstrovali pro

volné, rovné, tajné právo hlasovací, šla moje žena v jejich prù-

vodu.

Charlie byla z jedenácti dìtí; dva byli hoši, jeden z nich ob-

chodníkem, starší studoval a brzy zemøel; dìvèata byla velice

nadaná a samostatná, dvì jsou podnes výbornými uèitelka-

mi hudby. Každý èlen rodiny byl jiné víry, byl vychován svo-

bodnì, aby se, až doroste, rozhodl nábožensky sám. Mr Gar-

rigue byl agnostik -tenkrát øíkali agnostikùm èasto atheisti -

ale èlovìk mravnì výborný, dobrý manžel a otec - pravý Ame-

rièan, vychovávající dìti k práci a pravdì. Charlotta byla uni-

táøka.

Zevnìjškem byla krásná; mìla výbornou hlavu, lepší než já;

charakteristické je, že milovala mathematiku. Toužila celý ži-

vot po pøesném poznání; ale tím v ní netrpìl cit. Byla hluboce

zbožná; smrt jí byla jako pøechodem z jedné svìtnice

do druhé, tak neotøesnì, vìøila v nesmrtelnost. Po stránce

mravní nemìla ani zbla toho mravního anarchismu. který je

tak rozšíøen v Evropì, totiž na kontinentì; proto také byla

pøesná a pevná v politice a otázkách sociálních. Byla napro-

sto nekompromisní a nikdy nelhala; její pravdivost

a nekompromisnost mìly veliký výchovný vliv na mne. S ní

jsem dostal z protestantismu do svého života to nejlepší: tu

jednotnost náboženství a života, náboženskou praktiènost,

náboženství pro všední dny. V Lipsku, v tìch spoleèných de-

batách, jsem poznal její hlubokost: její básníci byli, jako moji,

Shakespeare a Goethe, ale vidìla v nich hloub než já

a dovedla Shakespearem korigovat Goetha. Dìlali jsme

všechno spolu, i Platona jsme spolu proèítali; celé naše man-

želství bylo spoluprací. Byla velice hudební; Smetanu mìla

ráda a napsala do Naší Doby rozbor jeho druhého kvarteta;

o tom se totiž øíkalo, že je na nìm znát Smetanovu duševní

poruchu. O Smetanovi naèrtla víc studií; snad nìkdy vyjdou.

Co bych vám o tom øíkal! Bylo to tak silné spojení...Za války

ochuravìla; já jsem to tam za hranicemi tušil... Když jsem

se s tou celou slávou v roce osmnáctém vracel, èekal jsem

jen na chvíle, až budu s nemocnou.

Amerièanka se stala Èeškou, mravnì i politicky, vìøila v ge-

nia našeho národa, pomáhala mnì v mých bojích politických

a v celé mé politické èinnosti. Až tehdy za války, za hranicemi

jsem musel pracovat bez ní, ale vìdìl jsem, že jednám

ve shodì s ní. Bývaly vùbec chvíle, kdy jsem, od ní vzdálen,

soubìžnost našich myšlenek na dálku pøímo cítil. Nemyslím,že

to je telepathie, ale paralelní myšlení a cítìní lidí, kteøí se ve

všem shodují a stejnì se dívají na svìt.Žena, to bylo její pøe-

svìdèení, nežije jen pro muže a muž nežije jen pro ženu; oba

mají hledat zákony Boží a je uskuteèòovat.

Na prahu

Nu ano, mé manželství dovršilo mou výchovu, mé Lehr und

Wanderjahre, jak bych øekl s Goethem. Bylo mnì osmadva-

cet let; do roku 1882 jsem docentoval ve Vídni.

Mìl jsem den ze dne starosti o chleba, a pøece ke mnì cho-

dili bankéøi, nabízející mi služby pro mé vyženìné americké

rniliony. O prázdninách v Kloboukách pøišla deputace z celého

okresu, abych dal vystavìt dráhu do Klobouk z Hustopeèe.

Ironie osudu - ale bylo v tom i dost humoru; jeden obèan klo-

bucký k nám pøišel na návštìvu a dlouho, jak jsme øíkali, okol-

koval, až z nìho nakonec vylezlo, že se pøišel podívat na mou

ženu, protože prý ještì nikdy nevidìl - èernocha.

Starosti o chleba se ještì zhoršily, když jsem o druhých

prázdninách onemocnìl tyfem a do Vídnì se vrátil opoždì-

nì; ale dostal jsem lekce pomocí paní Hartmannové, vdovy

po našem revoluèním nìmeckém spisovateli Moritzi Hartman-

novi. Mezi jiným jsem pøednášel v kruhu dám v domì známé-

ho chirurga Billrotha.Mé první pøednášky na universitì byly

o pesimismu.

Duchovnì jsem tehdy, jako docent, musil své znalosti pro-

hlubovat; okruh mého vìdìní byl dost slušný, ale potøeboval

prohloubení a soustavy. Jak jsem vám už párkrát øekl, studo-

val jsem literaturu hlavních národù a snažil jsem

se o filosofickou synthesi teoreticky i prakticky. Aktivní politi-

kou našich poslancù bylo dosaženo v Praze èeské universi-

ty; na tu jsem se roku 1882 dostal jako profesor filosofie.

De facto bych byl mìl radìji stolici sociologie, ale tìch v Ra-

kousku nebylo; sociologie byla tehdy už uzná na jako vìda

ve Francii, v Anglii, v Americe, v Itálii a jinde, ale v Nìmecku

a v Rakousku o ní odborníci nechtìli ani slyšet. V Nìmecku

byla jaksi uznána jen filosofie dìjin, ale nebylo jasno, jaký má

pomìr k sociologii a k historii. I ta má práce o sebevraždì,

kterou jsem se habilitoval na universitì, nepatøila jaksi

do žádného universitního oboru - jeden profesor filosofie mí-

nil, že bych ji mìl zadat na právnickou fakultu, jinému se zdála

nìèím socialistickým - musím být vdìèen Brentanovi

a Zimmermannovi, že mì pøes to habilitovali.

Ta má práce o sebevraždì je po stránce methodické filo-

sofie dìjin, tedy sociologie, po vìcné stránce analyse naší

veliké pøechodné doby. Nìkteøí kritikové tehdy vytyèovali, že

zanáším do filosofie nový obor a schvalovali zvláštì, že

se nevyhýbám palèivým otázkám dne a života.

Zároveò tento spis už ukazuje mùj vìdecký charakter - syn-

thetiènost vedle analyse; a vidíte, pøes to moji kritikové praž-

ští mì dlouho prohlašovali za ducha krajnì analytického, kri-

tického, skeptického. A zatím jsem na kritické pùsobení zpr-

vu ani nemyslel; pokud jsem byl ve Vídni, nenapsal jsem ani

jediné kritiky ani polemiky, aèkoli mì èasopisy žádaly

o spolupráci. Chystal jsem své pøednášky a dùkladnìji vypra-

covával své myšlenky; chtìl jsem je uložit v øadì theoretic-

kých prací - ale kdož ví, nátura se nezapøe; snad bych se byl

i v cizinì dal na dráhu praktickou. S pøíchodem do Prahy, když

jsem vidìl ten nedostatek kritiky a literatury, dal jsem

se v Athenaeu do drobné kritické práce a užíval svého èaso-

pisu, abych tak øekl, jako myšlenkové støíkaèky. Snad jsem

byl ponìkud nervosní a netrpìlivý, šel jsem do Prahy vlastnì

nerad, ale - nolentem fata trahunt. Dál se už všecko rozvíjelo

samo, bez mé vùle; do všech svých potyèek jsem se dostal

nechtì, i když jsem chyboval svou neznalostí pomìrù.

Pozdìji, když už jsem byl v politice, také jsem nechtìl za-

kládat novou politickou stranu; do všeho mì vlastnì dostaly

okolnosti. I dnes ještì vystupuju na veøejnost moc nerad a jen

z musu. Ovšem, když jsem postaven pøed nìjaký úkol, tož ne-

uhnu, a co jsem zaèal, to hledím dodìlat.

Øíkám vám tu jen holé fakty, ale mùj pøechod z Vídnì do Pra-

hy byl pro mne novou krizí, kterou jsem prožíval ve Vídni - bál

jsem se malosti Prahy, byl jsem lidem docela cizí a životu ná-

rodnímu odcizen, tøebaže jsem pøíležitostnì vystupoval jako

èeský spisovatýlek. To odcizení se v Praze do jisté míry stup-

òovalo nejen za bojù rukopisných, nýbrž i následující úèastí

v politice. Já jsem národnost a státnost zakládal na mravnosti,

a proto jsem se dostal do konfliktu nejen s politickými stra-

nami, nýbrž i s užším kroužkem lidí známých, kteøí tak zvaný

nacionalism kladli nade všecko a považovali za vis motrix

všeho života jednotlivcù a spoleènosti.Vidím dnes, že jsem

si nebyl ještì dost jasný a že jsem proto dìlal chyby, chyby

nejen v politické praxi, nýbrž i v theorii - než o tom vám snad

øeknu více pozdìji.

To už je skoro deset? Musím k raportu, co se totiž dennì

raportuje mnì. Vidíte, od té doby, co jsem se na Èejèi uèil

kováøem, nevyšel jsem z práce. Když už jsem byl presiden-

tem, pøijel za mnou nìmecký filosof Fritz Mauthner, že prý

nechce nic, jenom se podívat, jak vypadá šastný èlovìk.

Šastný, proè ne? Ale kdybych byl zùstal kováøem v Èejèi, byl

bych asi stejnì šasten jako jsem teï. Hlavní vìcí je, mít život

bohatý událostmi a vniterním vývojem - a v tom mohu být spo-

kojen.Visuri!

2. Život a práce

Do nových úkolù

Soukromý docent

Když jsem ve Vídni zaèal jako ženatý “Privatdozent”, lehký

život to nebyl, ale stál za to. Bydleli jsme v seknici o jednom

oknì s pøedsíòkou, zvláštní náhodou právì vedle domu, kde

jsem se jako hoch uèil zámeèníkem; snídani jsme si vaøili

doma, jinak jsme jedli v takové laciné hospodì za rohem -

což o to, byl to studentský život, ale šlo to; t잚í bylo, když

pøišly dìti.

V té dobì jsem pøepracovával svou „Sebevraždu“. zadal

jsem ji jako habilitaèní spis ještì pøed svým odjezdem

do Ameriky, ale nevyhovoval. Já to vìdìl, ale nemìl jsem ješ-

tì dost kuráže øíci naplno, co si myslím. Profesor Brentano

mnì radil, abych spis pøepracoval. Tož jsem se dal znova

do díla, ženu to zajímalo; to byla naše první spolupráce. A tou

pøepracovanou „Sebevraždou“ jsem se habilitoval. Byla to

vlastnì filosofie dìjin a hlavnì doby souèasné; to ono bych

dnes formuloval pøesnìji a plnìji, ale v podstatì nemìl bych

co mìnit.“Privatdozent” nedostával platu; tož jsem se živil

kondicemi a na krátký èas jsem vzal místo suplenta na jednom

vídeòském gymnasiu; ale støední škola mnì nesvìdèila. Uèil

jsem soukromì syna profesora Theodora Gomperze, filoso-

fa a klasického filologa; ten syn, Harry Gomperz, je teï pro-

fesorem filosofie ve Vídni.Uèil jsem ho také latinì; na tu lati-

nu jsem si nalíèil zvláštní methodu: dával jsem svému žákovi

pøekládat vìty o tom, co ho zajímalo v denním životì; když

na pøíklad mìl v poètech množilku, uèil se jí latinsky,

a podobnì. Methoda se velmi dobøe osvìdèila. Také jsem

jednu chvíli pøednášel filosofii v kroužku dam u chirurga Bill-

rotha; jiný takový kroužek byl u paní Hartmannové, vdovy

po pražském nìmeckém básníkovi.Z toho všeho byl dùchod

neveliký a nejistý, i dostal jsem se nìkdy do úzkých, ós jejda!

Nejtrpèí bylo, když jsem si musel vypùjèovat; i u Brentana jsem

si jednou vydlužil osmdesát zlatých, které jsem mu splatil tepr-

ve z Prahy. Ja, jít si vypùjèit, to bylo pro mne hrozné;ale umínil

jsem si, že žena nemá mít hmotné starosti, a to mnì pomá-

halo dìlat i nemilé. Když bylo zle, navštívil mne mladý Víde-

òák, pan Oelzelt-Newin, pozdìjší docent filosofie, že by chtìl

vniknout do filosofie, abych prý s ním èetl filosofy, hlavnì Kanta.

Honoroval mì velmi slušnì. Tehdy už jsme mìli dvì dìti, Alici

a Herberta, sám jsem prodìlal tyfus a také žena onemocnì-

la; a tu mnì pan Oelzelt-Newin pùjèil nìkolik tisíc zlatých - pa-

neèku, to tehdy byly veliké peníze. Vrátil jsem ty peníze, až

jsem byl v Praze. Ta tíseò trvala tøi roky, to bylo v letech sedm-

desátdevìt až osmdesátdva; co chcete, èlovìk mnoho vydr-

ží, má-li chu do práce a cítí-li svou povinnost k rodinì. Tož to

byl takový život:dopoledne jsem se pøipravoval na pøednášky

a shánìl v knihovnì prameny; dvakrát týdnì jsem pøednášel,

odpoledne dával kondice, veèer upravoval „Sebevraždu“

do tisku; na spoleèenské styky nebylo pokdy ani chuti.

Na prázdniny jsme jezdili do Klobouk u Brna k rodièùm; kra-

jani od nás se tam chodili dívat na mou ženu, že prý jsem si

vzal èernošku; jiní zase slyšeli, že mám americkou milionáø-

ku a pøišli na mne, abych jim postavil železnici..

. Já jsem vìdìl, že se ve Vídni profesorem tak hned nesta-

nu; šlo by tedy o to, jít Èemovic na universitu, nebo

do Nìmecka. To jsem si jasnì uvìdomoval:pùjdu-li tam, sta-

nu se nìmeckým spisovatelem, budu muset vydávat nìmec-

ké knihy, ale zùstanu Èechem, i když Èechem ztraceným, jako

takový nᚠkrejèí v Berlínì nebo farmáø v Texasu. Èlovìk je,

co se narodí. Ale v té dobì se zøizovala èeská universita

v Praze, dostal jsem pozvání, abych šel do Prahy. Nu, šel jsem.

Rád? Jaksi nerad. Mìl jsem jisté obavy ze své èeštiny a bál

jsem se tehdejších èeských pomìrù literárních a filosofických.

Prahy jsem neznal; do té doby jsem se v ní jen cestou zasta-

vil. Jednou, když jsem vezl svého žáka Schlesingera

z Mariánských lázní; šel jsem se podívat do divadla, do Arény,

tam dávali hloupou frašku;zašel jsem do kavárny, tam jsem

pozoroval podivnou prostituci. Tož nedobrý dojem. Po druhé

jsem se stavil v Praze, ale jen pøes noc, když jsem se vracel

se ženou z Ameriky. Èeskou literaturu jsem znal nesoustav-

nì;v Brnì na škole nebyla témìø žádná, až ve Vídni jsem se-

hledával, co jsem mohl; pamatuju se, jak jsem si v Brnì ku-

poval Kobrovu Bibliotéku, kde vycházel Rubeš, Klicpera a jiní

ti starší páni - a já je mìøil Goethem a Lessingem! Ve Vídni

jsem èetl Vrchlického a jiné, ale nejvíc se mi líbil Mácha.

V Akademickém spolku bývaly obèas literární besedy, ale to

nestaèilo.Více mì literárnì nabádalo obcování s rodinou pro-

fesora Šembery, zejména s jeho dcerou Zdenkou. Èeši

ve Vídni, to byli nejvíc dìlníci; ale nemìl jsem kdy soustavnìji

mezi nì docházet. Dost bylo èeských úøedníkù z ministerstev,

ale to byla honorace, mezi kterou jsem jako študent nepøišel

a jako docent nemìl jsem èasu.Došel jsem tedy do Prahy ne-

znaje osob a èeského života; ale zaèetl jsem se do naší lite-

ratury a historie a pozvolna jsem vnikal i do pražské spoleè-

nosti. Žena se nauèila èesky a byla pøesvìdèena o poslání

našeho národa. Byla mnì to veliká mravní posila, zvl᚝ když

jsem se brzy dostal do oposice proti názorùm u nás bìžným.

Vídeò moje žena ráda nemìla; já jsem byl na Vídeò zvyklý,

vždy jsem v ní prožil dvanáct let. V rodinách, kde jsem uèil,

poznal jsem i vzdìlanou a liberální Vídeò - ale nesrostl jsem

s ní, vadilo mnì to jisté vídeòáctví nebo co. Z kulturní Vídnì

mnì byl a zùstal nejbližším filosof Brentano; byl to veliký èlo-

vìk a rozum mìl jak bøitvu; mnoho nenapsal, ale na své žáky

mìl znaèný vliv (C. Stumpf, Marty, O. Kraus, ale také Mei-

nong, Husser a jiní). Mìl jsem rád jeho pøesnou kritiènost a že

pøekonal herbartovství, v Rakousku tenkrát jaksi oficiální; krom

toho jsem prožil stejný konflikt s katolicismem jako on, k vùli

dogmatu o neomylnosti. Otázkou náboženskou se Brentano

nezabýval; v pøednáškách podával jen argumenty pro theism.

Slíbil ve svém spise o psychologii dùkazy pro nesmrtelnost,

ale v pøednáškách, pokud vím, o tom blíž nemluvil. Mne zají-

mala otázka náboženská v celé své šíøi i svém dosahu a šel

jsem tedy jinou cestou.

Ale i pro mne byl tehdy hlavní vìcí mùj rozchod s katolickou

církví.

V mé „Sebevraždì“ je vidìt, jak jsem hodnotil náboženství

a zejména ztrátu víry. Tou knihou jsem øekl, že život bez víry

ztrácí jistotu a sílu; tím jsem vlastnì øekl všecko. Dnes bych to

dovedl povìdìt dùkladnìji, ale v podstatì nic nového bych

už nepøidal. Tak je to. Øekl jsem už, že to byla nehotová kniha

- co vás nemá, já nejsem hotov ani dnes. A vidíte, pøece mì

za tu knihu vykøièeli za neznaboha. Když jsem studoval

v Lipsku, pøednesl jsem jednou své myšlenky o sebevraždì

ve filosofickém spolku: den na to za mnou pøišel mladý muž,

chvìl se rozèilením a øekl mi, už po léta prý ho pronásleduje

úmysl vzít si život, ale mùj výklad že ho té utkvìlé myšlenky

zbavil. A pøece proti mnì psali klerikálové i liberálové, že prý

ve své knize doporuèuju sebevraždu. Tehdy jsem trnul, jak je

možné být tak zlým. Dnes už se tolik nedivím. Nìmecký kato-

lický spisovatel Ratzinge pochopil hned mou knihu, že je filo-

sofií dìjin a že není proti náboženství; ale nᚠkatolicism èes-

ký nebyl na takovém stupni vzdìlání, filosoficky ani theolo-

gicky. Nejèastìji jsem musel èelit lidem, kteøí nevìdìli, co øí-

kám. Kdyby si lidé dovedli navzájem rozumìt, mìli bychom

demokracii jedním rázem; bez vzájemného pochopení, bez

tolerance není svobody. Jen když je èlovìk k èlovìku napros-

to pravdivý a otevøený, lidé se opravdu poznávají; ale bez lásky

není pravdy; bez pravdy a bez lásky nemùže èlovìk poznat

èlovìka.

Jen z tohoto základu mùže také vyrùst skuteèné manželství,

èisté a silné, nejvìtší dar života.

Jak, prosím vás, jak jen mohou lidé o tom mluvit, zda je žena

muži rovnocenná! Jako by nebyla otci rovnocenná matka, kte-

rá dítì zrodila! Miluje-li muž doopravdy, jak by mohl milovat

nìkoho nižšího než je sám! Já nevidím žádného rozdílu mezi

nadáním mužù a žen.Když mnì nebožtík profesor Albert do-

kazoval, že se ženy nehodí na medicinu, protože prý jsou na to

svalovì a nervovì slabé, øíkal ]sem mu: A na ošetøovatelství

nejsou slabé? Taková ošetøovatelka musí pacienta opatro-

vat dnem i nocí, musí ho zdvihat a všemožnì se o nìho sta-

rat - na to musí mít víc síly než vy felèaøi, kteøí operujete nejdé-

le hodinu. Tož pak mlèel.

Nìco vám øeknu: ta otázka rovnocennosti žen, to je vlastnì

problém buržoasie a inteligence. U sedláka, u dìlníka musí

žena èasto dìlat stejné práce jako muž, stejnì mnoho a stejnì

tìžce. Ale sedí-li muž v kanceláøi, nemyslí na to, že jeho žena

se musí celý den starat o dìti, musí nakupovat, vaøit, uklízet,

šít a provozovat doma devatero øemesel; rád bych vìdìl, kdo

z tìch dvou udìlá víc práce! A co se týèe úøadù, umìní, vìdy,

politiky, tam ženy sotva zaèaly vnikat; To je taková nerozum-

ná ukvapenost, že už už si troufáme soudit, dovedou-li to nebo

ne. Vždy muži na to mìli tisíce let, aby se tomu nauèili, a ještì

dìlají èasto svou práci špatnì.Také ve vysoké aristokracii si

mnoho nelámali hlavy rovnocenností žen; ženy byly královna-

mi a zasahovaly do politiky až až.

Podceòování žen svìdèí o polygamní spoleènosti; žijeme

fakticky ještì v mnohoženství. Pravìký èlovìk se nestaral

o dìti a jednal se ženou jako s otrokem nebo soumarem; ale

byl to surový lovec a váleèník, který za to chránil život rodiny

svým životem. Dnes jsme civilisovaní, ale pøes to se udržuje

hrubá polygamie. Dùkaz je ve faktu prostituce. A vemte si,

jaká dvojaká pohlavní morálka platí pro muže a pro ženy a jak

to znehodnocuje manželství. Z toho, co pozoruji v životì a v

literatuøe, vidím, že ve vìtšinì zkažených manželství je vina

na muži. A pokud je na ženách, i tu je znaèná spoluvina mužù:

až dosud bylo v jejich rukou, co si z žen udìlají. Neøíkám tím,

že ženy, že ženy všecky jsou geniové a andìlé; celkem jsou

s muži na stejném stupni vývoje; mají však tu pøednost, že ži-

votem a jeho povinnostmi se udržují èistìjšími než mužové.

Nepijí tolik, nekouøí tolik, neflámují a tak-proto tak mnoho mužù

hledá záchranu v manželství.

Já vidím jen jednu cestu, a to je výchova k monogamii. To

máte úkol všekulturní. Do jisté míry hospodáøský a sociální;

má-li se potírat prostituce, 0dèiòme degradující bídu - pau-

pertas meretrix. Chceme-li zvýšit mravnost, postarejme se,

aby lidé krásnì, èistì a zdravì bydleli, aby se matky plnìji

mohly vìnovat dìtem, aby si lidé poctivou prací mohli vydo-

být živobytí a domova.A pak, ten nešastný alkoholism! Víte,

jak s ním jde ruku v ruce prostituce a celá ta spoleèenská bída.

Já vìøím, že zdravý a vzdìlaný muž a zdravá, vzdìlaná žena

nebudou mít ty zamotané moderní pohlavní problémy. Jejich

vztah bude silný, veliký a krásný. Silná a zdravá pøíroda je

mravná - pøesnìji øeèeno, není nízká. Tož hygiena života, ži-

vota duševního i tìlesného.Já bych mladým lidem nedìlal

mnoho morálních kázání, ale øekl bych jim: Pramen živé a živící

vody najde jen ten, kdo v mládí neztratil smysl pro èistotu.

A pak víc zájmu o dìti. Naši otcové vìtšinou neumìjí s dìtmi

zacházet a vìnují jim strašnì málo pozornosti; vìøte mi, že

naše výchova stùnì pøedevším na otce.

Ale nejvyšší argument monogamie je láska. Veliká láska,

láska bez výhrad, láska celého èlovìka k celému èlovìku

nemùže pominout lety ani smrtí. Já to vidím tak: Jediný muž,

jediná žena po celý život; zùstat vìren až do smrti. Šasten,

kdo dovedl žít pøísnì monogamicky nebo monogynicky. Ano,

byl jsem pro umožnìní rozluky. právì proto že chci, aby man-

želství bylo láska, ne obchod, konvence, spojení nerozumné

a nerozvážné.Ovšem - mùže být rozluky zneužito, jako všeho.

láska, sympathie je nejvìtší mravní silou - z ní je veškerá vzá-

jemná úèast, pomoc a spolupráce; mravní život, To je souèin-

ný podíl na božím øádu svìta - láska, sympathie, synergie, To

je zákon života ve vztahu dvou lidí, v rodinì, národì, státu,

lidstvu. Jiného neznám.

Do Prahy

Do Prahy jsem se dostal, to bylo v roce dvaaosmdesát. To

pøišlo tak: ve Vídni se produkoval hypnotisér Hansen; šel jsem

se podívat na jeho produkce a navštívil jsem ho. Pak mì naši

studenti pozvali, abych jim v èeském Akademickém spolku

o vìci pøednášel. Vidìlo se tenkrát v hypnose ještì nìco ta-

jemného, „magnetism“ a podobnì. - Vyložil jsem Hansenovy

pokusy psychologicky, tedy jako hypnosi; pro výklad hypno-

tické ztuhlosti tìla mnì scházela odborná znalost.

Po pøednášce mnì radil pan Penížek, tenkrát mùj posluchaè

a pozdìji novináø, abych ji vydal tiskem. Sám mi pomohl opra-

vit mou chatrnou èeštinu a poslal práci do Prahy; mìla vyjít

nìkde jinde, ale nakonec ji dostali do rukou profesoøi Goll

a Hostinský - redigovali totiž knihovnu pøednášek; ti to vydali

a upozornili na mne profesora Kvíèalu. Kvíèala byl poslancem

a mìl velké slovo pøi zakládání èeské university v Praze.

Z toho byla nabídka, abych šel do Prahy jako extraordinarius

filosofie. Kvíèala i vídeòské ministerstvo mnì slíbili, že za tøi

leta budu ordináriem; tož jsem šel. Byt jsem si našel v Karlovì

ulici na Smíchovì; okna vedla do Kinského zahrady, ale ne-

pøišlo tam slunko ; brzo jsem se pøestìhoval na Vinohrady,

po krátkém pobytu v jiné ulici, do Vlèkovy vily,,0svìty“.

Takový extraordinarius mìl roèního platu osmnáct set zla-

tých; snad bych si byl mohl pøivydìlat nìjakým vedlejším ou-

øádkem, ale já chtìl být nezávislý. To se rozumí, vedlo se nám

všelijak: i vypùjèit jsem si nìkdy musel - nu, nepøíjemné vìci.

Za tøi roky jsem mìl být ordináriem; byl už pøipraven návrh

na jmenování, ale zapletl jsem se volky nevolky do toho spo-

ru o rukopisy. Èást profesorù byla proti mnì pro ty rukopisné

spory, a proto hlasování o mé øádné profesuøe dopadlo tak,

že bylo jedenáct hlasù pro mne a jedenáct proti. Tož mìlo

rozhodnout ministerstvo ve Vídni; tam to šalomounsky nechali

nerozhodnuto, také mne nemìli rádi, chtìli mít na universitì

pokoj. Prosím vás, z Prahy na mne chodily do Vídnì denun-

ciace, že kazím mládež, že jsem šovinista, že zavrhuji Kanta

a nìmeckou filosofii a tak dále. Proti mnì byl arcibiskup

Schonborn a nìkteøí vlivní z našich lidí. Hlávka poslal do Vídnì

zápis mých pøednášek z praktické filosofie, že tam mluvím

o prostituci a tím prý kazím mládež. Pøedstavte si, právníkùm

a filosofùm se nemìlo mluvit o tak strašném mravním problé-

mu, jako je prostituce! Když jsem jel do Ruska, došlo na mne

do Vídnì udání, že jsem rusofil a pansláv. Takových vìcí bylo

- teï už se na to nezlobím; vidìl jsem na tom, jak nesvoboda

zkøivuje lidi.To se rozumí, ve Vídni mnì nedùvìøovali; proto

jsem musel èekat tøináct let, než jsem se stal ordináriem. Byl

tehdy ministrem profesor Hartl a ten byl tak rozumný, že

se nebál èelit všem tìm žalobám a denunciacím.

Tož ze zaèátku bývalo tìch starostí habadìj. Tehdy, myslím,

v roce osmdesátém ètvrtém nebo tak nìkdy, stalo se toto:

Mìl jsem ve Vídni žáka, Flesch se jmenoval, syn známého

továrníka v Brnì. Ten pøišel za mnou do Prahy a chodíval

ke mnì, byl to takový melancholický hoch. Potom pøešel

do Berlína a tam se zastøelil; mnì odkázal peníze. Já

se vyrovnal s jeho rodinou a dìdil jsem asi šedesát tisíc zla-

tých nebo kolik. To mne udrželo nad vodou: mohl jsem zapla-

tit své dluhy, pomoci rodièùm, zaøídit bratru Ludvíkovi

v Hustopeèích tiskárnu, vydávat „Athenaeum“ - dlouho ty pe-

níze nevydržely. Tehdy se øíkalo, že jsem dostal peníze

od sebevraha, protože prý sebevraždy hájím.

Já jsem mìl s penìzi zvláštní zkušenost: když bylo nejhùø,

pøišly odnìkud. Nikdy jsem si nedìlal starosti, že nebudu mít

co jíst; vìøil jsem, že jde-li èlovìk za svým slušným cílem, ne-

mùže zùstat bez pomoci. Jak øíká Ježíš: hledejte napøed krá-

lovství božího, a to ostatní vám bude pøidáno. Peníze nemám

rád, nebyly mnì nikdy cílem, jen prostøedkem, a je to pomoc

bližnímu nebo trvalé vìci kulturní. Dnes se mi na mém posta-

vení snad nejvíc líbí, že s sebou nemusím nosit žádné peníze;

já nemám v kapsách nic než kousek tužky, nevím ani, jak naše

peníze vypadají.

Když jsem pøišel do Prahy, neznal jsem se s nikým; já jsem

nikdy nemìl pøátel mnoho, neumím se otevírat.

Tož jsem se stýkal s kolegy profesory, Gebaurem, Gollem,

Hostinským, Randou, Ottem - Gebaura jsem mìl nejradìji,

imponoval mnì a uèil jsem se od nìho methodickosti.

Na pøíklad: pro své zápisky každou myšlenku si zapsat

na zvláštní list papíru a list pak dát do pøihrádky, do které pa-

tøí. Gebauer býval v redakci Národních Listù a dal mnì také

jedno novináøské pouèení:že nestaèí nìco napsat do novin,

že se to musí poøád a poøád znova opakovat; že novináø nemá

jen uvádìt, to a to že už bylo napsáno a øeèeno, ale má to øíci

znova, protože ètenáø novin si nepamatuje, co èetl.

Vzpomínám si na naši nedìlní partu vycházkovou; to byli

sokol Kroschel, profesor Kaizl a jeho strýc, pak profesor Hey-

rovský, advokáti Marek a Brauner, a snad ještì nìkteøí, a s

tìmi jsme každou nedìli dìlali pochody z Prahy do okolí,

v zimì jsme se koulovali. Po celý život jsem udržoval kus špor-

tu a tìlocviku.

Jednoho kamaráda jsem mìl v Praze hodnì intimního, to

byl malíø Hanuš Schwaiger, dobrý, nesmírnì dobrý èlovìk, s ta-

kovým darem humoru od Pánaboha, kterým nikomu neublížil

a snášel život a všecky svízele beze zloby. s ním a s jeho pøá-

teli, s malíøi Pimerem a profesorem Kleinem, archeologem

z nìmecké university, chodíval jsem nìkdy veèer na pivo nebo

na víno - když jsem pozdìji zaèal být proti alkoholu, dopsal

mi chudák Schwaiger, tehdy už hodnì churavý: že mám prav-

du, že i on se dává na mou víru a pøestává pít - „protože už

nemožu“.

Èastìjší styky jsem míval s Vojtou Náprstkem; svedla nás

Amerika. Chodíval jsem do jeho èítárny „U Halánkù“ a vyklá-

dal tam jednou kroužku dám o studiu poesie - z toho vznikla

má knížka,,O studiu dìl básnických“. Také se spisovatelem

Sládkem mì spojila Amerika; býval v Americe a já mìl Ame-

rièanku. Julia Zeyera jsem poznal v „Unionce“ nebo

u Náprstkù; dìlal na mne jaksi nemužný dojem. Nerudu jsem

jenom potkával, tehdy ho už, chorého, vodil posluha

na procházku; zajímal mì, vážil jsem si ho, ale do styku jsem

se s ním nedostal - snad i proto, že jsem slyšel, že v té ruko-

pisné patálii držel s Grégrem; tož nevím, je-li to pravda.

Na Bedøicha Smetanu jsem se šel nìkolikrát podívat - sedá-

val v kavárnì „Slavii’; ale brzo pak ze-,

møel. Svatopluka Èecha jsem znal málo; napsal jsem mu

èlánek do „Kvìtù“; byl to plachý, rozpaèitý èlovìk,. v jeho po-

esii jsem vycioval jakousi nekurហpodívat se vìcem

a pomìrùm plnì do tváøe; vemte si, jak byla i v „Písních otro-

ka“ jeho satira docela neosobní, všeobecná, mlhavá.

Na universitì, no - na naší fakultì byl s poèátku, to se rozu-

mí, nejvìtším pánem Kvíèala, pak Tomek; já jsem držel spíš

s tìmi mladšími, s Gebaurem, s Gollem, s Hostinským. Plno

stolic na èeské universitì bylo ještì neobsazeno. Jakousi

spoleèenskou aristokracii tvoøili potomci národních buditelù:

syn Èelakovského, botanik, Friè a syn Palackého, geograf,

kterému øíkali „splašený nauèný slovník“. Studenti byli vycho-

váni tehdejším liberalismem; má vstupní pøednáška byla

o Humovi a skepsi - to zaráželo, že jsem uvedl filosofii ang-

lickou, i tím, že jsem hochùm pøedložil a kritisoval problém

skepse. Mou kritiku Kanta a nìmecké pokantovské filosofie

universitní kruhy nerady vidìly - to nešastné protinìmecké

vlastenèení a ta faktická závislost na Nìmcích! Když mì štu-

dentský spolek, myslím „Jungmann“, požádal o pøednášku,

mluvil jsem jim o Blaise Pascalovi, abych jim na nìm ukázal,

že náboženství není mrtvé, jak se øíkalo podle nìmeckého li-

beralismu, ale že je potøebou lidského srdce; bil jsem do toho

liberalistického indiferentismu. Pro tehdejší vzdìlance bylo

náboženství odbytou vìcí a stìží chápali, že se jím nìkdo

mùže vážnì zabývat.

Já jsem nebyl horlivý uèitel; pøednášel jsem èasto nerad.

Nerad veøejnì mluvím, i do psaní se musím nutit. Nezajímalo

mì vykládat tìm hochùm, co jiní už napsali a uèili; øíkal jsem

jim, o tom jsou ty a ty knížky, proètìte si je a basta. Radìji

jsem s nimi pøemýšlel o konkrétních a pøítomných otázkách;

mnì bylo milejší, když se mì na nìco ptali nebo se se mnou

pøeli ; aspoò jsem vidìl, že myslí a jak myslí, a sám jsem

se v ledaèems pouèil. A když to nešlo v uèebnì, zval jsem je

k sobì domù. Ale i samo uèení mnì nìkdy bylo tìžké. Jen si

to rozvažte, jaká to je otázka svìdomí, pouèovat dorùstající

lidi v otázkách mravních! Ja, uèit nìkoho èíst a psát, rozdávat

obecné poznatky, vykládat, co už je poznáno a napsáno, to je

nìco jiného než brát na sebe odpovìdnost za to, že ten, kdo

vás poslouchá, pùjde za vámi a bude se vašimi slovy øídit.

Pak jste odpovìdný za jeho život, a jste uèitel nebo spisova-

tel. Nìkdy, když jsem šel pøednášet a byl jsem už na dvoøe

v Klementinu, pøišla na mne taková mravní kocovina, že jsem

nemohl pøednášet - prostì nemohl. Tož jsem se obrátil na patì

a vzkázal jsem hochùm po pedelovi, že dnes pøednášet ne-

mohu.

A snad i proto jsem nebyl pravý pedagog, že jsem po celý

život vychovával jen sebe sama. Jsem individualista

a demokrat - v životì i metafysicky. Vìøím, že každá duše je

duši rovná, každá duše je svá, samostatná a svéprávná. Lidé

se vyvíjejí jaksi vedle sebe, každý po svém; nemohou na sebe

pùsobit, opravdu pùsobit jinak, než že druh druha vzájemnì

pozná. Hlavní vìcí je starat se o sebe, kontrolovat

a zdokonalovat sebe sama; to už je vìc tìch druhých, aby to

pozorovali, chápali a vybrali si z toho pro sebe, co se jim hodí.

To není egoism, spíš naopak. Být samostatný, být samospráv-

ný a sobìstaèný, to právì znamená nežádat od druhého, aby

ti dával, co mùžeš a mᚠdìlat pro sebe sám. Není jen žebro-

ta podomní, je i žebrota mravní. Já vždycky chtìl, aby každý

byl sám sobì pánem. To platí politicky, sociálnì i mravnì. Být

si pánem: to zahrnuje svobodu i kázeò.

Už nás není mnoho, kdo máme v dobré pamìti ta osmde-

sátá léta v Praze. Dnes se vám to zdá být veliká doba, proto-

že ji mìøíte velikými jmény, jako byl Rieger, Neruda, Vrchlic-

ký. ale nás tehdy obèas hodnì tísnily ty malé pomìry, malé

prostøedky, málo lidí... Tak si øíkávám, když nìkdy mì tlaèí

malost dne: snad po padesáti letech se budou pøíštím lidem

jevit právì tato léta v takovém svìtle velikosti, že nám budou

skoro závidìt.

Nejsem laudator temporis acti; když nìkdy èítám, že

se máme vrátit k ideálùm svých otcù, vzpomínám si na to, jak

to bylo, a øíkám si, oè jsme dnes tìm ideálùm blíž. Svìt je

lepší než tehdy, jmenovitì nᚠèeský svìt získal tak nesmírnì

mnoho - chtìl bych každého, kdo naøíká a reptá, za trest pøe-

sadit do tìch osmdesátých let.Žil jsem dost dlouho, abych to

tak øekl: dùvìøuju v budoucnost, ve vývoj a pokrok. Chtìl bych

vidìt, jak bude vypadat život za sto let.

0d války špatnì spávám a nechci vždy ponocovat u knihy,

zeslabuje to oèi. Tož si maluju utopie, jaký život bude

za dvacet, za sto let. Jsou to utopie praktické;vyhledávám si

to nejlepší, co dnes už je, a trochu si to rozvádím. Budouc-

nost už je mezi námi; kdybychom volili to nejlepší

a nejschopnìjší, co je dnes, šli bychom správnou cestou -

rozšíøili bychom svùj život o kus budoucnosti.

Škola a jiné zájmy

Když jsem z Vídnì odcházel do Prahy, mìl jsem na mysli

jen profesorskou dráhu; bál jsem se, že budou konflikty, ale

byl bych se jim radìji vyhnul. Není správné, že jsem od nátury

èlovìk boje. Nikdy jsem nechtìl stát v popøedí tìch všelija-

kých afér a polemik, obyèejnì mì do toho dostali jiní.

Když jsem pøišel na naši novou universitu, našel jsem dost

malé pomìry. žádná kritika, žádná výmìna názorù. Jednou

mìl profesor Durdík ve filosofickém spolku pøednášku,

ve které dal posluchaèùm hádat, kterých je, tuším, pìt nejvìt-

ších filosofù. Vyzval k diskusi a nikdo se nehlásil; øekl jsem

tedy, že nemìl opomenout Comta. Z toho byla konsternace,

jak mùže mimoøádný profesor oponovat ordináøi; študenti

z toho mìli švandu a Durdík mnì brzy v tisku podráždìnì

odpovìdìl, že nìjaký takový Amerikán mùže za nejvìtšího

filosofa prohlásit tøeba i Barnuma.

Protože jsem vidìl, že nám chybí orgán odborné kritiky, za-

ložil jsem mìsíèník „Athenaeum“., byly tam recense o domá-

cích i cizích odborných spisech, ale také o beletrii - pro mne

byla beletrie vždycky stejnì dùležitým pramenem poznání jako

vìda. Profesor techniky Pacold vydal knihu o stavitelství, nì-

kolik jeho kolegù z techniky o ní napsalo do „Athenaea“ zni-

èující referát - a já jako redaktor mìl z toho zlosti. Spisovatel

Jeøábek, co napsal drama „Služebník svého pána“, chtìl

se habilitovat na stolici literatury spisem o romantickém pí-

semnictví; opìt spoleènou prací nìkolika kolegù v „Athenaeu“

bylo prokázáno, že jeho spis je vìdecky slabý. Nemìl jsem

tušení, že Jeøábek byl chránìncem Riegrovým; Rieger sku-

teènì hledal v té kritice osten proti sobì a mìl mnì to dlouho

za zlé.Další ilustrace tehdejší doby: jeden vysokoškolský pro-

fesor mnì docela vážnì vytýkal jako chybu, že „Athenaeum“

referuje o nových a cizích spisech; to prý nejde, aby se studenti

dovídali o odborných pramenech døív, než jejich profesoøi je

ve svých pøednáškách citují; prý tím škodím autoritì profeso-

rù. „Athenaeum“ vycházelo asi deset let; chybìlo mnoho, aby

to byla dobrá revue, ale bylo to aspoò nìco.

Taky jsem pozoroval, že by se naše nová universita mìla

víc starat o vzdìlání lidové; proto jsem navrhl, aby poøádala

extense pro nejširší kruhy, a sám jsem takové kursy

a pøednášky konal. Psal jsem, že musíme mít druhou èeskou

universitu. Vidìl jsem, že nám chybí také nauèný slovník; Rie-

grùv Slovník byl na svou dobu dobrý, ale už zastaralý. Já byl

spíše pro vìdeckou encyklopedii, nìco jako byla „Encyclo-

pedia Britannica“; našel jsem spolupracovníky i nakladatele.

Ale do toho pøišly ty spory o rukopisy; krom toho jsem mìl

názory tìžko pøijatelné pro jiné. Na pøíklad jsem navrhoval,

aby redakèní spolupracovníci co nejpilnìji pracovali po jeden

celý rok a pak aby se všecko, co by napsali, spálilo - redak-

ce, myslil jsem, potøebovala výcviku a zkušenosti. Nu, z tìch

plánù se aspoò uskuteènil Ottùv Slovník Nauèný; a za tìch

pøíprav jsem poznal u Ottù pana Laichtra, který pozdìji vydá-

val „Výbor nejlepších spisù pouèných“ a „Naši dobu“. Chtìl

jsem také vydávat naše staré náboženské památky, spisy

Husovy, Štítného, Chelèického a jiných; nestaèí, abychom se.

jenom ohánìli svou husitskou minulostí, máme ji také poznat.

K tomu cíli se ustavil i spolek, ale k vydávání nedošlo... mys-

lím, pro ty rukopisné spory.

Mne by nebylo napadlo do tìch sporù se pouštìt, ale pøišel

Gebauer - s ním jsem se do té doby jen málo stýkal - abych

mu otiskl v „Athenaeu“ èlánek, ve kterém dokazoval, že tak

zvaný Rukopis Královédvorský a Zelenohorský jsou padìlky

z našeho století. Myslím, že to pøišlo tak - Gebauer v nìjaké

odborné publikaci vyslovil své námitky proti Rukopisùm

a Martin Hattala ho za to v novinách napadl; tož se Gebauer

chtìl bránit. Oni sice, totiž Kvíèala a Gebauer, mìli své „Listy

filologické“, ale tam to Kvíèala nechtìl uveøejnit, aby si nero-

zeštval své spolupracovníky. Já jsem èlánek, rozumí se, pøi-

jal; jednak jsem znal, jaký je Gebauer uèenec, jednak jsem

sám v pravost Rukopisù nevìøil.V tom mìl na mne už ve Vídni

jistý vliv Šembera a ještì spíš Vašek svou kritikou. Pro mne

otázka Rukopisù byla v první øadì otázkou mravní - jsou-li

podvržené, musíme se z toho pøed svìtem vyznat. Naše hr-

dost, naše výchova nesmí spoèívat na lži. A pak: ani svou vlast-

ní historii jsme nemohli správnì poznat, dokud jsme klopýtali

o vymyšlenou minulost. Tož to se mnì rozumìlo samo sebou.

Z toho byla patálie, která trvala leta; filologové, historikové,

paleografové, chemikové zjišovali, že Rukopisy jsou falsum;

já hledìl ukázat estheticky a sociologicky, že nemohou po-

cházet ze støedovìku. Nás potíral Hattala; Kvíèala, který

se Gebaurovi svìøil, že v Rukopisy nevìøí, také se obrátil proti

nám, pak se do nás daly noviny, doktor Julius Grégr

s Národními Listy a klerikálové: že jsme nevlastenci a zrádci

národa - nu, hloupé to bylo. Pak se do nás pustily spolky, aji

ulice.Jednou jsem v hospodì èekal na Schwaigra;

u vedlejšího stolu sedìl bratr Vojty Náprstka, majitel pivova-

ru;neznal mì a zaèal o mnì, že jsem podplacen od Nìmcù,

abych pošlapal èeskou minulost a kdesi cosi. Já jsem ho

nechal pøi tom a ještì jsem ho popichoval - teprve když jsem

odešel, øekli mu, že mluvil o mnì se mnou.Jindy jsem pomá-

hal obèanùm v tramvajce hubovat na zrádce Masaryka. To

mnì dìlalo švandu, ale zlobilo mì,když jsem vidìl, jak nìkte-

øí hájí Rukopisù neupøímnì: nevìøili v nì, ale báli se to pøi-

znat.

Pro mne ty rukopisné boje mìly dost dobrého: musel jsem

se proèíst tou celou dobou, kdy Rukopisy fakticky vznikly. pro-

studoval jsem naskrz obrozenskou literaturu od Dobrovského

nahoru - poslouchejte, Dobrovský, to byl krásný èlovìk, vzdì-

laný, první svìtový Èech nové doby. Èetl jsem Jungmann, Lin-

du, Šafaøíka - ad vocem Linda: proè naše starovlastence

nenapadlo vydat k svatováclavskému jubileu Lindovu „Záøi

nad pohanstvem“? Ti obhájcové Rukopisù velebili pøece sta-

rou pohanskou dobu, nìmectvím nezkaženou, a ejhle - slavili

s námi svornì Svatého Václava! Máme plná Ústa tradice,

ale poznat ji, to ne. Pozornì jsem se probrodil literaturou XVIII.

a XIX. vìku, abych prokoukl dobu kolem vzniku Rukopisù

a náladu, ze které vzešly. tu romantiku, ten historicism, tu tou-

hu mìøit se s jinými národy, zejména s Nìmci. Skrze Rukopi-

sy jsem poznal naše národní probuzení; to mì vedlo dál

do minula, do našich dìjin, k naší reformaci a protireformaci;

a zase dopøedu k národním buditelùm, k Palackému, Kollá-

rovi, Smetanovi, Havlíèkovi. Tím i pro mne rukopisné spory

byly událostí politickou: uvedly mì do našich politických pro-

blémù.

Brzo na to se strhl jiný pokøik. Pozval jsem do Prahy mla-

dého èlovìka, rozeného z polo èeské, polo nìmecké rodiny

v Litomyšli, Huberta Gordona Schaura; byl to mladý hegeli-

án, nìjak tìžce se protloukal ve Vídni;mnì ho doporuèil filo-

sof profesor Zába, že ho je škoda a že bychom ho mìli za-

chránit pro èeský národ. Nu dobrá, postaral jsem se, aby pøi-

šel do Prahy, a dal jsem mu u nás kvartýr; tehdy jsem bydlel

na Vinohradech ve vile Václava Vlèka,,0svìtì“. Schauer byl

èlovìk nadaný, ale neurovnaný; flámoval hodnì, kamarádil

s Vilémem Mrštíkem a pøírodopiscem Šolcem; pozdì v noci

se vracel domù pøes plot, pošlapal Vlèkovy záhonky a dìlal

nepoøádek, tož jsem ho musel dát pryè. Tehdy mladí hoši,

jako byl Herben a jiní, kteøí se seskupovali kolem nás mlad-

ších profesorù, chtìli mít svùj èasopejsek a založili si ètrnác-

tideník „Èas“. Já jsem o tom nevìdìl, až když jsem dostal

do ruky první èíslo; v nìm byl ten Schaurùv èlánek „Naše dvì

otázky“. Myslím, že to tam dali, protože nemìli dost pøíspìv-

kù. Byla to vìc nemožná: anonymní autor se tam ptal, nebylo-

li by pro nás Èechy lépe, pøiklonit se k Nìmcùm a žít životem

velikého kulturního národa.Hned ráno jsem se sebral a šel

jsem za to Herbenovi vycinkat; dodnes se pamatuju, že jsem

ho našel v posteli pod takovou vysokou selskou duchnou;

a øekl jsem mu to. - Ten èlánek pak pøièítali mnì; spisovatel

Ferdinand Schulz na mne v „Národních Listech uvalil národní

kletbu jako na filosofa sebevraždy, a milá Krásnohorská, ta-

ková pìkná pracovnice, proklela i mou matku. Pozdìji

se Schauer k autorství toho èlánku sám pøihlásil, ba aji

do „Národních Listù“ vstoupil jako redaktor, ale proti mnì ten

hnìv trval dlouho.

Do tìch potyèek jsem se tedy dostal skoro náhodou; ale

teï vidím, že mì okolnosti stále vedly do veøejného života a že

jsem i na katedøe hledìl na ten veøejný život pùsobit. Už jsem

øekl, že má „Sebevražda“ je vlastnì filosofie dìjin, tedy

i politická filosofie. Když jsem pøednášel o Humovi

a Pascalovi a ukazoval na Comta, hledìl jsem tím vìdomì

obracet pozornost k filosofii francouzské a anglické, abychom

se dostali z jednostranného nìmeckého duchovního zajetí.

Proto jsem dal pøeložit zkrácené vydání Comtovy „Sociolo-

gie“ a Sullyho psychologii. „Konkrétní logika“, napsaná na-

rychlo o prázdninách v Hustopeèích, to byl pokus uvést do vìd

organisaci a poøádek; i ve vìdách každý ten odborník bìží

za svým a nemá s tìmi druhými nic spoleèného, tak jako lidé

na ulici; každá organisace, každé pøemáhání anarchie je eo

ipso politika.

Problém, který mì tehdy zajímal nejvíc, bylo slovanství. To

jsem prožíval, tøeba nejasnì a jakoby tušením, už od dìtství.

Jako chlapci mnì vrtalo hlavou, jak to, že rozumím polským

hulánùm (táboøili po nìjaký èas v Èejkovicích), když je to jiný

národ. Z romantické sympathie k polské rebelii jsem se jako

gymnasista uèil polštinì; a ve Vídni jsem se dal do ruštiny.

Jednou jsem byl o prázdninách v Uhrách, po septimì;byl

jsem u jednoho statkáøe blíže Pápy nedaleko Blatenského

jezera. Tehdy mì nesmírnì vábily historické atlasy. kam až

sahala øímská øíše, jak hluboko do Pannonie šla øíše Svato-

plukova, kde všude byli Slovani;vìøil jsem v tehdejší dohady,

že Stolièní Bìlehrad byl starý Svatoplukùv Velehrad, a takové

špásy. Jednou ráno jsem sedìl pøed zámkem a vìzel v tìch

atlasech, myslím, Kiepert-Menckenovì; pøišel ke mnì pán,

dal se se mnou do øeèi, mluvil èím dál tím odbornìji a na ko-

nec mnì zle pocuchal ty mé slovanské fantasie. Byl to známý

palaeograf a historik, profesor Sickel z vídeòské university.

pøišel k domácímu pánu na návštìvu.

Už ve Vídni jsem se zaèítal do ruské literatury; potom v Pra-

ze mì zaujala docela. Smím povìdìt, že málo kdo tehdy znal

tak dobøe ruskou literaturu jako já. Pøi tom v Kollárovi jsem

kápl na slavjanofilství; i v naší politice byli slavjanofilové, ale

vidìl jsem, že vyznávají to své slovanství jen ústy a bez po-

znání. Tož jsem studoval slavjanofilství ruské: Kirìjevského,

to byl filosof schellingovec, a nejvíc Dostojevského. Na nìm

jsem poznal, jak ruské slavjanofilství je spjato s pravoslavím.

Dostojevskij byl atheista ; sám jednou øekl ruským nihilistùm:

vy mnì budete øíkat, co je atheism?- Ale chtìl být pravoslav-

ný; chtìl se „prolhat k pravdì“. Marná vìc: nikdo se nemùže

vrátit k své ztracené víøe; mùže pøijmout jinou, ale té, kterou

ztratil, už nenajde. Proto jsem v tom chtìném pravoslaví Do-

stojevského cítil nìco jako jesuitism. Mnì to nedalo po-

koj:chtìl jsem se podívat na Rus a na pravoslaví zblízka.

Po prvé jsem jel do Ruska v roce osmdesátsedm a za rok

zas. Stavil jsem se ve Varšavì, abych poznal Poláky. navští-

vil jsem Petrohrad, Moskvu, Kijev a Odìsu - to mì zajímalo

vidìt všechny ty ulice a místa, která jsem tak dobøe znal

z Dostojevského, Tolstého a z ostatních. Jezdil jsem tøetí tøí-

dou, na Èerném moøi v podpalubí - jednak jsem chtìl poznat

lid, jednak jsem nemìl mnoho penìz. Stýkal jsem se se slo-

vanskými filology. s Lamanským, Florinským a s jinými. La-

manskij mi øekl rovnou, že Rusové mají zájem jen o Slovany

pravoslavné, nejvýše ještì o Slováky, protože jsou stejnì na-

ivní jako ruský boží lid; nás Èechy, jako liberály a západníky,

by nechali jít k èertu. - Chodil jsem do ruských kostelù, na-

vštìvoval lávry a poustevny.V Sergejevském klášteøe jsem byl

hostem u otce igumena - pozoroval jsem tu nevzdìlanost

a povìreènost pravoslaví; a tím chtìli slavjanofilové zachrá-

nit Slovanstvo! Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž co Hav-

líèek: lásku k ruskému lidu a nechu k oficiální politice a k

panující inteligenci.

Vyhledal jsem Tolstého; nemìl jsem pokdy ho proštudovat

èetbou jako Dostojevského, tož jsem ho chtìl poznat osob-

nì. Prvnì jsem ho navštívil v Moskvì v jeho pálaci. Pamatuju

se jako dnes, jak mi skoro s hrdostí ukazoval svou pracovnu:

døevìný selský strop, co by rukou dosáhl, ale ten strop byl

dodateènì zadìlán do vysoké panské komnaty. V té selské

jizbì psací stùl a pohodlné kožené køeslo a divan - do selské

jizby se to rozhodnì nehodilo. Mìl døevìné švarcvaldské ho-

diny, honosil se, že stály jen tøicetpìt kopìjek. Chodil

v pøepásané mužické rubašce a v botách, které si sám šil; to

se rozumí, byly špatnì šité. Na èaj mì uvedl do panských

pokojù - samý èervený samet, jak bylo zvykem v šlechtických

domech. Paní hrabìnka mu pøistrèila obvyklé zavaøení, ale

on, jako by to nepozoroval, srkal èaj po mužicku skrze kou-

sek cukru. Po èaji jsme šli do parku; hovoøili jsme

o Schopenhaurovi, kterému Lev Nikolájeviè špatnì rozumìl;

uprostøed øeèi se zastavil jako mužik na mezi a vybídl mì k ná-

sledování - mnì to pøipadalo chtìné, umìle primitivní, nepøi-

rozené.

Lev Nikolájeviè mì pak pozval i do Jasné Poljany. Jel jsem

z Tuly kibitkou - pøed vsí mùstek tak rozbitý, že by si konì

polámali nohy; museli jsme objíždìt. Pøed polednem jsem

dojel do zámku; øekli mnì, že Lev Nikolájeviè ještì spí, proto-

že prodebatoval celou noc s Èernovem a hosty. Šel jsem tedy

zatím do vsi; byla špinavá a ubohá. Pøed jednou chalupou

pracoval mladý mužik; dal jsem se s ním do øeèi a vidím, že

má pod rozhalenou košilí nìjakou vyrážku - pøíjice. V jiné

chatrèi jsem našel na peci staøenu ve špínì a bez pomoci,

pracující k smrti. Vrátil jsem se k Tolstému; ten den k nìmu

došel mladý Gay, syn malíøe, jeho stoupenec; ten se oprostil

tak dalece, že šel k Tolstým zdaleka pìšky, protože železni-

ce prý není mužická; pøišel tak zavšiven, že se musil honem

vykoupat a vydrhnout. Tolstoj sám mi øekl, že pil ze sklenice

syfilitikovy, aby mu nedal najevo ošklivost a neponížil ho; na to

myslel, ale oèistit své sedláky od nákazy, na to ne. A když

zaèal vykládat, že se máme oprostit, že máme žít po mužicku

a tak, øekl jsem mu: A co ten vᚠdùm a salon, ta køesla

a divany? A co ten bídný život vašich sedlákù? To je oproštì-

ní? Vy sic nepijete, ale kouøíte cigaretu za cigaretou; když as-

kese, tož dùsledná. Mužik žije chudì, protože je chudý, ale

ne proto, aby byl asketou. A øekl jsem mu, co jsem vidìl v jeho

vsi, ten nepoøádek, nemoci, špínu a to všecko. Pro boha dob-

rého, to vy nevidíte? Vy, takový umìlec, neumíte to pozoro-

vat? Šít si sám boty, chodit pìšky místo jezdit vlakem, to je

jen maøení èasu; co lepších vìcí by se za tu dobu dalo udìlat!

Citoval jsem mu anglické pøísloví: Cleanliness is godliness,

a naše èeské: èistota pùl zdraví. Zkrátka, nemohli jsme si ro-

zumìt. Hrabìnka byla rozumná žena, vidìla nerada, jak Tol-

stoj by všechno nerozumnì rozdal; myslela na své dìti. Ne-

mohu si pomoci, v tom jejím rozporu se Lvem Nikolájevièem

jsem dával spíš za pravdu jí.

Po tøetí jsem navštívil Tolstého krátce pøed jeho smrtí, roku

1910. to už se vnitønì docela rozešel se ženou. Byl velmi ner-

vosní a neopanoval se. V té dobì byl u nìho a ve vsi léka-

øem nᚠdoktor Makovický. Byl jednostrannì zaujat pro Tols-

tého a jeho uèení; míval za nehtem kousek tuhy a tou v kapse

do notýsku zapisoval, co Lev Nikolájeviè mluvil. Prostota,

oprostit se I Mùj ty Bože! Problém mìsta a venkova se nedá

øešit sentimentální morálkou a prohlašováním sedláka

a venkova za vzor ve všem; zemìdìlství dnes se již také in-

dustrialisuje, nemùže být bez strojù, a sedlák potøebuje vyš-

šího vzdìlání než jeho dìdové - O tom všem je i u nás ještì

mnoho nesprávných názorù a zdìdìných pøedsudkù.

Nejvíc jsme se pøeli o neodpírání zlému; nepochopoval, že

nebìží jen o odpírání násilné, nýbrž o boj proti zlému na celé

èáøe; nevidìl rozdílu mezi defensivou a ofensivou; myslel si,

že by na pøíklad tatarští nájezdníci, kdyby jim Rusové neod-

porovali, po krátkém zabíjení od násilí ustali. Moje these znì-

la: Když mì nìkdo napadne, aby mì zabil, budu se bránit,

a nebude-li jiné pomoci, zabiju násilníka; když už jeden

ze dvou má být zabit, a je zabit ten, kdo má zlý úmysl.

Já nemám rád prázdné mluvení o slovanství, jako nemám

rád vlastenèení. Prosím vás, kolik pak z našich slavjanofilù

dovede aspoò èíst rusky, polsky, srbsky?Stejnì tak jako ti lidé,

co mají plná ústa, že jsme národ Husùv. kdo z nich proèetl

aspoò kousek Husa, a nejen Husa, aspoò jednu knihu bratr-

ské reformace? A naè to mluvení: normální èlovìk nevytrubu-

je do svìta, že miluje své rodièe, svou ženu, své dìti; to

se rozumí samo sebou. Když miluješ svou vlast, nemusíš

o tom mluvit, ale udìlej nìco kloudného ; o nic jiného nejde.Já

vím dost dobøe, jak veliký, ale také jak tìžký program je slo-

vanství; zabýval jsem se studiem Polska, studoval jsem Rus-

ko, pracoval jsem politicky s Charváty a Srby; jsem víc než

na pùl Slovák a už pøed padesáti lety jsem pøišel s programem

Slovenska. To se rozumí, že bych to nedìlal bez lásky, èlovìk

už je takový, že rád poslouchá svého srdce; právì proto

o lásce nemluví, ale hledá pomoci rozumem. Mnì vždycky

bránil jakýsi stud, abych øíkal slova “vlast”, “národ”

a tak.Nevyvolávám-li o sobì, že jsem vlastenec, nekøièím

o tom druhém, že je zrádce vlasti; musím trpìlivì dokazovat,

že jeho cesta je z tìch a tìch dùvodù chybná. Takovými vel-

kými hesly se mohou lidé opíjet, ale nemohou se jimi nauèit

pracovat Osvobodili jsme se od despotických pánù; teï ješ-

tì se musíme osvobodit od velkých a despotických slov. Prav-

da, lidé se drží slov nejen v politice, nýbrž ve všech oborech,

v náboženství, vìdì, filosofii. Proto jsem vždy kladl dùraz

na vìci, na pozorování a poznání faktù; ale dobøe pozorovat

a poznávat - k tomu je tøeba lásky.

V práci a v zápasech

Politika

Politika mì zajímala vždycky. Už ty vesnické pùtky mezi Slo-

váky a Hanáky, pozdìji mezi námi èeskými a nìmeckými klu-

ky v Brnì byly politika v malém - musel jsem si uvìdomit po-

mìr Èechù a Nìmcù. I ten mùj úmysl jít na konsulární akade-

mii byl zpola romantika, zpola neujasnìný zájem politický. Mùj

vztah k politice byl nejdøív jen theoretický; to už Plato mì upou-

tal tím svým filosofováním o politice, a když jsem se dal

do sociologie, dostával jsem se do politických problémù.

I národní hospodáøství mì poutalo; ve Vídni jsem poslouchal

Mengra, v Lipsku Roschra, a jako universitán jsem se již pro-

kousal druhým vydáním Marxova „Kapitálu“.

To se rozumí, že jsem vždycky reagoval na politické udá-

losti. Napsal jsem už jako študent své prvé èlánky

do „Moravské Orlice“ proti politice pasivní. Ve Vídni chodil

jsem se dívat na nádraží, jak pøijíždìjí èeští poslanci

do vídeòského parlamentu. Tehdy jsem poøád pozoroval boj

Èechù s Nìmci; ale to už jsem chápal, že je to vlastnì boj

s Rakouskem, a mìl jsem k Rakousku pomìr dost negativ-

ní.

Když jsem pøišel do Prahy, byl jsem s poèátku plný zájmù

kulturních a vìdeckých. To bylo „Athenaeum“, universita, na-

uèný slovník, rukopisná otázka - a z rukopisného boje stala

se vìc novináøská a politická; revise domnìle staré slovan-

ské kultury stala se revisí celého kulturního života pøítomnos-

ti. Pak byl bez mého pøièinìní založen „Èas“ a pøišel ten škra-

bot k vùli Schaurovi. Nu ano, vlastnì mì ty boje a polemiky

pøivedly do aktivní politiky. Poznal jsem naše chyby, úroveò

naší žurnalistiky a veøejného mínìní, ale poznal jsem i slušné

a pìkné lidi. I to mnì bylo dobré, že jsem èasto nerad a nìkdy

z hlouposti na sebe vyštval tolik zlosti a nepøátel. Tehdy jsem

si øíkal: Patøí ti to, co se do toho pleteš! Dnes vidím, že i tou

nenávistí se èlovìk stává známým a autoritou. Ta nenávist

pøejde, ale jméno zùstane lidem v hlavì. I dnes to øíkám tìm,

kdo se musejí hájit na všechny strany...

Tehdy se nás nìkolik našlo, byla to zprvu taková profesor-

ská skupina: Kaizl, Kramáø, tak trochu i Heyrovský. a Rezek,

a poèítali k nám i Golla, ale toho neprávem. Nemìli jsme žád-

ný skuteèný politický program;spíš jsme drželi k sobì jako

generace. Chtìli jsme nìjak napravovat pomìry, zlepšit no-

viny a universitu, byli jsme pro positivní a aktivní politiku - ne-

byl to jasný program, spíš smìr a smìr kritický a vìdecký -

Kaizl byl národohospodáø, Kramáø dìlal pìknou práci

o èinnosti èeské dvorské kanceláøe ve Vídni, zrušené

za Marie Terezie. O té naší skupinì napsal Pazdírek èlánek

do své Slavische Warte; dal mnì ten èlánek èíst v rukopise

a já vidìl, že nám øíká „positivisté“. To jméno mnì pøíliš pøipo-

mínalo Comta a francouzský i jiný positivism, a proto jsem

Pazdírkovi øekl, že by lépe øíkal „realisté“. Tož tak jsme pøišli

k tomu názvisku.

Ten Pazdírek nás chtìl dostat do staroèeské partaje a jednal

o tom s Riegrem; sliboval mu za nás víc než bylo správné -

byl to takový naivní, dobrý èlovìk. Já jsem tehdy chodíval

s Bráfem, který docházel do Riegrovy rodiny; tož Bráf mne

seznámil s Riegrem a Mattušem, a ti s námi zaèali jednat

o vstup k Staroèechùm.Rieger byl ke mnì milý pøes døívìjší

spory, dobøe jsme se shodli; mìli jsme už hotové punktace,

za jakých podmínek vstoupíme do strany - my jsme žádali hlav-

nì vliv na tisk strany; ale to se nelíbilo staroèeským žurnalis-

tùm a proto do nás zaèali øezat, hlavnì „Hlas národa“. tím se to

nìjak rozešlo.

Tehdy, to bylo tuším v roce osmdesátém devátém, vyhráli

ve volbách Mladoèeši; de facto mezi nimi a Staroèechy už

nebyl tak veliký rozdíl, jak by se zdálo podle jejich žurnalistic-

kých patálií. I v naší realistické skupinì nìkteøí smýšleli staro-

èesky; já jsem øíkal, že Kaizl je realista staroèeský, Kramáø

realista mladoèeský a já že jsem realista realistický. Mlado-

èeši byli ve vzestupu, proto potøebovali nových lidí

do parlamentu. Tož s námi jednali o vstup do jejich strany, a my

jsme považovali za svou povinnost dát se jim k disposici.

Staroèeši mìli celkem lepší lidi a byli vzdìlanìjší, ale politic-

ky ustrnuli. Nᚠvstup do mladoèeské strany fedroval doktor

Jan Kuèera, advokát; také se o to pøièinil poslanec zemské-

ho snìmu Škarda, rozumný èlovìk, se kterým jsem byl

ve styku. Tož jsme vstoupili do té strany. Slušným prohláše-

ním v „Národních listech“ a v „Èase“ smazalo se naše døívìjší

nepøátelství; a v pøíštích volbách do parlamentu, to bylo

v jedenadevadesát, byl jsem zvolen za mladoèeského poslan-

ce v jihoèeských okresech.

Spiritus rector v mladoèeské partaji byl doktor Engel, lé-

kaø; vedl všechnu agendu, byl moc rozumný a slušný muž, ale

stál víc v pozadí, veøejnì vystupoval málo. Pak byli oba Gré-

grové: doktor Julius byl v Praze a vedl „Národní listy“doktor

Edvard byl poslanec a øeèník, dobrý èlovìk, ale nìkdy ho

nátura strhla k takovému radikálèení, až všechno øinèelo; sám

se tomu pak dovedl zasmát. Potom tam byl patriarcha Tro-

jan, bývalý Staroèech, èlovìk naivní a dùstojný. Doktor He-

rold si zasloužil svého jména: výborný øeèník, takový hlasatel

a praporeèník partaje. Redaktor Ervín Špindler, hodný èlovìk

s apoštolskou bradou - my jsme mu øíkali Špindlíø; s ním jsem

míval debaty o liberalismu a atheismu; nemohl pochopit, že

vzdìlaný èlovìk mùže být náboženský. Mezi radikály patøil

doktor Brzorád a Vašatý, bratr mého nìkdejšího uèitele pia-

risty na hustopeèské reálce. Ten Vašatý vedl slovanskou po-

litiku, ale valných znalostí o Slovanstvu nemìl. Nám nedùvì-

øoval, a když jsem mìl konflikt se stranou, postavil se proti

mnì. Doktor Pacák se uplatnil až pozdìji. Všichni celkem nás

realisty pøijali pìknì; jen vídeòský redaktor „Národních listù“

Eim vidìl nerad, když jsme v parlamentì mìli nìjaké úspì-

chy. Byl s poèátku silnì pro mne, ale brzy se zaèal chovat spíš

nepøíznivì.

Ve vídeòském parlamentì mì nejdøív zajímal parlament

sám; já si nìkolikrát pøeøíkal konstituci a jednací øád, ale pro-

sím vás, mezi ústavou a parlamentní praktikou je asi takový

rozdíl jako mezi evangeliem a církvemi. Pozoroval jsem

a dìlal si své myšlenky; vládní tribuna mnì pøipadala jako ol-

táø, my dole jsme mìli být vìøícími. Brzy jsem kápl na to, že

v parlamentì je pìkná knihovna; nevynechával jsem podle

možnosti schùzí, a v nich jsem èetl politickou literaturu. Já byl

tehdy ještì politicky nezralý a nezkušený ažaž; jako øeèník

jsem mìl nìjaké úspìchy - o školství jsem mluvil, v delegacích

jsem vedl útok na ministra Kallaye pro bosenské

a hercegovské vìci; to bylo dobré k tomu, že jsem navázal

pøátelství s charvátskými a srbskými poslanci. Cestoval jsem

po Bosnì a Hercegovinì, hlídán Kallayovými špicly. Jednou

jsem popudil nìmeckého poslance Mengra tak, že mne na-

zval zrádcem; z toho byla veliká aféra, Menger dostal dùtku

a musel se mi pøed celou snìmovnou omluvit.

Po rùzných pøestøelkách jsem se dostal do konfliktu se stra-

nou. To bylo tak: místodržitel Thun, když jsem s ním po prvé

mluvil ve snìmovnì v Praze, se ke mnì nepìknì vyjádøil

o Èeších; øekl, že Èech buï je hulvát, nebo že líbá ruku. To

jeho dictum, o nìmž jsem ovšem øekl nìkolika lidem,

se dostalo na veøejnost a byl z toho zlý povyk; mnì v partaji

vyèítali, že jsem jim to neohlásil - ve skuteènosti já to øekl také

dru Tilschrovi, ale ten na to patrnì zapomnìl. V souvislosti

s tou patálií vyšel v „Èase“ velmi ostrý èlánek, nepodepsaný,

proti doktoru Juliu Grégrovi; Grégr si myslel, že je ode mne,

a tož se pustil do mne. Já jsem neøíkal nikomu, kdo byl auto-

rem, zachoval jsem redakèní tajemství;ani doktor Kramáø to

nevìdìl. Až teï po tak mnohých letech se stalo známým, že

èlánek byl od Kaizla. Ve stranì, to se rozumí, bylo zle - vyrov-

nali to neslaným a nemastným prohlášením, které se mohlo

a nemuselo vztahovat proti mnì; já jsem šel k volièùm, dostal

jsem od nich projev dùvìry a s tou satisfakcí v kapse jsem

dopsal našim poslancùm do Vídnì, že skládám mandát; snad

jsem se mìl døív zeptat svých kolegù z naší skupiny, ale já

jsem se èasto rozhodoval ancvaj. Kaizl i Kramáø ve stranì

zùstali. Mnì se mladoèeská politika nelíbila svou dvojakostí:

byla v Praze jiná a ve Vídni jiná; doma poslanci bouøili a ve

Vídni si je vláda zavazovala malièkostmi. I k Nìmcùm jsem

mìl jiný pomìr - ale hlavnì jsem vidìl, že jsem v politice ještì

slabý.

Tož to ne, tou svou demisí jsem se politiky nezøíkal, nao-

pak; chtìl jsem zaèít z gruntu; chtìl jsem dìlat politiku jinou,

buditelskou, pùsobit na mysl našich lidí.Tehdy jsem

se prokousal celou politickou literaturou od osmnáctého sto-

letí; nejmilejší mnì byl Dobrovský, bystrý a svìtový èlovìk;

mým politickým uèitelem byl Palacký - mùj humanitní program

se opírá o nìho;

mìl jsem rád Havlíèka pro tu jeho pravdivost a otevøenost,

na nìm jsem se uèil být novináøem. Tehdy jsem proèetl Kollá-

ra, Riegra a všechny ostatní. Z tìch študií vznikla má „Èeská

otázka“, nehotová kniha, spíš jen snùška materiálu; tehdy také

vznikl mùj „Havlíèek“ a „Naše nynìjší krise“.

Tož tak to u mne bývalo vždycky. já jsem jakživ rád knih ne-

vydával, nikdy jsem jich dost nevypiloval a nedodìlal. Když

jsem je vydal, bylo to jen proto, že jsem k tomu cítil aktuální

podnìt. Kdyby mnì byli dali pokoj - a já jim, snad bych nebyl

vydal ani jedno dílo. Když jsem se dostal do boje, bil jsem

kolem sebe ne jednou zbyteènì. Ledaskomu jsem ukøivdil,

to je pravda; ale sám jsem dostával ještì víc. Èasto jsem lidi

pøezíral, taky jsem býval fouòa; ale hlavnì jsem byl netrpìlivý.

myslel jsem, že správnou vìc musejí lidé hned na místì pøi-

jmout a provést. Po celý život jsem mìl patálie, ale nemys-

lím, že bych byl od nátury bojovný. Boj pro boj, to neznám ;

spíš jsem býval provokován a bránil jsem se. Literární boj je

k nìèemu dobrý., zaslepuje sic, ale pøi tom i podnìcuje

k myšlení, také odpùrce. Myslím, že ty boje valnì pøispìly

k národnímu uvìdomìní a k prohloubení našeho duchovního

života.

Je to zvláštní: tolik knížek a knížeèek jsem vydal a pøece jsem

je vydával nerad. Také jsem vám už øekl, že jsem se nehnal

do uèitelování. A vìøte, nerad se ukazuju veøejnosti. Kdybych

byl mohl žít po svém, bylo by mnì staèilo èíst, študovat a psát

tøeba sám pro sebe;zkrátka poznávat. Není, co by mì nezají-

malo: všechny vìdy, všechny otázky a úkoly doby. jsem šast-

ný, mohu-li v klidu èíst, a jsem podnes ètenáøem. Nerad

se seznamuju s lidmi, mám pøed nimi ostych; každé, i jen for-

mální seznámení je pro mne kus práce. To všechno mnì dì-

lalo politiku a veøejné pùsobení t잚í než jiným - proè jsem to

tedy dìlal? Protože jsem musel: to se ovšem snadno øekne,

ale øíkám-li to, není to výmluva, není to omluva. Vidíte z mých

knížek, brožur a èlánkù, z mého každého kroku, že jsem

se nikdy nepletl do vìcí, které mnì nebyly dùležité, èasové,

a nebyly mým vlastním životním problémem. Nasbíral jsem

od roku 1882, kdy jsem se dostal do Prahy, mnoho a mnoho

zkušeností: jsem osudu za plnost svého života vdìèný.

Léta devadesátá

Když se teï dívám na ta devadesátá léta, vidím, jaká to byla

doba kvasu; rozumí se, že neberu léta 1890 až 1900

na minutu. Vemte si jenom to tøídìní v politice. Do té doby jsme

mìli vlastnì jenom dvì strany - Staroèechy a Mladoèechy.

Staroèešství se tehdy vyžívalo; byl to úpadek starého mìš-

anského patricijství - Mladoèeši byli spíš strana tìch novì

vzestupujících vrstev, více venkovských, radikálních. V roce

1889 a pak 1891 Mladoèeši zvítìzili nad Staroèechy

do snìmu a do parlamentu. Až do té doby naše celá politika

byla, jak bychom dnes øekli, buržoasní, ale teï se zaèala roz-

vrstvovat sociálnì. Padaøovský filosof, Alfons Šastný, orga-

nisoval tehdy ještì uvnitø mladoèeské strany agrarism; byl to

takový lidový mudrák, atheista, filosoficky závislý

na nìmeckém materialismu, na Vogtovi, Moleschottovi

a Buchnerovi; já se mu pro ty názory posmíval, myslím, že pro-

to mìl na mne tu svou zlost. Pak máte socialism. De facto

u nás už byl døíve; slabé zaèátky spadají do roku 1848, mìli

jsme nìco socialismu køesanského, ale ponenáhlu s vývojem

industrie nám pøibývalo dìlníkù; teprve v tìch devadesátých

letech se pod vlivem vídeòských socialistù zaèala sílit soci-

álnìdemokratická strana na základì Marxismu. Proti ní or-

ganisoval Klofáè u Mladoèechù dìlníky národní, ale ti se brzo

z partaje vydìlili pro sebe; i s nimi jsem mìl styky, zejména

s Chocem, a brzo i pùtky.

Mne socialism zajímal odjakživa; už v Brnì jsem pozoroval

køesanský socialism, ve Vídni jsem èetl katolické socialisty

a Marxe; pozdìji ve Vídni vynikal jako køesanský socialista

Vogelsang; do jeho listu psával své první èlánky zmínìný

Schauer. Když mùj kamarád Hanuš Schwaiger maloval sva-

tého Jiøí na zámku v Prùhonicích, navštívil jsem ho tam; tam

jsem potkal hrabìte Sylvu Tarouccu, kterého jsem znal

z parlamentu, a u nìho jsem se seznámil s nìmeckým køes-

anským socialistou doktorem Mayerem.

V tìch devadesátých letech jsem zaèal mít se socialismem

styky praktické: chodil jsem mezi dìlníky a pøednášel jsem

jim. Když byly stávky v Praze a na Kladnì, vyvolal jsem pøed-

náškové kursy a sám jsem stávkaøùm pøednášel; chtìl jsem,

aby jim to odvedlo mysl, aby nemìli v hlavì jen hlad a bídu.

Steinerovi a jiným jsem dal podnìt k založení „Dìlnické aka-

demie“, kde by se dìlníci a jejich novináøi vzdìlali v politice.

Když byla kampaò za všeobecné hlasovací právo, to bylo

v roce devatenáct set pátém, mluvil jsem na táboøe lidu

na Senovážném námìstí a šel jsem se ženou

v demonstraèním prùvodu; už pøedtím se o mnì psalo a øíkalo,

že jsem socialista, a karikovali mne vždycky se socialistickým

širákem na hlavì. Tenkrát slovo „socialism“ bylo pro buržoa-

sii a inteligenci strašákem. Pøijímal jsem socialism, pokud

se kryl s programem humanitním; marxismu jsem nepøijímal -

však z té kritiky vznikla má,,0tázka sociální“. Když naši soci-

alisti pøišli do vídeòského parlamentu, odmítli pøipojit

se k státoprávnímu ohrazení ostatních èeských stran. Tehdy

z toho byl velký škrabot proti nim, že zrazují národ, já jsem je

vzal tak trochu do ochrany, a to se rozumí, zas jsem si to od-

nesl, tøebaže zakladatelé mladoèešství vedle práva historic-

kého dovolávali se také práva pøirozeného, jak jsem to ten-

krát èinil i já.

Mùj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita.

Pøeji si, aby nebylo bídy, aby všichni lidé slušnì žili prací a v

práci, aby každý mìl pro sebe dost místa, elbow-room, jak

øíkají Amerikáni. Humanita, to není bývalá filanthropie; filan-

thropie jenom pomáhá tu a tam, ale humanita hledí opravit

pomìry zákonem a i øádem. Je-li toto socialism, tož dobrá.

V rovnost - rovnost naprostou - nevìøím, ve hvìzdách ani

v lidech není rovnosti. Vždycky byli a budou jednotlivci, kteøí

svým nadáním a nekontrolovatelným shlukem okolností víc

dovedou a víc dosáhnou; vždycky bude hierarchie mezi lid-

mi. Ale hierarchie znamená poøádek, organisaci, kázeò, ve-

dení a poslouchání, nikoli vykoøisování èlovìka èlovìkem. Ne-

pøijímám tedy komunismu; Lenin, sotva byl u moci, volal také

po vùdèích osobnostech. Èím déle žiji, tím víc poznávám tu

zvláštní roli jedincù ve vývoji lidstva; ale opakuji; vyšší nadání

a tak zvané štìstí neopravòují k vykoøisování ménì nadaných

a ménì šastných. Nevìøím, že lze zrušit všechno soukromé

vlastnictví; osobní vztah, to zvláštní pretium affectionis, které

váže vlastníka k jeho majetku, je dobré v zájmu hospodáøské-

ho pokroku. Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodinì

nebo v náboženské a v pøátelské obci; mùže být udržen jen

opravdovou láskou. Nepøijímám tøídního boje; jsou stavy a tøídy,

jsou stupnì mezi lidmi; ale to neznamená boj, to znamená

organisaci pøirozené a historicky vyvinuté nerovnosti, vyrov-

návání, vzestup a vývoj. Nejsem slepý a naivní, abych nevidìl

nespravedlnosti a útisku, a vím, že jednotlivci, stavy i tøídy musí

bránit svých zájmù, ale to mnì neznamená homo homini lu-

pus, jak to už dávno bylo øeèeno.

Pokud bìží o marxism: marxism je hospodáøská theorie a fi-

losofie, zejména filosofie dìjin. Hospodáøská theorie je vìc

vìdeckého zkoumání, revise a zlepšování, tak jako se dìje

v každé vìdì; a také ta filosofie, jako každá jiná filosofie, musí

být podrobena kritice a volné úvaze. Proto vznikl revisionism

a vzniká teï opìt. Každá revise víry a programu bolí; ale bez

té bolesti by nebylo vývoje. Já nemám v kapse hotovou soci-

ální doktrinu; øekl bych to tak - už jsem to kdysi tak povì-

dìl:vždycky jsem pro dìlníky a lidi pracující vùbec, èasto pro

socialism a zøídka pro marxism.

Mé názory o socialismu vyplývají z mého pojmu demokra-

cie; revoluce, diktatura mùže nìkdy rušit špatné vìci, ale ne-

tvoøívá dobrých a trvalých. Neblahou v politice je netrpìlivost.

Když tak povážím, že lidské dìjiny, pokud o nich máme pa-

mátky, trvají snad jen nìjakých deset tisíc let, že jsme teprve

na prahu vývoje, jak pak si mohu myslet, že nìjaký ten vaš-

nosta, césarista nebo revolucionáø jedním rázem ten vývoj

definitivnì dovrší? Není tomu ani dvìstì let, co bylo zrušeno

nevolnictví a otroctví, ještì míò, co byla zrušena robota;sotva

sto, ba sotva padesát let, co se vìdomì a soustavnì pracu-

je na sociálních problémech dìlnictva a malých lidí vùbec.

Pøedstavte si, že máme pøed sebou ještì statisíce, miliony

let - a to chceme být již se vším hotovi? To se rozumí, hladový

se budoucnosti nenají; víra ve vývoj a pokrok nás nesprošu-

je našich povinností k potøebám dneška.

Politicky, chci øíci, mladoèešstvím zvítìzil radikálnìjší smìr;

jenže vùdcové mladoèešství nemìli dost pochopení pro po-

tøebu doby - organisovat národ na základì rostoucí speciali-

sace smìrù a stran. Místo všenárodní organisace postavili

se proti všem novým smìrùm a stranám.

Proti mladoèešství jsem usiloval o smìr a stranu, jak bych

øekl, organisaèní; to byl realism. Nebyl ovšem pochopen mla-

doèešstvím, které se pøíkøe postavilo proti nìmu; pøes to

po svém vítìzství 1891 nás realistické tøi krále akceptovalo.

Shoda ovšem netrvala dlouho.

Hnutí omladináøské? Jakási synthese mladoèešství a rea-

lismu; byli to mladí lidé, kterým realism se zdál pøíliš uèenec-

kým a nedosti národním. V tøiadevadesátém roce byl ten pro-

ces pro velezradu proti Èížkovi, Rašínovi, Hajnùm, Sokolovi,

Soukupovi a ostatním. Byl to hloupý proces se strany rakous-

kého státu, tak hloupý, jako pozdìji za války proces proti dok-

toru Rašínovi a doktoru Kramáøovi. Mnì ten radikalism tìch

hochù byl proti mysli; zejména jsem vìdìl, že na ponìkud

vážnìjší akci demonstraèní nejsou pøipraveni. Tenkrát jsem

proti nim napsal slovo, že revoluce je šosáctvím. Velmi mne

mrzelo zavraždìní ubohého mrzáèka, a už skuteèného nebo

domnìlého policejního konfidenta. Ale hájil jsem jich

v mladoèeské partaji; ta se jich zøíkala.

Vùdce,,0mladiny“ Èížek, rozumný èlovìk, byl v „Národních

listech“. Z tìch žalovaných jsem nejlíp znal Stanislava Soko-

la. Jeho otec, uèitel a mladoèech, moc hodný èlovìk, kazatel

podle vzoru Komenského, bydlel proti nám ve Školské ulici.

U nás byla na bytì dcera slovenského básníka Vajanského,

Vìra Hurbanová; to už tak patøilo k mým stykùm se Slováky.

Ta se spøátelila se Sokolovými a pøešla k nim, a tím se i naše

rodiny seznámily. Vzpomínám si, že jsem Stanislava Sokola

poznal jako študenta na naší fakultì; byl pro nìco pohnán pøed

fakultu - hezký hoch, s bledou a zrovna prùsvitnou tváøí. Já ho

tehdy pøed kolegy hájil. Když byl proces s,,0mladinou“, ne-

souhlasil jsem se zpùsobem hájení; tím jsem vzbudil nelibost

doktora Rašína.

Vážil jsem si vìcnosti doktora Rašína, i ta jeho drsnost ne-

byla mnì nesympathická. Posílal jsem jemu a jiným

do kriminálu na Borech knihy, hlavnì literaturu ruskou.

Z omladináøství se organisovala radikálnì-pokroková stra-

na. Macharùv švagr Hoøínek vydával „Pokrokové listy“ s Pel-

clem, s Antonínem Hajnem, se spisovatelem Šlejharem a s

jinými; diskutoval jsem u Hoøínka s tou skupinou, ale nerozu-

mìli jsme si. Stanislav Sokol vydával svou knihovnu, a já jsem

mu ze zaèátku to ono poradil - první kniha, kterou vydal, bylo

Millovo „Poddanství žen“, a to pøeložila má žena se svou uèi-

telkou èeštiny sleènou Blažkovou, sestrou mathematika.

Tenkrát jsem si nebyl vìdom, že jsem mladíkùm ponìkud

køivdil a že za dvacet let nastoupím sám cestu revoluce.

Kvas byl tou dobou také v literatuøe. Tehdy k nám celým prou-

dem pøicházela cizí literatura, francouzská od Zoly až po sym-

bolisty, také autoøi severští; zaèal pùsobit Ibsen. Symptomem

hnutí byl Machar a jeho Konfesse. Vilém Mrštík propagoval

ruskou literaturu a já mu pùjèoval ruské kritiky, o kterých psá-

val. Ruská literatura, zejména Tolstoj a Dostojevskij poèali mít

vliv.Bylo tu najednou plno nových dojmù a mìøítek. I universi-

ta mìla znaèný vliv tím, že byla národní; realism zdùrazòoval

vìdeckost jako dùležitou složku národnosti. Zkrátka - léta de-

vadesátá byla silná a dùležitá doba - mìla by se napsat její

historie, jak se to všechno rozestupovalo a splétalo; nu ano,

bylo to takové otevírání oken a cest do svìta, a pøi tom hle-

dání sebe samotných.

Já sám jsem tehdy, po Athenaeu, vydával „Naši dobu“. nové

nakladatelství Laichtrovo rozšiøovalo knihy,vìdecké a filoso-

fické. Politicky jsem se po dvouletých zkušenostech

ve vídeòském parlamentu dal do studia vývoje našich stran

a èeské politiky od roku 1848 poèínajíc. Zvláštní zkušenost

jsem tenkrát mìl s Havlíèkem: nalézal jsem napoøád, že v nìm

už je napsáno skoro všechno, co jsem politicky chtìl øíci.

V Palackém jsem našel vážné filosofické ospravedlnìní své-

ho politického programu; u nìho jsem našel své pojetí èeské

otázky, hodnocení èeské reformace a humanitního ideálu;

nejjasnìji napsal Palacký tu svou filosofii dìjin ve svém spis-

ku proti Hoflerovi. Shoda s Palackým a s Havlíèkem mnì ovì-

øovala správnost toho, co a jak jsem myslel a cítil. V politice

se má èlovìk vøadit do širší dìjinné souvislosti; má navazo-

vat nejen na pøedchùdce, ale co možná na celé dìjstvo. Chtìl

bych k tomu dodat, i v politice boží mlýny melou pomalu, ale

pøesnì a po celé vìky.

Zlá kampaò byla ta „hilsneriáda“, když jsem se musel rvát

s povìrou o rituální vraždì. Já jsem se zprvu o ten Hilsnerùv

proces nezajímal, ale pøijel za mnou mùj bývalý žák z Vídnì,

spisovatel Sigismund Munz, Moravan, a ten mì pøimìl k tomu,

že jsem vystoupil.o rituální povìøe jsem znal knihy berlínské-

ho theologa Starcka, který vypsal vznik a historii té povìry.

Øekl jsem panu Munzovi svùj názor o vìci a on to oznámil

veøejnosti v „Neue Freie Presse“. Tím jsem se dostal do té

mely. Vídeòští antisemité poštvali èeský nacionální a klerikální

tisk, zaèali tlouci do mne - nu, musel jsem se bránit; když už

jsem øekl A, øekl jsem i B a C. Musel jsem k tomu študovat

kriminalistiku i fysiologii; o tom všem jsem tenkrát dal veøej-

nosti podrobnìjší zprávu. Zajel jsem i do Polné, abych pro-

hlédl místo zloèinu a jeho okolí. Pak øekli, že jsem za to pla-

cen od Židù. Na mé universitní pøednášky pøišli studenti ne-

studenti a ukøièeli mì. Napsal jsem v tom køiku na tabuli køí-

dou protest proti hloupým pomluvám a vyzval posluchaèe, aby

mnì podali dùkazy a dùvody své demonstrace; pøihlásil se ten

den odpoledne jen jeden, takový útlý a slušný mladíèek - byl

to pozdìjší básník Otakar Theer. Aby demonstranti nemyslili,

že mám pøed nimi strach, obešel jsem celou posluchárnu

a vyzýval k argumentaci - nikdo se k tomu neodvážil. Prosím

vás, tehdy ani universita se nehnala do toho udìlat poøádek;

jen zastavila na ètrnáct dní mé pøednášky. Veèer pøišli de-

monstranti k mému bytu: já jsem ležel zachlazen, a tu má žena

sešla k demonstrantùm na ulici a øekla jim, že ležím, ale chtìjí-

li se mnou mluvit, a pošlou ke mnì deputaci. Nepøišli. Tu

kampaò jsem dost ucítil, ne tak k vùli sobì, ale bylo mnì stydno

za tu úroveò. Za války jsem pochopil, k èemu to také bylo

dobré: svìtový tisk je zèásti øízen nebo financován od Židù;

znali mne z Hilsnerovy aféry a teï se odvdìèili tím, že psali

o naší vìci sympathicky nebo aspoò slušnì. Politicky nám to

hodnì pomohlo.

Ad vocem politika: snad je to pravda, že jsem se k politice

narodil; aspoò všechno, co jsem kdy dìlal a co mne zajíma-

lo, smìøovalo tøeba nepøímo k politice. Ale politikaøení mnì

nikdy nestaèilo, a šlo o ideály nacionální nebo sociální nebo

jaké chcete. Stál jsem proti Kocourkovu a Hulvátovu a politiku

jsem žádal rozumnou a poctivou. V tom smyslu jsem øekl, že

ani samostatnost nás nespasí. Já jsem vidìl v politice ná-

stroj, cíl mnì byl náboženský a mravní. Ale vìdìl jsem, že

musíme být politicky svobodni, abychom mohli volnì jít svou

duchovní cestou. Ani dnes neøíkám, že by stát byl splnìním

našeho kulturního poslání: musíme pøispívat k budování Civi-

tatis Dei.

Slovensko

Já jsem byl vlastnì na pùl Slovaèiskem od malièka; mùj otec

byl Slovák z Kopèan, mluvil slovensky do smrti, aji já jsem

mluvil spíš slovensky - nìjakého rozdílu mezi Slováky uher-

skými a moravskými, mezi kterými jsem jako dítì rostl, nebyl

jsem si vìdom. K nám chodívala z Kopèan babièka a mnì

vždycky pøinesla darem široké slovenské gatì - já jsem je

oblékal na noc do postele, protože jsem chodil ošacen, jak

se øíkalo, po pansku. Styk rodiny s Kopèany a Holíèem byl

èastý; v Kopèanech jsem hned v dìtství pøišel do styku

s maïarštinou. V rodinì nám uvízlo nìkolik maïarských slov;

øíkali jsme na pøíklad halgaš (mlè) a podobnì. Jeden, dva

výrostci z otcovy rodiny se docela pomaïarštili. Ještì

do Prahy za mnou pøijíždìly sestøenice z Uher. Ve Vídni jsem

shledával stopy Slovákù, kteøí tam kdysi žili, jako Kollár

a Kuzmány, který se, myslím, první pokusil o slovenský román.

Když jsem pøišel do Prahy, scházívali jsme se my profesoøi

v hotelu de Saxe; v našich rozpravách jsem zastával názor,

že my Èeši musíme hledìt politicky se spojit se Slováky. Ti

druzí, jako Rezek, Goll a právníci Ott a Randa, citovali proti

mnì Riegra, že otázka Slovenska je causa finita; drželi

se historického státního práva: èeský stát, to jsou de iure jen

historické zemì, Èechy, Morava a Slezsko - Slovenska

se zøíkali. Proto jsem byl proti tomu výluènému historismu. Co

to vlastnì je právo historické? Copak je právo závislé na èase

a na tom, zda bylo èi nebylo skuteènì provádìno? Není prá-

vo prostì právem, bez ohledu na to, zda kdy platilo nebo ne-

platilo? Nemohlo by se i Rakousko a Maïaøi proti nám do-

volávat práva historického? Neodmítal jsem nikdy právo tak

zvané historické, ale sluèoval jsem je s právem pøirozeným:

pøednì je demokratiètìjší - právo není zdìdìná výsada, ale

nárok každého národa i každého èlovìka na život svùj ; a za

druhé mnì šlo o Slovensko - podle historického státního prá-

va bychom musili Slovensko nechat Maïarùm. A nakonec

mnì právo historické bylo nesympathické jako plod porevo-

luèního, reakèního Nìmecka. Mladoèeši se správnì ve svých

poèátcích dovolávali práva pøirozeného vedle historického.

Byli i tehdy u nás slovakofilové jako Heyduk a jiní, bylo tu vì-

domí národní jednoty nebo bratrství, ale byla to víc literatura

než politika;odvodit z toho dùsledky politické, to si netroufali.

V tom se jevil ještì duch Kollárùv, kterému staèila nezávis-

lost národní a kulturní - o samostatnosti politické se jemu

a vrstevníkùm nesnilo.

Mnì šlo tenkrát pøedevším o to, aby Èeši a Pražané Slo-

vensko skuteènì poznávali: zpívat slovenské písnì, to mnì

nestaèilo. Proto jsem se, když jsme se ujali Èasu, staral, aby

tam byla pravidelná slovenská rubrika. Taky jsem k sobì zval

slovenské studenty, byl to, tuším, Kukuèin, Šrobár a jiní; už

koncem let osmdesátých jsem si našel pravidelný letní byt

na Bystrièce u Turèanského Svatého Martina, vìdomì pro-

to, abych sám poznal blíž Slováky aji mohl na nì pùsobit. Tam

jsem býval déle než deset let.

Tehdy byl i Hurban-Vajanský èechofilem, teprve pozdìji pod-

lehl tomu blouznivému rusofilství, kdy èekal spásu Slovákù

jen od Ruska. Mìl jsem pøátelské styky s ním, Škultétym a s

jinými; do Martina docházeli i jiní Èeši, malíø Vìšín, jaksi ofi-

ciální malíø Slovákù, Schwaiger - i Ignáta Herrmanna jsem

poznal na Bystrièce. V Mošovcích mì chtìli sebrat maïarští

žandáøi, když jsem tam hovoøil o Kollárovi na místì, kde stá-

val jeho rodný dùm.

Koncem devadesátých let byla schùze Slovákù v Martinì;

oposice, mladší køídlo, Šrobár, Makovický a Ráth, zašli ke mnì

na Bystrièku; mluvil jsem s nimi o slovenském programu,

o práci kulturní a politické z toho vznikla revue Hlas; to bylo

v roce devadesátosm. Kolem Hlasu byli hlavnì Šrobár, Pa-

vel Blaho, Makovický, pozdìji lékaø Tolstého, trochu víc stra-

nou stál Hodža; proti hlasistùm stál Vajanský, katolíci s Hlinkou

aji protestanti s Janoškou - zaèalo se žít èileji, zakládaly

se nové a nové slovenské organisace.

Když jsem roku ètrnáct chtìl jet za hranice, to už jsem do-

cela rozhodnì poèítal se Slovenskem. Ale abych mìl jaksi

plnou moc v tom smìru nìco dìlat, chtìl jsem vìdìt, co tomu

øíkají jiní poslanci a politikové, a sondoval jsem u nich. Mluvil

jsem s Antonínem Hajnem za státoprávníky. Hajn byl hned

a plnì pøi vìci a øekl mi, že má u generálního štábu známého

dùstojníka, který by nám mohl nakreslit mapu pøíštího Sloven-

ska s hlediska národnostního, strategického a tak. Opravdu

mi pak pøinesl mapu, na které byly nakresleny pøíští hranice

plavajzem; a naše dnešní hranice se kryjí skoro pøesnì s tìmi

na té mapì. A když jsem pøišel za hranice, byl jsem potìšen,

že Slovák Stefánik zaèal stejnì s námi a za stejným cílem.Brzy

pøišli jiní: Osuský z Ameriky; Pavlù a mladý Hurban byli

v Rusku.

Když mi na Bystrièce lidi øíkali, že se v horách potulují med-

vìdi, že napadají dobytek a chodí na oves do polí, nevìøil jsem

tomu; myslel jsem, že pasáci sami nìkdy zabijí nebo prodají

ovci a pak to svedou na medvìda. Nᚠsoused pan Marko-

vický mì jednou zavedl se podívat, co takový medvìd dove-

de. V ovesném poli si sedne na zadní nohy a pøedními tlapa-

mi si zdrhuje oves do huby, tak; pak se šoupá po øiti dál, až

pøešoupá celé pole - takové pole pak vypadá jako zdupané.

Tož takové pole mi ukázal, také medvìdí „poklady“, tak veli-

ké, s ovsem a jafurami (borùvkami). Nu dobrá, když medvìd,

tož na nìho. Pùjèili mi takovou hrozitánskou pušku, zadovku,

z turecké armády, a šli jsme veèer za úplòku na postriežku

(èekanou), pan Markovický, horár (hajný) a já. Èekáme u ovsa

v mýtinì na kraji lesa hodinu, dvì, a medvìd nešel. Blížila

se pùlnoc, svítily hvìzdy a na holích všude kolem ovèáci zaží-

hali vatry, tady, tam a zas jinde - to vám byla krása! Už jsme

na medvìda nevzpomnìli, dali jsme se do øeèi, pan Marko-

vický fajèil, horár usnul; a najednou vidím medvìda, jak vy-

chází z lesa po èistinì, tak tøicet, pìtatøicet krokù od nás. To

vám bylo obrovské, krásné zvíøe! Zvedal jsem pušku, ale ne-

mohl jsem støelit, tøásl jsem se jako list. Zatím medvìd z nás

dostal vítr, skoèil do ovsa a z nìho do lesa. Tož tak hanebnì

jsem se zachoval. Nebyl to strach, spíš takové pøekvapení,

že medvìdi opravdu jsou, když jsem v nì nevìøil; nebo snad

rozèilení nad tím, že to bylo takové krásné a silné zvíøe a že já

mìl do nìho zákeønì støelit.

Po druhé jsem se dostal na medvìda zase na postriežce

v lese: byl to menší kus, støelil jsem ho do komory.utekl kou-

sek a ještì chvíli žil. Tož jsme si sedli a èekali jsme: dokud

na nìho nᚠpsík blafká, je živ. Jak pøestal pes štìkat, šli jsme

pro mrtvého medvìda. Podnes máme jeho kùži nìkde doma.

Po tøetí jsem potkal medvìda tak: Odjíždìl jsem z Bystrièky

do Prahy a tož jsem se šel samoten louèit s hol’ami; mìl jsem

pušku a psíka, takového malého a stateèného. Jdu stezkou

po ho¾i a tu vidím asi na dvì stì krokù medvìda, zas takové

ohromné zvíøe, jak žere jafury. Jdu blíž, proti vìtru, takže mì

nezvìtøil. Ale psík bìžel pøede mnou; najednou medvìda vy-

èenichal a pustil se k nìmu. Medvìd zvedl hlavu, tož jsem

musel honem støelit, asi na stodvacet krokù. Dostal ránu

do komory, pøevalil se, ale utekl do lesa. Já za ním. To

se rozumí, že se nemá bìžet za ranìným medvìdem, ale na to

jsem nevzpomnìl. Kdepak, panáèku, to èlovìk myslí jen na to,

aby ho dostal. Medvìd krvácel a utíkal poøád dál do hor; hnal

jsem ho dlouho, ale nedohnal, byla už tma. Druhý den ráno

jsme ho šli hledat; šli jsme po jeho barvì až na kraj cizího

revíru, dál jsme nemohli. Psali mi, že tøetí den ho našli mrtvé-

ho v tom cizím revíru, už prožraného èervy. Øíká se, že med-

vìdi jsou takoví, jací jsou v tom kraji lidi; u nás na Slovensku

jsou medvìdi dobromyslní.

Také jsem støílíval divoké svinì, ale jinou zvìø ne.Zato jsem

rád chodil na ryby, na pstruhy a lipnì. To nebylo ani tak k vùli

tìm rybám, spíš pro to brouzdání vodou a pro ty krásné hodi-

ny na bøezích potoka. To víte, kde jsou pstruzi, tam je vždycky

krásnì. Já uèil Martiòáky chytat ryby na mušku místo na èerva;

èervi jsou oškliví a musí se pøi nich sedìt na jednom místì,

kdežto s muškou pøecházíte. To není jen tak: to se musí dob-

øe vybrat umìlá muška, podle toho, jaké v té dobì lítají; musí

se vlas s muškou dohodit k rybì; když bere, rychle a pozornì

zahákovat, šòùru stoèit kladkou a podchytit rybu sakem; to

všecko je kumšt. Obyèejnì jsem chycené ryby pouštìl do vody.

Pak jsem toho všeho nechal, ženì bylo tìch zvíøat líto.

V pøírodì na sobì pozoruju, jak ty první dojmy z dìtství jsou

rozhodující pro celý život. Narodil jsem se v rovinì; podnes

nemám hory a les rád, tísní mì jaksi; zato roviny, moøe a stepi,

a když už kopce, tož být nahoøe a vidìt do dálky. Na rovinì

máte nejkrásnìjší západy slunka; vidìl jsem nìkteré západy

tak úžasné, že mnì utkvìly pro celý život: na pøíklad jednou

v New Jersey, po druhé u Olomúce a jinde. - Jednou jsem vi-

dìl pražský Hrad s Elišèina mostu v podveèerní mlze - krás-

ný obraz; jindy na Mostì legií vidím zpod Palackého mostu

proudit støíbrné ranní svìtlo - ty obrazy nemohu zapomenout.

Jednou jsem jel vlakem, byla už zima; když jsme vyjeli z tunelu,

zahlédl jsem stromek, který ještì podržel listí, byl chránìn

zásekem tunelu; byl to jen okamžik, ale tak to na mne vyhrklo

jako nìjaké zjevení - v tu chvíli jsem pochopil pantheism, bož-

ství v pøírodì. Pochopil, ale nikdy nepøijímal.

Mám venkov radìji než mìsta. Ta ètyøi léta za hranicemi

mnì byla tìžká také tím, že jsem poøád musel žít v hlavních

mìstech. Pozoroval jsem po návratu z války, jak mnì pøíroda

byla jaksi milejší než pøedtím. Snad jednou lepší komunikace

provede to odmìštìní, co má socialism v programu; pak ne-

bude ani prùmysl nahromadìn v mìstech, mìsta budou zdra-

vìjší - sama civilisace pøivede lidi blíž k pøírodì.

Já nemám takové oèi jako vy; nehledám v pøírodì jednotli-

vosti, spíš ten celek, barvy a tvar krajiny. mám rád slunko, èer-

stvý vzduch a vítr, volnost. Øíkáte, že se vždycky dívám do dál-

ky. Asi; málo si všímám domácího okolí, podnes jsem si ne-

povšiml, jaký je v Topolèiankách nábytek. Ale ty kopce

na obzoru znám všechny, vyjel jsem na svém starém Hekto-

rovi až nahoru, abych se podíval, co je za nimi.

Kdybych se díval na každou kvìtinku, hmyz a ptáky, chtìl

bych vìdìt, co, jak a proè to je, a na to už nemám dost po-

kdy. Mám pøíliš co dìlat s lidmi - to už patøí k øemeslu. Tož to

je mùj pomìr k pøírodì: jsem v ní rád - a myslím v ní na lidi.

Léta 1900-1910

Øíkáte, co bylo mezi mou padesátkou a šedesátkou...

Nu, celkem nic... aspoò já mìl spíš pokoj; ty zlé patálie byly

za mnou. Byla kampaò pro osmihodinovou pracovní dobu,

byla agitace pro obecné hlasovací právo - tož takové vìci, to

se rozumí, jsem dìlal s sebou.Mìl jsem pøednášky

na universitì, už nevím o èem; dotýkal jsem se pøi nich na-

šich pomìrù, zejména v praktické filosofii - mìl jsem

v posluchárnì plno, tøebaže jsem nebyl dobrý uèitel. Míval jsem

schùze a extense, veøejná hádání a takové vìci.

Snad je to slabost, ale mám ostych pøed lidmi. Nerad mlu-

vím; kdykoliv jsem mìl pøednášet a øeènit na schùzi nebo i ve

škole, vždycky jsem mìl trému; a pøece, co jsem se naøeènil!

I dnes mám tu trému, když mám veøejnì vystoupit nebo nìco

promluvit. Když se mluví pro mluvení - l’ art huby pour l’ art - to

jde snadno, ale mluvit o vìcech praktických, které se mají udì-

lat - to je velký rozdíl. Nikdy jsem nechtìl stát v popøedí a na

oèích lidí; staèí mnì být druhým, tøetím. Jistì jsem se sám ni-

kdy nedral do veøejné èinnosti;vždycky jsem se zdráhal, když

to jiní ode mne chtìli. Ale i když jsem to dìlal nechtì a myslel,

že tím maøím èas, byla v tom nìjaká logika a k nìèemu to

vedlo. To bylo ve všem.

Jednou, to mohlo být v roce devatenáctsetdva, ke mnì èas-

nì ráno pøišel nìjaký Amerikán, že má na mne doporuèení

od Louise Légera z Paøíže. Nežli Vypovìdìl, co chce, myslel

jsem, že je to nìjaký žurnalista, který potøebuje pomoci, a v

duchu jsem poèítal, kolik mu mohu dát Zatím to byl Mr. Crane,

továrník z Chicaga. Pan Crane mìl závod také v Rusku, bý-

val tam a zajímal se o slovanské vìci; proto založil pøi chi-

cagské universitì fond pro slovanská studia, a mne pøijel

pozvat, abych tam také pøednášel. Mìl pøednášet i Miljukov

a jiní. Jel jsem. Mìl jsem kurs asi desíti nebo dvanácti pøed-

nášek: o Dostojevském, o Kirìjevském, o našich problé-

mech; mimo to jsem jezdil mluvit k našim krajanùm. Tož pan

Crane byl známým profesora Wilsona a jeho syn byl potom

za Wilsonova presidentství sekretáøem ministra zahranièí;

za války nám mnoho pomohli. Po druhé jsem jel do Ameriky

roku 1907, to byl v Bostonu kongres svobodných nábožen-

ských pracovníkù; i tam jsem mìl pøednášku. A pøednášek

víc mezi Èechy, zejména ve Svazu Svobodomyslných

v Chicagu - vydali si nìkteré v knížce.

V Anglii jsem byl asi dvakrát. Když byl ve Vídni protialko-

holní sjezd, mìl jsem tam improvisovanou øeè;ta se zalíbila

také nìkterým Anglièanùm, takže jsem navázal styky s øadou

profesorù a žurnalistù. Pozdìji jsem jel s Alice do Anglie, ten-

krát jsme navštívili Elisabeth Blackwellovou, vzácnou ženu,

která otevøela ženám dráhu lékaøskou. Tož když jsem za války

pøišel do Anglie, mìl jsem tam øadu známých.

To ne, pokrokovou nebo, jak se øíkalo, realistickou partaj

jsem nezakládal, baji jsem byl proti tomu; spíš bych byl chtìl

pùsobit na veøejnost jenom tiskem, nebo vyvolat u nás tako-

vé fabiánské hnutí, které by pracovalo ve všech stranách pøed-

náškami a debatami. Ale ti mladší se rozhodli založit partaj,

protože pro nì nebylo v jiných stranách místa; a když už

se sešli a pozvali mne, tož jsem pak s nimi šel; to bylo v roce

devatenáctset. Z tìch prvních schùzí byla sestavena celá pro-

gramová kniha, øíkalo se jí „Èervená knížka“. Realisti vlastnì

nebyli jenom politická partaj, nešlo jenom o bìžnou politiku;

byl to smìr, smìr kritický a vìdecký, usilující také o zvìdeètìní

naší politiky, o politiku všekulturní, a jak jsem také øíkával,

o politiku nepolitickou.

Já byl dvakrát v politické partaji. v mladoèeské jako realis-

ta a v realistické. Nejsem èlovìk stranový. Ne že bych neu-

znával potøeby stran; ale bažil jsem stále po reformì stran již

existujících. Do jisté míry se mi to povedlo, ale bojem, jak mnì

jej pomìry vnucovaly.Pøišel jsem do Prahy cizí a cizím jsem

delší dobu zùstal; to také vysvìtluje, aspoò z èásti, mou zvláštní

posici.

U nás byla nejdøíve jediná strana, bezejmenná, strana Pa-

lackého a Havlíèka; ale štìpení se zaèíná, když vzestupuje

nová vrstva venkovských advokátù; za mladoèeské éry

se mìsta a mìsteèka probouzejí z provinciální døímoty. Ti noví

lidé se hrnuli do života s vykasanými rukávy., v tom máte tu

radikální náladu mladoèeskou.

Socialism byl dán industrialisací, nahromadìním dìlníkù,

zástupu lidí stejného kabátu a stejných potøeb pod jednou støe-

chou fabriky. Socialism se vyvíjel všude, v Nìmecku,

ve Francii, v Anglii, v Rusku - Mladoèeši toho nepochopili

a utloukali sami sebe utloukáním socialistù.

Vedle dìlníka mìli jsme sedláka, hospodáøského individu-

alistu a èlovìka na ten èas konservativního.

Pøipoètìte k tomu stranu katolickou a dostanete dvì veliké

politické strany ( socialisté - agrárníci) a vedle nich stranu,

jak se øíká, buržoasní a stranu katolickou.

Ale u nás specialisace nebo, chcete-li, drobení pokraèo-

valo, vznikly strany malé.

Politické stranictví je pøirozené; ale má své dobré i špatné,

jako všecko lidské. Všeho se dá zneužít; záleží na tom, jsou-

li lidé slušní a vzdìlaní. Já pro svou osobu i zde vìøím víc v lidi

než v instituce, to jest ve strany.Jistì je to zajímavý problém,

proè u nás vzniklo stran tolik, když Anglièané a Amerièané

vystaèují zatím se dvìma nebo se tøemi. Není to specificum

naše - naši Nìmci jsou obdobnì rozdìleni. V obou pøípadech

pøíèina toho drobení byla vlastnì ve Vídni: Vídeò vládla i ad-

ministrovala, parlament a snìmy byly v podruèí vlády a koruny;

tím strany nenesly tíhy odpovìdnosti a vládì nevadilo, když

se štìpily. Tato rakouská výchova posud není pøekonána;

žádáme si odrakouštìní, ale fakticky žijeme podle starého

zvyku. Že se sešly menší strany po pøevratu a utvoøila

se národní demokracie, to byl v ideji pokus dobrý, stejnì i to,

že se poèíná uvažovat o vìtších blocích; v tom je už vidìt vìt-

ší smysl pro stát. Státníky jsou jen ti politikové a veøejní èinite-

lé, kteøí ve všem, co dìlají, mají doopravdy na mysli zájem

státu; tìm je pravá politika jen jedna: harmonisovat v jeden

celek menší celky, organisovat organisace, sjednocovat všec-

ka úsilí; taková politika pøekraèuje i hranice státu. Takové

politiky vyžaduje naše doba, doba pováleèná.

Mnì byl odjakživa blízký literární orgán politiky: noviny. I dnes

bych byl asi novináøem, kdybych nemìl jiné øemeslo. Už jako

študent, asi v roce sedmdesátšest, jsem psával z Vídnì

do novin pod znaèkou -y-.V Praze, to bylo snad roku osmde-

sátpìt, dohodl jsem se s drem Juliem Grégrem, že budu

v „Národních Listech“ øídit rubriku vìdeckou. Tehdy jsem na-

psal nìjaký èlánek do nìmeckého èasopisu „Politik“ myslím,

že to bylo „Mehr Gewerbebildung“. sám už nevím, jaké jsem

mìl dùvody, proè jsem to chtìl mít v listì nìmeckém; možná,

že mì o to prostì nìkdo požádal. Doktor Grégr se na mne

hnìval, vidìl v tom porušení mé smlouvy s jeho listem; ale to

mì ani nenapadlo. Jistì tento incident pøispìl k zostøení ru-

kopisných šarvátek. Když naše skupina vyjednávala

se Staroèechy, šlo nám hlavnì o noviny. chtìli jsme je zlepšit

a mít na nì vliv. Rozumí se, že staroèeští novináøi se postavili

proti nám. V roce osmdesátsedm byl založen „Èas“. já jsem

o tom ani nevìdìl, až když jsem dostal do rukou první èíslo

s tím nešastným èlánkem Schaurovým. Naše skupina sic

chtìla založit svùj èasopis, ale mladí také chtìli mít svùj

a provedli to. Když mnì pak ten èlánek odpùrci pøièítali a byly

z toho polemiky, odpovídal jsem v „Èase“, a od té doby jsem

tam psával. Pak do „Naší doby“.

V roce devatenáctset zaèal vycházet „Èas“ jako denník;

od té doby jsem tam docházíval pravidelnì a víc radíval než

sám psal. Nejlepší vzpomínku na tu spolupráci mám

ze zaèátku války z roku ètrnáct; to jsme se scházeli, doktor

Herben, inženýr Pfeffermann, Kunte, já a pozdìji také Beneš,

a pozornì jsme študovali váleènou situaci; z tìch porad vy-

cházely dobré èlánky, pokud to tehdejší censura pøipouštìla.

Sám jsem napsal tehdy dva èlánky do „Naší doby“, kde jsem

zmìøoval síly obou bojujících táborù.Já jsem se bál, že vojna,

bude-li krátká, nás neosvobodí, i když bude Rakousko pora-

ženo; my jsme nebyli pøipraveni a válèící mocnosti o nás sko-

ro nevìdìly. Tož jsem vážil a špekuloval, kdo to déle vydrží -

bál jsem se pøípadu, že by válka trvala krátko, a pøi tom jsem

si vyèítal krutost, že si pøeju válku dlouhou.

Co bych vám øíkal o novinách! Dennì se na nì zlobím;

z toho sám vidím, jak je mám rád. Mìli jsme dva velké novi-

náøe: Havlíèka a Nerudu; Neruda byl ovšem novináøem spíš

nepøímo, feuilletonistou a kulturním kronikáøem. Z nich si mù-

žete odvodit všechno, jak má dobrý novináø vypadat. Má být

vzdìlaný a dovedný; má umìt pozorovat a hodnotit; nemá být

k nièemu lhostejný, celý svìt, celá pøítomnost je jeho látkou.

Být žurnalistou, to znamená pozorovat a poznávat souèas-

nost. Øíkám pozorovat a poznávat: novináø, který všechno

pøemìøuje a støíhá podle lokte své politické partaje, jen káže

nebo se hádá. To už lokálkáø, který pøesnì popíše, co se stalo,

dìlá práci vìtší a poctivìjší.Ovšem, že novináø dobrý musí

mít charakter, musí si vydobýt svobody slova - - svoboda, svo-

boda!.. V roce devatenáctsetpìt a šest šlo o obecné hlaso-

vací právo; císaø a Beck si to pøáli, èekali, že pøíchodem so-

ciálních stran do parlamentu se zeslabí spory národnostní;

a èeské strany byly také pro to, protože jsme tím jen mohli

získat hlasù. Roku 1907 byly první volby s obecným hlasova-

cím právem. Na Valašsku mìli politický spolek pokrokový ;

vedlo jej nìkolik mých žákù. Kohosi napadlo, když byly volby

vypsány, kandidovat mne - byl to, tuším, profesor Dìdina, ale

psal mi o tom nebožtík doktor Kraicz. Tož jsem kandidoval -

vìdìl jsem také, že na Valašsku nejvíc odebírají „Naši dobu“.

Proti mnì stál jako protikandidát klerikál Povondra a hlavnì

panáèci; ti proti mnì agitovali mezi chudáky Valachy, že prý

rozvracím rodinu. Tehdy se rozpoutala bez mého pøímého pøi-

èinìní agitace o uzákonìní manželské rozluky. Klerikálové

pøipisovali tu agitaci mnì. Na ty volební schùze jsem jezdil

s písmem v kapse; když nìkterý faráø nebo kaplan hájil ne-

rozluèitelnost manželství, pøeèetl jsem v evangeliu Matoušo-

vì, že Ježíš rozluku pøipouští; pan páter byl hotov. Mnì se pro-

tivilo omílat na schùzích jenom politická hesla; mluvil jsem ra-

dìji o alkoholismu, o hospodáøských vìcech a tak, aby lidé

z toho mìli nìco vìcného. Nu, volby jsem vyhrál a šel jsem

zase do Vídnì.Byli jsme tam realisti dva: profesor Drtina a já.

Proè šli klerikálové proti mnì? Když jsem pøišel jako profe-

sor do Prahy, pøijali mne i na katolické stranì dost slušnì;

o mém Blaise Pascalovi psal páter Vychodil z Rajhradu

s uznáním. Ale potom vyšárali, že jsem v „Sebevraždì“ na-

psal, že pro nás je katolictví nemožné - nìmeckým katolíkùm

v øíši to nepøekáželo a citovali mou „Sebevraždu“ s velkým

uznáním ( Ratzinger).Ale nìmeètí katolíci byli právì vzdìla-

nìjší. Myslím, že jsem v „Athenaeu“ kritisoval filosofické prá-

ce našich katolíkù; byly slabé. Když potom byly rukopisné

boje, šel proti mnì katolický denník „Èech“ nejostøeji; a za

Hilsnerovy aféry to byl zase klerikální tisk, který hrál prim.

Odtamtud vyšlo, že kazím mládež a takové vìci. Pravda, to

mnì nemohli odpustit, že navazuju na èeskou reformaci a že

jsem na místì falšované staré kultury slovanské kladl domácí

kulturu èeskou. Já navazoval na naši reformaci, že byla pøe-

devším hnutím mravním, náboženským a ne theologickým.

Hus, pøed ním už Štítný, vyšli z nápravy mravù;v nich jsem na-

šel, co mne už jako chlapce tísnilo, když jsem pozoroval divný

život knìží. I mùj rozchod s katolickou církví byl mravní, ne

dogmatický. Protestanté pøece mají stejná hlavní dogmata.

Tož to ano, s dogmaty jsem se musel rozejít, pokud nemohla

obstát pøed kritikou rozumu; ale to platí o dogmatech všech

vyznání. Co nemohu pøijmout rozumem, nemohu pøijmout ani

vírou - o tìch problémech snad ještì jednou povím své závì-

reèné mínìní.

Také jsem nemìl a nemám rád liberalism, pokud byl nábo-

ženskou neteèností a povrchností; katolicism se svými chy-

bami - hlavnì v Rakousku, kde byl oficiální vírou, chránìnou

žandarmy a všemi úøady - tu liberální laxnost jenom živil. Já

jsem øíkal, že Ježíš nepotøebuje žandarmù. To se rozumí, že

v Rakousku boj proti státu byl i bojem proti státní církvi. Prá-

vì ta aliance šavle a kropáèe zavinila, že u nás náboženský

život tak ochabl. Naše reformace byla zásadnì protirakous-

ká - tomu naši liberálové dosud nerozumìjí.

V potyèkách s klerikály mìl jsem veøejné hádání v Hradci

Králové s páterem Reylem a Jemelkou; byl to pokrok, že ta-

ková diskuse byla možná. Tehdy za mnou chodívali mnozí mla-

dí alumni a knìží, abych jim poradil, mají-li vystoupit z církve,

když mají takové nebo makové pochybnosti; obyèejnì jsem

je od toho zrazoval, nebo jsem vidìl, že jejich pochybnosti

nejsou dost silné, aby je vedly k jiné positivní víøe. Jeden ta-

kový kaplan se mi pøiznal, že ho v jeho úøadì zajímá jen jed-

no: zpovídat ženy a dìvèata. Já nebyl pro vystupování z církve,

pokud se to dálo z indifferentismu, z politických pøíèin jako to

hnutí „Los von Rom“, a k vùli ženìní; chtìl jsem, aby lidé byli

nábožensky poctiví.

Jiný konflikt jsem mìl - to byl proces s katechety. Uvedl jsem

na nìjaké schùzi pøípad, že katecheta denuncoval druhé uèi-

tele; ten mùj výrok nìjak zkøivili a tøistaosm katechetù podalo

na mne žalobu, že jsem naøkl všechny katechety

z denunciantství nebo špionství. Proces jsem vyhrál. I zde šlo

o ty vzájemné služby církve a státu. Stát chránil církev a církev

mu sloužila, byla mu zadarmo duchovní policií. Dnes už by

mohli katolíci vidìt, že to církvi neprospìlo, že to neprospìlo

katolicismu našemu.

Wahrmundova aféra! V Inšpruku byl Wahrmund profesorem

církevního práva; napsal nìjakou brožuru, kde kritisoval cír-

kev, ta brožura byla konfiskována a Wahrmund mìl opletaè-

ky. Vùdce vídeòských klerikálù Lueger interpeloval v parla-

mentì, jak takový èlovìk mùže být profesorem na universitì.

Tož tady šlo o svobodu, já šel proti Luegrovi, bylo z toho celé

veøejné hádání; všechny pokrokové strany, i Nìmci, stáli v té

vìci za mnou. I konservativní strany, jako Poláci, pøipouštìly,

že Lueger pøestøelil. Spor vzbudil ovšem i za hranicemi po-

zornost. Máme-li my Èeši dostat ve svìtì slušné místo, mu-

síme ze svìtových otázek udìlat otázky své, musíme dovést

k svìtovým otázkám promluvit. A na druhé stranì naše otáz-

ka èeská musí se stát otázkou svìtovou: to se nám podaøilo

až za války.

Když už mluvíme o církvi: ani církev ani theologie mnì není

náboženstvím, totiž není náboženstvím celým.My intelektuá-

lové se snadno zakousáváme jenom do uèení, do theorií té

oné církve; ale to není náboženský život. Já o náboženství

neumím uvažovat abstraktnì.Vidím podnes takovou nedìli

v Èejkovicích: celá obec se sejde, známí se pozdravují, hoši

se potkávají s dìvèaty, všichni hezcí a vyšòoøení; voní kadi-

dlo, hraje hudba, celá vesnice zpívá, všichni zároveò vstávají

a klekají, starosta i pacholek; máte celé drama u oltáøe, máte

kázání, kterému rozumíte, a tajemnou latinu, které nerozumí-

te. Vemte si, co ta nedìle èlovìku dá a jak ho to sdružuje

v jednomyslný kolektiv! Katolická mše, to je taková lidová slav-

nost., protestantism co do obøadù ménì sváteèní proniká víc

všední dny. Církve vùbec mají vliv tím, že celý rok je nábožen-

sky èlenìn a rámován: nedìle a svátky - de facto svátky z dob

pohanských a pøírodní. Celý život èlovìka: církev je pøi jeho

zrození, dospívání, manželství a smrti; všechno je posvìceno

a vøazeno do vyššího øádu. Musíte uvážit, že lidé na takové

dìdinì nic jiného nemìli: jaké to bývalo veliké pouto! Obøady

církevní, ale podobnì i obøady jiné, vznikly v dobì, kdy lidé

neètli jako dnes, kdy byli negramotnou masou; a to trvalo až

do devatenáctého století! Dnes ètou, mají divadla a koncerty,

pøednášky, mají kino a radio pro oèi a uši; mají spolky, sporty

a politické strany, aby se shromažïovali. Místo služeb božích

mají tlusté nedìlní noviny -, když si v nich listuji, èasto si øí-

kám, toto má nahradit ty služby boží, které jsem znal z dìtství?

Tož to se rozumí: sám postup dìjin mìní poslání církve. Cír-

kev vlastnì pøevzala øímské imperium a zachránila kus antic-

ké kultury; mìla po tisíciletí monopol na školy a vzdìlání; mìla

vyhrazenu celou službu humanitní, špitály a chudinství; udržo-

vala mezi národy a potentáty jakou takou nejen Panevropu,

ale jednotu svìta; svými misiemi zastávala svìtovou èinnost

civilisaèní. V tom všem byl ohromný organisaèní, mezinárod-

ní, universální program. Dnes se úkoly pøesunuly do jiných

rukou, státu. Církev nemohla podržet školy, pøestala pìstit

a kontrolovat vìdu; i humanitní služby se ujal stát a jeho soci-

ální zákonodárství; styky mezinárodní a kulturní pøešly do rukou

svìtských; vzájemnost hospodáøská spojuje svìt ve velkém,

a už dobøe nebo špatnì. Vyjadøuju-li to formulí, že theokra-

cie ustupuje demokracii, neznamená to, že náboženství ztrá-

cí svùj význam a poslání. Církvím zùstává stále péèe o duši,

praktická péèe mravní. Kdyby to duchovní dìlali, byli by Ježí-

ši nejblíže. V každé témìø rodinì máte nìjaký problém mrav-

ní; to dovést rozpoznat a posílit duši pod ním klesající, to by

bylo povinností duchovního. Ale takový duchovní by musel znát

lidi, musel by mít vlastní hluboké vnitøní zkušenosti - a kde vzít

takových?

Ten vývoj se nedá zastavit: svìt se krok za krokem posvìt-

štil, postátnil, církev pøestává být politickou a sociální mocí.

A k tomu moderní kritiènost a vìdeckost rozhlodávají dogmata

a všecky theologie. Odsud ta náboženská krise ve všech círk-

vích.

Úkol køesanství, úkol církví je stejnì veliký, ba vìtší než byl

po ty dva tisíce let: stát se opravdovým hlasatelem úèinné lás-

ky a buditelem duší. Jak to provádìt, to si musí øíci církve

samy; již dnes a v budoucnosti náboženství bude individuál-

nìjší, bude odpovídat osobním duchovním potøebám lidí -

nejsem prorokem, ale myslím, že jsem jedním z tìch budou-

cích vìøících. Svoboda vìdy a bádání, intelektuální poctivost

ve vìcech náboženství, tolerance, toho potøebujeme; ale ne-

potøebujeme duchovní lhostejnosti, nýbrž víry, živé víry v nìco

vyššího než jsme my, v nìco velikého, vznešeného a vìèného.

Mé potyèky s historiky - nu dobrá. Já se pokládám také

za filosofa historie. Už na gymnasiu mnì vrtalo hlavou, bu-

dou-li muset kluci za milion let na gymnasiích odøíkávat ty øady

franckých králù a všech potentátù a jejich válek. Nejsou žád-

né jen tak dìjiny; jsou jen dìjiny nìèeho; tedy dìjiny mathe-

matiky, filosofie, umìní a tak dále, dìjiny tøeba klobouku a bot,

celé osvìty a už i vesmíru. Vždycky je nìco, co se mìní a vyvíjí;

není žádný pohyb sám o sobì, je nìco, co se pohybuje. Chtìl

jsem tedy, aby mnì historikové øekli, èeho dìjiny píšou; jsou-

li to dìjiny státu, tedy co je to stát a jak ten dnešní stát vznikl

z tìch poèátkù minulých.

A dále: nejsem proti historii, ale proti historicismu;míním

tím, že minulost není rozhodujícím argumentem, protože v mi-

nulosti je i dobré i zlé. Budu se tedy minulosti dovolávat jen

v dobrém. Stejnì není argumentem pøítomnost a tak zvaná

modernost. Tyran i potlaèený se mùže dovolávat práva histo-

rického. To, co bylo a že to bylo, je pohodlný argument pro

reakcionáøe; mne zajímá, jak vzniklo dobré a zlé, co bylo vèera

a co je dnes. Historie je magistra vitae, ale kolik historikù

a kteøí byli opravdovými magistry?

Záhøebský proces a po nìm proces Friedjungùv, to byl kus

diplomacie; tím jsem se dostal do kampanì proti rakouské-

mu zahraniènímu ministru Aehrenthalovi a do zahranièní poli-

tiky. To bylo tak: v Záhøebì postavili v roce devìt na soud pro

velezradu tøiapadesát Charvátù, inteligentù i sedlákù; maïar-

ští agenti proti nim falšovali dokumenty. Šlo tu o šibenice. Mìl

jsem v Bosnì i Charvátsku známé už od své kampanì proti

Kállayovi a mìl jsem tam dost žákù; pøišli na mne, abych pøi-

jel do Záhøebu. Já do toho mnoho chuti nemìl, bál jsem se,

že mi to zabere mnoho èasu - nu, na konec jsem do Záhøeba

jel, byl jsem pøi procesu a potom jsem celý pøípad vyložil

v parlamentì. Rozsudek byl zrušen.

Druhá vìc byla s Friedjungem. Ten zase publikoval falešný

dokument, který mìl dokázat srbské rejdy proti Rakousku.

Já vidìl na první pohled, že dokument je podvržený;, znal jsem

pøece ty lidi v Srbsku i Charvátsku a vìdìl jsem, oè usilovali

a co podnikali. Pøišel za mnou charvátský poslanec Supilo,

že má dùkazy, že za tím podvrhem jsou agenti zahranièního

ministra a vyslanec Forgách. Mnì to nestaèilo, chtìl jsem

všecko mít dopodrobna a na místì zjištìno., jel jsem tedy

nìkolikrát do Bìlehradu - tam jsme našli i dírky na dveøích,

na kterých ten dokument byl pøipíchnut, když jej fotografovali;

prohlédl jsem si i Vasice, který ten dokument zhotovil - zkrát-

ka Friedjung svou pøi prohrál, a já jsem pokraèoval

v delegacích proti Aehrenthalovi.0d té doby jsem mìl v Srbsku

a Charvátsku pøátele a pracoval jsem s nimi také za války. Pøi

tìch procesech jsem se také sblížil s panem Steedem, kore-

spondentem „Timesù“ pro Balkán a støední Evropu ve Vídni;

to nám za války otevøelo sloupce „Timesù“.

Když jsem v roce desátém mìl šedesáté narozeniny, byl

banket a byly øeèi; prý jsem na ty øeèi odpovìdìl, že co jsem

dìlal dosud, bylo jen pøípravou, ta pravá práce že je teprve

pøede mnou. To potom nìkteøí pokládali za proroctví, co budu

dìlat ve válce. Kdepak prorokovat! Já jsem nevìdìl, co mám

na ty øeèi povídat, a že nejsem hotov s prací, to jsem cítil...

Pøed válkou

Poslední léta pøed válkou... to jsem poslancoval; krom toho

jsem psal a vydal svou knihu „Rusko a Evropa“. To pøišel nì-

mecký nakladatel Diederichs, èetl mùj nekrolog o Tolstém;

smluvil jsem se s ním, že seberu své studie o Rusku a vydám

je u nìho. Dva díly už vyšly; tøetí, o Dostojevském, mám do-

sud v rukopise.Chtìl bych ještì ledacos napsat, ale èas, pane,

chybí mi èas

Roku 1911 jsem byl zvolen poslancem - profesor Drtina už

zvolen nebyl. Mìli jsme spoleèný klub se státoprávníky Pru-

narem a Kalinou a s moravskými pokrokáøi Stránským seni-

orem a Votrubou.

Aféra Švihova! Na ní je vidìt, jak jsme nebyli pøipraveni

na vìci, které byly pøed námi. Prosím vás, obvinit èeského

poslance, že je placen jako obyèejný tajný od policie - jak jsme

my všichni museli vypadat! Já jsem byl ujištìn, že Šviha ne-

byl totožný s konfidentem Wienerem; tož to ano, dìlal politi-

ku s následníkem trùnu a donášel mu; mìl dluhy a následník

mu je za jeho služby chtìl zaplatit, ale protože byl škrob, ne-

chal mu ty peníze dát 0d policie. Tak aspoò jsem to tehdy

vidìl. Politicky to byla ještì vìtší vina, než kdyby Šviha sloužil

policii; ale lidsky to bylo snesitelnìjší. Zamíchal jsem

se do procesu; chtìl jsem, aby Šviha byl vyøízen in camera

caritatis, podobnì, jako se stalo se Sabinou. Nemohl jsem

tenkrát pøedvídat, že moje úèast na Švihovì vìci urazí nìkte-

ré osoby do té míry, že ani vypuknutí svìtové války je nesmíøi-

lo.

Ale na druhé stranì je pravda, a ochotnì to pøipouštím, že

jsem i v tomto i v jiných pøípadech dìlal chyby.Ostatnì jsem

za nì vždycky dostal dost co proto.

Divné: ve svém životì jsem se tolikrát dostal do rùzných otá-

zek i sporù, èasto i proti své vùli; myslíval jsem nìkdy, že v to-

lika rozlièných zájmech maøím svùj èas. Teprve za války jsem

poznal, že všechno, skoro všechno, co jsem kdy dìlal i co

mne potkalo, bylo k nìèemu dobré. Dobré bylo a za války

se mi hodilo, že jsem se narodil na pùl jako Slovák, že jsem

mezi Slováky býval a s nimi pracoval; mohl jsem za války mlu-

vit za nì a s nimi jako jeden z nich

. Bylo dobøe, že jsem študoval ve Vídni a byl tam znám;jako

poslanec jsem vìdomì pozoroval a stopoval vídeòský dvùr,

vojenské pány, šlechtu a vysokou byrokracii; ty všecky zna-

losti se mnì výbornì hodily, když jsem za války ukazoval

na mravní rozvrat a neodvratný zánik Rakouska.

Mé spory a potyèky, a to bylo o rukopisy, o státní právo

nebo o smysl našich dìjin, uvedly mì nejen do politiky,nýbrž

i do studia našich národních otázek; nebyl bych se stal politi-

kem, kdybych nebyl nucen tak silnì prožít historické problé-

my našeho národa. V tìch rùzných sporech jsem poznával

všecky naše lidi, ve svých patáliích jsem se nauèil diplomacii

- je pøece i diplomacie literární a žurnalistická: toho všeho jsem

za války potøeboval a využil.

0d dìtství mnì vrtalo hlavou slovanství: polská otázka, po-

tom problémy ruské. Co jsem se naètl a napøemýšlel o Rusku

- získalo mnì to styky s Rusy i dost váhy mezi nimi; poznal

jsem, co mùžeme a co nemùžeme od Ruska èekat, znal jsem

prostøedí, ve kterém se potom formovalo naše revoluèní voj-

sko. Neznat Ruska tak dobøe, byl bych snad nenašel správ-

nou orientaci v tom chaosu ruské revoluce. Mìl jsem pøátel-

ské styky s Poláky; mìl jsem jako poslanec pøíležitost ujmout

se Jihoslovanù v Bosnì, v záhøebském procesu a v aféøe

Friedjungovì. Vyneslo nám to za války spolupráci

s Jihoslovany. Ve Friedjungovì aféøe jsem musel dìlat kus

práce detektivní: za války mnì ta zkušenost byla dobrá.Boj

s ministrem Aehrenthalem mì pouèil o oficiální diplomacii

a seznámil mì se Steedem a s Watsonem. Také mì tento

boj uèinil známým v Anglii, Francii a jinde.

Moje žena byla Amerièanka: to mnì otevøelo anglosaský

svìt. Již znalost jazyka a kultury mnì umožnila pracovat

za války v Anglii a v Americe. Vùbec znalost jazykù byla mnì

velmi užiteèná, mohl jsem mluvit a pøednášet v Rusku,

ve Francii, Anglii a Americe. I s italštinou jsem se jak tak pro-

tloukal. Mé americké pøednášky mì seznámily s lidmi, kteøí

nám za války prokázali velké služby.

Hilsnerùv proces jsem prodal teprve za války. Všude v. do-

hodových zemích mìli Židé velký vliv na noviny; kam jsem pøi-

šel, psaly noviny pro nás nebo nám aspoò neškodily. Ani ne-

víte, co to pro nás znamenalo.

Takových zkušeností jsem udìlal víc. Vìøím v teleologii, vì-

øím, že každého z nás vede Prozøetelnost - jak, to ovšem po-

vìdìt neumím.

Ano, jsem realista, jak mi øíkají, ale mám romantiku rád.

Nevidím v tom rozporu. Osobnì mnì byla nejblíže poesie ro-

mantická: Mácha, Puškin, Musset, Byron.

Já se poøád musím držet na uzdì; když jsem volal po rea-

lismu, po vìdecké methodì, tím jsem pøemáhal svou vlastní

romantiènost a hledìl sám sobì ukládat tu myšlenkovou ká-

zeò. Snažím se v praxi být realistou, snažím se stále

a vìdomì. Stejnì jsem anglosastvím v sobì pøekonával slo-

vanský anarchism, a podobnì ve filosofii: to zase Locke,

Hume a ti empirikové krotili ve mnì Platona. Lidé, zdá se,

nepochopují, že kritika a kritika ostrá je èasto sebekritikou,

až bolestnou zpovìdí. A stejnì je ve mnì konflikt impulsivní-

ho slováctví a støízlivého èešství. Èlovìk není bytost jednodu-

chá; já jsem míval tu nehodu, že nejen moji odpùrci, ale

i pøívrženci chtìli ze mne udìlat jednostranný typ.

Tak na pøíklad mùj vykøièený racionalism. Mùj ty bože, po-

kud chci uèit a dokazovat, musím užívat rozumu, rozumových

dùvodù. Ale vždycky a ve všem, ve vìdì i v politice vis motrix

mnì byla ethická - a ethiku zakládám na citu, na lásce,

na sympathii, na lidskosti.Jen nedostatek filosofického vzdì-

lání ze mne dìlal jednostranného racionalistu. Pomìry mì

èasto nutily, abych kritisoval vpravo, vlevo; ale má kritickost

neplynula z racionalismu, jistì ne jenom z racionalismu.Logika

a cit se nevyluèují.

Politika má v sobì prvek poesie; má v sobì tolik poesie,

kolik je v ní tvoøení. Myslím si, že mùžeme život svùj i svých

bližních do znaèné míry vìdomì utváøet a komponovat, že

se mùže a má život tvoøit; život sám je drama, jako drama

na pøíklad Shakespearovo je sám život.A co je politika, pra-

vá politika jiného než vìdomé formování lidí, než utváøení

a komponování skuteèného života?

I v politice jde o rovnováhu rozumu a citu. I když jde o sebe

vzrušenìjší politickou situaci, musíme pozorovat a kombino-

vat, co a jak, s èím musíme poèítat; to musí být pøesné jako

mathematika; cit nesmí mýlit v pozorování a odhadování. Ale

cíl, ideál nestanoví jen rozum, nýbrž i cit Prostøedky má sta-

novit rozum; ale podle svého cíle mùžeme situaci zmìnit, vlo-

žit do ní nìco nového, nìco svého. To je tvoøení, to je ta životní

poesie.

To se rozumí, nejromantiètìjší v mém životì byla ta léta vá-

leèná, i když jsem v nich šel jako podle lineálu, podle výpo-

ètu. Nemyslím jen tu romantiku konspiraèní a váleènou. Když

si pøedstavím, jak jsme do toho šli nepøipraveni a pøece vlast-

nì dokonèovali stoleté úsilí takového Dobrovského, Kollára,

Palackého, Havlíèka;jak jsme byli osamoceni, my

za hranicemi i ti doma, a pøesto jsme s jistotou plnili mandát

celého národa;jak jsme zaèínali s holýma rukama a nakonec

jsme v nich pøinesli svobodu, republiku, Slovensko

a Podkarpatsko - poøád mnì to pøipadá jako sen. To máte

pøíklad - Prozøetelnosti.

Tož to je to: methoda musí být naprosto vìcná, rozumová,

realistická, ale cíl, celek, koncepce, to je ta vìèná báseò.

Goethe má pìkné slovo: Exakte Phantasie.

Román života. Nìkolikrát - dávno a dávno jsem chtìl psát

èeský román a vtìsnat do nìho román svého života.Zaèínal

jsem s tím už na gymnasiu a ještì nìkolikrát, opravdovìji tepr-

ve po svých zkušenostech v Praze. Mìl to být kus autobio-

grafie, Dichtung i Wahrheit - ale nedovedl bych to poøádnì,

nechal jsem toho a spálil, co bylo napsáno. Poznal jsem, že

nemám dost umìlecké síly, a profesorské øíkání jsem dát

nechtìl. Mùj život byl plný, bylo toho mnoho; teï už zapomí-

nám detaily a pøesný chronologický postup. Já mám i v za-

pomínání svou methodu; co už je odbyto, vyhodím z hlavy,

abych ji mìl volnou a èistou: jako když se dìlá poøádek

na psacím stole. A pak, abych byl upøímný, nemohu øíci všech-

no: nejen k vùli lidem. Mám pochybnosti, má-li èlovìk dost

vhodných slov, kterými by vyjádøil to nejvnitønìjší. Kdo umí èíst,

najde mì v mých pracích mezi øádky.

Válka

První èas války

Vypuknutí války mì zastihlo o prázdninách v saském Žan-

dovì. Když byl zastøelen v Sarajevì následník trùnu, èekal

a neèekal jsem, že z toho nìco mùže pøijít.Èekal potud, že už

po léta jsem, jak se øíká, cítil nìco ve vzduchu; neèekal proto,

že jsem vìdìl, v tom atentátu že srbská vláda prsty nemá. Já

jsem mnoho lidí na jihu znal a znal jsem jejich plány. Pravda,

agitovalo se proti Rakousku-Uhersku v Bosnì a Hercegovinì,

agitovalo se v Charvátsku; ale Srbsko vládní

se nekompromitovalo. Chtìlo se pøece s Rakouskem dohod-

nout a Pašiæ po mnì vzkazoval ministru Berchtoldovi slušné

nabídky. Na srbské stranì byla dobrá vùle. A také vím, jak

za války Srbsko (oficiální) bylo umírnìné.

Když byla vyhlášena mobilisace, nemohl jsem

se z Nìmecka vrátit, nebylo spojení; pozoroval jsem tedy nì-

meckou mobilisaci, i do Drážïan a nìkterých mìst jsem si

proto zajel - muselo mnì to imponovat: ten vážný poøádek

a ta pøipravenost do posledního knoflíku. Za celou mobilisa-

ci jsem nevidìl opilého Nìmce, zatím co transporty rakous-

kých brancù, kteøí jeli rukovat domù, bývaly na mol. Vím, pili

také z dešperace, ale ukazuje to pøece na sám stát. Doufal

jsem, že Nìmecko bude poraženo, ale vìdìl jsem, že to dá

mnoho práce, že to bude t잚í, než si kdo myslel; zato Ra-

kousko bude brzo u konce se svými silami, hlavnì mravními.

O Francii jsem se bál: že rychlým náporem Nìmcù bude pøe-

kvapena a snad i ohrožena. Nejvíc jsem pochyboval o Rusku;

když jsem tam byl naposledy roku 1910, jel jsem tam podívat

se spíš na ruskou armádu než na Tolstého; vidìl jsem nepøi-

pravenost a nepoøádek - trochu se to zlepšilo po rusko-japon-

ské válce, ale mnoho ne. Znal jsem ve Vídni zpravodaje úøední

petrohradské agentury Svatkovského; navštívil mì, teï už

nevím, bylo-li to zaèátkem války nebo krátce po sarajevském

atentátu;mluvil velmi s obavou o Rusku a nesouhlasil s teh-

dejšími plány dát Èechy nìjakému ruskému velkoknížeti.Øíkal

mi, ani ètrnáct dní byste si nenechali v Praze líbit režim

i nejlepšího ruského velkoknížete. Vojensky i mravnì jsem

od carského Ruska mnoho neèekal. Tu svou víru, že Nìmec-

ko válku prohraje, dokazoval jsem si spíš tím, že jsem sèítal

a proti sobì vážil prostøedky obou stran, hospodáøské

a populaèní. že by Amerika pomohla, na to jsem nepomyslil.

Když jsem se vrátil do Prahy, díval jsem se, jak rukují naši

lidé: s odporem, jako na jatky; byly pøípady resistence a zaèí-

nala se persekuce. Povstání v Èechách mohl èekat jen ten,

kdo nemìl ponìtí o pomìrech. Když jsem se rozhodl, že mu-

sím nìco proti Rakousku dìlat, neøíkal jsem si, že jsem vlas-

tenec a že národ pøikazuje;mìl jsem prostì špatné svìdomí,

že naši lidé jdou na vojnu a do kriminálu, a my poslanci že

sedíme doma.Øíkal jsem si, když jsi poslanec, tož teï nìco

dìlej. Pøi tom jsem ovšem musel poèítat s tím, co se mùže

stát mnì i mé rodinì, ale to už patøí k vìci.

Nejdøív jsem jel dvakráte do Holandska; mìl jsem pas pro

všecky evropské zemì, visum jsem dostal, že doprovázím

na loï švagrovou, která se vracela do Ameriky. Znáte ji, jme-

nuje se Esperanza - teï mì napadá, že jméno Esperanza

znamená nadìje. Dostal jsem visum i po druhé. V Holandsku

jsem shánìl informace a hlavnì jsem vešel ve styk

s anglickými pøáteli, panem Steedem a Setonem-Watsonem.

Seton-Watson pøijel do Holandska za mnou; mluvil jsem s ním

celé dva dni a vyložil jsem mu celý nᚠproblém, nutnost roz-

bít Rakousko-Uhersko a pøetvoøit Støední Evropu. Z toho pro-

fesor sepsal memorandum pro Lorda Greye. Dostali je také

Rusové a jiní.

Potom jsem jel - v prosinci - do Itálie; nedalo mi to doma

pokoje a chtìl jsem navázat jednání s pøáteli srbskými a chor-

vatskými. Za záminku jsem si vzal, že vezu na jih naši Olinku.

Na italské hranici nás pøednosta stanice chtìl zastavit a že

bude telegrafovat do Prahy, smíme-li jet dál. Tehdy jsem

se po prvé v životì ohánìl svým poslaneckým postavením,

že jim ukážu, budou-li mì zdržovat; krèili jen rameny. Co teï.

stáli jsme na peronì, vlak, kterým jsme pøijeli, zaèal

se rozjíždìt do Itálie; my honem do vlaku a jeli jsme. Zavaza-

del jsme schválnì mìli poskrovnu. Nebýt toho, snad bych se už

byl za hranice nedostal. Tehdy jsem ještì myslel, že se za

nìkolik nedìl vrátím do Prahy; vrátil jsem se až za ètyøi roky,

na den téhož dne, kdy jsem pøekroèil rakouské hranice. Mìl

jsem s sebou jen nìkolik tisíc, které mnì dal Beneš - de fac-

to Beneš financoval zaèátky naší revoluce. Se Scheinerem

jsem mìl smluveno, že nìjaké peníze opatøí Sokolové ze svých

fondù; od nìho jsem mìl také nadìji na podporu našich kra-

janù z Ameriky, ale té nebylo mnoho, dokud Spojené Státy

byly neutrální. Neumìli jsme v tom chodit; krom Scheinera

nikoho ani nenapadlo, že budou nutny peníze. Ještì než jsem

odejel z Prahy, uložil jsem Voskovi, který byl tehdy v Praze,

aby v Americe nìco opatøil pro persekvované a pro rodiny

popravených. Tož to je pravda, tìch penìz jsme mìli po ce-

lou válku málo; myslím, že tak lacino nebyla poøízena dosud

žádná revoluce na svìtì.

V Benátkách jsem se sešel s redaktorem Hlaváèem, dal

mnì nejnovìjší zprávy z Vídnì. Odtud jsem jel do Florencie

a do Øíma. Bydlel jsem blízko Monte Pincia; rád jsem si zno-

va prohlížel starý Øím, ale hlavnì jsem zaèal navazovat staré

styky a hledat nové. To se rozumí, hotový plán jsem mít ne-

mohl; šel jsem z Prahy do prázdna s holýma rukama. Vyhle-

dal jsem Srby, Chorvaty a Slovince, tìch bylo v Øímì dost,

ale nebyli sjednoceni - byly rùzné smìry, velkosrbský, velko-

chorvatský, jugoslávský. byl jsem mnoho se Supilem

a Vošnjakem.Mezi Italy už se zaèínala agitace pro „Dalma-

zia nostra“. Mezi jiným vyhledal jsem také profesora-histori-

ka Lumbrosa; spráskl ruce, když mì uvidìl - v novinách

se psalo, že v Praze byly masakry a já že jsem byl zastøelen;

ukázal mi ve svém archivu fascikl výstøižkù a písemností mne

se týkajících - morto! Seznámil jsem se s anglickým vyslan-

cem a informoval ho o pomìrech v Rakousku; on zase doru-

èil mé dopisy pro Steeda. Chodil jsem na ty porady v noci

a pøece jsem byl sledován od rakouských a nìmeckých špe-

hounù vyslanec mì na nì upozornil, abych dal pozor. Dojel

za mnou Svatkovskij a poslal mou zprávu do Ruska. Dochá-

zel jsem na ruskou legaci; musel jsem všem dokazovat, že je

nutno rozbít Rakousko-Uhersko - tehdy se obecnì vìøilo, že

se má dunajská monarchie zachovat jako hráz mezi Nìmec-

kem a Balkánem. Tož toho jednání bylo dost; spìchal jsem,

abych byl brzo doma;chtìl jsem schovat své knihy

s poznámkami a hlavnì jeden fascikl, ve kterém byly všech-

ny možné informace o habsburské dynastii, které jsem

za svého poslancování sehnal. Bál jsem se, aby to nenašli

a nezavøeli za to ženu; že se budou mstít na dceøi Alisce, to

mnì nepøišlo na mysl. Ten fascikl jsem poøád vidìl pøed se-

bou - to se rozumí, také jej pak zabavili i s knihami.Ztratil se.

V Øímì jsem byl asi mìsíc nebo jak dlouho; odtamtud jsem

jel s italským diplomatickým úøedníkem autem do Janova

a pak dál do Ženevy. V Ženevì jsem chtìl mít spojení hlavnì

s Denisem a potom se vrátit domù.Ale neradil mnì to ani

rakouský konsul, ke kterému jsem si šel pro peèe na pas;

mluvil se mnou o válce, byl toho mínìní, že Rakousko prohra-

je. Brzy jsem dostal dvì avisa: z Prahy od Beneše, abych

nejezdil, že mám být hned na hranicích zatèen; a z Vídnì

od Machara, že je vydán rozkaz mì hned na hranicích bez

dalšího vyšetøování povìsit. Tož jsem zùstal. To je zvláštní: já

jsem vám byl jako natažený stroj; nemìl jsem v hlavì nic než

naši akci proti Rakousku, nic jiného jsem nevidìl a necítil,

jako bych byl hypnotisován. Nemìl jsem smysl pro nic jiného

než pro válku:jaká je situace, jak se to na bojišti vyvíjí. Potom

špekulovat, s kým mluvit a jak na nìho jít, abychom vzbudili

jeho zájem. Pak zase chytrákovat, jak bychom pøelstili po-

hranièní úøady a dostali zprávy z Prahy a do Prahy. Tehdy jsem

si odnavykl spát; taky by se dalo spoèítat na prstech, kolik

nocí jsem za ty ètyøi léta opravdu spal.

V Ženevì se našlo nìkolik našich lidí: byl tam doktor Sych-

rava, pøišel pak Božinov, inženýr baráèek, který konstruoval

šifrovací stroj ; pak nìco studentù a èeský dìlnický spolek;

pozdìji pøibyl poslanec Durich. V Ženevì bylo spojení s Paøíží,

dojíždìl Kepl.V Paøíži zaèal Štefánik svou propagandu

v salonech a spoleènosti; mìl zvláštní dar spoleèenského

apoštolátu, dovedl lidi nadchnout; získával pro nás zájem

i lásku. Dvakrát za mnou pøijel Beneš z Prahy se zprávami.

I Svatkovskij pøišel; jednal jsem s Denisem a profesorem Ei-

senmannem, který byl tehdy ve francouzském ministerstvu

války. Srbský generální konsul mnì dal srbský pas: jméno,

rodištì i povolání jsem vyplnil podle skuteènosti, protože jsem

nechtìl zbyteènì lhát, abych se neprozradil, kdybych mìl pas

na jiné jméno; byl jsem jenom zapsán jako srbský obèan. Teh-

dy jsem jel také do Lyonu, abych se podíval, jak vypadají fran-

couzské odvody; slyšel jsem, že se francouzští branci vzpou-

zejí, tož jsem se chtìl pøesvìdèit. I do francouzských kasáren

jsem se dostal; vidìl jsem, vojáci dobøí, veselí, je na nì spo-

lehnutí. Jel jsem za Denisem do Paøíže, jednali jsme o vydá-

vání listu La Nation Tcheque; tehdy byl Štefánik ve špitále

po operaci, tož jsem ho dennì navštìvoval. Štefánik byl hod-

nì sentimentální, tituloval mì „oteckem“ a poøád by mì byl

hladil a líbal; ale já se k nìmu tak blízko nedostal, bránil tomu

rozdíl vìku.Znal jsem ho už jako študenta z Prahy; vzpomí-

nám si, jak jednou v zimì ke mnì pøišel celý zkøehlý - nemìl

zimníku, tož jsem mu dal svùj a ještì jsem mu jej musel dát

pøešít, protože mu byl velký. Je to dost typické pro naše po-

mìry, vzpomeòte si, že skoro všichni naši èelní lidé vyrostli

z tísnì a museli projít div ne hladem ale hladoví pojídají syté,

øíká se.

V Ženevì jsem žil v hotelu Richmond; dojíždìl jsem do fran-

couzského Annemasse, když jsme mìli potíže s naším lis-

tem ve Švýcarsku. Poèítal jsem i s možností, že pojedu

do Srbska; proto jsem se uèil jezdit na koni, abych v pøípadì

potøeby mohl jet za vojskem. Stále a stále jsem študoval vál-

ku a všechno, co s ní souviselo.Když jsem pøijel do Ženevy,

nemìl jsem s sebou skoro ani list papíru: v Ženevì jsem si

znova založil knihovnu a svùj „holubník“, regál s pøíhradami pro

èasopisy, výstøižky, poznámky - když jsem se v roce patnác-

tém stìhoval do Londýna, vezl jsem s sebou už nìkolik be-

den knih a papíru: samá literatura váleèná a politická.Mùj

oddech byl procházka kolem jezera a èíst francouzské romá-

ny. tehdy jsem znova dohánìl, co jsem za minulá léta

ve francouzské literatuøe zanedbal.

Mnoho práce a starostí bylo s vypravováním poslù do Prahy.

Nechtìl jsem užívat obvyklých a rakouským úøadùm jistì zná-

mých prostøedkù, jako je zašít zprávy do límce nebo je vložit

do podpatkù a podobnì. To byly nìkdy dost tìžké technické

problémy -. na pøíklad dát papírek pod regulátor rychlosti

do hodinek; vhodnì navrtat deštník, dát stoèený dopis

do plavajzu, ze kterého se musel šikovnì odstranit kousek

tuhy. ty kumšty provádìl hlavnì inženýr baráèek. Jeden èes-

ký stoláø nám dìlal kufry ne s dvojitým dnem, ale s dvojitou

stìnou;hlavní vtip byl, aby ta stìna pøi zaklepání neznìla dutì,

ale aby zrovna zvonila - ten stoláø to dovedl. Jindy jsme dali

své zprávy do sudù s olejem, a to se zas musely nenápadnì

oznaèit ty sudy. Nìkdy se to nepovedlo:z Prahy nám posel

vezl zprávy vevázané dovnitø desek Smetanových oper. ale

ve vlaku pøed hranicemi se pøi prohlídce lekl - štìstí, že našel

pøíležitost vyhodit ten svazek oknem z vlaku.

Ještì vìtší práce byla najít posly a psychologicky je prou-

kat. Byli to všelijací lidé, vzdìlaní i docela prostí, muži i ženy.,

každého jsem zvl᚝ zkoumal, hádal, co všechno se mu

na cestì mùže pøihodit a co by mu v Praze mohlo ztížit jeho

poslání; podle toho jsem mu dal instrukce, jak se má v kterém

pøípadì zachovat. Pane, to byla psychologická a technická

cvièení, nìkdy i kotrmelce. Rozumí se, posel si musel koupit

lístek do Prahy z jiného místa než ze Ženevy, protože Ženeva

už byla podezøelá. I my jsme si musili dávat pozor na rakouské

špehouny. Jeden takový se k nám pøitoèil, ale nám ho už avi-

sovali z Prahy., byl to fotograf, pøispíval do našich ilustrova-

ných listù. Sotva pøijel, poznal jsem ho a poslal k našim, vzali

ho mezi sebe a myslím, že se jim podaøilo nìco se dovìdìt

o Praze. Zvláštní pøípad byl s nìjakým D.; rakouský oficír, pù-

vodem Moravan, a pøišel ke mnì do hotelu Richmond, kde

jsem žil, s takovou podivnou historií o vídeòském dvoru a s

arcivévody - pamatuju-li se, i vražda v tom byla;snad si to vy-

myslil, aby si mì získal, ale bylo to dost pøíznaèné pro Vídeò,

a proto jsem tu jeho historii otiskl jako feuilleton, zdá se mi,

v Neue Zurcher Zeitung.Chtìl jsem ho tím také vyzkoušet -

a vidìl jsem, jak mu to nebylo milé. Jel jsem do Curychu, abych

kontroloval, co mnì vypravoval o svých stycích s jistými ang-

lickými èiniteli; tìch lidí jsem tam nenašel. Chtìl se mermo

dostat do Paøíže, že prý vynašel zamìøovací pøístroj pro vrhá-

ní pum s letadel a chce prý jej odevzdat Dohodì. Opatøil jsem

mu možnost bydlet na francouzské pùdì v Annemasse, kde

tehdy už žil a pracoval doktor Sychrava, a jeho návrhy jsme

poslali do Paøíže; z Paøíže psali, že takových návrhù mají sta

a sta a že o nì nemají zájmu. Pak pan D. zmizel. Tož myslím,

že to také byl špehoun; když se od nás nic nedovìdìl, chtìl

nás použít, aby se dostal do Francie. Když se mnou v okolí

Annemasse chodíval na procházku, bral jsem s sebou vždyc-

ky nabitý revolver, pozoroval ho a nedal jsem mu jít za sebou.

Revoluce a válka nejsou bez chytrosti, bez lži. Je naivní

ve válce a revoluci vyzdvihovat jen hrdinství Achilles nebyl mož-

ný bez Odyssea. Proto stav spoleènosti bez válek a revolucí

bude mravnì vyšší. Uèinil jsem si pravidlo, lhát co nejménì;

pøi vší opatrnosti se èlovìk chytne, protože zapomíná

na detaily, které zfantasíroval, a prozrazuje se. Mìl jsem v tom

všem svou methodu; když jsem posílal ty naše posly, infor-

moval jsem se proto tak peèlivì o jejich pomìrech

a schopnostech, abych jim dal instrukce pro postup, který jim

nejlépe odpovídal, a aby se zbyteènì chytrostmi nezapletli.Je

to vùbec divná vìc, že se lidé tak rádi obelhávají; vìdí to

o sobì a pøece si vìøí. Lež je druh násilí; proto lži jako ochran-

ného prostøedku musí být co nejménì:

pøesvìdèil jsem se v praxi, že i v rebelii cesta rovná je nej-

kratší.

A øeknu vám, k politice a k rebelii ( i válka je druh politiky)

je potøeba psychologie. Mìl jsem štìstí, že jsem hodnì znal

naše lidi doma a vìdìl jsem tedy napøed, jakým kdo bude

aktérem v té naší høe. Mìl jsem znalost Vídnì a tamních vrs-

tev od dvora až po byrokracii a žurnalistiku; proto jsem do-

vedl pøedvídat, respektive pochopoval jsem z indicií celkový

stav doma a ve Vídni.Musil jsem študovat naše spolupracov-

níky i naše tajné odpùrce. Než jsem k nìkomu význaènému

šel, opatøil jsem si jeho biografii, abych vìdìl, jak na nìho

jít.V. tom mnì nepomohla ovšem psychologie akademická,

ale život a - romány!. Po sedmdesát let ètu romány den co

den; teprve teï nìkdy vynechávám nìkterý den, aby si odpo-

èinuly oèi. Žiju v poesii, nevydržel bych bez ní; v ní je nesmírnì

mnoho zkušenosti a poznání lidské duše. Myslím, že dost

dovedu prokouknout lidi - pravda, nìkdy pøece špatnì; èlo-

vìk je zatracenì zamotaná a divná mašina. A každý jiná!

Když za mnou pøijel Beneš - tehdy už mìl nejvyšší èas, pro-

tože by ho v Praze byli chytli a zavøeli - byl jsem rád; když

mnì ukázal pas, na který se dostal pøes nìmecké hranice -

pøes rakouské pøebìhl tajnì - div jsem se nerozzlobil, že si

troufal pøijít na hranice s pasem tak špatnì udìlaným. Je to

smìšné, ale mìl jsem zlost i radost z tìch nìmeckých úøed-

níkù, že ho na tak chatrný pas pustili. Nu, Benešem se mi ule-

vilo; mìl jsem ve Francii pomìrnì málo stykù, kdežto Beneš

v Paøíži študoval, byl tam víc doma. Tož to sám osud dobøe

zaøídil, že jsme si mohli rozdìlit práci, on v Paøíži, já jinde.

Beneše jsem znal z Prahy jako kolegu z university.Zaèátkem

války pøišel do redakce „Èasu“ jako volontér, že chce praco-

vat novináøsky; vidìl jsem, že bere vìci za praktický konec.

Jednou za mnou šel do bytu - tehdy jsem bydlel proti Chotko-

vým sadùm - ale nedošel, potkali jsme se, já jsem už šel

do redakce „Èasu“; povídá, že ho tlaèí svìdomí: že bychom

mìli nìco dìlat. Øekl jsem mu: já už dìlám. Tehdy jsem se vrátil

z prvé cesty do Holandska. Pak jsme šli spolu do redakce

a cestou jsem mu øekl všechno, co jsem dosud dìlal a co

jsem mìl na srdci. Pamatuju se jako dnes, když jsme sestu-

povali s Letné, tam, co je vidìt skoro celou Prahu, jak mnì

tak zatanulo na mysli to Libušino proroctví... První starost byly

ovšem peníze, slíbil ihned, že jich nìco zaopatøí. A pøinesl.Ve

Švýcarech jsem ho poznal blíže; a øíkám vám, bez Beneše

bychom republiku nemìli. Mezi námi byla úplná shoda

v hlavních liniích; i když jsem pøi tom nebyl, Beneš ve všem

rozhodoval tak, že se to shodovalo se smluveným celkovým

postupem. Jednou, to bylo pozdìji, pøijel za mnou z Paøíže

do Anglie; referoval, co dìlá, jak se naše vìci vyvíjejí, jak

se naše vìc pomalu uskuteèòuje - tehdy jsem mu na to øekl:

Beneši, budeme pøáteli.

Na den pìtistého výroèí Husova upálení v roce patnáctém

jsem v Ženevì v Reformaèní síni za pøedsednictví Luciena

Gautiera vystoupil s Denisem veøejnì proti Rakousku. Ten den

jsem volil proto, abychom i v oèích svìta navázali

na historickou kontinuitu, na dìjiny našeho státu. To už jsem

vìdìl: buï to vyhrajeme, nebo se do Rakouska už nikdy ne-

vrátím.

Za pobytu v Ženevì zemøel nᚠsyn Herbert; nakazil se skvr-

nitým tyfem od halièských uteèencù. Pozdìji byla zatèena Alice

- to bylo s tou knoflíkovou aférou. Jeden ženevský Èech, so-

ciální demokrat, se trápil, že v Èechách jeho strana dost ne-

pracuje proti Rakousku; tož na svou pìst vypravil posla, paní,

a dal jí tajnou zprávu, ukrytou v èerveném knoflíku, aby ten

knoflík odevzdala doktoru Soukupovi. Paní dojela šastnì

do Prahy a poslala s tím knoflíkem svého tchána, dìlníka. To

se rozumí, naši mu asi nedùvìøovali, mysleli si, že je to poli-

cejní provokatér - zkrátka knoflík se dostal do rukou policie

a následovaly ty známé persekuce. Proti zavøení Alice poda-

ly rakouské vládì petici americké ženy.Doslýchal jsem se,

že se roznemohla má žena; bál jsem se, že Aliska to vìzení

nevydrží; v amerických listech byla zpráva, že nᚠHonza, vo-

ják, byl nebo má být k vùli mnì obìšen. To všechno a ještì

mnoho jiného šlo na nervy, ale nezlomilo. Já jsem právì byl

jako ve snu, nevidìl jsem nic než ten nᚠcíl. Když mì pøátelé

utìšovali, dìlal jsem hrdinu, jako by nic... to už patøí ke kšeftu,

øíkal jsem.

Èlovìk mnoho vydrží, všecko, má-li cíl a když se jednou od-

hodlal, že za ním pùjde stùj co stùj a doopravdy.Opravdovost

- to je tajemství svìta a života, to je svátost náboženská

a mravní.

Londýn

Do Londýna jsem ze Ženevy zajel po prvé v dubnu roku pat-

náct, abych se sešel se Steedem, Watsonem, Saroleou

a jinými, a sepsal memorandum pro anglickou vládu a ostatní

spojence. Tehdy jsem byl upozornìn, že v kupé spacího vozu

pojede se mnou ze Ženevy do Paøíže špehoun, abych se mìl

na pozoru. Nu, øekl jsem si, jen když vím, s kým jedu. Proto

jsem nezmìnil ani den odjezdu ani kupé, jen jsem si dal svùj

portefeuille pod polštáø a jel jsem.

Koncem záøí toho roku jsem se pøestìhoval do Londýna;

v Paøíži už pracovali Beneš a Stefánik, tož to bylo obstaráno;

politika Dohody se dìlala spíš v Paøíži, Anglie mìla vìtší váhu

hospodáøskou.

Je pøirozené, že znám Anglosasy blíže než jiné národy; to

s sebou pøineslo manželství s Amerièankou. Ale francouzsky

jsem se nauèil døív než anglicky, hodnì jsem èetl a znal jsem

Francii èetbou tak dobøe, že jsem do Paøíže a Francie pøed

válkou nejezdil; neoplývaje penìzi, navštìvoval jsem zemì

a kultury ménì známé. Jen na svých cestách do Ameriky sta-

voval jsem se ve francouzských pøístavech a jejich okolí.

V Londýnì jsem býval rád. V takovém velikém mìstì mù-

žete být sám, i když jste mezi miliony lidmi. Za války jsem bydlel

napøed v boardinghouse u Miss Brown v Hampsteadu, Hol-

ford Road èíslo 4; do mìsta jsem jezdil na støeše busu a díval

se na to hemžení lidí a vozù - autem jsem jezdil nerad, øíkal

jsem si, naè platit víc, když dojedu stejnì za málo. Naši lidé

øíkali, že bych mìl mít své auto k vùli representaci. V mìstì

jsem jídal v tìch lidových jídelnách u Lyonsù; bylo to laciné,

za deset až patnáct pencí slušný obìd. Když jsem mìl hosty

a musel se representovat, šel jsem s nimi do Café Royal.

Doma jsem hodnì zkusil zimou; víte, že ty anglické krby moc

nehøejí. Na podzim roku šestnáctého Olga našla zaøízený

domek po pastoru Wilderovi, který byl povolán zpìt

do Ameriky, také v Hampsteadu, Platts Lane, 21; byl to do-

mek se vším všudy, i s kuchaøkou, tož jsem pak jídal doma.

Chodíval jsem na Hampstead Heath - nìkdy i v noci, když

jsem mìl starosti, na pøíklad když šlo o separátní mír

s Rakouskem.Jednou jsem si také rozbil hlavu, když jsem

v londýnské mlze narazil na kandelábr. Obèas zaèaly houkat

sirény - poplach pøi nìmeckých air-raids; na to znamení všich-

ni lidé se museli ukrýt ve sklepích a tunelech... To víte, já jsem

radìji zùstal na zahrádce a díval se na to; jednou jsme vidìli

dva hoøící zeppeliny nad Hendonem, jindy letìlo tøicet šest

letadel hotovým deštìm granátù - byla to krásná podívaná.

Kolikrát jsme na zahradì našli støepy granátù. Když jsem byl

v Brightonu, bombardovala mìsto nìmecká ponorka.

Jednou se k nám chtìli vloupat lupièi; policie myslela, že

mají spadeno na mé papíry, a poradila mi, abych si dal zaøí-

dit alarmní zvonky na všech dveøích, oknech, na komínì. Už

ve Švýcaøích jsem dostal divné vøídky na ramenou, a doktor

myslel, že je to otrava; v Anglii zase na krku, museli mì øezat

a poslali mì na zotavení k moøi do Boumemouthu; také ang-

liètí doktoøi øíkali, že je to otrava zpùsobená prádlem, snad

politickými odpùrci. Já jsem myslil, že to bylo pro nedostatek

èerstvého vzduchu; proto jsem pozdìji, v Americe, znovu za-

èal jezdit na koni; že prý jízdou na koni vdechujete jednou to-

lik vzduchu než chùzí. Nìkolikrát jsem mìl chøipku... Èlovìk

mnoho vydrží. Byl jsem pøipraven, že nìjaký zvìd nebo fana-

tik udìlá na mne atentát; když za mnou pøijel Beneš, pøipravil

jsem ho na to. Nebál jsem se nic a jen jsem mu domlouval,

aby mé pøípadné smrti poøádnì využil k naší propagandì. V té

dobì jsem také napsal jakýsi testament - smutný, protože

jsem nemìl co odkázat, leda nìco svých spisù a - dluhy.

Když jsem pøijel do Londýna, mìl jsem potíže s pasem. Do-

stal jsem v Ženevì pas srbský., ale abych se pøi možném vý-

slechu nepøeøekl, vyplnil jsem všechny rubriky krom státního

obèanství podle pravdy. narozen v Hodonínì na Moravì, pro-

fesor, a tak dále. Nikdo si toho zprvu nevšiml; až když jsem si

šel pro peníze do filiálky té švýcarské banky, kde jsem

v Ženevì mìl uloženy peníze, kroutil nad mým pasem poklad-

ník hlavou - byl to Nìmec Švýcar a vyznal se v zemìpise: že

prý Morava není v Srbsku a tak dále. Ale pøece jsem ho usa-

dil; øekl jsem mu, když tak znáte zemìpis, mìl byste vìdìt, že

Morava je øeka v Srbsku, a ostatnì vám do mého pasu nic

není. Ale pøece jsem si peníze pøenesl do jiné banky.

V Hampsteadu na mne chodil delší dobu detektiv, nìjak mu

ten mùj pas vrtal hlavou. Tehdy jsem už byl profesorem

na londýnské universitì, na King’s College (nemìl jsem

do toho velkou chu, ale bylo to dobøe, že jsem jím byl),

a Asquith, pøedseda vlády, mìl mé pøednášky zahájit; ale pro-

tože byl nemocen, poslal místo sebe Lorda Roberta Cecila.

To bylo zrovna v novinách, a tak jsem to detektivovi uká-

zal:když mnì dùvìøuje vᚠpremier, mùžete mnì dùvìøovat

také vy. Ale to na nìho málo platilo -vždy byli v právu.Požádal

jsem pana Setona-Watsona, aby to za mne na Scotland Yar-

du nìjak zaøídil. Sir Basil Thompson se o mne zajímal; na-

vštívil jsem ho a vyložil mu naši èinnost. Byl jsem k nìmu také

pozván, když byla ta aféra s Countess Zanardi-Landi, co

se vydávala za nemanželskou dceru císaøovny Alžbìty

a bavorského krále Ludvíka. Napsala knihu o svém životì,

kde svùj pùvod naznaèila. Já jsem knihu èetl; vidìl jsem, že

její líèení Vídnì a dvora je neurèité. Sir Basil mì jednou po-

zval, abych mu øekl své mínìní; byl pøi tom bratr té hrabìnky,

zøejmì Žid, a tvrdil rovnou, že jeho sestra je podvodnice. Mne

mátla fotografie autorky a jejích dcer; vypadala aristokraticky

a hodila se do rakousko-bavorské rodiny. Hledìl jsem se s ní

seznámit a psal jí, že bych pøeložil její knihu do èeštiny., když

neodpovìdìla, vyhlížel jsem ji na ulici - bydlela nìkolik domù

od nás. Když jsem ji uvidìl po prvé, poznal jsem hned - podle

uší, zvláštního chmýøí na tváøi a fysiognomie vùbec, že

se podobá svému židovskému bratrovi.

Jinak jsem s policií mìl styky jen pøátelské. Jen se mi

po celou válku zdávalo, že mì honí rakouští policajti; aji doma

jako presidentovi se mi to nìkdy zdávalo - teprve v poslední

dobì mám od takových snù pokoj.

Sám se dnes divím, jak jsem tehdy vydržel tolik pracovat.

Na pøíklad každý týden jsem psal nebo spíš diktoval èlánky

do Sunday Times; využíval jsem takto svých informací

a názorù. Psal jsem i do jiných listù, do Nation, Spectator, New

Europe, posílal noticky skrze naši tiskovou kanceláø, vyhoto-

vil ani nevím kolik memorand; jenom tìch dopisù, co jsem

musel napsat! Potom ètení na universitì, pøednášky

v nìkterých klubech, v Cambridgi; v Oxfordì, kde jsem bydlil

u krétologa Sira Arthura Evanse a stýkal se s Miljukovem

a Vinogradovem. Do Edinburgu jsem se jel domluvit

s belgickým konsulem, profesorem Saroleou, a jeho redak-

torkou paní Westovou; vydávali pìkný list Everyman, který

se ujal naší vìci. Chodil jsem do Foreign Office k Siru Geor-

ge Clerkovi, pozdìjšímu vyslanci v Praze, k bývalému vídeò-

skému vyslanci Siru Maurici Bunsenovi, k vyslancùm doho-

dovým; víc jsem ovšem vídal žurnalisty a profesory. Byly so-

boty u Steeda, kde se scházívali novináøi, dùstojníci

a diplomati; každý, kdo pøijel do Londýna, stavil se u Steeda

a u Madame Rose - ta psala dobré èlánky do konservativní

Morning Post. Dnes už bych si nevzpomnìl, kolik lidí jsem

poznal a hledìl informovat. Netlaèil jsem se k oficiálním osob-

nostem, pokud se nám nepodaøilo získat veøejné mínìní. Ne-

mìl jsem s poèátku nic v rukou a nemohl jsem nic slibovat;

mìl jsem jen své argumenty, že je v zájmu Evropy rozèlenit

Rakousko-Uhersko. Hledìl jsem, aby dennì bylo v novinách

nìco proti Rakousku a o nás; museli jsme svou vìc udìlat

známou - nestaèilo dìlat politiku jen v nìjakém vysokém ou-

øadì. Pane, to všechno byla práce aji døina. Tož to byly po-

chùzky, návštìvy, schùzky a pøednášky, èlánky a dopisy,

a ještì expedování našich kurýrù a starost o nì, když jim an-

glická policie obèas dìlala potíže. To se nìkdy stalo, když

jsme po knoflíkové aféøe dostávali kurýry z Ameriky; pokud

Amerika byla neutrální, mohli se ameriètí obèané dostat

do Vídnì i do Prahy.

Mìl jsem své zásady o propagandì, myslím, že byly správ-

né: nenadávat Nìmcùm, nepodceòovat nepøítele, neskreslo-

vat nic a nenafukovat; neslibovat na prázdno a nevystupovat

jako prosebník; nechat mluvit fakta a na nich ukázat: to a to je

vᚠzájem a tedy i vaše povinnost; pùsobit ideami

a argumenty a osobnì stát v pozadí; nebýt konjunkturalistou,

nechytat se vìcí, které pøinese a odnese den, mít ve všem

celkový plán a soud; a ještì nìco - neobtìžovat. Stejnì dùle-

žité: nepøijmout peníze od nikoho než od našich lidí, i když

se nám peníze nabízely. Nìkdy už nebylo mnoho v kase,

a Beneš telegrafoval, potøebujeme tolik a tolik - èasto ještì

téhož dne pøišel šek od našich z Ameriky. Trápil jsem

se s poèátku, že nás venku bylo málo; ale bylo to dobré - ne-

bylo znaènìjších rùznic.

Lhát a pøepínat, to je nejhorší propaganda. Já vám povím

pøíklad: když byl nᚠpøítel Seton-Watson mlád a chystal ja-

kousi historickou studii o kalvinistech v Uhrách, nemìl - jako

skoro nikdo v západní Evropì potuchy o národnostní politice

Maïarù; Maïary mìl rád. Když sbíral v Pešti svùj materiál,

našel nìjaké dokumenty o Slovácích a ptal se po nich, že by

k nim zajel. Žádní Slováci nejsou, øekli mu Maïaøi, to je jen

nìkolik pastevcù v horách. Ale pan Seton-Watson

se seznámil s nìkolika Slováky; od nich se dovìdìl víc a zajel

si na Slovensko, aby se pøesvìdèil. Když se pak vrátil

do Vídnì, øekl Steedovi s oèima na vrch hlavy.“Pøedstavte si,

oni mì Maïaøi obelhali, obelhali!“ A to ho pøivedlo k tomu, že

zaèal studovat národní problémy Slovákù a Jihoslovanù a stal

se tou autoritou ve vìcech maïarisace a maïarské politiky.

Lež se nevyplácí, a je to v politice nebo v denním životì.

Nìkolikrát jsem mìl namále. Po prvé to bylo v roce šest-

náct, když Štefánek mnì smluvil audienci s Briandem. Už jsem

mìl koupený lístek na loï Sussex, abych jel do Paøíže, ale

v tom mnì telegrafoval Beneš, abych nejezdil, že hovor bude

pozdìji; tož jsem lístek na loï Sussex odøekl. Na té cestì byla

Sussex od Nìmcù torpedována a potopena.

Po druhé to bylo, když jsem na cestì do Ruska chtìl vy-

plout ze skotského pøístavu Amble do norského Bergenu. I ta

cesta do Norska byla podivnì šastná. Èekal jsem v Amble

na loï’, ale nepøijela, byla potopena;kdybych byl po ní jel, byl

bych minul Štefánika, který se právì vrátil z Ruska a mìl pro

mne zprávy. Vrátil jsem se tedy do Londýna, kde mì Štefá-

nik èekal; pøijel také Beneš z Paøíže. Odejel jsem za nìkolik

dní na loï v Aberdeenu. Pluli jsme, provázeni dvìma torpe-

doborci; v noci se loï najednou naklonila a obrátila tak rych-

le, že celá zapraštìla. Ráno mnì kapitán øekl, že tak tak jsme

se vyhnuli plovoucí minì - v posledním okamžiku loï obrátili.

Do Ruska jsem si musel poøíditi nový pas, to se rozumí,

na falešné jméno. Našel jsem si pro sebe dánské jméno

Madwig; dánské jméno proto, že rodina mé ženy, Garriguo-

vé, pøišli do Ameriky z Dánska, a Madwig mì napadlo, jme-

nuje se tak jeden dánský filolog. K tomu jsem si vymyslel ce-

lou povídaèku a nauèil jsem se jí nazpamì, aby mì nechytli

pøi nìjakém rozporu, kdybych pøišel Nìmcùm do rukou: že

jsem pùvodem Dán, ale od malièka ve Spojených Státech,

a tak dále. Ale Sir Basil Thompson mnì radil, abych si toho

jména nedával, proè, to už nevím; sám mnì navrhl jméno Tho-

mas George Marsden - na to jméno jezdím po svìtì podnes.

To T. G. M. jsem chtìl mít, abych se pøi podpisu nespletl. Ješ-

tì mi Sir Basil radil, abych si dal dobrý pozor, až pojedu Švéd-

skem, že jsou tam nìmeètí vyzvìdaèi a že by mì švédské

úøady mohly z titulu neutrality k Rakousku vydat nebo aspoò

zadržet. Tož když jsem pøijel do Stockholmu, nešel jsem ani

do hotelu a prochodil jsem celý den po ulicích s Bohdanem

Pavlù, který mnì tam pøijel z Petrohradu naproti.

Na tu cestu jsem se poøádnì pøipravil; odklidil jsem všech-

ny známky své totožnosti, vypáral jsem ze šatù všechny krej-

èovské firmy pražské i londýnské a tøikrát jsem prohlédl kaž-

dý kousek papíru a šatstva, co jsem s sebou vezl, aby mì nic

neprozradilo. Ale v Rusku jsem našel ve svém prádle límec,

na kterém londýnská prádelna napsala inkoustem mé celé

jméno MASARYK!

A tak jsem si zakládal na své opatrnosti a praktickosti!...

Èasto jsem o takových osudových chvílích života pøemýš-

lel; nikdy jsem pojem Prozøetelnosti nepojímal aristokraticky,

že bych já mìl nìco extra s kohoutím mlíkem. Takové štìstí

má mnoho lidí, snad všichni. Jiná je vìc, chápat Prozøetel-

nost ve vývoji národù a státù; ovšem i státy a národy jsou slo-

ženy z jednotlivcù, jednotlivci jsou orgánem a prostøedkem

celku. Je to problém tìžký, neosobuju si, že jej dovedu vylo-

žit. Filosofický oøíšek - oøešisko!

1917

Do Ruska mì jednak volala naše Odboèka národní rady -

byl naléhavý úkol sjednotit naši zahranièní akci v dohodových

státech; jednak šlo o rekrutýrku a organisaci našich dobro-

volcù z ruských zajateckých táborù, nejvíc o to, abychom z nich

mohli zøídit samostatný korpus, de facto už naši vlastní armá-

du, bojující proti Rakousku. V tom nám nejvíc pøekáželi ruští

byrokrati to víte, byrokrati nejsou jenom v úøadech, ale i v ar-

mádách. Dalo se èekat, že po pádu carství to pùjde snáze

a že nám hlavnì pomùže nový ministr zahranièí, profesor Mil-

jukov, se kterým jsem se dobøe znal. Tož jsem se rozjel

do Ruska. Ale tu máš, jen jsem dojel - Miljukov podal demisi,

a brzo se zaèala obèanská válka; a v tom úplném rozvratu

se musela organisovat naše politická a vojenská akce. Byla

to svízel.

Divné: kam jsem v Rusku pøišel, všude se støílelo.V Petro-

hradì jsem bydlel proti telegrafnímu a telefonnímu úøadu, o ten

se zaèal tuhý boj ; kanceláø naší 0dboèky byla na Znamenské,

tož jsem tam docházel z bytu blízko Zimního Paláce. Naši

se o mne báli a pøidìlili mnì „tìlochranitele“. Šeba mi našel

Hùzu, který jim do té doby vaøil. Pøivedli mnì ho v zástìøe

a øekli, ten že bude chodit všude se mnou. Dlouho jsem si

na nìho nemohl zvyknout; do té doby jsem si všechno dìlal

sám, i boty jsem si èistil, a teï tu byl èlovìk, který to všecko

chtìl mermomocí dìlat. Musel jsem si zvykat.

Ale i s tìlochranitelem bylo v Petrohradì nejisto; a co by

mnì vùbec pomohl, kdyby kulka o nás zavadila? Naši mì nutili,

abych jel do Moskvy, tam že je klid, že tam Odboèka pøijede

za mnou. Dobrá, jel jsem - tou cestou mì provázel i pan Kódl,

známý z našich legionáøských románù; ale jen jsem dojel

do Moskvy, tam se to zaèalo zas. Už na nádraží bylo slyšet

støelbu.Nechal jsem Hùzu na dráze, aby za mnou pøivezl kuf-

ry i s vozíkem, a šel jsem pìšky do hotelu National na hlavním

námìstí, kde jsem mìl objednaný pokoj. Pøijdu k námìstí,

narazím na kordon vojákù. „Kam jdete“, volal na mne oficír.

Øekl jsem, že do hotelu National.“Nelze“, povídá on, „støílí

se tam“. Na námìstí vidím, že se støílí se dvou stran: na jedné

stranì námìstí mìli bolševici obsazeno divadlo, protìjší stra-

nu drželi Kerenského vojáci, a s obou stran se støílelo z ruènic

a strojních pušek. Dùstojník mi radil, abych šel do hotelu Me-

tropol. Jdu - pøede mnou jde èlovìk, dá se do bìhu a vklouzne

do velkých vrat, která mu pootevøeli.Byl to hotel Metropol. Tož

já za ním, ale zatím mnì zabouchli vrata pøed nosem. Tluèu

na nì a volám: „Co to dìláte, otevøte!“ „Jste nᚠhost?“ volal

na mì portýr. „Jinak vás nemùžeme pustit, máme obsaze-

no.“ Nechtìl jsem lhát, tož jsem na nìj vykøikl: „Nedìlejte hlou-

posti a puste mne!“ On se zarazil a pustil mì dovnitø.

Hotel Metropol byl takový velkomìstský, svìtácký hotel, pro

cizince a bohaté lidi, kteøí si pøijeli do Moskvy zahýøit Toho

èasu tam bylo s obsluhou na pìt set lidí.Na pùdì hotelu bylo

asi padesát Kerenského junkerù, ti støíleli na bolševiky

a bolševici z divadla na nì. Když už jsem byl uvnitø, pøišel

na mne správce hotelu nebo kdo to byl, a povídá, musíte od-

tud, tady už nemáme místo a nemùžeme vám dát jíst. Já ni-

kam nepùjdu, øekl jsem, já od vás nic nechci, nestarejte

se o mne. Tož mì tam nechali sedìt, v kožiše, jak jsem byl,

a nevšímali si mne. Zatím se poøád na hotel støílelo, hosté utekli

do sklepù, kde jim dali obìd a veèeøi - já nic. Veèer ke mnì

pøišel hotelový kuchaø, hledí na mne a myslí si, jaký jsem po-

divín; dal se se mnou do øeèi a povídá, že èekal z venkova

návštìvu svého tchána a pøipravil pro nìho svìtnici; ale pro-

tože tchán do hotelu již nemohl, že si mohu tu svìtnici vzít A pak

mnì dal i najíst.

Svìtnièka byla ve druhém nebo tøetím poschodí, za rohem,

kam zalítla nìjaká kulka jen odrazem od protìjších domù. Za-

táhl jsem si matraci s postele do kouta na podlahu a tam jsem

spal. Ve dne jsem chodil po hotelu a vzpomínal, co dìlá Hùza,

co moskevští Èeši, kteøí mì èekali. Ven z hotelu nemohl ni-

kdo, telefon ve vestibulu byl ostøelován, takže nebylo spojení

s venèím. Nu, bylo to divné, tak dlouhé dni jsem málokdy za-

žil. Prvé dni nebylo tak zle; støílelo se jen z ruènic a mitrajéz;po

nìkolika dnech bolševici zaèali hotel ostøelovat z dìl, posta-

vených za mìstem. Brzy byla fronta hotelu, všecka vyšší po-

schodí, rozstøílena. Hosté se odstìhovali do sklepù. Tam jsem

nevydržel, byl tam hrozný zápach a køik, dìti a ženy plakaly.

Byl tam Polák, který prodìlal bombardování Pøemyšlu; øíkal,

že tam to nebylo tak dìsné. Já jsem pøes to na noc zalízal (

doslova jsem musil pøes sutiny a k vùli støelám lézt) do svého

pokojíku nahoøe.

Na jeden obraz si vzpomínám, vidím to, jako by to vèera

bylo. Stál jsem v koutì u okna a vyhlížel jsem úkosem na ulici,

jak to tam vypadá. A tu vidím, jak do ulice vyrazil výrostek

a chtìl ji pøebìhnout. Bìží a najednou padá tváøí na zem,

s rukama roztaženýma. Myslel jsem, kdybych byl doktor, po-

znal bych podle toho, jak padl, kam ho to trefilo. Tož tam ležel

na chodníku, oblièejem k zemi, a papácha se mu odkutálela

o krok dál. Zpod oblièeje vytekl pramének krve, pak druhý

a tøetí - poèítal jsem je, bylo jich sedm. Co se tak dívám, pøile-

tìl havran, sedl si na tu beranici a koukal na hocha. Já vám

mìl takovou úzkost, aby do nìho nezaèal klovat, ale nemohl

jsem nic dìlat, nemohl jsem havrana nijak zaplašit... Vidìl

jsem, že za rohem je ambulance Èerveného køíže, ale nikdo

pro hocha nešel, protože se poøád støílelo. Ale pøece se jim

hocha zželelo, pøišli pro nìho mávajíce odznakem Èervené-

ho køíže a odnesli ho.Nevím, byl-li ještì živ. A takových obra-

zù je..

Protože telefon hotelu byl umístìn u vchodu, kam zalétaly

kulky, bylo zakázáno k nìmu chodit; pøes to jsem vlezl do bud-

ky a zatelefonoval našim, kde jsem - mysleli si všichni, že už

jsem mrtev. Hùza se potom jednoho veèera pokusil donést

mnì prádlo, ale musel se vrátit. Jedné noci po kanonádì

kadeti z hotelu odtáhli, ale bolševici pálili dál. Hotel se vzdal

a bolševici urèili, že na druhý den, tuším v sobotu, hosté mo-

hou odtáhnout. Pro jednání s bolševiky byl za Rusy zvolen par-

lamentáøem nìjaký Polák, cizinci (bylo jich pøes ètyøicet) zvo-

lili si mne. Nechali jsme pøinést na hromadu všechny zbranì,

které v hotelu byly., ale èást nabitých revolverù a nábojù Po-

lák schoval pro ten pøípad, že by vznikl masakr - v tom pøípa-

dì už bylo lhostejné, jestli bychom se bránili nebo ne. Bál

se zejména, že by se mohl stát útok na ženy, z toho by vznikla

obecná øež. Vìdìlo nás nìkolik o úkrytu zbraní. Pøišli bolše-

vici, obsadili hotel a sebrali zbranì byla to divná posádka,

s puškami na špagátech a tak. Dali nás pod stráž. Jeden

z tìch vojákù sahal mi po kroužku na vázance. Byl to, tuším,

hliníkový prstýnek s èerveným sklíèkem; naši hoši to urobili

ze zapalovaèe a dali mnì to na památku; ale protože prste-

nù krom snubního nenosím, dal jsem si jej na vázanku.Ukázal

jsem jej vojákovi, že je to jen olovo a sklo a že to je památka;

chce-li, že mu to dám. Nechtìl.I ptám se ho tak žertem, pustí-

li mì brzy ven. „Zachoèu, pušèu,“ øekl, „zachoèu, zarježu.“ Ale

nezaøezal. Nìkteøí hosté upláceli stráže, ale já nedovedu pod-

plácet, je to tak ponižující.

Nejhorší bylo, když se strហna mol opila vínem, které našli

ve sklepì. Šel jsem k veliteli a prosil, aby zmìnil stráž. Dal si

øíci a pøivedl strហjinou. Po dlouhé noci pøišla komise prohlí-

žet naše pasporty - tu vedl, podle obleku, student Mezi hosty

byl Lotyš, socialista; znal mùj spis o marxismu; ten mi velmi

pomohl, abych nemìl potíže.

Tak jsem se po týdnu dostal ven; pak jsem bydlil u našich

krajanù, u Országha, u Rixyho, a zaèal znova pracovat s Od-

boèkou na organisaci našeho korpusu.Naši hoši si chodili

ukazovat ten rozstøílený hotel, že jsem tam bydlel; klíè od hotelu

jeden z nich pøinesl do musea v Turèanském Svatém Marti-

nì.

Z Moskvy jsem potom odešel do Kijeva, protože nᚠkor-

pus byl rozložen kolem Kijeva. Tam jsem se usadil v hotelu

Paøíž na Krešèatiku; ale sotva jsem dojel, oblehli bolševici

Kijev, a když prošla lhùta na vzdání, zaèali pálit na mìsto ka-

nony. Doktor Girsa, který byl lékaøem ve špitále, pøevedl mì

do Georgijevského špitálu, že tam budu bezpeènìjší; ale naše

porady byly v hotelu Paøíž, tož to bylo praš jak uhoï, protože

jsem tam musel dennì docházet. Jeden obus vletìl do pokoje,

zrovna vedle našeho, narazil na stìnu, padl na zem a zùstal

stát, nevybuchl; byl na loket vysoký. Nikomu se nic nestalo,

jen kousek omítky poranil na hlavì èlena rodiny, právì obìd-

vající.

Pak postupovali bolševici dovnitø mìsta a bojovalo se v uli-

cích. Cesta do naší Odboèky vedla pøes hlavní bulvár a pøíèní

ulici, jmenovala se, myslím, Prorjeznaja. Šel jsem s Hùzou tou

pøíèní ulicí, pøes kterou se støílelo. kryli jsme se domy na té

stranì, odkud, koule lítaly - to je pravda, tam zase na nás

mohly spadnout komíny a støechy., ale ono si nebylo co vy-

brat Do jednoho dvora zrovna padl granát a vybuchl; šli jsme

se na to podívat.

Když jsme se dostali na hlavní bulvár, bìží tam oficír a mává

na nás rukou.,,0pásno,“ køièí, „nebezpeèno, zpátky!“ Po bul-

váru to zrovna klepalo, jak pršely kulky na dlažbu. Podívám

se na Hùzu: Pùjdeme-li zpátky, mùže nás to stejnì trefit, tož

radìji dopøedu!A pøebìhli jsme bulvár.

Jednoho dne šel jsem s Klecandou na nádraží jednat s ve-

litelem bolševikù; pøed nádražím najednou cvrnk, a na coul

pøed našimi hlavami trefila kulka do telegrafního sloupu. Blíz-

ko na dvoøe si dva hoši hráli s nabitou puškou; puška spusti-

la, jednoho to zastøelilo a kulka dolítla pak k nám.

Skuteèný strach jsem mìl jenom tehdy, když se ti vojáci

v Moskvì opili; to mohlo šerednì dopadnout. Jindy jsem

se nebál, a když už, tedy jsem to nedal na sobì znát, už k vùli

našim hochùm ne. Jak pak bych je mohl komandýrovat, kdy-

by vidìli, že mám strach? O tom všem a o jednotlivých zku-

šenostech dalo by se dost vyprávìt - ale zapomínám již

na mnohé podrobnosti, a abych vám to øekl upøímnì, nebaví

mì na to vzpomínat. Mám teï plnou hlavu jiných detailù...

S vojáky v Rusku

V Rusku - pane, tam bylo víc práce než v Anglii, to už pøe-

stávalo psaní a bylo víc jednání. To se rozumí, také víc øeèí,

bez dlouhých šprochù to v Rusku ani nejde. Takové ruské

porady, to trvá od rána do noci; na vzduch jsem se dostal až

bùhví kdy v noci. A pak, toho ježdìní co bylo. k ruskému hlav-

nímu štábu, k našim regimentùm a tak - nu, mnoho úna-

vy.Jednou, když jsem jel z Kijeva, rozbil se vagon, ve kterém

jsem sedìl - zlomila se osa nebo co; náhodou vlak zrovna

vjíždìl pomalu do nádraží, takže se nic nestalo; jen jsme mu-

seli ostatek cesty stát natlaèeni v druhých vozech.

Potíží v Rusku bylo mnoho: nejvìtší byly s ruskými úøady, kte-

ré nedovedly pochopit naši vìc: mìli nás za Rakušany a za

zrádce našeho císaøe - zradili císaøe, zradí cara. Chtìli jsme,

aby nám povolili postavit z našich zajatcù dobrovolnou armá-

du proti Nìmcùm; a když už nám povolili nìkolik regimentù,

aby z nich utvoøili celý nᚠkorpus. Pane, já se nedivím, že

se jim do toho nechtìlo. Báli se, když to povolí nám, že to

budou muset povolit taky Polákùm, a tìm nevìøili. Potom

nemìli dost šatù a zbraní ani pro své vojáky, a teï by mìli

vyzbrojit naše. A mnozí Rusové tomu nepøáli, potøebovali na-

šich zajatcù jako šikovných dìlníkù v továrnách, v šachtách,

na drahách i na polích.Tož jsem musel s Klecandou a jinými

dojíždìt do Stavky a ke všem možným ministrùm - byl to trp-

ký chléb. Miljukov, který by nám byl nejspíš vyhovìl, odstoupil

právì v den, kdy jsem pøibyl do Petrohradu. Jednal jsem

s generály, s Brusilovem, Alexejevem a nejvíc s Duchoninem,

to byl náèelník ruského hlavního štábu a dobrý voják, a s tím

jsme to koneènì upekli. Snad nejvíc nám pomohlo veøejné

mínìní, když se naši u Zborova dobøe drželi. Tehdy jsem jed-

nal o nᚠkorpus v hlavním ruském štábu, v Mogilevì; mluvil

jsem s mnohými, zejména s Brusilovem - poklonil se po pás

a øekl: „Klaním se hluboko pøed vašimi vojáky.“ Byl jsem rád,

že jsme pro nìho mohli nìco udìlat po válce, když se, exu-

lant, léèil v Karlových Varech. Jeho žena mnì poslala po jeho

smrti jeho osobní ikonu, zahalenou v prostøílené látce - tu iko-

nu nosil vždycky pøi sobì, aby ho chránila, a odkázal mi ji.

Když jsme koneènì dosáhli našeho korpusu, ptal se mì Du-

chonin, koho chceme mít velitelem korpusu, a já mu jmeno-

val generála Šokorova, takového spolehlivého vojenského

úøedníka. Brzy na to bolševici Duchonina ubili a jeho mrtvolu

zhanobili; šel jsem mu na pohøeb, a tam mi jeho vdova øekla,

že by si byl Duchonin pøál být komandýrem naší armády. Kde-

pak by mì mohlo napadnout, že by náèelník hlavního štábu

stál o velitelství korpusu! Aspoò že se jeho vdovì mùžeme

odvdìèit za jeho dobrou vùli a vážnost, kterou mìl k našim

vojákùm.

Sotva jsme mìli svùj korpus, zaèaly se nesnáze s bolševiky.

Umluvili jsme ozbrojenou neutralitu a vymohl jsem, že nás pustí

pøes Sibiø do Francie. Když jsem odjíždìl na Sibiø chtìli nás

odzbrojit nebo získat pro sebe - to všecko znamenalo jednat

a zase jednat s komisary, s vojáky a kde s kým.

Další potíže byly pøirozenì s našimi vlastními lidmi. Pøednì

jsme mìli v Rusku svou starou, polo poruštìnou emigraci.

Každá emigrace pøijímá psychologii zemì, ve které žije; do-

cela jiná byla povaha naší kolonie v Paøíži, jiná v Americe a jiná

v Rusku - s tím se muselo poèítat. Nìkteøí vlivní našinci na Rusi

pøevzali celý program starého carismu. Když jsem pøijel, nì-

kteøí mì udávali u ministerstev a mìli tu a tam vliv i na naše

lidi. Tož to se muselo srovnat.Pak zas byly nìjaké starosti

s našimi vojáky. Mìli jsme dobrovolníky z emigrace

a dobrovolníky ze zajatcù; byly rozpory mezi starodružiníky,

dobrovolci ze Srbska a z Dobrudže a novými regimenty

z náboru v ruských zajateckých táborech - to se muselo sjed-

notit.

Druzí se hádali, kam se má táhnout: na Kavkaz,

na rumunský front, nebo pøes Archangelsk do Francie.Tøetí

mìli spory, má.li být komando ruské èi èeské; a ètvrtí, mají-li

oficíøi mít menហspoleènou s mužstvem nebo ne. Ja, tož ta-

kové vìci jsem musel porovnat. Co jsem jim øíkal? Øekl jsem

jim, na tom že èerta záleží, jaké bude komando, jen když ho

budou poslouchat. Na tom nesejde, jedí-li oficíøi s mužstvem;

a každý jí, kde se mu líbí, jen a se postarají o dobrou me-

náž. Našli se oficíøi demagogové, kteøí si vojáky pøedcházeli

u spoleèného stolu, a byli nìkteøí vojáci, kterým se už nechtì-

lo do boje; byly potíže s aprovisací, a kolem dokola

se rozpadala a rozbíhala ruská armáda. V takovém stavu

jsme organisovali svùj korpus.

Teï si vemte, že i naši zajatci byli do jisté míry demoraliso-

váni; to je docela pøirozené: každé zajetí tím, co má ponižují-

cího a bezprávného, èlovìka nìjak ochromuje - nemá svého

domácího koøene. Jak jednou voják zahodí flintu, chce už mít

od vojny pokoj. Nábor dobrovolcù v zajateckých táborech ne-

šel nìkde dost hladce. Byli velitelé táborù, hlavnì Nerusové,

kteøí kladli všechny možné pøekážky naší rekrutýrce. Mani-

festy, šíøené v táborech, aby se naši zajatci hlásili dobrovol-

nì do pole, byly plné takových ideálù, které je musely spíš

odstrašovat. „Budete trpìt hlad, budete zavšiveni

v zákopech,“ takové zásluhy se jim slibovaly, když vstoupí

do vojska. Zatím se ti lidé, to se rozumí, chtìli najíst a žít lid-

štìji než jako vojennoplenníci. A zas ti, co už byli ve vojsku,

mìli konflikty s dùstojníky v domnìní, že dobrovolník nemusí

slepì poslouchat, demagogové je v tom živili, po bolševickém

vzoru se dìlaly vojenské rady a konventikle a chtìly vojsko

øídit hlasováním. To všecko bylo pøirozené, ale nìkdy hodnì

svízelné. Byl u nás jeden takový plukovník, Rus, který mìl plná

ústa Husa a bratrství, aby se dostal na.horu; toho jsem pro-

kousl, jak øíkají Rusové, nechal jsem ho preterovat - a jeho

pluk se chtìl bouøit. Takových vìcí bylo víc. Ti z našich, kteøí

se zbolševisovali, agitovali proti vojsku i proti naší pùjèce; ale

když se ke Kijevu blížili Nìmci, vstupovali honem do naší ar-

mády - vojsko se nám už stalo ochranou.

Já vám øeknu, nᚠèlovìk je dobrý voják, když je v boji; pak

je stateèný a chytrý jako málokdo. Umí se dostat z každé šla-

mastiky., ale když v ní není, tedy do ní vhrkne sám. Neumí

vždycky vytrvat a selhává, když nemá co dìlat; to bylo pøed

Sibiøí a na konci sibiøské kampanì zas. Ale ani lépe vyzbro-

jené a organisované armády než naše by nesvedly líp takové

sibiøské tažení. Mnì šlo jen o to, aby byli schopni boje, až

pøijdou do Francie; to jejich bratrství a zvláštní øády dobrovol-

ného vojska, to nevadilo, jen když se drželi v bojovém stavu.

Zaøídili jsme bìhem doby kursy pro dùstojníky, nácvik vojákù

a všechny možné dílny, krejèovny, ševcovny, uzenáøství, tis-

kárnu, sport, divadlo, poštu i banku pro naše vojáky, abychom

je zamìstnali a aby se nám nerozbìhli. Museli se starat

o menáž, a to bylo hodnì tìžké; mužici na Ukrajinì už nechtìli

za ruble prodávat, že prý prodají Nìmcùm za høebíky. Peníze

papírové nemìly pro nì ceny, vyvíjel se primitivní obchod vý-

mìnný. Na Sibiøi bylo v té vìci lépe. To se rozumí, když se pak

naši hoši dostali do boje, byli to vojáci, jakých by pohledal -

to byl boj o život.“

Mne mìli naši vojáci rádi a uznali mì za vrchního velitele;

myslím hlavnì proto, že jsem jim nìkdy vyhuboval - na vojnì

patøí k vìci, aby lidé byli k sobì upøímni - a snad i proto, že

jsem se nebál. Hoši si chodili v houfech ukazovat ten rozstøí-

lený hotel Metropol, co jsem v nìm bydlel, a povídali si o mnì

celé legendy., øíkalo se, že se nièeho nebojím. Zatím jsem

se kolikrát bál, ale nedal jsem to na sobì znát; zrovna k vùli

nim jsem chodil po ulicích, když se støílelo. Nevidìli ve mnì

tu profesorštinu. Byl jsem s nimi rád;pozoroval jsem mnoho

spoleèného mezi vojáky a dìtmi. Vojáci, stejnì jako dìti,

potøebují spravedlivosti, pøímosti, otevøenosti; protože musejí

poslouchat až na smrt, musí jim ten, koho poslouchají, oprav-

du a bez pokrytectví imponovat. I ty vojenské parády jsou spíš

pro vojáky samotné než pro jejich velitele. Mám vojáky rád,

i když nemám rád válku.

Nejvìtší starost byla, kde se má našeho korpusu nejúèel-

nìji užít. Ruské fronty už nebylo; za to na západì stálo pìt-

krát sto tisíc dobøe ozbrojených nìmeckých vojákù, protože

Nìmci bolševikùm nevìøili. Bolševici by s poèátku byli šli

s námi proti Nìmcùm, ale tomu spojenci nechtìli a právem;

proti vùli Trockého udìlal Lenin s Nìmci mír. Proboha vás

prosím, jak jen si nìkdo mohl nebo mùže pøedstavit, že by-

chom se tehdy mohli probít skrze nìmeckou frontu domù!

Padesát tisíc vojákù, skoro žádná dìla, neúplná výzbroj, vù-

bec vadná aprovisace a v týle zemì v plné revoluci! Nebo

vést vyhlazovací boj proti bolševikùm: pád carismu, rozklad

jeho celé administrace, zrevolucionování ohromné zemì -

s padesáti tisíci vojákù se nemohlo potlaèit takové veliké hnutí,

vyvolané neschopností starého režimu! Francie na podzim

roku sedmnáct chtìla hodit naše vojáky na rumunskou fron-

tu; tož jsem se tam jel podívat na front k Mircesti, u Jass,

a vidìl jsem: už se tam nebojuje, jen mnì jako na poèest dali

pár ran a Nìmci odpovìdìli stejnì nebojovnì; mluvím

s rumunskými a francouzskými oficíry a slyším, že se už vojá-

kùm nedostává masa i chleba, tož aprovisace vázne. A pak

jsem èul, že Rumunsko už pomýší na mír - byla to pravda; co

by se tam bylo stalo s námi? Proto jsem rozhodl nechodit tam,

i když jsem z toho mìl polemiku s Clemenceauem.

To jediné možné a rozumné bylo, pøevézt naše vojáky

na francouzský front, kde bylo tøeba každého muže.A vidìl

jsem: pøes Archangelsk to nepùjde; je tam špatná doprava

a Nìmci by na moøi torpedovali naše transporty an cvaj. Nej-

kratší cesta do Francie a domù byla ta nejdelší: pøes Sibiø

a kolem svìta. Tak jsem to naøídil a sám jsem jel napøed pøes

Sibiø jako kvartýrmajstr, aby naši vidìli, že to jde. Vyjednal

jsem s bolševiky, s jejich prvým generalissimem a pak

s komisarem Frièem, který býval universitním profesorem,

ozbrojenou neutralitu, že naši vojáci odjedou se zbraní; to jsem

mìl èerné na bílém. Našim vojákùm jsem dal rozkaz: nevmì-

šovat se do vnitøních ruských vìcí - aby tam nemusili zùstat;

ale kdyby proti nim vystoupila nìkterá slovanská strana, brá-

nit se. S Nìmci i Maïary jsme už byli ve váleèném stavu tím,

že jsem dal naši armádu oficiálnì od Francouzù prohlásit

za èást armády francouzské; našim se mohli postavit do cesty

jen bolševici - proto jsem øekl „slovanská strana“. Neutralita

se rozumìla sama sebou už proto, že nás bolševici vlastnì

živili, nebo nám aspoò nepøekáželi v aprovisaci.

Z Moskvy jsem vyjel 7. bøezna - náhodou v den svých naro-

zenin. Dostal jsem ochotou Lady Paget místo ve vlaku ang-

lického Èerveného køíže, který odvážel z Ruska anglickou sa-

maritskou misi; mìl jsem tam jen tvrdou lavièku - ještì že mi

Hùza opatøil v Moskvì matraci. Ta cesta trvala mìsíc; cestou

jsem si rozmýšlel a sepisoval svou knihu Nová Evropa, po-

zoroval anglické spolucestující,debatoval s bolševickým prù-

vodèím. Jednou se nᚠvlak musel zastavit, protože v krajinì

pøed námi se bojovalo; nìkdy nám došlo topivo a muselo

se naštípat døíví pro lokomotivu - v tom nade všecky vynikal

Hùza.

Pospíchal jsem do Ameriky také proto, že jsem už oèeká-

val jednání o mír; jen jsem se ještì musel zastavit v Japonsku,

abych pøišel ve styk s evropskými spojenci a upozornil japon-

skou vládu, že naši vojáci, aspoò èást, se pøijdou nalodit

do Japonska. Japonsko jsem nemohl studovat; nemìl jsem

tam pokdy se rozhlédnout kolem sebe.

No tož byla to velká práce v Rusku, ale pìkná; už jsme

se domù nevraceli s holýma rukama, mìli jsme nìco skuteè-

ného a svého, svou armádu, první skuteèný, tøeba exteritori-

ální kus pøíštího státu.

Konec války

Do Ameriky, do Vancouveru jsem jel z Japonska na lodi Em-

press of Asia. V Americe už na mne všude èekali naši kraja-

né i ameriètí novináøi - musel jsem si zvykat na tu americkou

slávu; jednak celá Amerika prožívala ve válce takové horeè-

né vzrušení, bylo jim to nové, cítili nový vztah k Evropì a ke

svìtu vùbec; jednak tu už pùsobila popularita našich legií, kte-

ré se tehdy zaèaly probíjet zbranìmi skrze Rusko a Sibiø. Znal

jsem naše vojáky, vìdìl jsem, že se z toho dostanou; ale

Amerièané mají neobyèejný podiv ke všemu hrdinství, tož

na nì tažení našich padesáti tisícù pøes celý zemìdíl dìlalo

veliký dojem.

Bylo to po ètvrté, co jsem pøišel do Ameriky. Po prvé to bylo,

když jsem jel za Miss Garrigue v roce sedmdesátém osmém,

a dvakrát jsem tam jel pøednášet; to bylo v letech 1902 a 1907.

Tož jsem vidìl Ameriku rùst ještì od jejich pionýrských dob.

Ano, líbí se mi. Ne že bych mìl rád kraj; ten nᚠje pìknìjší.

Americký kraj je - jak bych vám to øekl? Je to jako americké

ovoce; vždycky se mi zdálo, že jejich ovoce chutná syrovìji

než naše, naše je sladší a zralejší na chu. Myslím, že to dìlá

ta tisíciletá práce u nás, která je za vším. A stejnì i ta americ-

ká krajina je jaksi syrovìjší než naše. Americkému farmáøi,

vyzbrojenému stroji, je pùda fabrikou a ne pøedmìtem lásky,

jako dosud u nás.

Na Americe se mi líbí ta otevøenost lidí. To se rozumí, i tam

jsou lidé dobøí i špatní tak jako u nás; ale jsou otevøenìjší i v

tom zlém. Takový americký Viking je docela bezohledný a ne-

milosrdný; je to otevøený pirát beze všech cavykù, neschová-

vá se za mravní nebo vlasteneckou plentu. Ti dobøí, ti zas jdou

stejnì energicky za tím, co považují za dobré, a je to huma-

nita, náboženství nebo kulturní vìci; jsou podnikavìji dobøí než

u nás. V tom je poøád ještì to podnikavé pionýrství, tak jako

tam dosud je divoká pùda.

Ta americká industrialisace a pracovní tempo, to mì ne-

pøekvapuje. Prosím vás, když Amerikáni mají zásobit zbožím

sto milionù svých lidí, museli si zvyknout dát se do práce ve vel-

kém; to dìlají ty velké rozmìry. Ani v tom jejich kapitalismu

nevidím žádného rozdílu; takový jejich miliardáø je nᚠmilio-

náø, jenomže ve vìtším mìøítku. Nebo se øíká honba za dola-

rem. Jako by to u nás bylo lepší. Rozdíl ovšem je ten, že u nás

v Evropì se honíme spíš za krejcarem než za dolarem a že

to dìláme poníženìji, jako by to byla diškrece. Evropa je

v tom ohledu míò bezohledná, ale špinavìjší.

Amerikanism mašin. Stroje mají své dobré stránky i zlé -

stejnì taylorism, racionalisace a ty vìci. Nahradí-li stroje hru-

bou, úmornou práci èlovìka, tož dobrá; mìlo by se víc myslet

na to než na zisk v penìzích. Mnì bylo cizí to tempo americ-

ké práce, abych si mohl vìc øádnì promyslit. Nᚠdìlník je

snad míò hybný, ale pracuje dobøe a pøesnì; kvalita je u nás

nad kvantitu. V Americe práce fysická se cení více než u nás;

americký študent jde o prázdninách sklízet obilí nebo dìlat

èíšníka;u nás se vzdìlání školské a zejména akademické

skoro pøeceòuje. Americký dìlník je proti našemu volnìjší

a má svùj ellbowroom ; je-li šikovný, má svou fordku

a bungalow - proto tam není socialismu v našem smyslu.

To nevadí, že k nám proniká tak zvaný amerikanism. Tolik

set let jsme evropeisovali Ameriku, mají teï stejné právo. My

se amerikanisujeme, ale nezapomeòte, že Amerika se zas

èím dál tím víc poevropšuje. Èetl jsem, že teï dva miliony

Amerièanù za rok pøijíždìjí do Evropy - má-li Evropa nìco

dobrého pro jejich život, však si to odnesou s sebou. Když

ètete novìjší americké autory, vidíte, jak pøísnì soudí ty chyby

a plochosti amerického života - jen kdyby naši autoøi byli tak

otevøeni k našim chybám! Budoucnost je v tom, že se Evropa

vyrovná Americe a Amerika Evropì. Zkrátka: mnì poskytla

Amerika mnoho k pozorování a k studiu;nauèil jsem se v ní

mnohému, mnohému cennému.

V Americe, to už jsem se vìdomì pøipravoval na mírové

jednání. Pøedevším jsme museli utužit jednotu Èechù

a Slovákù. Druhá vìc, to bylo jednání s podkarpatskými Rusy,

aby se pøihlásili sami k našemu státu. To byl zbrusu nový pro-

jekt, který se vynoøil teprve v Americe; vidìl jsem hned, co by

to pro nás bylo, kdybychom mìli územní most k budoucímu

demokratickému Rusku nebo k Ukrajinì. Nepøemlouval jsem

zástupce podkarpatských Rusù k nièemu, jen jsem jim vyložil

situaci - mùžete se pøipojit k Maïarùm, k Polákùm nebo

k nám, volte sami. Volili nás. Další práce byla, tak jako pøed-

tím v Evropì, sjednotit menší evropské národy v jejich boji

za svobodu: tedy jednat s Poláky, Rusíny, Srby, Chorvaty,

Rumuny a jinými. výsledkem byla ta spoleèná deklarace ne-

závislosti ve Philadelphii. Šlo dále o to, získat americký lid;

co to bylo schùzek, porad, pøednášek a více ménì slavnost-

ních meetingù a kongresù; ale nic naplat, muselo

se zpracovávat veøejné mínìní, které pøed tím o nás vìdìlo

málo, o Slovácích skoro nic. V Americe byla populární válka

proti Germánùm, ale ty zmotané národní problémy Støední

Evropy byly lidem cizí. Na štìstí už od zaèátku války naši lidé

ve Spojených státech zahájili propagandu proti Rakousku;

když pak naše legie na Sibiøi k sobì obrátily pozornost celé-

ho svìta, mìli jsme trumfy v rukou.Hlavnì se nesmìl ztrácet

èas, protože válka už se chýlila ke konci; a to ještì ten konec

pøišel o pùl roku døív, než jsem èekal.

Když bylo pøipraveno veøejné mínìní, zaèal jsem jednat

s americkými úøedními kruhy, s Lansingem, plukovníkem Hou-

sem a jinými; v tìch stycích pro nás mnoho udìlal Mr. Crane,

mùj starý americký pøítel jeho syn byl u Lansinga sekretáøem.

S presidentem Wilsonem jsem se sešel, myslím, ètyøikrát. Mùj

první dojem z nìho byl dojem takové dokonalé úpravnosti,

neatness; øekl jsem si, je vidìt, že má ženu, která ho milu-

je.Dost dobøe jsme si rozumìli - nu, oba jsme pøece byli pro-

fesoøi; byl v zásadách tvrdošíjný, ale pøijímal námitky. Vìdìl

o mnì a byli jsme ve stycích, tøeba nepøímých, ještì než jsem

pøišel do Ameriky. Vidìl jsem, že v evropských vìcech nebu-

de doma a nebude si pro svou pøímoèarost rozumìt

s evropskými státníky; varoval jsem ho, aby do Evropy

na mírové jednání nechodil, hle nedal si øíci, byl pøíliš unášen

svým plánem Spoleènosti národù, aby chtìl poèítat

s pøekážkami.

V té dobì, v kvìtnu roku osmnáct, za mnou pøijela z Anglie

naše Olga. Tehdy bylo pro ponorkovou válku zakázáno brát

na lodi ženy a dìti; tož dostala na lodi místo na rozkaz Wilso-

nùv, že jede jako kurýr se zprávami - jediná žena na konvoji

osmi lodí. Žil jsem nejvíce ve Washingtonì; abych mìl trochu

pohybu a vzduchu, jezdíval jsem na koni v Rock Creek Parku

- když to chcete vìdìt, to bylo tam, kde jsem si mohl srazit

vaz; chtìl jsem jenom zkusit, jak se skáèe pøes nejvyšší pøe-

kážku. Pak už mì naši lidé nenechali jezdit samotného. Také

mnì poøídili první auto, byl to malý Dodge. Vzpomínám si, jak

jsme v nìm jezdili nebo spíše se jen pokoušeli jet po ulicích,

když bylo pøímìøí, Armistice Day. Takovou lidovou radost jsem

jakživ nevidìl; všichni lidé jásali a zpívali, objímali se, houkali

na houkaèky, celý New York byl zasypán barevným papíro-

vým snìhem. U nás neumíme být tak zuøivì a dìtinnì veselí

jako Amerikáni.

Když jsem dostal telegram, že mì doma zvolili

za presidenta - - já na to do té doby nemyslil; když jsem si

pøedstavoval, co budu dìlat po svém návratu, myslel jsem

jenom, že budu žurnalistou. Když jsem dostal ten telegram, to

byla pro mne jen starost: starost s odjezdem, kdo má jet

s sebou a tak. Odjel jsem 20. listopadu; náhodou je to den

ženiných narozenin. Ta cesta na lodi, to byl mùj první odpoèi-

nek za ta ètyøi léta; mohl jsem s dcerou hrát v šachy - od té

doby jsem jich nemìl v rukou; chodil jsem po palubì, díval

jsem se na moøe, uvažoval, jak se to všecko stalo - a mìl jsem

radost. Bože, tož se nám to pøece jen povedlo!

V republice

Úøad presidenta

Že jsem se stal presidentem: na to jsem nebyl pøipraven.

I když jsem byl uznán za hlavu naší zahranièní vlády, i když jsem

už byl jist, že z té vojny vyjdeme svobodni a že se navrátím -

co budu dìlat, až zase budu doma, o tom jsem nemìl kdy

pøemýšlet. Ještì chvíli docírovat na universitì? Vedle toho být

poslancem a žurnalistou? Když mì v listopadu osmnáct zvo-

lili doma presidentem, nu dobrá; hlavu jsem si s tím hned

mnoho lámat nemohl, bylo plno starostí pøed odjezdem

z Ameriky. Teprve na lodi jsem mìl pokdy uvážit novou situa-

ci. Srovnával jsem republiku americkou a švýcarskou; revi-

doval jsem si katastr politicky a administraènì zralých osob-

ností; pøedstavoval jsem si detaily nutné státní konstrukce, jak

by mìl nᚠstát vypadat, a takové vìci. Zabýval jsem se dávno

analysí státu, jeho forem a funkcí; jako poslanec jsem študo-

val podrobnì složení Rakouska-Uherska a všecky jeho poli-

tické a kulturní síly. Dost mnì chybìlo, že jsem v tu chvíli ne-

vìdìl, jak se zatím doma utváøejí pomìry. Pøi tom jsem

se musel pøipravit, jak a co bude v Londýnì, v Paøíži a v Itálii;

vìdìl jsem, že budu muset navštívit tato politická centra

a osoby, které budou na mírových konferencích dìlat novou

Evropu - dost mi to vrtalo hlavou. Musel jsem si zvykat i na

formálnosti hlavy státu.

Když jsem se vrátil - - tehdy jsem se necítil pøíliš dobøe; mys-

lel jsem, že nebudu dlouho živ. Snad to bylo po tìch náma-

hách a rozèileních za války a po tìch nìkolika chøipkách, kte-

ré jsem prodìlal; pro každý pøípad jsem se hledìl postarat,

aby tu byla kontinuita, aby se nièím nepøerušila ta naše roz-

dìlaná práce za hranicemi. Vždy se teprve mìlo sklízet ovo-

ce tìch nìkolika let práce za hranicemi, všech tìch demarší

a stykù tož o to jsem mìl první starost. Doma jsem se musel

vpravovat do nových pomìrù; byla už utvoøena vláda, bylo tu

revoluèní Národní shromáždìní, byly již nìkteré nové zákony

a instituce. Ještì bylo dobøe, že jsem skoro všechny ty lidi

v naší politice odedávna znal a vìdìl, co od koho èekat.

A mnoho, snad dennì jsem se musel uèit nìèemu novému;

to není malièkost, být prvním presidentem v novém státì, kte-

rý nemá své tradice vládnutí a representace. Vidìl jsem chy-

by, které se dìlaly, a které jsem dìlal já. Tøeba taková maliè-

kost: zapomnìl jsem na presidentství a slíbil kamarádùm, že

den po pøísaze pøijdu do kavárny, kde jsme v roce ètrnáct

mívali své politické porady. Jdu z Hradu do mìsta - sbìh lidu.

Tak jsem se uèil být presidentem - a ještì dnes se uèím; po-

øád pøicházejí nové situace, v kterých se musím rozhodovat.

Musel jsem se hodnì napøemýšlet, co je a jaký má být pre-

sident demokratického státu. Když se dìlala ústava, pøed-

stavovali si mnozí, že funkce presidenta republiky bude více

ménì representativní, de facto bez možnosti zasáhnout pøí-

mo do politických událostí. Bylo by to analogon pøísné konsti-

tuèní monarchie ( anglické), ale u nás prvá ústava nebyla dost

pøipravena ani v theorii ani prakticky; pøevzal se starý státní

aparát ( to bylo správné!) a nové se dìlalo pod tlakem po-

mìrù od gruntu zmìnìných. Uplatòoval jsem svùj vliv pomocí

Švehly a jiných; zasadil jsem se na pøíklad o to, aby president

mìl ústavní právo nejen schvalovat návrhy vlády a parlamentu,

ale úèastnit se vládních porad a vystupovat podle potøeby ini-

ciativnì i v parlamentì. Šlo mnì také o to, zabezpeèit odbor-

nost administrace a vlády., proto u nás míváme kombinova-

nou vládu parlamentní i odbornickou, a odtud také stálost hlav-

ních úøedníkù státu (Švehla, Beneš a jiní).

Myslím, že naše ústava je dobrá; ale šlo a jde stále o to,

naplnit literu životem. Jsou v naší ústavì, jako v každé jiné,

jisté nejasnosti; to ono by mohlo být jiné - máme na pøíklad

nepomìrnì mnoho poslancù, podle Anglie by nám jich staèi-

lo kolem dvou set. Pravda, mìnit ústavu je vìc choulostivá;

máme pøece pøíklad Ameriky. tam od vydání ústavy 1787 bylo

za sto ètyøicet let pøijato jen devatenáct oprav, tøebaže bylo

podáno pøes dva tisíce návrhù. A ty opravy jsou vlastnì do-

plòky - na pøíklad volební právo žen; pùvodní text zùstává

v platnosti. Jak øíkám: nebìží jen o slova zákonù, ale o to, jak

jim rozumíme a jak je provádíme ;všecky zákony, i ústavní,

zùstávají za ustavièným vývojem pomìrù, až koneènì

se ukáže, kde a co se musí novì kodifikovat. Zákon tak zva-

ný zvykový nebyl jen v zaèátcích kultury, platí posud a stále,

tøebaže v pozmìnìných formách.

Ve všem, co jsem konal, jsem musel uvažovat, jaké se tím

utváøí praeiudicium nebo zvyk; a byly to èasto oøíšky tvrdé.

Musela se vìdomì tvoøit tradice. Máte na pøíklad nevyhnutel-

ný ceremoniel: hledìl jsem, aby i v nìm se vyjadøovala de-

mokratiènost, jaká odpovídá dobì a povaze našeho národa.

Pøál bych si, aby si naši lidé lépe než posud uvìdomili nut-

nost symbolù; nejen život náboženský, také život politický

se smyslovì a ideovì vyjadøuje symboly. Žil jsem posud co

nejvíce v soukromí, ale teï jsem se musel smíøit s tìmi strá-

žemi dole, s parádami, recepcemi a se vší tou representací;

co dìlat, øíkám nìkdy, to patøí ke kšeftu. Po té stránce, øekl

bych, to máme zaøízeno dobøe, nᚠrepublikánský ceremoni-

el, nᚠprotokol se stal v mnohém pøíkladem. Sám pro sebe

žiju tak, jak bych si pøál, aby mohl žít každý obèan; má jediná

nákladnìjší záliba jsou knížky, ale ty budou sloužit veøejnosti.

Veliká obì, obì citelná je mi uložena tím, že jsem stále

pod oficiálním dozorem a na oèích lidí.

To se rozumí, mnoho starostí mnì dìlaly politické a admi-

nistraèní otázky denní,: Jen si vzpomeòte na zaèátky republi-

ky, na valutní rozvrat kolem nás, na obèanské boje a puèe

ve všech skoro sousedních státech; už skoro zapomínáme,

co v které chvíli bylo nebezpeènìjší, zda hospodáøská zbì-

dovanost èi vlna komunismu nebo desperátní pøevratové po-

kusy poražených vrstev starého režimu. A tøeba být na stráži

posud a stále proti chybám starým i novým. Dnes se nám zdá

skoro samozøejmé, že nᚠstát to všecko pøežil v pomìrném

klidu a že pøi tom budoval svou ústavu a své øády; ale tehdy

to znamenalo vzít rozum do hrsti a neztrácet hlavy. Míval jsem

týdnì, aji nìkolikrát týdnì schùzky se Švehlou, Tusarem, Ra-

šínem a jinými. Beneš býval za hranicemi, tož obšírná kore-

spondence. Co to bylo porad, spoleèných obìdù, to jest zase

porad v jiné formì, procházek a šprochù! Vzpomínám na ty

doby rád; uvìdomil jsem si jasnì a in concreto cenu osob-

nosti v politice a ve státì. Dobrý program je dobrá vìc; ale

krom toho musí na nìj být èestný, stateèný a moudrý èlovìk,

který má odvahu odpovìdnosti. Proto se stále ohlížím víc

po lidech než po heslech. U nás ještì pøíliš dáme na hesla -

to je, myslím, také jedno z dìdictví po Rakousku-Uhersku;

tenkrát jsme neadministrovali a nedìlali politiku my, nýbrž Ví-

deò, a tak jsme si víc než zdrávo zvykli na hesla. Vím, že

se v politice nelze obejít bez hesel; ale když teï máme svùj

stát v rukou, musí se hesla - nebo chcete-li, tedy ideály - ztì-

lesòovat v urèitých a promyšlených požadavcích, radách a v

praktických programech; vidìt to na naší žurnalistice ( nevy-

luèuju žádnou), jak dovedeme myslit a peu pres, neurèitì,

negativnì, polemicky, nekonstruktivnì.Nejsem nikdy proti kri-

tice; bože mùj, po vìtšinu života jsem vystupoval jako kritik;

ale rád bych kritiku konstruktivní, radící, nerozèilenou. Vždy

ani revoluce nesmí být jenom negativní, musí být založena

a pøipravena positivnì - jak potom, prosím vás, mùže

se spokojit negací reformující kritika?

To se rozumí, porady s vedoucími politiky a ministry mívám

i dnes, a hodnì èasto. Snažím se všechno kontrolovat, tøe-

baže do administraèního chodu vsahuji co nejménì; je nutné,

aby se ministøi sami zauèovali, jako jsem se musel zauèovat

také já. Èasto, snad dennì si øíkám: ještì tøicet let klidného,

rozumného a dìlného vývoje, a pak je nᚠstát zajištìn; ale

pro tìch tøicet let poèítám na prstech ty opravdu vùdèí, vyzkou-

šené a silné lidi - ty mladší už málo znám. Neohlížím se jen

po politicích, ale po státnících; tìch, øíkám to rovnou, nemá-

me tolik, abychom se mohli obejít bez práce všech.Proto

pozor, abychom osvìdèené pracovníky zbyteèné neztráceli

ani ze zlé vùle nespotøebovali! Musíme se ještì mnohému

nauèit: na prvém místì umìní kriticky oceòovat poslance,

politiky, žurnalisty i úøedníky vyšším mìøítkem státnictví. Není

státníkem ten, kdo nevidí aspoò kus cesty dopøedu

a nepøipravuje vývoj budoucích let.

Snad nic není pro politiku, ale i pro život tak dùležité jako

poznávat lidi. Poznat ty pravé a povolané, ale také prokouk-

nout ty nesprávné a neprávem se deroucí na veøejnost. Kaž-

dý úspìšný pøevrat vynese na povrch mnoho parvenù

a falešných prorokù. I my máme své; po ovoci poznáte je,

a poznají je koneènì všichni. Vždy pøese všecko, co nás dìlí

v tábory a strany, chceme snad všichni politiku rozumnou

a poctivou, a dvakrát dvì i v politice jsou a zùstanou ètyøi.

Stejnì dùležitá jako politika vnitøní mnì vždycky byla a je

politika zahranièní, a právì v dobì pováleèné. Tu je dvojná-

sob tøeba dívat se dopøedu a být pøipraven na vìci pøíští. Ne-

být nikdy a nièím pøekvapen! Otázky do budoucnosti nejsou

nikdy úzce vymezeny; dohadu dopøedu se mùžeme odvážit

jen tehdy, když jsme v mezích možnosti vzali zøetel na nejširší

souvislost a souhru všech sil a èinitelù. Musí se vìdìt, aby

se mohlo pøedvídat, jak øíká Comte. Zahranièní politika je a má

být vìcí veliké a dùsledné koncepce státní a svìtové. Pøi tom

si málokdo pøedstaví, co drobné práce a neviditelných inici-

ativ skuteèná zahranièní agenda vyžaduje. Pro mne aspoò je

to práce neustálá; pøesvìdèil jsem se za války, jakou praktic-

kou cenu v politice, zejména mezinárodní, mají osobní styky

a poctivé osobní informace. Sympathie a dùvìra jsou lepší

argument než jakákoliv chytristika. Tož, se rozumí, na tom poli

je funkce presidenta nìkdy formálnì úøední, ale nepomìrnì

èastìji soukromá; jsem si ovšem dobøe vìdom toho, že po-

jem soukromosti v tomto pøípadì je zákony nedefinován.

A právì u nás, protože naši lidé mìli málo stykù s cizinou, je

stále ještì tøeba navazovat informativní i pøátelské styky

s nesèetnými lidmi, kteøí k nám pøicházejí ze zájmu o nᚠstát

a o naše instituce. Jen málokdo ví, co èasu jsem tomu vìno-

val. Mnoho lidí za mnou jezdí ne jako za presidentem, ale jako

za autorem politických a jiných spisù a názorù, o které

se zajímají; tož sloužím pøi tom spøádání stykù i jako spisova-

tel, kantor a novináø. Nerad pouèuji a vykládám, radìji se do-

vídám; ale rád nerad, musím si i ti odsloužit. Dobré, pøátel-

ské styky s cizinou umožòují vhodné svazky hospodáøské.

Jiná kapitola mé politiky, to je Hrad, totiž jeho úprava; udì-

lat z nìho památník naši historie, obraz našeho staronového

státu, symbol nejen minulosti, ale i budoucnosti. In concreto:

hrad monarchický pozmìnit na hrad demokratický.

Mnoho zájmu jsem mìl od zaèátku o naše vojenství; vojen-

ské vìci jsem študoval už jako poslanec za Rakouska, ale

daleko víc za války, když jsem musel poèítat s výsledkem voj-

ny a když jsem organisoval nᚠkorpus na Rusi. Jsem roz-

hodný pacifista, ale mám vojsko rád; i kdyby už nebylo válek,

nebudou nikdy zbyteèny dvì základní vojácké cnosti každé-

ho celého muže: kázeò a stateènost. Chci-li mír, neznamená

to, že pøijímám bez obrany útok; právì naopak. Já chci mír

prakticky, ne utopicky; to znamená, že pro udržení míru vyna-

ložím všechnu sílu dùvtipu a lásky k národu i k èlovìèenstvu,

ale je-li tøeba i všechnu sílu obrany. Proto být nebojácný, mužný,

co nejsilnìjší! Není a nikdy nebylo nejmenšího rozporu mezi

mým humanitismem a mým úsilím o obranu státu. Potøebuje-

me míru k vybudování státu i k osobnímu štìstí nás

všech;proto budeme pracovat pro mír vytrvale a promyšlenì.

A míru potøebují všichni ostatní národové a státy tak jako my.

Nová Evropa je jako laboratoø vybudovaná na velikém høbi-

tovì svìtové války: laboratoø znamená a vyžaduje práce

všech. A demokracie - demokracie moderní je v zaèátcích.

Bylo by chybou nevidìt pøívržence a zastánce starého, aris-

tokraticko-monarchického režimu - také pøi práci!

Vojsko, tøeba v pozmìnìné formì, bude snad vždy, jistì

ještì dlouho; chci øíci: národ potøebuje vycvièené pohotovosti

mladých, zdatných a otužilých mužù, kteøí mohou být kdykoliv

a ihned dirigováni k práci pøi velikých katastrofách a podobnì

a k obranì.

Tìžká byla pro mne otázka trestu smrti; stálo mì mnoho

nocí, když jsem mìl podepsat trest smrti, a dni, kdy jsem to

uèinil, mám ve svém kalendáøi poznamenány èerným køížkem.

Sledoval jsem pozornì, má-li trest smrti vliv na zloèinnost;

studoval jsem statistiku zloèinù a zejména vražd po celou

dobu, ale nevidím, že by trest smrti mìl úèinek odstrašující

na lidi zloèinné;zloèinec ve chvíli vraždy nemyslí na trest, ale

na úspìch svého zlého èinu. Jistý úèinek je na obèany ostat-

ní, zejména o vìci myslící. Mùj argument pro trest smrti není,

že je odstrašující, ale že v nìm je mravní expiace: vzít èlovìku

život je bezpráví tak strašlivé, že mùže být usmíøeno jen vý-

kupným stejnì tìžkým. Dìlám ovšem patøièný rozdíl mezi vraž-

dou a zabitím a uznávám polehèující okolnosti pøi každém zlo-

èinu, jak to moderní kriminální psychologie vyžaduje; ale

ve výjimeèných pøípadech nemohu vyvracet, že trest smrti je

ve shodì s metafysickým uznáním hodnoty lidského života.

Vìøím a èekám, že bude zrušen vyšší vzdìlaností a mravností

obyvatelstva, souhlasem nás všech.

Mám-li øíci, v èem se mùj život vyvrcholil, tedy ne v tom, že

jsem se stal presidentem, a že mohu nést tuto stejnì velkou

èest jako tìžkou povinnost. Má osobní satisfakce, smím-li to

tak nazvat, je hlubší:Že jsem ani jako hlava státu nic podstat-

ného nevyškrtl z toho, veè jsem vìøil a co jsem miloval jako

chudý študent, jako uèitel mládeže, jako nepohodlný kritik,

jako reformní politik; že, stoje v moci, nenacházím pro sebe

nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním,

k národu a k svìtu, než jaké mne øídily pøed tím. Smím øíci, že

se mi potvrzuje a naplòuje vše, veè jsem vìøíval, takže jsem

nemusel zmìnit nic na své víøe v humanitu a demokracii,

na svém hledání pravdy, ani na nejvyšším mravním

a náboženském pøíkazu lásky k èlovìku. Pravím to

ze zkušeností, kterých stále ještì nabývám ve svém postave-

ní, že není jiné morálky, jiného ethického øádu pro státy

a národy a jejich správce než pro jednotlivce. Není to osobité

uspokojení z toho, že jsem po celý svùj život, tak podivnì

a složitì utváøený, zùstal sám sebou; dùležitìjší je, že v tolika

zkouškách zùstaly a ovìøily se ty lidské a obecné ideály, kte-

ré jsem vyznával. Øíkám si, že v tom neustálém zápase,

o lepší pøíští národa a lidstva stál jsem na stranì dobré. To

vìdomí staèí, aby život èlovìka byl krásný, a jak se øíká, šast-

ný.

Starý strom

Jedna vìc mì pøekvapila, když jsem se vrátil z vojny; jak

moji známí, moji vrstevníci zestárli. Zapomnìl jsem po tu dobu

války skoro na všecko, tak jsem byl celou pozomostí pono-

øen do vojny, do všech jejích detailù a koneèných výsledkù;

když jsem vidìl tu zmìnu v lidech, až jsem se zarazil, že patr-

nì jsem zestárl také já.

Podívejte se na ten starý dub; prý je mu devìt set let, ale

jak je silný, kolik je v nìm života! Ta velikost ani to stáøí mu

nebrání vyrážet v nové listí ani kvést. Èlovìk by mìl stárnout

podobnì. Žít do sta let, to by nemìl být žádný kumšt - to

se rozumí, tìmi umìlými, nepøirozenými zásahy se toho ne-

dosáhne. Rùst na zdravém vzduchu a v sluníèku, rozumnì jíst

a pít, žít mravnì, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít sta-

rosti, mít cíl - to je celý recept makrobiotiky. A neztratit živý

zájem: protože zájem, to je právì život sám, bez zájmu a bez

lásky není života.

Mìøíme život pøíliš jednostrannì: podle jeho délky a ne podle

jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to,

jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedìlají si

nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položi-

votem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti. V poznání pravdy,

v mravním øádu, v úèinné lásce máme už v tomto životì podíl

na vìènosti - prodlužujeme svùj život ne o dni nebo o léta, ale

o vìènost. Je dobøe, že hledíme život èlovìka prodloužit; ale

nad to jej máme zhodnotit. Nìkdy se mi vracívá sen, nevím,

odkud se mi vzal, snad z nìjakého obrazu: na moøi loï a nad

ní se naklání andìl s hodinami; èas po èase skane z tìch

hodin krùpìj do moøe a andìl praví: Zas jedna minuta uplynu-

la. Ten sen si vždycky uvìdomuju jako výstrahu: Dìlej, pracuj,

dokud tvé minuty plynou.

Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtìjí nic dìlat.

Nestárnout, to není jen udržet se, ale poøád rùst, poøád získá-

vat; každý rok má být, jako by èlovìk vystoupil o pøíèli

na žebøíku výš. Sám dávám pozor, stárnu-li; kontroluju své

duševní schopnosti, pamìt’, kombinaènost a ostatní. Jak bych

vidìl, že ztrácím nìjakou hlavní schopnost, udìlám hned mís-

to mladším.

.

Péèe o tìlo: kdyby to šlo po mém, hledìl bych se obejít bez

doktorù; ale neumí-li se nìkdo starat o své zdraví sám, o toho

se musejí starat lazebníci. Vzdìlaný èlovìk se má pozorovat,

má pøemýšlet o své dietì; to není materialism - materialism

je nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráèí, pøes míru a proti rozumu.

Pøedevším tedy støídmost; jíst a pít mnohem ménì, než

se zpravidla pije a jí. Chcete-li to vìdìt, tedy jím tøikrát den-

nì: k snídani napøed nìco ovoce, ždibec másla a zavaøeniny

na topince, obèas kousek opékané slaniny a tak asi pùl skle-

nice neslazeného èaje; jídával jsem nìkdy i vejce na mìkko,

ale není prý to moc zdravé.K obìdu nìkolik lžic bílé polévky,

malý kousek masa, víc zeleniny, kousek mouèníku, ovoce

a èernou kávu.K veèeøi jsem si zvykl na talíøek kaše nebo

kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. To staèí.

Ani svým. hostùm nepøedkládám k obìdu víc, až na jednu

koncesi, že dostanou tak zvané entrée, obyèejnì rybu nebo

tak; prý taková zákuska podnìcuje apetit -, nevím, k èemu je

toho tøeba: staèí ukojit pøirozený hlad. Mezi tím trojím jídlem

nepožívám nic, leda o páté doušek holého èaje, je-li spoleè-

nost. Žaludek si potøebuje odpoèinout, jako každý pracující

úd, a toho se mu dostane vyhladovìním. Vìtšina lidí nechá-

vá svùj žaludek døít do úmoru - pøejídat se je jako nosit nad

své síly tìžká bøemena. Dnes už i medicina varuje lidi pøed

tlouškou; tlouštíci se nedožijí dlouhého vìku, protože uklá-

dají vìtšinì svých orgánù pøílišnou námahu. A nadto tlouška

není pìkná na pohled. To se rozumí, i to patøí k programu hu-

manitnímu, aby lidé byli krásní.

Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil koøalky. víno jsem píval

od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsem

se nauèil pít až ve mìstì. Teprve pøed svým padesátým ro-

kem jsem poznal, že alkohol není k nièemu dobrému, ale spíš

k zlému, a pøestal jsem jej pít vùbec. Po mé poslední nemoci

mì doktoøi nutili, abych pil pøed jídlem sklenièku vína; nechut-

nalo mi a koneènì jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína také

a ještì lépe. Jako president chtìl jsem i své hosty- nutit, aby

jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No, dobøe, myslím si, a

každý dìlá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím,

ale obèas se pokouším své spoluobèany upozornit, jak ne-

mírné pití je, struènì øeèeno, hloupé.

Další má životospráva je prostá. Když ráno vstanu, vykou-

pám se ve studené vodì a pak sokoluju - mám na to svùj vlast-

ní systém. Dennì hodinu až dvì chodím nebo si vyjedu

na koni; snesu teï v sedle dobøe dvì až tøi hodiny, ale pøed

nìkolika léty jsem jezdíval i pìt hodin. Èistota je stejnì dùle-

žitá - èistota zubù a úst, èistota tìla a èistota vzduchu. Kouøe-

ní: jako kluk jsem

si hrál na mužského - to bylo v roce šedesátém šestém;

chtìl jsem Prušákùm ukázat, že jsem Èech, a tož jsem si uro-

bil cigarety z bílo-èerveno-modrého papíru a z tìch jsem pøed

nimi bánil. Pozdìji na universitì jsem chvíli kouøil cigarety (víc

mì tìšilo je dovednì udìlat). Kouøení, pití a nestøídmost, to

nejsou potøeby, ale jen návyky. Chceme-li vychovat zdravé dìti,

nestaèí jenom kázat, co je zdravé a co ne, nestaèí pouèovat,

ale prakticky v nich vypìstit zdravé návyky. Èetl jsem kdesi,

že smrt je zlozvyk; nechci se pøít o smrti, ale jistì pøedèasné

stárnutí a mnoho nemocí jsou jenom zlozvyky. Vìøím, že tak

jako pøírodní síly, i své zdraví a zvyky budou mít lidé víc a víc

v moci a že se jednou budou ohlížet na mnohé naše choroby

se stejnou hrùzou jako my na støedovìké nebo asijské moro-

vé rány. Moderní medicina má pravdu, že pøestává být jen

léèením a stává se profylaxí - a výchovou.

Noetika - theorie poznání

O poznání

Ptáte se, moje filosofie, moje noetika a metafysika - prav-

da, literárnì jsem jich soustavnì nezpracoval, jen pøíležitost-

nì to ono napsal; formuloval jsem si je pro foro intemo, to

se rozumí. Každý èlovìk má svou filosofii, chcete-li, svou

metafysiku. Øeknu vám napøed: nikdy jsem se nevydával

za filosofa, neøku-li za metafysika -

A to øíká profesor filosofie!

Právem. Uèil jsem dìjinám filosofie, filosofii dìjin, uèil jsem

sociologii; pravda, svou filosofii, svou metafysiku jsem do toho

uložil, ale soubornì jsem ji nepøednášel ani nenapsal. Èasto

se do filosofie poèítá psychologie, ethika, filosofie právní, fi-

losofie dìjin, sociologie a kde co; ale to je nesprávná klasifi-

kace vìd. Toto všechno jsou odborrné, samostatné vìdy nebo

èásti samostatných vìd - ovšem, každá odborná vìda má

svùj filosofický základ, svùj blízký vztah k filosofii. Skuteèné

filosofické vìdy jsou jenom dvì: logika s noetikou a meta-

fysika. Filosofie - tím slovem se rozumí jednak jakási moud-

rost, hlubší jakési poznání a vìdìní, a za druhé celkový názor

na svìt i na život. Pro mne je filosofie, míním filosofie vìdec-

ká, pokus o celkový názor na svìt, implicite na ducha; mìla

by být úhrnem všeho vìdìní, synthesí všech vìd - ale mùže

dnes nìkdo obsáhnout všechny vìdy, rozrostlé do takového

odbornictví? Nu, nemùže, i kdyby byl sebe uèenìjší. To je ten

vážný problém: co je, co mùže být filosofie nebo metafysika

vedle vìd odborných.

Èili je problém, mùže-li být filosofie a meltafysika vìdou.

To ne. Filosofie, tedy i metafysika, nemùže být jiná než vì-

decká, nesmí nikdy a v nièem být v rozporu s vìdeckým po-

znáním. Øíkám-li problém, myslím tím úkol;ten úkol je jasný,

ale jeho øešení je tìžké; nikdy v nìm nebude øeèeno poslední

slovo, tak jako nikdy nebude øeèeno poslední slovo v lidském

poznání.

Ale abych vám odpovìdìl: moje filosofie, má noetika a me-

tafysika jsou implicite v mých literárních pracích;jsou obsaže-

ny i v tom, co a jak jsem jednal, èili jsou obsaženy pe svém

praktickém užití.

V tom snad jste, pane presidente, tak trochu pragmatista.

Pragmatista - to ne. Ale i pragmatismù je nìkolik; pokud

by šlo o Pierce nebo Williama Jamese, ti dva vycházejí

z Kanta, a už tím jsou mnì cizí. Také jsem nikdy nekladl tako-

vý dùraz na antilitarism, a dokonce nábožensky stojím jinde.

James napsal, že pragmatism je jen nové jméno pro staré

methody myšlení - nemám rád nová jména pro staré vìci.

Pravda, že je nìkolik pragmatismù; ale øekl bych, že je

také pragmatism èeský. Na pøíklad typiètí èeští myslitelé:

Komenský, Palacký, Havlíèek - i Havlíèek je filosof. Já vím,

že jich nelze strkat do jednoho pytle; ale to bije do oèí, jak ti

tøi poøád obracejí své myšlení k praktickým vìcem života,

k životním vìcem národa. Všichni tøi jsou politikové.Typická

èeská filosofie je vlastnì politická - snad proto, že malý ná-

rod si nemùže dovolit luxus myšlení pro myšlení. Tedy tomu

bych èeský pragmatism nebo praktická tradice také filoso-

fie; a do té tradice mnì zapadáte i vy.

Tož pravda, na ty tøi mùžete ukázat: uèili, ale také prakticky

vedli; a jejich politika - to bylo úsilí obrodit lid vzdìláním a hu-

manitou, osvobodit národ politicky i duchovnì. A je pøíznaè-

né, že všichni tøi mìli koncepci svìtovou. Ten Komenský, ty-

pický Èech a duch už dost novodobý: byl èlovìk náboženský

a své náboženství žil i jako vychovatel a politik. Apoštol hu-

manity, hlasatel harmonie ve všem a všude; pracoval pro ná-

rod prací pro celý svìt a ten svìt celý zchodil. Je uznaným

uèitelem národù - pravý a vìdomý Panevropan.

Palacký - vhroužil se do historie našeho národa a podal nám

zdùvodnìnou filosofii naší historie; z ní èerpal zásady naší po-

litiky a té politiky se èinnì úèastnil. Na nìm se pìknì ovìøuje

staré historia vitae magistra.

A Havlíèek - duch moderní, energický, ale vždycky opatrný,

kritický, vìdomý své národní odpovìdnosti;zkrátka vzor de-

mokratického žurnalisty. Šel za Palackým, nìjaký èas také

poslancoval; dal takto živý pøíklad, jak souvisí žurnalistika

a politika. Pravdu máte, že byl také filosof - pøece nejsou filo-

sofy jen profesoøi, každý myslící èlovìk má nìjakou svou filo-

sofii, metafysiku, pokus o postižení smyslu života a svìta. A u

Havlíèka každé slovo, každý novináøský èlánek je projev uce-

leného svìtového názoru.

Pravíte, naše filosofická tradice. Nevím, neuznává se to dost;

ale mohu øíci, že v tìch tøech jsem našel svùj vlastní i nᚠná-

rodní program, poøád a poøád jsem si na nich ovìøoval své

názory. Zdùrazòujete praktickost mé filosofie. Budiž. Vždyc-

ky jsem pracoval rád a snažil se být praktický, obracel jsem

se k praxi a do praxe; ale není praxe bez theorie. Theorie

nemusí být formulována pro sebe, staèí, když podkládá a øídí

praxi.

Tedy theorie pro praxi.

Ano, ale také praxe pro theorii. Theorie má hodnotu, i když

nemùže sloužit praxi hned. Poznávat je právì tak dùležité jako

jednat. Jednáním poznáváme, tak jako poznáváním pøipravu-

jeme správné jednání. Je-li nìkdy rozpor mezi theorií a praxí,

pak je nìkde chyba:buï je špatná ta theorie nebo ta praxe,

èasto obojí. Pøi vší praktickosti jsem všude pro theorii, pro

theoretické poznání vìdecké a filosofické. Jsem proti plané-

mu spekulování, proti høe se slovy, jsem proti špatné praxi

a proti práci zbyteèné - tak jako theorie mùže být bezkvìtná,

tak bezplodnou mùže být praxe. Práce a užitek nejsou smys-

lem života - èert je velmi pracovitý, kutí ve dne v noci, a pøece

je hloupý. Aspoò nᚠèert èeský a slovenský.. Jsem pro vìc-

nost, pro poznání vìcí konkrétních. Ne pragmatism, ale kon-

krétism bylo by mým heslem.

Tím jsme zase skoro tam, kde jsme byli. Místo dualismu

theorie a praxe kladete dualism poznání abstraktního a kon-

krétního.

Ne - protiva poznání abstraktního a konkrétního je jen logic-

ká. Poznání vìcí, jednotlivin, poznání konkrétní se zakládá

na poznání abstraktním. Pøíklad:Máte psychologii abstraktní,

která jedná o duši a vìdomí, o pøedstavách, soudech, citech,

vùli, obrazivosti, pamìti. Ano, ale ty všechny kategorie pøece

neexistují o sobì, jsou jenom vyabstrahovány; v živém èlovì-

ku jsou ty všemožné prvky a èinnosti spojeny v jedno. Každý

èlovìk je celý svìt, mikrokosmos, a nejsou dva lidé stejní; co

tu máte rùzných letor, charakterù a nadání, rùznosti pohlavní,

vìkové, profesionální, národnostní a rasové! Už také psycho-

logii konkrétní máme, na pøíklad psychologii dìtství, geniál-

nosti, umìní a náboženství, psychologii osobnosti a tak dále.

Ale døív muselo být poznání abstraktní, abychom mohli roztøí-

dit a methodicky zpracovat tu konkrétní skuteènost psychic-

kých jednotlivin. Vývojovì a logicky poznání abstraktní jde pøed

poznáním konkrétním.

Aspoò pokud jde o poznání vìdecké.

Ano; ale každé skuteèné, soustavné poznávání je vìdecké

nebo k vìdeckosti aspoò míøí. Není protikladu mezi pozná-

ním abstraktním a konkrétním, pomìr je èistì logický

a methodický ; obojí druh vìd je ustaven studiem týchž pøed-

mìtù, totiž konkrétních vìcí.

Vemte si tento pøíklad: v pøírodì neexistuje život, nýbrž živé

individuality; existují lidé, zvíøata, rostliny.

Podle tìch tøíd máme anthropologii, zoologii a botaniku; ale

vedle tìch vìd a logicky pøed nimi se ustavila biologie, abs-

traktní vìda o životì. Vy jste tak trochu zahradník a víte, co

všechno by vám ušlo z krásy i z pochopení pøírody, kdybyste

neznal aspoò nìco z abstraktní biologie rostlin, kdybyste ne-

vìdìl nic o jejich architektuøe, o jejich rozpoložování, o jejich

skladbì, chemii a podobnì. Kdybychom neprošli cestou abs-

traktního poznání, stáli bychom jako poloslepí pøed svìtem

konkrétních jednotlivin.

Vlastním pøedmìtem poznání je svìt jednotlivin, individuí,

individualit živých i neživých; ale k tomu poznání dospíváme

oklikou vìd abstraktních. Poznat znamená co nejpøesnìji, co

nejplnìji poznat skuteènost konkrétní; právì k tomu je nejpr-

ve tøeba si vyabstrahovat, theoreticky zkonstruovat a uvést

ve vìdní systém konstitující prvky a obecné zákony vìcí

a všelikých dìjù - ale nezapomínat, že pravým pøedmìtem

a cílem poznání je ten svìt jedineèných bytostí a vìcí, který

a jen který je nám dán.

Který je nám dán - k èemu? K našemu poznání nebo

k našemu jednání?

K obojímu, k jednání i k poznání - nelze jednat bez poznání.

I poznávat je aktivita, myšlení a poznání je èinnost, èasto èin-

nost nesmírnì energická nebo, jak øíkáme, tvoøivá. Mluví

se o vìku technickém, øíká se, že dnešní typ èlovìka je tech-

nik a ne myslitel; ale kde by byla technika bez pøedchozí

ohromné práce theoretické?

Jít za poznáním, to je, pane, život svrchovanì èinný.Když

øeknete vìda, øíkáte tím také úsilí, trpìlivost, vytrvalost, obì-

tavost, poctivost - samé požadavky života èinného - a života

mravního.

Podøizujete tím vìdu ethice?

Øekl bych: ne vìdu, ale vìdce. Ethice je podøízen èlovìk

každý a celý, všecko, co prožívá a koná, tedy i poznávání.

Poznání je mravní povinnost, stejnì jako láska a služba bliž-

nímu, jako kterýkoli z mravních pøíkazù. Na vìdcích a filosofech

neuctíváme jejich nadání, nýbrž to veliké usilování o pravdu -

to je èin mravní. Proto i zneužití vìdy cítíme jako høích, je to

høích proti duchu svatému. Mravnost a užiteènost vìdy je v tom,

že jde jen a jen, èistì a pøísnì za poznáním, za pravdou; ale

každá pravda je nebo bude jednou dobrá pro život.

Ano, ale snad záleží na tom, jak se s tou pravdou zachá-

zí.

Chcete tím øíci, že se vìdy a poznání nìkdy zneužívá nebo

užívá nesprávnì. Ano. Pøesto bych øekl: pravdu pøedevším,

pravdu vždycky a všude. Pravda není nikdy v rozporu

s mravností; žádná lež nebo nepravda není trvale dobrá, ani

tak zvaná fraus pia. Máme život, máme názory a pøesvìdèení,

máme spoleèenské styky zatížené spoustou lží, a k tomu ješ-

tì zbyteèných.Lež je nemužná; je zbraní slabochù, dost èasto

také násilníkù - ne lidí silných. Pravda, pravda poctivá, po-

znání skuteèné nemùže nikdy škodit.

A co vìda, která slouží válce?

Válku nedìlá vìda, ale lidé, lidská nedokonalost, lidé vìdu

ještì nedosti uznávající; kdyby se svìt víc øídil poznáním a prav-

dou, bylo by tìch válek míò, ba nemusely by být vùbec. Pro

obranu se vìdy užívá právem a správnì; ale pìstovat vìdu

pro násilí, pro válèení agresivní, je zloèin. Musíme koneènì

rozlišovat právo a násilí, pravdu a lež, skuteènost a fikce -

musíme hledat pravdu i v tìch pøípadech, kdy se døív sahalo

ke zbraním. Myslím, že poslední velká válka dostateènì do-

kázala zbyteènost, škodlivost a nesmysl válèení.

Ovšem - naše poznání svìta a lidí je dosud velmi neúplné,

ale právì proto jen stát poctivì a vytrvale o to poznání, o prav-

du! A pravda vítìzí.

Co je pravda?

Ale tak se mnì zdá, že jsme se od noetify dostali do ethiky.

Ne docela, jsme na cestì. Zaèal jste s pragmatismem,

a pragmatism staví svou theorii poznání na potøebách èin-

ného života. Tím jsme se dostali k pomìru theorie a praxe.

Já toho dualismu neuznávám: èlovìk mnì není rozpùlen

na polovinu poznávající a polovinu jednající; jednaje pozná-

vá, samo poznávání pak je èinnost a jednání - a jak mohut-

ná èinnost, pane! Noetika se ptá, co to je to poznání, co to

je pravda. Ethika se musí ptát, zda pravdì sloužíme tak

poctivì a cele, jak máme.

Tož dobøe: co je to pravda?

Aha, otázka Pilátova. Prosím vás, co to je, tam ti ptáci v par-

ku?

Straky, pane presidente.

Máte lepší oèi. Nejsou to holubi?

Ne, straky.

Víte to bezpeènì?

Vím. Už se na nì dívám chvíli, a pozornì. Holubi lítají ji-

nak.

Tak vidíte, sám jste øekl znaky pravdy. že to víte bezpeènì,

protože jste se pozornì díval, a já jsem si své poznání ovìøil

vámi. Když mermo chcete definici pravdy, øekl bych: pravda

je to, co bezpeènì a kriticky víme, co je skuteènost uvìdo-

mìlá. To je to celé: to, co víme, vìdìt bezpeènì a s jistotou,

aspoò s veškerou jistotou té doby dosažitelnou. Jak to øekl

Aristoteles: èlovìk od pøírody baží po poznání - ano, ale baží

právì po poznání jistém a bezpeèném. Potøeba jistoty, po-

tøeba pøesvìdèení a pravdy. to je základ a smysl celé noeti-

ky, nic víc.

Øekl jste, že jste v mých spisech nenašel vybudované kriti-

ky a theorie poznání, žádné mé noetiky. Mohl bych øíci: je tam;

ale abyste ji nemusel hledat, tož vám ji naznaèim, ovšem jen

heslovitì. Už se, myslím, nedostanu k tomu, abych znova ex

cathedra uèil problematice a systematice noetiky. Považte,

že jsem rostl z Platona, prokousal se skepsí Humovou, sub-

jektivismem Kantovým, uèil se u Comta, Milla, Brentana a u

tolika jiných - co tu je noetických otázek, které jsem si musel

vyøídit!

Tož docela struènì: ke každému jednotlivému poznatku,

k poznání vùbec, k pravdì vùbec docházíme myšlením. Èlo-

vìk je bytost myslící, vedle vùle a citu.

Myšlení: to je vnímání a pøedstavování vìcí - hmotných i ne-

hmotných - skrze smysly nebo v pamìti a v obraznosti, a za

druhé je souzením o pøedstavovaných vìcech. Vidíte nìco

bílého a èerného, co se pohybuje; že to jsou straky, to už je

vᚠsoud. Pravda je v soudech, ne v pøedstavování. Posuzu-

jeme pøedstavované vìci, máme o nich své mínìní, své pøe-

svìdèení. To je to plus, které z pouhé pøedstavy dìlá pozna-

tek.

Tedy poznatek je soud spojený s pøesvìdèením.

Nebo tak: poznatek je soud uvìdomìlý, soud, který vìdo-

mì usiluje o pravdu, o jistotu a bezpeènost. Soudem vypoví-

dáme, že v nìco vìøíme a v co, že jsme o nìèem pøesvìdèe-

ni. Pøesvìdèení je víra zdùvodnìná;øíkáme, že jsme si o tom

a tom jisti, jisti naprosto, že máme toho znalost bezpeènou.

Jedním slovem: jistota.

Usilovat o jistotu: to znamená dobøe pozorovat to, o èem

soudíme, být pozorný, být kritický. Poznání je uvìdomìním

kritickým. Myslit, poznávat, vìdìt, to znamená dobøe si uvì-

domit, co víme a co nevíme, co jsme poznali, co neznáme,

co poznat nemùžeme. Kritickost neznamená váhavost, ne-

rozhodnost, pochybovaènost nebo skepsi. Být kritický, to je

zkoumat, pøezkoušet, kontrolovat, ovìøovat své poznatky. To

je aspoò jedno kritérium pravdy. Pravda je soud, který obstál

ve zkušebním ohni kritiky. A nejen kritiky naší. Každé vìdec-

ké poznání je podrobeno ustavièné kontrole a kritice nesèet-

ných lidí; mùže být a je poøád ovìøováno, korigováno nebo

potvrzováno. Nepøibývá jenom poznatkù, ale i method kritic-

kých; jen uvažte, co už dnes máme experimentace a mìøení!

Kritika druhých a kritika ustavièná, ta veliká souèinnost

v hledání pravdy je také jedna ze záruk našeho poznání. Ne-

mùžeme si myslet, že už máme dost poznání a samou prav-

du; ale mùžeme si být jisti - a i to je noetická jistota, že

se postupem vìkù budeme pravdì víc a víc blížit.

O mythu

Znova øíkám: kritickost není skepse. Pochybování není po-

èátkem myšlení, jak se nìkdy soudí.

Už proto ne, že skepse je prvojovì pozdní.

Nu ano. Od pøírody je èlovìk dùvìøivý, øekl bych vìøivý. Vìøí

svým smyslùm, obrazivosti i pamìti, vìøí rozumu, citùm, sna-

hám a vùli, vìøí nejen sobì, ale i jiným; vìøí slepì, dìtinnì,

naivnì. Víte, jak nekriticky dovedou lidé vìøit i dnes; jak pak

teprve èlovìk primitivní! Primitiv nerozlišuje mezi skuteèností

a výplody fantasie, sny, vidinami, fikcemi, dohady, analogie-

mi; impulsivnì jedná a impulsivnì, bezuzdnì také myslí. Jeho

výklad svìta a života je smìsice zkušeností a poznatkù

s nekritickým bájením a s pøejatými tradicemi. Je to, øekl bych,

duševní stav absolutismu; prvotní èlovìk politicky slepì pod-

léhá vùdci, duchovnì knìžím. Tento noetický stav nazývám

mythickým - v mythologiích primitivù se nám jeví naprosto zøe-

telnì.

Methoda mythickosti je analogie. Primitivní èlovìk si vyklá-

dá celý svìt podle sebe samého, podle svého vìdomí a funkcí

svého tìla, podle svého nejbližšího okolí, podle svého kme-

ne, vùbec podle své zkušenosti.Mythicky naladìný èlovìk je

naivní egocentrista a egoista, není sám sobì hádankou a není

mu hádankou svìt.

Egoista, který vlastnì nepozoruje sebe samého.

Ano. Primitiv je úplnì pohroužen ve své okolí, je naprostý

objektivista; do sebe se èlovìk pozornìji dívá hodnì pozdì-

ji. Venkovan je i dnes objektivistiètìjší než mìstský èlovìk,

dìlník než intelektuál; dítì se pohøižuje ve vìci tak, že si dlou-

ho neuvìdomuje sebe samo. Teprve v pokroèilejším stáøí,

abych tak øekl, dívá se èlovìk do sebe, nejen kolem sebe. Že

zprvu své já promítá do svého okolí, to se dìje spontánnì,

bez kritiky a bez úmyslu, docela naivnì. V dìní kolem sebe

a v pohybu vìcí hledá primitivní èlovìk síly podobné tìm, kte-

ré hýbají jím; podle analogie svého já vidí živé a èinné bytosti,

duchy, bùžky a bohy ve vìcech se mìnících, nebo je klade

za vìci a nad nì jako hýbatele a pány vìcí. Uspoøádat ty my-

thické pøedstavy v mythologické systémy, to už je další vývoj

myšlení; považte, že na to mìl primitiv tisíce let èasu, že v nich

je vývoj delší než ve vìdì - není divu, že se tolik mythologie

udrželo i v našich pojmech a pøedstavách. Prosím vás, Øe-

kové a Øímané mìli, pamatuju-li se dobøe, pøes tøicet tisíc

všelijakých nadlidských, transcendentních božstev

a polobožstev. I primitiva zajímá celý svìt; nedá mu to, aby

se neptal, odkud se svìt vzal a co s ním bude, pøemýšlí o sobì

a svém osudu, odkud se vzal, jak se narodil, jak se udržuje

život, co znamená smrt; musí mít jaký taký názor o spoleènosti,

ve které a se kterou žije - zkrátka, èlovìk má od pradávna

nìjaký názor na svìt a na život, má nìjakou tu filosofii. Primi-

tivní, mythickou - a starou jako pazourkové nástroje.

Však ona se, panáèku, neztratila, je v nás zahrabána jako

ty pazourkové nože, šípy a sekyry v zemi. Až budeme líp znát

nynìjšího èlovìka, najdeme ještì ledacos z jeho prvotní my-

thickosti. Je v nás ještì ažaž toho naivního egocentrismu, té

víry v bùžky a bubáky; chcete-li doklady, najdete je snadno -

tøeba v politice.

Vìdìní a mythus

Tož dál: hned s tou mythickou náladou a proti ní se v èlovì-

ku vyvíjí poznávání - mùžeme už øíci: kritické, vìdecké. Živo-

bytí èlovìka primitivního, jak dnes víme, bylo tvrdé, nebylo rá-

jem, nebyl to žádný Saturnùv zlatý vìk; èlovìk si musel zvykat

pozorovat, mít pozor, usuzovat, zkrátka myslit, musel vyrábìt

a zdokonalovat nástroje, aby uhájil život svùj a svých. I ten nej-

prostší nástroj je už kusem mechaniky a fysiky, lovectví, pas-

týøství a rolnictví je zaèátkem zoologie, botaniky, astronomie

a èeho všeho ještì. 0d samého poèátku musel èlovìk bojo-

vat o život - a pracovat; to znamená uèit se, experimentovat,

vynalézat a vynikat nad sebe samého a nad své okolí. Pøes-

né myšlení se zaèalo u vìcí nejvšednìjších a praktických;

teprve pozdìji se pøekonává mythus o vìcech vzdálenìjších,

nevšedních a pomyslných. Mùže se øíci, že konflikt kritického

myšlení a naivní vìøivosti, vìdìní a vìøení, vìdy a mythu je tak

starý jako èlovìk, jako lidstvo.

Možná, že už v pravìku byl i konflikt pokroku a konservace.

Jistì byl. Jako názor na život a na svìt, jako pokus o výklad

svìta a života je mythus vývojovì - v jedinci i ve spoleènosti -

prvotnìjší, starší, pùvodnìjší než kritika a vìda, vìøivost je

v lidech pevnìji zakoøenìna než kritické myšlení; proto

se v historickém vyhrocení toho konfliktu mythus zdá být po-

sitivní, kritická vìda negativní, protože opravuje a de facto

popírá a nièí ty a ony primitivní názory mythické. Dost slušné

pochopení protivy vìdy a mythu najdete už u Vica, když sta-

novil tøi stadia vývoje: básnické, heroické, èlovìcké;to trojí

stadium pøijímali Turgot a Saint-Simon. Po nich u Comta

máte, že lidská kultura vùbec probíhá trojím stadiem: theolo-

gickým - s vývojovými stupni fetišismu, polytheismu

a monotheismu - metafysickým, které místo božstev klade

abstraktní pojmy, a koneènì positivním, vìdeckým, které mís-

to hledání prvních pøíèin zjišuje fakta a jejich øád a zákony.

Ad vocem Comte: zaèal kritikou mythu a došel k tomu, že

sám vyfantasoval celou positivistickou mythologii. Na nìm vi-

dìt, jak silnì je v èlovìku mythus zakoøenìn.

Øekl bych jako literát, chvála Bohu. My literáti se totiž bez

mythiènosti neobejdeme.

Pane, ani my filosofové ne. Básník se liší od vìdce a filo-

sofa, aè filosofie byla dost pøípadnì nazvána pojmovým ro-

mánem; básník, umìlec myslí obrazy, vìdec a filosof pojmy.

Ale ani vìdec se neobejde bez fantasie, nebo, abych užil ter-

minologie Goethovy. bez fantasie exaktní. Duchovní vývoj jed-

notlivce i spoleènosti je právì v tom, že se povlovnì opouští

lehkovìrný mythus a pøijímá se poznání kritické. Mythickost

ustupuje vìdì, ale ve vìdì zùstávají zbytky mythu a tvoøí

se i mythy nové - co chcete, èlovìk je mythofil; mythickost

a vìdeckost nejsou v nìm pøíkøe oddìleny, prostupují se. Fi-

losofii máte mythiètìjší než vìdu, protože vìda se omezuje

na svùj obor, kdežto filosofie zabírá obory všecky, celý život

a svìt. Èlovìk primitivní je ve své theorii, ve výkladu svìta

a života hrhr; èlovìk vìdecký, kritický stává se skromnìjším,

ví, jak málo ví. A v obecném životì - totéž míšení. Když pozo-

rujete souèasnou spoleènost, najdete v ní tìsnì vedle sebe

nejrùznìjší stupnì a druhy mythickosti a vìdeckosti, najdete

úplný primitivism.

Jak øekl nevím už kdo: mezi námi žije i praèlovìk i støedo-

vìk -

Ano, a žije i starovìk, žije Sokrates, Platon, Aristoteles, a ne-

jen ti: v dnešním èlovìku nežije jen minulé, nýbrž i budoucí.

Vývoj - v pøírodì i v èlovìku není jen samá zmìna, je i ucho-

vávání starého a tvoøení nového, budoucího.

Nezapomeòte: mythus se tvoøil tisíce a tisíce let proto je ko-

lektivní, je tradièní a dostávalo se mu snadno obecného kon-

sensu. Proti tomu kritickost, vìdeckost jako vìc nová je indi-

viduální, rodí se z osobního nadání a z osobní zkušenosti -

proto na vyšším stupni vzdìlání vzniká obecný konsensus

daleko nesnadnìji. Vìda není kolektivní, nýbrž kooperativní;

a to víte, kooperace je vždycky, v myšlení jako v praxi, t잚í

než spontánní, hromadný konsensus. Konflikt kritického vì-

dìní a mythické víry se v celých dìjinách jeví jako konflikt je-

dincù a minorit s majoritou.

Podívejte se jen do dìjin filosofie, Øeky poèínajíc: jak brzo

po Homérovi a Hesiodovi, po tvùrcích a oslavovatelích mythù

vzniká filosofie, která už nevykládá svìt pomocí bohù a bùžkù

a hledí jej vyvodit z jednoho empiricky daného principu -

z vody, ze vzduchu, z jakési pralátky. to máte Thaleta, Anaxi-

mena, Anaximandra - a z èísla: Pythagorejci - zase nové my-

thy.Nota bene, hned v tìch zaèátcích vidíte tu abstraktnost,

o které jsme mluvili. Pozdìji se pøijímá pro výklad svìta mno-

host principù: Empedokles, Anaxagoras a Demokrit už sklá-

dají vesmír z prvkù, z atomù, a pøichází k platnosti i poøádající

rozum, Nus - u Anaxagory; to je zaèátek filosofického uèení

o úèelnosti svìtového øádu, zaèátek theismu a monotheismu.

A je dùležité, že se ti první filosofové a všichni ostatní po nich,

a výslovnì nebo jaksi mezi øádky, postavili proti mythologii,

proti více ménì ustrnulé theologii lidového náboženství. Od-

tud odpor knìží, pøíliš èasto oficiálních mythologù, proti filo-

sofii a vìdì - v Anaxagorovi, v Sokratovi máme první obìti

toho konfliktu vìdìní a slepého vìøení. A je pochopitelné, že

se v tak zvané sofistice už hlásí skepticism, individualism a do

jisté míry i subjektivism. Napøed se filosofové zabývali svì-

tem vnìjším, teprve pozdìji svìtem vniterním - Sokrates, jak

bylo øeèeno, snesl filosofii s nebes na zemi; èlovìk byl prvot-

nì radikální objektivista, teprve pozdìji obrací pozornost také

na subjekt, do svého vlastního nitra.

Zároveò s filosofií se vyvíjejí vìdy speciální, medicína a pøe-

devším mathematika - to, pane, není nahodilé, že od Øekù

pøešla na pozdìjší dobu jediná uèebnice, a to arithmetiky

a geometrie od Euklida. Na tom zase vidíte to prvenství abs-

traktního poznání. A speciální vìdy odporovaly mythu ještì víc

než filosofie.

Budiž. Ale to, co øíkáte, je spíš historie poznání než theo-

rie poznání.

Nemyslím. Stopovat historii poznání znamená pochopit

i cesty poznání. Ano, historie poznání, ale historie vìèná, kte-

rá se dìje stále a trvale. Ten konflikt vìøivosti a kritiètnosti,

mythu a vìdìní je dán naší lidskou pøirozeností; tím pøekoná-

váním mythickosti je charakterisováno a definováno poznání

samo.

Poznání! Prosím vás, to je stejnì abstraktní slovo jako pøí-

roda nebo život. To, èemu dnes øíkáme poznání, vìda, jsou

nesèíslné poznatky jednotlivých lidí - a snad nejvíc tìch,

po kterých nezbylo ani jméno.Naše vìdìní, naše kultura stojí

na úhrnu nespoèetných osobních výkonù a objevù neznámých

duchù, neznámých geniù; my jenom pokraèujeme v jejich dí-

le:èasto vzpomínám tìch neznámých myslitelù pravìku a všech

dob - co všecko musilo být vymyšleno a udìláno, abychom

tøeba my dva teï tak pohodlnì mohli filosofovat.

Vývoj lidského poznání se dál a dìje se posud a stále tou

protivou vìdecké pøesnosti a mythickosti; vìda je konsen-

sus lidí myslících, myslících pøesnì a kriticky; každý poznatek

putuje z hlavy do hlavy, od èlovìka k èlovìku, z vìku do vìku,

aby byl pøezkoušen, opraven a rozmnožen. Poznání není nìco

hotového, je to živé, nedokonèené dílo, je stálým poznává-

ním. Víme víc a pøesnìji, než pøed stem, pøed tisícem let; kdo

mùže øíci, co lidé poznají a pochopí za sto, za tisíc, za stotisíc

let? Nesmíme zapomínat, že ten vývoj pøesnosti je teprve

v zaèátcích. Uèenci a filosofové èasto vypoèítávají problémy,

kterých prý lidský rozum nikdy nerozøeší, které jsou

za hranicemi a mimo dosah našeho poznání. Avšak - kde je,

kde jednou bude koneèná hranice poznání? Že nìjaká bude,

je jisto; ale je stejnì jisto, že pokud bude èlovìk myslit, bude

ji posunovat dál a dál. Sám vývoj myšlení a myšlenkové zrání

nám dává jednu noetickou záruku: dùvìru v dokonalejší po-

znání vìkù budoucích.

Záruky poznání

Pravda; ale žádná dùvìra v budoucí lepší poznání nás ne-

zbaví potøeby mít nìjaké noetické záruky i pro pøítomnost..

Rozumí se. Chceme vìdìt, musíme vìdìt, které poznání je

platné, správné a bezpeèné. Prakticky máme dvojí záruku

toho, že poznáváme správnì. Pøednì, øekl bych, záruku ethic-

kou: správnost našeho poznávání je do znaèné míry zaruèe-

na naší pravdivostí, opravdovostí, intelektuální poctivostí; chce-

me jenom pravdu, usilujeme o pravdu poøád a jsme kdykoliv

ochotni uznat svùj omyl, opravit své poznatky nebo pøijmout

poznání lepší. Druhá záruka je rozumová: to je ta kritickost,

o které jsme už mluvili; jen to budeme považovat za pravdivé,

co obstálo ve zkoušce vìcné a pøesné kritiky, jak øíkáme, kri-

tiky objektivní. Ale vím, že tyto praktické záruky nestaèí, aby

odklidily skrupule noetické.

Když ponoøíte do vody konec hole, zdá se vám, že je zlo-

mená; je to zrakový klam, který dodateènì korigujeme zku-

šeností jinou. Víme, že se zkušenost mýlívá, mýlí se smyslo-

vé i rozum; proto myslící, kritický èlovìk upadá ve zvláštní

neklid: ví, že se mùže mýlit. Ptá se a musí se ptát, jsou-li vìci

skuteènì takové, jak je vidíme a zakoušíme svými smysly, jak

si je pøedstavujeme a jak o nich soudíme. Ptá se, co jsou,

jaké jsou doopravdy ty vìci, a co je, jaké je naše poznávání.

Je naše poznání objektivní, to jest odpovídá více ménì vì-

cem, jaké skuteènì jsou? Nebo je subjektivní, to jest více ménì

podmínìné našimi smysly, naší zkušeností a rozumovými

schopnostmi? Co je v našich pøedstavách, soudech

a poznatcích objektivní, co subjektivní? To

jsou otázky, ze kterých vzniká celá noetika - a konec koncù

i spekulace metafysická.

V naivním stavu noetickém si èlovìk pøedstavuje, že svými

smysly vnímá vìci tak, jak skuteènì jsou, že se v nás vìci

skrze naše smysly prostì zrcadlí. Lepším pozorováním èlo-

vìk pozdìji shledá, že se naše smysly mýlívají, že naše zku-

šenost i rozum nezobrazují vìci docela vìrnì; a dalším lep-

ším pozorováním sebe samého si uvìdomuje, že poznávací

subjekt není jenom pasivní, jenom receptivní, nýbrž že èinnì

zpracovává pøedstavy, které pøijímá zvenèí. Na pøíklad: mimo

nás, „venku“ nejsou žádné obecné pojmy, nýbrž jednotlivé,

konkrétní vìci; a pøece bez obecných pojmù nedovedeme

myslet a poznávat. To vedlo ve vývoji filosofie k mínìní, že já,

duch, vìdomí, subjekt není zrcadlo, nýbrž nìco èinného, nìco,

co více ménì samo ze sebe vytváøí naše poznatky. Naše po-

znání je aspoò èásteènì subjektivní, je výkonem našeho du-

cha. Nebo, øeèeno hantýrkou nás filosofù: k starému

a pùvodnímu objektivismu si pøipojil noetický subjektivism.

Odtud jsou ty spory noetických theorií; buï jsou více ménì

objektivistické, realistické - naše poznání je podmínìno a zpù-

sobeno vìcmi mimo nás, objekty, objektivní skuteèností; nebo

subjektivistické, idealistické, jak se také øíká - veškero po-

znání je výkon našeho ducha.

Víte, že rozhodný obrat k tomu subjektivismu a idealismu

zpùsobil Kant a filosofové po Kantovi. Co Koperník provedl

v astronomii, Kant provedl v noetice:neøídí se poznání podle

objektù, nýbrž objekty se øídí podle našeho poznávání; to, co

pokládáme za zevní svìt, za skuteènost, je výtvor naší sub-

jektivity. Je jenom krùèek od subjektivismu k solipsismu; já

sám, sollis ipse, já jediný jsem tvùrcem svìta, svìt je má pøed-

stava. Kant a nìmeètí idealisté pøebili nadèlovìka a stvoøili

nadstvoøitele. Komické, jak mùže být lidský duch tak domýš-

livý. Subjektivism krajní, to je, øekl bych, zrada filosofù, zrada

vzdìlancù vùbec.

Z toho vidím, že se hlásíte k noetickému realismu, k ob-

jektivismu.

Ano. Jak jinak? Èlovìk, který chce jednat, jednat prakticky

a odpovìdnì, nemùže být subjektivistou.Uznávám objektivní

svìt. Vìci mimo nás, vìci, které se snažíme poznat, jsou pøi-

bližnì takové, jak se jeví naší zkušenosti

To je ovšem tvrzení metafysické.

Rozumí se; ale každé jiné tvrzení je také metafysické. Øí-

kám „pøibližnì“ - pøibližujeme se k vìcem svým poznáváním;

známe je blíž a pøesnìji než pøed tisícem let, budeme se jim

blížit víc a víc.

Druhé, co je pøedmìtem zkoumání noetického, je poznáva-

jící subjekt. Co je to vlastnì ten subjekt, èím poznává? Zajisté

smysly a zkušeností; ale také srovnáváním a pamìtí, také ro-

zumem - ve skuteènosti poznává celý èlovìk, nejen jednotli-

vé jeho schopnosti. A dál která z tìch schopností nám dává

poznání nejspolehlivìjší a nejménì klamavé? Podle toho zase

máte rozmanité filosofické školy a spory; považuje se za po-

znání jisté a spolehlivé jen to, které mùžeme kontrolovat smysly

- sensualism; nebo podepøené zkušeností vùbec - empirism.

Jiní ukazují na šálivost smyslù a hledají jistotu jen v rozumu -

racionalism. Jiní pøijímají zkušenost i rozum - intelektualism.

A zase jiní: rozum nestaèí, nejjistìjší zdroje poznání jsou nad

lidský rozum - iracionalism. Novìjší psychologie ukázala, jak

se ve všem duševním konání uplatòuje i cit i vùle; i ve svém

poznání jsme jimi øízeni - mluví se o poznání citovém - emoci-

onalism, a volním - voluntarism. Vidíte, co toho je na vybra-

nou.

A vaše stanovisko?

Moje stanovisko - pøedevším, jak jsem øekl: nezapomínat,

že v poznávání je obsažen èlovìk celý. Každá radikální noe-

tická theorie, která pøijímá jen jednu stránku na úkor druhých,

je chybná. Musíme vycházet z poznání, jak se skuteènì dìje.

A pamatovat, že všechno naše poznání je pøipraveno dušev-

ní prací nesèetných generací. Jsme všichni této práce úèast-

ni; vždy už od matky pøejímáme slovo, øeè; slovem dostává-

me pojmy, zhuštìné zkušenosti milionù duchù.

Tedy: psychologie a psychologická genetika poznání mís-

to noetiky?

To ne. Psychologie poznání nám mùže øíci, jak poznáváme,

ale je-li to poznání pravá a bezpeèná pravda, to øíci nemùže.

Sebe lepší analyse a popis procesu poznávacího nám nepo-

vìdí, které poznání je správné.Noetika není psychologií, ný-

brž èást logiky, která se ptá, co poznáváme jistotnì

a bezpeènì.

Tož: pøijímám za základ celé poznání, èlovìka celého. Uzná-

vám rozum i smysly, uznávám i city a vùli, vùbec celou zkuše-

nost; i citem, sympathií, snahou najde rozumný èlovìk zrnko

pravdy, nìkdy víc než zrnko. Ale dualism rozumu a smyslù, to

ne. Rozum a zkušenost se doplòují. Pravda: zkušenost smys-

lová je nespolehlivá, ale je kontrolována a zpracovávána ro-

zumem. Rozumování mùže bloudit, ale je zase kontrolováno

zkušeností.

Tedy pøece jen racionalism.

Také racionalism, v obojím smyslu: nic proti rozumu, nic nad

rozum. Za bezpeèné a pravdivé považuju ty poznatky, které

se shodují se zkušeností i s rozumem.Ale to oboje, zkušenost

i rozum, není nic hotového; nemáme jich ještì tolik, abychom

mohli zmìøit jejich meze. Naše vìdìní je teprve v zaèátcích -

a proto ani naše theorie poznání nemùže být na vìènost.

Podívejte se na vývoj poznání:každý stupeò poznání má ne-

otiku svou: naše theorie poznání mùže odpovídat jen tomu

stadiu vývoje, na kterém je naše poznání svìta. A že to není

stadium koneèné, to víme jistì. Ale víru v možnost a hodnotu

poznání, víru nezvratnou a èinnou, mìli silní duchové všech

vìkù.

Iracionalism

Tož ten noetický vývoj lidstva: nejstarší theorie je, že bez-

peèné a pro život nejdùležitìjší poznání, konec koncù všecko

poznání vùbec bylo lidem zjeveno; bezpeènost a nevývratnost

poznání je zaruèena nejvyšší autoritou, božstvím samým.

To tedy má svou noetiku i èernošský èarodìj, když tvrdí,

že jeho ústy mluví duch.

Tož moc té noetiky asi nemá - ale svùj systém poznání má:

je typickým iracionalistou. Zjevení se obyèejnì dostává vyvo-

lenému jedinci - knìzi, prorokovi pøímo, a ostatní lidé je pøijí-

mají od nìho pasivnì, slepì, poslušnì. Víra v nadpøirozené

zjevení žije posud a stále. To víte, bylo by divné, kdyby se Bùh

zjevoval lidem jenom za biblických dob. I dnes se vyskytují lidé,

kteøí se považují za orgán vyššího a nadpøirozeného zjevení.

A mimoto se nìkteré zvláštní duševní stavy pokládají za jakési

quasi zjevení; nadprùmìrnì nadané vùdèí osoby bývají pøijí-

mány, jako by byly nástroji nebo mluvèími nìjaké vyšší inteli-

gence - nejen v náboženství, ale i v umìní, v politice a jinde.

Sem mùžete pøipoèíst i víru v inspiraci; spadá sem mystika,

domnìlé pøímé spojení s božstvím; sem patøí i moderní okul-

tismus, víra v tušení a jiné tajemné poznatky. Konec koncù

v jistých obmìnách najdete víru ve zjevení i u vynikajících filo-

sofù moderních: co jiného jsou Jamesovy výjimeèné zkuše-

nosti, co jiného Bergsonova intuice, co je irracionalism, hlá-

saný v našich dnech? A co je nejmodernìjší nacionalism, pro-

hlašující „zdravý cit, instinkt“ národa za nejvyšší zákon?

To je to: kde lidem nestaèí jejich rozum a soudnost, musejí

si najít nìjakou autoritu, noeticky èasto dost pochybnou; chtìjí

mít víru a jistotu, vem kde vem. Odtud slepá víra, povìra, cír-

kevnictví; odtud - v politice - mythická a mystická víra

v kolektivní hesla. Masa, doba chce to a to, velí to a to, a basta.

Pohodlná theorie také diktátorù a demagogù. Rozumí se, je

tu tøeba lišit dvojí. Kolektivní pojmy, jako národ, stát, církev,

tøída, duch doby jsou vìtšinì lidí pøíliš složité nebo spíš ne-

pøedstavitelné; musí si je zjednodušit na nìjakou formuli, kte-

rou potom považují za platný výraz toho kolektiva. Prostì do-

cela primitivnì anthropomorfisují, tak jako jejich pøedkové

anthropomorfisovali nebe, pøírodu a podobnì. A ta kolektivní

mystika nebývá èasto nic jiného než maskovaný egoism - tøe-

ba egoism skupiny, strany, tøídy. Lidé, kteøí mluví jménem ná-

roda nebo doby, pøièítají sobì samým ten jedinì správný cit

a smysl pro národ, vlast, dobu; to druzí hlavnì ti kritiètìjší,

podle nich toho pravého citu a smyslu nemají, jsou reakcio-

náøi, zrádci a podobnì. To víte, taková noetika v politice bují

dosud, a ne jenom u nás.

Nebylo by spravedlivé nepøipomnìt, že tomu politickému

primitivismu do jisté míry poskytují zbraò ti filosofové a psy-

chologové, kteøí cit a vùli - tedy pudy - staví proti rozumu a nad

nìj - emocionalisté a voluntaristé. A pøece v každé školské

psychologii se žáèkové mohou doèíst, že není citù a vùle bez

pøedstav a soudù, že tedy citu a vùle èisté není, a že city jsou

rùzné podle kvality. Také zloèinec má city, je veden a hnán

city a vùlí. Cit ani vùle nejsou argument, chybí-li rozum. Jak

a èím budeme rozhodovat, který ze srážejících se citù, která

z odporujících si vùlí je správnìjší a lepší? Zas rozumem

a kritikou.

A nejen z citù a z vùle se dìlává taková nadrozumová auto-

rita, nýbrž i z pudù; když se k nim pøidá epitheton ornans: zdra-

vý, pøirozený, neodolatelný, je nejmocnìjší noetika a ethika

hotova. Všimnìte si, jaké hlouposti nìkteøí spisovatelé pro-

vádìjí s pudem pohlavním, nìkteøí demagogové s instinktem

národním, s živelným odporem proti nìèemu a kdesi cosi;

divná psychologie a ještì divnìjší noetika.

Pravda: èlovìk není bytost jen rozumová, obdaøená toliko

rozumem. Jak øekl Pascal, srdce má své dùvody, raisons,

kterých rozum nepoznává.

Nemusím vám øíkat, že se rozumu nevzdávám v žádném

oboru; ale rozum není duševní život celý - vedle nìho a s ním

máme city a vùli. City, chtìní, pudy se vnucují pozornosti svou,

jak se øíkává, elementárností a bezprostøedností, kdežto ro-

zum se zdá být støízlivý, indiferentní a podobnì. Rozum je

chladný, city jsou teplé, horoucí, žhavé, jak se obraznì øíká,

a dávají životu jeho barvitost, dávají radost a štìstí, ovšem

i smutek a neštìstí, blaženost, ale i nešastnost. City víc vy-

nikají než èinnost rozumová,jsou živìjší a naléhavìjší. Proto

se øíkává: poznal jsem citem, cítil jsem to a to. Psychologicky

je to jinak: s poznáním byl sdružen cit - cit uspokojení, odpo-

ru, úžasu nebo jiný - a ten víc utkvìl ve vìdomí a v pamìti než

pochod rozumový. Tak zvané poznání citem bývá prosté ro-

zumové poznání, ale provázené silným citem. Vždy je to pøe-

ce èinnost vnímací a rozumová, co dává citùm, vùli a tak dále

pøedstavitelný obsah. Èlovìk chce nìco, smìøuje citem

k nìèemu. To nìco není vytvoøeno citem ani chtìním, je dáno

pozorováním, pøedstavováním, zkušeností, rozumem; to nìco

mùže být správné nebo nesprávné, možné nebo nemožné -

a to rozhodnout je vìc rozumu a jen rozumu.

A co se týèe zjevení - srdce èisté a duch pøímý nás spojují

se skuteèností. Zjevení nadpøirozeného neuznávám.

Racionalism

Noetickou mystiku s racionalismem, a to s racionalismem

radikálním, spojil Platon a po nìm jiní. Podle Platona smys-

lové nepoznávají, jen rozum; ne zkušenost, ale obecné pojmy

jsou pravým poznáním. Ale kde se v nás, tvorech smyslových,

ptá se Platon, vzaly ty obecné pojmy? Platon byl psycholo-

gicky slabý, a proto má jen tu odpovìï. Abstraktní pojmy,

abstraktní poznání není než rozpomínání, anamnese na ideje,

na které duše v životì pøedtìlesném nazírala v øíši vìèných

idejí, to jest ve skuteènosti metafysické. Hmotné, konkrétní

vìci nás jenom upomínají na ty vìèné ideje, které naše duše

zøela, než jsme se narodili lidmi. Na Platonovi je pìknì vidìt,

o èem jsme už mluvili: pøednì tu prvotnost myšlení abstraktní-

ho; dále zaèátky kritickosti - pozastavuje se nad nespolehli-

vostí smyslù; tu mythickost anthropomorfisuje pojmy v jakési

vyšší bytosti, ideje;koneènì i obrat k subjektu - ptá se, odkud

se v nás berou pojmy. Platon je opravdu otcem filosofie; pro-

to tolik pùsobil na filosofy - a pùsobí dosud. Po nìm novopla-

tonik Plotin shrnul a vtìlil ideje ve vìèný Nus, svìtový rozum,

z nìhož nᚠduch „emanuje“, je jím osvícen a naplnìn pozná-

ním. Svatý Augustin pøejal Plotina, ale v Nus pochopil Boha;

ideje Platonovy se stávají myšlenkami božími, naše poznání

je osvícením božím.Zajímavé spojení racionalismu s noetikou

zjevení.

Aristoteles, pilný žák Platonùv, byl vìdecky kritiètìjší, snažil

se i o empiriètìjší psychologii. Platonovy ideje z nadhmotné

øíše idejí snesl na zemi a dal je do konkrétních vìcí; ideje jsou

podstatou nebo jádrem vìcí. Poznání mu prýští z empirie,

z vnímání konkrétnin, ale rozum, podnícen smysly, dobírá

se podstaty jednotlivin. Je vidìt, jak Aristoteles zápolí

s Platonovým mythem; jeho polomythická filosofie a noetika

byla recipována støedovìkou církví; TomᚠAkvinský je aris-

totelovcem, Augustin platonikem.

Nová filosofie - Descartes, Herbert of Cherbury, Leibniz a jiní

- našla základ, zaruèující naše poznání, v idejích vrozených.

Naše základní poznatky o Bohu, mravnosti a podobné nepo-

cházejí z naší smyslové zkušenosti ani z èinnosti rozumové,

nýbrž jsou nám vrozené, a to jim dává vyšší a nepochybnou

platnost. Avšak: proè by vrozené ideje mìly, odkud by vzaly

takovou absolutní platnost? A èím, jakým sudidlem je rozliší-

me od nevrozených? Kritické uvìdomìní shledává s Lockem,

že takových vrozených idejí není. Konec koncù: co jiného jsou

vrozené ideje než ideje vložené do nás Bohem?Je to jen ze-

slabená theorie zjevení; racionalism se zachraòuje nadrozu-

mem, supraracionalismem.

Po Descartesovi, Lockovi, Leibnizovi, po skeptiku Humovi

pøichází racionalista Kant s uèením o poznatcích apriorních,

které nepocházejí ze zkušenosti, nýbrž z èistého rozumu. To

víte, jak Kant konstruoval celou soustavu takových poznatkù

èistého rozumu: apriomí poznávací formy - èas a prostor, ka-

tegorie èili nejobecnìjší pojmy, jako pojem kvantity

a kausality, pak apriorní ideje - duše, svìt, Bùh a pro ethiku

kategorický imperativ. Poznatek apriorní poznává se prý pod-

le toho, že je nutný a obecný, kdežto zkušenost, smysly

a myšlení obyèejné, „diskursivní“, ne „intuitivní“, dávají poznatky

jen nahodilé a jednotlivé. Apriorní pojmy nejsou vrozené, jsou

to „úkony“ èistého myšlení; nepocházejí z naší organisace, jsou

to poznatky zplozené èistým rozumem bez otìhotnìní zkuše-

ností, tedy nìco jako neposkvrnìné poèetí pouhého, èirého,

èistého rozumu- zase zjevení, jenže slepé.

Kantùv apriorism pøijmout nelze. Už to, prosím vás, že Kant

liší rozum, Verstand, od „umu“, Vernunft, a že tento um je vyš-

ší než rozum; k tomu ho vedla nìmèina. Èech a jiní, kteøí mají

jenom jeden rozum, by k tomu noetickému dualismu nedo-

spìli.

Velká vada Kantova je, že nepodal jistého kriteria aprio-

mích poznatkù; prý jsou nutné a obecné: velmi nespolehlivé

a nejisté kritérium, nebo i ze zkušenosti èerpáme mnoho

soudù obecných; a ta nutnost je stejnì nespolehlivá. Když

mám základní poznatky arithmetické a geometrické, tu vidím

správnost a nutnost každé mathematické vìty z pojmù sa-

mých; proto mathematika od Pythagory a Platona poèínajíc

až po Kanta a po nìm byla vzorem bezpeèného poznání

a mìøítkem bezpeènosti jiných vìd. Také Kant se držel vzoru

a vlastnì pøedsudku mathematického; podle toho vzoru chtìl

zabezpeèit svým apriorismem vedle mathematiky také pøíro-

dovìdu a metafysiku. To je chyba; je pøece nasnadì, že po-

znatky mathematické jsou docela odlišné

od pøírodovìdeckých a metafysických; jistota pøírodních vìd

je jiná, víc opøená o zkušenost, než jistota mathematická.

Ale Kantova noetika má ještì jinou osudnou ránu. Dìlá to-

tiž rozdíl mezi vìcí o sobì a „svìtem jevovým“; ale odkud ta-

kový rozdíl? Mùže mít nanejvýš ten smysl, že èlovìk nepozná-

vá pravé jádro, pravou vnitøní podstatu vìcí, že vìci poznává

jen èásteènì a pøibližnì. To má smysl a uznává se to

od samých poèátkù pøesnìjšího myšlení. Ale Kant udìlal

z protivy toho, co se nám jeví, a vìcí, jak skuteènì jsou, pøíkrý

dualism: kategorie a apriorní poznatky vùbec, zejména kate-

gorie kausality, platí jen pro jevy, ne pro vìci o sobì - odkud

tedy ví Kant, že jsou nìjaké vìci o sobì, když kausální zákon

pro nì neplatí, nýbrž jen pro jevy? Vìc o sobì nemùže pøece

na subjekt pùsobit, jestliže zákon kausality platí jen pro jevy!

Dalších námitek proti Kantovu apriorismu by bylo ještì dost;

mezi jiným i to, že poznatky, Kantem udávané za apriorní, dají

se docela dobøe vyložit zkušeností, na pøíklad nazírací formy

prostoru a èasu, stejnì kategorie a ideje, jako idea Boha

a jiné.

Kant je typický pøedstavitel pøechodní doby, pøechodu

od mythologického zjevení ke kritickému, vìdeckému empi-

rismu. Sedìl na dvou židlích - theologické a filosofické, a tou

polovièatostí právì dosáhl svého vlivu.Krajnímu

a nesmyslnému subjektivismu - solipsismu - unikl svým me-

tafysickým trikem „vìci o sobì“. Na ten krajní subjektivism

došlo u Kantových následníkù a v nìmecké filosofii vùbec;

Fichte „polovièatost”. Kantovu pøekonává „absolutním idea-

lismem“, to jest solipsismem, Schelling se pøímo a výslovnì

vrací k mythu, Schopenhauer udìlal ze svìta dílo naší vùle

a pøedstavy. Proti idealismu „absolutnímu“ Hegel postavil svùj

idealism „objektivní“ - zase jiná hra se slovy; absolutní sub-

jekt pøekøtìn na „objektivního ducha“ èert jako ïábel.

Celý apriorism Kantùv je fantasie, mythus; ten dualism èis-

tého a neèistého rozumu je starý dualism rozumu a smyslù,

založený na nesprávné psychologické analysi poznávacího

procesu. Tento protiklad rozumu a smyslù se vleèe od Øekù

pøes støedovìk do nejnovìjší doby. Je rozum a jsou smysly,

ale nejsou v protivì. Prosím vás, proè by rozum èistý dával

lepší a jistìjší poznatky než rozum neèistý, spojený se smysly

a zpracovávající naši zkušenost?

Noetická skepse

Proti všem theoriím o poznatcích neempirických, nadempi-

rických, a proto prý bezpeèných, postavil Hume svou skepsi;

jí odkázal mysl lidskou radikálnì do mezí nejisté zkušenosti.

Je to skepse zdravá, ale pøece jenom skepse; a v tom je zá-

sluha Kantova, že proti skepsi postavil kriticism. Ne skepse,

ale kritika; ne pochybovat, ale pøesnì, trpìlivì, kriticky zjišo-

vat

Hume soustøedil svou skepsi na problém pøíèinnosti; po-

jem pøíèinnosti je mu empirický, vùbec všechny naše poznat-

ky kromì mathematických pocházejí ze zkušenosti, jsou tu-

díž nepøesné a nezaruèené; proto jsou metafysické

a theologické názory o Bohu a podobné liché, protože pøe-

kraèují zkušenost. Pojem kausální není rozumový, je ustálen

pouhým zvykem: èlovìk vidí slunce ráno vycházet, zvykne si

na to a oèekává tedy jeho východ i zítra. Hume tvrdí, že po-

jem pøíèiny a úèinu není oprávnìn rozumovì, že má svùj pù-

vod pouze v asociaci pøedstav, tedy ve zvyku, že

se po A dostavuje B. Tak pro Huma je celá pøírodovìda zalo-

žena na slepém pojmu pøíèinnosti, není oprávnìna logicky,

spoèívá jenom na zvyku, na psychologickém, ne logickém

spojování pøíèin a úèinkù. Poznání bezpeèné podává jediné

mathematika.

Proti Humovì skepsi, která odmítala všechno poznání krom

mathematického jako nejisté, která odmítala nejen metafysi-

ku - o theologii ani nemluvíc - ale i poznání empirické, pøíro-

dovìdné, proti této skepsi postavil Kant svou soustavu po-

znatkù apriorních. Tím apriorismem se snažil zaruèit bezpeè-

nost poznání pøírodovìdeckého, ale také metafysického,

ethického a náboženského. Následoval Huma v názoru, že

empirické poznání je nespolehlivé; tož pøišel na to, že zákla-

dy poznání, že základní poznatky jsou nadempirické, aprior-

ní, že apriorní je pøíèinnost, èas, prostor a kde co - aby tìmi

apriorními poznatky podepøel poznání empirické! Mamá prá-

ce: ten apriorism je pochybený, je to fantasie, která

se vymstila na svém pùvodci. Sám Kant øíká, že „musel zrušit

vìdìní, aby udìlal místo víøe“. Podobnì Comte, rozvádìjící

positivism Humùv, dospìl nakonec - k fetišismu. To bývá osud

skepse: že posléze hledí uniknout sobì samotné - skokem

do fantastiky.

Skepse je možná v theori; ale je dùsledná skepse možná

v praxi?

Tìžko - pokud nejsme pouhými diváky a posuzovateli živo-

ta. Skeptik v praxi prostì jedná jako neskeptikové. Není skep-

tického jednání, je jen skeptické myšlení. A co se týèe skep-

se noetické - fakt, že naše poznatky pøírodovìdecké

a filosofické bývají jen více ménì pravdìpodobné, není dùvo-

dem ke skepsi. To se rozumí, empirie, zkušenost smyslová

je nepøesná a nespolehlivá; ale je kontrolována a zpracová-

vána rozumem, dokonce exaktním rozumem mathematickým,

jak vidíte na moderní pøírodovìdì, která se èím dál víc stává

užitou mathematikou.

Dùležité je, že Hume pøi své skepsi uznával závaznost mrav-

ní, protože její základ, sympathie, humanita je sama sebou

sankcionována; mít bližního rád, a proto mu podle možnosti

pomáhat, to nepotøebuje dùkazu, že je to správné - sankce

sympathie je dána sebou samou.To je správné a tím dùleži-

tìjší, že to uèení pochází od skeptika. Má první akademická

pøednáška v Praze byla o Humovì skepsi; v ní jsem hned teh-

dy vyslovil svùj protiskeptický program. Ale za svou osobu

mohu øíci: Hume mnì byl zvláštì dùležitý, korigoval ve mnì

platonika; totéž bych øekl o materialismu Marxovì.

Závìry: Konkrétism

Tím už charakterisujete svùj vlastní názor.

Ano. Konkrétism je, jedním slovem, proti skepsi; uznává ne-

jen rozum, nýbrž i smysly, i city a vùli, vùbec všecku zkuše-

nost našeho vìdomí; drže se zkušenosti odmítá theorie ne-

empirické, protiempirické, nadempirické.

Tedy do jisté míry: Jamesùv radikální empirism.

Ale bez jeho výjimeèných zkušeností. Vìdecké myšlení

se obejde bez nich, leda že je kriticky zkoumá.Konkrétism je

pøedevším kritický; zkušenost kontroluje rozumem.

Konkrétism nestaví proti sobì smysly a rozum, nestaví pro-

ti sobì rozum a ostatní duševní èinnosti, pøijímá èlovìka v jeho

celosti; uznává podstatu a hodnotu všech duševních nadání

a èinností, snaží se najít pravidla pro život plný a harmonický.

Konkrétism uznává v pøírodì, spoleènosti a v celém svìtì

individuality a ty se snaží poznávat; je si dobøe vìdom, že

k poznání jednotlivin dospívá poznatky abstraktními.

Pro vìdecký výklad má konkrétism hlavní pravidlo: posti-

hovat vìci a vykládat je z nich samých, nikoli analogisaèní me-

thodou mythu. Mythus nahrazuje podle možnosti poznáním kri-

tickým, vìdeckým. Usiluje o jasnost a pøesnost, ví, co ví a co

neví.Vedle poznatkù mathematických uznává také poznatky

pøírodovìdy, psychologie, dìjin, vùbec všech vìd. A vìdy -

to zkušenosti a rozum mnoha jedincù a všech vìkù. Ovìøuji

zkušenosti své a své rozumování rozumem a zkušenostmi ji-

ných - druzí lidé mají také rozum a zkušenosti. Poøád si uvì-

domovat, co víme a co nevíme! Kritickost, pane, musí být

i sebekritikou. Chceme-li svému poznávání zaruèit bezpeè-

nost, je tu jen jedna cesta: vìdecká poctivost, trpìlivost

a jasnost; a pak své poznatky odevzdávat ke kritice

a zdokonalování generacím dalším. V tom všem nalézá kon-

krétism dostateèné záruky poznání.

Myšlení jasné bolí - bolí ztráta mythu, bolí èasto poznávat

vìci nové; je i noetická xenofobie - odvozuji nejen ztrach z ci-

zince, nýbrž i vìc cizí a neznámá; i v myšlení je èlovìk bytostí

zvykovou. Pravá moudrost, pravé poznání je vìènì mladé,

vìènì hybné a nové - tedy i zkušenost je nám vìènì nová:

herrlich wie am ersten Tag, øekl bych s Goethem. - Spoko-

jen?

Ano. Pøedpokládám, že vᚠnoetický konkrétism má svùj

doplnìk ve vaší Konkrétní logice.

Správné. Noetika zkoumá podstatu a pravidla poznání, kon-

krétní logika, poznání in concreto, vìdu, soustavu vìd. Pra-

cuju teï na druhém vydání své Konkrétní logiky - jak

se od prvního vydání, za tìch padesát let,všechny vìdy ne-

smírnì rozrostly a specialisovaly! Musím se v nich novì ori-

entovat - dá to, pane práce a vdìèné práce - jen mít víc po-

kdy!

A ještì otázku. Vy sám jmenujete svou filosofii konkré-

tism; ale lidé vás nazývali positivistou nebo realistou.

Positivista - ne; ale realista ano, ve filosofii i v politice. Pro-

sím vás, vždy mnì kdysi vyèítali mysticism - když jsem doka-

zoval našim liberálùm, že náboženství není vìc odbytá. Ne-

mohl jsem prostì a nemohu z kultury vyškrtnout náboženství,

zejména ne z naší kultury národní. Myslím, že mùj konkrétism

je až racionální, ale nevidím plnost duchovního života

a snažení jenom v rozumu, vidím ji také v citu a vùli. Bìží o to,

harmonizovat celý a plný duchovní život èlovìka - i národa.

Nᚠnárod silnì žil nábožensky; vemte si: Svatý Václav, Hus,

Chelèický, Komenský! Ale stejnì usiloval o vzdìlání. Komen-

ský nám ukázal cestu, jak hledat a najít souladnost všeho

duchovního života, jak najít, podle jeho slov, hlubinu bezpeè-

nosti. O tu souladnost se na poli poznání pokouší i konkrétism.

To je všecko.

Metafysika

Poznání a svìt

A teï, prosím, krùèek od noetiky k metafysice: odpovídá

naší subjektivní zkušenosti, našemu poznání nìjaká skuteè-

nost objektivní?

Metafysika - nemám rád toho jména, patrnì že jsem takový

nepoddajný empirik a praktik. V metafysice lidé hledají bùh-

víjaké hluboké a tajuplné vìdomosti, a zatím právì metafysi-

ka, aspoò jak byla pìstována posud, je na obsah chudá, chu-

dièká; je to jen malý konkurenèní podnik, který si zaøídila filo-

sofie proti theologii.

Správnì jste hned, abych to tak øekl, vrazil celými dveømi

do svìtnice; jsme zas a poøád pøi problému: subjekt - objekt.

Noetika a metafysika patøí k sobì; poznání si žádá nìèeho,

co se poznává, jedno bez druhého není ani možné.

Mohu teï. když jsme probrali noetiku, øíci: konkrétism je ob-

jektivistický. Jsem proti subjektivismu; subjektivismus krajní,

solipsism, který považuje svìt za naši pøedstavu a pouhý vý-

tvor vìdomí, je nesmyslný.Prosím vás, kdyby svìt byl naše

pøedstava, kdyby byl vytvoøen podle našeho rozumu a vùle,

ten by vypadal!Ale metafysický dualism - to ne. In abstracto,

ale jen in abstracto, ad usum logického delfína mùžeme mlu-

vit o subjektu a objektu; ve skuteènosti nejsem sám, jsem já,

ty, my, jsou nesèetné subjekty a nesèetné objekty. I já jsem

objekt - sobì a druhým.

Tedy vᚠkonkrétism je svého druhu pluralism.

Ano. Konkrétism je pluralistický. Pøijímá objektivní svìt vèet-

nì s poznávajícím subjektem, tedy pøijímá svìt hmotný i du-

chovní jakožto skuteènost objektivní a obojí svìt v celé kon-

krétní mnohosti všech individualit. O svìtì hmotném lidé do-

opravdy nepochybují -

Právì si øíkám: kdyby mìly tamhle ty topolèianské ženiè-

ky hrabat pøedstavou hrábí domnìlý písek na cestièkách,

které jsou jenom v mé pøedstavì - že by toho asi nechaly.

Nevím, zda by radikální subjektivista tento vᚠargument

uznal. Ale pravda je, že na svùj subjektivism zapomíná i ten

nejzarytìjší subjektivista, jakmile sedá k obìdu. Pøijímáme

vnìjší, objektivní svìt jako nejrozumnìjší hypothesi, kterou

se dá i svìt i subjekt sám nejsnáze vyložit. Pøijímáme jej, ro-

zumí se, kriticky.

Liší se objektivism - øíká se mu i realism - naivní, realism

obyèejného, nefilosofického èlovìka, a realism kritický. Pro-

stý èlovìk je skálopevnì pøesvìdèen o jsoucnosti všeho toho,

co vidí, slyší a tak dále. Jakmile se zamyslí, poznává, že svìt

není zcela takový, jak si jej pøedstavoval. Øekne si: copak

ten Platon a po nìm až k Berkeleyovi, Kantovi a pokantov-

cùm ti filosofiètí subjektivisté jen blouznili? Není v nich kus

pravdy? Ta objektivistická skálopevnost ustupuje pøed kriti-

kou, a filosof si pak øekne, že vedle razných hypothesí sub-

jektivismu více ménì radikálního je také hypothese kritické-

ho realismu.

Øekl jsem - pluralism. Pluralism pøijímá hmotný svìt, tøeba

není docela takový, jak se nám jeví; pøijímá i duchovní svìt,

vnitøní svìt osobního vìdomí a vìdomí nesèíslných, pøijímá svìt

duší, pøijímá Boha.Nejsem materialista, nejsem monista, ne-

jsem pantheista ani panentheista, nejsem dualista. Jsem plu-

ralista, všemstvo je mnì harmonickou soustavou. Tak jsem

vám vyklopil celou svou metafysiku najednou.

Sub specie aeterni

Tedy theista; pøijímáte theism - èím? Citem? Rozumem?

Vírou?

Rozumem; jakou roli pøi tom má víra, to už patøí k problé-

mùm náboženství. Pøijímám theism zkušeností a rozumem.

Dùvody a dùkazy theismu mnì dává rozum.

Které dùkazy?

Hlavnì dùkaz teleologický. Úèelnost svìta, života, historic-

kého dìjstva, našeho poznání i mravního úsilí mì vede k uznání

stvoøitele a øeditele všeho, osobní bytosti duchové

a nekoneènì dokonalé. Bùh sám je rozum. Tomu rozumìli už

Øekové, když se osvobozovali od mythického polytheismu

a fetišismu; rozum, øekl už Anaxagoras, je poøadatelem kos-

mu, a za to ho velebí Aristoteles, že „pøišel jako støízlivý mezi

opilé“.

A èím byste dokázal tu úèelnost?

Zkušeností a rozumem. Pravda, vìtšina lidí vìøí v úèelnost

jen napolo a dost neuvìdomìle. Èlovìk, který by naprosto

a do dùsledkù popíral øád ve svìtì a úèelnost všeho, i svého

vlastního života - prosím vás, jak by mohl být živ s takovou

myšlenkou? Sám rozum pøece zjišuje a do jisté míry

i konstruuje rozumný øád ve všem, co poznává; rozum už svou

náturou jde za poøádkem a úèelností, sám klade úèely; mluvit

o náhodì a bezcílnosti svìta je proti rozumu, rozum sám je

orgánem øádu a teleologie. Úèelný øád svìta je dán rozumem,

naše poznání samo je teleologické.

A jak vyložíte, odkud, proè a naè je všechno zlé, bolest

a neštìstí, války a pohromy?

Nevyložím. Nedovedu vyložit. Ale ani monism, ani panthe-

ism, ani dualism, ani materialism a tak dále to nedovedou

vyložit lépe; držím se theismu, že je ze všech možných hypo-

thesí o podstatì a pùvodu svìta nejprostší. Øeknìte, proè by

to špatné, bolestné, nesmyslné, co nám život dává, mìlo víc

vážit než to zdravé, šastné a pìkné? Dobrého je v øádu svì-

ta víc; ale to zlé èlovìk cítí silnìji. Poctivì vyložit, k èemu slou-

ží nedokonalost, utrpení a tak dále, nedovedu; ale vidím, že

èlovìk a lidstvo mohou a mají nedokonalostem èelit. Bez pøe-

máhání pøekážek, bez naléhavých a nìkdy i bolestných pøí-

èin k jednání by život nebyl životem plným. Myslím, že filosofii

není tøeba vyvracet pesimism a ospravedlòovat Boha. Bùh

nepotøebuje advokáta. A vyvracet pesimism? Nemoc, bída,

zloèiny a tak dále se nemohou vyvracet slovy. Nemyslete, že

bych si nesrovnalosti a bídu fysickou i duchovní zapíral. Když

jsem nedávno pøišel na Moravu do Židlochovic, slyšel jsem

tam slavíky zpívat, no, pøekrásnì. Øekli mi, letos slavíci zpíva-

jí, protože mají dost komárù. A projela mnì mozkem myšlen-

ka: To ti slavíci prozpìvují pánu Bohu své díky za ty komáry?

A co ti komáøi - to jejich bzuèení je také chvalozpìvem za to,

že je slavíci v letu polykají? Teleologie - tvrdý oøíšek, ale i když

se neprokousne, vejde se spíš do dlanì než theorie bezcíl-

nosti, náhody a chaosu.

Druhý argument theismu, to máme dùkaz øeèený kosmolo-

gický: bez prvé pøíèiny, bez prvého tvùrce a hybatele nemù-

žeme rozumìt vzniku, pohybu a vývoji veškerenstva.

S hlediska kausálního musíme klást nìjaký zaèátek toho øe-

tìzu pøíèin; nestaèí nám, myslím, pøijímat sekundární pøíèiny in

infinitum. A positivistické ignorabimus, uèení

o nepoznatelnosti prvých pøíèin, agnosticism vùbec nepoklá-

dám za výklad svìta a života.

Už psychologicky je to divné: zakázat si otázky po prvních

pøíèinách.Je to joko ta pohádka o devíti komnatách.

Do všech komnat smíš vkroèit, jenom do té desáté ne. Pak

si èlovìk myslí, že v tìch devíti komnatách nic zvláštního

není a že jen ta desátá stojí za to.

Tak asi; a není v ní víc, snad nic. Hume a Comte chybili, když

odmítali a limine hledání pøíèin - Comte to dokonce zakazo-

val skoro policejnì; také to s ním podle toho dopadlo, vzal si

zakázaného chleba nejvìtší kus, upadl do mythu až po uši.

Myslím, že moderní pøírodovìda svým uèením o entropii po-

tvrzuje Aristotelùv postulát první pøíèiny; konèí-li se podle me-

chanické theorie tepla svìt stejným stupnìm teploty ve všech

svých èástech, tedy tepelnou smrtí, pak svìt není od vìènosti,

nýbrž zaèal se v èase a v èase má i svùj konec. Vím, že

se tento dùvod od nìkterých fysikù nepøijímá.

Existenci Boha dokazujete jenom tìmi dvìma argumenty?

Ano. Pøesnìji øeèeno, hypothesi o existenci Boha; pro vìdu

theism je hypothesí, která podle požadavku logiky je jedno-

dušší a tedy oprávnìnìjší než hypothese jiné, tøeba materia-

lism a podobné. Já jdu dál: jako theista, jako pluralista pøijí-

mám také existenci duše a její nesmrtnost, jsem si jist duší

a dušemi; ale rozumovì to dokázat argumenty, které by kaž-

dého umlèely - to nedovedu. Jsou pøece vìdcové, kteøí hájí

materialismu, pantheismu, monismu a tak dále - nepokládám

se za neomylného a všecko lépe vìdoucího. Myslím, že hy-

pothese duše nesmrtné se neprotiví biologii a psychologii,

neprotiví se vìdì. Kdysi, v mládí, mì rozèilovalo, že nemám

dùkazù naprosto porážejících. Dnes si øíkám:což musíme, což

pak mùžeme vìdìt všechno a mít to notariátnì èerné

na bílém? Jaký by to byl svìt, kdyby byl pro nás bez tajem-

ství! Kdybychom vìøili, že víme všechno, ztloustli bychom pøí-

liš. Když jsem býval kantorem a uèil filosofii, chodili na mne

hoši a ptali se na to a na to; nemohli pochopit, když jsem jim

øíkal nevím. Divili se, jaký je to filosof, když nemá na všechno

odpovìdi.

Ale i když nesmrtelnost duše nemùžete dokázat, musíte

mít aspoò pohnutky, proè ji s jistotou pøijímáte.

To ano. Nedovedu si pøedstavit, že by taková krásná

a jemná vìc, jako je myšlení, poznávání, zbožnost, mravní úsilí,

vnímání krásy, celá kultura, že by se to mohlo ztratit, že by to

mohlo nebýt k nièemu. Fysikové øíkají - energie se nemùže

ztratit; a což tato energie v nás? Duše hýbá hmotou, rozum

dává hmotì tvar, urèuje úèel a poznává celý ten svìt: což mùže

ta hmota trvat - a duše ne? Bylo by to divné.

A pak: sám život svìdèí proti smrti. Pravda, všecko živé

umírá ; ale všecko živé má nesmírnou vùli trvat, pøetrvat

sebe, trvat identicky. Rostlina znovu ožívá ve svém potom-

stvu, odevzdá všechno dál a nic ze svých vlastností neztrá-

cí. Jen duše by se nedìdila, jen duše by nemìla pokraèo-

vání. Bylo by to nepøirozené.

Mohlo by se øíci - pøežíváme sebe ve svých èinech.Ale koli-

ka lidem se poštìstí odevzdat pøíštím skuteèné dílo? Jedni

umírají mladí, druhým nedána možnost užít svého nadání.

Nedovedu si myslet, že by se mohlo jen tak ztratit to potenci-

ální dílo v nich. Bylo by to nespravedlivé.

Nemùžeme dokazovat nesmrtelnost duše; ale na druhé stra-

nì - nedovedeme si opravdu pøedstavit nebytí a neživot; do-

vedeme si konec života pøedstavit jenom negativnì, že nevi-

díme, neslyšíme, nevíme. Nᚠpojem smrti je tak prázdný, jako

pojem nestrom nebo netráva. Snad pro tu prázdnotu se smrti

bojíme jako èerné díry.

Pøijde na to: já se jí nebojím, mnoho lidí se jí nebo-

jí.Primitivové neznají strachu ze smrti, støedovìk se jí ne-

bál - teprve moderní èlovìk z ní má strach. Pøednì se víc

než nìkdejší èlovìk bojí bolesti - jak to napsal umírající

Wolker:,,Smrti se nebojím, smrt není zlá, je to jen kus živo-

ta tìžkého. Umírání se bojím.“

A druhé - mnohý moderní èlovìk se bojí smrti, že je pøíliš

požívaèný - život mu není velkým dramatem, chce na nìm jen

jídlo a požitek; je nevìøící, není v nìm dost dùvìry

a odevzdanosti. Moderní sebevražednost a strach pøed smr-

tí - to dvoje souvisí, tak jako souvisí strach a útìk. Ale to by byl

problém pro sebe. Když myslím na nesmrtnost, nemyslím tak

na smrt a co po ní, jako spíš na život a jeho obsah. Mnì ne-

smrtnost plyne z bohatosti a hodnoty lidského života, lidské

duše.Èlovìk sám sobì, èlovìk èlovìku je hodnotnìjší jako

bytost duchovní. A nesmrtnost duše plyne i z uznání Boha,

z víry ve svìtový øád a spravedlnost. Nebylo by spravedlnos-

ti, nebylo by dokonalé rovnosti bez vìènosti duší. A koneènì

- nesmrtnost se prožívá už teï, v tomto životì ; nemáme zku-

šeností o životì po smrti, ale máme, mùžeme mít zkušenost

už ted’, že život opravdový a plnì lidský žijeme jen sub spe-

cie aeterni. T a zkušenost záleží konec koncù na nás, na tom,

jak žijeme, èeho jsme plni a co ze svého života tady hledíme

udìlat. Jen jako duše mezi vìènými dušemi žijeme život plnì

a doopravdy. Existence duší je pravým základem demokra-

cie: vìèné vìènému nemùže být lhostejné, nesmrtný je ne-

smrtnému roven. Odtud láska k bližnímu dostává svùj zvláštní

- øíkává se metafysický - smysl.

Duše a svìt

Pravda, nedovedu øíci, co a jaká duše je; duševní èinnosti

pøièítám duši a èásteènì i tìlu, mozku,smyslùm; ale jak

na sebe duše a tìlo navzájem pùsobí, to nevím - ostatnì žád-

ný výklad, a materialism nebo psychofysický parrallelism, to

nedovedou pøijatelnì vysvìtlit. A jaký bude, jaký mùže být ži-

vot po smrti - to vím tím ménì. Že bychom po smrti splynuli

s nìjakou božskou prapodstatou, jak uèí monism, pantheism,

panentheism, tomu nedovedu vìøit: já chci být já i po smrti,

nechci se rozplynout v nìjaké metafysické kaši; jsem meta-

fysický individualista, chcete-li to nìjak nazvat. Snad po smrti

se nám dostane plnìjšího a plného poznání, také poznání

Boha; snad, že posmrtný život je asymptotickým pøibližová-

ním Bohu: poøád a poøád blíž, bez konce blíž - tož ano, i to je

pokraèování života zde, protože Bùh je hlavním a pøedním

pøedmìtem našeho pøemyšlování, poznávání a usilování. Bùh

a duše. Jedno souvisí s druhým. Duše a Bùh, to dvojproblém

našeho myšlení a snažení - øekl bych, pravý úkol života.

Mluvíte jako èirý spiritualista; a pøece po celý život jste bral

na sebe jiné úkoly, aktuální, praktické, reálné - ne nadarmo

vám øíkali realista.

To se rozumí, pane; ale vždy i v tom aktuálním a hmotném

se odehrává dìjství duchovní a vìèné. Právì dnes jsem na-

šel ve svých papírech orientální rèení: „Èlovìk má jednat, jako

by záleželo na všem. Ale v jeho nitru sedí malý Buddha, kte-

rému nezáleží na nièem.“ Na nièem - to je øeèeno a cítìno

orientálnì; po našem by bylo: kterému za vším tím èasným

a hmotným a v nìm záleží na tom, co je vìèné a duchovní.

Víra v duchovost, zdùrazòování duchovosti neznamená, že

máme a smíme pøezírat hmotu a tìlo. Filosoficky vzato, vždy

nevíme, co hmota svou podstatou je. Je nám tak dána jako

duše, je nám dána jen prostøednictvím duše, skrze naše vní-

mání a myšlení: jaké pak máme právo ji podceòovat? Všec-

ko poznávání hmoty je jen rozvíjení naší duševní èinnosti; duše

a hmota nestojí proti sobì. Duše, tìlo i hmota, celá skuteè-

nost jsou nám dány k poznání a pìstìní; duši i své hmotné

okolí máme vést k vìtší dokonalosti. Pøedstava, že hmota je

nìco nižšího a neèistšího než duch, je pochybená. V tom chy-

buje Platon a po nìm theologové a filosofové, že

se s opovržením odvracejí od hmoty, od pøírody a od svìta.

A pøece se sám nazýváte platonikem.

Ano, ale to neznamená, že pøijímám Platonovy názory všec-

ky. Jsem platonikem potud, že v kosmu hledám ideje, že v tom,

co pomíjí, hledám to, co trvá a je vìèné. Nemohu se zajímat

jen o pohyb, ale o to, co se pohybuje, co se mìní. Ve vývoji

pøírodním hledám úèel a øád, v dìjstvu historickém smysl; kla-

du si otázku, k èemu se to všecko dìlo a kam to smìøuje.

Proti darwinismu, proti jednostrannému evolucionismu

a historismu zdùrazòuju stránku statickou; to, co trvá a je

na vìky. Nejen stálá zmìna, ale podstata vìcí se mìnících;

vedle dynamiky a v ní statika, veliká architektura všeho bytí.

Proto i v èlovìku hledám to, co trvá: jeho nesmrtelnou duši.

Prozøetelnost

Hledat úèel a smysl dìní a dìjin, to je skoro vìøit v Pro-

zøetelnost.

Ba že. Vìøím, musím vìøit v Prozøetelnost, která øídí vývoj

svìta a lidstva a kohokoliv z nás. Jakmile uznávám Boha stvo-

øitele a øeditele, musím vidìt ve všem co jest, nìjaký øád, plán

a rozumné urèení.

Èili determinism.

Ano, to se rozumí. Determinism znamená pevný øád v pøí-

rodì, v èlovìku a v spoleènosti a v jejich vývoji: všude pøesná

zákonnost. Nalézáme ji ve hmotì, objevujeme krásný poøá-

dek atomù; èím dál tím víc budeme tu zákonnost moci stopo-

vat i v životì èlovìka, v dìjích státù, národù a lidstva - pane,

a budem moci s ní vìdomì spolupracovat! Èím víc budeme

poznávat, tím jasnìji se nám odhalí plán a úèel všeho; samo

poznávání je zjišování zákonù a uvádìní faktù v zákonitý øád;

a to jsme teprve na zaèátku.

Když øeknete determinism, kladete tím starý problém: co

tedy je se svobodou vùle. Je-li naše jednání øízeno, a Pro-

zøetelností nebo pøírodní kausalitou, není naše domnìlá

vùle a mravní svoboda jen ilusí?

Není. Mùžeme volit - to pøece nám zaruèuje sama zkuše-

nost. Jen v kausálním svìtì mùžeme pøedvídat, jednat pro-

myšlenì, pøipravovat budoucnost, tedy opravdu chtít. Deter-

minism nevyluèuje volnost, ale zvùli, chvilkovost a nestálost,

vede k vytrvalosti a k dùslednosti - bez determinismu, bez pøís-

ného zøetìzení pøíèin a následkù by nebylo odpovìdnosti. Byla

by èirá náhodnost; nemohli bychom za své skutky, a pohnutky

našeho jednání by v nás vyvstávaly bezdùvodnì a nazdaøbùh.

Myslím, že svoboda vùle není porušením pøíèinnosti; je

to jen možnost vkládat do kausálního dìní pøíèiny nové.

Øekl bych to tak: svoboda i pøedurèenost èlovìka je dána

jeho pomìrem k Bohu všemohoucímu a vševìdoucímu, vì-

doucímu minulost i budoucnost, tuto budoucnost urèujícímu.

Èlovìk je podle obrazu božího, Bùh nemohl stvoøit èlovìka

jinak než k svému obrazu a podobenství; z toho pro èlovìka

plyne uvìdomìlý synergism, souèinnost s vùlí Boží.

V poznávání pøírody a èlovìka, ve vnikání do zákonù pøírod-

ních, duševních a dìjinných, v pøijímání a plnìní tìch zákonù

jsme úèastni na božím tvoøení a øízení svìta. Bùh nás nechá-

vá pracovat pøi svém díle, chce po nás práci, tedy spoluprá-

ci.Každé souèinìní, i mezi lidmi, zahrnuje svobodu

i podrobenost, iniciativu i vázanost. Synergie s vùlí Boží dává

èlovìku míru jeho svobody a determinovanosti;èím je silnìjší

a uvìdomìlejší, tím víc je obého.

Determinism - pravda; lidé si myslí, že zbavuje èlovìka od-

povìdnosti. Ale Bùh mi nepøedpisuje, abych teï zvedl pra-

vou ruku nebo levou: minima non curat praetor. Jsme vedle

Boha a pod Bohem bytostmi autonomními; máme právo ini-

ciativy a neseme i tíhu odpovìdnosti. Odtud povinnost akti-

vismu a snažení, odhodlanosti a stateènosti. Svoboda, pane,

je stejnì tìžká jako povinnost. Cítíme, že vùle bolí. Chtít je

práce; rozhodovat unavuje, to je tvoøení nìèeho nového. Zá-

vidìl jsem za války vojákùm, že se jim porouèelo, že mohli

jen poslouchat a nemuseli rozhodovat. Já jsem musel rozho-

dovat, ba i porouèet stále, nejen myslit, ale strašnì chtít - vím

tedy, co to je.

Determinism neznamená nesvobodu, naopak. Èlovìk ne-

vyspìlý, který nechápe svìtový øád a jeho grandiosnost, èlo-

vìk ve své prvotní slabosti a nesoudnosti vidí ve svìtì i ve

svém vlastním životì jen kaleidoskop jednotlivých, nesouvis-

lých jevù, vidí všude nerozumnou libovùli duchù, bohù, náho-

dy a slepého fata.

To je vidìt i dnes: povìrèiví bývají nejspíš lidé, odkázaní

na náhodu: hráèi, lovci, lidé od divadla a podobnì.

Pøirozenì: kdo vìøí v náhodu, vìøí i v bùžky a zázraky. Po-

vìra je indeterministická. Primitiv je metafysickým indeter-

ministou; podléhá slepì impulsùm, øídí se svou zvùlí - je me-

tafysickým anarchistou.

To bych neøekl. Právì u divochù, u pøírodních národù je

život jedince nejvíc spoután tradicemi, rituálními pøedpisy

a sociálními zvyky

.

Tak to vidíte, indeterminista je otrok: je slepì vázán zvyky

a povìrami, je podroben svým pudem, nemá svobodné vùle.

Takové primitivy máte i mezi námi. Èlovìk má jen tolik ro-

zumné svobody, kolik determinismu dovede pochopit v sobì

i v øádu svìta.

Ty spory o determinism a indeterminism - kuriosní historie,

stará jako filosofické myšlení. Už u Øekù padlo slovo:Bùh bez

viny. Støedovìku vrtala hlavou praedestinace: když Bùh ví

a urèuje vše, ví napøed a pøedurèuje, kdo bude dobrý, kdo

zlý, kdo bude spasen a kdo zatracen. Pavel, Augustin, To-

mᚠAkvinský, pozdìji Luther, Zwingli a kalvín mìli o pøedur-

èení divné názory; zèásti hledìli tvrdost praedestinace zmír-

nit uèením o boží milosti. I dnešní theologové vymýšlejí èasto

jen slova a ne pojmy, jak smíøit svobodu lidské vùle s boží vše-

mocí - myslím, nikam to nevede; nedivím se, že jeden papež

spory o svobodu vùle a pøedurèení jednoduše zakázal. Je to

tvrdý oøíšek.

Mnì z theismu, z uznání teleologického øádu svìtového vy-

plývá determinism dùslednì. I my naplòujeme všesvìtovou

zákonnost a jednáme pøíèinnì.

I ve svých chybách?

Ovšem; ale máme možnost volit mezi mnohostí pøíèin, máme

možnost hodnotit. Veškerá výchova i pøevýchova, mravní od-

povìdnost a trest spoèívá na determinismu. Doufáme, že vý-

chovou ukládáme do dìtí pohnutky dobrého konání; a k èemu

byl by trest, kdyby neodstrašoval, kdyby nebyl pøíèinou a po-

hnutkou nápravy?

A co trest smrti?

To je kapitola zvláštní. Právo trestat smrtí je právo hrozné,

a soudíc podle jeho dìjin a vývoje, bude v budoucnosti zru-

šeno. Neptejte se, jak mnì bylo, když jsem návrhy na vykonání

trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavnì odplatou

ani zastrašením, není zajištìním proti nebezpeènému zloèin-

ci; má-li smysl a oprávnìní, tedy pouze jako expiace. Nic ne-

vyváží a nevykoupí tak strašnou vìc, jako je surová a zištná

vražda na èlovìku než smrt; takový vrah se provinil na celém

èlovìèenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní budoucí

vìky budou mít víc možností prevence, nápravy a pøevychování

- i jasnìjší poznání kriminální odpovìdnosti.

V tìch a jiných vìcech bude tøeba postupovat empiricky;

snažit se konstatovat, jak èlovìk skuteènì jedná za daných

okolností; do jaké míry dovede sebe a své jednání kontrolo-

vat a sebe sama vychovávat; pokud je svobodný a za své jed-

nání odpovìdný. Pøiznávám se, že mnì je svìdomitá statisti-

ka, dejme tomu o úrazech, milejší než nìkolik kapitol Leibni-

zovy theodiceje; ze statistiky se dovídám, co bývá pøíèinou

úrazù a jak jim podle toho èelit. Když šofér nepije, nestane

se mu tak snadno nehoda, jako když pije - ergo nepít, a je to,

a nechtít vinit a ospravedlòovat Pána Boha. Nemoci na to jsou

doktoøi a vìda, aby se uèili jim èelit. Bída - na to jsme my

všichni, abychom ji odstraòovali. A tak dále.To tedy je deter-

minism: poznávat pøíèiny zla, abychom proti nim mohli pøivo-

dit pøíèiny nápravy. Nebýt fatalistou ani otrokem, otrokem sebe

samého ani otrokem okolí. A je kdekoli naše místo, nejed-

nat a nepracovat slepì, ale vìdomì a svobodnì, pøedvída-

vì, plánovitì jako dìlník a spolupracovník boží. Tím se také

liším od stoicismu. Stoicism dìlá ze slabosti ctnost, je, abych

tak øekl, metafysickým pokrèením ramen, je v nìm kus titán-

ské pøetváøky; resignace theistická je nadìjnou skromností.

Náboženství

O náboženství

Uvedl jste argumenty pro theism. Ale sebe lepší argumen-

ty nestaèí na to, aby se na nich postavilo náboženství.

.

To se rozumí: theism a náboženství není totéž. Pro filosofii

a vìdu theism je hypothesí pro výklad vzniku a vývoje svìta;

a jsou i jiné hypothese. Náboženstvím se stává theism

i èlovìku vìdecky myslícímu, když je uvìdomìlým

a procítìným osobním pomìrem èlovìka k božství a skrze

božství k bližnímu a k svìtu. Náboženskému èlovìku je Bùh

ústøední ideou v myšlení i v jednání.

Ve filosofii náboženství jsem jako konkrétista realistou: po-

zoruju rùzná náboženství všude na svìtì, študuju je a podle

možnosti je srovnávám s náboženstvím køesanských církví;

ty znám nejlíp a sám jsem se v nich nábožensky vyvinul. Pro-

brodil jsem se všemi možnými theoriemi náboženství, kniha-

mi theologù a vìdcù. 0d malièka mi vrtalo hlavou, jak to, že

jsou rùzné køesanské konfese, a hledìl jsem je srovnávat -

ten zájem mì neopustil podnes. Vzpomínám si, jak mì, ško-

láèka;. znepokojil kalendáø, ve kterém jsem èetl o ruské círk-

vi, a že v ní je mnoho svatých a zázrakù ;slýchal jsem pøece

od malièka, že všecky víry mimo katolickou jsou falešné. Ne-

smírnì mì to mátlo a vzrušovalo.

Mìl byste ten zájem o náboženství, kdybyste sám nebyl

vìøící?

Jistì mìl, ale ne tak silný; to pøece je veliká vìc, že jsou

náboženství a jejich instituce u všech národù po celém svìtì

a ve všech dobách; když vidím v každé vesnici kostel, vyni-

kající krásou a velikostí nad pøíbytky lidí, jak toho lze nevidìt

a o tom nepøemýšlet? Jak ty vesnické vìže, a tøeba jen vì-

žièky, ukazují vzhùru k nebi? A naše Praha - není stovìžatá?

Stovìžatá Praha, to pøece znamená Praha náboženská!

Tedy theorie náboženství. Slovem náboženství oznaèujeme

všechny projevy zbožnosti; bez zbožnosti není náboženství -

leda to tak zvané matrikové. Zbožnost pak je uvìdomìlý

a procítìný pomìr k Bohu, k božství; ten pomìr se vyjadøuje

i v tìch rozmanitých názorech o náboženství, v bohoslužbì

a tak dále.

Ale zbožnost je faktor subjektivní, èiste osobní; kdežto ná-

boženství skoro vždycky pøekraèuje oblast osobního vzahu

k Bohu.

Já vím. Náboženství, jak je konkrétnì vidíme, je zpravidla

kolektivní, lidové, národní; je kodifikováno v neosobních dog-

matech a organisuje se v církve; mìní se, uchovává v sobì

pøežitky z minulosti, èasto až z dob primitivních, vyvíjí a zdo-

konaluje se s rozvojem myšlení a kultury. Náboženství je útvar

nesmírnì složitý, rozrostlý mnoha smìry; proto je tøeba po-

zorné analyse jeho prvkù, složek, projevù nebo jak bych to

øekl. Poèkejte, já vám to zítra pøinesu napsané na papírku,

abych na nic podstatného nezapomnìl.

Jak by náboženství nebylo složité! Zmocòuje se celého èlo-

vìka, jeho mysli, citu i èinù, celého jeho života; zmocòuje

se národù a celé spoleènosti: veškerá kultura mùže být ná-

boženskou, jak to vidíme u Øekù a Øímanù a nejdokonaleji

ve støedovìku. Nic není tak tvoøivého, nic tak úhrnného jako

náboženství.

Analyse náboženství

Tož tady jsem si napsal nìkolik bodù o náboženství, co je,

jak se projevuje.

1. Podstatou náboženství je theism, uznání existence boží,

jistota, že Bùh jest, Bùh všemohoucí, stvoøitel a øeditel všem-

stva.

2. Náboženství je vírou, vìøením, nepochybováním; psycho-

logicky víra je soud, pøesvìdèení, úsudek vùbec; víra nábo-

ženská je soud o božství, tedy o pøedmìtu smyslùm nedo-

stupném, ale v nìjž pevnì „vìøíme“.

3. Náboženství mají svá kréda, uèení, dogmata, pøikázání.

4. S theismem je zpravidla spojena víra v osobní nesmrt-

nost, v nesmrtnou a duchovou duši.

5. S theismem a vírou v nesmrtnost bývá dána víra v tran-

scendentno v širším objemu - víra v andìly, svaté, duchy, ïá-

bly a tak dále, v „onen“ svìt vùbec.Theism, to jest monothe-

ism, vyvinul se povlovnì z polytheismu a z nižších forem ná-

boženských.

6. Náboženství, jak se øíká, positivní se dovolává zjevení ja-

kožto pramene všech náboženských poznatkù a institucí: že

totiž božství samo se èlovìku zjevilo a projevilo mu svou vùli

pøímým sdìlením, vnuknutím nebo pøíkazem. Jsou rùzné for-

my zjevení: božství mluví, dává znamení, zjevuje se ve snách

a podobnì. Zjevení par excellence je køesanská víra, že Bùh

se vtìlil v èlovìka, aby se zjevil lidem; Ježíš pak netoliko uèil,

ale pøíkladnì žil a jednal na tomto svìtì mezi lidmi a pro lidi

mnohá léta.Zjevení èlovìk pøijímá smysly a rozumem, ale je

nad rozum a proti rozumu. Odsud: credo quia absurdum est.

7. Zjevení se v náboženství køesanském pojímá šíøe; zje-

vují se totiž rozmanité transcendentní bytosti, jako andìlé, svatí

a duchové zemøelých, také èert. Polytheistovi se zjevují roz-

manití bohové a bùžkové.

8. Mystika je zvláštní zpùsob zjevení: mystik se domnívá být

s božstvím pøímo spojen; Bùh se mu nezjevuje jen objektivnì,

nýbrž subjektivnì, pøijímá jej jaksi v sobì, v ekstasi rozmani-

tých stupòù. Mystika se pojímá jako zøení duchovní, nikoli oèi-

ma, nýbrž duchovnì, duševnì.

9. Náboženské poznání - vedle víry v to, co je zjeveno - èas-

to se oznaèuje jako intuice, jako poznání citem, poznání ne-

smyslové, nerozumové.

10. Náboženský transcendetism vede k mysteriosnosti, k ta-

jemnu, k tajemství.

11. Ta zvláštnost náboženského poznání a cítìní a jeho mys-

teriosnost vede k užívání symbolisace v theologii a v boho-

službì.

12. Náboženská víra je autoritní: autorita nejvyšší božství -

urèuje náboženskou pravdu; uznává se proto autorita tradice

a obecného konsensu: quod semper, quod ubique, quod ab

omnibus creditum est. Bùh a jeho zjevení zdají se být stejný-

mi provždy, i když se pøipouští, že zjevení se stalo po èástech,

v rùzných dobách. Každý èlovìk musí pøijmout zjevenou prav-

du tak, jak je zjevena a tradována.

Náboženství, jsouc svou podstatou autoritní, je objektivis-

tické. Theism je proti upøílišenému náboženskému subjekti-

vismu.

13. Náboženství není jen vìøením a poznáním, nýbrž je bo-

hoslužbou. Bohoslužba záleží v rozmanitých obøadech, zejmé-

na v modlitbì a obìti. Bohoslužba jako výkon zvláštní, slav-

nostní a nejdùležitìjší vykonává se na místech zvláštì vyhle-

daných v pøírodì a ve zvláštních staveních, chrámech, svaty-

ních.

Modlitba je také bohoslužba, jenže soukromá. Modlitba pra-

vá je povznesením mysli k Bohu. Ježíš upozornil, že Bùh zná

potøeby lidí; nepotøebuje o nich informací. Lidé se vìtšinou

modlí, aby Bùh pro nì udìlal nìco nemožného, prosí o zázrak.

14. Zázraèivost je témìø ve všech náboženstvích velmi dù-

ležitý prvek. Božství je ohromnì vyvýšeno nad èlovìka, je tvo-

øící øeditel všemstva, mùže vykonat cokoliv; nadìje a vdìènost

jsou podstatným subjektivním prvkem každého náboženství.

Tato pøirozená zázraèivost vidí v zázraku praktické zjevení

hmotné. Na nižším stupni kulturním bývají vedle duchù a bùž-

kù svaté vìci, posvìcené hmotné prostøedky, jejichž užívání

pomáhá èlovìku v jeho bìdách:svátosti, amulety a kouzla. Zá-

zraèná pomoc se hledá i u svatých a u duchù; od víry ve svaté

a jejich zázraènou pomoc je jen krok ke vzývání duchù zlých,

èerta.

Povìra se snadno pøipojuje k víøe; jak slovo samo ukazuje,

je také vírou, jako paklíè je také klíèem. Povìra je pøevráce-

ním víry ; povìrèivý zlodìj a vrah obìtuje na modlení, aby

úspìšnì provedl svùj zloèin.

15. Náboženství není jen theoretickou záležitostí èlovìka,

nýbrž hlavnì praktickou; majíc autoritu božskou, urèuje mrav-

nost. Na vyšším stupni stává se mravnost podstatnou èástí

zbožnosti: Ježíšovi v lásce Boha a bližního vyèerpává

se podstata zbožnosti. Vývojem kulturním mravnost zastiòuje

kult, ale mnohým je kult dosud nad mravností.

16. V intimním pomìru k náboženství je všecko umìní: ar-

chitektura, sochaøství, malíøství, hudba, poesie, rhetorika, ry-

thmika; už u Øekù a dávno pøed Øeky umìní vedle mytholo-

gie a filosofie vyjadøovalo a formulovalo náboženské pøed-

stavy a city; silný umìlecký prvek je v náboženských obøadech.

Katolická mše na pøíklad je pøímo dílem všeumìleckým.

Vnitøní vztah umìní k náboženství je dán tím, že umìní je

tvoøením; Øekové nazvali básníka tvùrcem - v umìní se vidí

také zjevení, a umìlcovo esthetické zanícení podobá

se zanícení náboženskému.

17. Náboženství je praktické, životní v hlubokém slova smys-

lu. Není dostateènì definováno svými dogmaty, ani obøady,

ani svou historií, nýbrž pochopením své podstaty, a tou je vì-

domí závislosti èlovìka na božství, na Bohu; to znamená uvì-

domìní lidské slabosti fysické, duchovní i mravní - uvìdomì-

ní jich a pøekonávání zároveò. Nebo náboženství je dùvìrou

a nadìjí, nadìjnost je podstatou náboženství. Èlovìk nábož-

ný si ve své slabosti pøeje spasitele a zázrakù. Trvá dlouho,

než se stane nábožensky nebojácným. V starších nábožen-

stvích, ještì v Starém zákonì, náboženství je bázní, dìsem

pøed božstvím; Bùh, Jehova, je strašný. v uèení Ježíšovì báz-

nì už není.

Náboženství je stanoviskem èlovìka k všemstvu, k Bohu,

k svìtu a k sobì samému: je nejen poznáváním, nýbrž hod-

nocením svìta a života. Není jen pochopováním smyslu celé-

ho života, je zároveò náladou, prýštící z toho pochopování ži-

vota a svìta.

Život se žije: ve zbožnosti èlovìk postihuje nejhloub smysl

svého života.

Náboženství, zbožnost je vìc èistì lidská: Bùh není zbožný.

Èlovìk - Bùh jsou dva póly lidského života a svìta èlovìku

daného.

18. Náboženství spolèuje lidi; každá víra, každé pøesvìd-

èení sjednocuje vìøící spoleèensky: církve jsou spoleèenské

organisace náboženské.

Církve jsou zpravidla organisovány zvláštním stavem du-

chovním, knìžími, kazateli vedle laikù a nad nimi; knìží jsou

ochránci tajemství, vykonavteli obøadù, orgány a zástupci bož-

ství.

Církve mají vedle obyèejných theologù své zvl᚝ vynikající

uèitele, tak øíkajíc odborné autority v náboženství.

Tøídou pro sebe jsou proroci - náboženští geniové, více hor-

livci než vìštci; docela zvláštní autority požívají zakladatelé

náboženství, jako Mojžíš, ježíš, Mohamed, reformátoøi.

Autoritnost náboženství pøirozenì pøechází na církve a její

orgány.

19. Ježto náboženství a církev urèují pomìr èlovìka k bliž-

nímu a k spoleènosti, urèují i jeho pomìr ke všem spoleèen-

ským organisacím, zejména ke státu.

Církve nutnì jsou v úzkém pomìru ke státu; a to jednak ná-

božensky, jednak mravnì, pokud také stát svou administrati-

vu - zákony a tak dále - i politiku zakládá na mravnosti. Jsou

rùzné formy tobo zvláštního pomìru církví a státù, rozmanité

formy theokracie; èasem, pøedevším v demokraciích a v re-

publikách, ustaluje se v rùzném stupni rozluka státu a církve.

Vedle státu a s ním spoleènost je organisována také ná-

rodností; proto pomìr náboženství a církve k národnosti je

druhým vážným problémem; zejména v dobì nové, kdy ná-

rodnost vedle státu domohla se takového významu,

v støedovìku a v dobì staré nebývalého, vznikají církve ná-

rodní.

20. O náboženství, jako o všech ostatních projevech ducha

lidského a jeho životního úsilí je zvláštní vìda

- theologie.

Theologie se vyvíjela, jako se vyvíjelo náboženství a celá kul-

tura.

Není náhodou, že soustavná theologie po prvé byla zpra-

cována Aristotelem jako hlavní èást jeho metafysiky; „theolo-

gy“ pøed Aristotelem byli zváni myslitelé, zabývající se pøe-

mýšlením o božstvích a transcendentnu vùbec.

V støedovìku tbeologie byla vìdou hlavní a všeobsáhlou;

theologie ovšem církevní, køesanská, katolická;vedle ní pìs-

tovala se filosofie, ale jako ancilla theologiae.

Doba nová, proti støedovìku, je charakterisována jednak

nábožensky reformací a novými církvemi protestantskými, jed-

nak zesílením a obnovením antické filosofie a umìní, záro-

veò pak ustavením vìd a tím zvìdeètìním filosofie. Takto ved-

le støedovìké církevní theologie a proti ní si nová filosofie

a vìda osobovala ex tbesi rozhodèí votum o vší pravdì. Vzni-

ká konflikt mezi filosofií a vìdou na jedné stranì a theologií

a církevním náboženstvím na stranì druhé. Tento konflikt je

starý a pochází z pøirozeného kriticismu myslícího èlovìka;

projevil se již u Øekù a Øímanù, v nové dobì je obecnìjší

a hlavnì hlubší.

21. Náboženství, dovolávající se pro sebe vùle a ustanove-

ní nejvyšší autority, božství samého, pokládá se za absolutní,

za absolutnì správné a pravdivé, za neomylné. Prosím, ne-

jenom katolicism; jenže katolicism neomylnost pøièítá pape-

ži, protestanté bibli nebo církvi - ano i státu.

S náboženským, prakticky knìžským nebo církevním, neo-

mylnictvím je posud pravidlem dána netolerance a výbojnost

církví. Odtud zase pramení odpor proti náboženství církevní-

mu, autoritnímu.

22. Takto již dávno - viz u Pavla! - proti náboženství positiv-

nímu, zjevenému, církevnímu, autoritnímu stálo, snad

od samého poèátku lidského myšlení, náboženství pøiroze-

né, požadavek, aby se náboženství a theologie neprotivily ro-

zumu, vìdì, filosofii. Theologie nesmí odporovat vìdecké fi-

losofii; skuteènì vidíme, jak filosofie vždycky vnikala

do theologie; to vidìt nejjasnìji na vývoji theologie

ze støedovìku do naší doby.

Vyložil jsem noetický rozdíl mythu a vìdy a konflikt mythic-

kosti a vìdeckosti: èlovìk mythický pojímá náboženství my-

thicky, jeho theologie je mythická; èlovìk myslící, myslící kri-

tický a vìdecky, má. theologii vìdeckou, filosofickou. Posud

je theologie orgánem mythu, kdežto filosofie se stává orgá-

nem vìdy. To znamená vleklý konflikt theologie a filosofie; také

se to - nepøesnì - formuluje jako konflikt náboženství a vìdy.

23. S náboženstvím je dán problém beznáboženství a bez-

božnosti, kacíøství a jinovìrectví. Odtud církevní apologetika

a polemika, odtud i církevní filosofie jako ancilla theologiae,

usilující opøít náboženské uèení dùvody rozumovými.

24. Náboženství je dnes i pøedmìtem zkoumání vìdecké-

ho: ustavila se speciální filosofie náboženství, která se po-

kouší vìdecky vystihnout celou podatatu náboženství; psycho-

logie náboženství analysuje náboženský život a zkušenost;

náboženství se dále studuje sociologicky a historicky. Máme

dìjiny náboženského vývoje jednotlivých národù; èetné jsou

pokusy o postižení náboženství primitivù. Také se studuje

náboženský život jednotlivých tøíd a stavù, mìsta a venkova

a tak dále.

Rozumí se: nìco jiného je uvažovat objektivnì o nábožen-

ství, o rùzných náboženstvích, jak je nacházíme všude ve svìtì,

o rùzných náboženských pøedstavách, uèeních a institucích,

analysovat je, srovnávat je, sledovat jejich vývoj; a nìco jiné-

ho je náboženství mít, mít své vlastní náboženské krédo, svou

osobní víru, uvìdomit si její rozdíl od nevíry nebo víry jiné.

Náboženství Ježíšovo

Tak - to asi je tres mé filosofie náboženství; rozumí se, tìch

ètyøiadvacet paragrafeèkù je jen struèným obsahem rùzných

monografií o náboženství. Mnoho vìøících neví, co je nábo-

ženství, mnoho nevìøících nemá tušení, co vlastnì popírají;

ale nejmíò a nejpovrchnìji chápou náboženství lidé indifere-

ní, lhostejní. Pøivést je k tomu, aby o náboženství aspoò mys-

leli - to by, pane, bylo veliké misionáøství, a potøebnìjší, než jít

kázat Negrùm; ti vìøí po svém, ale vìøí. Dnes by bylo tøeba

misionáøù pro inteligenci - ovšem inteligentních a opravdu

zbožných.

Všiml jsem si jednoho:kdykoliv naznaèujete svou vlastní

víru, citujete Krista a apoštoly.

Ano. Ježíš - neøíkávám Kristus - je mnì vzorem a uèitelem

zbožnosti; uèí, že láska k láskyplnému Bohu, láska k bližnímu

a dokonce k nepøíteli, tedy èistá, nejèistší lidskost, humanita,

jsou podstatou náboženství. Zbožnost a mravnost jsou Ježí-

šovi hlavní prvky náboženství. Všimnìte si, že v evangeliích -

ve srovnání se Starým zákonem nebo s øeckou theologií - je

málo theologie, málo kosmologie a eschatologie, skoro žád-

ná historie; nemáte tam podrobných pøedpisù kultických

a rituálních ani církevnì organizaèních. Ježíš podává témìø

výluènì pouèení mravní, stále se obrací k praktickým otázkám,

jak je vynucuje život kolem nìho: sám svou lásku k bližnímu

projevuje úèinnou pomocí v bídì duchovní i tìlesné. Jen

se znova podívejte do evangelií:jak diskrétní jsou Ježíšovy

pøedpisy theologické a jeho odkazy k transcendentnu! Bùh

je mu otcem, má k nìmu intimní osobní pomìr, ale nemluví

o tomto pomìru mnoho, žije jej a nedává žádné soustavy the-

ologie. Ježíš byl živým pøíkladem; lásky nekázal jen slovy, ale

stále ji vykonával, obcoval s chudými a uníženými, vyhledával

høíšníky a mravnì vytøídìné, léèil choré, sytil hladové, varoval

bohaté. Takové živé náboženství se šíøí víc pøíkladem než slo-

vy, jako oheò, jako nákaza. Ježíš svého uèení nedokazoval:

mluvil vždycky jako moc maje; nepolemisoval theologicky, ale

potíral farizeje a zákoníky tím, že ukazoval na jejich nepravou

zbožnost a morálku. Ukázal, že náboženství pravé, pravá

zbožnost proniká celým životem, i tím denním, všedním,

a proniká jím stále, v každém okamžiku; vìtšina lidí

se spokojuje s náboženstvím sváteèním, okázalým a málo

upøímným - jen o výjimeèných pøíležitostech, zvláštì když je

zle, vzpomínají si na Pána Boha a køièí pak o pomoc a èekají

znamení a zázraky. Ale život vìèný nebude až po smrti a na

onom svìtì - žijeme ve vìènosti už teï a vždycky. To

se rozumí, lidé si to neradi uvìdomují, odkládají vìènost

na dlouhé lokte; nechávají si ji v reservì na dobu po smrti.

Náboženství se mùže prožívat nejen v kostele, ale i ve fabri-

ce a na poli, v kravínì i v salonì, v smutku i v radosti. To je

pøíklad Ježíšùv.

A pøijímáte historickou osobu Ježíšovu?

V evangeliích, v starokøesanské literatuøe vùbec i v tradici

se rýsuje bohatá a jednotná osobnost Ježíšova; to se, pane,

dá tìžko vymýšlet a skládat pouze z øady legend. Mnì staèí

evangelia a stará literatura køesanská vùbec; její obsah dává

plasticky živý a pìkný obraz poèátkù a vývoje køesanství, jeho

uèení, osob i církve, a to, zdá se mi, je vìcí hlavní. Jde pøede-

vším o hodnotu toho uèení a charakter té osobnosti, jíž se to

uèení pøièítá. A to uèení a ta osobnost jsou jedineèné, ohrom-

né.

Ta osobnost je tak životná, že to èlovìka svádí, aby si ji

domýšlel dál.

Èetl jsem hlavní ty tak zvané životopisy Ježíšovy; v žádném

z nich nenacházím tolik náboženského života jako

v evangeliích. Evangelia pøímo voní realitou. Skuteèný životo-

pis Ježíšùv se nedá napsat, je pøíliš málo zpráv: od Ježíše

samého nemáme ani jednoho slova skuteènì authentické-

ho, sám nic nenapsal a nezanechal.Prvé zprávy jsou od Pavla,

který zemøel tuším kolem roku 64, a evangelia byla psána

poèínajíc asi od roku 70. I dochovaný text celého Nového zá-

kona je v mnohých a dùležitých partiích sporný, jsou interpo-

lace, jsou opisové chyby, chyby v pøekladu a kde co; ale hlav-

ní uèení a náboženský charakter Ježíšùv se písmem postihu-

je dostateènì dobøe a názornì.

A co jiní náboženští geniové, øeknìme Buddha, Lao- Tse...

Neosobuju si o nich úsudku, zabýval jsem se jimi málo, ale

tolik si troufám povìdìt: Ježíše nezastiòují. Hledají-li v nich

nìkteøí moderní Evropané náboženství vyšší než Ježíšovo, je

to, myslím, z kulturní únavy; potøebují nìco exotického, co by

podráždilo umdlenou náboženskou fantasii. I na tom vidìt mo-

derní náboženskou krisi. Mám speciálnì pochopení pro ori-

entální moudrost resignace, ale moudrost lásky úèinné je mno-

hem vyšší.

Náboženství lásky

Zdá se, že vaše náboženství spoèívá víc na lásce k bliž-

nímu než na hypothesi Boha.

To ne. Láska k bližnímu, mravní zákon lásky je mnì jen pøed-

ní a praktický projev náboženství. Náboženství, zbožnost je,

jak jsem øekl, stanovisko, attituda - nemám našeho slova pro

to - vùèi všemstvu, vùèi všemu, co je nám dáno, tedy vùèi

Bohu, svìtu, lidem i sobì samému.

Prakticky je v životì pomìr èlovìka k èlovìku nejdùležitìj-

ší. Èlovìk má k èlovìku vrozenou lásku, sympathii, cit druž-

nosti a lidskosti; ten cit je ospravedlnìný sám v sobì, nemù-

že a nemusí být dokazován, nemusí být vysvìtlován, prostì

je. Ale mùže být zesilován, prohlubován, šlechtìn: nábožen-

ství, hlavnì náboženství Ježíšovo, je kultura lásky. Nábožen-

ství spojuje èlovìka s èlovìkem nejen pøirozenou sympathií,

nýbrž tou spoleènou attitudou k Bohu, k životu, k svìtu, nebo

jak se øíká, k osudu.

Øekl bych, že ta vrozená a samozøejmá láska k bližnímu

by obstála i bez náboženství, bez víry.

Pravda, ale ne v té plnosti. Zbožnost korunuje a posvìcuje

lásku. Náboženství bez lidskosti nemùže být správné; lidskost

bez zbožnosti nemùže být úplná. Jan praví: „Øekl-li by kdo:

Miluji Boha, a bratra svého nenávidìl by, lháø jest. Nebo, kdož

nemiluje bratra svého, kteréhož vidìl, Boha, kteréhož nevi-

dìl, kterak mùže milovati?“

Ježíšovo pøikázání lásky k bližnímu staèí pro všecko jedná-

ní èlovìka vùèi èlovìku; už Pavel správnì vyvozoval všechny

zápovìdi Desatera z pøikázání humanitního.

Pøikázání Ježíšovo zahrnuje a pøedpisuje také lásku k sobì:

ne egoism, ale uvìdomìlou starost o sebe, o spásu své duše.

Se sebou jsme stále, na sebe mùžeme stále pùsobit, tøeba-

že je to èasto t잚í než pùsobit na jiné; proto se máme o sebe

starat, aby se o nás nemuseli starat druzí. Ježíš to øekl pìknì

a prakticky: miluj bližního svého jako sebe samého ; tedy sta-

rej se o sebe, poznávej sebe, važ si sebe, buï k sobì upøím-

ný a opravdový a neobtìžuj druhé. Buï stále na stráži, dávej

pozor, buï èinný, odhodlaný, mìj kurហa neutíkej pøed odpo-

vìdností.

Láska, pravá láska je èinností, prací, spoluprací, tvoøením

pro jiné a pro sebe. Není sentimentální - sentimentalita je se-

bemilská a kochá se ve svých citech.

Láska k bližnímu není jen soucitem ve zlém, není jen sou-

strastí, je i souradostí.

Láska k bližnímu je v plánu svìta, lidská spoleènost stojí

na lásce; ale nestaèí mít k spoluèlovìku jen tak zvaný milý cit

- láska, humanita se musí ztìlesnit v práci, v souèinnosti,

v tvoøení a tím i v zdokonalování svìta nám daného. Jsme

dìlníci na vinici boží.

Láska úèinná pøedpokládá poznání bližních a sebe samé-

ho, aby èlovìk postøehl, co komu chybí. Poznat sebe, být pøís-

ný na sebe, být skromný; proto se mluví o køesanské poko-

øe. Láska nás èiní praktickými - zbožnost si nežádá nešikù.

Již v evangeliu se vyslovuje lítost nad tím, že synové svìtla

èasto nestaèí na syny svìta. Ježíš praví, buïte jako holubice

a jako had - je tøeba moudré mírnosti, ale také dùmyslu, prak-

tickosti a dovednosti.

Tato láska byla ovšem i pøed Ježíšem.

Byla, ale Ježíš ji dovršil; pøišel „naplnit zákon“, i ten všelid-

ský a odvìký zákon lásky. Historický èin Ježíšùv je, že první

jasnì a pøíkladnì vymezil zbožnost nejen jako pomìr k Bohu,

nýbrž i k bližnímu. Pøed Ježíšem náboženství bývalo a bývá

i po nìm dost èasto nelaskavé, nelidské, tvrdé; vemte si, ja-

kých ukrutností se dopouštìli starozákonní Židé ve jménu pra-

vého prý Boha!Stejnì mohamedáni. Ale i køesané, tøeba mìli

evangelium lásky, šíøili svou víru ohnìm a meèem, vymyslili si

inkvisici a uèili nenávidìt ty, kdo vìøili jinak. Nelidskost, ukrut-

nost je plodem otrockého ducha, otrokù a otrokáøù zároveò;

otroctví a otrokáøi se podmiòují vzájemnì. Nemùže být huma-

nity bez vzájemné dùvìry, èlovìk zbožný se èlovìka nebojí.

Týž Jan už vìdìl: „báznì není v lásce, ale láska dokonalá ven

vyhání bázeò; nebo bázeò trápení má, kdož pak se bojí, není

dokonalý v lásce.“ Zbožný je silný.

Xenofobie, nesnášenlivost, fanatism nejsou sluèitelné s pra-

vou zbožností; není jen šovinism nacionální a politický, ale také

náboženský, sociální a vzdìlanecký - ve všech oblastech èin-

nosti nesnášelivost a vypínavost znemožòuje lidem mírné

spolužití a souèinnost.Èlovìk opravdu zbožný je tolerantní,

nebo miluje - Ježíš obcoval s publikány i s pohany, a jeho

uèedníci mluvili jazyky a šli do celého svìta.

Moje víra: ježíšství, láska k bližnímu, láska úèinná, reveren-

ce pøed Bohem. Náboženství je nadìjností, pøekonává strach,

zejména také strach ze smrti; pudí ustaviènì do výše, výš

a výš, živí touhu po poznání a moudrosti, je nebojácné.

Køesanství

Køesanství a církev

Øekl jste: ježíšství. Naznaèujete tím, že se Ježíšovo uèení

o køesanských církvích plnì neuskuteènilo?

Ano. Vždy køesanství od samého poèátku neobsahuje je-

nom uèení Ježíšovo; pojalo do sebe také Starý zákon a dost

z náboženského synkrétismu orientálního, øeckoøímského

a hellenistického. Vzniklo z Židù, ale rostlo a šíøilo se mezi

Øeky a Øímany; nabývalo pùdy ve vzdìlané spoleènosti øím-

ského impéria, mezi uèenými theology jako Pavel, mezi filo-

sofy jako Augustin a jiní, ale zároveò mezi národy a vrstvami

nevzdìlanými, mezi barbary, vydìdìnci a otroky. Køesantsví

je rùzné podle individuí, podle tøíd, podle národù a jejich vzdì-

lanosti; každý je chápe zpùsobem svým. Náboženství všude

a vždycky odpovídá celkovému kulturnímu stavu národù, tøíd

i jednotlivcù ve všech svých složkách.

Je tøeba opatrnì mluvit o køesanství vùbec; byly od samé-

ho poèátku, a již za života Ježíšova, rùznosti v pojímání

a výkladu Ježíšova uèení, jak vidíme z Nového zákona, a ty

rùznosti se množily šíøením køesanství.

Nezapomínat, že od Ježíše nemáme jednoho authentické-

ho slova, zùstalo po nìm jen podání psané a ústní; zachovala

se i mimokanonická starokøesanská literatura, zlomky evan-

gelií, apokryfy a podobnì. Podle tìch rùzných výkladù vzni-

kaly i rùzné organisace církevní, rùzné nauky, kulty a tak dále.

Církve byly, a zase od samého poèátku, jedna proti druhé;

dìjiny køesanských církví jsou do znaèné míry dìjinami ka-

cíøství a sekt, jak vìtší církve nazývaly své rozkolnické sest-

ry.Ale to bylo již u Židù, u Øekù a u Øímanù, všude srovnejte,

prosím, jak rozmanitì se vykládá Kant, kolik máte kantov-

ských škol a smìrù. Náboženství se proto tak snadno rozštì-

puje, že podává uèení o transcendentnu zkušenosti nedostup-

ném, o mravnosti, která je rùzná podle spoleèenského vývo-

je, a o subjektivním náboženském rozpoložení.

Mimo to: Každá idea se poruší a rozrùzní tím, stane-li

se majetkem massy.

Ano, ale massy, také nábožensky, byly a posud jsou vede-

ny duchovními vùdci, zpravidla uèenými theology.Prvý takový

theolog byl Pavel a ostatní autoøi Nového zákona; pak pøišli

øeètí uèitelé církevní, kteøí s pomocí øecké a øímské filosofie,

vìdy a celé kultury vypracovali prvé køesanské soustavy the-

ologické na základì Nového a Starého zákona; byli to zejmé-

na uèitelé alexandrijští z konce druhého a zaèátku tøetího sae-

kula. Aby se uèení pøesnì formulovalo, k tomu nutil literární

boj s pohany a kacíøi. Theologie byla hned ve svých zaèát-

cích apologií a polemikou - to je fakt dùležitý pro pochopení

køesanství a církve; nebyla nikdy jen jedna a jediná církev

køesanská, a Ježíš Nového zákona byl a posud je hlavnì

náboženským kvasem.

Za života Ježíšova a delší dobu po nìm se vìøící a pøivrženci

sdružovali jenom ve volných sborech - doba

apoštolská; teprve pozdìji se øádnì organisuje cír-

kev.Konstantinem se církev stala státní; vyvíjí se theokracie

øímská a byzantská, v ní pokraèuje theokracie støedovìká.

Církev už není organisací jenom náboženskou, nýbrž

i politickou a svìtskou. Francký král Karel Veliký obnovuje

pomocí papeže politické imperium øímské; ale už

v jedenáctém století vznikají spory a boje mezi císaøi a pape-

ži, mezi mocí svìtskou a svìtskoduchovní, moc papežská

od ètrnáctého století znatelnì poklesá; v celém západním

svìtì køesanském probouzí mravní úpadek v církvi úsilí

o nápravu; církev sama svolává reformní koncily, ale bezvý-

slednì; vzniká revoluèní reformace v Èechách, pak v Nìmec-

ku a jinde.

To je, pane, nesmírnì dùležitý historický fakt, že a jak se cír-

kev ve støedovìku ujala všeho duchovního vedení pøímo a po-

litického nepøímo i pøímo: støedovìk byl dobou pocírkevnìní,

nová doba stává se odcírkevnìním.Ve všech oborech, pøed-

nì ve filosofii a ve vìdách, vzniká nová vìda a její školy,

na církvi nezávislé; všecky kulturní obory se odpoutávají

od vedení a kontroly církve, i náboženství se stává individu-

álnìjším a na církvi nezávislým. Odcírkevòuje se stát a pøebírá

kulturní vedení, ovšem víc administrativnì než vìcnì.

Tož to je v kostce vývoj køesanství jako církve ; vidìt z toho,

jak bohatý a rozmanitý obsah má to, co nazýváme køesan-

stvím.

Køesanské církve, to jsem už øekl, byly a posud jsou závis-

lé na svém okolí; byly závislé na svém okolí antickém - mno-

hem víc a hloubìji, než se obecnì o tom ví; køesanství je

do velké míry pokraèováním antiky. Prosím vás, hned Nový

zákon byl napsán øecky, a Starý zákon musel být už ve tøetím

století pøed Kristem pøeložen do øeètiny pro Židy. Nesnadno

øíci, zdali byl Ježíš sám obeznámen s hellenistickými ideami:

Palestina - zvl᚝ Jerusalem - a celá Malá Asie byly v jeho

dobì už silnì hellenisovány. V Janovi èteme, že Øekové pøi-

šli k apoštolùm a žádali si vidìt Ježíše - sotva ho chtìli jen

vidìt, jistì s ním chtìli mluvit, snad tedy øecky. Pavel jistì znal

øecky a øeckou filosofii své doby, zejména stoicism; v Janovi

máte kus novoplatonství o logosu, a tak dále. První køesan-

ští theologové byli øeètí a øímští filosofové, kteøí pøijali køes-

anství; filosofie, hlavnì Platon, Aristoteles a stoikové mìli

vliv na vývoj køesanské theologie a uèení církevního. Církev

na konec pøejala celého Aristotela; vùbec støedovìká církev

nám zachovala antickou literaturu i s latinským a øeckým ja-

zykem. Stát, ovládaný církví, recipoval øímské právo

a politickou ideu øímského imperia - viz Karla Velikého.

Prvotní a støedovìká církev nepøejala jen antickou filosofii,

pøejala také leccos z antického náboženství: jsou mnohá kul-

tová zøízení, pøejatá z náboženské praxe Øekù, Øímanù

a Orientálcù, hlavnì Židù; ovšem že køesanství pozmìnilo

smysl pøejaté praxe i názorù -

Co tedy: revolucionovalo køesanství antiku nebo se z ní

vyvinulo?

Oboje. Každá revoluce, není-li pouhou negací a nièením

toho, co je, je vývojem a reformou. Køesanství vyrostlo

z židovství a pøijímalo prvky antické; v mnohém vyrostlo nad

nì, v mnohém je uchovalo. Ježíš sám øekl, že nepøišel Starý

zákon rušit, jen naplnit; de facto však jej takøka zrušil.

Køesanská církev vybudovala svou theologii a scholastic-

kou filosofii s pomocí øecko-øímské filosofie; je od poèátku

apologetickou a polemickou -tím dokazuje svou závislost

na antice, proti níž dlouho bojovala; nebo každý boj je vzá-

jemný styk a vliv. Svou theologií a scholastikou pøipravila re-

formaci, reformu a revoluci náboženskou a církevní; recepcí

antické kultury pøipravila renaissanci a humanism, další kul-

turní dìdictví antiky.

Podle toho by byl vývoj køesanství a církví obsažen in

nuce už v poèátcích christianismu.

Správnì. Vemte si ty jednotlivé církve, jak jsou historicky

a vývojovì podmínìny. Máme pøednì církev katolickou

ve dvou formacích. Ideu katolicismu formuloval už v pátém

století Vincenc z Lerina jakožto víru v to, quod semper, quod

ubique, quod ab omnibus creditum est. Církev øímská pøed-

stavuje duchovní centralism, zdokonalení a pokraèování poli-

tické a kultumí centralisace øímského imperia; církev východ-

ní je založena na federativní rovnoprávnosti autokefalních církví

a jejich hierarchù na východì, na samém okraji Orientu, ne-

mìl øímský centralism už té síly. Rozdíl antické kultury øímské

a øecko-orientální je dochován v dualismu Øíma a Byzantia,

katolicismu a pravoslaví. Mùže se ukazovat na fakt, že církev

katolická svou organisací do znaèné míry napodobila øímský

stát; jakožto spoleèenská organisace si pøirozenì vypùjèila

vzory organisace státní - proto není ménì velkolepou organi-

sací tehdejší spoleènosti. Její universálnost a mezinárodnost

je historické unikum.

Pak máme církve protestantské. Ty vznikly z aktuálních po-

hnutek reformy církve a mravù, ale byly také vývojovì pøipra-

veny postupným odpoutáváním kritického rozumu od oficiální

theologie. Dìje se tu mutatis mutandis totéž, co kdysi v Øecku,

když se filosofové dostávali do konfliktu s knìžskou mytholo-

gií. Vìèná historie!

Centralism Øíma se dovinul až k duchovnímu a náboženské-

mu absolutismu øímského biskupa. Ne nelogicky. Je-li církev

založena Ježíšem-Bohem a je-li øímský biskup v apoštolské

posloupnosti jeho zástupcem na zemi a ochráncem božího

zjevení, lze z toho dovozovat neomylnost papeže. Církev vý-

chodní vyhrazuje neomylnost celé církvi - prakticky koncilam;

koncil však je parlament a má všecky vady parlamentù. Po-

dobnì požadují neomylnost i církve protestantské, ale nema-

jí té duchovní autority; hoví náboženskému a theologickému

subjektivismu a individualismu, tìmto dvìma základním du-

chovním požadavkùm nové doby. Prakticky pøièítají protes-

tanté neomylnost písmu, jenže písmo je vykládáno individuál-

nì; katolická církev proto bdí nad dogmatickým výkladem pís-

ma svých theologù a kontroluje pøeklady a ètení písma u laikù.

Vznik a vývoj reformace, vznik nových církví a theologie je

neménì podivuhodná událost kulturního vývoje svìta køes-

anského; podivuhodné, že reformace vznikla a šíøila se v celé

církvi - celý vývoj v køesanství je velkolepé a hluboké dìjství.

Náboženský vývoj u nás

A náboženský vývoj náš?

O tom jsem už mluvil a psal ne jednou. S poèátku za naše-

ho pokøestìní jsme kolísali mezi Západem a Východem; jsme

zemìpisnì na rozhraní Východu a Západu, a køesanství

k nám pøišlo z Východu, tenkrát ještì neoddìleného dogma-

ticky od Øíma. Brzo jsme se stali západníky náboženskými,

politickými i kulturními. To pøiklonìní k Západu je dùležitá

a rozhodující událost našich dìjin. Pozdìji jsme první v Evropì

- a zase pod vlivem Západu - provedli církevní obrodu

a revoluci; jednotliví tak zvaní kacíøi i rozmanité sekty byly

porùznu i pøed naší reformací, ale u nás po prvé se reformace

stala záležitostí celého národa. Reformací èeskou byla pøi-

pravena pùda pro reformace v jiných zemích;Luther správnì

øekl, všichni jsme husity. Hus - Chelèický - Komenský jsou

našimi náboženskými vùdci,vedle západního katolicismu. Hus

postihl v náboženství a v církvi prvenství mravnosti; Chelèický

postøehl souvislost církve se státem a žádal bohovládu; Ko-

menský dovršil reformaèní úsilí poznáním, že obsahem du-

chovního života je vedle zbožnosti vzdìlání a lidskost, a uložil

veškeré výchovì, aby byla officinou humanitatis, dílnou lid-

skosti.

Politickým vedením Habsburkù a jejich protireformací v pod-

statì násilnou stal se katolicism zase církví majority národa,

jako jí byl pøed reformaèní revolucí. Ale násilí protireformaèní

náboženství neprospìlo;v osmnáctém století, v dobì národ-

ního probuzení, zavládlo osvícenství, po nìm a z nìho libera-

lism; nᚠodpor proti trùnu nesl s sebou i nechu k církvi, kte-

rá té dynastii sloužila.

Jaký je z toho závìr pro naši pøítomnost?

Jaký závìr? Pøedevším znát naši minulost - a neupadat v ná-

boženskou neteènost. Podstatný obsah dìjin našeho náro-

da je náboženské uvìdomování. Otec národa, Palacký, byl

si vìdom toho zvláštního národního poslání. Mnoho jsem

se napøemýšlel o našem náboženském problému. Jsem na-

dáním a založením èlovìk politický, ne náboženský a dokonce

ne theologický, ale náboženství je mnì hlavní složkou duchov-

ního života a kultury vùbec. Øekl-li jsem ve Svìtové revoluci:

Ježíš, ne Caesar, øekl jsem to jako politik.

Jsem a byl jsem proto odpùrcem liberalismu v jeho podo-

bì po roce ètyøicátém osmém; je mnì jednostrannì raciona-

listický a v otázce náboženské pøíliš indiferentní, nábožensky

sterilní.

Mohou se církve ještì vyvíjet? Je možna nìjaká nábo-

ženská obnova?

Všecko se vyvíjí; je a bude i náboženský vývoj. Snažil jsem

se pochopit hlavní køesanské církve; prožil jsem osobnì

a hluboce katolicism, poznal jsem pozdìji protestantism

a vnikal podle možnosti i do pravoslaví, zvláštì ruského; znám

duchovní stav všech tìch hlavních církví a nevím, proè by mìl

být koneèný. Vidíme teï všude: èlovìèenstvo, národy spìjí

na všech polích své èinnosti k jednotì - prosím, a nás nema-

te, že to jde tak tìžko; veliké vìci se nerodí ajn cvaj. I v køes-

anských církvích je touha po jednom ovèinci a jednom pas-

týøi. Tož ano, dìjí se pokusy o unii církví;opakují se od staletí

mezi církvemi katolickými, také mezi církvemi protestantský-

mi. Katolicism odmítá unii s protestanty, ale vynikající theolo-

gové na obou stranách jeví nebývalé známky smíølivosti.

I pomalé dìjiny jsou dìjinami. Ovšem: sjednotit církve, aniž

by byla oživena zbožnost a mravnost - to by nebylo žádné

rozluštìní dnešního vniterného problému náboženské-

ho.Náboženství je celé, nedá se spravovat záplatami.

Vìøím-li v Ježíšovo uèení, vìøím, musím vìøit i v budoucnost

náboženství. V každém pøípadì pak, a dovolávám se právì

tu Palackého, musíme v našich pomìrech žádat toleranci -

ne toleranci z náboženského indiferentismu, nýbrž toleranci

positivní: každý držet si své, mít své pøesvìdèení, ale vážit si

opravdového pøesvìdèení druhých. Pravdy každému pøejte -

to bylo øeèeno nám a platí to pro vždycky.

Všimnìte si, co u nás s politickou svobodou pøibylo nábo-

ženských sekt, vznikla i poèetná církev èeskoslovenská; prav-

da, mnozí v tom vidí náboženské drobení - ale aspoò to není

náboženská lhostejnost. Naše republika není pestrá jen ná-

rodnostnì, nýbrž také nábožensky; vidím v tom možnost ná-

boženského a duchovního vývoje vùbec.

Církev a stát

Øekl jste, že jste spíš èlovìk politický než náboženský.

Jistì se tedy i na církve díváte také sub specie politiky.

Rozumí se. Každá organisace, zejména tak ohromná jako

církev, je ipso facto skuteènost politická. Církev se vyvinula

v pohanském státì, proti nìmu a èásteènì i s ním; jako or-

ganisovaná spoleènost musela nutnì upravit svùj pomìr

k státu, který byl tehdy jedinou všeobsáhlou spoleèenskou

organisací. Už Ježíš pøisoudil císaøi, co je císaøovo, a Pavel

šel v tom smìru ještì dál.Církev se nepokoušela pohanský

stát odstranit nebo pøetvoøit politicky, nýbrž obrátit na køes-

anství; když se pokøesanil a církev zestátnil, utvoøila

se køesanská theokracie. Stát našel v církvi svùj mravní

a náboženský základ; monarchové - nota bene absolutistiètí

byli „z boží milosti“. Na východì theokracie dostala ráz cae-

saropapismu, na západì papežství vyniklo nad císaøe

a císaøství, tedy papocaesarism. To bylo pøirozené a na svou

dobu správné, že si církev, jakožto nositelka vzdìlanosti, oso-

bovala prvenství nad státem; ale to prvenství netrvalo dlouho

a vznikl boj moci duchovní a svìtské.

Pomìr církve a státu se ustálil povlovnì. Vzpomeòte si, že

øímští císaøové, když køesanù pøibývalo a církev se centrali-

sovala, køesany delší dobu pronásledovali;pravda, histori-

kové dnes ukazují, že toho pronásledování nebylo tolik, jako

se øíkalo døív, ale to nic na vìci nemìní. Pronásledovali-li po-

hané køesany, ti to dìlali pohanùm, když a kdekoliv se dostali

k moci - Ježíš, øekl jsem, byl kvasem, a jeho pøikázání lásky

nebylo hned a všude provádìno. Našlo by se mnoho krás-

ných humánních rèení z nejstarší doby køesanské; uvedu jen

z Tertulliana: „Nehodí se k sobì korouhev boží a korouhev lid-

ská, prapor Kristùv a prapor èertùv. Køesan mùže bojovat

jen bez meèe - Pán meè odstranil.“

Závislost církve na státu: nejlépe je ji vidìt v tom, jak rozdì-

lení øímské øíše na císaøství východní a západní pøipravilo vznik

a vývoj katolicismu øímského a øeckého, pravoslavného; roz-

dvojení státu pøivodilo rozdìlení církve. Byly tu ovšem také

rozdíly kulturní, ale vliv státu na církev je tu patrný.

Církev sama sebou je svou podstatou institucí spoleèen-

skou; vedle uèení a kultu je strážkyní a vùdkyní mravnosti a celé

správy životní. Odtud vznik theokracií rozmanitých forem: ná-

boženství a politika, církev a stát vedou spoleènost rukou spo-

leènou - obyèejnì tak, že církev vede krále a knížata. Refor-

mací se pomìr církví ke státu zmìnil; stát nabyl vìtší moci

tím, že na stranì katolické chránil církev proti reformaci a sám

vykonával i protireformaci, na stranì protestantské byl pat-

ronem a pøímo pánem nových církví, které zatím mìly co dì-

lat s budováním své theologie a církevní organisace. Protes-

tantism byl víc demokratický, katolicism aristokratický.

Tož pravda: orthodoxní státovìda a jurisprudence nevidí

v theokracii základ státu a práva; vychováni právem øímským,

právníci vykládají podstatu, vznik a vývoj práva a státu nezá-

visle na náboženství, ethice a mravnosti. Právo je jim vedle

ethiky a mravnosti samostatná a pùvodní kategorie sociolo-

gická. Nu, nemohu si pomoci: pøedstavuju si právo a stát zbu-

dované na zá-. kladech mravních a tím i náboženských. Lze

pøipustit, a k tomu vývoj míøí, že moc duchovní a svìtská mají

být odlouèeny politicky i administrativnì; stát se zrodil

z potøeby spoleèenské organisace, vznikl do velké míry vo-

jensky a hospodáøsky, ale vykonával také spravedlnost, chrá-

nil poškozené, trestal provinilé - pokud se stát nazývá státem

právním a kulturním, staví se na základ mravnosti. Ovšem -

vývojem a rostoucí složitostí spoleèenských pomìrù nabývá

v nìm pøevahy jeho funkce hospodáøská, správní i vojenská.

Ale i ve starých theokraciích klacek, abych tak øekl, byl silnìj-

ší než argument; duchovní moc bývala a je trvalejší, ale svìt-

ská je silnìjší. To však je nutno pochopit, že lidská spoleè-

nost je vedena dvìma hlavními organisacemi, státem a církví,

a že tyto organisace pøirozenì a nutnì stále upravují svùj vzá-

jemný pomìr: trùnové podpírali oltáø, oltáø trùny.

Teprve v nové dobì pøibyla k státu a náboženství tøetí slož-

ka - idea národní; ale to už je kapitola jiná.

Tak zvaný kulturní boj

Víra a vìda

Dnešní náboženskou a kulturní situaci vidìt názornì na na-

šich universitách: vedle tøí, ètyø fakult svìtských, vìdeckých

a filosofických, máme fakultu theologickou;ex offo se podávají

dva svìtové názory, které se rùzní svou methodou, uèením

i úèelem. Proti sobì stojí na jedné stranì vìda s vìdeckou

filosofií, pro niž je zkušenost a rozum pramenem všeho po-

znání; a na druhé stranì církevní theologie, která za zdroj

správného poznání prohlašuje zjevení a církevní autoritu. Týž

stát vydržuje a platí jejich hlasatele a instituce; obojí

se navzájem nejen kritisují, nýbrž odmítají a vyluèují. To máte

ve zkratce kulturní boj, i když se ty konflikty neodehrávají

vždycky pøímo a zjevnì.

Dnes snad je ten boj skoro vzøízen, ne? Zdá se aspoò, že

lidé mají jiné starosti.

Vyøízen, to jest ukonèen, není. Pravda, bývá obèas radikál-

nìjší a vyslovený, jindy klidnìjší a nepøímý, ale je to konflikt

chronický. Patrnì je kvasem kulturního vývoje. Lidé si dost

neuvìdomují, že ten duchovní antagonism v Evropì trvá

o hodnì víc než dva tisíce let.Jeho zaèátky jsou u Øeka. Jak-

mile se vìda a filosofie odpoutaly od tradièní mythologie

a polytheismu, vznikl antagonism: Sokrates - typický a krásný

pøíklad myslitele a jedna z prvních obìtí toho kulturního kon-

fliktu.Po Sokratovi filosofie ethicky a nábožensky stojí poøád

proti lidovému náboženství. Køesanství pokraèuje v boji pro-

ti polytheismu a mythologii a ustaluje svou theologii pomocí

øecké filosofie, tøebaže se zároveò apologeticky s tou filoso-

fií potýká; ale pøi tom pøejímá z øeckého a orientálního svìta

také mnoho prvkù mythologických, náboženských i kultických

- èili recipuje do sebe ten klasický konflikt celý. 0d té doby

konflikt trvá ustaviènì.

Øekl bych, s výjimkou støedovìku.

Ne docela. Ve støedovìku bylo úsilí o jednotnost, ale cele

uskuteènìna nebyla. Máte poøád apologetiku a polemiku, tøe-

baže slabší než v církvi prvotní; polemiky s islamem bylo míò

než s antickou filosofií, už proto, že se ta polemika vyøizovala

vojensky. Církev si organisovala svou filosofii - scholastiku -

jako „služku theologie“. ale právì to podrobení ukazuje

na vnitøní antagonism - jako každé ujaømování. Scholastika

svým víc chytráckým než vìcným rozumováním, svým háje-

ním theologie de facto podlamovala autoritu církve; vždy je

to vlastnì contradictio in adiecto, když se slovo boží, slovo

Bohem zjevené, musí hájit lidským rozumem a když ten ro-

zum, kritika, spekulace musí rozhodovat o hodnotì rùzných

zjevení a o náboženských uèeních. Rozum musí rozhodnout

o hodnotì uèení Mojžíšova, Ježíšova, Mohamedova. Scho-

lasti už v jedenáctém století si pomáhali uèením o dvojí prav-

dì - tu máte pøece vyložený antagonism. A vemte si to stálé

vznikání kacíøství a sekt a polemiku proti nim - polemiku, ze-

silovanou ohnìm a meèem: ustavièný kulturní boj; definice

Vincence z Lerina platí a platila vždycky jen pro katolicitu po-

jmovou a ideální.

Støedovìká církev zjednala své autoritì prùchod, diktovala

jednotný názor na svìt svým duchovním a politickým absolu-

tismem; ale ten absolutism se dlouho neudržel, nemohl se udr-

žet - nesl sám v sobì dìdictví rozumové a svìtské antiky.

Scholastika svou stálou apologetikou, svým logicismem

a apelem na rozum, svou recepcí antické filosofie, hlavnì pak

Aristotela, vrcholného racionalisty øeckého, pøipravovala re-

formaci, humanism a renaissanci. Tak vzniká doba nová, vì-

domì pøekonávající dobu starší - novovìk proti støedovì-

ku;vzniká moderní vìda a moderní, na vìdì založená filoso-

fie. I umìní pøestává sloužit jen a jen církvi - renaissance už

svým názvem definuje protivu støedovìku a novovìku.

Také stát a celé spoleèenské zøízení se odpoutává od círk-

ve. Theologie katolická se ocítá v konfliktu jednak s novými,

protestantskými theologiemi, jednak s vìdou a novou filoso-

fií - a last not least i s novými koncepcemi státu. Nové theolo-

gické soustavy protestantské mìly k nové filosofii a politice

blíž než katolicism;protestantism pøijal zásadu náboženské-

ho individualismu, zrušil knìžství a tím zeslabil v zásadì cír-

kevnictví, theokratickou hierarchii. Ovšem i protestantism

uplatòoval absolutism církevní a theologický - Kalvín dal upá-

lit Serveta.

Vùbec: støedovìk je hodnì nejednotný ve své podstatì: jed-

nota církevní a politická, jednotný názor na svìt byly umìlé,

byly zjednány autoritou, násilím fysickým i duchovním. A pro-

to vznikla doba nová, vìdomá revoluce církevní a pak i poli-

tická proti støedovìké organisaci spoleèenské.

Doba nová je charakterisována odcírkevnìním; proti církvi

nabývá stát napoøád vìtší a širší moci, nastává postátnìní

všech spoleèenských funkcí a sil; na místì absolutismu cír-

kevního vzniká absolutism státní. Protestantism, zvl᚝ luther-

ský, také do jisté míry ten absolutismus podporuje. Není na-

hodilé, že vynikající protestanský theolog nové doby dospìl

k názoru, že by církev mohla zaniknout a všecko vedení spo-

leènosti odevzdat státu. I katolicism napomáhá v té dobì stá-

tu, provádìje protireformaci pomocí státní moci - tu i tam stát

pomáhal církvím k svému prospìchu.

Tož tento konflikt rozumové filosofie a vìdy s theologií, ten

rozpor a boj kritického rozumu s církevní a náboženskou au-

toritou je chronický, je dán samou povahou a vývojem lidské-

ho myšlení. Vìda a filosofie se už u Øekù vyvíjela a dodnes

se vyvíjí z poèáteèního mythu; lidský duch zraje tím, že

se zbavuje mythologie - pravda, to odmythologisování, to vì-

decké pøesnìní se dálo a stále se dìje povlovnì; napøed tro-

cha vìdy pronikla do mythu, èasem trocha mythu utkvívala

ve vìdì. To se rozumí, lidstvo nemohlo èekat, až mu vìda

a filosofie podá hotový, úplný, logicky jednotnì zbudovaný,

vìdecky pøesný názor na svìt a na život;lidé potøebovali vý-

kladu svìta a života hned, vem kde vem; a ten pùvodní vý-

klad byl a znova bývá mythický. A rozumí se, když ten konflikt

vzplane akutnì, nahrazuje se èasto kritika na té i na oné stra-

nì nepøátelskou negací: církev chce potlaèit vìdu, vìda chce

vyvracet náboženství. Ale negace není a nemùže být cílem,

bìží o vývoj positivní, o pokrok, o zdokonalení na té i oné stra-

nì.

Ale dá se víra zdokonalovat poznáním?

Pozor na slovo: víra! Psychologicky víra je soud a pøesvìd-

èení, že ten soud je správný; v tom smyslu je víra podstatnou

èinností rozumu, a není poznání bez víry. Bìží noeticky o to,

je-li naše vìøení vìdecké, kritické, nebo zda místo správné-

ho pozorování a zdùvodnìní vìøíme v to, co si pøejeme; jde

o to, vìøíme-li autoritì - nebo kritickému rozumu. I vìda vìøí,

ale zdùvodnìnì.

Positivní pokrok: Na pøíklad, øecká filosofie se postavila proti

lidové mythologii a náboženskému polytheismu; dopracová-

vala se z mythu k poèátkam vìdy a nábožensky k monothe-

ismu. Proto se ta filosofie hodila židovskému a køesanskému

monotheismu a pomohla ustavit theologii køesanskou. Øeètí

filosofové dospìli také k hlásání humanity, všelidství a rovnosti

všech lidí; v tom pokraèovalo køesanství se svým hlásáním

lásky a lidskosti. T o máte takový kus positivního vývoje:

køesanská theologie pokraèovala v antické filosofii, tøeba-

že ex thesi stála proti ní. A podobnì dál theologie zbudovala

svou køesanskou filosofii, a ta chtíc nechtíc otvírala cestu fi-

losofii moderní, vìdecké.A dnešní vìda - jsme jen na prahu

poznání, ale oè hlubší mùže být naše chápání øádu svìta

a života s každým novým vìdeckým poznatkem! Èím víc roz-

šiøujeme a prohlubujeme vìdeckým poznáním svùj obraz svì-

ta a života, tím lépe poznáváme nebo mùžeme poznat Boha

stvoøitele a hybatele.

Øíkávám si to tak: filosofie je orgánem vìdy, vìdeckosti,

kritickosti, theologie je orgánem mythu a mythickosti; mythic-

kost není mrtva a snad ani mrtva být nemùže. Vìdcové

a filosofové v ráži boje proti theologii snadno pøezírají, že the-

ologie není náboženství. Co to znamená, že pøes ten odvìký

boj theologie s vìdou a filosofií náboženství i církve trvají?

Náboženství není právì jen otázkou theoretickou, nejde v nìm

jen o názor na život a na svìt, nebìží v nìm jen o theologii,

nýbrž je otázkou života samého, je záležitostí praktickou.

Pokud církve splòují náboženské potøeby živých lidí, žijí samy.

Filosofùm by nìkdy neškodilo, kdyby si uvìdomili, že mnohé

a mnohé soustavy metafysické, o kterých s vážnou tváøí do-

círují, nejsou po stránce vìcné a vìdecké o nic lepší, o nic

ménì mythologické než theologie. A není mezi filosofickými

soustavami také stálý konflikt a boj?

Tady je ošem rozdíl: filosofie se pokouší èlovìka pøesvìd-

èit, ale nechce vykonávat vládu nad dušemi.

Že nechce? Dìlá to, ale jen jinými prostøedky; copak vyu-

èování vìdecké není také vedením duší? Nemáme také vì-

decké církve, sekty a kacíøe? Vìdec a filosof sdìluje své

myšlenky a výzkumy lidem právì tak, jako knìží a kazatelé

kážou lidem uèení své. Všecko myšlení a konání není jen in-

dividuální, je také spoleèenské; nemyslíme jen pro sebe, ný-

brž i pro druhé a s nimi. Pane, kdyby filosofie mohla, chtìla

by leckdy také porouèet. I uèenci a filosofové bývají samo-

spasitelní a neomylniètí, jen což dìláš. Prosím vás, vìdcové

a filosofové jsou také jen lidé, a lidem nejde vždycky jen

o pravdu, ale i o slávu, o prestiž, o chlebíèek a co já vím.

To znamená: nevyhánìt v kulturním boji èerta belzebu-

bem.

A nevylévat dítì s vanièkou. Poøád a poøád se v boji s ná-

boženstvím a theologií zapomíná, že náboženství není jen uèe-

ním, jen theologií, že je životní praxí, že prostupuje a povznáší

celý život vìøících.

Øeknìme: svým kultem a obøadem má církev svou, øekl bych,

poetiènost. Vzpomínám si, jak Bjornson líèí vliv chrámu na ves-

nici - jen si to pøedstavte ve vší plnosti: jak už ta neobyèejná,

architektonicky a symbolicky nabádající budova pùsobí

na prostého èlovìka a zejména na dítì, které zná jen chudou

a tìsnou seknici; vesnièané se v kostele vidí všichni pohro-

madì, všichni ustrojeni a umyti, od starosty - kdysi

od feudálního pána - až do posledního podruha, a všichni patøí

do jednoho celku; setkávají se tu mladí lidé, milenci ve svém

nejkrásnìjším vyšòoøení - i to, pane, patøí k vìci; v kostele lidé

slyší hudbu, èasto hudbu pìknou, a zpívají. v jednotì mysli;

sochy, obrazy i kadidlo, to všecko na nì pùsobí pøímo smys-

lovì; kult a jednotlivé obøady, to je jako divadlo, je to drama

a veliký symbol zároveò, podívaná i pobídka k pøemýšlení;

kázání je vzorem v rhetorice, diskusi a polemice, pøíkladem,

jak rozvíjet dané thema - co tu je pìkných dojmù, jaká to je

hostina pro smysly a pro duši lidí, co to je pro dìti!Co to bylo

kdysi pro mne! To je to, nestaèí církev a theologii negovat

theoreticky. náboženství a mravnost, se prožívají prakticky; lze

dát lidem nauku jinou, ale co jim dát za tu náboženskou na-

dìjnost a plnost? Jen náboženství živé dovede nahradit ná-

boženství a církevnictví neživé a živoøící. V tom chybují filoso-

fové i theologové: theologie není náboženstvím, je jen theorií

náboženství; filosofie mùže nahradit theologii, ale nedovede

nahradit náboženství. Ovšem - èasto i církve kladou vìtší váhu

na svou theologii, na to, co lidé vìøí, na pravovìrnost než

na mravní a životní obsah náboženství.Ale není tomu stejnì -

na pøíklad i v politických stranách? Slabost lidská: víc dáme

na slova než na skutky...

Tolerance

V tom dìjinném konfliktu vìdy s církví vidím jedinou cestu:

neztrácet zbožnost v stálém úsilí o poznání. Slušný, èestný èlo-

vìk bude tolerantní - bude také kritický vùèi sobì samému

a svým názorùm. Vzpomínám Augustina: in necessariis uni-

tas, in dubiis libertas, in omnibus caritas - pravda, i tento

Augustin schvaloval hrdelní trestání kacíøù.

A pøece, jak víte, se vìøící i nevìøící dívají na toleranci s ne-

dùvìrou: nejsi studený ani horký,nýbrž vlažný, i vyvrhnu tì z úst

svých.

Ano; avšak tolerance není vlažná ani pohodlná, není kolísa-

vá a neurèitá; i v toleranci musí být stateènost a dùslednost.

Tolerance není lhostejností, není mravním a náboženským ka-

šièkováním a nedostatkem pøesvìdèení. Vždycky jsem vytý-

kal dnešnímu liberalismu jeho indiferenci ve vìcech nábožen-

ských a mravních. Kde je živý zájem a úèast, nemùže být mís-

ta pro indiferenci.Neuznávám,,laisser faire“ - to není žádná

souèinnost. Liberalismem se teï rozumí obyèejnì jen pro-

gram politický a hospodáøský, ale to nestaèí. Liberalism vznikl

jako „svobodné myšlení“ v prvé øadì proti theologiím a církvím,

v druhé proti nesvobodì politické.Ale svoboda není prázdný

rám, do kterého by si každý vložil, co chce; pravá svoboda

dìlá místo pro lepší poznání, lepší organisaci a rozumnìjší

jednání. Tolerance je ctnost moderní, je pravá humanita; jsme

si vìdomi, že od pøírody jsme rùznì a rozmanitì nadáni; pro-

to k duchovní a spoleèenské jednotnosti spìjeme, ne diktá-

tem a násilím, nýbrž uznáním rozmanitých darù lidské pøiro-

zenosti a jejich harmonisací. K jednotì dnes i v budoucnosti

mùžeme dospìt jen harmonií, souèinìním, a tudíž tolerancí.

Mám po ruce pìkný citát z Goethe:

„Die verschiedenen Denkweisen sind in der Verschieden-

heit der Menschen gegrundet, und eben deshalb ist eine dur-

chgehende gleichformige Uberzeugung unmoglich. Wenn

man nun weiB, auf welcher Seite man steht, so hat man schon

genug getan; man ist alsdann ruhig gegen sich und billig ge-

gen andre.“ (Goethe an Reinhard.)

Theologové èasto - v zájmu prý náboženství - žalují na ro-

zum a na modemí skepsi. Neprávem. Vždy sama theologie

je tu jen proto, aby dokazovala náboženské uèení pro rozum;

a co konec koncù rozhoduje o hodnotì tìch rùzných církví

a dogmat v jejich ustavièném sporu? Zase jen rozum. A co

se týèe skepse skepse není bezbožnost; skuteèným nepøíte-

lem náboženství, pravým bezbožstvím a odpadnutím od Boha

je indiference, lhostejnost a cynism. Indiferentism a cynism

jsou hrob náboženství a duchovního života vùbec; jsou duchov-

ní smrt. Mnohý skeptik, ba i atheista má víc náboženství než

takový nábožensky vyèichlý církevník.Ježíš po celý život stál

proti matrikovým církevníkùm; pánùm jerusalemského tem-

plu pøipaïal jako neznaboh.

Tož pravda, nìkdy jsou lidé syti toho sporu a srdce je táhne

i k vìdì i k víøe, nechtìli by ztratit to ani to;tož se hledá kom-

promis, dìlají se koncese... Sleduju ty pokusy, ale nevidím

v nich pravé cesty- V nejnovìjší filosofii se šíøí jistý irraciona-

lism, nechává se rozhodovat vùle nebo cit nebo instinkt. Ozý-

vá se volání po mythu, jako by mythus byl náboženstvím. To je

veliký omyl: ani mythus, ani theologie, ani vìda, ani filosofie

nejsou náboženstvím. Náboženství se mùže pojímat mythic-

ky a theologicky, mùže se pojímat vìdecky a filosoficky. ale

to i ono je jen theorií náboženství, kdežto náboženství - je prá-

vì náboženstvím, životem v Bohu a s Bohem.

A volat po mythu - jako by nebylo dost moderních mythù

a mythologù! Kant se svým apriorismem ocítá se v mythu a na

konec pøipouští „subtilnìjší“ anthropomorfism, Schelling, Fich-

te, Hegel jsou mythotvorci, Nietzsche tvoøí mythus o nadèlo-

vìku, Comte se stává filosofickým fetišistou, Darwin, Haec-

kel a monisté vìzí v mythu až nad hlavu - nemáme proè

se vracet k mythu, úkol je poøád: myslit kriticky - a žít zbožnì.

Stát a církev

Myslím, že kdyby církve byly ve sporu jenom s filosofií

a vìdou, byl by to konflikt více ménì katedrový.. chci øíci,

ne tak dìjinný a hromadný jak skuteènì je. Jde tu pøec

o konflikt spoleèenského øádu církevního a svìtského.

Máte pravdu. Tedy historicky. Církev vznikla v øímském stá-

tì; stát byl ve starovìku jedinou všeobsáhlou organisací spo-

leènosti, a proto byl tak mocný. Pøipomeòte si, že øímští císa-

øové - tak jako orientální despotové a snad i pod vlivem Ori-

entu - byli deifikováni; øímský principát a caesarism byl už

pøímou theokracií. Augustus provádìl náboženskou reformu,

a pronásledování køesanù vznikalo z názorù theokratických.

Støedovìká církev zvítìzila nad imperiem filosoficky

a organisaènì, vznikla theokracie dokonalejší, totiž nábožen-

štìjší. Vývoj nové doby od reformace a renaissance, vývoj

kulturní a spoleèenský jsem už charakterisoval jako pozvolné

odcírkevòování; s ním šla ruku v ruce kulturní diferenciace.

Støedovìká církev zabrala a vedla náboženství, názory, vì-

dìní a myšlení; uèinila si služebným umìní; monopolisovala

pro sebe charitu, sociální péèi, špitály a všecku výchovu; svo-

lovala k manželství; zasahovala do mezinárodních vztahù

a øídila civilisování kolonií. Žil v ní duch universalismu

a svìtovosti øímského imperia. A teï si vemte, jak se jedno

po druhém odštìpuje od toho církevního veleorganis-

mu:vydìlují se nové církve a zaøizují se pro sebe; vìdy, filoso-

fie, umìní si dobývají nezávislosti na církvi; státy, v støedovìké

theokracii podøízené církvi, zmocòují se vedení spoleènosti

ve všech oborech; stát pøejímá školství, výchovu, péèi huma-

nitní, sociální zákonodárství; to všecko je faktická, tøeba tichá

odluka státu od církve, která ani neèekala na odluku formál-

ní. Ten støedovìký katolicism se svou universálností

a mezinárodností byl dobrý a nutný; zachránil v pøílivu barba-

rù øeckou a øímskou civilisaci - ne nadarmo církev podržela

jazyky øímského imperia - a dal základ celé té evropské vzdì-

lanosti, od gruntu mezinárodní, nadnárodní, svìtové. Všim-

nìte si, že kultury orientální zùstaly kulturami hlavnì národní-

mi. Církev dala evropským plemenùm a národùm tu svìto-

vost, to poslání jít do celého svìta a uèit všechny národy. Ten

staletý proces odcírkevnìní, zesvìtštìní, kulturního diferen-

cování je a bude nadál dìjinnì nutný, nedá se zvrátit ani za-

stavit. Církev a náboženství si tu musí najít své patøièné místo

a uvìdomit si svùj nový úkol.

Øekl jsem už, moc státu nerostla jen odcírkevnìním, nýbrž

i aliancí s církvemi; odcírkevnìní je dlouho trvající, posud ne-

dokonèený proces. Dynastie katolické provedly protireforma-

ci, dynastie protestantské reformaci - v tom byl základ státní-

ho absolutismu. Ale proti nìmu vznikly a vznikají revoluce po-

litické, jako vyvstaly proti absolutismu církevnímu revoluce re-

formaèní;z krise církevní vzešla krise státní a politická, a i ta

pokraèuje dál. Tohoto kulturního procesu církve dost nechá-

pou a nedovedou se s ním smíøit, usilují o svou ztracenou moc.

Kdyby se vžily do zmìnìných pomìrù, našly by pro sebe ji-

nou a vyšší funkci: funkci èistì duchovní a vpravdì nábožen-

skou. Èím víc se øád svìta posvìtšuje, tím víc by se mohly

a mìly církve vìnovat náboženství èistému a neposkvrnìnému

- náboženství Ježíšovu: svìt opravdu pokøesanštit, ne mocí,

ale láskou.

Kulturní proces... Taková hromadná, vìkovitá dìjstva

se odehrávají konec koncù v duši jednotlivcù. Pozoruju po celý

život, jak se konflikt theologie a filosofie, øádu duchovního

a svìtského, osudovì projevuje v rozháranosti, v rozpolcenos-

ti a v polovièatosti naší doby a dnešních charakterù. Ten pro-

blém jsem si položil už v „Sebevraždì“ - ale vracím se k nìmu

znova a znova, poslednì ve „Svìtové revoluci“... Vždycky jsem

myslel a psal ne proto, abych mìl svùj filosofický systém, ale

proto, že mì k tomu hnala, že mne hnìtla ta krise doby - to

se rozumí, pane, že jsem ji prožíval v sobì... za sebe i za jiné.

Mluvíte o krisi církevní, není dnes i náboženství v krisi?

Ne do té míry, nehledíc k tomu, že krise není koncem a zá-

nikem, nýbrž právì krisí. Jistì není konec náboženství. To, co

mnozí považují za definitivní odnáboženštìní, je nìkdy touha

po náboženství jiném, živém, èistém a dokonalejším. Ale je

pravda, že také vzniká vìdecká ochlokracie inteligentských

mandarinù, øekl bych, fouòù vìdy i polovìdy. a každá ochlo-

kracie, pane, je jen do èasu.

Vidíte pøece, že teï se pro náboženství exponují filosofové

a vìdcové snad úèinnìji než theologové. Nic divného: vìda

a filosofie si musí být vìdoma, že náboženství nahradit ne-

mùže...

Náboženská krise: prakticky krise køesanských církví. hlavní

sporný problém mezi theologií a vìdou je zjevení, je-li totiž

náboženství založeno na zjevení, èi je-li možné náboženství

pøirozené. Docela bøitce formulováno, bìží o božství Ježíšo-

vo. Orthodoxie tvrdí, že køesanství byl založeno Ježíšem-

Bohem, uèení jeho že je zjevením božím, církev že je institucí

boží; odtud vyplývají další dùsledky v uèení i v praxi. Naproti

tomu náboženství pøirozené tvrdí, že Ježíš byl èlovìkem jako

každý jiný, a vidí právì v tom vyšší sankci køesanství, že totiž

èlovìk sám, bez zázraku, ze své pøirozenosti se povznesl tak

vysoko. Náboženství se tím stává pøirozeným nadáním èlovì-

ka, jako vìda, umìní a podobné, a mùže v nás naším vlast-

ním úsilím být zdokonalováno, jak ty druhé dary lidské pøiro-

zenosti. Nᚠživot nabývá zvláštní hodnoty, mùže-li èlovìk sám

ze sebe být tak dokonalým, jak to Ježíš žádal a jako èlovìk

dovedl. Opakuju, nejsem theolog, nejsem uèitel náboženství,

jsem jenom èlovìk nábožensky vìøící; jít za Ježíšem, to je mi

všechno.

Jste pro náboženskou výchovu dìtí?

Ovšem že; to pøece vyplývá z hodnoty náboženství. Ale pro

náboženskou výchovu nestaèí vyuèování katechismu ve ško-

lách. Škola dnes je školou vìdeckou, to jest založenou

na poznatcích vìd; jestliže se v ní vyuèuje katechismu ortho-

doxnímu, nutnì se dostavuje theologická a náboženská kri-

se už v dìtství a mládí. O tom netøeba ani mluvit, že vyuèová-

ní náboženství není náboženskou výchovou. Boj o školu je tìž-

ký problém naší pøechodní doby.

Indiskrétní otázka: plaidujete pro náboženství jen jako fi-

losof - èi taky jako politik?

Odpovím jednou zkušeností: když se v kostelích duchovní

zaèali modlit za republiku a presidenta, upozoròoval Švehla,

jak veliká je to vìc politicky. Mìl pravdu. Musíme umìt ocenit,

když se organisace tak veliká a stará smiøuje s naším svìt-

ským a demokratickým øádem. Mùj pomìr k náboženství

se tím nezmìnil. Hájil jsem náboženství odjakživa, mìl jsem

je od dìtství, neopustilo mì ani tehdy, když jsem byl vykøièen

za neznaboha... Svou filosofii náboženství jsem vám už po-

vìdìl. A øekl jsem vám také, že jsem od nátury èlovìk politic-

ký: problémy náboženské musí prakticky øešit lidé svým na-

dáním náboženští, náboženští geniové a vùdcové. Prožívá-

me dobu pøechodní: chybìjí nám uèitelé víry,lásky i nadìje.

Jako theista však vìøím v budoucnost náboženství.

Ještì o náboženství

Život náboženský

Vracím se k náboženství: k náboženskému životu pøece

nestaèí jen cit zbožnosti; každé náboženství musí být pod-

loženo positivní vìroukou.

Vida - ani vám to náboženství nedá!

Chápu, že vám moje filosofie náboženství na prvé poslech-

nutí nestaèí a nestaèí vaší kritice. Pokusím se hlavní vìci for-

mulovat znova, a nebudete netrpìliv, jestliže to ono budu opa-

kovat.

Ano, každé náboženství musí být formulováno, má tedy své

uèení, svou vìrouku, dogmata a theologii; ale každé nábo-

ženství musí být také praktikováno a prožíváno. Nebál bych

se øíci: prožíváno živì. Pro mne náboženským vùdcem

a uèitelem je Ježíš. Ježíš nebyl theolog, byl prorok, nejvìtší

z prorokù: co pro umìní, vìdu, politiku a v ostatních oborech

je genius, pro náboženství je prorok. Prorok - to neznamená

jen prorokovat a pøedvídat, nýbrž hlásat slovo boží, kárat

a vést, povznášet k duchovnìjšímu a novému životu; být vzo-

rem, být hlasem svìdomí, být buditelem života - je tìžko to

vystihnout slovem.

Podle Ježíšova uèení náboženství je vírou v jediného Boba,

Stvoøitele, Øiditele svìta, Otce; ale Ježíš nepøepíná transcen-

dentismu, jeho náboženství není právì jen pro nebe, je pro

zemi a pro denní, všední život. Nemluvil mnoho ani o poèát-

cích ani o konci svìta, nezabýval se historií jako Starý zákon,

který i v tom byl náboženstvím a uèením jenom národním.

Náboženství Ježíšovo se jeví v mravnosti a lidskosti, je huma-

nitismem sub specie aetemitatis. Rozdíl zbožnosti

a mravnosti vystihujeme slovy: svatý a dobrý. Svatost je mravní

život v Bohu.

Což nemùže být mravnost bez náboženství?

Mùže; nìkdy je lepší než mravnost lidí zbožných a církev-

ních - bìží právì o to, jaká ta zbožnost je a jaká je ta mrav-

nost. Chodit do kostela, modlit se, zvykovì vykonávat obøa-

dy a podobnì, to není tìžké; ale být si plnì a stále vìdom

pomìru k Bohu, mít úctu pøed každým èlovìkem a pomáhat

mu, potlaèovat svùj egoism, žít rozumnì a mravnì - - to je

tìžké a to je pravá zbožnost. Mravnost a duchovní život mo-

hou být bez náboženství a mimo náboženství, ale ptám se:

jsou úplné a dokonalé? Po mém rozumu, ne. Požaduju ná-

boženství jako nutné dovršení duchovního a kulturního života;

tím, že v mravnosti vidím hlavní složku náboženství, dìlám

z mravnosti, øekl bych, náboženský kult. Žít mravnì je pravé

uctívání Boha.

Staèí víra v Boha a mravnost k plnému náboženskému ži-

votu?

Nestaèí. Již v Novém zákonì èteme, že ïáblové také vìøí

v Boha, ale tøesou se. Chceme-li užívat slova víra, pak víra

náboženská musí být osobním pomìrem a pomìrem intim-

ním k Bohu. Víra mùže být pouhou hypothesí; jenže k Bohu

se neprotlaèíme jenom spekulací. Když se v náboženství pøe-

píná transcendentism, zapomíná se lehko na bližního a na

mravní život; zdùrazòují a hodnotí se pøíliš podøadné složky ná-

boženské, církevnictví a obøadnictví; také se upadá

do zanícení neživotního, protiživotního, až sám život popírají-

cího, jako máte askesi, poustevnictví, mrzaèení tìla

i ducha.Prosím vás, vždy byli uznáni za svaté, kdo žili

na sloupech a vìøili, že tím slouží Bohu, zase jiní se nechali

za živa rozežírat hmyzem, a já nevím co ještì. V tom je právì

nadhodnocení transcendentna; lidé chtìjí Bohu sloužit nìèím

zvláštním a protipøirozeným - náboženská akrobatika! Ano,

odmítám i náboženskou mystiku;splynout s Bohem tím, že

se potlaèí rozum a život tìlesný, soustøedit se tak, že se upad-

ne u vytržení a v opojení, a v takovém stavu obcovat s božstvím

- to všecko je stav více ménì pathologický. Náboženství není

vìc nervù a záchvatù, nýbrž uvìdomìní smyslu života, uvìdo-

mìní èlovìka normálního, tìlem i duchem zdravého.Ale je

i náboženská pathologie, jsou náboženské odchylnosti

a pøímo duševní choroby, je i náboženský analfabetism - „boží

lidé“ ruského mužika jsou divná rasa - a já je vidìl a pozoroval!

To víte, lidé uctívali i epilepsii a šílenství jako projev boží. I v

tom je pøecenìní transcendentna, nebo konkrétnìji: potøeba

tajemství a tajemnosti.

Mùže vùbec být náboženství bez tajemství?

Nemùže; ale záleží na tom, jaká tajemství uznáváme. Ve sku-

teènosti je nám svìt a život tajemstvím - kolik toho opravdu

poznáváme a víme? Èlovìk má pøirozený sklon k mysterios-

nosti: svìt èlovìku a èlovìk sám sobì je mysteriem - není

tajemstvím to nevšímané polní kvítko? Jen se na nì zadívat -

odkud ta jeho krása, ta jeho úèelnost, odkud se vzalo vùbec?

Ve své slabosti, nouzi a bídì prahne èlovìk po zázracích

a zjeveních - ve všem a všude: ve høe i v nemoci, v politice i v

sociálním toužení, v metafysických otázkách duše a života. Od-

tud ta záliba v okultismu a v tak zvaných tajemných úkazech.

Mùj ty Bože, tajemné úkazy! Jako by to, že vidím ten celý

svìt, že vnímám tam ten strom, že se mu podivuju, že si uvì-

domuju tajemství jeho života a rùstu - jako by to všechno ne-

byly úkazy stejnì tajemné, stejnì podivuhodné! Copak duše

po smrti je nìco tajemnìjšího a mysteriosnìjšího než duše

za živa... a duše tak zvaných velikých mužù nìco podivuhod-

nìjšího než duše tam té ženy, co shrabuje seno?

Lidé, pohøížení v svém blizouèkém okolí, nedovedou vidìt

velikost ve všech vìcech; každá nepatrná vìc i událost nej-

všednìjší je nìco tajemného a ohromného! Nedejme se mýlit

zvykem - zvykli jsme pøedevším na sebe, zvykli jsme vidìt jen

do svého blízkého okolí, ale jen se zamysleme, jen se poøádnì

podívejme právì na ty známé osoby a vìci, a rozšíøíme svùj

názor o tajemném a zázraèném!

O zbožnosti

Co je zbožnost psychologicky? Pomìr k Bohu, pomìr osob-

ní se mùže procítit rozmanitì; do jisté míry každý èlovìk jej

prožívá ponìkud jinak; i v tom jsme každý svou osobností

zvláštní, s rùzným nadáním a zvláštními zkušenostmi. Staré-

mu zákonu poèátkem moudrosti a pravou zbožností byla bá-

zeò Hospodina; podnes se nám slovo bohabojný kryje

s pojmem zbožný; také Øekùm a Øímanùm pomìr èlovìka

k bohùm a božství byl. U Aristotela jsem našel doslovnì vý-

rok, že èlovìk Boha milovat nemùže. Ježíš vymezil pomìr èlo-

vìka k Bohu jako lásku a pomìr synovský. Bùh je èlovìku

otcem, my jsme mu syny. To je, nová definice zbožnosti a ná-

boženství, a tím køesanství vyniklo nad starovìk. Pravda, i ve

Starém zákonì je nìco z rodinného vztahu k Bohu, pokud

Jahve byl Bohem rodu, kmene nebo národa.

Ježíš slouèil lásku k Bohu s láskou k bližnímu, a to synov-

ství boží a vzájemnou lásku božích synù uèinil universálními;

láska k bližnímu platí vùèi všem lidem a národùm. Tím je do-

vršena víra v jediného Boha: je jen jeden Bùh, Bùh všech ná-

rodù a lidí.

Ježíš pøijímal Starý zákon, nepøišel ho, jak øekl, zrušit, ale

naplnit. Ježíš nestvoøil náboženství, to bylo vždycky a dávno

pøed ním; byl reformátorem. I køesanské církve pøevzaly Sta-

rý zákon a vedle lásky Ježíšovy uchovaly i starozákonný ti-

mor Domini - víc než tøeba.

Vedle toho pomìru k Bohu a bližnímu vyanalysujete v ná-

boženství ještì jiné prvky; kult, obøady, náboženské instituce

vyvolávají ve vìøících silné city, èasto silnìjší, než je cit k nevi-

ditelnému Bohu. Pomìr k hierarchii, knìžím a kazatelùm, zá-

vislost na církvi a vùdcích je podobnì jako v politice a jinde -

dùležitou složkou náboženství. Proto, že je tìch prvkù tolik

a že každý si mùže vybrat jiný, nìkdy i docela zevní a podružný,

tøeba nìjaký obøad nebo èlánek víry, není jen zbožnost jedna:

Bùh je jen jeden, ale osobní pomìr k nìmu je rùzný podle

dob a lidí.

Náboženský život - jako všechny jiné èinnosti snadno se me-

chanisuje; tak na pøíklad chodit v nedìli nebo dennì

do kostela, køižovat se, modlit se a tak dále se mùže stát ná-

vykem docela mechanickým; u mnoha lidí je náboženství je-

nom návyk - znáte pøece ty, jak se jim øíká, modlièky s jejich

modlitbou retní.

Modlitba - ano.

Vidím pøed sebou v duchu sochu amerického sochaøe, In-

diána na svém koni; kùò stojí, jako by rozumìl svému jezdci,

který povznáší svou mysl k Velikému Duchu, ruce roztaženy,

oèi obráceny k obloze - pravá, krásná modlitba.

To se rozumí, my svùj náboženský pomìr k Bohu nedove-

deme vyjádøit jinak než pojmy své empirické psychologie.

Sami theologové øíkají, že Bùh je nám bytostí nedostupnou.

Právì pro tu nedostupnost Boha je ve všech náboženstvích

silným prvkem zbožnosti úcta k zakladateli náboženství a círk-

ví: k Buddhovi, Mojžíšovi, Mohamedovi a ovšem i k Ježíšovi.

Køesanští mystikové, ale i normálnì zbožní vìøící obracejí

svou lásku víc na Ježíše než na Boha; køesanská theologie

vùbec ztotožòuje Boha a Ježíše. Apotheose, deifikace

ve všech náboženstvích není nic jiného než úsilí pøiblížit si,

nìjak si zlidštit nedostupné, smysly i rozumem nepostižitelné

božství. Proto umìní, architektura, sochaøství a malíøství, po-

esie, hudba, zpìv i tanec vyjadøují náboženské pøedstavy

èasto úèinnìji než theologické definice. Ten Mojžíš, a sebe

víc ze strachu pøed modloslužebnictvím zakazoval hmotné

zpodobování Boha, usiloval zobrazit jej slovy, definicemi

a celou historií božského zjevování - èirý anthropomorfism.

To je lidské a pøirozené; nedostupné božství nutnì zobrazuje-

me po lidsku, nemùžeme jinak;ale aspoò se musíme snažit,

abychom je chápali duchovnì. Bratr Ježíšùv, Jakub, když

definoval náboženství èisté a neposkvrnìné, nedovedl øíci

více, nežli že máme navštìvovat sirotky a vdovy v souženích

jejich a sebe samy uchovat neposkvrnìného svìtskostí; a Jan

píše ve své epištole citované už slovo, že nelze Boha nevidì-

ného milovat bez lásky k bližnímu vidìnému.

Èlovìk vìdecky myslící pøemáhá mythický anthropomor-

fism, pøekonává jej rozumovì i citovì; pouèen Ježíšem, pøe-

konává náboženství báznì a strachu a nahrazuje je úctou

k Bohu a láskou k bližnímu.

Já bych svùj pomìr k Bohu oznaèil latinským slovem reve-

rentia - úcta, plná dùvìry, vdìènoti a nadìjnosti. A pokud

se lásky k bližnímu týká, pøijímám to pøikázání, jak je doporu-

èil Ježíš, v celém rozsahu: že máme milovat i nepøítele - je to

možné, tøebaže nesnadné. To mne nezbavuje práva

i povinnosti odpírat køivdì a útlaku; ale snažím se být

k nepøíteli èestný a spravedlivý.V staré rytíøskosti, která v boji

a po boji ukládala úctu k soupeøi, je krásný prvek. Ježíš, když

z chrámu vyhánìl kšeftaøe, neskrýval svého rozhoøèení; roz-

hoøèení není nenávist.

Náboženství, to není jen pomìr èlovìka k Bohu, nýbrž také

pomìr èlovìka k èlovìku. Øíkám si: mùže být pravá a plná

láska k bližnímu bez nejvyššího hodnocení lidské osobnosti,

bez víry v nesmrtelnost lidské duše? Znám všecky námitky

materialistù, pantheistù, osvícencù a tak dále; ale láska

k bližnímu, láska pøirozená a dùkazù nepotøebující - není ona

sama dùkazem, èím nám má a musí èlovìk být? Dovolávám

se Ježíše v lásce k bližnímu, dovolávám se Platona v uznání

nesmrtelnosti. V tom smìru jsem platonikem - Plato prvý

se pokusil o dùkazy nesmrtelnosti. Jdu s Platonem i proti

moderním theologùm, kteøí si s vírou v nesmrtelnost nevìdí

dost dobøe rady, strkají ji do apologie a jiných nauk

a vynechávají ji z dogmatiky. Tím víc si chválím Platona, že

ukázal na dùležitost toho uèení i methodicky.

Zbožnost je zvláštní stav opravdivosti: zbožnému èlovìku

svìt a život je jakoby klasickým dramatem, ale bez satyrské

dohry; klasické drama je právì pùvodem i podstatou proje-

vem náboženským. Život není fraškou, není komedií, není tra-

gedií, je dramatem; není nikdy bez velikosti, bez osudové lo-

giky - mít trochu humoru pøi tom neškodí: tomu dobøe rozumìl

Shakespeare.Jistì i Ježíš se usmíval, nebo v lásce je radost.

Náboženstvím vystihujeme dùležitost života, jeho vážnost

a hodnotu - a jeho krásu. Velebnost a velikost boží nás plní

úctou a oddaností. Náboženství dává èást té velikosti také

nám - èást jen malou, která nás nezbavuje pøirozené pokory,

pravé náboženství pøekonává titanism. Vzpomeòte si, jak

se Starý zákon zaèíná titanismem; had slibuje prvým rodièùm,

že budou jako bohové - Goethùv Faust svým titánstvím zaèí-

ná opravdu od Adama. Jak by ne, titan! sám pøece øíká: mir

fehlt der glaube.

Zbožnost je individuální, ale nepøipouští solipsismu; ve zbož-

nosti samé je uznání svìta mimo nás, svìta božího a svìta

bližních.

Náboženství pøekonává v nás osamocenost; jen si živì

pøedstavit, co to je být sám! Pozoroval jsem se èasto v na-

prosté samotì; u nás pøíroda je pøíliš bohatá, abychom mìli

plný cit samoty. v poušti je ten cit plnìjší.,

Ježíš také chodil na pouš - meditace vyžaduje samoty. Sou-

støedìní je èlovìku potøebné, ale nemùže být povoláním; pro-

to poustevníci nežili život normální. Život vyžaduje práce pro

sebe a pro bližního; nesmíme pøed tìžkostmi života a svìta

utíkat, svìt musíme pøekonávat. Klášternictví a poustevnictví

jako stav a zamìstnání je vlastnì zmechanisování samoty: ne

soustøedìní, ale návyk - nebo øemeslo.

Já vím, ještì na mnohé vìci se mùže ptát a ptává se vše-

teènost metafysická; ale vy jste chtìl slyšet moje krédo; jeho

poslední slovo je reverentia: úcta uvìdomìlá pøed Bohem

i pøed èlovìkem; v té úctì k bližnímu je zahrnuta láska, øeknu,

láska také uvìdomìlá.

Víra a rozum

Kladete dùraz na uvìdomìlost, tedy na rozum i v nábo-

ženství.

Ano, jako ve všem; všude musíme klást dùraz na rozum kri-

tický a srovnávající. Zbožnost je pøirozený stav èlovìka. Už

Pavel uznával náboženství pøirozené vedle zjeveného èili nad-

pøirozeného; i dnes se øíkává: anima naturaliter christiana. To

pøirozené náboženství, to je právì to, že si svým vlastním ro-

zumem a nadáním uvìdomujeme svìt a svùj pomìr k nìmu.

Víra v božství, nᚠvztah k Bohu, zkrátka náboženství je výsle-

dek hlubokého pøemýšlení a zkušeností vìkù; každý z nás

vìdomì nebo nevìdomky navazuje na tento historický vývoj

a tisíciletou tradici. Myslící èlovìk prostì chce a musí si ujas-

nit: co je svìt, kdo jej uèinil, co je Bùh, co jsme my sami, kam

spìjeme, co je smrt; konec koncù ty všecky otázky

se soustøeïují v otázce jedné: Co, kdo jsem vlastnì já? Tož

pravda, ty otázky i odpovìdi na nì vzrušují silnì naše city,

vznìcují naše nadìje a hýbají naší vùlí; proto v nich pøehlížíme

tu složku rozumovou - však jsme o tom už mluvili. Tak zvané

poznání citové, intuice, osvícení, inspirace, zøení a podobnì,

to všecko jsou rychlé smyslové a rozumové postøehy nebo

soudy, které pøièítáme prùvodnímu nebo následovnímu cito-

vému a volnímu vzrušení. To platí i pro zbožnost a náboženství:

máme náboženské city, nálady a touhy, ale nemìli bychom

jich bez víry, a víra je soud, úsudek, pøesvìdèení - tedy èin-

nost rozumová. Každá víra je konec koncù z rozumu, tøeba

z rozumu nedokonalého a chybujícího. Pravá víra není høebík,

na který se lze zavìsit v zoufalství nad slabostí rozumu - ani

opium pro uklidnìní znepokojené duše.

Ano. Víra pravá, správná, která neuspává, ale budí a žene.

Mluvil jste o toleranci; potøeba tolerance již sama sebou

znamená, že nikdy nebude jeden pastýø a jeden ovèinec.

Pastýø jeden - snad, ovèinec jeden ne tak brzy. Právì pro

pøirozenou rozdílnost lidí; prosím vás, kolik bylo a je køesan-

ských církví a sekt, kolik výkladù písma a Ježíšova uèení

od prvých zaèátkù køesanství podnes - a co tìch rozporù máte

i v názorech vìdeckých! Mám výklad svùj a pøesvìdèení své;

ale uznávám rovnoprávnost bližních, a proto neobtìžuju je-

jich svìdomí a zvykám si být tolerantním. Tolerance, opakuju,

je ctností positivní a je ctností novou, hlásanou právì pravým

náboženstvím. Opravdovou tolerancí se buduje universální

ovèinec, ovèinec jeden; o ten se pokusil katolicism, dnes o nìj

usiluje také vìda, intemacionalism a pacifism. Je to pokra-

èování v cestì, kterou nám ukázalo náboženství.

Øíká se - moderní náboženská krise. Tož pravda, církevní

náboženství všecka a všude ztratila a ztrácejí vliv.

Vìda se víc a víc ocitá v rozporu s uèením theologickým -

tím není øeèeno, že v bibli a v theologiích není dost správných

poznatkù právì o náboženství a zbožnosti.Ale jak to potom

pøijde, že pøes ty otøesy ve víøe vìtšina lidí setrvává v církvích?

Vidím i v tom uznání hodnoty a potøeby náboženství.

Náboženství dnes musí mít jinou funkci než mívalo døív. Ten-

krát veliká massa lidu byla nevzdìlaná, nevìdomá, negra-

motná; proto byla vedena k poslušnosti - duchovnì i politicky

vládla autorita. Církev jako duchovní aristokracie byla vzo-

rem aristokracie politické; proto také byla organisována hie-

rarchicky - aristokratism je právì uznávání stupòù mezi lidmi.

Dnes skoro každý èlovìk má jaké také vzdìlání; tím je také

autonomnìjší. Náboženství se musí vyrovnat jednak s tím roz-

vojem vìdeckého myšlení, jednak s vývojem vìdeckého myš-

lení, jednak s vývojem pomìrù spoleèenských - a nejen

ve svém uèení. I køesanská láska k bližnímu má pøed sebou

veliký úkol: spravedlivé nároky socialismu.

Politika

Politická theorie a praxe

Øíkáte, že zákon lásky platí stejnì na politiku jako na ži-

vot osobní.

Ovšem že platí; platí pøece na život celý, pro všecko jednání

a konání. Všechna rozumná a poctivá politika je provádìní

a upevòování humanity uvnitø i navenek;politiku, jako vše, co

dìláme, nutno dùslednì podøizovat zákonùm ethickým. Vím,

jsou politikové, hlavnì ti, kteøí se považují za náramnì prak-

tické a chytré, kterým se ten požadavek nelíbí; ale zkušenost,

nejen moje, myslím, uèí, že politika rozumná a poctivá, jak jí

øíká Havlíèek, je nejúèinnìjší a nejpraktiètìjší. Nakonec mívají

tak zvaní idealisté vždycky pravdu a udìlají pro stát, pro ná-

rod a lidstvo víc než ti politikové, jak se jim øíká, reální a chytøí.

Chytráci jsou konec koncù hloupí.

Jenže ve své dobì idealisté pravdu nemívají.

Nìkdy ne, nìkdy ano: i v politice boží mlýny melou pomalu,

ale melou jistì. Mluvím-li o mravnosti v politice, myslím pøe-

devším na politickou taktiku a na celou administrativu; právì

politická praxe musí být mravná - ovšem i politický program

podléhá ethice. Politiku, tak jako všecek život jednotlivce

i spoleènosti, nemohu než pojímat sub specie aetemitatis.

Rozumí se: dost slušný a dokonce vznosný politický pro-

gram napíše kde kdo. Nìco jiného je znát administrativu

a slušnì ji provádìt; a zase nìco jiného je pochopit, oè v dané

dobì pro stát a národ jde, ukázat v tìžkých a osudových chví-

lích cestu, urèit vhodný postup - a vést. V tom smyslu se mluví

o politice vyšší a dìlá se rozdíl mezi státníkem a politikem

nebo politikáøem; Palackému, Riegrovi jako nejvyšším poli-

tickým autoritám se øíkalo: vùdce a otec národa. Takto pojí-

maná politika je pokus pochopit daný okamžik v toku dìjin -

takový politik bude znát minulost svého státu a národa, bude

rozumìt jejich pøítomnosti, bude mít na mysli jejich budouc-

nost.

Prožil jsem to všecko. Jak jsem øekl, jsem èlovìk politický,

politické problémy mì zajímají a drží od mládí; víte, že jsem

už roku devadesát jedna poslancoval a že a proè jsem

se mandátu vzdal. Tehdejší spory byly mi k tomu jen pøíleži-

tostí, vlastní motiv byla moje politická nehotovost. Když jsem

poznával politickou Vídeò a její vztahy s Evropou, poznal jsem

také, že na tuto politiku jsem pøes všechnu dosavadní pøípra-

vu nebyl ještì pøipraven dost. Dal jsem se do politického stu-

dia znovu a dùkladnìji. Hledìl jsem si v hlavì srovnat, oè vlast-

nì jde v našich dìjinách; a historie našeho národa mi byla

èástí dìjin svìtových. Vedle toho sociální otázka, otázka slo-

vanská a kde co - nedìlal jsem politiku prakticky, ale psal

jsem knížky. a i to je politická práce.

Tehdy jste zdùrazòoval, že i politika má být vìdecká. Tr-

váte na tom pojetí politiky i dnes, po tolika zkušenostech?

Ano - politika je a bude èím dál víc také vìdou. Na svých

vysokých školách sice ještì nemáme profesory politiky, poli-

tika jako vìda je rozstrkána v oborech právnických - státovì-

da, právo státní a mezinárodní, statistika, politická ekonomie

a tak dále, a filosofických - dìjiny, sociologie a jiné obory.

V jiných zemích už mají zvláštní stolice a vysoká uèilištì pro

vìdeckou politiku, mají i bohatší odbornou literaturu pravda,

i to jsou jen zaèátky; k politice vìdecké máme ještì daleko.

Nezdá se vám, že mezi politikou vìdeckou a praktickou,

øeknìme parlamentární, zeje propast?

Zeje; jak by nezela? Ale stejná propast je mezi nábožen-

skými názory massy církevníkù a vzdìlaných theologù; ne

menší je rozdíl mezi laiky a právníky, a tak dále. Ale theologie

není ještì náboženstvím ani zbožností, všecka jurisprudence

není ještì právem, právním vìdomím a konáním; požaduju-li

politiku theoretickou, vìdeckou, nezapomínám na rozdíl the-

orie a praxe. Prosím, podívejte se na nᚠpolitický vývoj

od pøevratu;jistì je vìc nápadná, že v èele vlády, parlamentu

a stran byli a jsou s malými výjimkami mužové bez akade-

mického školení, mužové, kteøí vytvoøili, organisovali a vedli

strany a kteøí mìli dlouhou a pernou zkušenost.Ti vùdcové

a tvùrcové stran si museli s praxí a v praxi vytvoøit theorii, bez

theorie není žádná praxe. Víte sám, jak rád theoretisoval Šveh-

la - a jaký to byl praktik!Naše strany mají svou theorii socia-

lismu nebo agrarismu, svou filosofii dìjin, své pojetí života

a tak dále.Ne, pane, bez politického vzdìlání, bez theoretic-

ké pøípravy není možná politika slušná, a øekl bych, veliká.Tož

pravda: halda vysvìdèení ještì nezaruèuje vzdìlanost

a dokonce nenahrazuje pøirozené nadání. A nezapomínat

na požadavek mravní; uèenost, doktorské zkoušky a tituly

nezaruèují slušnost, èestnost ani stateènost.

A teï otázku - nemá být osobní: když mluvíte o politice

jako vìdì, o politice vzdìlané, jaký je pomìr filosofie k po-

litice?

Nechcete být osobní, ale jste; to jako, že jsem se stal presi-

dentem z profesora? Tedy neosobnì:

Vzpomeòte Platona, Aristotela, Augustina, Tomáše Akvin-

ského a tak dále; filosofové si vždycky lámali hlavu problémy

politickými, politická theorie v té oné formì odjakživa byla

èástí filosofie. To vyplývá z pomìru politiky k ethice; ethika

vždy byla èástí filosofie.V nové dobì se z filosofie vykrystali-

sovala sociologie a filosofie dìjin, tedy vìdy politické v užším

smyslu; tím se stala politika vìdou praktickou. Dnes o politiku

vìdeckou usilují vedle filosofù právníci, národní hospodáøi, his-

torikové a sociologové - každá vìda tíhne na jedné stranì

k filosofii, na druhé stranì k praktickému životu.

Filosofie má k politice pøímý vztah pøednì tím, že usiluje

o celkový názor na život a na svìt, tedy i na život spoleèen-

ský. Dnes politika a moderní stát zabírá všecky obory spole-

èenské správy a usiluje tedy prakticky o to, oè filosofie usilu-

je theoreticky. V tom smyslu je rozumìt požadavku Platono-

vu, aby filosofové byli vládci. Vedle té snahy o celkový názor

na život a na svìt se filosofie chce dobrat hlavních, základ-

ních pravd všeho jednání a poznání, chce mít jistotu - státník,

stojící nad tolika konflikty, musí se stále rozhodovat, kde je

pravda. Státník moderní musí být kritický, musí být vzdìlaný

a moudrý.

A nejen moudrý. Politika vyžaduje znaèné míry fantasie:

hroužit se do myslí lidí své doby i do historie, vytušovat smìr

spoleèenského vývoje a vidìt ideál, ke kterému ten vývoj uka-

zuje - zkrátka nìco básnického státníkovi neškodí, ale to je

imaginace, ne fantastika nebo utopism.

Politik, má-li vést, potøebuje znalosti lidí - jaké pak vedení,

když nevidí do lidí? Prosím, nezapomínejme, že vìdec a filosof

mùže také dìlat chyby, a chyby veliké. Jsou právì politikové

a politikové, tak jako jsou uèenci a uèenci. A opakuju - knihy,

vysvìdèení nestaèí, politik potøebuje životní zkušenosti; ne-

staèí ani chytrost - jako ve všem, i v politice záleží na hodnotì

èlovìka celého.

Dìjiny a svìt

Zdùrazòujete význam historie pro politiku; patrnì máte

na mysli staré vitae magistra.

Ano, však víte, že jsem míval èasté diskuse a polemiky

o podstatì dìjin; vždycky mnì šlo o pouèení, které z historie,

z té naší i svìtové, plyne pro naši politiku.Neosobuji si být his-

torikem; ale jako teleolog se snažím pochopit smysl dìjstva

svìtového i našeho - co jsem si o to už nalámal hlavu! Hle-

dám pouèení u historikù, ale také pozoruju, co se dìje doma

a venku pane, za víc než pùl století èlovìk uvidí mnoho a má

o èem myslet. Myslím, že ve válce jsem ukázal, že mám tro-

chu toho historického smyslu. Tož to jsem hlásal stále a stále:

že naše politika musí být svìtová, svìtovì orientovaná. To

plyne z našich dìjin - i, prosím, z naší tradice: už Palacký nám

ukazoval na „svìtovou centralisaci“.

Pravda, ale to axioma se dá dokazovat také zemìpisnì,

tím, že jsme malý národ a stát vklínìný do støedu kontinen-

tu, na rozhraní pøírodních oblastí, ras, kultur a církví: tedy že

u nás je nutnì køižovatka Evropy.

Ano, i to padá na váhu ; ale svùj problém svìtové orientace

mají také jiné státy, jinak situované - vlastnì všechny státy.

Kde jsou hranice, tam jsou i sousedé, tam se zaèíná ostatní

svìt. A chceme nebo nechceme, žijeme politicky ve svìtì

a se svìtem celým. Z každého dùvodu jen svìtová politika je

politika rozumná a trvalá.

Nevede to k názoru, že politika zahranièní má primát nad

politikou vnitøní?

Ne nutnì; nìkdy má pro státy vìtší dùležitost politika zahra-

nièní, nìkdy vnitøní; konec koncù politika zahranièní bude

vždycky odpovídat vnitøní jakosti státù. Pokud bìží o politiku

naši, ten ohromný svìtový pøevrat, zpùsobený svìtovou vál-

kou - a z toho pøevratu vznikla naše svoboda - nám ukládá

politicky si uvìdomit, oè tu historicky šlo a kam míøí vývoj dal-

ší.

Svìtovou politiku pojímám realisticky: to jest, musí být zalo-

žena na studiu svìta a jeho dìjin; musíme si uvìdomit, co

se ve svìtì dìje a co nás s ním spojuje.Nebojte se, nezaènu

od prehistorického Adama; také se nebudeme bavit dìjina-

mi celého svìta; staèí nám Evropa a ty sousední èásti Asie

a Afriky, které se historicky vyvíjely v užším obcování

s Evropou.

Evropa je pøece poloostrov Asie; a historie Asie se rozpa-

dá na èást bližší Evropì, tak asi k hranicím Indie a Èíny. In-

die, Èína a Japonsko, oddìlené od západní èásti Asie vyso-

kými horami a pouštìmi, mìly svùj zvláštní kulturní život.

Ostatnì hranice, které udáváte, jsou zhruba hranicemi bí-

lého plemene.

Ano, zhruba. Nechme stranou tu Asii opravdu asijskou; staèí

nám Asie evropská a asijská Evropa. Zemì od hranic Indie

až k dnešnímu Portugalsku, celý orbis terrarum kolem Støe-

dozemního moøe i se severní Afrikou od pravìku byl a je

v bližších kulturních stycích;na té èásti zemì vznikl synkrétism

kulturní, jazykový i populaèní.Øeèeno termínem Kollárovým,

v tìchto

konèinách byla dost intimní vzájemnost právì kulturní, a s ní

míšení ras a národù.

Je zvlášní zjev, že tu od nejstarších dob vznikaly veliké øíše,

svìtové se mùže øíci. Tak po sobì jdou øíše babylonská, as-

syrská, perská, vedle nich egyptská; Øekové byli rozdrobeni

na rùzné kmeny, ale Athéòané se pokusili scelit státnì Hella-

du, když se jim podaøilo odrazit výbojné Peršany. Alexandrem

vznikla veliká svìtová øíše, objímající Øecko, Egypt a celý teh-

dy známý asijský východ až k Indii; po Alexandrovi se jeho

øíše rozpadla politicky, ale kulturnì ne. Tato øecká kultura,

hellenism, proniká i do Øíma a dál na západ. Po Alexandrovi

se organisuje svìtová øíše øímská. Øím v podstatì italský si

vtìlil Øeky, Egypt a severní Afriku, na východì národy a státy

øíše Alexandrovy, na západì Ibery, Kelty a Germány. Øímská

øíše se rozpadla na èást západní a východní; východní - By-

zantium pøeèkala rozklad èásti západní. Vznikají další svìto-

vé øíše na západì: franská, nìmecko-øímská, španìlská, ra-

kouská -

A øíše islamská. A švédský pokus ovládnout sever.

Ano. A v nové dobì: Napoleonova Francie, rùst Anglie jako

svìtové veleøíše koloniální, vznik federální velmoci severoa-

merické, rozmach Ruska jako øíše eurasijské, scelení Italie

a její snaha ovládnout Støedomoøí, vzrùst Pruska a nové øíše

nìmecké, moderní Japonsko - zkrátka všude a ve všech do-

bách máte ten dìjinný proces tvoøení velkých a svìtových øíší.

To zvláštní úsilí po politické moci se jeví i ve státech men-

ších; nᚠstarý stát èeský byl po jistou dobu relativnì svìtový,

totéž se mùže øíci o Polsku, Bulharsku, Srbsku - inu, všude

a vždycky najdete to úsilí: rùst pøes své hranice, organisovat

v sobì jiné národy a státy.

Pro vznik svìtových øíší mìly znaèný význam geopolitické

faktory: hory, øíèní veletoky - Nil, Dunaj, Rýn - a hlavnì moøe.

Pro západ má obzvláštní politickou dùležitost moøe Støedo-

zemní - už jeho jméno øíká, jaký má význam pro spojení náro-

dù, usedlých na jeho bøezích, hlavnì pro Øeky, Øímany, Féni-

èany. Už Platon vystihl hodnotu tohoto moøe pro tehdejší dobu.

K nìmu smìøovaly i státy východní: Babylonie, Assyrie, Per-

sie a také Egypt.

Teprve v novìjší dobì otvírá nautická technika moøe Atlan-

tické - spojení Evropy s Amerikou; pro dnešek a budoucnost

nabývá dùležitosti oceán Tichý - spojení Ameriky s Dálným

Východem. Èína, Japonsko a Indie se po moøi stávají sou-

sedy Evropy a Ameriky.

Ty veleøíše - øíkáme velmoci - vznikaly hlavnì z úsilí politic-

kého, z panovaènosti a z dobyvatelství, z podmaòování státu

státem, národa národem; nìkdy k výboji vede i hlad a pøelid-

nìní - bona terra, mali vicini. Národnostnì tyto veliké státy

bývaly dvojnárodní a mnohonárodní, a organisovány byly ná-

rodem vedoucím. A protože bylo tøeba dorozumìní mezi jed-

notlivci a národy rùzných øeèí, vznikly jazyky dorozumívací

a státní. Ve staré dobì nebylo moderního cítìní národnostní-

ho; s cizí vládou se pøijímal i jazyk - prostøednictvím adminis-

trativy, vojska, obchodu, náboženství a kultury. Se svìtovými

státy se vyvíjejí i svìtové jazyky. K tomu nevedla jen politická

nadvláda, ale také potøeba vzdìlanosti; proto se pøijímaly cizí

jazyky národù kulturnì vyšších. 0d zaèátkù byla kultura pojít-

kem národù a státù a vyvíjela se kulturní vzájemnost. A duch

sahal dále než zbranì.

První takovou, øekl bych, kulturní velmocí bylo Øecko. Musí-

te si uvìdomit to zvláštní postavení starých Øekù:byli stejnou

mìrou národem evropským jako maloasijským, a proto byli

od nejstarších dob prostøedníky mezi Asií a Evropou; byli usa-

zeni také v jižní Italii, v Egyptì, v Kyrenaice a mìli svá empo-

ria v celém Støedomoøí. Ještì pøed kulturou hellenskou nej-

starší asijsko-evropská kultura byla egejská, krétsko-mykén-

ská, tedy také øecká; je tu tedy souvislost starší než samy

dìjiny.

V rozkvìtu své kultury mìli Øekové pronikavý vliv na národy

Starého svìta: za Alexandra a po nìm se øeètina stala svì-

tovým jazykem v Evropì, Asii, Africe;kulturnì si podmanila

i svìtovládné Øímany a byla u nich de facto svou kulturní si-

lou druhým jazykem státním. Zapamatoval jsem si radu øím-

ského básníka: Vos exemplaria graeca noctuma versate

manu, versate diuma. Je vidìt, že už tehdy vzdìlanost mìla

nadnárodní, svìtovou platnost.

Stejné to máte s latinou až do støedovìku, s francouštinou

v novovìku, s angliètinou. Ukazuje se, že vzájemnost národù

není jen otázkou politické moci, netoliko meè, i duch dobývá

svìta; výmìna statkù pøírodních a prùmyslových vede

k obchodu - zase jiná stránka svìtové vzájemnosti. Tak to bylo

od zaèátku.

Tož podívejte se na ten ustavièný dìjinný proces, co to zna-

mená: národové a státy nemohou žít isolovanì, vedle své or-

ganisace vnitøní usilují o organisaci mezi sebou, o sèlenìní

mezistátní a mezinárodní. Èlovìèenstvo se postupnì orga-

nisuje jako celek; dìjiny výbojù, øíší, kultur i jazykù dávají o tom

svìdectví. Pro nás poslední faze toho vývoje je svìtová válka

a doba po ní.

Otázka je: má se ta organisace státù, národù a kontinentù

dít násilím, to jest výbojem, podmaòováním neboli, jak se dnes

øíká, imperialisticky, èi mírnì, federativnì, k tomu cíli nutnými

dohodami politickými, hospodáøskými a kulturními? Program

nenásilné organisace všesvìtové byl vysloven po válce Spo-

leèností národù, úsilím o Panevropu a sterými korporacemi

i akcemi pro sblížení národù. Mùžeme øíci, že stojíme teprve

na prahu organisace opravdu svìtové.

Trochu jsem se rozpovídal; ale ten pohled do minulosti øíká

mnoho pro naši dobu, pro nás, pro nᚠstát a národ.

Nedejte se vyrušovat, vidím, kam míøíte

Gratias za trpìlivost; ano, je tu z èeho se pouèit. Pøednì mù-

žeme znova a plnì ocenit Kollárovu ideu vzájemnosti a Pa-

lackého ideu svìtové centralisace; Palacký z toho poznání

vyvozoval pro nás svùj politický program. Mám z toho radost,

že už naši první buditelé, první naši kulturní vùdcové vìc tak

brzy pochopili a hlásali. Mohli bychom tomu øíci: kus naší po-

litické tradice.

Vývoj èlovìèenstva se jeví opravdu a v plném slova smyslu

jako vývoj vzájemnosti, synkrétismu kulturního, jazykového

a populaèního. Na samém zaèátku historického vývoje, po-

kud nebylo pevnìjší a širší organisace státní, byl tento syn-

krétism mezi sousedními kmeny, pokraèoval, abychom tak

øekli, od dìdiny k dìdinì; prvotní organisace kmenová se pak

rozšíøila na organisaci státní, a na konec nìkteré státy dostá-

valy politickou pøevahu nad státy okolními - vznikaly státy svì-

tové.

Ruku v ruce s politickými styky národù rostl i synkrétism kul-

turní a populaèní. Mísily se kultury, mísily se i rasy a národy.

Mísení ras mùžeme sledovati všude, u nás jako jinde. Není

tak zvané èisté krve - nemáme jí my, nejsme èistokrevnými

Slovany, tak jako jí nemají ani Nìmci, Francouzi, Anglièané

a tak dále. Nikdo, nikde. To mluvení o nìjaké èisté nebo nad-

øadìné rase je politický mythus. Evropejství a evropanství

vzniklo právì tím míšením, právì tím vzájemným obohacová-

ním krve i ducha.

Stejnì obecný je synkrétism kulturní a tím i jazykový. Pøíkla-

dù máte dost - vemte si angliètinu, francouzštinu, italštinu, špa-

nìlštinu nebo kterýkoli jiný jazyk.Na nás vliv nìmèiny, germa-

nismy v naší øeèi. Nejde jen o vzájemné vlivy lexikální, pøejí-

mání a pøekládání jednotlivých slov, ale také o vlivy syntaxe

a toho, èemu se øíká duch jazyka. Uèil se národ od národa,

tomu se zabránit nedá. Veliký pøíklad, jak se Gallové a Nìmci

uèili od Øímanù, tøebaže proti nim napoøád bojovali; ale lidé

pøijímají pouèení i v boji proti odpùrcùm, vždy boj, i fysický, je

de facto také vzájemnost.

A vzájemnost kulturní - už ti nadaní Øekové se uèili od Ori-

entu, svìtovládní Øímané od Øekù; a jejich kultura žije pod-

nes. Dosud se ètou jejich básníci a dìjepisci, studuje

se øímské právo, celá evropská kultura stojí na základech an-

tických. Nejen renaissance a humanism, už støedovìká cír-

kev pokraèovala v té kultuøe, zachovala její jazyk, umìní, filo-

sofii - to je jeden z nejvìtších pøíkladù v dìjinách. Ne meè, ale

duch. Nejen chlebem živ je èlovìk, nejen chlebem živi jsou

národové. Nevìøím ve všemohoucnost politického násilí.

Další pouèení: že národnostní a rasové minority byly od sa-

mého poèátku vývoje lidstva. De facto každý evropský stát

má v sobì jazykové menšiny; malé státy a národy jsou mino-

ritami mezi státy vìtšími, a i ty nejvìtší státy a národy jsou

konec koncù menšinou ve srovnání s lidským svìtem. Proto

správné øešení minoritní politiky je pøedpokladem lepší

a svìtovìjší organisace svìta.

Kus kosmopolitismu a polyglotství patøí k výbavì moderní-

ho èlovìka. Znát druhé národy, abychom líp poznali jakost

a osobitost národa vlastního. Velebit svùj národ jen proto, že

ty druhé jsou nám cizí a neznámé, to je láska, øekl bych, sle-

pá. Rozumí se: nebudeme se opièit po druhých národech.

Kulturní universalism nevyluèuje intimní lásku k svému náro-

du ani snahu udržet jeho kulturní svébytnost.

Doklad k tomu: jak dovedl ctít a uchopat spùj životní své-

ráz národ tak svìtový a kosmopolitní jako Anglièané.

Ano, to je to: pøi svìtovosti uchovat své. A další veliké pou-

èení z dìjin: kultura, vzdìlanost je mocnou politickou silou, je

trvalejší než síla státní, vojenská a hospodáøská. Neznám horší

malomyslnost než je to dnešní povídání o zániku evropské kul-

tury. Zajde-li, tož jenom v kultuøe svìtové.

A co tedy znamená dnes Spoleènost národù, úsilí o Panev-

ropu a všecky ty organisace nadnárodní? Máme už nìkolik

set mezinárodních a svìtových institucí vìdeckých, právních,

sociálních a tak dále - ano, i sport je dnes svìtový. Vidìt, že

národy poèínají pochopovat to nejhlavnìjší, že nutná vzájem-

nost se dá uskuteèòovat prostøedky mírnými a rozumnými,

nenásilnì, federací, organisací samostatných státù a národù.

I svìtová válka byla federací dvou velikých skupin - dnes jde

o to, napomáhat smírnému sjednocení kontinentù

a èlovìèenstva celého. Nepùjde to hned a snadno, stìží kdo

z nás se dokonalého sjednocení dožije; ale znova cituju ty boží

mlýny.

Vzpomínám si, k èemu došel Napoleon na Svaté Helenì:

že v Evropì už nebude možna jiná rovnováha než spolek ná-

rodù. Že prý byl nucen Evropu zkrotit zbranìmi, ale dnes musí

být pøesvìdèena; není dùvodù, aby se mezi národy udržova-

la nenávist.... Nu, myslím si:kolik Napoleonù a Napoleonkù

bude muset ještì pøijít k rozumu?

Vzájemnost, mezinárodnost, svìtovost - máme na to ob-

sažnìjší slovo: humanita. Vývoj svìta míøí k svìtové humani-

tì, k èistému èlovìèství, jak to nazval Kollár a vìøil Palacký.

Dìjiny a my

A což, mùže malý národ, jako jsme my, zasahovat silnìji

do toho dìní, jak øíkáte, svìtového?

Mùže; právì v naší historii najdete pøíkladù ažaž; jen se do ní

poøádnì podívejte! Øekl jsem vám, že jsem se na ní uèil poli-

tice - theoreticky i prakticky. Naší historií jsem se zabýval

poøád; pøes to jsem psal proti historicismu, proti upøílišené-

mu vzpomínání slavných minulých dob. Tak zvaná pøítomnost

je také historie; ne samo dìní, ale vìci, které se vyvíjejí, mají

být pøedmìtem našeho studia - odsud „realism“. A historik

chce nebo nechce, vychází do minulosti z té pøítomnosti,

se kterou a ve které žije. Mnì stále šlo a jde o filosofii histo-

rie, jde mi o smysl našeho, evropského a svìtového dìjstva

vùbec. Ale o tom všem bylo øeèí dost.

Nemusím se zabývat otázkou, odkud a kdy jsme pøišli

do našich krajin; nᚠstátní život se poèíná v sedmém století;

byli jsme, jako Nìmci a jiní, rozdìleni na rùzné oblasti. Poli-

ticky a kulturnì jsme byli pozadu za státy západnìjšími, a proto

závislí na nich. Øímský vliv se pøirozenì nejsilnìji uplatnil

v zemích románských; i Nìmci žili už nìkolik set let pøed námi

pod øímským vlivem a v desátém století byli tak daleko, že

mohli obnovit øímskou øíši. Nᚠzaèátek a vývoj byl jiný; proto

také v literatuøe humanism u nás nebyl tak pronikavý jako

u Nìmcù, kteøí byli døív a silnìji zapojeni do svìtové kultury

øímské.

Nᚠstát od nejstarších dob pod dobrým vedením Pøemys-

lovcù tvoøil èást obnoveného øímského imperia; je vìcí na-

šich historikù vyložit správnì pomìr našich zemí k nìmecké

øíši. Jednu dobu naši králové se pøímo stali øímsko-nìmecký-

mi císaøi - nᚠpomìr k støedovìké øíši øímské byl tedy hodnì

intimní; pøipomínám to, abych zdùraznil, jak Øím politicky pù-

sobil také na nás.Naši králové se pokoušeli výbojem

a dynastickou politikou zøídit ve støedu Evropy mocnìjší stát-

ní organisaci; Bøetislav I., Václav II., Pøemysl Otakar II.

i Lucemburkové provozovali svého druhu imperialism, naše

øíše tenkrát sahala na èas na Krakovsko a Poznaòsko,

na Uhry, Štyrsko a Korutany, Lužice, Branibory. Vidìt z toho,

že už tehdy se cítil problém Støední Evropy a byl politicky ob-

èas dost intensivnì øešen. To byla politika v pravém smyslu

evropská, politika, ve které šlo stejnì o naše vèlenìní

do širšího celku Evropy jako o naše zajištìní na exponované

køižovatce mezi západem a východem, jihem a severem. Ta

evropská koncepce mìla své zdvihy a klesy. vrcholí za Karla,

kdy se èeská královská dynastie uvázala v øímské císaøství

a kdy se nᚠnárod kulturnì tìsnìji pøimknul k Západu - zlatý

vìk naší gotiky.

Naši situaci ve støedu Evropy politicky dobøe vycítil lidový

král Jiøí, když mu tanul na mysli mírový spolek køesanských

panovníkù - støedovìká anticipace Spoleènosti národù. Jen

se zahloubejte do našich dìjin uvidíte, že v nich nešlo jen

o dìje lokální, nýbrž také o svìtové.

Obdobný je nᚠvývoj náboženský. Vznik a šíøení køesan-

ství mìlo u nás, jako všude jinde, ohromný význam všekultur-

ní. Církev støedovìká byla také naší uèitelkou a vùdkyní; vliv

Byzantia byl netrvalý, brzo a správnì jsme se rozhodli pro zá-

pad. Vùbec tøeba pochopit, že v støedovìku církev vedle stá-

tu spoleènost vedla a organisovala i politicky. Støedovìk byl

právì theokratický.

Jako k nám pøišel ze západu, z Nìmecka, katolicism, tak

k nám pøišel také popud reformaèní ze západu, z Anglie: Wy-

clif - Hus. Byly sice už od tøináctého století pokusy o reformu

mravù v církvi, ale šíø a hloubìji zahájil reformu nᚠnárod prá-

vì jako národ celý.O hodnotì naší reformace husitské

a bratrské pøijímám úsudek Palackého. Nᚠhusitism razil

cestu reformacím v zemích ostatních; Luther se správnì na-

zval husitou.Naše církevní reformace byla poèinem opravdu

svìtovým.

Pak máte protireformaci: i ta má ráz evropský a svìtový.

Tøicetiletá válka smetla naši politickou samostatnost a ustá-

lila zhruba Evropu na staletí. Øímská církev byla reformaèní

revolucí donucena formulovat své uèení pøesnìji na koncilu

v Tridentì; musela sama provést reformy; zaèala se zvláštní

pozornost vìnovat výchovì, školám a propagandì kulturní.

NᚠKomenský znamená vrchol naší reformace.

Objevením zámoøských cest Evropa, do té doby obrácená

k Asii, dává se na pochod k západu a zmocòuje se postup-

nì celého svìta. Tím vznikly nové mezinárodní síly a konfigu-

race politické. Tento vývoj, nᚠintimní pomìr k nìmecko-øím-

skému císaøství, naše reformace a protireformace zrodily

Rakousko; spojení Rakouska, Èech a Uher se nestalo bez

naší silné úèasti - Rakousko nevzniklo pøes noc. A nevzniklo

jen pro obranu proti Turkùm; nebylo ani prvním ani posledním

øešením problému støedoevropského.

Rakousko, ne bez pomoci našich vlastních lidí, provedlo pro-

tireformaci násilím; potlaèilo èeskou reformaci a zeslabilo

a zvrátilo naši politickou samostatnost;nastala nám doba

úpadku. Zvláštní øízení: aby Rakousko mohlo národ rekatoli-

sovat, zbavilo jej šlechty a hlav; tím z nìho udìlalo národ v jádøe

i slupce demokratický, který pøi první pøíležitosti shodil se sebe

jho absolutismu a monarchie. Dìjinná spravedlnost!

Církevní reformace a protireformace, renaissance a huma-

nism, pak rozvoj vìd a nová filosofie zpùsobily v Evropì ne-

klid a revoluènost: z nich vzešlo osvícenství, v podstatì proti-

církevní, a francouzská revoluce. Osvícenství, zejména fran-

couzské a nìmecké, dalo kulturní prostøedky našemu národ-

nímu probuzení; jen si vzpomeòte, jak buditelùm národa šlo

o povznesení vzdìlanosti a kultury vùbec. To máte Dobrov-

ského, Šafaøíka, Kollára, Palackého, Havlíèka a tak dále. A v

tom našem probuzení je zase silný prvek západní, prvek té

nové svìtovosti: s novým národním vìdomím spojuje

se koncepce vzájemnosti, hlavnì slovanské - Kollár; Palac-

ký odkazuje k centralisaci svìtové - naše národní probuzení

bylo zároveò probuzením demokratickým a svìtoobèanským.

Revoluce - Veliká i ty další revoluce menší - nás povzbudily

politicky. i když jsme se jich prakticky, mohli úèastnit malou

mìrou, naše politické ideje jsou vyvozeny z nich.

To je vidìt i na tom, že skoro všechny naše politické plá-

ny a tendence z roku osmnáct byly u nás vysloveny už v roce

ètyøicet osm: vyvlastnìní velkostatkù, sociální reformy, ná-

rodní církev, rovnoprávnost žen a tak dále.

Ano. Rok 1848 zrodil také první politické strany a smìry.

Nastává doba režimu konstituèního, ovšem podle fasony ví-

deòské; po pochybném pokusu politiky abstinenèní - nebyli

jsme pro politiku aktivní dost pøipraveni, a proto jsme si našli

zástìrku abstinenèní - rozhodli jsme se pro politiku aktivní,

pro konkurenci s Nìmci a Maïary na kolbišti parlamentním

a delegaèním v dobì, kdy se pøipravovala evropská konflag-

race.

Ve svìtové válce jsme se domohli své politické samostat-

nosti; ale svìtová válka nebyla jen vojnou, byla i svìtovou re-

volucí; rozkotala tøi císaøství, tøi poslední veliké državy absolu-

tismu; svìt se pøiblížil k demokracii. Že v nìkterých státech

došlo k reakci a k nastolení absolutismu v takové nebo ona-

ké podobì, to nás nemùže mást; starý režim ustupuje nové-

mu povlovnì, a povlovnì se vyvíjí režim nový: demokracie je

ještì v plénkách.

To tedy je v kostce nᚠpolitický vývoj èeský a slovenský.

Vidíte, že v nìm od zaèátku rozhodovaly - a nìkdy i vznikaly

síly hýbající dìjstvím svìtovým. Malý národ, ano; ale i naše

zemìkoule je malá, a pøece je øízena silami vesmírnými.

Od theokracie k demokracii

Øekl jste, že svìtová válka byla také svìtovou revolucí.

Myslíte, že ta svìtová revoluce je jednou z posledních?

Revoluce byly vždycky; ale nová doba je takøka revolucí

v permanenci. Pøipomeòte si krom reformaèní revoluce boje

Holanïanù o svobodu, anglickou rebelii, americký odboj

a hlavnì Velkou revoluci francouzskou. Boje proti Napoleo-

novi sloužily protirevoluèní reakci k potlaèení zásad revoluce

francouzské; proti této reakci došlo k revolucím roku tøicáté-

ho, ètyøicátého osmého a tak dále. Italie má v revolucionování

Evropy vynikající místo. Žijeme de facto v století revoluèním,

revoluènost se stala témìø zvykem. Svìtová válka je dítìtem

té revoluènosti a sama velikou revolucí. Žil jsem dost dlouho,

abych byl svìdkem mnohých revolucí politických, ale

i kulturních, literárních a jiných; revoluènost doby se neomezuje

na pole politické: pøevraty politické jsou do znaèné míry vy-

volávány revoluèními ideami.

Je-li svìtová revoluce poslední - - pøál bych si to, a podle

celkové situace by to možné bylo. Je ohromnou vymožeností

politickou, že se státy v Ženevì a jinde stále o akutních otáz-

kách radí. Že lidé nemají dost trpìlivosti, když se dílo veliké,

jedno z nejvìtších, nedaøí ancvaj, v tom vidím jednu z èasových

politických slabostí - a dost silné zbytky duševního ancien

Opakuju: revoluce - myslím revoluce krvavé - budou zbyteè-

né, jakmile pøekonáme útisk národa národem, tøídy tøídou,

a násilné panování jednìch nad dušemi druhých. Revoluce

mohou pøestat, ale revoluènost zùstane. Což nemluvíme o re-

voluèních vynálezech, a není každá nová veliká myšlenka svým

zpùsobem pøevrat?

To potvrzují i pøírodní vìdy; ukazují, že vývoj se nedìje je-

nom povlovnou zmìnou, ale i skokem, mutací - zkrátka re-

voluènì.

Správnì. Revolucí byla reformace - revolucí náboženskou;

ale protože náboženství mravnì vede jedince i spoleènost,

byla revolucí také spoleèenskou a politickou. Katolické státy,

protože neprošly tak silnì revolucí náboženskou a církevní,

jsou politicky revoluènìjší a radikálnìjší, rozpor církevního

náboženství a proticírkevního osvícenství v nich udržuje vìtší

duchovní a tudíž i politické napìtí. To vidíte na pravoslavném

Rusku a na chronické revoluènosti státù románských; nebo

na rozdílnosti protestantského temperamentu anglického

a katolického temperamentu irského. U nás a v nás se potýká

temperament katolický a protestantský, radikální a reformující;

ten konflikt i to vzájemné vyvažování obou mùžete pozorovat

i v naší politice pøítomné. Naše politika byla a je od našeho

probuzení podstatnì racionalistická, osvícenská. V tom se po-

dobáme Francii odtud ty pøirozené sympathie k ní.

Øíkáváte, že protestantské zemì jsou demokratiètìjší než

katolické.

Nu ano. Protestantství pøece zrušilo aristokratické knìžství

a celibát, zrušilo katolickou hierarchii; tím demokratisovalo

církev a celou spoleènost Odkazem k bibli vedlo ke školení

a k pøemýšlení církevníkù; tím, že poslední instancí ve vìcech

víry uèinilo individuální svìdomí, upevnilo individualism, sub-

jektivism, osobní svobodu i osobní odpovìdnost proti knìž-

ské a církevní autoritì. Tím vším pøipravil protestantism poli-

tickou demokracii.

Øekl byste i dnes, že protestantské zemì jsou demokra-

tiètìjší?

Vím, co myslíte; ale musíme poèkat na další vývoj.Když mlu-

vím o protestantských zemích, míním ty, které dost dobøe znám:

Anglii, Ameriku. Anglie svým parlamentarismem, Amerika

svou deklarací lidských práv jsou pøece uèitelkami demokra-

cie.

A co Francie?

Francie provedla svou reformaci také, jenže politicky - osví-

censtvím a revolucí. Positivism je dítìtem Francie, a Francie

politická i hospodáøská je vedena tím positivismem; vidìt to

na jejím kapitalismu. Novodobý kapitalism, industrialism

a buržoasie se pøece vyvinuly nejdøív a nejvíc v zemích pro-

testantských, zejména kalvinistických, puritánských. O tom

se vlivem Maxe Webra diskutuje stále. Celý systém a duch

protestantismu tím, že zeslabil zázraèivost a sakramentalism

a posílil individuální iniciativu, vedl k uznání osobního úsilí

a drobné práce. Moderní kapitalism a demokracie se vyvíjely

zároveò a z téhož pramene. A obojí souvisí zase s novodobou

vìdou a filosofií - není nahodilé, že moderní smìr vìdecký

a filosofický byl energiètìjší v zemích protestantských.

I národní hospodáøství jako vìda se nejúèinnìji vyvinulo

v Anglii. Není nahodilé, že v Anglii vìdecky dozrál socialism

marxistický, rozdílny od socialismu francouzského nebo rus-

kého; tento je politiètìjší, utopistiètìjší, onen vìdecky orien-

tovaný.Marx a Engels na konec - pod vlivem Anglie - uznali

proti radikalismu revoluèního roku 1848 taktiku demokratic-

kou, parlamentární, za správnìjší. Jsou takto Marxové dva -

to platí dodnes. Lenin se pøidržel víc Marxe mladšího, nevy-

kvašeného, revoluènìjšího, a s ním Bakunina, než Marxe star-

šího, zralejšího.

Rozumí se, nestavím proti sobì pøíkøe katolicism a protes-

tantství. Vždy v konfliktu reformaèním se katolicism sám vni-

ternì také reformoval, a od té doby je mezi obìma tìmi smìry

køesanskými silná vzájemnost - vzájemnost polemická, ale

tím úèinnìjší. Jde mi jen o to, zdùraznit znova ten hluboký vztah,

který je mezi náboženstvím a politikou, církví a státem. Cír-

kev duchovnì vedla spoleènost a tím i stát; na druhé stranì

stát chránil právo a zákony, založené v podstatì na mravnosti

a tím i na náboženství. Katolicism svou velkolepou církevní

organisací zøídil nejvyšší typ theokracie, papocaesarism. Pra-

voslaví bylo caesaropapistické, také reformace

i protireformace - to je vysloveno v zásadì cuius regio eius

religio. Modemí stát se víc a víc posvìtšuje, pøejímá kontrolu

celé spoleèenské organisace; zprvu absolutistický a autoritní,

jako byla theokracie, pøechází víc a víc v režim konstituèní, po-

lodemokratický a demokratický. Takto tedy demokracie,

moderní úsilí státní, je následnice režimu theokratického. The-

okracie odvozuje všechnu státní a politickou moc z vùle boží,

demokracie z lidu; lid a jím volený parlament je zdrojem vší

moci a nejvyšší autoritou politickou. Ale nezapomínat, že už

scholastikové uznávali politickou moc lidu, a že byli katoliètí

i protestantští právníci a theologové, kteøí hlásali právo

na revoluci a zabití tyranù.

Nemyslíte, že náboženství vede spíš k monarchismu než

k demokracii?

Náboženství ne, ale theokracie ano. Což se monarchism

nedovolával toho, že je z boží milosti? Monarchism je státní

forma aristokratismu - a nebyl jen aristokratism politický, ale

i náboženský: hierarchie. Aristokratism øíká: já pán - ty sluha

nebo otrok; demokratism øíká: já pán - ty pán. Uèení Ježíšo-

vo, uèení lásky k bližnímu a obecné rovnosti jistì není aristo-

kratické, naopak. Z lásky k bližnímu, ze synovství božího mnì

plyne demokratism, øekl bych, pravý.

Demokracie

Jak byste tedy formuloval svùj vlastní a nejhlubší dùvod

pro demokracii?

Nejhlubší argument pro demokracii - víra v èlovìka, v jeho

hodnotu, v jeho duchovost a v nesmrtelnou duši;

to je pravá, metafysická rovnost. Ethicky je demokracie zdù-

vodnìna jako politické uskuteèòování lásky k bližnímu. Vìè-

né vìènému nemùže být lhostejné, vìèné nemùže vìèného

zneužívat, nemùže ho vykoøisovat a znásilòovat.

Vy tedy konec koncù vidíte pravý základ demokracie v ná-

boženství; smím-li to tak øíci, jste také vlastnì theokratem.

Nebojím se slov, a proto nemám nic proti té formulaci, be-

rete-li theokracii doslovnì jako bohovládu. Pojímám stát, stát-

ní život, politiku, jako celý život, opravdu sub specie aetemi-

tatis. Demokracie pravá, založená na lásce a úctì k bližnímu

a k bližním všem, je uskuteèòováním božího øádu na zemi.

Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je na-

psáno v ústavách; demokracie je názor na život, spoèívá

na dùvìøe v lidi, v lidskost a v lidství, a není dùvìry bez lásky,

není lásky bez dùvìry. Øekl jsem jednou, že demokracie je

diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé na-

vzájem dùvìøují a poctivì hledají pravdu. Demokracie, to je

hovor mezi rovnými, pøemýšlení svobodných obèanù pøed

celou veøejností slovo „parlamen’ má krásný smysl, jen je

uèinit tìlem!

Øekl jsem, mezi rovnými. Vím, lidé si nejsou rovni; nikde

na zemi, v lidech ani v pøírodì není rovnosti je rozmanitost;

jen jako nesmrtelné duše jsme opravdu rovnocenní. Liberté,

égalité, fratemité - i francouzská revoluce pøijala de facto pøi-

kázání Ježíšovo, pøikázání lásky k bližnímu. Zní to jako para-

dox, ale je to pravda:i francouzští racionalisté byli - theokraté,

tøebaže Boha mìli jen jako Nejvyšší Bytost.

Demokratický ideál není jen politický, je i sociální a hospo-

dáøský. Komunism odmítám. Bez individualismu, bez nada-

ných a vynalézavých jedincù, bez schopných vùdcù, bez ge-

niù práce pro spoleènost se nedá rozumnì a spravedlivì or-

ganisovat. Demokracie po stránce sociální znamená pøeko-

nání degradující bìdnosti; v republice, v demokracii nesmí být

možné, aby jednotlivci nebo stavy vykoøisovali své spoluob-

èany - v demokracii èlovìk èlovìku nesmí být prostøedkem.

Ta pøirozená rozmanitost musí být uspoøádána dìlbou

a hierarchií funkcí a práce; není možná organisace lidí bez

nadøadìných a podøadìných, ale musí to být právì organisa-

ce a ne privilej, ne aristokratické panování, ale vzájemná služ-

ba. Demokracie potøebuje vùdcù, ne pánù.

Pøijímám demokracii i s dùsledky hospodáøskými a mate-

riálními; ale zakládám ji na lásce - na lásce a spravedlnosti,

jež je mathematikou lásky, a na pøesvìdèení, že máme

na svìtì pomáhat k uskuteènìní øádu božího, k synergii s vùlí

boží.

Vím, dnes se zásady demokracie èasto dovozují z materi-

alismu; materialism je sice vìdecky pøekonán - jen se podí-

vat do modemích vìd, co øíkají o té materii - ale trvá v pøece-

òování hmotných podmínek života.Vím, byl a je útlak hmotný,

ale ten je jen èástí útlaku mravního. Namítá se proti theismu,

že víra v nesmrtelnost a láska k bližnímu se spokojuje

s filanthropií, s almužnou, že nevede k modernímu

a socialistickému požadavku právního a zákonného odstra-

nìní bídy. Nevím, proè by nevedla. Theism, náboženství vù-

bec pøece není jen osobní attitudou, je i kolektivním øádem

a hledí vždy a všude se stát organisací. Láska rozumná, ná-

boženství øízené rozumem bude uskuteèòovat humanitu zá-

konem, ale nikdy nás nezbaví mravního závazku úèasti

a pomoci osobní. Byla by to vùbec divná demokracie, kde by

nebylo místa pro mravní iniciativu individuální.

Mluvíte o demokracii dokonalé; dnes je spíš zvykem hle-

dat na ní chyby a mluvit o krisi demokracie.

Krise demokracie - prosím vás, co dnes není v krisi? Žije-

me právì v dobì pøechodní; jak víte, Švehla øíkal, že válka

dosud trvá, i když se nestøílí. Jsme - všechny státy i národy -

v tìžkém pøerodu; tìžko žádat hned dílo dokonalé a na vìky.

To neznamená, že by naše demokracie, vùbec naše øády

nemohly být lepší, než jsou. Demokracie má své chyby, pro-

tože obèané mají své chyby. Jaký pán, takový krám.

Podívejte se na nás: Nemìli jsme po staletí své vlastní dy-

nastie, nemìli jsme - až na nepatrné výjimky ~ národnì uvì-

domìlé šlechty, nemìli jsme svých boháèù a velkých pánù -

jsme svou historií i náturou urèeni pro demokracii. Kulturnì

náležíme k evropskému západu; zase odkaz na osvícený de-

mokratism. Jsme národ tìlem i duší demokratický; má-li naše

demokracie své nedostatky, musíme pøekonávat ty nedostat-

ky, ale ne pøekonávat demokracii.

Øíká se na pøíklad: prý parlament už nedostaèuje. Ne už,

ale ještì ne: parlament je volen volièstvem - kdo to volièstvo

vychoval politicky a mravnì? Starý režim;poslancù vyrostlých

za republiky ještì nemáme. Demokracie nesmí být jen

na ústavním papíøe a v ústech demagogù. Ani ten nejlepší

parlament není k tomu, aby odhlasoval, co je pravda, právo

a mravnost; o pravdì, o základních zásadách politiky, práva

a mravnosti se nemùže hlasovat podle vìtšiny. Demokracie

sama lidí nevychová. Slušní, opravdoví lidé se vychovávají

rodinou, školami, církvemi, státní správou, literaturou, žurna-

listikou a tak dále - pøekáží tomu demokracie? Není tu poli-

tický circulus vitiosus? Demokracii dìlají demokrati a lepší

demokracii lepší demokrati. Jen si pøiznejme, že tu má svùj

díl viny tak øeèená inteligence - duchovní, uèitelé, spisovate-

lé, úøedníci a vùbec lidé, odchovávající a vedoucí massy ob-

èanstva. Demokracie je majorita vedená - kdo a jací jsou tedy

ti vùdcové?Francouzský spisovatel nedávno správnì rozpo-

znal „zradu inteligence“.

Žaluje se na korupci - dobrá, jen do ní! Ale nedejme se svést

ke generalisacím - a nevìøme korupèníkùm, žalujícím na ko-

rupci. Je dost korupce tiché, toho šikovného obcházení zá-

konù, korupce skoro legální - té nestaèí èelit negativnì, ale

positivnì: víc úcty k zákonùm a státu! Ano, myslím obèanskou

morálku - loyalitu ve smyslu anglickém.

Stejnì jako na korupci žaluje se na politické chyby, na ne-

schopnost poslancù, vlády a všech možných veøejných èini-

telù. Ano, dìláme chyby, sám jsem jich udìlal dost, neumíme

to ještì. Republika, demokracie, nᚠstát je mladý a dostal

se nám skoro zadarmo. Nemáme tradice v politice a v ad-

ministraci, a proto dìláme

Nemluvím proti kritice, naopak pøeju si kritiky všech vad

a omylù; jenom že ta kritika nemá být k dìlání demagogie,

ale k pouèení a k nápravì. Potøebujeme kritikù vzdìlaných

a poctivých, kritikù, kteøí mají obèanskou mužnost a kuráž;

pravá kritika není negace ani svalování odpovìdnosti

na druhé, ale spolupráce a spoluodpovìdnost.

Žaluje se na politické strany. Právem, pokud ty strany hoví

stranickému sobectví. Ale strany pøece nejsou a nemohou být

jiné než prùmìr jejich volièù, ten zase závisí na tisku

a obèanské výchovì - poøád ten problém vedení! Jedno mu-

síme na stranách žádat stále a stále:aby za své poslance

a pøedstavitele vybíraly slušné, politicky schopné a vzdìlané

muže a ženy. Pro mne je politika a demokracie vìc nesmírnì

vážná: práce, øekl bych, pro ty nejlepší a nejvybranìjší lidi.

A když se budeme opravdu starat o nápravu svých vìcí, ne-

zapomeneme na politický dorost - to je tak dùležitá otázka

pro stát, pro jeho vlády a strany! Starý problém otcù a dìtí!

A zase ten zaèarovaný kruh: jsou si toho dost vìdomi naši

duchovní, uèitelé, spisovatelé a žurnalisté? Pamatují na to vlá-

dy, strany a poslanci?

A co ty hlasy, volající po státì stavovském nebo

po diktatuøe?

Nu, nebudete po mnì žádat, abych podával celou státovì-

du; vyšli jsme prostì z daných politických pomìrù a øekli to

ono k nápravì našich veøejných vìcí. Vím, jsou i u nás lidé,

kteøí mohou nechat oèi na stavovských nebo diktátorských

státech -

Ale jen na tìch velikých a mocných; ty menší už nedávají

tak svùdný pøíklad.

Rozumí se. Lidem se líbí moc, ale ta moc se pøece napo-

dobit nedá; žádný režim neudìlá z malého státu velmoc. Lidé

málo uvažují, co se hodí pro nás; èasto se jen opièí po cizím,

místo aby se z cizího pouèili - pøedevším vyèkat, jak se co

osvìdèí! Pìt let, deset let je ještì málo na historický argu-

ment. Tak øeknìme: stavy místo stran, stát stavovský?

Za støedovìku býval všude stavovský stát - ptám se, proè si

ho lidé nenechali?Byly stavy ménì sobecké než nynìjší stra-

ny? A nejsou strany u nás z velké èásti stavovské? Dnes jsou

sta a sta zvláštních zamìstnání a stavovských zájmù - jak chce-

te mezi nimi dosáhnout dohody, ne-li zase nìjakým parlamen-

tem? Diktatury zrušily parlament, ale dovolávají se vùle lidu;

tedy vlastnì se dovolávají demokracie. A zase: absolutní

monarchie byly svého druhu diktaturami - proè si jich lidé ne-

nechali?

Když se konèila válka, myslel jsem: bude u nás republika,

ale ze zaèátku øízená diktátorsky. A vidíte, naše republika

se bez toho obešla. Nebojím se slov a øeknu, že bez jistého

stupnì diktatury není ani demokracie;když nezasedá parla-

ment, rozhoduje vláda a president republiky neomezenì; ale

jsou vázáni zákony a podléhají budoucí kritice a kontrole par-

lamentu, kritice novin a schùzí. To právì je také základ de-

mokracie: svobodná kritika a veøejná kontrola.

Jsem zásadním, ale ne slepým pøivržencem demokracie;

znám slabiny systému a neušla mi žádná špatná zkušenost,

ale - nelituju ani na okamžik svého rozhodnutí, které jsem uvá-

žil, když jsem se vracel z války; že budu sloužit demokracii

a republice.

Demokracie je zárukou míru. Pro nás i pro svìt.

Národ

Malý národ

Øekl jste, že k státu a k církvi pøibyl v novìjší dobì také

národ jako hlavní politický èinitel.

Ano, ale hodnì pozdì. Nacionalism a socialism jsou nej-

mladší politické síly; proto je v nich ještì tolik kvasu. Døív ne-

bývalo národnostních otázek - církev svým universalismem

pojila všechny národy; státy byly dynastické a teritoriální, ale

ne národní. Pravda, byla xenofobie - už u našeho Dalimila ji

najdete; ale vìdomý nacionalism je dítìtem teprve minulého

století. Dnes jsou všechny státy v podstatì nacionální; dnes

už, aspoò v Evropì, není palèivý problém národù svobodných

a nesvobodných, ale národù velkých a malých, státù mocných

a poèetnì slabších.

Vím, kvantita u národa znamená mnoho. Poèet vojákù a jeho

váha je nasnadì; také hospodáøská síla závisí na poètu pra-

cujících. Všecka práce, tìlesná i duchovní, dá se pøi vìtším

poètu rukou a mozkù líp rozdìlit; to má vliv na kvantitu i kvalitu

výroby, na schopnost soutìže a tak dále. A koneènì velikost

území - také výhoda znamenitá.

Ale poèet pøece jen nerozhoduje ve všem. Máme dost pøí-

kladù, že menší státy vzdorovaly úspìšnì vìtším a porážely

je; stejnì v literatuøe a v umìní, vùbec v celém oboru práce

kulturní nezávisí kvalita jen na poèetní síle. Ukazuje

se na význam mìst italských nebo nìmecké Hansy, na staré

Athény, staré Židy a tak dále. Také byla položena otázka, zda

národy veliké nebo malé jsou šastnìjší; srovnávají

se Holandsko, Dánsko a jiné s Ruskem, Èínou, Indií. Ale kdo

a èím mùže mìøit štìstí lidské?

Je v Evropì pìt velmocí, velikých národù, dva jsou prostøed-

nì veliké a skoro tøicet malých; abych to øekl jedním slovem:

bìží o to, aby ti velicí dali tìm menším a malým pokoj! Už

pøed válkou mì poutal osud malých národù; vidìl jsem pro

nì jedinou cestu - politickou souèinnost a vzájemnost hospo-

dáøskou i kulturní.Za války, to se mnì rozumìlo samo sebou:

máme-li být osvobozeni my, musejí být osvobozeny všechny

utlaèené národy; otázka malých národù mnì byla prá-

vì,otázkou svìtovou. Øekl bych to tak: veliké státy a národy

jsou svìtové svou vlastní silou a poèetností; menší národy

musejí být svìtové právì pro svou relativní malost a slabost.

Dobrý pøíklad toho, co myslím, je Malá dohoda, dnes už také

Balkánská dohoda a jiné.

Dùležité je pochopit, že moderní pocit nacionalismu se vy-

vinul zároveò s pocitem mezinárodnosti. Národnost a mezi-

národnost se nevyluèují, ale vyvažují se. Národové nejsou

ohroženi mezinárodností, nýbrž druhými nacionalismy, jak jim

øíkáme, výbojnými. Moderní mezinárodnost, jak ji pøedstavu-

je Spoleènost národù a jiné organisace, je významným pro-

spìchem právì po stránce národní.

Velké a malé národy - to koneènì není dáno s platností ne-

zmìnitelnou; ti velcí se èasem mohou stát relativnì malými,

malí vìtšími až velikými. Máme dnes už slibné zaèátky vì-

decké populacionistiky. statistika podává státním správám,

státníkùm i historikùm dùležité èíslice. Dnes už

se administrativa a politika nemùže provádìt nazdaøbùh;

musíme poèítat s tím, kolik je obyvatel a jakých, kolik neza-

mìstnaných, kolik obyvatel se mùže roènì vystìhovat, a tak

dále. Pociujeme už, že Amerika nepøijímá naše emigranty

jako døív; na Italii, Japonsku, Nìmecku vidíme, jak pùsobí

obavy z pøelidnìní. Dnes se žádný státník a administrátor

nemùže vyhnout problémùm populacionistickým - i ethikové,

duchovní a lékaøi se jimi zabývají. Další doklad k tomu, že

politika, a chce nebo nechce, musí se stát politikou vìdec-

kou.

Pøed válkou se poèítalo, kolik pøibude jednotlivých národù

za padesát, za sto let. Francouzové byli prohlašováni za národ

poèetnì upadající. Dnes statistikové, a právì nìmeètí, ukazují,

že poèet nìmeckého národa také už klesá; budoucí Evropa

prý bude vìtšinou slovanská. Pro nás je dùležité, že

na Slovensku bude obyvatelstva rychleji pøibývat než

v historických zemích; naši Nìmci jsou o nìco ménì plodní než

Èechové. To všecko má pro nedalekou budoucnost znaèný

politický význam, a prozíravé vlády budou na to pamatovat.

Opravòuje ten poèetní rùst Slovanù program panslávský?

Pozor na to slovo: program. Obyèejnì bývá hroznì neurèitý

- už Nerudovi se nelíbilo „slovanské žvanìní“.Je pøece tolik

rozporù mezi slovanskými národy; i my je máme. Dnes jsou

všichni slovanští národové až na Lužièany svobodní, bude-

me se tedy každý starat pøedevším o povznesení národa své-

ho. Jako samostatný stát budeme usilovat o pøátelství

se Slovany; k tomu nás nutí i to, že máme spoleèné odpùrce.

Nepodceòuju citovou hodnotu slovanské vzájemnosti; ale

vidím v ní stupeò k vzájemnosti širší a nejširší. Už Kollár hlá-

sal vedle vzájemnosti slovanské také vzájemnost s národy

neslovanskými!

Láska k národu

Èasto se u nás klade otázka po našem národním charak-

teru. Romantikové mluvili o holubièí povaze; dnes se spíš

klade dùraz na støízlivé, praktické rysy naší povahy. Tedy

jací vlastnì jsme?

Tìžko øíci. Jsem skeptický k bìžným definicím národního

charakteru; také k tìm, které o sobì dávají jiní národové. Byl

pravým Èechem Žižka èi Hus, Chelèický a Komenský? Dob-

rovský, Palacký a Havlíèek èi Hanka a Jungmann? Èetl jsem

knihu švýcarského autora o dvojí Francii. Žaluje se na naši

nesvornost, jakoby charakteristicky èeskou a slovanskou, ale

Nìmci žalují na sebe doslova totéž. A tak dále. Problém stá-

vá se zavitìjší, ptáme-li se, zdali a jak se národní charakter

v rùzných dobách mìní, a jsou-li nìjaké charakteristické vlast-

nosti, které zùstávají nemìnné. Také padá na váhu, že

od nejstarších dob podnes je znaèné míšení národù a plemen.

Té tak zvané „èisté krve“ není, aspoò v Evropì, ne.

A dál: jak a do které míry tvoøí národní charakter pomìry hos-

podáøské - blahobyt, chudoba, potrava a zamìstnání, techni-

ka, kultura, náboženství a mravnost, hygiena a tak dále?

A navzájem tøeba pøemýšlet: jak pomìry hospodáøské, jak ná-

boženství a mravnost, jak kultura vùbec jsou urèovány, a do které

míry, národním charakterem? Je na pøíklad mathematika ur-

èována národnostnì, má mathematika francouzská nebo an-

glická nìjaký zvláštní ráz, a jaký? Je katolicism podstatnì ro-

mánský, protestantism germánský, pravoslaví slovanské?

Nepopírám, že národové mají svùj charakter duchovní i tì-

lový, ale nepokládám anthropologické a ethnologické poznat-

ky už za dost jisté, aby se z nich dala vykládat historie náro-

dù a budovat správná politika.

V naší historii chybí pøedevším skoro tøi sta let plného a svo-

bodného života politického a duchovního; z toho si vykládám

jistou nehotovost naší politiky. neodvozuju naše nedostatky

v politice z charakteru národa.

Za druhé, jako spoleènost jsme bez tradicí, lidová tradice

selství se láme a jiné nemáme, skoro všichni jsme vyšli

z chalup a nemìli jsme dosud pokdy se zformovat

A dál: prosím vás, jak je tomu dávno, co se Moravané po-

važovali za nìco jiného než Èeši a mluvilo se o „národu“ mo-

ravském? A teï k nám pøibyli Slováci a mluví se o dvou ná-

rodech. A nešlo by pouze o postižení charakteru národa, ný-

brž také charakteru rozmanitých krajù; jaký je rozdíl na pøíklad

mezi moravským Valachem a Hanákem? Proto opakuju: žili

jsme v nesvobodì, a každá nesvoboda brání charakteru vy-

vinout a rozvinout se plnì po svém vnitøním zákonu.

To je vidìt i na naší literatuøe. Máme dobrou poesii, ale

chybí nám román a drama. Na poesii staèí život osobní;

román a drama pøedpokládají nashromáždìnou zkušenost

generací; romány jsou dílo celého století.

Ano - nìjaká básnièka, tryskající z pravého silného citu, ta

se podaøí mnohým básníkùm. Ale to je právì vyjádøení urèité-

ho citu osobního; nìco jiného je román a drama - i epos, pøed-

pokládající umìlecké pozorování národa, spoleènosti, tøíd,

stavù a tak dále. Na našich románech mi vadívá jakási ne-

zralost, omezená znalost života vlastního a cizího, málo svì-

tovosti. Málo se pozoruje.

Cizinci o nás øíkají, že jsme nadaní, praktiètí, pracovití - nu,

zapla Pánbùh i za to. Opravdu, nᚠsedlák, nᚠdìlník jsou

z nejlepších; mìstské a intelektuální vrstvy jsou ještì nehoto-

vé, ale vždy my, Èeši, jsme se zaèali pom욝ovat teprve pøed

šedesáti, osmdesáti lety - já to ještì pamatuju, jaké to byly

skromné zaèátky, a mohu øíci, jaký znaèný kus cesty jsme od té

doby ušli.

Potøebujeme padesáti let nerušeného vývoje, a budeme

tam, kde bychom chtìli být už dnes. Není to slepá dùvìra v naši

schopnost a houževnatost - naše historie, tøebaže ponìkud

nepravidelná, fakt, že jsme se ve velikých politických bouøích

udrželi a že jsme si za svìtové konflagrace dovedli obnovit

stát, to všecko svìdèí o naší politické schopnosti. Nemyslím,

že pøeháním, øeknu-li, že naše historie je jedna

z nejzajímavìjších jsme chlapíci, ale èasto šlápneme vedle.

Nacházím u nìmeckých anthropologù lebeèní a mozkové in-

dexy, øadící nás mezi prvé národy - nadaní jsme, jen co je

pravda, ale jsme trochu nestálí, nedosti rozvážní a politicky,

øeknu, zelení; a politická nezkušenost je živnou pùdou dema-

gogie, a té máme víc než dost. Mluvení o krisi demokracie

a nedostatcích parlamentarismu má do znaèné míry pùvod

v té nedostateèné zkušenosti; odsud také to papouškování

po cizích politických ismech - zkrátka nemyslí se dost po svém

a po našem. Zvykli jsme si za Rakouska na negaci státu - to

byl následek poroby. dokonce jsme si namlouvali, že už sa-

mostatnými být nemùžeme. Tož to zase ne, s tím názorem

jsem se nikdy smíøit nemohl; ale vìdìl jsem, že lidé utlaèení,

nesvobodní, porobou deformovaní stanou se ne lehko a ne

obratem ruky svobodnými i duchem.Proto tolik lidí u nás stát

neguje i dnes - nedùvìrou, odporem proti státní administrati-

vì, špatným pomìrem k celým vrstvám spoluobèanù - øeèe-

no drasticky: jsou ještì lidé, kteøí drží palec spíš zlodìjovi než

policajtovi.Naši lidé mají tradici vlasteneckou, pravda, ale

mnohdy zùstali pøíliš nestátní, protistátní, až anarchiètí; neu-

vìdomují si, že to je stav starého rakušáctví. Odrakouštìt, to

znamená získat smysl pro stát a státnost, pro státnost demo-

kratickou. To musíme žádat nejen na byrokracii a vojsku, ale

na všem obèanstvu. A nejen èeském a slovenském.

Demokracie má být živìjší a èipernìjší než starý režim -

zvl᚝ ta naše. My musíme mít poøád na mysli, že jsme malý

národ v nepøíznivém postavení zemìpisném; prakticky nám

to ukládá, abychom se mìli víc k svìtu, víc myslili, víc doká-

zali než ti druzí; èili podle Palackého; každý uvìdomìlý Èech

a Slovák musí udìlat tøikrát tolik co èlenové národù velikých

a výhodnìji položených. Vemte si jen, že každý vzdìlaný na-

šinec se potøebuje nauèit aspoò dvìma cizím jazykùm - co to

stojí èasu a práce, ale jaký to je také zisk nejen pro vzdìlání,

ale i pro praktický styk s národy. A tak je to ve všem: máme-

li se ctí obstát, musíme všecko své úsilí politické a kulturní

poøádnì zintensivnit. Ano, dá to práci; ale kdo si ji nechce

dát, a nepovídá o národì a vlastenectví.

Opravdová láska k národu je vìc velmi krásná; u slušného

a èestného èlovìka rozumí se sama sebou; proto o ní mno-

ho nemluví, tak jako slušný muž nevytrubuje do svìta svou lás-

ku k ženì, k rodinì a tak dále. Pravá láska chrání, pøináší obìti

- a hlavnì pracuje. A na tu práci pro národ a stát je tøeba jas-

ného, rozumného programu politického a kulturního - pouhé

horování a rozèilování nestaèí. Je pøece rozdíl mezi vlaste-

nectvím a vlastenèením; co se už Havlíèek natrápil s tím jar-

mareèním vlastenèením, ale jako by ho pro mnohé nebylo

bývalo!

Své vlastenectví musíme teï projevovat vìdomou státnos-

tí. Stát je sice náš, je nᚠpodle historického práva, podle

majoritního principu a z toho titulu, že my jsme jej vybudovali ;

ale máme znaèné minority, a proto si musíme být vìdomi roz-

dílu státu a národa: národ je organisací kulturní, stát organi-

sací politickou. Máme úkoly pro národ, a máme úkoly pro stát.

Rozumí se, že nemohou být v rozporu. Ten stát jsme zbudo-

vali my, my jej musíme umìt vést a spravovat; je naším úko-

lem, získat pro ideu naší demokratické republiky minority,

se kterými žijeme. Jejich poèetnost a kulturnost ukládá nám

i jim demokratickou dohodu. Postup vùèi menšinám je prak-

ticky dán naší vlastní zkušeností pod Rakouskem-Uherskem:

èeho jsme nechtìli, aby dìlali nám, nebudeme dìlat jiným.

Program otce národa Palackého platí pro nás i budoucí. Naše

historie, politika Pøemyslovcù, Svatého Václava, Karla, Jiøí-

ka musí být vzorem naší politiky vùèi našim Nìmcùm. Fakt,

že jsme vùkol obklopeni velikým nìmeckým sousedem, nutí

myslivého Èecha k politice obezøetné a pøímo moudré.

Není nìkdy konflikt mezi láskou k národu a humanitou,

øeknìme jinak: mezi nacionalismem a humanitními ideály,

jako je pacifism, dorozumìní národù a podobnì?

Mezi láskou k národu, láskou k vlasti a humanitou není roz-

poru; mezi moderním nacionalismem a humanitou bývá. Už

to cizí a nové jméno naznaèuje, že vlastenectví, jak je poža-

dovali a žili naši buditelé, je nìco jiného než nacionalism dneš-

ní. Pokud bìží o národní program náš, vzpomeòte si na to,

co jsem vám øekl o vývoji Evropy a naší historie, že totiž mu-

síme dìlat politiku svìtovou, tedy být v živém a pøátelském

styku s ostatními národy. Naše národní probuzení je dítì osví-

cenství a pozdìjšího romantismu, zrodilo se z humanitních

ideálù osmnáctého a devatenáctého století, hlásaných

ve Francii, v Nìmecku, všude. Humanita - to nᚠnárodní

program, program Dobrovského, Kollára, Palackého, Hav-

líèka a už Komenského, králù Jiøíka i Karla a Svatého Václa-

va.

Humanita nevyluèuje ani neoslabuje lásku k národu; mohu,

ba musím milovat národ svùj positivnì, ale nemusím proto

nenávidìt národy jiné. Pravá láska se nedokazuje nenávistí,

nýbrž jen láskou. Èlovìèenstvo je souhrn národù, není nìèím

mimo národy a nad nì. Humanita, láska nejen k sousedùm,

nýbrž k èlovìèenstvu - jak si mám to lidstvo pøedstavit kon-

krétnì? Vidím chudé dítì, kterému mohu pomoci - to dítì je

mnì lidstvo. Obec, se kterou nesu její starosti, národ, se kterým

jsem spojen jazykem a kulturou - je lidstvo. Lidstvo prostì je

vìtší nebo menší úhrn lidí, pro které fakticky, skutkem a ne

jenom slovy mùžeme nìco dìlat.Lidskost není v tom, že ho-

rujeme o celém lidstvu, nýbrž v tom, že jednáme vždy lidsky.

Žádám-li od politiky, aby sloužila èlovìèenstvu, neøíkám tím,

aby nebyla národní, ale aby byla spravedlivá a slušná. To je

všecko.

Ani jako jedinci, ani jako národy nejsme tu jen proto, aby-

chom naplòovali své úèely sobecké. Národ, který by žil jen

pro sebe, byl by stejnì ubohý jako èlovìk, který by žil jen pro

sebe. Bez víry v ideje a ideály je život jedincù i národù jenom

živoøením.

To je ovšem politické kredo idealisty.

Kdepak, panáèku: realisty, ve filosofii i v politice. Politicky

mnì realism znamenal: neztrácej se ve vzpomínkách na slav-

nou minulost, usiluj o slavnou pøítomnost; nedrž se jen hesel

a slov, ale vìcí, nebo pak mùžeš vìci zlepšovat a dávat

do poøádku; nelítej v oblacích, ale drž se své zemì, je nejjis-

tìjší a nejnepochybnìjší. A èemukoli sloužíš, drž se reality -

Jenom reality?

Ano; ale realitou je pøece i duchovost, duše, láska, mravní

øád, Bùh a vìènost. Teprve s nimi žijeme plný život v plné a celé

skuteènosti, a jde o život jedince nebo dìjiny národù. Tepr-

ve ten plný život je bez vnitøních rozporù, teprve takový život

má pravý a jasný smysl - a je životem šastným.

Ano.

MLÈENÍ S T.G.MASARYKEM

Jak vznikaly „Hovory“?

„Nechtìl jsem lhát...“

Mnoho lidí se ptalo pisatele „Hovorù s T. G. Masarykem“,

jak vlastnì ty Hovory byly dìlány; zda je pisatel na místì ste-

nografoval, zda je zaznamenával den po dni a jak to vùbec

bylo. Tedy jak to bylo a jak k tomu vùbec došlo.

Pøedevším se pisatel musí pøiznat, že mu hodnì dlouho ani

ve snu nepøišlo na mysl, aby si nìjak zaznamenal, co mìl pøí-

ležitost slyšet z úst presidentových. Budiž to pøièteno k tíži jeho

nepoøádnosti; nikdy s sebou nenosí notes, do kterého by si

nìco zapsal, nikdy si nevedl deník a má beznadìjný nepoøá-

dek ve svých vlastních papírech a vzpomínkách. Znáte snad

takové lidi a jistì od nich neèekáte, že by vedli øádný proto-

kol o tom, co slyší nebo vidí.

Ale jednou - bylo to v Topolèiankách - pršelo celý den. Pan

president se svými i s hostmi sedìl u krbu s hoøícími poleny;

rád se totiž dívá do živého ohnì. A jak tak bìží øeè, zaèalo

se mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo octl v nejhorší situ-

aci. „Má nejhorší situace,“ zaèal pan president, „to bylo, když

jsem za války pøijel do Moskvy.“ A pak vypravoval, jak ho naši

z revoluèního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidnì-

ji. Vystoupil v Moskvì na nádraží - slyšet støílení. Jde pìšky

do hotelu, ale pøed nádražím ho zastaví kordon vojákù, prý

nelze dál, støílí se tam. Pøece se dostal na námìstí, a tam

se s obou stran pálí z ruènic a strojních pušek, na jedné stra-

nì kerenští, na druhé stranì bolševici. „Jdu,“ vypravoval, „a

pøede mnou jde èlovìk, dá se do bìhu a vklouzne do velkých

vrat, která mu pootevøeli. Byl to hotel Metropol; tož já za ním,

ale zatím mnì zabouchli vrata pøed nosem. Tluèu na nì

a volám:,Co to dìláte, otevøte!’,Jste nᚠhost?’ volal na mne

portýr.,Jinak vás nemùžeme pustit, máme obsazeno!’ Nechtìl

jsem lhát, tož jsem na nìho vykøikl:,Nedìlejte hlouposti

a puste mne!’ On se zarazil a pustil mne dovnitø.“ A tak dále;

pan president se rozpovídal a vzpomínal na obléhání hotelu

Metropol, na boje v Kijevì a na „naše hochy“, jak øíká legio-

náøùm. Ale pisatele Hovorù upoutala jedna malá vìtièka: to

„nechtìl jsem lhᝒ. Støílí se na moskevském námìstí, s obou

stran cvrnkají kulky o dlažbu i prùèelí domù, a profesor Ma-

saryk stojí pøed zavøenými vraty hotelu, kam ho nechtìjí pus-

tit. Kdyby øekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned ; ale

on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypra-

vuje, jako by se to rozumìlo samo sebou, jen suchou a malou

vìtièkou:“Nechtìl jsem lhát.“ To bylo všecko.

Tehdy po prvé zapsal a otiskl pisatel Hovorù slova pana pre-

sidenta: jen pro tuto jedinou malou vìtièku, aby nezapadla,

aby si jí jednou nìkdo všiml, jak je krásná ve své prostotì

a samozøejmosti. A pak mu zase nepøišlo na mysl, že by si

mìl zaznamenat, co takto obèas slyší. Po léta na to nemys-

lel; až jednou - bylo to zase v Topolèiankách - sedìl a povídal

s panem presidentem pod starými kaštany; byl podzim, a co

chvíli bouchl zralý, brunátný plod kaštanu o tvrdou zem. Pøi-

nesli poštu. Pan president èetl své listy a také pisatel Hovorù

dostal dopis. Z Nìmecka. Amalthea-Verlag, nebo tak nìjak.

A pisatel Hovorù se dal do smíchu: „Tadyhle na mnì chtìjí,

abych napsal vᚠživotopis. Jako bych to dovedl! Na životopis

musí èlovìk být aspoò trochu historikem, èíst spoustu prame-

nù, ovìøovat je a já nevím co ještì.“

Pan president pokývl. „Psát životopis, pravda: tìžký úkol.“

Bylo ticho, jen ty zralé kaštany pršely, až to kolem bouchalo

a poskakovalo. Pisatel Hovorù si vzpomnìl, jak pršely

a klepaly ty kulky na námìstí v Moskvì a na hlavním bulváru

kijevském. „Ledaže bych“, vyhrkl, „napsal to, co jste mnì tak

po chvílích sám o sobì vypravoval. To by také byl skoro živo-

topis.“

Pan president se smál. „N u, dìlejte si se mnou, co chce-

te.“

„Ale to byste mi musel pomoci, kdybych nìco nevìdìl,“ na-

léhal pisatel.

President vstal. „Co dìlat, pomohu.“ øekl resignovanì.“Ale

ted’ musím do práce. Visuri.“ Tedy tak došlo k tomu, že zaèa-

ly být psány Hovory.

Ano, ale aby byly napsány, k tomu chybìlo mnoho. Když

pisatel vyškrábal všechno ze své pamìti, shledal, že ví sluš-

nì mnoho o dìtství pana presidenta, nebo na to president

vzpomínal rád a èasto; o letech studií také bylo ledacos øe-

èeno, ale pro další léta byl materiál hroznì kusý. Bylo nutno

pana presidenta nutit, aby o sobì øekl nìco víc.

Zpravidla se ten zápas odehrával ráno v topolèianském par-

ku. K deváté hodinì vycházel pan president a rovnou pøes

louky k své oblíbené besídce na výsluní. Pisatel Hovorù mìl

už pøipraven svùj útok, obyèejnì frontální. Nechal uplynout pøi-

mìøenou chvíli mlèení, a pak spustil: „Jak to vlastnì bylo s tím

rukopisním bojem?“

President potøásl hlavou. „Nepìkné,“ øekl po chvíli a zaèal

si èistit skøipec. Pisatel èekal, co pøijde dál. Pan president

zvedl oèi. „Èetl jste už dnešní noviny?“ Všiml jste si tam toho

a toho -“ A pak už byla øeè o všem možném, jenom

o rukopisném boji ne.

Druhého dne si pøipravil pisatel jinou otázku: „A co jste dì-

lal v devadesátých letech?“

„Chyby,“ dìl president lakonicky, a tím považoval vìc za od-

bytou.

Jak vidíte, nebylo snadné dostat z pana presidenta mnoho

podrobností o jeho životì, a než byly napsány Hovory, stálo

to mnoho trpìlivosti... u obou spolupracovníkù.

Koneènì bylo napsáno všechno, co pisatel slyšel. bylo toho

málo a byla to samá mezera, ale co dìlat.

„Mám to tisknout?“ ptal se pisatel jednou.

Pan president pokrèil rameny. „Nu, proè ne?“

„Nechcete se na to podívat?“ váhal pisatel. „A by tam neby-

ly nìjaké chyby.“

„Když chcete,“ øekl pan president, a bylo to; tak se dostal

rukopis do jeho rukou. Když z nich vyšel, bylo k nìmu pøipsá-

no mnoho nového Masarykovou vlastní rukou. Doplòky, nové

vzpomínky, málo známé podrobnosti.

Pln radosti nad svým materiálem zpracoval to pisatel zno-

vu. A zase to odnesl k ovìøení. Po náležité dobì to dostal

znovu. s novými doplòky, podrobnostmi i vzpomínkami.

„ To nejde,“ protestoval, „vy s tím máte skoro víc práce než

já!“

„Což to,“ øekl pan president.

„Ale jak já mám za to brát honoráø?“ bránil se pisatel, po-

tìžkávaje rozrostlý rukopis. „To by mìlo být aspoò fifty fifty,

na holport.“

Pan president jenom mávl rukou. To jsem to plácl, mrzel

se na sebe pisatel Hovorù. To tak, nabízet honoráø hlavì státu!

Ale pøíštího rána se hlava státu cestou k besídce náhle za-

stavila uprostøed louky s jiskøícíma oèima. „Už vím,“ øekl pan

president, „co udìlám s tím honoráøem, který od vás dosta-

nu. Znám jednu vdovu, má takové pìkné, èisté dìti; té jsem

vždycky chtìl nìco dát - ted’ na to budu mít své peníze.“

Snad i toto náleží k historii Hovorù.

T. G. M. hovoøí a - mlèí

Pisatel „Hovorù s T. G. Masarykem“ je si vìdom, že by po-

dal obraz neúplný a dokonce skreslený, kdyby nenapsal tuto

kapitolu. Jsou lidé, kteøí pøipisují Hovorùm vìrnost skoro foto-

grafickou. To tedy je omyl. Fotografie - nebo spíš zvukový film

tìch hovorù by vypadal asi takto: Besídka z bøezových døev,

zarostlá pnoucími rùžemi a houštím jalovcovem. T. G. Masa-

ryk sedí na hrubém sedátku, lokty opøeny o kolena, tahá se za

knír a mlèí, myslí patrnì na své vìci. Také pisatel Hovorù mlèí,

pokuøuje a myslí na své vìci, tøeba na sluníèko sedmiteèné,

které mu putuje po ruce. Koneènì president zvedne hlavu,

ukáže rukou dokola a øekne jenom: „To... „ To znamená: jaký

pìkný den, podívejte se na ty hory na obzoru, na ten javor už

ohnivì zbarvený. - Pisatel Hovorù kyvne mlèky hlavou, což

znamená: ano, krásný den, není nad takové podzimní ráno;

už i buky zežloutly; - hele, veverka; tiše, a neuteèe.

Nuže, nebylo tìžko zapsat po pamìti, co bylo promluveno

za mnohých a mnohých takových dopolední;~ ale chybí tomu

to ticho, to mlèení, z nìhož se rodila slova a spøádal pomysl-

ný hovor. To mlèení tu bylo poøád, kladlo se mezi slova, uzaví-

ralo vìty; ne tíživé mlèení, pøi kterém není co øíci, ale mlèení

zamyšlené, mlèení èlovìka, který pøemítá, který potøebuje spíš

myslet na vìci než o nich mluvit. A teprve pak, když domyslel,

poèíná mluvit: váhavì a pomalu jako ten, kdo pøekládá

z myšlenek do slov; nejde to snadno, protože slova jsou nì-

kdy pøíliš tìsná a nìkdy pøíliš široká, aby vyjádøila myšlenku.

Proto mluví nerad, a když už, tedy skoupì, aby tìch slov bylo

co nejménì; pomalu, aby v zahloubané pauzièce bylo možno

hledat slovo pøesnìjší; pøerývanì, protože myšlení nemá me-

chanickou souvislost mluvené vìty. Bylo mnoho mlèeno, aby

vznikly Hovory ; jen jejich pisatel ví, jak jsou neúplné; nejvíc jim

chybí ten kontrapunkt mlèení.

Je záøijové ráno; v besídce z bøezových døev sedí starý pre-

sident, drží èepici v rukou a hloubá. Z dìdiny slyšet køik dì-

cek, vysoko pod nebem pluje jestøáb, tiše se snáší list javo-

rový. President zvedá hlavu, jako by chtìl nìco øíci, ale ukáže

jen dlouhým, dùtklivým prstem dokola a vydechne: „To... „ A já

vím, co chcete øíci: jak je to všechno krásné, a že máte rád

slunce, zralost podzimu i veselý hlas života, a hlavnì že v tuto

chvíli myslíte na Boha.

Ano, ale jak to napsat beze slov?

T. G. Masaryk rozhodnì není typ mluvný; nenáleží k lidem,

kteøí potøebují mluvit, aby mohli myslet, kteøí myslí mluvením

nebo psaním. Na pøíklad rozenému øeèníkovi se nejlíp vyba-

vují myšlenky, když mluví, tedy z øeèi samotné; øeè má svou

souvislost a plynulost, která s sebou unáší samo jeho myšle-

ní. Masaryk není rozený øeèník. U nìho je vždycky cosi jako

mezera mezi myšlením slovním projevem; vyjadøovat se mu

není úlevou, ale spíš nepohodlím, nebo musí opouštìt sou-

vislost svého myšlení, pøekroèit tu mezeru a tak øíkajíc vnitønì

se rozdvojit: vedle myšlení ještì mluvit, hledat slova, pøeklá-

dat myšlené obsahy do pøedstav verbálních; nejde to bez jis-

té usilovnosti - a nejistoty, podobné nejistotì, kterou cítíme,

máme-li levièkou dìlat nìco jiného nežli pravièkou. Èasto

velmi urèitou myšlenku vysloví jenom v obrysu nebo náznako-

vì; èasto nedopoví vìtu, mávne rukou, pokrèí rameny nebo

ukonèí vagnì „... a tak“; ze souvislosti mluvené pøeklouzne

do souvislosti myšlené. Øeèeno termíny mluvnickými, vyjadøuje

se èasto v aposiopesích, kusých vìtách a anakolutech.A jeho

interpunkce, to jsou zamyšlené kousky ticha. Nebud’ netrpì-

liv, neskákej do tìch odmlk; zase si z nich bude hledat cestu

uvážené slovo. Myslivý èlovìk se nerozbíhá slovy, ale myšle-

ním..

Øekl jsem, u Masaryka je citelné rozpojení mezi myšlením

a slovním projevem; jemu staèí myslet, k vyjádøení se musí sám

více ménì nutit; v podstatì mluví nerad a ne lehce. To se v rázu

jeho øeèi jeví dvojím zpùsobem. Pøednì, když mùže, užije rád

výroku už hotového, formulace, kterou se o vìci vyjádøil už døív;

má mnoho svých ustálených rèení, jenom je postupem èasu

zhušuje a zkracuje - to jsou ty známé masarykovské brachy-

logie a myšlenkové zkratky. Nerad obšírnì opakuje, co už má

promyšleno a zpeèetìno; proto své hotové úsudky shrne v cosi

jako ideogram. Øekne-li tøeba:“Nepìkný èlovìk“, je v tom

všechno jeho odsouzení divných lidí a jejich zpùsobu života,

všechen jeho nesouhlas i pohoršení. víc neøekne. Výraz „sluš-

ný èlovìk“, co už znamená neobyèejnì mnoho: mravní inte-

gritu, rozum, spolehlivost i mužnost, zkrátka spoustu dobrých

a vzácných vlastností. „Krásný èlovìk“, to už je to nejvyšší, co

dovede o èlovìku øíci; mimochodem, jaká antiènost je v tìchto

slovech chvály!

Druhý dùsledek Masarykovy nemluvnosti je právì opaèný:

jistá tápavost ve slovním výraze. Kde jiní staèí pro celý život

se zásobou hotových vìt, soudù a formulací a mají je vždycky

a pro každou pøíležitost po ruce, Masaryk ustaviènì hledá vý-

raz, zaráží se pøed slovy, pronáší je jakoby váhaje, zda vyjad-

øují docela pøesnì a plnì to, co má na mysli. Pøíznaèné pro

toto vyjadøovací úsilí je kupení synonym a homonym, obvyklé

v Masarykovì slovním projevu. Øekne tøeba: „Stát, republika,

demokracie potøebuje to a to.“ Tady vidíte, jak každým dal-

ším slovem kontroluje, omezuje a doplòuje slovo pøedchozí.

Stát, ano, ale stát republikánský; ano, republika, ale republi-

ka do všech dùsledkù demokratická ; demokracie, ano, ale

demokracie ztotožnìná se státem a jeho øádem. Co chvíli

najdete u Masaryka takový výèet pojmu po jeho obsahu

i rozsahu, tu snahu definovat pojem souèasnì s jeho použi-

tím. A bych tak øekl, nemyslí a nemluví ve slovech, nýbrž

v obsazích; proto ta kumulace slov, aby se dobral celé obsa-

hové šíøe a úplnosti vìci, o které hloubá.

Má nerad verbalismus; vyhýbá se všemu, co se v øeèi i v

myšlení rodí z pouhé hry se slovy; vyhýbá se metafoøe, analo-

gii, opisu a zejména pøepínání. Stejnì má nerad i logickou

hru se slovy, jako jsou umìlé antithese, pojmová dialektika,

problémy utkané ze slov a verbální øešení. Potká-li se s nìèím

takovým, mávne rukou: „To je samá scholastika.“ Ne slova,

ale vìci: pøeložte toto jeho pravidlo myšlení do øeèi politické,

a bude znít: ne slova, ale skutky. Jako nerad mluví, nerad i píše

; jednou o sobì øekl, že „by, mu staèilo poznávat a myslet“.

A po své nemoci øekl:,,Já byl rád, že nemusím s nikým mlu-

vit. Aspoò jsem mohl špekulovat.“

A když mluvit, tedy ne nadarmo. Vynoøí se tøeba v hovoru

nìjaká otázka; chvilku poslouchá a pak øekne:,,O tom už je

napsána ta a ta kniha.“ To znamená: naè o tom mluvit, mùže-

me-li si to pøeèíst? Nadmíru rád poslouchá, mluví-li o nìèem

znalec, a je to znalec èehokoliv; všecko ho zajímá, pokud je

v tom skuteèné poznání. „To je zajímavý èlovìk,“ øíká o tìch,

kteøí mu mohou povìdìt nìco, co dosud neznal. Tehdy si hoví

a poslouchá zøejmì potìšen; dokonce se jich vyptává, on,

který má jinak vùèi každému zvláštní ostych klást otázky; pa-

trnì mu otázky pøipadají jak cosi, co vniká ponìkud násilnì

do mlèení druhých. Poslouchá pozornì nejodbornìjší výklad;

potom podotkne: „Mnì se líbilo, jak byl ten èlovìk plnì ve vìci

a jak mìl pøi tom oživený výraz v oèích.“

Nikdy nemluvit, co neznáme. Sám øekne každou chvíli, když

narazí na nìco, co leží mimo jeho obor. „Tož to nevím.“

„Nevzdìlaný èlovìk,“ poznamená pohnìvanì o komkoliv,

kdo vykládá své rozumy a názory o vìcech, ve kterých není

dostateènì pouèen a zkušen. To tak hned neodpouští. Dale-

ko øidèeji, než je to (z dùvodù praktických) v Hovorech zapsá-

no, užívá výpovìdí apodiktických; spíš uvádí svùj názor slovy:

„Myslím“, „øekl bych to tak“, „pøedstavuju si to tak a tak“. Nì-

kdy neodpoví na otázku, pokrèí rameny, nu, nevím ; a den nato

uhodí rovnou:,,vèera jste se mne ptal na to a to,

pøemýšlel jsem o tom, je to tak a tak.“ A ještì po mnoha

dnech se vracívá k tématu:,,Jak jsme onehdy mluvili o té a té

vìci: myslím, že bych mìl k tomu pøipomenout... „

Øekl bych, jeho veškerá øeè má dvì základní polohy:jednak

jeho jistoty, nepochybné principy, pravdy, na kterých se ustálil.;

ty vyjadøuje rozhodnì, v brachylogické zkratce, neobyèejnì

zhuštìnì, dávaje dùraz sevøenou pìstí nebo energickým škr-

tem vztyèeného prstu.Druhá poloha je meditace, hledání, usta-

vièná cesta za poznáním, ustavièná kritika i autokritika. A já

nevím, co ho z toho dvojího charakterisuje hloubìji; zda ta jas-

ná, pevná, spolehlivá jistota èlovìka vìdoucího a vìøícího,

nebo to nekoneèné hledání a zkoušení pravdy.

Totiž v tom je to celé; pro nìho mluvit znamená mluvit prav-

du. Vìøte tomu: sám styl, samy výrazové prostøedky pravdy

jsou jiné než styl polo pravdy, lži nebo nevìdomosti. Není tu

co zakrývat nebo pøeklenout pouhými slovy, není co zkrašlo-

vat a opentlovat; tady není slovo rouchem, které odívá myš-

lenku, nýbrž snaží se být myšlenkou samou, nechce být nièím

jiným než zprávou o myšleném obsahu. Když Masaryk mluví,

referuje o tom, co myslí; referuje vìcnì, støízlivì, pokud mož-

no struènì, a dává pozor, aby se nenechal unášet slo-

vy.Obyèejnì myslíme kuse, ale vypovídáme o tom celými,

souvislými vìtami; vyslovujeme víc, než jsme skuteènì mys-

leli. Proti tomu Masaryk hledí nejdøív domyslet myšlenku; vý-

povìï musí poèkat, nebo aspoò nebude pøedbíhat myšlení.

Tempo, vazba i skladba jeho øeèi jsou urèovány tou neustá-

lou prací myslivou. není tu ani automaticky bìžící slovní me-

chanism, ani náhlé jiskøení nápad zrozených ze støetnutí slov;

pomalu, slovo za slovem, za pøemítavých prodlevù vzniká mlu-

vená vìta. Taková vìta není hotový formální a logický kadlub,

do kterého se naleje trocha toho myšlení; nýbrž myšlení si tepr-

ve razí slovní cestu, zastavuje se, váhá, prodírá se kupøedu

svým vlastním smìrem.Ma- sarykova vìta má být ètena po-

malu, ne jedním dechem; dejte si s ní na èas, a vydá vám

nejenom svùj celý smysl, ale i osobní pøízvuk a duchovní ty-

pus toho, jenž ji vyslovil.

Øekl jsem, že v Masarykovì mluvním projevu si myšlení

poøád a poøád razí cestu svým vlastním smìrem.Budiž to zdù-

raznìno už proto, že po té stránce jsou Hovory dùkladnì zfal-

šovány. Ve skuteènosti nebyly zdaleka tak souvislé, jak vypa-

dají: žádné téma nebylo vyèerpáno na posezení a tak

po poøádku, jak je napsáno. Myšlení Masarykovo právì sle-

duje svùj vlastní smìr.

abych tak øekl, má svùj daný spád, po nìmž se vždycky døív

nebo pozdìji, ale skoro nevyhnutelnì stáèí. Každý skuteèný

hovor se na konec obrátil bud’ k politické praxi nebo k Bohu:

k èinným starostem dne a zítøka nebo k vìènosti. Obyèejnì

Masaryk „utekl“ pisateli Hovorù od jiných otázek k tìmto dvì-

ma hlavním, které, jak se zdá, prožívá ustaviènì; jsou pøítom-

ny, i když mluví o nìèem jiném, a pøi nejbližší pøíležitosti

se k nim vrací, hovoøe - i tiše hloubaje. Ale ten dvojí terminus

ad quem není antithetický; obojí je u Masaryka blizouèko

sebe; je to jakoby jedna skuteènost, ale vzdìná jednou sub

specie aeterni a po druhé sub specie èinného dne. Víte, že

zbožnost je Masarykovi pøedevším humanitou, láskou

k èlovìku, službou bližnímu; ale také veškerá politika je mu

uskuteèòováním humanity a lidské lásky. 0d jednoho

k druhému je mu jen krùèek, Nikdy to dvoje nesmìšuje, je

cele vìøící ve své zbožnosti a cele politický ve své politice;

ale nikdy mu jedno a druhé není v rozporu, nikdy neslevuje

z toho ani z onoho.Øíká se tomu nekompromisnost; ale aby

èlovìk mohl být tak nekompromisní, musí být opravdu jako

z jednoho kusu.

Je vùbec charakteristické pro jeho myšlení i vyjadøování, že

neuznává radikálních antithesí. Vykládá, dejme tomu,

o demokracii a diktatuøe; èekali byste, že vyhrotí. pojem proti

pojmu a položí mezi nì zásadní rozpor, ale ne; zamyslí

se trochu a dodá: „Ale nezapomínat, že ani demokracie

se neobejde bez diktátu, že i diktatura se dovolává demo-

kracie.“ A podobnì ve všem.Není rozporu mezi theorií a praxí,

nestojí proti sobì rozum a cit, nevyluèuje se navzájem víra

a vìda, není konfliktu mezi politikou a mravností; nelze klást

proti sobì tìlo a duši, není dualismu mezi èasným

a vìèným.všechny ty umìle disjungované, do protiv vyhroce-

né pojmy se navzájem sbližují, prostupují a doplòují v celé,

úplné, konkretní skuteènosti, z níž jsou vyabstrahovány. Dù-

raz je právì na té celosti a úplnosti; je nutno pøijímat skuteè-

nost plnì a brát ji celou: to je to, co Masaryk nazývá svým

konkrétismem a pluralismem; jenže bylo by tøeba názvu, kte-

rý by nevyjadøoval jenom tu vìcnost a mnohost, ale také tu

celost, synthesu a vyváženost, klid a úhrnnost, nerozdvojenost,

jedním slovem harmonii, jedním slovem klasiènost tohoto

nazírání. Nepotøebuje smiøovat antithese a pøeklenou protivy,

protože je pojmovì nevyrábí; nepotøebuje hledat koneènou

celost, protože z ní vychází jeho noetika je noetika celosti:

poznává celý èlovìk se všemi schopnostmi, které v nìm jsou.

Jeho metafysika je metafysika celosti: pøijímá „hmotný svìt

i duchovní, vnitøní svìt osobního vìdomí a vìdomí nesèíslných,

pøijímá svìt duší, pøijímá Boha“. Jeho pøíkaz lásky je pøíkaz

celosti: milovat cele a plnì, milovat Boha i èlovìka, milovat

všechny; jeho humanita je láska universální. Pøítomná chvíle

je kus dìjin, žije v nás minulé i budoucí, žijeme každým oka-

mžikem ve vìènosti: v tom je celost a plnost èasu a našeho

života. Znovu a znovu, poøád a ve všem ta celost a úplnost.

Je to, øekl bych, ideál statický: kde vše tvoøí celek a úhrn, není

život a nejsou dìjiny ustavièným pohybem od nìèeho

k nìèemu jinému, nýbrž zdokonalováním a prohlubováním

toho, co trvá. To je to, co sám nazývá svým platonismem. Nejde

jen o to, že je pohyb, ale o to, co se pohybuje a mìní a co

tedy trvá i v tom pohybu. A jak jinak pochopit to stálé, co trvá

i ve vývoji, než jako plán, jako ideu úèelovou? Vývoj není zmì-

na, nýbrž zdokonalování; a nás nematou jeho nezdary

a doèasné krise, - což nejsme teprve v poèátcích vývoje?

Dejme tomu, klademe do protivy vìdu a víru; vìda vyvrací

víru a chce ji nahradit poznáním. A tu zvedne Masaryk varov-

ný prst: je vìda a vìda, je víra a víra.Vìda vyvrací víru slepou,

povìrèivou, nevìdomou; a zase bývá vìda mandarinská, suf

fisantní a polovìdecká, která se domýšlí, že ví už všecko.

Dokonalá vìda a dokonalá víra se nevyluèují. To je pøíznaèný

masarykovský obrat: ne protiva mezi vìdou a vírou, ale mezi

vìdou a lživìdou, mezi vírou pravou a uvìdomìlou a vírou

povrchní, nemyslivou a modláøskou. Není rozporu mezi svo-

bodou a kázní, ale je rozpor mezi svobodou anarchickou

a svobodou pravou, mezi kázní otrokáøskou a kázní vzájem-

né službv. Tak je to ve všem. Ve svém dovršení, ve své plnos-

ti a dokonalosti se lidské ideály pøestávají vyluèovat; domýš-

lejíce a dokonávajíce vìci, dospíváme k jejich synthesi. Zase

ten rys zvláštní klasiènosti: v celosti a úplnosti už není rozpo-

rù.Poznávajíce skuteènost líp a líp, øídíce své konání stále

dùslednìji poznáním a láskou, blížíme se skuteènì a èinnì,

krok za krokem, k objektivní harmonii svìta k øádu božímu,

jak jej nazývá vìøící Masaryk.Zvláštní je jeho pojetí èasu. Mluví

tøeba o politice a zaène: „Podíváme-li se trochu nazpìt... „

Èekáte, že bude mluvit o poèátcích naší republiky nebo

o Korberovi, ale ne; to „trochu nazpì je tøeba øímské císaø-

ství nebo støedovìká církev; celé dìjiny jsou aktuálním argu-

mentem, jako by se dály dnes. Dovolává se Platona, jako by

Politeia vyšla loni a byla ještì poøád poslední novinkou poli-

tické literatury. Èas, který ho obklopuje, je tisíciletý;. zahrnuje

celé dìjiny lidstva i jeho budoucnost. A pøi tom myslí poøád

dopøedu: co bude zítra, za deset let, za staletí; veškerým svým

konáním pokraèujeme v dìjinách a pøipravujeme budoucnost;

proto se musíme ptát, co jsou to dìjiny a kam míøí vývoj bu-

doucí. Je skoro prost vzpomínek: ještì o svém dìtství se rád

rozpovídá, jako každý starý èlovìk, ale jinak ho víc zajímá dí-

vat se do budoucna. To je charakteristické pro jeho matafy-

sickou dùvìru, že celý bìh svìta je vývoj k lepšímu

a dokonalému. Zlatý vìk není za námi, nýbrž je úkolem všeho

lidského usilování; nesmíme být netrpìliví, že není na dosah

našich rukou, a nesmíme ztrácet odvahu. Boží mlýny melou

pomalu, øíká. Není-li tato trpìlivá a stateèná nadìje pravý

optimism, pak nevím, co tak pojmenovat. Ale nic z toho, co

mùžeme udìlat už teï, není odroèeno na budoucnost,

a žádnou vírou, že za pár tisíc let bude lépe, se nevyzujeme

z povinnosti uskuteènit už teï, naè staèí naše síly; i když žije-

me ve vìènosti, žijeme opravdovì a plnì, jenom když zde

a nyní pracujeme, poznáváme a milujeme. To je, øeknìme,

hlavní klíè k myšlení Masarykovu.

Tady nešlo o charakteristiku nebo dokonce rozbor Masary-

kovy filosofie, nýbrž o nìco jiného: abyste mìli na oèích cosi

jako duchovní pozadí nebo prostor, ve kterém se snovaly vìty

a kapitoly Hovorù. Pravda, bylo tehdy záøijové ráno, hodina

desátá, rok ten a ten; pøed chvílí se skonèila èetba novin a za

chvíli se zaène úøední práce se vším, co „patøí ke kšeftu“ pre-

sidentovu. Ale zatím nad touto besídkou z bøezových kmenù

se klene jiný, tisíciletý èas; v té besídce mluví Platon i Augustin,

vìky a staletí se rovnají vedle sebe; pomalu, zamyšlenì

se rozumuje o tom, co se právì stalo - rozpadlo se øímské

imperium, vznikly a zanikly svìtovlády, osvobozoval se lidský

duch; Hus usiloval o pravdu, Jiøík o mír a Komenský

o vzdìlanost; vše, co kdy bylo a co se dálo se svìtem i s námi,

je bráno v poèet, tak jako si ze svých ranních novin dìláme

obraz dne. Tož tak je to.

Jako když se øemeslník dává do práce: rozhlédne se nejdøív

po své dílnì a po všem, co tu je a má být na svém místì. Ano,

všechno je na svém místì: dìjiny všech vìkù, hlasy všech

uèitelù, boží øízení i lidské úsilí. A tu prodlí ještì president u toho

neb onoho a myslí už na svou práci.

Myslí na svou práci: tak a tak vìci jsou, bylo by tøeba udìlat

konkrétnì to nebo ono. Ale nad tou denní politickou situací,

kterou vìcnì a starostlivì prožívá, se zase klene cosi jako

ohromný prostor. ta úhrnná koncepce lidství a božství, sou-

èinnosti a prozøetelnosti. Tøeba se na nìco hnìvá, tøeba mlu-

ví o denních starostech, tøeba mlèí: poøád je tu ten celý veliký

poøádek. Nìkdy to, co øíká, zní skoro suše; žádná veliká slo-

va, žádné ohnivé kázání, žádné pojmové èarování; jenom holá

fakta, støízlivé definice, vìcná kritika nebo praktický common-

sense. Ale dáte-li dobrý pozor, uslyšíte nìco víc;s každou tou

vìtou spoluzní celý ten rozlehlý, pevný a krásnì sklenutý pro-

stor. každé slovo je èlánek toho nosného systému poznání.

víry a lásky ; je udìláno z látky zemì, ale náleží k výstavbì

chrámové. Každou vìtu je možno potìžkat jako stavební kvá-

døík; ale pochopíme ji plnì teprve tehdy, budeme-li mít na oèích

pilíøe a sloupy, kladí i štít celé stavby. Teprve pak oceníme

krásný a moudrý poøádek, jenž je uložen i v tom nejprostším

kousku stavební látky.

To tedy je mínìno tím, co jsme nazvali mlèení s T. G. Masa-

rykem. Nenaslouchejme jeho slovùm, ale tomu tichému

a hlubokému souznìní. Teprve v nìm je pravý a plný obsah,

jeho celá i plná pravda. Tøeba je øeè, nu, o nìèem tak tìžkém

a pozemském, jako je politika; a pøece i tady to souzní, je to

tu mlèky a beze slov. neslyšíte huèení dìjin i pøíkaz boží? Ne-

zní s sebou platonská antika i Ježíšovo kázání lásky, veliký

øád církve, ruch života svìtského, výdech osvobození i tichá

trpìlivost

rozumu? Co všechno musí souznít, aby se zrodila harmo-

nie! Èíst Masaryka, èíst jej harmonicky, to také je hovor

a mlèení. Hovor o všem èasném, na èem nám záleží. A tiché

pøemýšlení o tom, co je vìèné. Kdo na to nebude myslet, ne-

bude si s ním nikdy rozumìt plnì.

A nakonec - trochu historie

Prvá èást „Hovorù“ byla po prvé knižnì zveøejnìna v roce

1928, druhá 1931 a tøetí 1935. Èásti prvá a druhá vyrùstaly

z rozhovorù souèasnì od roku 1926, èást tøetí se objevila

po prvé v obrysu hovorù 1927.Tož celkem to bylo asi devìt

let vyptávání, uvažování, vzpomínání, vypravování a - mlèení.