Struik 074

1832) jsou standardnim dllem jeśte i dnes. Ve svych Ele-ments de geomśtrie (1794) skoncoval s platónskym uctxvan!m Euklida a vytvoril ućebnici elementarni geometrie, ktera vychazi z pożadavku moderniho vyu5ovśni. Tato kniha vyila v mnoha vydanich a była prelożena do nekolika jazyku; pusobila dlouhotrvajicim vlivem.

5. Za zacśtek nove etapy v dejindch franeouzskś ma-tematiky se snad muzę pokladat zrizovani vojenskych śkol a vojenskych akademii, ktere se objevuji od druhe poloviny 18. stoleti. V techto skolach, z nichż nektere były zalożeny mimo Francii (Turin, Woolwich), hralo ve vzde-Idvśni vojenskych inżenyru pozoruhodnou ulohu vyuco-vani matematice. Lagrange zaćal svoji drahu na turinske delostrelecke skole. Legendre a Laplace ucili na vojenske skole v Pariżi, Monge v Mezieres. Carnot był kapitanem — inżenyrem. Napołeonuv zajem o matematiku sahći do doby jeho studii na vojenskych akademiich v Brienne a Pariźi. Za vpadu kralovskych armad do Francie se stal nałehavym pożadavek vetsi centrałizace vyuky vojenske-ho inźenyrstvi. To vedlo k założeni Ecole polytechniąue v Pariżi roku 1794. Tato skola se brzy stała vudci insti-tuci pro studium vsech inżenyrskych oboru a była i vse-obecne vzorem pro vsechny inżenyrske a vojenske skoly pocdtku 19. stoleti, napriklad pro West Point ve Spojenych stdtech a prażskou polytechniku. Vzdelani v teoreticke a aplikovane matematice tvorilo podstatnou zśkladni soućśst ucebniho plśnu. Badani a vyuka były pestovśnv se stejnym dfirazem. Nejlepśi francouzsti vedci venovali sve siły tśto skole; mnoho velkych francouzskych ma-tematiku było studenty, profesory ci examinatory na Ecole polytechniąue¹.

Vzdelani na tśto instituci stejne jako na ostatnich technickych skoMch vyżadovalo novy typ ucebnice. Ucena pojednani pro odborniky, ktera tak charakterizovala Eu-lerovu dobu, było nutno doplnit priruckami pro vysoko-śkolskou vyuku. Jedny z nejlepsich ucebnic pocdtku 19. stoleti były vypracov£ny pro vyucovani na Ecole polytechniąue ci na podobnych institutech. Jejich vliv muże-me sledovat ve vyvoji ucebnic aż dodnes. Dobrym pfi-kladem takove prirućky je Traite du calcul diffśrentiel et du calcul intśgral (2 sv. 1797) od Sylvestra Franęoise Lacroixe, z niż rada generacl cerpala sve znalosti infini-tesimalniho poctu. O Legendrovych knihach jsme se jiż zminili. Dalsim prikladem je Mongeova ućebnice des-kriptivni geometrie, kterś je vzorem mnohych dnesnich knih o tomto predmetu.

Gaspard Monge, reditel Ecole polytechniąue, byl ve-deckym vudcem skupiny matematiku, kteri byli ve spojeni s touto instituci. Zapocal svou drśhu jako predndsejici na vojenske akademii v Mezieres (1768—1789), kde mu jeho prednasky o stavbe pevnosti dały prllezitost, aby rozvinul deskriptivni geometrii jako zvlastm odvetvi geometrie. Sve prednasky zverejnil v knize Geometrie descriptive (1795—1799). V Mezieres zacal take vyużivat infinitesimalnlho poctu pri studiu prostorovych krivek a płoch a jeho pr&ce o tomto tśmatu były pozdeji uve-rejneny v Application de 1’analyse a la geomśtrie (1809), v prvni knize o diferencialm geometrii, i kdyż forma vy-kladu je odlisnd od dnes obvykle. Monge byl jeden z pr-vych modernich matematiku, kterśho podle jeho specia-lizace lze oprśvnene nazyvat geometrem; dokonce jeho pojedndni o parcidlnich diferenciślnich rovnicich melo zretelne geometrickś rysy.

Vlivem Mongeovym zacala na Ecole polytechniąue roz-kvśtat geometrie. V Mongeove deskriptivni geometrii tkvi i zźrodek budouci projektivni geometrie a Mongeovo do-konale zvlśdnuti aplikace algebraickych a analytickych metod na krivky a płochy podstatne ovlivnilo vyvoj ana-lyticke a diferencidlni geometrie. Jean Hachette a Jean Baptiste Biot rozvijeli analytickou geometrii kużelosecek a kvadrik; v Biotove Essai de geometrie analytiąue (1802) koneSnś poznavdme naśe dnesni ucebnice analy-tickś geometrie. Mongeilv żśk Charles Dupin aplikoval jako mlady namorni inżenyr Napoleonovy doby metody svśho uśitele na teorii płoch, prićemź nalezl asymptotickś a konjugovane krivky. Dupin se stal profesorem geometrie v Pariżi a behem svśho dlouheho żivota si ziskal vSż-nost tśż jako politik a podporovatel prumyslovśho roz-voje Francie. „Dupinova indikatrix“ a „Dupinovy cyklidy" ukazuji pośśteśni zśjmy tohoto ucence, jehoż Dśveloppe-

151

1

Viz C. G. J. Jacobi, Werke 7, str. 355 (prednźsky z roku 1835).