Struik 058

KAPITOLA 7.

OSMNACTE STOLETl

1. V 18. stoleti se pozornost matematiku soustredila na infinitesimślnf pocet a na jeho aplikace v mechanice. Nej-yyznamnejsi jmena mużeme usporadat do jakehosi rodo-kmenu, abychom naznacili jejich duchovni spffznenost:

Leibniz (1646—1716)

bratri Bernoulliove:

Jakob (1654—1705), Johann (1667—1748)

Euler (1707—1783)

Lagrange (1736—1813)

Laplace (1749—1827)

V uzkem vztahu k jejich prąci se rozvijela cinnost sku-piny francouzskych matematiku, ke ktere prisluseli żylaste Clairaut, d’Alembert a Maupertuis a kteri byli opet ideov§ sprizneni s osvicenskymi filosofy. K temto ma-tematikum musime jeste priclst svycarske vedce Lamberta a Daniela Bernoulliho. Vedecka cinnost se soustre-d'ovala obycejne kołem akademii, mezi nimiź yynikly akademie pariźskś, berlińska a petrohradskś. Universitni yyuka hrala v tomto vyvoji jen nepatrnou nebo vubec źadnou ulohu. V teto dobę yladli v nekterych yedoucich zemich Evropy despotoye, ktere eufemisticky nazyyfime osv!censkymi panovniky; mezi ne se pocita Friedrich II., Katefina Velika i Ludyik XV. a Ludvik XVI. Soucśsti jejich despotickeho naroku na slavu była jejich zśliba v tom, aby meli kołem sebe ucence. Tato zaliba była druhem dusevniho snobismu, ktery był ponekud zlepsoyan tim, ze do jiste miry chapali, jak yyznamnou ulohu by mohla hrśt prirodoveda a aplikovand matematika ke zlepieni yyroby a pro zyyieni udernś siły armśdy. ftikalo se napriklad, ze francouzskć nśmornictvo było yybornS pro-to, ze pri konstrukci fregat i radovych lodi se jejich sta-vitele alespoń cśsteCne rfdili matematickou teorii. Eule-rovy prdce oplyvaji vyuźitim teorie v ot&zkćich, jeź maji vyznam pro armadu a namornictvo. Pod krdlovskou a cisarskou zśstitou hrśla astronomie nadale vyznamnou roli svymi podnety pro matematickś bSdśni.

2. SvycarskS Basilej, od roku 1263 svobodnś riśske mesto, była dlouhou dobu strediskem ucenosti. Uź v dobę Erasmove była basilej skś universita vyznamriym centrem. Stejne jako v Holandsku, i v Basileji kvetly umen! a veda pod patronaci obchodniho patricidtu. K basilejskśmu pa-triciatu prislusela tez obchodnickd rodina Bernoułliil, ktera presidlila v 17. stoleti do Basileje z Antverp, kdyz było jejich ro'dn§ mesto podrobeno Spanely. Od druhe poloviny 17. stoleti vyriistali v kaźdś generaci tśto rodiny vedci. Je velmi obtiżne nalśzt v celych dejinach vedy podobny rod, jehoź pnslusnici by dosdhli takovych vy-sledku.

Prvni vrcholnó vysledky podali dva matematikove Ja-kob a Johann Bernoulli. Jakob studoval teologii, Johann medicinu; kdyź vsak vysly v Acta eruditorum prśce Leibnizovy, rozhodli se oba stat se matematiky. Byli prv-nimi vyznamnymi Leibnizovymi żśky. Roku 1687 prevzal Jakob stolici matematiky na basilejske universite, kterou zastśval aź do sve smrti v roce 1705. Roku 1697 se stal Johann profesorem v Groningen a po smrti sveho bratra jeho nastupcem na basilejske katedre, kde zustal ctyricet tri let aź do svś smrti.

Jakob si zacal dopisovat s Leibnizem roku 1687. Pri soustavne vymene nazoru jak s Leibnizem, tak i navzajem mezi bratry objevovali casto s horkosti rivalu postupne bohatstvi, obsazene ve smelem pionyrskśm cinu Leibni-zove. Seznam jejich uspechu je rozsdhly a obsahuje mno-ho z toho, co je dnes zahrnuto do uvodnich ucebnic di-ferencialniho a integralniho poctu; v jejich pracich nalezneme tez integraci mnoha obycejnych diferenciślnich rovnic. Z vysledku Jakobovych jmenujme napr. pouźiti polarnich souradnic, studium retezovky, ktera była zkoumana uź Huygensem a jinymi, studium lemniskaty (1699) a logaritmicke spirńly. Roku 1690 nałezl tzv.

119