Struik 031

KAPITOLA 4.

ORIENT PO OPADKU ftECKfi SPOLEĆNOSTI

1. Pres v§echen' helenisticky vliv nikdy zcela nezmizela starovekd civilizace Blizkeho vychodu. V alexandrijske vede se projevil zretelne jak orientalni, tak i recky vliv. Take Konstantinopol a Indie były duleżitymi zakladnami styku Vychodu a Zapadu. Roku 395 zalozil Theodosios I. byzantskou fisi; jeji hlavni m&sto Konstantinopol było recke, avsak było jen sprdvnim centrem rozsahleho uzemi, ve kterem Rekove tvorili pouze jednu ćast mestskeho obyvatelstva. Tisic let bojovala tato riśe proti sildm dolehajicim z vychodu, severu i zśpadu, prićemż była soućasne ochrśncem recke kultury i mostem mezi Zapadem a Vychodem. Mezopotamie se stała nezavislou na ftimanech a Recich nejprve ve druhfem stoleti n. 1. za kraiu parthskych, pozdeji roku 266 pod cistę perskou dynastii Sasdnovcu. V indickem kraiovstvi viadly po sta-Jeti nektere recke dynastie, ktere zmizeły v prvnim stoleti n. 1.; na ne navazujici domdci indickd kraiovstvi si vsak nadale udrzela kulturni styky s Persii a Zdpadem.

Politickd nadyldda Rekd nad celym Blizkym vychodem zmizela skoro uplne s rychłym vzestupem islamu. Po roce 622, tj. po roce hidżry, dobyli Arabovś s użasnou rychlosti (podobne jako si pozdeji Spanele podrobili Ameriku) rozsdhle cdsti zapadni Asie a pred koncern sedmeho stoleti obsadili nekterś cdsti Zdpadni riśe riihske aź po Sicilii, zdpadni Afriku a Spanelsko. Vsude, kam prisli, snaźili se nahradit recko-rimskou kulturu civilizaci islamu. ArabStina se stała oficidlni reci misto rećtiny a latiny; skutećnost, ze se arabstina uzivala i ve vedeckych textech, by ndm mohla vśak zakryt pravdu, że pod arabskou nadviadou se udrźela znacnd kulturni spojitost. Star§ puvodni civilizace mely pod timto pan-stvim dokonce lepśi możnosti rozvoje neż pod cizi vlddou reckou. Tak treba Persie zustala pres arabskou sprayu nadale starou zemi Sasanovcó. Zapas mezi różnymi tra-dicemi ovśem pokraćoval, nabył nyni pouze novych forem. Po cele obdobi islamske vlady se uchovala i urcita recka tradice, ktera si vuci różnym póvodnim kulturam udrżela svój vlastni charakter.

2. Videli jsme, że nejslavnejsi matematicke yysledky yznikly v Egypte v dobę rozkyetu ffmske riśe a były yysledkem stretayani a miśeni orientalni a recke kultury. S upadkem rimskeho imperia presunoyala se strediska matematickeho badani do Indie a pozdeji zpet do Mezopotamie. Prvnim dochovanym indickym prispevkem exaktnim vedam jsou Siddhantas. Jedna jejich cast na-zyvana Surya (pribliżne 3.—4. stoleti n. 1.) je nam znama v exemplari, ktery snad odpovida originalu. Dilo se zabyva hlavne astronomii, pricemż vyużiva epicykló a sedesa-tinnych ziomku. Tyto skutecnosti naznacuji, że vliv recke astronomie pronikl do Indie pravdepodobne jiź v obdobi pred yznikem Almagestu; pripominaji też możnost primeho styku s babylónskou astronomii. Kromę toho se v Siddhantas objevuje mnoho typicky indickych zvlaśtnosti. Surya Siddhśntas obsahuje tabulky sinó (jya) misto tabulek tetiv.

Vysledky Siddhantas systematicky yykladaly a rozpra-covavaly skoly indickych matematikó, soustredene hlavne v Udżdżajnu ve stredni Indii a v Maisuru na jihu Indie. Od 5. stoleti n. 1. zachovala se jmena a knihy jednotli-vych indickych matematikó; nektere jejich knihy jsou dokonce prelożeny do anglictiny.

Nejznamejsi z techto matematikó byli Arjabhata (zvany „prvni“, kołem roku 500 n. 1.) a Brahmagupta (kołem roku 625). Była vyslovena rada domnenek tyka-jicich se jejich znalosti reckych, babylónskych a ćinskych yysledkó; zaroveń se vsak u nich projevuje pozoruhodna puyodnost. Charakteristicke pro jejich dilo jsou aritme-ticko-algebraicke cśsti, v nichż obliba neurcitych rovnic prozrazuje urćitou spriznenost s Diofantem. V dalsich staletich pracovali ve stejnych oblastech jejich nźsledoy-nici, jejichż prace były zcasti astronomicke, zcasti arit-meticko-algebraicke, a dotykały se też merictyi a trigo-nometrie. Arjabhata I. aproximoval it hodnotou 3,1416.

65