Struik 071

KAPITOLA 8.

deyatenActE STOLETl 1. Francouzskś revoluce a napoleonskź doba vytvorily mimorSdne prłznive podminky pro dalsi rozvoj mate-matiky. Cesta pro prumyslovou revoluci była na evrop-skem kontinente otevrena. To pusobilo priznive na rozvoj fyzikślnlch ved; vznikly nove spolećenske trldy s novym źivotnlm nśzorem, zajlmajlcl se o vedu a technicke vzde-ldni. Demokraticke ideje pronikaly do akademickeho żi-vota; zastarale formy myslenl były podrobeny kritice; śkoly a university se musely reformovat a omladit.

Novy velky rozmach matematicke produktivity nevy-chśzel viak predevslm z technicke problematiky, kterou s sebou prinesl novy prumysl. Anglie, srdce prumyslove revoluce, zustala matematicky po nekołik desetileti zceła neplodnń. Matematika se rozvijeła nejsilneji ve Francii a o neco pozdeji v Nemecku, tedy v zemich, v nichż se zvlaś£ ostre pocifoval ideologicky rozchod s minulostl a v nichź nastupovaly nebo teprve mely nastoupit zmeny, kterś pripravovaly zakłady pro novou kapitalistickou hos-podśrskou a politickou strukturu. Nove matematicke bd-danl se ponendhlu osvobodiło od starć snahy spatrovat konecny cli exaktnich ved v mechanice a astronomii. Studium vedy se vcelku osvobozovalo stdle vlce od poźa-davku hospoddrskeho żivota nebo vojenstvi. Vyvljel se speciałista, ktery se zajlmał o vedu pro ni samu. Spojeni s praxl se nikdy uplne neprerusilo, byvalo vśak mnohdy zastrene. Vzrust specializace był doprovazen oddelenim „cistę" a „apłikovane“ matematiky.¹ Matematikove 19.

stoletl jiź neźili kołem kralovskych dvoru 5i v aristokra-tickych salónech. Jejich hlavnim zamestnanirn jiż nebyla cinnost v udenych spolecnostech; byli obvykle zamestnśni na universitśch nebo technickych śkolśch a byli stejne uciteli jako badateli. Bernoulliove, Lagrange i Laplace vyućovali jen prileżitostne. Nyni ucebni zavazky vzrostly; profesori matematiky se stali vychovateli a zkouśejicimi mlśdeże. Internacionalismus predchazejicich stoletl byl postupne podkopśvSn a rostlo sepeti mezi vedci a jejich nźrodem, ackoli mezinarodni vymena myslenek zustdvala. Latina jako vedeckd rec była postupne nahrazena nśrod-nimi jazyky.

Matematikove zadali pracovat ve specializovanych od-vetvich; zatimco Leibniz, Euler a d’Alembert mohou byt oznaceni jako „matematikove“ (jako „geometri“ ve smy-slu tohoto slova v 18. stoletl), uvaźujeme o Cauchym jako o analytikovi, o Cayleym jako o algebraikovi, o Stei-nerovi jako o geometrovi (dokonce „cistem" geometrovi) a o Cantorovi jako o tvCirci bodovych mnożin. Doba była zrala pro „matematicke fyziky", po nichź nasledovali odbornici v „matematicke statistice" nebo „matematicke logice". Specializace była zlomena jen gdnii nejvyśsi urovne; a prave z dila Gaussova, Riemannova, Kleinova a Poincareho obdrżela matematika 19. stoletl sve nej-mocnejsi popudy.

2. Na delici linii mezi matematikou 18. a 19. stoletl dni majestatni postava Karla Friedricha Gausse. Narodil se v nemeckem meste Braunschweigu jako syn namezdniho pracovnika. Brunsvicky vevoda stastnou nśhodou poznał v mladem Gaussovi zśzracne ditd a prevzal Starost o jeho vychovu. Mlady genius studoval v letech 1795-1798 v Got-tingen a v roce 1799 obdrżel doktorskou hodnost v Helm-

145

1

Rozdllnost pristupu je klasicky yyjddrena v Jacobiho poznśmce o Fourierovych nSzorech, kterś jeśte predstavovaly utiłitaristicky postoj 18. stoletl: „Je pravda, źe pan Fourier był nśzoru, że hlavnim poslfinim matematiky je verejny użitek a vysvetleni prirodnlch jevu; av§ak filosof jako on by mel vedet, źe jedinym cilem vedy je cest lidskśho ducha a źe z tohoto hlediska problemy teorie ćisel maji stejnou cenu jako otśzka systśmu sveta“. V dopise Legendrovi z roku 1830 vyslovuje se Gauss (Werke I, str. 454) pro syntśzu obou nĆLZoru; bohatd vyuźlvaje matematiky v astronomii, fyzice a geodśzii, poklSdal ji vśak soućasne za krślovnu ved a v aritmetice vid61 krSlovnu matematiky.